Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

VÝZNAMNÝ PODÍL JEZUITSKÉHO ŘÁDU NA VZNIKU HISTORICKÉHO FONDU STÁTNÍ VĚDECKÉ KNIHOVNY V OLOMOUCI

Helena Veličková - Václav Pumprla

Kořeny nynější Vědecké knihovny v Olomouci souvisejí se založením zdejší univerzity v r. 1573. Počátek vlastní knihovny však spadá už do r. 1566, kdy byl do centra Moravy uveden jezuitský řád, zakládající tehdy akademii jako nižší stupeň vysoké školy.

Olomoucká univerzita vznikala od začátku jako jezuitské studium generale, jako jezuitská kolej čtvrtého stupně. To znamená, že původně jí jako koleji mimo sídlo univerzity náleželo podle rozhodnutí papeže Julia III. právo promovat ve všech hodnostech, od bakalářů po doktory, ale jenom na filozofii a na teologii. Tato neúplná univerzita, bez práv a bez lékařství, byla budována jako instituce pro výchovu duchovenstva ve městě, v němž převažovali luteráni, v blízkosti severomoravských ohnisek Jednoty bratrské, tzn., že od samého počátku byla myšlena jako nástroj protireformace.

Univerzita v Olomouci byla založena roku 1573. Její prvopočátky vedou do dob biskupa Marka Khuena, který se pokusil získat jezuity pro katedrální školu u sv. Michala, ale bez úspěchu. Jeho nástupce z let 1566-1572, Vilém Prusinovský z Víckova, pozval do Olomouce dva jezuitské misionáře z koleje ve Vídni a už r. 1566 přišli do Olomouce rodák z Litovle Jan Aschermann a bakalář Štěpán Rimmel, k nimž brzy přibyli klerikové Alexander Heller a Ondřej Pěšín. Ihned začali vyučovat ve třech gramatikálních třídách a už 9. srpna 1566 schválil papež Pius V. založení latinské střední školy, jejímž prvním rektorem se v září 1566 stal španělský jezuita Hurtado Perez. Všechno bylo dobře připraveno. V říjnu téhož roku vystavil Prusinovský první fundační listinu, kterou se zavázal, že bude spolu s kapitulou na školu a konvikt přispívat ročně částkou 500 moravských zlatých.

V r. 1569 se jezuité přestěhovali do opuštěného minoritského kláštera, protože už měli tolik žáků, že mohli otevřít všechny třídy latinské školy. Prusinovský se v září 1570 zavázal, že bude na provoz koleje přispívat z důchodů statku Vyškov částkou 2 000 zlatých, což potvrdili papež Řehoř XIII. a císař Maxmilián II. v r. 1573. Této tečky za svým úsilím se Prusinovský nedočkal, neboť 16. června 1572 zemřel.

Jezuitská kolej dobře prosperovala. Potvrdily se dobré zkušenosti s jezuitským školstvím, které už dříve učinili Vídeňané a od r. 1556 i Češi: jezuité v učitelském úřadě vynikali erudicí, ale vedli si s takovou pečlivostí a jemným uměním vychovatelským, že žáci jim zůstávali oddáni i po opuštění školy. Do jezuitských škol se hlásili i nekatolíci ze šlechtických a měšťanských rodin a někteří z nich přijali během studií katolickou víru.

Tak tedy začínala v Olomouci působit druhá vysoká škola v našich zemích a při ní druhá vysokoškolská knihovna.

Při zakládání knihovních sbírek byl prvním donátorem sám biskup Prusinovský; je známo, že dal k dispozici celou svou knihovnu. Dalším zdrojem byly knihovny moravských šlechticů, kanovníků i měšťanů. Způsoby poskytování knih ke studiu byly rozličné, např. majitel tovačovského panství Vratislav z Pernštejna dovolil využívat svou velkou soukromou knihovnu v nedalekém Tovačově, naopak olomoucký měšťan Florián Román daroval prý jezuitům plný vůz knih. Další knihy se nakupovaly z různých nadací a odkazů. Stojí za zmínku, že biskup Prusinovský shromáždil i spoustu nekatolické literatury, a to koupí i konfiskacemi.

Zvlášť velký vliv na růst fondu mělo povýšení akademie na vysokou školu v plném slova smyslu v r. 1573 a rozšíření počtu kolejí. Zvyšoval se počet studentů, a tak bylo třeba rychle zvětšovat knihovní fond. Jeho tehdejší rozsah lze odhadovat z toho, že knihovně byly přiděleny tři místnosti.

