Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

ŠEST DNŮ V LONDÝNSKÝCH KNIHOVNÁCH

Aleš Brožek

Stál jsem na přídi trajektu patřícího P&O Stena, údajně nejbezpečnější společnosti, která převáží pasažéry mezi britskými ostrovy a naší pevninou. Pozoroval jsem přibližující se bílá skaliska Doveru a myslel jsem na trojici knihovnic, které stály poblíž mne. Jestlipak mají taky takový krásný pocit z toho, že za chvíli vstoupí do země Shakespeara, Byrona či Cromwella, říkal jsem si.

Tyto myšlenky mne napadají při každé návštěvě Británie. Letošní cesta nebyla výjimkou. Těšil jsem se, že po čtyřech letech opět navštívím londýnské knihovny a budu moci posoudit, zda se kvalita jejich služeb od té doby dále zlepšila. Díky vstřícnosti paní Sylvy Šimsové, která nabídla bezplatné ubytování ve svém domě nejen mně, ale i vedoucím oddělení automatizace, akvizice a hudebního, jsem měl možnost doprovázet své tři kolegyně po knihovnách, sledovat, jaký dojem v nich zanechávají návštěvy, a diskutovat o situacích, které je při návštěvě knihoven překvapily.

Do Londýna jsme přijeli autobusem cestovní kanceláře Capital Express již v neděli odpoledne. Na pondělní dopoledne jsme měli totiž zajištěnou prohlídku nové budovy Britské knihovny. Před patnácti měsíci byla konečně dokončena stavba této knihovnické instituce na pozemku vedle nádraží St. Pancras a postupně se do ní stěhují jednotlivá oddělení. Fondy hlavní studovny se přesunuly z Britského muzea mezi prvními, v březnu tohoto roku čeká stěhování technickou literaturu, normy a patenty z oddělení Science Reference and Information Service.

Tyto informace i spoustu dalších jsme se dozvěděli od zástupkyně vedoucího východoevropského oddělení Britské knihovny paní Devany Pavlíkové. Dohodli jsme se, že se s ní sejdeme až o půl jedenácté. V deset hodin, kdy se knihovna otevírá pro veřejnost, jsou totiž v šatnách a před vstupem do studoven velké fronty. Cesta linkou metra Piccadilly, na níž leží King's Cross & St. Pancras, zastávka doporučovaná jako nejvhodnější pro cestu metrem do knihovny, proběhla rychleji, než jsme předpokládali. I když jsme zvolili nesprávný východ z metra a vyšli jsme na křižovatce ulic Pentonville Road a Euston Road, díky rychlejší chůzí po posledně jmenované ulici jsme dorazili ke knihovně krátce po desáté hodině. Zatímco mé kolegyně obdivovaly sochu Newtona na nádvoří, kouřily a prohlížely si knihovní prodejnu se suvenýry, odskočil jsem si do kanceláře pro čtenářskou legitimaci. Platnost mé předešlé legitimace totiž skončila v dubnu loňského roku. Omezená kapacita studoven v nové knihovně vedla k rozhodnutí ředitelství knihovny nevydávat legitimaci každému návštěvníkovi, ale pouze serioznímu badateli. Ten musí nejprve doložit, že materiály, které bude studovat, nejsou k dispozici v jiných londýnských knihovnách. Se žadatelem o legitimaci proto jeden z pracovníků nejprve krátce pohovoří a podle toho, co se od něho dozví, rozhodne, zda druhý pracovník vydá plastikovou legitimaci.

Rozhovor se mnou proběhl bez problémů. Pracovník knihovny chápal, že národní bibliografie bývalých britských kolonií obvykle nenakupují do svých fondů středoevropské knihovny, a vyjádřil naději, že v Britské knihovně dopadnu lépe než v pražské Národní knihovně. Do dotazníku jsem vyplnil své osobní údaje a se dvěma fotografiemi v ruce jsem přistoupil ke druhé pracovnici, která mé údaje přepsala do počítače. Když zjistila, že mi již dříve byla vydána legitimace na pětileté období, změnila rozhodnutí prvního pracovníka vystavit legitimaci jen na tři měsíce a za chvíli jsem odcházel s legitimací, kterou budu moci užívat až do roku 2004.

