Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

K VÝVOJI OLOMOUCKÉHO KNIHTISKU DO ROKU 1800

(Teze přednášky na LIBRI '95)

PhDr. Václav Pumprla

Několik stručných dat z vývoje olomouckého knihtisku. Prvním olomouckým tiskařem byl v roce 1499 Matyáš Preinlein, který v letech 1486-1499 tiskl spolu s Konrádem Stahelem v Brně. Byli vlastně zakladateli moravského knihtisku. Konrád Stahel v Brně skončil a Matyáš Preinlein se přestěhoval i s tiskárnou do Olomouce. Zde vytiskl dva tituly. První z nich latinsko- německý veršovaný spis, kritizující nepořádky v církvi sepsal Johannes Fabri a nazval ho Planctus ruinae ecclesiae. Druhým olomouckým titulem z téhož roku byl satirický spis Johanna Schramma Quaestio fabulosa. Oba tisky jsou malého rozsahu, navíc nevynikají ani tiskařskou kvalitou. Potvrzovala by se tím téze, že Preinlein neměl dostatek finančních prostředků na důkladnější obnovu zásob písma a tiskařského vybavení, proto asi s ním nebyla velká spokojenost a tím také další zakázky na tisk nedostával. Proto se v dalším roce objevuje v Olomouci tzv. kočovný tiskař Konrád Baumgarten, snad na zavolání olomouckého vynikajícího humanisty Augustina Käsenbrota (Augustinus Olomucensis, Augustinus Moravus). Tento názor by bylo možno podepřít skutečností, že prvním olomouckým tiskem Baumgartenovým bylo v roce 1500 dílo zmíněného Augustina Käsenbrota Tractatus de secta Waldensium. Není vyloučeno ani to, že Matyáš Preinlein se stal jeho pomocníkem, protože v abecedě Baumgartenově se objevují písmena, která používal už Matyáš Preinlein. Celá olomoucká Baumgartenova činnost je zaměřena na pomoc katolickému olomouckému kléru, což se odrazilo v obsahové náplni jeho tisků i v tom, že vše je tištěno v latině. Známý je rovněž svým "mluvícím" signetem i tím, že dvakrát, v roce 1501 a 1502, vydal spis hlavního inkvizitora pro Německo Jindřicha Institorise, vyslaného z Říma do Olomouce na pomoc olomoucké kapitole. Po březnu 1502 tiskařova stopa v Olomouci mizí a objevuje se ve Vratislavi, kde tiskne další tři roky, aby svou tiskařskou, a asi i životní, pouť skončil ve Frankfurtu nad Odrou.

Jen nepatrnou stopu v olomouckém knihtisku zanechal tiskař pocházející z Heiligenstadtu poblíž Vídně Libor Fürstenheyn. V roce 1504 vytiskl v Olomouci latinskou gramatiku v domnění, že její dedikace městské radě mu zajistí další objednávky. Protože se tak nestalo, nemáme od něho ani v Olomouci ani jinde žádný další titul a pravděpodobně s tiskařskou živností definitivně skončil. Jediný exemplář gramatiky vlastní Národní knihovna ve Vídni.

Až do roku 1538 neznáme pro Olomouc žádného místního tiskaře. Olomoucká kapitula si tisky objednávala v cizině, jsou např. známy dva tituly pro ni tištěné ve Vídni.

V roce 1538 přichází do Olomouce syn litomyšlského tiskaře Pavla Olivetského z Olivetu Jan, pro shodné jméno s pozdějším tiskařem označovaný starší. Jan Olivetský z Olivetu st. byl nekatolík a navíc se nějakým způsobem zapletl do odporu českých stavů proti králi Ferdinandu I. v roce 1547. Nikde totiž není doklad o tom, zda to bylo kvůli jeho tiskařské činnosti (např. tiskem protikrálovských pamfletů) nebo kvůli rozšiřování protikrálovských tisků. Je totiž známo, že v té době byli tiskaři mnohdy i knihkupci. Faktem ovšem je, že za svou činnost, namířenou proti králi, byl 20. září 1547 "sedě na židli" popraven. Po stránce tiskařské můžeme o něm hovořit jako o velmi dobrém tiskaři s upravenými a jasným tiskem vypravenými tisky. Také z hlediska obsahového nám zanechal tento první olomoucký tiskař se stálou tiskárnou díla bratrského i katolického zaměření, spisy z práva nebo dva Lutherovy spisy.

