Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

TROJICE OLOMOUCKÝCH DNŮ

(Vladimír Klásek)

Nestává se tak často, aby se zraky všech, kdo se byť je troškou zajímají o kulturu a historii, upíraly k starobylému a klidnému městu Olomouci. Mělo to však svůj důvod. Letní dny, pomalu se překulující do podzimního sychrava, jakoby přinášely Olomouci sérii významných událostí. Významných jak pro Olomouc, tak pro celou Českou republiku. Jako by před námi ožívala sama historie se všemi svými spletitými osudy a tajemstvími...

Léto nejdřív přineslo první impuls. U Olomouce byly při archeologických vykopávkách nalezeny zbytky vojenského římského tábora z dob markomanských válek. Odborníci to považují za unikátní objev, který může změnit spory o to, kam až Římané na Moravě pronikli. Co všechno se ještě nalezne při těchto pracích nebo co všechno z tohoto objevu odborníci vyvodí, na to si ještě počkáme. Každopádně však šlo jistě o archeologickou olomouckou lahůdku aneb DEN ŘÍMANSKÝ.

Olomouc však prožívala i mnohem významnější událost, a to poslední srpnový den. V tento den byl totiž do rukou primátora města Olomouce předán dekret, jímž se oficiálně stvrdil zápis sloupu Nejsvětější Trojice do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Tento významný sloup, dominanta středu města, byl na Seznam zapsán jako desátá tuzemská památka. A jak řekl primátor Martin Tesařík: "Je to nejvýznamnější událost města v novodobých dějinách". Aneb DEN UNESCO.

Sama historie sloupu je velice zajímavá. Nestává se totiž příliš často, aby někdo zbudoval památku takového významu na vlastní náklady. Ale stalo se. Tím mecenášem byl v 18. století olomoucký kameník a architekt Václav Render, který věnoval své peníze, jak za svého života, tak i po své smrti na výstavbu. A tak mohla vzniknout v letech 1716-1754 nádherná stavba, kterou při slavnostním představení v září roku 1754 navštívil i samotný císařský pár - Marie Terezie a František I. Lotrinský.

Zajímavá a poučná je i historie zapsání sloupu do seznamu památek UNESCO. Po roce 1989 tu byla původní idea zapsat na seznam celé historické jádro města, poté aspoň Trojici spolu s barokními kašnami. Kandidatura roku 1998 nakonec byla zavčas dobrovolně stažena, neboť s Trojicí kandidovaly ještě jiné české památky, a nebyla v tomto roce příliš velká šance k prosazení. Navíc zamítnutí zápisu by znamenalo definitivní stop pro další snahy o zápis. Rok 1999 tedy znamenal další pokus - a úspěšný. Sloup byl navíc zrekonstruován nákladem 17 milionů korun a mohl se tedy zaskvět ve své plné kráse.

Vydařila se i samotná oslava zápisu sloupu do seznamu UNESCO. Poslední srpnový páteční den byl i přes drobné přeháňky nakonec dnem a večerem přívětivým a teplým. Několik set pozvaných hostů i několik tisíc přihlížejících Olomoučanů mělo možnost shlédnout bohatý program, uváděný především na pódiu postaveném u samotného sloupu a sledovaný ze zaplněného náměstí ať sedícími nebo stojícími lidmi. Jeho hlavními body byly projevy ministra kultury ČR Pavla Dostála, kunsthistorika Milana Tognera a zástupce ministerstva kultury Michala Beneše, který předal primátorovi města příslušný dekret. Jen škoda nepřítomnosti pařížského dekretního kurýra, který se v té době účastnil podobné slavnosti ve Švýcarsku. Primátor po krátkém proslovu odhalil pamětní desku a olomoucký arcibiskup, metropolita moravský Jan Graubner, vysvětil kapli sloupu Nejsvětější Trojice. Hosté i přihlížející si mohli vyslechnout slavnostní koncert Moravské filharmonie a většinou s obdivem přihlížet slavnostnímu nočnímu nasvícení sloupu spolu s ohňostrojem.

