Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

PŘES ATLANTIK ZA KNIHAMI A KNIHOVNAMI

Studijní cesta Rady SDRUK ČR do knihoven v New Yorku a Washingtonu (dokončení)

Lea Prchalová - Jaroslav Vyčichlo

Probouzíme se do rána, které opět slibuje pěkný den. Rychle balíme zavazadla a mužská část výpravy se vydává pěšky, jako už několikrát, na autobusový terminál. Míjíme proslulý Empire State Building, poblíž něhož jsme bydleli. Cesta není dlouhá, přesto jsme rádi, když můžeme svůj náklad složit ve veliké hale autobusového nádraží před vchodem na nástupiště do Washingtonu. Jízdenky byly zakoupeny už v úterý. Dostáváme každý tu svoji, máme čas proběhnout jednotlivě halou a pokusit se koupit další drobnosti domů nebo něco k snědku. Někdo z kolegů vždy čeká u zavazadel a střídáme se. Autobus společnosti Greyhound přistavuje řidič dobře dvacet minut před odjezdem. Proti potvrzení svěřujeme svá zavazadla obsluze, která je ukládá do prostoru mezi koly, a nastupujeme. Autobus zcela obsazen není, místa si můžeme vybírat. Řidič startuje a pomalu sjíždí budovou terminálu na ulici. Známou cestou, Lincolnovým tunelem pod dnem Hudson River, míří kolem letiště v Newarku na jihozápad. Autobus je pohodlný, stavěný pro dálkové jízdy, místa mezi sedadly je však méně než v naší Karose.

Cesta trvá asi čtyři hodiny a končí ve Washingtonu opět na autobusovém terminálu společnosti Greyhound. Vystupujeme, dostáváme každý své zavazadlo a v hale začíná první porada. Hotel, který máme zajištěn, je hodně vzdálen od centra. Zkoušíme jiný a máme štěstí. Hotel Travelodge v samém středu města má potřebný počet lůžek. Taxíky a jsme za dohodnutou cenu dopraveni na místo. Ubytováváme se a abychom využili čas, je teprve okolo 15. hodiny, následuje první seznámení s Washingtonem.

Zjišťujeme, že město se ani trochu nepodobá New Yorku. Je rozlehlé, zástavba je mnohem nižší, ne tak konstruktivistická, je historická nebo snad historizující. Mnohem víc se podobá městům, na jaká jsme zvyklí v Evropě. Napoleonské Paříži, snad i některým částem Prahy. Centrum města se utápí v zeleni. Procházkovým tempem a ve skupinkách míříme na hlavní třídu vedoucí od Lincoln Memorial, kolem působivých památníků Korean War a Vietnam Veterans. Míjíme Washington Monument, památník ve tvaru velikého egyptského monolitu, a dostáváme se ke kapitolskému pahorku. Na jeho vrcholku stojí United States Capitol, americký kongres s nenápadnou a přesto nepřehlédnutelnou, stále se třepotající vlajkou na střeše čelní budovy. Všude vzrostlé stromy, kvetoucí sakury, magnolie, výrazné vodní plochy. Kapitol je architektonickou dominantou, na niž jsou v zeleni vedeny zajímavé průhledy. Cestou míjíme budovy národních muzeí a galerií. Vstup je volný, a tak alespoň na hodinku navštěvujeme galerii a prohlížíme si základní díla klasického a moderního malířství. Opět pocházejí převážně z Evropy. Není dostatek času a slibujeme si, že poslední den před odjezdem, který má být věnován památkám města, se sem vrátíme. Venku se sklání sluníčko k západu a měkkým svitem ozařuje budovu Kapitolu. Je to příležitost udělat řadu záběrů zdálky, zblízka, v protisvětle, pak několik pohledů na město. Fotoaparátem i videokamerou.

