Olomouc podle Wernera

Výstava představuje jedinečný soubor osmi vedut Olomouce z první poloviny 18. století, které patří k nejcennějším ikonografickým pramenům k dějinám města. Wernerovy kresby byly kolem roku 1740 vydány v podobě mědirytin a zachycují významná náměstí, kostely, paláce i panoramata Olomouce v období vrcholného baroka, tedy ještě před rozsáhlými tereziánskými úpravami městského opevnění.

Návštěvníci se seznámí s podobou historické Olomouce prostřednictvím osmi pohledů na město – od celkového panoramatu ze Svatého Kopečku přes Horní a Dolní náměstí až po významné církevní a světské stavby. Součástí výstavy je také srovnání historických vedut se současnými fotografiemi pořízenými ze stejných nebo obdobných míst, které umožňuje sledovat proměny města během téměř tří století.

Výstavu doplňují kolorované pohledy na slezská města z Wernerovy tvorby, které vznikly pro norimberské vydavatelství Homannových dědiců. Tyto práce dokládají mimořádný rozsah autorovy dokumentační činnosti a jeho význam pro poznání podoby středoevropských měst v 18. století.

V rámci Dnů evropského dědictví ve VKOL proběhne v sobotu 12. 9. 2026 komentovaná prohlídka výstavy.

Friedrich Bernhard Werner (1690–1776)

Barokní topograf, kreslíř a inženýr Friedrich Bernhard Werner patří k nejvýznamnějším a nejplodnějším evropským vedutistům 18. století. Narodil se ve slezské Topole na území tehdejší habsburské monarchie a značnou část života strávil na cestách po Evropě, díky čemuž si vysloužil přezdívku „slezský Robinson“. Působil jako vojenský inženýr, kreslíř, úředník i spolupracovník předních nakladatelských domů v Augsburgu, Norimberku a Berlíně.

V letech 1727–1737 procestoval rozsáhlé oblasti střední Evropy a vytvořil tisíce kreseb měst, klášterů, zámků a krajinných scenérií. Jeho celoživotní dílo čítalo pravděpodobně téměř 4 000 vedut, což z něj činí nejproduktivnějšího evropského vedutistu své doby. Vrcholem jeho tvorby je pětisvazková rukopisná Topographia seu Compendium Silesiae s více než 1 400 kolorovanými kresbami slezských sídel a architektur.

K Olomouci měl Werner mimořádně blízký vztah. V letech 1715–1717 zde žil, získal měšťanské právo a působil jako radní písař. Do města se později opakovaně vracel, olomoucký cyklus perokreseb vznikl patrně během jeho pobytů v roce 1732 nebo 1736. Přestože se původní kolorované kresby nedochovaly a byly zničeny během druhé světové války, jejich podoba je známá právě díky dochovaným tiskům, které dnes představují nenahraditelný pramen k poznání barokní Olomouce.