Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Ještě o vědeckém knihovníkovi

Přeložila a zpracovala Marie Nádvorníková

Ve 3. sešitě Knihovního obzoru jsme referovali o diskusi k profilu vědeckého knihovníka na stránkách německého odborného časopisu Bibliotheksdienst. Diskuse pokračovala dalšími dvěma články.

Není divu, že článek Boekhorsta, Bucha a Ceynowy "Wissenschaftlicher" Bibliothekar - Hic Rhodus, hic salta vyvolal odezvu původních autorů. Uwe Jochum a Helmut Oehling koncipovali svůj článek Die das falsche Steckenpferd reiten (Bibliotheksdienst, Ht. 5/1998) jako repliku na příspěvek uvedených tří autorů. Oplácejí "kolegům z westfálska" jejich ironický tón. Považují jejich přístup za prakticistní s úzkou vazbou na poměry v Münsteru. Popis praxe nemusí zdaleka nic vypovídat o její správnosti. "Co činí nebo hodlají činit mnozí, ještě zdaleka nemusí být to, co by činit měli." Münsterští autoři propagují "smíšenou formu" mezi odborným referentem a manažerem. Tato "smíšená forma" věcných znalostí a vedoucích kompetencí se nedá uznat ani argumentačně, ani empiricky. Kdyby tomu tak skutečně bylo, potom by si musely všechny vědecké knihovny stát zcela výtečně a vykazovat onen progresivní management, což si v Münsteru přejí. Že to s tímto pokrokem nevypadá nejlíp má jiný důvod, než že nenastává moderní chápání managementu knihovny. Téměř 30letá vítězná cesta manažerských myšlenek je v knihovnách zatěžována fixací na provozně technické vnitřní postupy. Knihovnická profilace směřuje na knihovnu jako na "provoz". Z důvodu této knihovnické fixace už není čas na vlastní obsahové úkoly, tak jak se denně objevují v odborném referátu. Mělo by se to jednout zkusit s restitucí obsahu.

Spor autoři článků vidí v otázce legitimity a kompetence pro knihovnickou práci s vědeckým obsahem. Aby se dalo tvrdit, že vědečtí knihovníci nemají legitimitu k vědecké práci, musely by se ignorovat celé dějiny knihoven - tvrdí Jochum a Oehling - od Kallimacha, přes mnichy středověkých klášterů, přes osobnosti jako Leibniz, Lessing, Dziatzko, Milkau až k řediteli knihovny, který svůj profesorský titul nenosí jen kvůli úctě. Muselo by se také ignorovat, že naše povolání pochází právě z knihovníka-profesora, který byl úspěšným typem knihovníka. A konečně by se muselo ignorovat, že první generace profesionálních knihovníků ve vysoké míře měla vědecké chápání své práce, jejímž dokumentem jsou dodnes Pruské instrukce. Toto legitimní právo knihovníků na vědeckou práci se teprve od konce 60. let začalo popírat, když se humanisticky vzdělaní knihovníci náhle přesazují na management s EDV, aby knihovny šly kupředu. V dlouhodobé historii knihoven to přece není nic jiného než mrknutí.

Autoři z Münsteru skutečně píšou nejdříve, že jsou knihovníci ve své vědecké práci nahraditelní akademickým personálem, na pozdějším místě, že nejlepší výsledky pro management knihovny se dají očekávat od "smíšené formy" odborného referenta a manažera. Přesně v tomto rozporu spočívá problém: považuje-li se vědecká práce knihovníků za nepostradatelnou, pak se musí obhajovat skutečná "směs" vědy a správních úkolů a nedá se vyslovovat nespokojenost s tím, že "pro úkoly odborného referátu není k dispozici víc, než 30% služebního času - tendence klesající"; pokud je však mínění, že na vědecké úkoly je možné rezignovat, pak knihovna zůstává jako čistý "provoz", který může vykonávat "adresnou, časově efektivní, nákladově optimální přípravu informačních zdrojů pro vyučující a studenty", ovšem také bez vědeckých knihovníků - uzavírají tuto otázku Jochum a Oehling.