Sloup nám tu bude stát zřejmě na věčné časy a věčně bude nádhernou dominantou Horního náměstí města Olomouce, výjimečnou jak ve střední, tak ve východní Evropě. Vznikl jako vděk za přežití epidemie moru, shlížel na obyvatele města v různých staletích, viděl různé proměny Olomouce, stával se i tribunou pro různé řečníky a postavičky, stejně tak i místem posezení při odpočinku v centru města. A tak tomu bude jistě i nadále.

Významným pro Olomouc byl i den třetí, a to DEN EVROPSKÉHO DĚDICTVÍ. První zářijový den se tu konalo oficiální Národní zahájení Dnů evropského dědictví za účasti několika ministrů vlády ČR. Národní zahájení, které odstartuje tyto významné dny, zpřístupňující významné kulturní památky, po celé republice.

Tradice těchto dnů vznikla původně ve Francii v roce 1984 a od roku 1991 se stala celoevropskou záležitostí, včetně zapojení naší země. Směřovala k posílení historického povědomí o památkách jak známých, tak méně známějších, nepřístupných nebo opomíjených.

Ústředním tématem dnů, které vrcholily ještě další víkend, se stalo baroko - barokní památky. Dalšími motivy, které se přidaly k tomuto ústřednímu tématu, byly lidové folklórní motivy a tradice lidových řemesel, stejně tak jako hasičské památky. Ministr kultury letos poprvé uděloval tituly Nositel tradice lidových řemesel.

Slavnostní zahájení se kromě oficialit neslo v duchu kulturního programu s několika scénami, kdy vystupovaly národopisné soubory, kostýmové průvody, tancovaly se barokní a renesanční tance, hrála barokní hudba, probíhaly rytířské souboje, probíhala minipřehlídka loutkového divadla a tak dále. Obyvatelé Olomouce mohli navštívit i dobové vojenské ležení, alchymistickou dílnu, dobovou střelnici, kejklíře, komedianty, kouzelníky, sokolníky, ptáčníky, historické jarmareční stánky a další.

Tradičně byly v Olomouci otevřeny a zpřístupněny různé památky. Arcibiskupský palác s historickými sály, Vlastivědné muzeum a Muzeum umění, Přemyslovský hrad a dóm sv.Václava, stejně tak jako chrámy sv. Mořice, Panny Marie Sněžné a na Svatém Kopečku, areál Univerzity Palackého s Tereziánskou zbrojnicí, a také památky v okolí Olomouce - Hanácký skanzen v Příkazech a zámek v Náměšti na Hané s ojedinělou sbírkou historických kočárů. A také Státní vědecká knihovna, nyní už jen Vědecká knihovna.

Knihovna se účastní těchto dnů již tradičně. Má totiž co nabídnout, a to především z oblasti historických a vzácných knižních titulů, což může být pro mnohé obyvatele Olomouce vítaným a zajímavým zpestřením prohlídky nemovitých památek a muzeí. Stará kniha má v sobě určité kouzlo, ale také určitou informační hodnotu vypovídající o kultuře a životě před staletími. I v dobách dávných byla zřejmě kniha jedním z nejlepších přátel člověka. A dnes nemá každý možnost příliš často se setkávat in natura s knihou s datem vydání sahajícím do období před mnoha stovkami let.

Hlavní studovna knihovny tedy i letos hostila za určitých bezpečnostních opatření po obě zářijové soboty výstavu barokních památek - vzácných a zajímavých historických knih, které svým způsobem vypovídaly o barokní době v naší zemi. Knihy byly uloženy v zasklených vitrínách zapůjčených z Muzea umění a spolu s doprovodnými texty určenými pro návštěvníky tak mohly defilovat před několika stovkami návštěvníků Dnů evropského dědictví v knihovně. Stejně tak si mohli návštěvníci prohlížet některé historické dokumenty současnou moderní metodou, a to přes monitor počítače - nejvzácnější cennosti z knihovny jsou totiž digitalizovány na CD-ROMech.

I když návštěvníci nemohli znát všechny tvůrce těchto vzácných knih, zaměřili se na jejich krásnou obsahovou a výtvarnou stránku, která spolu s častým kvalitním řemeslným zpracováním barokních vazeb tvořila působivý celek.