V informacích jsem si nechal zavolat paní Pavlíkovou a krátce nato jsem jí již představoval své kolegyně. Nejprve jsme zašli k šatně a odložili si nejen kabáty, ale i příruční zavazadla, protože vstup je dovolen pouze s psacími potřebami, které se vkládají společně s poznámkovým blokem do průhledné igelitové tašky s nápisem Britská knihovna. Zvyklí na způsob odbavování v našich šatnách jsme se všichni nahrnuli k šatnímu pultu, místo abychom přistupovali po jednom a dodržovali vyznačenou několikametrovou diskrétní vzdálenost. Taktní šatnáři však nedali najevo, že jsme se dopustili malého faux-pas.

V Britské knihovně jsme strávili několik nádherných hodin. Postupně jsme vstupovali do jednotlivých studoven, první já se svou legitimací, za mnou paní Pavlíková se služební legitimací a s vysvětlením, že vede tři hosty knihovníky, kteří jen nahlédnou a nebudou rušit badatele. Vstup do každé studovny je totiž velmi pečlivě střežen a čtenář bez legitimace se sem nedostane. Vysvětlení paní Pavlíkové dokonce nestačilo jednomu dozorci a odmítl vpustit mé kolegyně do studovny rukopisů. Zato zřízenec stojící před reprezentačními místnostmi určenými pro členy Společnosti přátel knihovny byl velmi vstřícný, a tak jsme si prohlédli i místa, kam se normálně nepodívá ani badatel. Z těchto místností se lze dostat do hezké zimní zahrady a na balkon, z něhož je pěkný pohled na zasklené regály s nejdražšími knihami.

Na vybavení studoven bylo vydáno určitě mnoho peněz. Zato pracovny zaměstnanců jsou ještě méně útulné, než jaké byly v Britském muzeu. Jsou to místnosti opatřené starými stoly, a regály mezi nimi mají vyvolat pocit určitého soukromí do chvíle, než zazní telefon nebo se ozve hlas příchozí návštěvy. V pracovně východoevropského oddělení jsme se podívali nejen na to, jak pracovníci využívají OCLC pro akvizici, ale i jak se hledá v online katalogu Britské knihovny. Ocenil jsem, že při objednávání publikací do studovny odpadá nutnost vyplňování papírových žádanek. Místo toho se po vyťukání čísla legitimace a po nalezení signatury požadované publikace stiskne v online katalogu určitá klávesa a objednávka je provedena. Hned jsem si takovým způsobem objednal na příští dny několik bibliografií do studovny. Údajně je většina publikací nyní expedována do 2 hodin. Ověřit jsem si to nemohl, protože na pondělní odpoledne jsme měli dohodnutou návštěvu ještě jedné knihovny.

Tou byla knihovna Školy orientálních a afrických studií. Když jsem ji navštívil poprvé před 4 lety, obdivoval jsem pořádek, který v ní panoval. Většina z téměř milionového fondu (ke konci července 1997 to bylo 2800 rukopisů, 832 468 knih a časopisů, 53 000 drobných tisků, 4 400 zvukových nahrávek, 6 628 mikrofilmů, 55 896 map, 17 100 dia) byla vyložena na policích ve volném výběru a nebylo obtížné ji najít. Pro knihovnu totiž nechala škola, která je součástí Londýnské univerzity, postavit dostatečně prostornou budovu. Připomínalo mi to způsob, jakým vznikají knihovny amerických univerzit. Ty jsou stavěny jako první a teprve poté vyrostou kolem nich budovy s učebnami, laboratořemi a ubytovnami. V době, kdy se postavila knihovna Školy orientálních a afrických studií, však počítače nebyly běžné, a proto se nepočítalo ani s místem pro ně. Při letošní návštěvě jsem zjistil, že počítače vytěsnily regály s knihami v jedné z velkých studoven. Místo nich byly nastěhovány stoly s počítači a svazky knih byly z polic odstěhovány zřejmě do skladů nepřístupných uživatelům. Knihovna navíc stále užívá systém Libertas, který v mnohém pokulhává za moderními automatizovanými knihovnickými systémy.