Opouštíme Kapitol a šachovnicí ulic, téměř stejně pravidelných jako v New Yorku, procházíme do vnitřního města, směrem k našemu hotelu. Jdeme podle mapy, schválně přes Chinatown ve snaze udělat si obrázek, porovnat s tím, co už známe. Procházíme honosnou dračí branou. Čínské město však zdaleka neodpovídá newyorskému. Je mnohem chudší. V čínské restauraci si dáváme vynikající večeři. Jsou i tací, kteří se pokoušejí nejíst příborem, ale tyčinkami. Dokonce se dostavuje i jistý úspěch. Vycházíme ven, setmělo se. Jdeme dál směrem k hotelu. Chinatown hraničí s chudinskými slumy. Tady i tam jsou najednou části ulic i celé ulice neobydlené. Nepřívětivé a stísňující. Raději tedy zpátky do živějších míst a do hotelu.

Ráno je na programu prohlídka veřejné knihovny v Arlingtonu. Arlington je fakticky předměstím Washingtonu, je tu arlingtonský národní hřbitov a tady se také nachází budova ministerstva války USA, známý Pentagon. Jedeme metrem, je úplně jiné než newyorské, moderní, mnohem více se podobá pražskému. Soupravy metra vzbuzují úctu, jsou prostorné, čisté, velký podíl na jejich designu má nerezová ocel, z níž jsou vyrobeny karoserie. Sedadla jsou uspořádána napříč jako ve vlaku, na podlaze vagonů jsou koberce. Prodejní automaty na každé stanici dokáží vydat jízdenku podle vzdálenosti cílové stanice, umí přijímat všechny druhy mincí i papírových bankovek a bez problémů a správně vrací nazpět.

Arlingtonská oblast se vyvíjela jako samostatná a do doby vzniku Pentagonu v této lokalitě nebyl příliš zájem o její správu. Roku 1840 připadlo toto území k Washingtonu. Nabízí se zde jak příležitost k zaměstnání, tak k bydlení. Obyvatelstvo čítající 187 000 osob patří k nejvzdělanějším, s vysokým ročním příjmem 35 376 dolarů na hlavu. Jedná se o velmi hustě obydlenou oblast, kde jedna čtvrtina obyvatel hovoří jiným mateřským jazykem než angličtinou.

Vystupujeme ve stanici West Fall Church a přecházíme do The Arlington County Public Library. Nachází se na adrese 1015 North Quincy Street, Arlington County, Virginia 22201.

Knihovna byla založena v r. 1936. Nyní zahrnuje centrální budovu postavenou v r. 1961, koncem 60. let rozšířenou. V letech 1986 až 1992 pak znovu výrazně rozšířenou a renovovanou. V roce 1992 byla slavnostně otevřena. Užitková plocha činí 90 000 čtverečních stop. Má 6 poboček. Je zde zaměstnáno 53 pracovníků, z toho 28 knihovníků. V knihovně je celkem 350 studijních míst.

Charakteristika fondů: cca 380 000 knihovních jednotek knih, vázaných periodik, videokazet, hudebních nahrávek na CD i magnetofonových kazetách, 16 mm filmů, nahraných knih pro nevidomé apod.

Otevírací doba
pondělí, čtvrtek: 9.00-22.00
úterý, středa, sobota: 9.00-17.00
neděle: 13.00-21.00

Suterén zaujímá parkoviště se 180 místy. V přízemí se nalézá dětská knihovna včetně herny a výukové místnosti pro děti, knihovna pro dospívající mládež, přednášková místnost, audiovizuální studovna, půjčovny, studovna s rozsáhlou příruční knihovnou s regionálními informačními prameny. V prvním patře jsou zajišťovány bibliograficko-informační služby, zvláštní pozornost je věnována pomoci občanům při shánění zaměstnání a zajišťování nejrůznějšího vzdělávání. K dispozici je též studovna ke skupinové práci, studovna pro individuální studium, pracoviště s on-line přístupem k více než 400 databázím a rozsáhlý volný výběr publikací.

