Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

CASLIN '99

Helena Veličková

Semináře CASLIN mají v České a Slovenské republice už několikaletou tradici. Ve dnech 30.5.-3.6.1999 se konal v Zadově na Šumavě v pořadí šestý seminář, tentokrát zaměřený na otázky kolem souborných katalogů, jejich organizace a služeb. Zúčastnilo se ho na 60 osob, mezi nimi knihovníci ze Slovenska a Maďarska. Jako vždycky zde přednášeli zahraniční lektoři - Sarah Thomas a Clifford Lynch z USA, Ole Husby z Norska. Susan Perry a Andrew Lass z Mount Holyoke College vedli doplňující kursy. Tíhu organizace celého semináře nesla Národní knihovna (zejména dr. Gabriela Krčmařová) a Státní technická knihovna v Praze.

První den byl věnován zahraničním lektorům. Projev Sarah Thomasové byl nejen velice zasvěcený, ale i živě podaný. Přístup knihovníka k profesi měla v úvodu ilustrovat anekdota nebo snad pravdivá historka z doby francouzské revoluce, kdy před budovou knihovny v Paříži byla postavena gilotina k popravě revolucionářů, mezi nimiž byl jeden lékař. Nůž gilotiny se zastavil těsně nad jeho šíjí. Zkusili to znovu a opět se nůž zastavil, a tak vzrušený dav začal volat: "Zázrak! Osvoboďte ho!" Přivolali kata, který měl lékaře popravit mečem, ale situace se opakovala - meč se zastavil těsně nad šíjí nešťastníka a dav znovu volal "Zázrak! Osvoboďte ho!" V té chvíli přistoupil ke gilotině knihovník z oné městské knihovny, pohlédl na šroubeček kdesi nahoře a upozornil, že stačí jej trochu povolit a bude to fungovat. - Paní S. Thomasová takto ilustrovala, že knihovníci mívají tak silně vyvinutý smysl pro drobné chyby a detaily, že jim mnohdy unikají zásadní věci.

Paní Thomasová je ředitelkou knihovny na Cornellově universitě a jako průkopnice kooperace cestovala po Státech a navštívila řadu knihoven, aby odhalila bariéry, které brání lidem ve spolupráci. Potěšilo mě, že lidé jsou zřejmě všude stejní. Mezi hlavní zábrany amerických knihovníků totiž podle paní Thomasové patří tyto představy:

  1. Naše katalogizace je lepší - nebudeme se přece sdružovat s knihovnou, jejíž úroveň a kvalita katalogizace je nižší než naše
  2. Naše potřeby jsou jedinečné - máme zvláštní úkoly, zvláštní potřeby a osobitý styl, který jinde nemohou pochopit
  3. Spolupráce zabere moc času - je rychlejší se na nikoho neohlížet a dělat si to sám a po svém
  4. Kooperace je drahá
  5. Vy jste bohatí, my jsme chudí a naopak - rozdíly v rozpočtech vedou k nepřekonatelným rozdílům v přístupu ke katalogizaci

S.Thomasová velice logickými argumenty dokazovala, že tyto představy knihovníků jsou mylné - např. považují-li se všechny knihovny za lepší než ty druhé, nemůže to být skutečný stav věci.

Zajímavým podnětem byla i definice kvality záznamu - podle paní Thomasové to není jen dobrá úroveň zpracování, ale i včasnost přístupu k tomuto záznamu (tedy něco jako doba zpracování) a jeho efektivnost. Finanční náklady a efektivnost katalogizace byly jednou z hlavních věcí, které lektorce ležely na srdci. Několikrát nabádala posluchače, aby si skutečně přesně spočítali náklady na záznam vlastními silami sestavený versus záznam přejatý a vyjádřila přesvědčení, že katalogizátor nejspíš ani u nás už není tak levná pracovní síla, jak si dosud myslíme. Srovnala to se situací v USA, kde knihovnický plat bývá v průměru 40 000 dolarů ročně.