Od roku 1544 pracoval v nedalekém Prostějově rodák norimberský Jan Günther. Protože mu asi významnější Olomouc poskytla po smrti Olivetského větší šance na tisk, v roce 1553 se přestěhoval s větší částí své tiskárny do Olomouce a prostějovskou filiálku svěřil do péče Kašpara Aorga. Jan Günther patřil plně k těm tiskařům, kteří si již svou činností vydělávají na živobytí, není proto v jeho tiscích jednostranného náboženského zaměření. Naopak jeho spisy se týkají lékařství, jazykovědy, hudby, astronomie, práva i dalších oborů lidské činnosti. Přes vysoký počet titulů se jeho tisky vyznačují pěknou úpravou i bohatstvím dřevořezů a dalších ozdůbek.

Po jeho smrti v roce 1567 tiskárna pokračuje pod hlavičkou Jan Günther-dědici, ale mezi faktory se objevuje další tiskař z Norimberka, syn Leonharda Milichthalera, tisknoucího v Norimberku i české knihy, Bedřich. Tento Bedřich Milichthaler kupuje od dědiců tiskárnu již snad v roce 1568, ale samostatně začíná vystupovat až v roce 1572. Tiskl až do roku 1590, kdy umírá. Vše co bylo řečeno o tiskařské činnosti rodiny Güntherů, je možné aplikovat i na tiskařskou oficinu Milichthalerů, tj. i tiskárnu Milichthalerových dědiců. Velmi dobrá tiskařská úprava, rozmanité obsahové zaměření, četnost vytištěných titulů. Stačí připomenout první balneologický spis, který se týkal Moravy a jehož autorem byl zemský fyzikus Tomáš Jordán z Klausenburku. Nese název Kniha o vodách hojitedlných neb teplicech moravských a byla vytištěna v Olomouci v roce 1580. Stejně tak bychom mohli s obdivem jmenovat závažné historické, heraldické a genealogické dílo Bartoloměje Paprockého z Hlohol vytištěné v Olomouci v roce 1593. Tato první moravská vlastivěda obsahuje velký počet dřevořezových iniciál, vinět a dalších tiskařských ozdůbek, jsou tam však také první známé veduty větších i menších moravských měst. Autorem výzdoby byl Jan Willenberger, pobývající nějaký čas také v nedalekém Přerově.

Vedle rodin Güntherů a Milichthalerů působili současně i někteří další tiskaři, avšak jejich činnost nebyla zejména početně nijak výrazná a proto by patřili jen do skupiny méně významných osob. Patřil mezi ně i Jan Olivetský z Olivetu ml., jehož vztah k rodině Olivetských nebyl dosud pro nedostatek pramenného materiálu vyřešen. Nelze tím však říci, že by tiskli špatnou literaturu. Ale svou produkcí nemohli konkurovat výše jmenovaným rodinám.

Teprve činnost Jiřího Handla, začínajícího svou tiskařskou činnost v roce 1597, se nám začíná jevit jako významnější, a to obsahově, ale zejména kvantitou. Za dobu devatenáctileté činnosti vytiskl přes 70 titulů a na konci své tiskařské i životní dráhy (zemřel v roce 1616) zakupuje ještě v roce 1612 tiskárnu po Janu Milichthalerovi. Mohli bychom si připomenout tisky zápisů ze zasedání moravských sněmů (tzv. artikule), Ezopovy bajky, snář od Vavřince z Březové, veršovaný popis ohně v Lipníku nad Bečvou (zatímní Knihopis však nezná žádný zachovaný exemplář), spisy z genealogie, práva apod. Pochopitelně zhruba třetina spisů je teologické povahy.

Po jeho smrti vede tiskařský závod Handlova vdova Barbora, která se znovu vdala za Jiřího Heimbleilia. Z kronik jsou zachovány zprávy, že mezi otčímem a dětmi z prvního manželství byly vedeny velmi ostré spory, které musely být dokonce řešeny městskou radou. Ta rozhodla šalamounsky. Tiskárnu rozdělila na dvě části, jednu řídil Jiří Heimbleilius a tu druhou syn z prvního manželství Matěj Handl.

O prvním z nich nejsou další zprávy, Matěj Handl začíná svou tiskařskou činnost v roce 1618. Byla to však složitá doba začátku stavovského povstání i jeho kruté porážky v bitvě na Bílé hoře 8.listopadu 1620. Bezprostředně byl vyhlášen zákaz tisku pro nekatolické tiskaře, což Matěj Handl řešil konverzí na katolickou víru. Pravděpodobně mu však nebylo uvěřeno a tak v roce 1623 volí odchod do ciziny. Tiskl zápisy z moravských sněmů, výtah z kronik i oslavný latinský spisek k ukončení studia na zdejší univerzitě. V jeho produkci jsou i teologické spisy.