Moravským barokem se táhl jako hlavní nit či osnova katolicismus ve své protireformační podobě, kdy se do centra pozornosti dostávalo mystérium zázraků, které se stalo téměř každodenní záležitostí. Druhá půle 17.století a obnova zázračných míst, soch, obrazů spolu s pobožnostmi, poutěmi a jinými církevními slavnostmi a kultem světců, především Panny Marie, se nemohly nepromítnout i do knižní oblasti. Různé příležitostné tisky doplněné četnými mědirytinami tak mohly referovat například i o slavnostní korunovaci milostného mariánského obrazu roku 1732 na Svatém Kopečku.

Stejně tak tu byly k vidění i díla barokních básníků /Bedřich Briedl, Felix Kadlinský/. Církev se snažila podporovat i jiné žánry, a to především kazatelství a písně, jako nejúčinnější prostředky působení na věřící. A to za výrazného zájmu autorů i publika. Proto tu mohly být k vidění i kancionály Matěje V. Šteyera a Jana Josefa Božana. Stejně tak tu bylo i dílo Antonína Koniáše, známého především Klíčem.

Duchovní poezie byla doplněna i novými překlady biblického textu. Díky práci především jezuitů Jiřího Konstance, M.V. Šteyera a Jana Barnera se tak mohla k českému čtenáři dostat i první úplná tištěná česká katolická bible. Jezuité vydávali i práce spojené s udržením kontinuity spisovného jazyka.

Nezapomenutelnou postavou viděnou za vystavenými knihami byla ovšem především osobnost Jana Amose Komenského s díly jako např. Brána jazyků otevřená nebo Svět vnímatelný v obrazech, ve kterých se spojují tradice humanismu, jednoty bratrské i prvky nastupujícího baroka, směřující nejen k pedagogické a naukové činnosti, ale i k celkové přestavbě světa, osvícení národů a "nápravě věcí lidských".

Nauková literatura, především historiografie a filologie, tu zase byla vidět v díle jiné významné osobnosti - Bohuslava Balbína. On zaměřil hlavní úsilí především na vlastivědná díla spojená s oslavou národní minulosti a vlastenectví.

Defilovala tu však i jiná, méně známější díla především církevních představitelů, zabývajících se také především historicko-vlastivědnými díly, a to nejen moravských, ale i exilových.

Velice významným dílem, představeným pro návštěvníky Dnů evropského dědictví v digitální podobě, byla sbírka staré kresby ve vlastnictví knihovny. Tvoří ji více než 400 kreseb, které vznikly v době od konce 16.století do konce 17. století, a která je složena především z děl italských a středoevropských malířů. Kolekce představuje významný doklad moravského barokního sběratelství, rozšiřuje dosud známé dílo malířských osobností reprezentujících rozvoj barokního malířství na Moravě, ale také v centru barokního světa - v Římě. Nejvýznamnější a nejznámější jsou tu jména Paola Paganiho a Agostina Ciampelliho.

Dny evropského dědictví v knihovně probíhaly po dobu obou prvních zářijových víkendů a jejich součástí kromě výstavy barokních památek byla i výstava památek trochu jiného ražení - hasičských. Boj s ohněm doprovází lidstvo od nepaměti a nejinak tomu bude i v budoucnosti. Ve fondu knihovny se našlo velké množství pestré a zajímavé hasičské literatury, jak z doby nedávné, tak i dávné. A měla různou formu, ať už šlo o časopisy, ročenky, instrukce, řády, směrnice, učebnice, návody, informace o hasičských spolcích, jejich akcích a vybavení a množství jiné, často i žánrově odlišné literatury. Celá výstava byla doplněna i předměty ryze praktickými, jako hasičský oblek, hasičské přilby a příklady hasičského nářadí - to vše z let minulých i současných.

Trojice olomouckých dní - trojice významných dní pro Olomouc - trojice exkurzí do historie. Trojice připomínek dnešku, že naši předci byli velice šikovní a nechali tu pro nás, jejich následovníky, spoustu zajímavých a významných dokladů svého života.


TIRÁŽ: Knihovní obzor. Čtvrtletník Vědecké knihovny v Olomouci. Redakce: redakcevkol.cz. Registrace MK ČR E 6450. ISSN (elektronická verze) 1214-6498.

Aktualizováno: 09.01.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno   *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno   Čtenářská anketa ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2019
Aktualizováno: 19.03.2019 08:50
TOPlist