Přednáška Ole Husbyho, pracovníka norského centra pro vývoj digitálních systémů, seznámila posluchače s obsahem pojmů reálný a virtuální souborný katalog. Reálný katalog je fyzicky existující ohraničená databáze, o kterou obvykle pečuje správce. Ten sjednocuje duplicitní záznamy, vytváří a čistí soubory autorit a dbá, aby se čtenář nemusel složitými cestami dostávat k záznamu o knize, kterou hledá - usiluje o jednoduchost, přehlednost a systematičnost souborného katalogu. Naproti tomu virtuální katalog sice jako katalog vypadá a slouží, ale ve skutečnosti fyzicky neexistuje. Jeho uživatelé se vlastně nechávají oklamat obrazovkou počítače. Virtuální katalog je vlastně iluzorní sjednocení nebo průnik několika množin - fyzicky existujících katalogových databází. Čtenář zadá počítači dotaz na knihu a zároveň počítači určí, ve kterých knihovnách nebo katalozích má odpověď na tento dotaz hledat. Počítač si sám sestaví virtuální katalog ze zadaných katalogů a čtenář se může "brouzdat" v této množině záznamů podle chuti. Samozřejmě takový virtuální katalog existuje jen na obrazovce a jen tak dlouho, dokud s ním čtenář pracuje. Jeho nevýhodou je, že nemá knihovníka, které by sloučil a zpřehlednil duplicitní záznamy, sjednotil různé varianty téhož autorského jména apod. Přesto lektor O. Husby doporučoval, aby se takovým katalogům věnovala základní knihovnická nebo programátorská péče - např. sdružovat duplicitní záznamy do hroznů nebo je zcela vyloučit.

Přednáška Clifforda Lynche se týkala obecných trendů sdílené katalogizace ve světě. Existují už referenční souborné katalogy, které obsahují pouze bibliografické záznamy, čímž se mění charakter katalogizace jako takové: nejde už jen o sdílenou katalogizaci, ale o sdílení zdrojů. Souborné katalogy rozdělil C. Lynch na centralizované a necentralizované. Ty první mají lepší předpoklady, že kooperace bude fungovat a v důsledku vzájemné domluvy zúčastněných bývají i kvalitnější. Obsahují rovněž algoritmus, který srovnává záznamy na duplicitu. Necentralizované souborné katalogy mají tu nevýhodu, že doba odezvy po zadání rešeršního dotazu je delší (je dána tím nejpomalejším lokálním systémem). Zato je rychlejší dodávka nových záznamů do souborného katalogu. Lektor si položil také otázku, zda je třeba věcně zpracovávat informace v elektronické podobě (např. věcně indexovat dokumenty vystavované na www atd.). Na tuto otázku si odpověděl jednoznačně kladně, protože na počítačové indexování není dobré spolehnutí. Jednak taková metadata obsahují často informace, které v samotném dokumentu nejsou (např. titul Dinosauří mozky - o mezilidských vztazích na pracovišti), jednak po zadání osobního jména budou nalezeny jak ty dokumenty, které dotyčná osoba napsala, tak dokumenty o ní.

Druhý den semináře byl vyplněn referáty zástupců a správců souborných katalogů v České republice a na Slovensku. Příspěvek M. Bartoška (knihovna Masarykovy univerzity v Brně) byl věnován heterogennímu virtuálnímu www-katalogu Aleph-Tinlib. D. Lošťáková informovala o vývoji Informačního centra Univerzity Palackého v Olomouci a svůj příspěvek vtipně doplnila obrázky Adolfa Borna a citáty klasiků, mj. přáním Komenského o přeměně zbrojnic v bibliotéky, což se stalo právě v případě olomouckého Informačního centra, které vzniklo v budovách tereziánské zbrojnice z 18. století. V. Jelínková (MZK Brno) shrnula dějiny prvního českého souborného katalogu KAKS, který dnes je již nedílnou součástí SK ČR. O souborném katalogu knihoven ČVUT promluvila B. Ramajzlová, o katalogu ČSAV a projektu LINCA I. Kadlecová. Dověděli jsme se historii i perspektivy Souborného katalogu ČR (G. Krčmařová), ale vystoupilo i několik kolegů ze Slovenska (M. Horváthová ze Slovenské akademie věd, D. Slížová - Souborný katalog slovenských knihoven aj.), což umožnilo určité srovnání vývoje katalogizace u nás a na Slovensku.