Podle tehdejšího práva připadla Handlova tiskárna městu, které ji v roce 1626 muselo na nátlak samého kardinála Františka z Dietrichsteinu prodat Mikuláši Hradeckému. Šlo o zajímavou postavu, protože požíval velkých privilegií, která dosud žádný z olomouckých tiskařů nedostal. Navíc od roku 1639 se mohl pyšnit šlechtickým přídomkem z Kružnova. Byl jmenován jediným tiskařem na Moravě, a tuto výsadu si velmi hlídal, obdržel privilegium na tisk 50 let dopředu (čili včetně jeho potomků), těšil se přízni císařů. Přesto, že tiskl v obtížné době průběhu třicetileté války - zemřel jako devadesátiletý v roce 1652 - neměl žádné hospodářské potíže. Pravděpodobně jeho tiskařský monopol pro Moravu, týkající se i prodeje knih, mu zaručoval obstojnou ekonomickou pozici i ve složité době švédské okupace města v letech 1642-1650. Pokračoval v tisku usnesení z moravských sněmů, tiskne krakovské kalendáře, znovu se objevují Ezopovy bajky, vokabulář z roku 1636, minucí s pranostikou apod. K soudobým tiskům patří německý spis o událostech spojených s obležením města švédskými oddíly z výše uvedených let. Nutno připojit tisky teologické povahy.

Zajímavé a zároveň humorné jsou příběhy jeho vdovy Doroty Hradecké z Kružnova. Ještě za života Mikuláše Hradeckého se do učení k němu dostává Vít Jiří Ettel, který si jako faktor bere v roce 1654 devadesátiletou vdovu Dorotu za manželku. Humorná zároveň proto, poněvadž tomuto sňatku nepřál dokonce sám císař, který označil faktora za "plebejce" a vyhlášené krásné ženě - devadesátileté Dorotě, která prý vypadala ve svých letech jako 25letá kráska - to měl velmi za zlé. Zemřela v roce 1660 a závod pokračoval pod vedením Víta Jindřicha Ettela, rodáka z Kostelce na Hané. V jeho tiskařské produkci se projevuje jisté uklidnění, způsobené návratem země k mírovému životu i pokračující vliv výše zmíněných tiskařských privilegií. Tiskne sněmovní artikule, krakovské hospodářské kalendáře, je vytištěna latinsky psaná gramatika českého jazyka. Neměli bychom ale zejména zapomenout na tisk Valentina Stansela z roku 1655 o Měsíci, v němž je poprvé u nás uveřejněna mapa Měsíce. Ani on se pochopitelně nevyhnul tisku teologické literatury, které narůstá s přibývajícími léty.

Tiskařský ettelovský závod přebírá po smrti Víta Jindřicha jeho žena Anna Alžběta, která tiskne z počátku s pomocí svého faktora Jana Josefa Kyliána, aby se za něho, tak trochu podle tradice, v roce 1673 provdala. Jan Josef Kylián velmi utrpěl skončením privilegia na tisk, které na 50 let dostal kdysi Mikuláš Hradecký. Kyliánova žádost na prodloužení tiskařského privilegia byla v roce 1690 definitivně zamítnuta. Je mu od roku 1688 odňato privilegium na tisk sněmovních usnesení, které přešlo na brněnské tiskaře. Přesto jeho oficína vykazuje vysoký počet tisků - z počátku ještě sněmovní artikule, spisy o moru, štěpování, rybníkářství apod. Ale už se projevil mocný vliv jezuitské cenzury, propouštějící z větší části jen náboženskou literaturu.

Dcera z prvního manželství si vzala v roce 1703 za muže tiskaře Ignáce Rosenburga, který do Olomouce přišel z Prahy. Měl velkou smůlu v tom, že v roce 1709 došlo k velkému požáru města, za kterého mu shořela i jeho tiskárna. I u něho pokračuje vliv katolické církve, přesto můžeme jmenovat další tituly světského rázu. Patrně jako odezva velkého požáru je v roce 1711 vydán hasební řád města Olomouce, historický spis Jana Jiřího Středovského Mercurius Moraviae (s popisem města Olomouce), hospodářský kalendář i tisk tzv. lidového čtení o Apollonovi. Trochu jako ironie vyznívá významný tisk proti moru, jehož autorem je městský fyzikus Jan Mikuláš Maubeuge. Ironie je v tom, že tento spis vyšel v roce 1713 a tiskař Ignác Rosenburg zemřel o dva roky později právě na následky moru.

