Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Legenda o Meluzíně podle Jeana z Arrasu

Rukopis Jeana z Arrasu, francouzského vypravěče, Chronique de Melusine, byl napsán v letech 1387-1394 a vznikl na objednávku vnoučat českého krále Jana Lucemburského, a to vévody Jeana di Berry a jeho bratrance Jošta, markraběte moravského.

Vznik díla podnítily kromě zmíněné objednávky i události na hradě Lusignanu, kde se prý zjevovala neznámá žena. Měla to být „prabába“ rodu Lusignanů, Lucemburků, Valois10.jpg, tak řečená Meluzína. Kromě toho je známo, že středověká šlechta byla velmi zainteresována ve svých rodokmenech, zvláště pokud do nich byli zapojeni mýtičtí předkové a tak sepsání takového rodopisu, i když pohádkového, mělo ukazovat původ a váženost rodiny.

Historie o Meluzíně je příběhem plným osudového prokletí, zrazené lásky, magických kouzel, zakletých hradů, pokladů, krvavých bitev i příbuzenských vražd. Jean d´Arras neváhal zabydlet svůj příběh plejádou skřítků, obrů, kanců, začarovaných rytířů, plazů a svůdných víl.

Příslušníci významných rodů 14. století si nechávali historii o Meluzíně opisovat a pořizovat nákladné vazby i výzdobu, včetně nádherných iluminací. Zájem o Meluzínu se ale neomezil jenom na středověké panovníky a aristokraty, ale tragický osud této víly se stal zdrojem inspirace i pro literáty, výtvarné umělce či hudební skladatele. Historie o Meluzíně byla v 15.-18. století přeložena do většiny evropských jazyků, stala se oblíbenou četbou a ovlivnila i ústní lidovou slovesnost (v českých zemích kvílí před bouří Meluzína v komínech a venkované jí házejí z oken hrsti mouky nebo soli, aby z nich udělala kaši svým dětem a neškodila …). Největší popularitu si ovšem legenda získala ve středověku v krajích severní Francie. Postava Meluzíny bývá někdy i heraldickou figurou.

Vzhledem k objednavateli příběhu by se mohl rukopis nacházet v Moravské zemské knihovně v Brně, ovšem není tomu tak. Ve VKOL v Olomouci se nachází velmi vzácný prvotisk z r. 1476, jež vznikl v Basileji, který je napsán německy a který obsahuje stručnou podobu vyprávění o Meluzíně s mnohými ručně kolorovanými dřevořezy. (sig. 48.704)

Legenda o Meluzíně

Emmerick, vévoda z Poitou měl dva syny, Bertrama a Blaniferta. Jednoho dne se Emmerick vracel z lovu a potkal vévodu de la Foret, který shodou nešťastných náhod přišel o své peníze. Laskavý Emmerick jemu i jeho nejstaršímu synovi Raymondovi nabídl, že mohou zůstat u něj a Emmerick s Raymondem se stali dobrými přáteli. Při jednom ze společných lovů byl ale Emmerick napaden divočákem. Raymond, který chtěl příteli pomoci, zabil divočáka, ale současně nešťastně zabil i Emmericka. Tato událost jej hluboce zasáhla a Raymond se několik dní bezcílně toulal lesy na svém koni, až dorazil k „Fontáně žízně“ . Zde spatřil 3 bíle oděné ženy. Jedna z nich se představila jako Meluzína a nabídla Raymondovi vodu a ptala se ho, proč je tak smutný. On jí vypověděl své trápení a ona mu poradila, jak vysvětlit Emmerickovým synům tragickou smrt jejich otce. Zatímco Raymond poslouchal Meluzínu, zamiloval se do ní a ihned ji požádal o ruku. Meluzína souhlasila, ovšem pod jednou podmínkou: Raymond ji jeden den v týdnu (uvádí se sobota) nesmí za žádných okolností spatřit. Raymond vše slíbil a krátce na to byla svatba. Meluzína prý vlastníma rukama postavila hrad Lusignan a společn8.jpgě s Raymondem měli hodně dětí (uvádí se 10 synů), z nichž většina měla nějaké zvláštní znamení (většinou šlo o nějakou fyzickou deformaci).