Jako obvykle byly součástí semináře CASLIN paralelní workshopy, zaměřené jednak na manažerské dovednosti při správě souborného katalogu, jednak rozvíjející témata k hlavním přednáškám - např. funkce protokolu Z39.50.

Na závěr semináře byl sestaven kulatý stůl (podle A. Lasse akvárium), u něhož se zástupci souborných katalogů v ČR a na Slovensku měli vyjadřovat k jednotlivým tématům a diskusí dospět k jakémusi resumé. Především si museli ujasnit všechny možné funkce, jež může souborný katalog plnit - funkci vyhledávací, lokalizační, jako pomůcku pro dodávku dokumentů (meziknihovní výpůjční služba, document delivery), pro akvizici a statistiku, ale i funkci experimentální - sloužit vývoji vědy o počítačích v knihovnictví. Některé funkce jsou zaměřeny hlavně na čtenáře, jiné pouze na knihovníky (např. kooperativní funkce). Alfou a omegou funkčnosti souborného katalogu se v diskusi ukázaly standardy - shoda v zásadách katalogizace a jejich pečlivé dodržování.

Z dalších diskusních otázek vyplynula potřeba mít jeden reálný (tedy nikoliv virtuální) souborný katalog národního charakteru. Složitá je otázka financování - shora, nebo zdola. Zúčastnění se shodli na tom, že aby souborný katalog mohl vůbec vzniknout, je nutná investice shora - jeho zřizovatel (v ČR nejspíš Národní knihovna) musí uvolnit část peněz z rozpočtu na založení a správu katalogu. Až se připojí další knihovny a naučí se jej používat, tedy hlavně přispívat a pak sdílet záznamy, měla by nastat fáze financování zdola, kdy zúčastněné knihovny budou např. platit za přejaté záznamy.

Otázka regionálních a národních knihoven je zejména zajímavá pro knihovny jako VKOL. Čtenáři totiž potřebují nejen vědět, zda je kniha dosažitelná v ČR, ale obvykle ji chtějí i co nejdřív mít fyzicky půjčenu. Proto je z čtenářského hlediska důležité mít nejprve přístup do regionální databáze, tedy najít knihu v knihovně relativně blízko svého bydliště, a pak teprve jej může zajímat dostupnost v rámci ČR. Čtenářský požadavek na rešerše může být ovšem obrácen spíše směrem k oborovým databázím, tedy k souborným katalogům různých (i vědeckých) institucí. Takovéto oborové bibliografické databáze by nejspíš neměly být vytvářeny přímo knihovníky, nýbrž profesními odborníky. Knihovníci by však měli zprostředkovat interface mezi nimi. Podnětnou myšlenku vyslovil A. Vítek, když mluvil o tzv. "zákonu o zachování geistu", neboli o čemsi podobném zákonu o zachování energie, hmoty ap. Smyslem tohoto pojmu je, že někdo tu duševní práci udělat musí - usnadní-li si knihovník zpracování knihy, bude muset čtenář vynaložit více duševní energie na to, aby se k ní dostal. Posláním knihovníka tedy je co nejdůkladnější "předpříprava" knihy z co nejvíce hledisek, než se stane součástí bibliografické databáze.

Poslední otázkou kulatého stolu bylo řízení souborného katalogu. Ze dvou možností - direktivním řízením shora a konsorciem zvítězily obě - za nejlepší se považuje kosorcium, které má předsedu s direktivní pravomocí.