Tiskařská historie se opakuje, protože i vdova Rosenburgová volí cestu sňatku se svým faktorem, jímž byl v roce 1718 Jan Adam Avinger. Jeho osobnost je poněkud složitější, protože do roku 1725 je znám svou samostatnou činností, ale přitom už snad v roce 1724 je mu tiskárna "nuceně" odkoupena, protože město zdůvodňovalo svůj krok jeho špatnou situací a bálo se, že by mohlo dojít k jejímu zániku. Paradoxně však muselo v době existence městské tiskárny v letech 1725-1732 požádat Avingera o pomoc při vedení tiskárny, protože pravděpodobně nemělo svého stálého faktora. Tiskla se převážně teologická literatura.

Mezi faktory se objevuje pražský rodák František Antonín Hirnle, jenž v roce 1732 tiskárnu od města kupuje, přesněji s půjčkou od města. Byl však patrně dobrý tiskař i hospodář, protože nikde nejsou zmínky o sporech kolem splácení této půjčky ve výši 10 000 zlatých. Jeho pozice nebyla z počátku dost dobrá, protože z Prahy se vzdálil pro údajné morální prohřešky a olomoučtí tovaryši jej nechtěli mezi sebe z tohoto důvodu pustit. Věc se však jak vidno urovnala a F.A. Hirnle tiskl dlouhá léta až do roku 1758, kdy umírá. Vytiskl vysoký počet titulů - přes 300 - přesto se jen těžko vybírají tituly odborného rázu, protože naprostá většina patří teologii. Z neteologických spisů bychom mohli jmenovat časopis nejstarší české učené společnosti vzniklé v Olomouci v roce 1746 s názvem Societas incognitorum. Časopis měl název Monatliche Auszüge alt und neuer gelehrten Sachen a vycházel v roce 1747. Můžeme u něho najít dva balneologické spisy, školní trojjazyčný vokabulář a diarium pruského obležení města Olomouce. Hodně spisů se vázalo na dění na zdejší univerzitě.

Výjimka potvrzuje pravidlo a tou výjimkou byla skutečnost, že vdova Josefa Terezie Hirnleová si nevzala za muže žádného ze tří faktorů s jejichž pomocí tiskla až do své smrti v roce 1798. Stejně jako její zemřelý muž tiskne velký počet tisků - rovněž přes 300 děl. Avšak na rozdíl od něho se v její tiskařské produkci přece jen projevuje vliv nastupujícího osvícenství, protože vedle stále vysokého podílu teologické literatury se tu už objevují tituly obrozující se češtiny, zeměpis staré Moravy, pranostiky a zejména díla známého olomouckého osvícence Josefa Vratislava Monseho. Velkou položkou jsou i tzv. kramářské písně, zaznamenávající písňovou formou události současné i minulé.

Po její smrti přebírá olomoucký závod její zeť Josef Antonín Škarnicl, který do hirnleovské tiskárny přišel jako faktor a v roce 1759 si otevřel svou tiskárnu v Uherské Skalici. Závod předal svému mladšímu synu a vrátil se do Olomouce. Krátce vedl tiskárnu sám, ale roku 1803 ji předal svému staršímu synu k dalšímu vedení. Sám umírá v roce 1813.

Končí se tak stručná historie olomouckého knihtisku, která by mohla být pro úplnost doplněna dalšími jmény, která se v tiskařské historii města Olomouce do roku 1800 rovněž vyskytovala. Myslíme si však, že by podstatnějším způsobem nezměnila načrtnutou mapku olomouckého knihtisku. Zbývá tedy ještě krátký čas podívat se do archivů a knihoven a zjistit potřebný materiál k upřesnění dat a podepření uvedených údajů. Jen původní listinný materiál nám může dát odpověď na mnohé otázky, které před badatele dějin olomouckého knihtisku téměř pětisetletá jeho historie postavila.


TIRÁŽ: Knihovní obzor. Čtvrtletník Vědecké knihovny v Olomouci. Redakce: redakcevkol.cz. Registrace MK ČR E 6450. ISSN (elektronická verze) 1214-6498.

Aktualizováno: 09.01.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno   *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno   Čtenářská anketa ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2019
Aktualizováno: 19.03.2019 08:50
TOPlist