Raymond s Meluzínou spolu šťastně žili mnoho let, až do jedné osudné sobotní večeře. Raymondův otec a jeho bratři si jej dobírali, kvůli zvláštnímu chování jeho ženy a on již nepřemohl svoji zvědavost. Vešel do Meluzíniných komnat, aby ji našel a tam uslyšel téct vodu. Potichu otevřel dveře do koupelny (nebo udělal díru ve dveřích) a uviděl koupající se Meluzínu, od pasu nahoru krásnou jak ji znal, od pasu dolů s tělem hada. Raymond se nenechal vidět a nějakou dobu si nechal vše pro sebe. Až jednoho dne, kdy byli zpraveni o šíleném chování jednoho z jejich synů, Raymond obvinil Meluzínu, že je to její vina a nazval ji odporným hadem, který špiní urozený stav. Jen co to řekl, zalitoval svých slov a prosil o odpuštění. Bylo však pozdě. Meluzína mu připomněla jeho slib, který nyní porušil a sdělila mu, že jej kvůli tomu musí navždy opustit. Potom se proměnila ve svou „polohadí“ podobu a odletěla pryč. Podle francouzských legend Meluzína létala kolem hradu Lusinia i jiných sídel králů a šlechticů pokaždé, když se mělo něco špatného přihodit. Stala se znamením smrti.

Legenda o Pressině (matce Meluzíny)

Helinas, král Albanie (poetické jméno pro Skotsko), který ztratil ženu, trávil volný čas o samotě lovem. Na jedné své lovecké výpravě narazil na studnu, u které uviděl překrásnou ženu, pohádkově zpívající Pressinu. Zamiloval se do ní a požádal ji o ruku. Pressina souhlasila pod jednou podmínkou: nesmí ji vidět při porodu. Helinas souhlasil a byla svatba. Zakrátko Pressina otěhotněla a porodila 3 dcery, trojčata: Meluzínu, Melioru a Plantínu. Králův syn z prvního manželství, který žárlil na Pressinu, prozradil otci radostnou novinu, a ten zapomněl na svůj slib a přišel přes její zákaz k ní do pokoje. To Pressinu velmi rozčílilo, vyhubovala mu, vzala děti a utekla od něj. Uchýlila se na skrytý ostrov Avalon, kde žila její sestra Morgana. Když bylo dcerám 15 let, Pressina jim pověděla o otci, o tom , jak porušil slib. Velmi rozzlobená Meluzína přemluvila své dvě sestry a společně unesly otce a uvěznily jej v hoře Brandelois. Jejich matka Pressina se zděsila, když zjistila, jak krutě se Meluzína zachovala a tak na ni seslala kletbu: po zbytek svého života se každou sobotu Meluzína změní v obludnou „polohadí“ bytost.

Mgr. Petra Kubíčková


Literatura

Kanikova, S.I., Meluzína. An Edition of the Sixteenth-Century Czech Version of the Mélusine Romance. London-Prague, 1996.

Baring-Gould, Sabine, Curious Myths of the Middle Ages. London 1877.

Briggs, Katharine, An Encyclopedia of Faires. New York 1976.

Nejedlý, Martin, Středověký mýtus o Meluzíně a rodová pověst Lucemburků. Praha 2007.


­­

Signatura: 48.704

Melusine / Jean d´Arras ; Germ. per Thüring de Ringoltingen Von einer frowen genant Melusina. Tr: Thüring de Ringoltingen. -- [Basileae : Bernardus Richel, 1476]. -- 92 ff. ; 4°, 22×17 cm

Aktualizováno: 05.02.2013Bookmark and Share
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno   *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno     ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2019
Aktualizováno: 18.10.2019 16:22
TOPlist