Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Stojí knihovnická současnost na betonových základech minulosti?

Dojmy z konference Knihovny současnosti

Helena Veličková

Ve dnech 20.-22. října 1998 jsem měla poprvé možnost zúčastnit se konference Knihovny současnosti v Seči u Chrudimi. Tato konference se konala už pošesté a stává se prestižní záležitostí zúčastnit se jí, případně vystoupit s příspěvkem. Počet účastníků dosahoval téměř tří set a na druhý den konference byl ještě vyšší. Celou akci zaštítilo Ministerstvo kultury ČR, Sdružení knihoven ČR, Svaz knihovníků a informačních pracovníků a Ústřední knihovnická rada. Hlavní břemeno organizace ovšem nesla Moravská zemská knihovna v Brně.

Prostředí někdejšího pionýrského tábora v Seči u Chrudimi jsem viděla poprvé. Nízké betonové budovy na téměř holém kopci, propojené silničkami ze špatného asfaltu, nepřipomínaly nijak příjemné prostředí horských hotelů či památkových objektů, ve kterých jsem měla možnost absolvovat v minulých letech jiné knihovnické konference. Interiéry v Seči, sestávající z obtížně větratelných chodeb a kapacitně nepostačujících přednáškových sálů, staré, opotřebované a hygienicky značně nevyhovující zařízení nepříjemně evokují ducha doby minulé, kdy podobné akce bývaly pořádány spíš pro formu, kdy nebylo žádoucí během programu se vyčleňovat, postávat ve skupinkách na chodbě, natož debatovat. Kuloárovým diskusím a neformálním kontaktům mezi účastníky konference prostředí bývalého tábora, plného nefunkčních bariér, příliš nesvědčí ani dnes. Nejspíš proto i program konference, začínající blokem historických referátů, plných vzpomínek na dobu totality, vyzníval pro mě trochu nepatřičně na sklonku roku 1998, kdy se knihovní prognostici spíš předhánějí ve vizích třetího tisíciletí.

V úterý 20. října zahájil konferenci ředitel Moravské zemské knihovny J. Kubíček a mimo jiné představil knihovnické veřejnosti nedávno jmenovanou ředitelku odboru literatury a knihoven na ministerstvu kultury Evu Kantůrkovou. První den byl tematicky věnován historickému hodnocení 50 uplynulých let v českém knihovnictví.

Ředitel plzeňské SVK J.Vyčichlo ve svém příspěvku vzpomněl události, které postihly plzeňskou vědeckou knihovnu od r. 1948 a velmi se podobaly vývoji v jiných velkých českých knihovnách. Připomněl pamětníkům i mladší generaci, jak ideologie a politický záměr provázely každý významnější krok v historii knihovny - nejen v Plzni. Časový odstup od pádu komunistického režimu dodal jeho přednášce na objektivnosti: J. Vyčichlo připomněl i humanistické ideály, s nimiž byl v komunistickém režimu umožněn všeobecný přístup čtenářům do vědeckých knihoven, bezplatnost informačních služeb. Vzpomněl však i barbarských skartací v 50. letech, kdy byly zničeny cenné tisky konce 19. a začátku 20. století, začala praxe seznamů prohibitní literatury, její vyřazování z čtenářských katalogů i fondů. Jednotný statut státních vědeckých knihoven, vydaný v r. 1954, měl přednosti i nevýhody centralizace, mimo jiné souvisel se vznikem kategorizace čtenářů. 70. léta se vyznačovala podobnými, i když méně nápadnými praktikami jako léta 50., zejména pokud jde o zakázanou literaturu. Čtenářské výpůjčky, které tehdy měly neúnavně stoupající tendenci, se týkaly z velké části politické literatury. Podobně tendenční byly i práce knihovníků - např. některé bibliografie včetně regionálních.

Historický příspěvek ředitele Národní knihovny V. Balíka měl úvahový podtext - všímal si některých obecných rysů české národní kultury, které se v dějinách knihovny projevily. Vzpomněl, jak prozíravé byly výzvy několika osvícených v poválečném Československu, aby se neničily knihy, zbylé v Národní knihovně i jinde po německých okupantech. Nebezpečí jednostrannosti, slepé nenávisti ke všemu, co se spojovalo s traumatickým obdobím (nejen 2. světová válka, ale podobně odtržení od sovětského bloku v r. 1989) označil V. Balík za charakteristický národně povahový rys. Zajímavé bylo připomenutí politické snahy, aby Národní knihovna nebyla nazývána ani vnímána jako instituce národní. Přitom česká veřejnost vždy pociťovala a dodnes chápe slovo "národní" jako emocionálně nabité (viz Národní divadlo apod.). Ač přejmenována, byl fond nejstarší české knihovny dále považován za něco speciálního, vlastně národního, a česká, nebo alespoň pražská veřejnost se oficiálnímu názvu vyhýbala. Užívala starší název Universitní knihovna, patrně trochu jako protest proti tomu, že knihovna byla univerzitě odňata. Zajímavé je, že olomoucká vědecká knihovna má podobnou zkušenost se svým starším názvem Universitní knihovna, který je dosud živý u olomouckých čtenářů, zejména mají-li tito nějaký vztah k Univerzitě Palackého.