V centrální budově jsou kombinovány funkce klasické vědecké a městské veřejné knihovny. Znamená to, že se můžete věnovat intenzivně studiu jakéhokoliv oboru prezenčně na některém z vyhrazených studijních míst, půjčit si studijní materiály domů nebo chodit do knihovny pro svou zábavu, půjčovat si beletrii a čtením si krátit svůj volný čas. Vypůjčené dokumenty (knihovna ročně uskuteční cca 1 200 000 výpůjček) mohou být vráceny v libovolné pobočce. Žádaný dokument je v případě absence na místě rezervován v další knihovně. Čtenářské průkazy platí pro celou síť.

Fond knihovny je chráněn magnetickými štítky firmy 3M. Přesto, stejně jako u nás, dochází ke krádežím. Dokumenty jsou, bohužel, poškozovány také vytrháváním stránek, vyřezáváním obrázků apod.

Kromě klasických dokumentů mohou čtenáři využívat lokální síť s vystavenými CD-ROMy, kde jsou velmi žádány plné texty novinových článků nebo data o zdravotní péči pro občany. Postiženým občanům jsou poskytovány zvláštní služby, např. imobilním občanům jsou dokumenty doručovány domů.

Pro péči knihoven o postižené občany existují zvláštní podpůrné programy schválené kongresem, na jejichž základě knihovna získává finanční prostředky přímo ze státního rozpočtu.

Agendy knihovny jsou automatizovány v systému NOTIS, připravuje se však kooperativní projekt společně s 22 arlingtonskými školami, jehož součástí je konverze dat a rozšíření možností přístupu uživatelů. Obvyklý postup, kdy software doporučí expertní firma, nebyl zvolen a výběr softwaru CARL provedla skupina zástupců jednotlivých knihoven.

Knihovna je financována především z oblastního rozpočtu, důležitou podporu však také znamenají zdroje vytvořené Společností přátel knihovny. Ta průběžně poskytuje knihovně knihy k prodeji a navíc dvakrát ročně organizuje velkou knižní burzu. Získané finanční prostředky jsou věnovány např. na úhradu účasti knihovníků na konferencích. Kromě této tradiční podpory realizuje společnost projekty k zavádění nových služeb, resp. technologií, např. v současné době zřízení dvou veřejných stanic Internetu.

K požadované redukci finančních prostředků a pracovníků došlo v souvislosti s přebíráním části katalogizačních záznamů z OCLC. Knihovníci si však stěžovali na nedostatečnou kapacitu, neboť knihovna zpracovává informační prameny vydané v Arlingtonu a přilehlém okolí. Jejich zpracování je velmi náročné zejména vzhledem k padesátce jazyků, kterými se zde hovoří.

Jednou z priorit stanovených pro činnost knihovny v příštích letech je realizace koncepce vzdělávání občanů k optimálnímu používání informačních zdrojů.

Ředitelka knihovny paní Jayne McQuade se nám celou dobu přátelsky a velice intenzivně věnuje. Doprovází nás ještě do místního obchodního střediska, kde pod jedním zámkem v mnoha soukromých, často drobných prodejnách a prodejničkách, je možné koupit skoro všechno. V přízemí je jídelna, kde různí provozovatelé nabízejí lahůdky kuchyní takřka celého světa. Loučíme se s paní ředitelkou, dáváme si oběd a po něm zběžně procházíme obchodním centrem. Na nákupy není čas, máme ještě další exkurzi.

Z arlingtonské veřejné knihovny se oranžovou linkou metra přemisťujeme na stanici Capitol South, vystupujeme a jsme před Madison Building, novou budovou Kongresové knihovny. The Library of Congress sídlí na adrese 101 Independence Ave., Washington, D.C. 20540.

Program spočívá především v prohlídce budov, jejich architektonického řešení a výzdoby. Navštěvujeme Jefferson Building s obrovskou čítárnou pod kopulí, tak jak ji známe z vyobrazení v literatuře. Procházíme Adams Building a podzemními chodbami pod ulicemi se vracíme do Madison Building. Zvláštní pozornost je věnována návštěvě Evropské divize a Národní digitální knihovně - návštěvnickému centru.

V Evropské divizi jednáme s panem Kovtunem a náměstkem ředitele této divize panem D. H. Krausem, specialistou pro východní Evropu.