Názorová neshoda se projevuje i v posuzování kariéry. Jochum a Oehling obviňují münsterské kolegy, že pokud čteme jejich příspěvek z tohoto hlediska, je hned zřejmé, že rubová strana zachování postavení je strach. Je to spojeno s otázkami odměňování, které vidí v pozadí obhajovaných koncepcí profilování vědeckých knihovníků. Münsterští autoři argumentují podle jednoduchého programu - co nemůže a nesmí být. Nemůže a nesmí být, aby řídili jiní, než odborní referenti; nemůže a nesmí být, že by odborní referenti dělali něco jiného než řídili. Pokud toto je argumentační schema pro právo postupu, potom knihovnický svět vypadá zcela jinak, píšou Jochum a Oehling.

Tato dvojice autorů kritizuje i přístup Boekhorsta, Bucha a Ceynowy k právu postupu, vidí v něm určitou neurózu. Bylo by však přínosnější, neurózu s právem na postup jako typické produkty 19. stol. nechat stranou. Potom by se totiž ukázaly věci, o které jde. A o co tedy jde? Jde o to, že identita vědecké knihovny a vědeckých knihovníků spočívá ve vědě, a že proto je primární legitimita vědeckého knihovníka práce ve vědeckém referátu. To není přitakání typu člověka, který ve dvaceti získá vzdělání a vystačí s ním ve svém povolání až do penze, jak naši kolegové píšou. Knihovna jako vědecké zařízení musí zcela jinak zaujmout pozici v konkurenci nových producentů informací. V této pozici vědečtí knihovníci hrají přední roli. Tuto roli najít, nebo přesně vzato znovu najít, k tomu chtěli U. Jochum a H. Oehling přispět.

Autorka druhého článku Thesen zur Zukunft des Fachreferenten Sabine Wefers (Bibliotheksdienst, Ht. 5/1998) byla požádána o vytvoření vlastních tezí pro podiovou diskusi, kterou uspořádal zemský spolek Baden-Württenberg.

Pod nadpisem Odborný referát dnes stručně shrnula centrální oblasti činnosti vědeckých knihovníků:

  • V odborném referátu padají rozhodnutí o doplňování v rámci konceptu budování fondů, při čemž tento program je ve většině knihoven jako dříve neostrý. Stávající odd. doplňování koncept akvizice vypracovávají a pečují o něj v součinnosti s referentem. Jako pro koncept doplňování platí také pro tuto oblast vývoje fondů, že zůstává neostrý také koncept pro vyřazování.
  • V odborném referátu probíhá věcné zpracování získaných médií. Zpracování samostatně vydaných spisů probídá zpravidla s využitím externích zdrojů. Zvláštní sbírky, zvláštní sběrné oblasti mívají věcné třídění, které jde více do hloubky. Některé knihovny pro bibliografické účely zpracovávají i nesamostatně vydaná díla.
  • V odborném referátu se zpravidla vyřizuje také speciální informační činnost; může to být kolegiální pomoc u těžko vyhledatelných titulů právě tak jako porada uživatelům knihovny se speciálními dotazy nebo zpracování odpovídající korepondence.
  • Vedle vlastního odborného referátu jsou přebírány v přibývající míře organizační a správní úkoly, zpravidla vedení oddělení.