Jeden z těch nových systémů jsme si prohlédli hned další den. Jako knihovna, která pracuje se systémem TINLIB americké firmy EOS International, se pochopitelně zajímáme o to, zda bude systém dále vyvíjen nebo zda jej firma nahradí nějakým modernějším. Dojednali jsme si proto schůzku s londýnským zástupcem této firmy a nechali si předvést systém Q Series. Ten pracuje pod Windows a v budoucnu by měl nahradit T Series, jak se nyní TINLIB nazývá. Dozvěděli jsme se, že k 17.11.1998 byl systém Q Series nainstalován v 54 knihovnách, především v USA. Zatím jsou to většinou specializované knihovny jako např. knihovna Alzheimerovy společnosti, z veřejných knihoven zatím jen knihovna v městech Bourbonu a Nappane. Požadavek na klientské počítače je P/233 MHz, 32 MB RAM, 75 MB HD, MS Windows 95 nebo NT Workstation v. 4.0. Požadavek na server zní P II/400 MHz - DUAL processor, 512 MB RAM, MS Windows NT a Oracle DBMS verze 7.3.

Zástupce firmy EOS International nachystal pro nás malé překvapení. Zavedl nás také do knihovny Genealogické společnosti, která stále užívá nám známý TINLIB. V přátelském rozhovoru s její knihovnicí jsme se dozvěděli, jak se vypořádává s retrokonverzí staršího fondu. Mimochodem, jednalo se o první profesionální knihovnici, kterou společnost zaměstnává od svého založení v r. 1911. Protože společnost není nikým dotována, živí se její zaměstnanci sestavováním rodokmenů pro zájemce. Také od badatelů, kteří navštíví knihovnu, vybírají poměrně vysokou částku (tři libry za hodinu, sedm a půl libry za čtyři hodiny, 10 liber za celý den). S takto získaných peněz a z různých grantů pak financují brigádníky, kteří postupně ukládají do TINLIBu údaje o jednotlivých knihách. Na nástěnce nám pak vedoucí knihovny ukázala tabulku demonstrující, kolik práce je ještě čeká, než budou v počítači údaje o celém fondu.

Nedostatkem peněz naproti tomu zřejmě netrpí veřejné knihovny čtvrti City of London. Ta je sídlem velkých bank a pojišťoven, které odvádějí do obecní pokladny dostatek financí. Obyvatelé čtvrti proto neplatí v knihovně dokonce ani za vypůjčení videokazet, což je v britských veřejných knihovnách běžně zpoplatňované. V této čtvrti jsme si prohlédli tři knihovny. Knihovnu v kulturním domě Barbican, kde působí renomovaná hudební a dramatická vysoká škola a Královská Shakespearova společnost, City Business Library a Guildhall Library. Mne to vždy nejvíce táhne do druhé jmenované knihovny, protože mi připomíná informační střediska, kde jsem dříve pracoval. Tato knihovna se specializuje na shromažďování výročních zpráv a má i bohatý fond telefonních seznamů. Potěšilo mne, že od mé návštěvy před 4 lety dokoupili nejnovější Zlaté stránky českých měst. Středeční dopoledne jsme měli na programu návštěvu knihovny Školy slovanských a východoevropských studií při Londýnské univerzitě. Jako vedoucí akvizice zde pracuje milá Slovenka Erika Panagakis. Této knihovně zřejmě vedení školy přeje, a proto v posledních letech získala pro studovny další prostory. Velký dojem u nás zanechala návštěva studovny AV-médií s vybraným fondem videokazet, na nichž jsou nahrány jak kvalitní české filmy v originále, tak i denní zpravodajství ruské televize. Líbila se nám i studovna novin a časopisů s českými deníky, týdeníky a měsíčníky. Nejvíce času jsme strávili mezi regály s českou beletrií. Obdivovali jsme, že se knihovnicím podařilo získat do fondu od každého titulu současných českých spisovatelů po jednom exempláři. Tak úplný fond české původní prózy a poezie se nevidí ani v našich knihovnách!