V podobném duchu se nesl referát V.Richtera, který mj. srovnával osvětově pojatý knihovnický zákon z r. 1919 se situací v r. 1948, kdy se úkolem knihoven stala manipulace s názory čtenářů, politický a ideologický nátlak. Za nejvíce negativní rys totalitního období řečník označil odstranění plurality - ve vydavatelské činnosti, ale i např. ve výpůjčkách knih ze zahraničí. Důsledky nesmírné technologické zaostalosti socialismu proti západnímu světu nesou mnohé knihovny ještě dnes. Devadesátá léta ovšem přinesla rovněž své negativní stránky: pokles čtenářských výpůjček, což souvisí se změnou životního stylu (odklon od četby jako hlavního způsobu trávení volného času), ztížení nákupu knih (především z finančních důvodů), rušení knihoven, které ztratily aktivní podporu ze strany státu. Vítaným oživením Richterovy přednášky byly četné citáty a paradoxy z "odborných" pojednání zaníceného komunistického knihovědce J. Drtiny.

M. Svoboda ve svém vystoupení připomněl, jak často byly vědecko-technické informace zneužívány tak, že nahradily studium původních pramenů a bránily čtenářům ve vytvoření si objektivního či aspoň vlastního názoru na tyto prameny.

Příspěvek E. Kantůrkové přenesl posluchače z minulosti do živé současnosti. Ukázala v něm své názory na státní kulturní politiku, srovnala Českou republiku se světem, kde je zvykem vydávat na kulturu v průměru 0,5 procenta národního důchodu, kdežto u nás je to sotva polovina. Oznámila úmysl rozšířit okruh projektů na granty, aby se podpořily projekty velkorysé, což znamená také umožnit čerpání grantu v delším časovém rozmezí než do konce 1 roku. E. Kantůrková mnohé citovala z přípravných materiálů ministerstva o transformaci rozpočtových organizací, podle nichž by se měly odpovědněji převádět tyto instituce do správních celků - knihovny by neměly paušálně spadat pod metropole, bude brán ohled na kontinuitu organizace apod. Za svou osobu E. Kantůrková slíbila, že nic neučiní bez spolupráce s odbornou knihovnickou veřejností a bude tyto záležitosti posuzovat velmi citlivě.

Tématem vystoupení J. Burgetové byly knihovnické organizace, dějiny SKIPu a knihovnických spolků. Na závěr byla vyslovena esence demokratické profesionality - totiž že i nejlepší snahy jednotlivců zůstanou jen dobrými úmysly, nebude-li politické prostředí umožňovat svobodné sdružování.

Jakkoliv nezvyklé mi připadá ohlížet se tak brzy po nastolení demokratického režimu zpět, připouštím, že historický blok prvního dne vnesl do konference jakýsi morální základ, od kterého není na škodu se odrazit při kroku do budoucna. Ostatně druhý den byl věnován převážně té nejžhavější současnosti a z větší části přenesl zúčastněné knihovníky za rok 2000.

Program na 21. říjen měl dvě paralelní části - akvizici a internet. Každý z obou bloků probíhal v jedné ze dvou poslucháren, takže bylo nutno volit. Převážná část knihovníků byla zvědavá na blok nazvaný Internet ve službách knihoven. Kromě přednášek, týkajících se zájmu veřejnosti o internet v knihovnách a způsoby jeho prezentace či využití na různých pracovištích, vystoupilo i několik zástupců obchodních firem jako Minolta, Albertina icome aj. Ti předváděli technické novinky, přístroje a programy, které slouží vyšší kvalitě knihovnických služeb. Mnohé z nich byly spíše zdokonalenými verzemi knihovnické techniky, se kterou jsem měla možnost seznámit se i v několika posledních letech na našem trhu - např. skener, který snímá kopii stránky z knihy a zároveň počítačem vyrovnává defekty způsobené přehybem ve vazbě, nebo program vyhledávání v elektronickém katalogu na základě podobnosti znakových řad (tzn. že vyhledá i katalogizační záznam, který obsahuje textové chyby) apod. Bohužel právě tento přednáškový blok se konal v místnosti s nepříjemnou akustikou, prakticky bez možnosti větrání, přeplněné lidmi, z nichž někteří zjevně z těchto příčin v průběhu přednášek odcházeli. Bylo to škoda tím spíš, že zástupci firem byli velice dobře připraveni a vystupovali jako skutečně erudovaní profesionálové. Jejich výrobky ne vždy našly pochopení u knihovníků, což však nebylo podle mého názoru chybou přednášejících. Dotazy z pléna ukazovaly někdy až zarážející neznalost nejen moderních a technických přístupů v současném knihovnickém světě, ale někdy i nepochopení základního poslání knihovny a knihovníka jako služby čtenáři. Vřele jsem souhlasila se stesky zástupců těchto firem, ale i se slovy např. V. Richtera, že brzda využití elektrokomunikace není ani tak v penězích, ale častěji v jednotlivých institucích nebo samotných knihovnících.