V 17. století univerzitní knihovna utrpěla velké ztráty: poprvé v letech 1619-1620, kdy jezuité byli z Olomouce vykázáni, ale knihovnu museli ponechat na místě. Po Bílé hoře se jezuité vrátili a konfiskacemi rychle znovu zbohatli. Katastrofou pro město i knihovnu však bylo v r. 1642 obsazení Olomouce švédskými vojsky. Tehdy z 30 000 obyvatel města zůstalo naživu pouze půl druhého tisíce. Plenění švédských vojsk postihlo i univerzitní knihovnu. Vojevůdcové dostali totiž od královny Kristiny za úkol věnovat zvýšenou pozornost předmětům umělecké hodnoty včetně knižních pokladů. Ačkoliv dva knihovníci, kteří před Švédy neuprchli z města, se snažili knihy ukrýt, všechny úkryty byly vypátrány a švédští vojáci odvezli z Olomouce sto vozů plně naložených uměleckými předměty, knihami a archiváliemi. Množství uloupených svazků lze odhadovat řádově na stovky. Jejich největší část byla uložena v královské knihovně ve Stockholmu, Uppsale (katalog královské knihovny uvádí 120 svazků z Olomouce a Hradiska a 28 prvotisků jezuitské koleje), další knihy jsou v gymnaziální knihovně v Strengnäs, některé zůstaly v Abo (Turku), kde však na začátku 19. století shořely.

Po skončení třicetileté války moravští donátoři vynaložili zvýšené úsilí o obnovení zničené knihovny. Četné dary pomohly vrátit jí bývalý lesk, koncem 17. stol. byly pořízeny i glóby, zobrazující hvězdnou oblohu a zemský povrch. V 1. třetině 18. století byl postaven barokní knihovní sál s freskami významného olomouckého malíře Jana Kryštofa Handkeho a s alegorickými sochami nad skříněmi. Přibližný počet uložených svazků byl 4 000-5 000, nejméně 2 000 dalších měli učitelé ve svých ubikacích.

V r. 1773 na nátlak osvícenských panovníků papež Kliment XIV. jezuitský řád zrušil. O 2 roky později dekretem moravského gubernia univerzitu i knihovnu převzal do správy stát. Tehdy zůstalo v knihovním sále 8 091 svazků. Knihy, které měli členové řádu ve svých ubikacích, se staly svolením řádu jejich vlastnictvím. V témže roce byly do olomoucké knihovny převezeny vybrané fondy z pěti kolejí jezuitů na Moravě: z Brna, Jihlavy, Telče, Uherského Hradiště a Znojma. Když byl v r. 1778 zhotoven přehled oborového složení fondu, téměř polovinu základního fondu tvořily knihy teologické (kolem 6 000), v menší míře knihy historické, právnické, filozofické a jazykovědné (počtem mezi 1 000-2 400 svazků). Na stovky čítal fond lékařských a matematických knih. Opět podotýkáme, že ve fondu byly nejen knihy odpovídající katolické víře, ale že jezuité shromáždili i spoustu děl svých ideologických odpůrců. Patrně proto činily zvláštní položku seznamu libri prohibiti - 2 125 svazků. Zvlášť byl také veden fond duplikátů - 11 075 svazků a fond neúplných děl. Výkaz uvádí i 340 rukopisů a 57 inkunábulí. (Pro srovnání: dnes SVK vlastní 1 448 rukopisů a 1 800 sv. prvotisků.)

Knihovnické zpracování literatury nebylo příliš kvalitní. Evidence získaných svazků však byla vedena poměrně pečlivě, svazky byly opatřeny majetnickým razítkem koleje a vázány v bílé teletině, na hřbetě dekorované červeným štítkem s iniciálami IHS.

V souvislosti se zrušením jezuitského řádu tedy skončilo nejstarší období vývoje nynější Vědecké knihovny v Olomouci. Jak jsme mohli posoudit, bylo těch více než 200 let dobou plodnou na události, které někdy knihovně přinášely rozkvět a slávu, jindy zase byly její tragédií. Při této stručné rekapitulaci jezuitského období, kterému olomoucká knihovna za tolik vděčí, se jako ironie dějin jeví pozdější nelítostná střetnutí rigidního až fanatického Tovaryšstva Ježíšova s českou obrozeneckou kulturou v 19. století. Jako nevhodný vtip zní pak známý Havlíčkův epigram:

"Českých knížek hubitelé lítí:
plesnivina, moli, jezoviti."

Závěrem ještě dovolte krátkou poznámku ze současnosti: Když se v r. 1990 připravoval restituční zákon, vznikla obava, zda po obnovení duchovních řádů v Československu nebudou vzneseny restituční nároky na tuto část historického fondu knihovny. Položení terminu a quo restitucí do r. 1948 bylo u olomouckých knihovníků provázeno pocitem ulehčení. Tím spíše, že u knih pocházejících od některých řádů (např. kapucínů, dominikánů) byly skutečně restituční nároky vzneseny. Jednalo se však o knihy z klášterů, působících na Moravě až do začátku 50. let. Zdá se tedy, že historický fond nashromážděný především zásluhou Societatis Jesu v Olomouci je uzavřenou kapitolou dějin Vědecké knihovny.


TIRÁŽ: Knihovní obzor. Čtvrtletník Vědecké knihovny v Olomouci. Redakce: redakcevkol.cz. Registrace MK ČR E 6450. ISSN (elektronická verze) 1214-6498.

Aktualizováno: 09.01.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno   *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno   Čtenářská anketa ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2019
Aktualizováno: 20.03.2019 15:01
TOPlist