Závěr semináře dal příležitost publiku projevit velké uspokojení nad jeho kvalitní přípravou a perfektní organizací. Účastníci zvláště oceňovali tvůrčí, konstruktivní, družnou a občas i hravou atmosféru semináře. Jistě k příjemným zážitkům patřila i nádherná šumavská příroda a pěkné počasí. Program semináře zahrnoval i výlet do blízkého městečka Kašperských Hor a v podvečerních hodinách bylo dost času i na vycházky lesem, čemuž jen málokdo odolával. Myslím, že právě tato trochu odlehčená atmosféra byla jedním z nejcennějších podnětů do další práce. První semináře CASLIN bývaly až přetížené informacemi, celodenní program přednášek byl ještě večer doplněn o recepce a besedy s povinnou účastí, což bylo nejen fyzicky vyčerpávající, ale mnozí účastníci neměli vůbec čas nové vědomosti strávit a utřídit a odjížděli s neurčitým pocitem, že právě absolvovali něco, co je téměř nad jejich duševní síly. Letošní CASLIN po stránce intelektuální úrovně a informací byl nesporně na velice vysoké úrovni (sám M. Svoboda v závěru konstatoval, že tuto laťku bude těžké překonat), ale dokázal v zúčastněných vzbudit především nadšení a vědomí společného cíle. Poslední hodiny nasvědčovaly tomu, že ze Šumavy se většina knihovníků vracela s přesvědčením, že idea kooperace a souborných katalogů je báječná, že je nás víc, kdo tento zápal sdílí a že teď už jen zbývá to nadšené zaujetí přenést do svých knihoven mezi další knihovníky, s nimiž se to všechno postupně bude realizovat.

Nakonec ještě vzpomeňme prvotního hybatele všech těchto seminářů - profesora A. Lasse. Na tom letošním samozřejmě nemohl chybět, i když stál už spíš v pozadí a na organizaci se přímo nepodílel. Všichni ho znali, mnozí si s ním tykají, ale nakonec málem ani nedostal v té vzrušené tvůrčí atmosféře slovo. Když pak byl přece jen vyzván, aby "nám všem něco řekl na závěr" a chtěli jsme ho nějak odměnit za ten kus práce, který odvedl na českých a slovenských knihovnách, odpověděl s dojemnou skromností: "Jakou já ještě mohu dostat odměnu? To, že vidím, jací jsou z vás profesionálové a samorosti, jak už umíte chodit a plínky nepotřebujete, to je mi odměnou." Vzpomínám si, jak nás A. Lass od prvních let působení Mellonovy nadace v Čechách učil, jak organizovat konference a workshopy a jak se na nich chovat, jak prezentovat přednášku, jak diskutovat v kuloárech a na recepcích, jak používat sluchátka na tlumočení, různé metody brainstormingu a spoustu dalších důležitých maličkostí, kterými se opožděný Východ lišil od progresivního Západu. Této skoro mateřské funkce se tedy zhostil a stále tak trochu jako matka sleduje své dospělé děti, které si už na ni sotvakdy vzpomenou, opojeni vlastními úspěchy a samostatností. Ani si neuvědomujeme, že ve své "dospělosti" pořád hlavně realizujeme a rozvíjíme myšlenky, které nám s takovou péčí léta vštěpoval. Profesor Lass nesporně zanechal v Čechách a na Moravě velké dílo - není to jen technicky zbudovaná a fungující síť počítačů a databází, je to dílo živé, protože žije v lidech, kteří s ním mohou růst.


TIRÁŽ: Knihovní obzor. Čtvrtletník Vědecké knihovny v Olomouci. Redakce: redakcevkol.cz. Registrace MK ČR E 6450. ISSN (elektronická verze) 1214-6498.

Aktualizováno: 09.01.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno       *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno   ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2020
Aktualizováno: 25.02.2020 08:50
TOPlist