Čtvrtek 22. října byl věnován tématu Právo a ekonomika pro knihovny. O. Karfíková seznámila posluchače s legislativním postupem při návrhu zákona. Ústy B. Koubové byly vyhlášeny 2 granty Ministerstva kultury na projekty a po delší diskusi přesunut termín odevzdání z ledna na duben. Z. Houšková hovořila o problému nezaměstnanosti knihovníků, který se nejvíc dotýká absolventů střední knihovnické školy. Trh práce v souladu s trendem států Evropské unie vyžaduje flexibilitu a komunikativnost, což jsou vlastnosti u nás dříve spíše nežádoucí. O knihovnických projektech Evropské unie promluvil A. Knoll. Jeho tvrzení, že Evropský parlament chce podporovat knihovny jako důležitý faktor evropského hospodářského a kulturního rozvoje, snad dalo určitou naději do budoucna i pokud jde o růst kvality knihovnických služeb v České republice.

Závěrečná diskuse byla spíše stručným hodnocením průběhu konference a dala možnost vznést připomínky a návrhy. V. Balík upozornil na všeobecně pociťovaný nedostatek prostoru pro diskuse (v časovém i fyzickém smyslu) a navrhl, aby se řečníci příště soustředili spíše na koncepční problémy, které mohou inspirovat druhé, než na líčení poměrů a pracovních metod v domácí instituci. Myslím, že většina jeho připomínek byla vyjádřením převažujícího mínění, např. absence jmenovek účastníků, absence seznamu účastníků, absence nástěnky pro vzájemné vzkazy apod. Rovněž případný byl návrh M. Svobody příští konferenci vybavit lepší prezentační technikou - už proto, abychom se ukázali jako skutečně profesionální informační pracovníci.

Myslím, že trochu nevyrovnaná kvalita sečské konference ukázala, že lze sotva dnes paušálně hovořit o dobré či špatné úrovni českého knihovnictví. Rozdíly mezi knihovnami a knihovníky jsou větší, než se možná dosud zdálo, a úroveň některých je asi nižší, než by si tato oblast kultury zasluhovala. Pokud najdou sílu k sebekritickému pohledu, mohli si z konference odnést inspiraci a dobrý start k vlastnímu sebezdokonalování. Osobně jsem přesvědčena, že stížnosti na nedostatek peněz v našem resortu jsou spíše hledáním chyb jinde než v lidech samotných. Přitom ze zkušenosti vím, že mnozí dovedou i z minimálních prostředků dokázat hodně a jiní promarní obrovské vklady (tj. hodnoty finanční i lidské) prostě proto, že s nimi neumějí zacházet se správnou dávkou rozumu a citu. Není náhodou, že v posledním roce vychází tolik knih o tzv. emocionální inteligenci, která je podle psychologů hlavní zárukou osobnostního růstu jedince. Jde v podstatě o uplatnění tvůrčích schopností, umění jednat s lidmi, umění hledat citlivá i pevná místa jakékoliv struktury, v níž se má nastolit rovnováha. Jsou-li tyto schopnosti předpokladem rozvoje jednotlivého člověka, logicky musí být i předpokladem profesionálního a sociálního růstu každé instituce. A knihovny, které shromažďují tyto informace o nových trendech v pojetí lidské duše i společnosti, by vlastně mohly být jedněmi z prvních příkladů tohoto myšlení.


TIRÁŽ: Knihovní obzor. Čtvrtletník Vědecké knihovny v Olomouci. Redakce: redakcevkol.cz. Registrace MK ČR E 6450. ISSN (elektronická verze) 1214-6498.

Aktualizováno: 09.01.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno   *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno   ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2019
Aktualizováno: 17.05.2019 07:42
TOPlist