Diskuse u oválného stolu se týká především situace v českém knihovnictví, a to zejména úrovně automatizace v knihovnách, akvizice zahraniční literatury a kooperace mezi knihovnami. K akvizici české literatury je řečeno, že Library of Congress doplňuje českou literaturu prostřednictvím Národní knihovny ČR, která má k dispozici tzv. "blank-orders", tj. předem nevyplněné, finančně kryté objednávky. S dodávkami publikací je Library of Congress spokojena. Přehled o vydaných publikacích sleduje toto oddělení prostřednictvím katalogu ČNB-knihy. Výběrově si doplňuje český fond také nákupem u pana Mastníka v Londýně. Nezájem o databázovou podobu ČNB vysvětloval pan Kraus nedotaženou automatizací základních knihovnických agend.

National Digital Library-Visitor's Center. Průvodkyní jedné ze dvou skupin, do nichž jsme rozděleni, je paní Judith Farlez, speciální asistentka knihovníků.

Oddělení převádí v rámci "Národního programu digitální knihovny" unikátní historické americké sbírky do digitalizované podoby. Jedná se zejména o filmy, němé i ozvučené, fotografie, rukopisy, hudebniny atd. Z cca 110 milionů knihovních jednotek uložených v knihovně je k dnešnímu dni více než 550 000 digitalizováno.

V návštěvnickém centru máme možnost prohlížet multimediální aplikace zpřístupňované po Internetu pod volbou Americká paměť, dále plnotextovou databázi s americkou ústavou a texty zákonů, informace o americkém Úřadu pro copyright včetně registračního procesu atd.

S vlastními knihovními fondy prakticky nepřicházíme do kontaktu a opouštíme poněkud rozčarováni Kongresovou knihovnu. Nejsilnějším dojmem snad jsou cesty podzemními chodbami v labyrintu jednotlivých budov.

Ing. Brožkovi se daří telefonicky kontaktovat pana M. Queara, pracovníka Kongresu. Přichází nám naproti a můžeme ho sledovat do jeho pracovny v jednom z výborů Kongresu v sousední budově. Ve vstupní hale opět probíhá známá procedura s hledáním nebezpečných předmětů vnášených do budovy. Detektor piští, několik osob z naší skupiny se musí vracet a vykládat na stůl obsah kapes. Ukazuje se, jak jinak, že jde o věci naprosto neškodné. V pracovně si odkládáme a procházíme jednacím sálem výboru pro vědu. Smíme pořizovat fotografie, a tak toho bohatě využíváme. Následně sjíždíme výtahem do podzemí, přesedáme na minivláček, jehož elektrická lokomotiva táhne dva připojené otevřené vagony podzemními chodbami na Kapitol. Vystupujeme a ocitáme se v historických prostorách zákonodárného shromáždění Spojených států amerických. Nová prohlídka, nové problémy s kovovými předměty v našich kapsách. Bezpečnostní služba je trpělivá, záhy můžeme dál. Procházíme historickými chodbami a sály Kongresu. Navštěvujeme obě sněmovny, dolní komoru tvoří Sněmovna reprezentantů, horní Senát. Můžeme si prohlédnout místnosti, ve kterých se konají všechna důležitá parlamentní jednání, ocitáme se ve sněmovně, v níž, ne tak dávno, hovořil ke kongresmanům prezident Václav Havel. Prohlížíme si sál historické sněmovny, dnes už nepoužívaný, a dostáváme se i do míst, kam není dovolen přístup běžným návštěvníkům. Ve sněmovnách, i když prázdných, se však nesmí fotografovat. Respektujeme to. Slavnostní prostor kongresu pod obrovskou kopulí je zaplněn sochami význačných mužů Spojených států. Většinou prezidentů nebo jiných vysokých politiků. G. Washington, J. Adams , T. Jefferson, A. Lincoln a další a další v řadě. Čteme tu ovšem také na podstavci sochy, která zpodobňuje černou postavu ve zlatém šatě, jméno Kamehameha I., první král celé Havaje. Vycházíme z Kapitolu, zážitků a informací plnou hlavu. Loučíme se s panem Quearem a přecházíme na hlavní washingtonské nádraží, jehož součástí je další velké obchodní centrum. Jdeme se najíst a hlavně napít. Pivo za 4 USD jsme ještě nikdy nepili. Plzeň to rozhodně není, ale nevadí. A hlavně nepřepočítávat kurzy. Z obchodního centra odcházíme pěšky do hotelu. Končí pátek, jeden z nejpernějších dnů našeho pobytu v USA.