Ve čtvrtek jsem si všiml, že zmínky o dosud nenavštívených londýnských knihovnách vyvolávaly u mých kolegyň určitý stupeň nervozity. Naproti tomu se stále častěji ozývaly připomínky, že v Londýně jsou kromě knihoven i jiné zajímavosti a že Anglie byla první parlamentní demokracií na světě. Vystáli jsme proto frontu na vstupenky do Dolní sněmovny a se zájmem se podívali z galerie na jednání britských poslanců. V době naší přítomnosti byla sněmovna poloprázdná a nezdálo se, že by se přítomní poslanci příliš soustředili na vystoupení svých kolegů. Přesto to byl pro nás velký zážitek a těm, kteří jednou zavítají do Londýna, doporučujeme, aby nás napodobili.

Na poslední dva dny jsme si ponechali návštěvy westminsterských veřejných knihoven. V pátek jsme zašli do Charing Cross Library, která je v blízkosti čínské čtvrti. Proto nás nepřekvapil nápis nad vchodem v čínštině i bohatá kolekce čínských knih na galerii uvnitř. Výpůjčky knih jsou zdarma, za výpůjčky jazykových kurzů se platí od 2 liber a padesáti pencí do 10 liber. Pokud bydlí čtenář ve Westminsteru, může uplatnit slevu (ResCard). Za pozdní vrácení se vybírá od dospělých 13 pencí za den a kus (děti do 10 let neplatí nic, mládež 11 až 17 let 1 penci). Zvláštní pravidla jsou stanovena pro hudební oddělení. V něm si mohou starší 16 let půjčit maximálně 6 kazet najednou, jedenáctiletí až patnáctiletí maximálně 4. Také za výpůjčky v hudebním oddělení se platí, přičemž čtenář si může vybrat mezi dvěma možnostmi. Buď zaplatí ročně 20 liber nebo za každé CD zaplatí 60 pencí, za kazetu 30 pencí.

Do westminsterské prezenční knihovny jsem zavedl kolegyně, aby viděly, kolik titulů publikací lze vystavit i v omezených prostorách. Zvlášť nápadné to bylo ve studovně výtvarného umění, kde jsou židle a stoly tak blízko regálů, že mezi nimi projdou jen štíhlí čtenáři. V knihovně jsme si vyzkoušeli práci s online katalogem. Využívají systém firmy Geac, který nás příliš neoslnil. Jako novinku jsem zaznamenal možnost sdílet CD-ROMy v síti.

Návštěvou Victoria Library již pravidelně ukončuji pobyt v Londýně. Knihovna je totiž na dohled autobusového nádraží, odkud odjíždí autobusy do Prahy. V sobotu je otevřena do 17 hodin, a tak jsme do ní zašli odpoledne se všemi zavazadly. Vedoucí hudebního oddělení si se zájmem prohlédla tamní hudební oddělení, o němž se říká, že část fondů mu může závidět i Britská knihovna. Vedoucí akvizice se mnou nahlédla do místnosti, kterou si od knihovny pronajala firma Input Output Centres. Ta vybavila místnost počítači, výukovými videokazetami a software, aby se návštěvníci knihovny nebáli počítačů a dokázali využívat Word, Excell, Powerpoint, Quark Xpress aj. Za 1 hodinu práce na počítači si firma účtuje od čtenářů pět liber, v případě individuálního školení stojí 1 hodina 17 liber. Spolupráce, zdá se, je výhodná jak pro knihovnu, tak pro firmu. Ještě jednou jsme pohladili očima regály plné knih v jazyce Shakespeara a pak se už vydali na autobusové nádraží. Ani se nám nechtělo věřit, že šest dnů v londýnských knihovnách je již za námi.


TIRÁŽ: Knihovní obzor. Čtvrtletník Vědecké knihovny v Olomouci. Redakce: redakcevkol.cz. Registrace MK ČR E 6450. ISSN (elektronická verze) 1214-6498.

Aktualizováno: 09.01.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno   *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno   ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2019
Aktualizováno: 21.05.2019 13:01
TOPlist