Odborný referát pozítří

Samozřejmě nemůže být podán zde a dnes žádný patentovaný recept, podle kterého by se mohl vyvinout "Úspěšný model budoucnosti". V následujícím textu jsou vysloveny základní činnosti s ohledem na více či méně vzdálený vývoj.
  • V bodě akvizičních rozhodnutí se jeví podstatné, jak dalece se knihovníkům podaří definovat vývoj fondu. Zde musí vzejít transparentní profil, která média a v jaké intenzitě (hloubka sběru) budou získávána. K tomu přistupuje kvalifikovaná výpověď o tom, která média už nebudou získávána a budou jen zprostředkovávána. Toto se týká například rozhodnutí, zda drahé předplatné časopisů nebude nahrazeno využitím komerční služby zasílání dokumentů v případě potřeby. Rozhodování - získat či nezískat (např. objednávání časopisů) nabývá na důležitosti. To může vykonávat nejlépe odborný referent na základě odborně vědeckého vzdělání v kombinaci se svou knihovnickou zkušeností. Naproti tomu se dá pozorovat tendence, že jednotlivá rozhodnutí o získání díla s přibývajícím nedostatkem peněz (nebo ne už výhradně) nebudou procházet rukama odborného referenta. Tato rozhodnutí by měla na univerzitách ve větší míře přejít na vysokoškolské učitele. Tím důležitější je předem definovaný profil fondů. Odbornému referentovi zůstane koordinace, zabránění deficitu nebo disproporcím, kontrola kvality profilu a vývoje fondu a doplňkové nákupy. Když odborný referent v tomto směru převezme plánování a kontrolu, nemusí se bát budoucnosti.
  • Věcné zpracování získaných médií se sotva udrží jako jedna z hlavních oblastí činnosti odborného referenta. V oblasti verbálního věcného zpracování existují dnes četné externí zdroje, např. pro německé tituly ze strany Deutsche Biblithek. Jsou zde také technické alternativy, které při přísně hospodárném uvažování by se mohly stát silnou konkurencí - strojová indexace, automatizovaná klasifikace. Dalo by se snad namítat, že kvalita není vždy uspokojující. Ale v případě analýzy nákladů by mohli přímluvci srovnatelného intelektuálního nasazení na obsahové zpracování jen těžko obstát. Co by mohlo být smysluplné, je komplementární věcné zpracování: Když název nemá vypovídací sílu nebo je víceznačný, rozhodne se odborný referent např. pro doplňující verbální vyjádření. Knihovna má přirozeně i vlastní systémy. Pro speciální sbírky, bibliografické počiny atd. provádí odborný referent zpracování jdoucí do hloubky, pokud je po těchto službách poptávka. V oblasti obsahového zpracování se tedy přistupuje právě tak jako v bodě akvizice k přesunu těžiště úkolů od jednotlivých rutinních případů k plánování, kontrole a ke komplementárním službám.
  • Oblast speciálních informačních činností by se měla u odborného referátu zintenzívňovat. V rostoucí míře se zde zrcadlí orientace služeb knihovny. Od "Internetu pro začátečníky" až k otázce "Která média jsou relevantní pro které speciální dotazy a Jak se přijde k pracovním materiálům, které se právě teď vztahují k danému problému" může odborný referent oslovit široké spektrum uživatelů. Zde je důležitá analýza požadavků.Nabídka musí být adresná a kvalifikovaná, aby přesvědčila také ty, kteří podle vlastního hodnocení "samozřejmě by to dokázali také sami". Když je servis v souladu s poptávkou, tak je také požadován! Aby se vyvinul dobrý profil informační činnosti, musí obě strany "ladit": odborně vědecké pochopení a "knihovnicko-technická" strana jeho řešení. To se vztahuje nejen na nová média, nýbrž na celkový repertoár informačních zdrojů orientovaných na uživatele.
  • Podíl odborných referentů na organizačních a řídících úkolech musí být vysoký, když zůstává orientace služeb knihovny na vědecké uživatele. Odborný referent je silněji než dřív vtažen do provozu služeb, při čemž tento provoz může být organizován čím dál přísněji. Čas odborného referenta jako "ojedinělého bojovníka" s odpovídajícím individuálním hracím prostorem se jistě kloní ke konci. To může mnohý osobně pociťovat jako omezení, ale tato integrace a s ní související změna profilu úkolů představuje šanci, která nesmí být podceněna.

Vědecký knihovník se vzdaluje od image čelního pracovníka směrem ke zprostředkovateli mezi nároky vědy a profesionálním Know-how. Často vytýkaná nehybnost našeho povolání spočívá v absenci jasných cílových představ a v chybějícím vědomí problémů. Když si to uvědomíme, už jsme urazili půl cesty. Musíme poznat požadavky doby a z toho vyvodit své závěry. Ne nadarmo disponujeme pozoruhodným kapitálem: akademické vzdělání a knihovnické odborné znalosti. A máme radost z duševní práce. Jinak bychom si toto povolání totiž jistě nevybrali.


TIRÁŽ: Knihovní obzor. Čtvrtletník Vědecké knihovny v Olomouci. Redakce: redakcevkol.cz. Registrace MK ČR E 6450. ISSN (elektronická verze) 1214-6498.

Aktualizováno: 09.01.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno   *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno   ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2019
Aktualizováno: 17.05.2019 07:42
TOPlist