Sobota je volným dnem věnovaným návštěvě pamětihodností Washingtonu. O víkendu je pravidelně přístupný Bílý dům, sídlo prezidenta Spojených států. Návštěvníci mohou projít pracovny i některé soukromé prostory, v nichž žije prezident se svojí rodinou. Část naší výpravy využívá této příležitosti. Část nikoli. Když přicházíme ke vchodu do Bílého domu, stojí tam fronta. Jdeme podél ní a konec není vidět. Lidé stojící i ve čtyřstupech se táhnou jistě přes kilometr daleko. Nevadí, nemůže být přece zvláštní zážitek projít někomu obývákem, namlouváme si. Vzdáváme to a jdeme do parku k Lincoln Memorial. Dobře desítka družstev hraje na rozlehlém trávníku na improvizovaných hřištích rugby. Chvíli je pozorujeme, pak jdeme na hlavní třídu právě v okamžiku, abychom se střetli s pestrobarevným průvodem nejrůznějších etnických, profesních či zájmových skupin. Všude se zpívá, tančí, pochoduje, rozdávají se květy, plechovky s limonádou, kolem projíždějí alegorické vozy, procházejí taneční skupiny provázené poněkud hřmotnými stodvaceti až stopadesátičlennými kapelami, jejichž úroveň je velmi různá. Nic nevadí, že začalo drobně pršet. Vzduchem pluje obrovská disneyovská veverka, maketa naplněná heliem, kterou u země drží desítka lidí. Balonky, jezdci na koních, lidé v autech, pěšky, v mohutném pestrém průvodu. Všichni se radují, jsou k sobě přívětiví, milí a předvádějí, co všechno dovedou. Máme to štěstí, že jsme se ocitli uprostřed Cherries Festival. Kamera tiše vrčí, v hledáčku naskakují vteřiny a minuty nasnímaného záznamu. Fotografujeme. Pomalu se suneme proti pochodujícímu proudu po hlavní washingtonské třídě směrem k muzeím. Potkáváme kolonu otevřených sporťáků, nepochybně veteránů. V každém z nich sedí vkusně, ale zatraceně málo oblečená, zimou ztuhlá a promoklá, leč usměvavá krasavice. Vítězka soutěže o titul miss jednotlivých států Unie.

Déšť neustává, a tak se přesouváme do National Gallery of Art a začínáme se systematickou prohlídkou obrazů u nejstarších sbírek. Italské umění 13.-15. století - doznívání gotiky, počátek a vrchol renesance, Giotta, Gozzoli, Lippi, della Francesca, Donatello, Botticelli, Verrocchio, Podobizna dámy, uváděná též jako Ginevra Benci, jediný Leonardův obraz, který se nachází na kontinentě. 16. století -Veronese, Giorgione, Tizian, Rubens, Raffael, Tintoretto a další a další. Holandské a německé malířství 15. a 16. století, van Eyckové, Memling, Dürer, Altdorferové, Cranachové, Holbeinové, španělské malířství reprezentuje Velázquez, Murillo, El Greco. Francouzské a vlámské malířství 17. a 18. století, anglické malířství viktoriánského období a opět impresionisté především francouzští zastoupení tím nejlepším, co namalovali. Americké malířství ve srovnání s tím, co jsme viděli, je chudé. Vypočítávat nemá smysl, je na co se dívat, co vstřebávat. Jako v Americe už několikrát, dostali jsme na malém prostoru lekci z dějin světového malířství. Komplexní, což odpovídá významu navštívené instituce. Totéž školení je možno absolvovat na sochařském umění. Po čtyřech hodinách galerii opouštíme s pocitem, že v Evropě už žádná kvalitní malířská díla nemohla zůstat. Hlava je plná dojmů a začínáme mít v dějinách světového umění zmatek.

