<p class="Standard">Existuje mnoho míst, kde se vyplatí trochu zvednout hlavu. Uvidíte, co zůstane těm, kteří se dívají jen k zemi, skryto. Vstoupila jsem do prostoru, který barokní architekt Jan Blažej Santini-Aichel navrhl s neskutečnou rafinovaností, smyslem pro rytmus, dynamiku a gradaci. Jeho Zelenou horu jsem znala z fotografií, být ale v reálném čase obklopena sítí štukových žeber, lemů, jejich křížení, stáčení, mizení v šeru a zjevení ve světle bylo mimořádným zážitkem. Tady začal cyklus kreseb „Santini“.</p> <p class="Standard">Necelých dvě stě let po Janu Blažejovi vtiskuje šokující fantazii do svých architektonických plánů Španěl Antonio Gaudí. Jeho životní dílo, chrám Sagrada Familia v Barceloně, se konečně po sto letech těší na své dokončení coby nejvyšší chrám světa. Antonio, bouřlivák, asketa, vizionář a mystik nám ve svých stavbách připravil koktejl barevných emocí, podtržený divokostí a pohybem tam, kde jsme zvyklí na uspořádanost, klid a střídmost. Opětovně cítím nutkání vzít do ruky tužku, tentokrát však s bytostnou potřebou vše doplnit o barvu, zářící, prostupující, rozlévající se, uklidňující i vzrušující.</p> <p>Výstava je vyjádřením mé veliké úcty k vizionářské práci těchto dvou pánů. Právě oni byli z těch, kteří se nedívali jen pod nohy, kteří se nebáli překročit vše zažité a kteří dodnes zvedají naše hlavy vzhůru...<br><br><strong>Zuzana Hrubošová</strong> (* 1960 Olomouc)<br><br>- výtvarná pedagožka, od r. 1993 je členka Unie výtvarných umělců Olomoucka, od 2025 vykonává funkci předsedkyně Unie<br><br>- studia PdF UP, KVV ( Jana Jemelková, Ladislav Rusek, Alena Nádvorníková, Zdeněk Přikryl<br><br>- od 1985 působí na ZUŠ Miloslava Stibora – výtvarný obor v Olomouci (v letech 2003–2025 ředitelka školy)<br><br></p> <p class="Standard">Účastní se především kolektivních výstav spjatých s UVUO, ve své výtvarné práci se v minulosti věnovala tvorbě tapiserií Art Protis a smaltovanému šperku, posléze grafickému designu, v současnosti ji těší především kresba a hledání jejích výrazových možností.<br><br><img class="img-fluid" src="../../../uploads/UVUO logo_cerna_seda_bila.jpg" alt="" width="300" height="155"></p>

<p>Výstava představuje jedinečný soubor osmi vedut Olomouce z první poloviny 18. století, které patří k nejcennějším ikonografickým pramenům k dějinám města. Wernerovy kresby byly kolem roku 1740 vydány v podobě mědirytin a zachycují významná náměstí, kostely, paláce i panoramata Olomouce v období vrcholného baroka, tedy ještě před rozsáhlými tereziánskými úpravami městského opevnění.</p> <p>Návštěvníci se seznámí s podobou historické Olomouce prostřednictvím osmi pohledů na město – od celkového panoramatu ze Svatého Kopečku přes Horní a Dolní náměstí až po významné církevní a světské stavby. Součástí výstavy je také srovnání historických vedut se současnými fotografiemi pořízenými ze stejných nebo obdobných míst, které umožňuje sledovat proměny města během téměř tří století.</p> <p>Výstavu doplňují kolorované pohledy na slezská města z Wernerovy tvorby, které vznikly pro norimberské vydavatelství Homannových dědiců. Tyto práce dokládají mimořádný rozsah autorovy dokumentační činnosti a jeho význam pro poznání podoby středoevropských měst v 18. století.</p> <p>V rámci <em>Dnů evropského dědictví ve VKOL </em>proběhne v sobotu 12. 9. 2026 komentovaná prohlídka výstavy.<strong><br><br>Friedrich Bernhard Werner (1690–1776)</strong></p> <p>Barokní topograf, kreslíř a inženýr Friedrich Bernhard Werner patří k nejvýznamnějším a nejplodnějším evropským vedutistům 18. století. Narodil se ve slezské Topole na území tehdejší habsburské monarchie a značnou část života strávil na cestách po Evropě, díky čemuž si vysloužil přezdívku „slezský Robinson“. Působil jako vojenský inženýr, kreslíř, úředník i spolupracovník předních nakladatelských domů v Augsburgu, Norimberku a Berlíně.</p> <p>V letech 1727–1737 procestoval rozsáhlé oblasti střední Evropy a vytvořil tisíce kreseb měst, klášterů, zámků a krajinných scenérií. Jeho celoživotní dílo čítalo pravděpodobně téměř 4 000 vedut, což z něj činí nejproduktivnějšího evropského vedutistu své doby. Vrcholem jeho tvorby je pětisvazková rukopisná <em>Topographia seu Compendium Silesiae</em> s více než 1 400 kolorovanými kresbami slezských sídel a architektur.</p> <p>K Olomouci měl Werner mimořádně blízký vztah. V letech 1715–1717 zde žil, získal měšťanské právo a působil jako radní písař. Do města se později opakovaně vracel, <span style="font-weight: 400;">olomoucký cyklus perokreseb vznikl patrně během jeho pobytů v roce 1732 nebo 1736. </span>Přestože se původní kolorované kresby nedochovaly a byly zničeny během druhé světové války, jejich podoba je známá právě díky dochovaným tiskům, které dnes představují nenahraditelný pramen k poznání barokní Olomouce.</p>