Zjišťujeme, že všechna muzea navštívit nelze. Hrozně litujeme a necháváme stranou celou východní budovu National Gallery of Art se sbírkami 20. století, celé National Museum of American Art, National Museum of American History a jistě nesmírně zajímavé National Museum of Natural History.

Nemůžeme si však odpustit návštěvu National Air and Space Museum. Přecházíme proto širokou třídu a přímo proti Národní galerii vstupujeme do Muzea letectví a kosmického prostoru. Hned u vchodu je vystavena kabina, ve které Allan Shepard, první americký astronaut, 5. května 1961 vykonal svůj kosmický skok. Byl vynesen na oběžnou dráhu a po balistické křivce se vrátil na Zem. Po něm jeho kolega John Glenn vykonal už tři oblety Země. Oba v kabině kosmické lodi Mercury, v níž je tak málo místa, že nelze nic, než sedět připoután v nepohodlném křesle. Když kabinu vidíte, nezbývá, než obdivovat odvahu mužů, kteří do stísněného prostoru usedli a nejistou technikou se nechali dopravit na orbit. Jsou tu i předchůdci raket, které tenhle zázrak dokázaly, vyvinutí jako mezikontinentální střely, k vojenským účelům, Minuteman, například. Pokračujeme v prohlídce. Procházíme mnohem větší a prostornější orbitální laboratoří řady Mercury rozdělené již do několika "místností" a schopné vynést na oběžnou dráhu a poskytnout kosmické přístřeší několika lidem. Je tu celý komplex Sojuz-Apollo, automatická měsíční vozítka a vzorky půdy z Měsíce. Vrcholem je pak lunární modul kosmické lodi Apollo, který 20.7.1969 přistál se třemi muži na Měsíci. A nejen přistál, také opět odstartoval a dopravil astronauty bezpečně na Zem. Člověk musí zůstat stát v úžasu nad odvahou Neila Armstronga a Edwina Aldrina, kteří jako první lidé vystoupili na povrch Měsíce, a Michaela Collinse, který je v modulu jistil. Tak se američtí astronauté staví do řady dobyvatelů prostoru vedle Kolumba, Cooka, Amundsena, Nobileho, Byrda, a ještě o řád výše právě proto, že se odvážili mimo planetu, na Měsíc. Stojíte před přistávacím modulem, který se nejeví až tak dokonalý, je jenom výtvorem lidských rukou. Stojíte tváří v tvář technice, která všechny objevné cesty vykonala, nejde o žádné makety, a cítíte hrdost, že patříte k rodu Homo sapiens a nezáleží už příliš na tom, kdo byl první.

Rychle probíháme kolem ostatních exponátů, které dokumentují dobývání vesmíru. A opět letem světem shlédnout expozici letectví. Uvidět alespoň na pár vteřin Montgolfieru, primitivní letadlo bratří Wrightů, proslulou dopravní DC-10 Dakotu, první stíhačky poháněné proudovým motorem, pod stropem haly visí elegantní Starfighter, Voyager na sluneční pohon, s nímž si konstruktér zamanul obletět Zemi, a první letadlo, poháněné lidskou silou, schopné splnit známý úkol. Letět po dráze tvaru osmičky. Další a další stroje. Prvně vidíme v téměř dokonalém přehledu letadla druhé světové války. Vedle sebe stojí nebo jsou zavěšeny legendární stíhací stroje, anglický Spitfire MK VII, americký Mustang, německý Messerschmitt 109, japonské Zero. Přece jen postrádáme sovětské stíhačky, Jaky a Lavočky. Obrovský bombardovací Wellington by se sem nevešel, tak tu stoji alespoň přední část trupu s pracovištěm prvního a druhého pilota, navigátora a střelce. Jsou tu ve skutečnosti i v modelech další letadla druhé světové války. Také model letadlové lodi Enterprise. Opět je na co se dívat. Čas však letí, i tady lze nakupovat, tak toho využíváme. Expozici opouštíme vlastně už po jejím uzavření.

Jedeme metrem do Arlingtonu, navštěvujeme znovu obchodní centrum a utrácíme poslední dolary za jídlo a další drobnosti. Zpět metrem do středu města, pěšky stmívajícími se ulicemi. Na malém McPherson Square je už tma, výbojky pouličního osvětlení ještě zvětšují košaté kvetoucí sakury a najednou to tu vypadá přátelsky, už ne tak velkoměstsky a kupodivu docela evropsky. Je však pozdě, honem do hotelu a spát.

Ráno se vstává před sedmou, snídani oželíme, tak brzy se nepodává, a taxíkem odjíždíme na autobusový terminál. Jízdenky máme zpáteční, a tak nás Greyhoundi během čtyř hodin dopraví do New Yorku. Tady na nás čekají Hanyšovi s autem, a protože zbývají asi dvě hodiny času, jede s nimi dámská část výpravy na projíž_ku městem, po Manhattanu a do Brooklynu. Ostatní se vydávají do okolních ulic. Navštěvujeme ještě katedrálu sv. Patricka, která se krčí pod mrakodrapy v bloku mezi 50. a 51. východní ulicí. Je to pseudogotická stavba z druhé poloviny 19. století. Vcházíme dovnitř, právě zde probíhá mše. Jsme chvilku přítomni, děláme několik záběrů kamerou, několik fotografií, nic se tu neliší od anglických gotických katedrál. Abychom nerušili, opouštíme kostel. Odebíráme se známými ulicemi na utobusový terminál a odjíždíme na letiště do Newarku.

Nastupujeme do stejného airbusu A 3000 Bratislava, s nímž jsme přiletěli. Letištní zřízenci plní letoun nákladem, chvilka zpoždění než se uvolní runway, každé tři či čtyři minuty startuje nebo přistává některý z leteckých speciálů. Letoun pojíždí na práh dráhy, rozjíždí se a okolo půl šesté místního času se lehce odlepuje od země. Nabíráme kurs na východ přes New York. Ještě několik pohledů dolů, je vidět maličká socha Svobody, newyorské mosty, obě řeky, menší a menší domy, které splývají v celé bloky, až zůstane jen pohled z výšky, připomínající mapu..

Cesta zpátky probíhá úplně stejně jako cesta sem. Dostáváme najíst, na televizních monitorech běží instrukce, jak se chovat v různých situacích, k nimž může dojít, později, nad oceánem, videoprojekce. Stmívá se, je to zajímavé, vidíme zapadající sluníčko, okénka na pravém boku ještě září a na levém boku jsou už úplně temná. Nasazujeme si sluchátka, na pátém kanálu hraje jazz. Ani neposloucháme, spát je škoda, hlavou se nám honí nejrůznější myšlenky a dojmy z pobytu. Také spousta otazníků. Všechno se zdá být jiné než u nás, mohutnější, nezvyklé, New York je jiný svět, kde bychom snad ani nechtěli žít. Zkušenost je to však k nezaplacení. Celou noc takhle sedíme a přemýšlíme, každý sám pro sebe.

Do Prahy přilétáme na čas, je pondělí dopoledne, sedm třicet středoevropského letního času, když šéfpilot Českých aerolinií lehounce dosedá na runway letiště v Praze - Ruzyni. Roluje k letištní budově. Celní a pasová kontrola, krátké posezení v salonku letištní haly domluvené ing. Bínou a o cestu domů už se stará každý sám. Návštěva je u konce, Spojené státy jsou zase na svém místě, tak jak to má být, za Velkou louží.


TIRÁŽ: Knihovní obzor. Čtvrtletník Vědecké knihovny v Olomouci. Redakce: redakcevkol.cz. Registrace MK ČR E 6450. ISSN (elektronická verze) 1214-6498.

Aktualizováno: 09.01.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno   *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno   Prázdninová otevírací doba.   ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2019
Aktualizováno: 18.06.2019 08:37
TOPlist