Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

K VÝSTAVBĚ BUDOV KNIHOVEN V ČESKÉ REPUBLICE

Dr. Zdeněk Franc

1. Význam problematiky

Výstavba budov knihoven, tj. novostavby, přístavby, nástavby, vnitřní stavební rekonstrukce a větší adaptace, je součástí širší problematiky tzv. materiální a technické základny knihoven a technické modernizace knihoven vůbec. Výstavba má aspekty jednak knihovnické, vyplývající z potřeb knihovního provozu, jednak stavebně technické. Následující text si všímá především aspektů knihovnických.

O výstavbě knihoven existuje sice ve vyspělých zemích bohatá literatura, u nás se však této tematice výzkumně a publicistiky věnujeme teprve od počátku šedesátých let. Postupně bylo k dílčím aspektům této problematiky publikováno několik desítek článků a na rozdíl od knihovnicky nejvyspělejších zemí jsme se dosud nedopracovali k velkým a hodnotícím dílům syntetického charakteru. Zatím nejvýznamnějším činem bylo vydání typizační směrnice pro výstavbu veřejných knihoven ministerstvem kultury v r. 1986, která měla původně závaznou, dnes doporučující platnost. Zrušením Technického ústředí knihoven (TÚK) administrativním rozhodnutím ministerstva kultury v r. 1993 zaniklo pracoviště, které se otázkami výstavby knihoven zabývalo systematicky, a zanikl tím i časopis Informace TÚK, který 21 let zveřejňoval o problematice výstavby u nás poměrně nejvíce příspěvků.

Jednotlivé aspekty výstavby knihoven bohužel nejsou zahrnuty do ukazatelů našich knihovnických statistik. Nemáme proto dostatek údajů, které by podrobně, tj. z hlediska jak druhů a typů knihoven tak z hlediska regionů a lokalit, osvětlily fakt, že zaostávání našich knihoven za vyspělými zeměmi je u užitkových ploch daleko nejvýraznější ze všech aspektů zaostávání tzv. materiálně technické základny našich knihoven. Mimořádná prostorová stísněnost je již mnoho let největší zábranou a někdy i nepřekročitelnou bariérou používání progresivních a účinných forem a metod knihovnické práce a i využívání moderních technických prostředků v této práci.

Podle celostátního průzkumu, který publikoval v r. 1988 VÚZORT, je polovina našich knihoven umístěna v objektech postavených před r. 1900 a jen 23% v objektech postavených po r. 1945. U veřejných knihoven představují plochy jen 29,14% ploch, které by tyto knihovny měly mít podle technicko-hospodářských ukazatelů. Relativně nejhorší situace (jen 21% potřebných ploch) je v obcích od 2 do 5 tisíc obyvatel. Podle průzkumu TÚK z r. 1988, který se týkal 707 veřejných knihoven v ČR, je provoz knihoven často roztříštěn do více budov. Prostorová stísněnost donutila 353 knihovny budovat prostorově odloučené depozitáře charakteru odlehčovacích skladů (SVK 45, OK 156, ostatní knihovny 152), průměrně vzdálených 1,2 km, ale u OK 7,8 km a u SVK 15,5 km. Většina knihoven je umístěna ve víceúčelových budovách, ve kterých mají k dispozici průměrně jen 38% plochy budovy. V minulých letech požádalo v ČR 745 profesionalizovaných veřejných knihoven písemně své zřizovatele o zlepšení prostorové situace, a to novostavbou 18, umístěním ve víceúčelové novostavbě 244, přístavbou 18, přemístěním do větších prostor 276, zvětšením prostor v dosavadní budově 83, přidělením depozitáře 59, jiným způsobem 47.

Podle empirických poznatků z asi 500 expertiz zpracovaných v letech 1971-1993 v TÚK, mají knihovny v ČR cca 30-40% plochy, kterou by měly mít. Po r. 1989 se stísněnost celostátně nezměnila. Některé knihovny sice získaly prostory po zrušených zařízeních KSČ, SSM, jeslích, školkách, biografech apod., na druhé straně však v důsledku privatizace budov nebo neúměrně vysokého nájemného se musily mnohé knihovny ještě více stísnit nebo přestěhovat. Většina knihoven je stále umístěna v budovách, které byly původně postaveny ke zcela jiným účelům a pro knihovní provoz většinou nebyly dostatečně přizpůsobeny vnitřními úpravami. U mnoha zřizovatelů není dosud překonána mylná představa, že knihovnu lze umístit v jakékoli starší budově, nikoli v budově nebo prostorách pro knihovní provoz předem vyprojektovaných nebo rekonstruovaných.

Prostorová stísněnost našich knihoven je důsledkem mnohaletého zaostávání jejich výstavby, v podstatě již od r. 1939. Odstranění tohoto zaostávání je a bude problém složitý a dlouhodobý. Vyvarujme se však krátkodechých řešení. Novostavba nebo rekonstrukce budovy pro knihovnu by neměla být dočasnou nebo krátkodobě chápanou improvizací. Každá nová nebo rekonstruovaná budova by měla sloužit svému účelu po několik desetiletí. Je proto důležité, aby knihovníci znali objektivní potřeby a obecné zásady výstavby knihoven, dovedli je aplikovat na svou vlastní knihovnu a dokázali o tom přesvědčit také zřizovatele svých knihoven.

2. Náležitosti knihovní budovy

Umístění veřejné knihovny má být v centru lokality, blízko průsečíků spádovosti cest obyvatel, ale současně v zklidněném prostředí. Dostupnost nemá přesahovat 15 minut chůze nebo jízdy městskou dopravou. V přidružených obcích a na vzdálenějších sídlištích je účelné zřizovat pobočky.

Pozemek pro větší knihovnu má umožňovat realizaci samostatně stojící budovy s možností pozdější přístavby. Optimální plocha pozemku je asi čtyřikrát větší než zastavěná plocha. Při přemisťování knihoven je velikost pozemku důležitým kritériem pro hledání vhodného objektu.

Samostatně stojící budova bývá u větších knihoven vždy výhodnější než budova v řadové uliční zástavbě. Umožňuje přístup denního světla ze všech čtyř stran, nabízí výhodnější řešení vnitřní prostorové dispozice, snadnější možnost pozdější přístavby, vytváří celkově klidnější prostředí a skýtá výhodnější možnosti pro působivé architektonické ztvárnění.

U větších knihoven nad 1 000 m2 je výhodná funkční jednoúčelovost budovy, tj. bez spoluuživatelů. U menších knihoven umisťovaných ve víceúčelových budovách nemá činnost spoluuživatelů negativně ovlivňovat provoz knihovny (hluk, prach, hygiena apod.).

Vždy nejvýhodnější je novostavba vyprojektovaná podle konkrétních potřeb dané knihovny. Při umisťování do starší budovy je třeba zvolit takovou budovu, kterou lze pro potřeby knihovního provozu adaptovat. Šetření na adaptacích se z dlouhodobějšího hlediska nevyplácí. Okamžité úspory zdaleka nevyváží pozdější nákladnější a neefektivní provoz po mnoho let.

Půdorys budovy nebo prostor knihovny ve víceúčelové budově má být pravidelný, nejlépe přibližující se čtverci nebo ne příliš protáhlému obdélníku. Nepravidelné nebo křídlové půdorysy vždy prodlužují vnitroknihovní cesty čtenářů i knihovníků, trasy manipulace s fondem a celkově komplikují knihovní provoz. U novostaveb půdorys vyšších podlaží nemusí být vždy totožný s půdorysem přízemí.

Pro menší knihovny je optimální jednopodlažní budova nebo umístění v jediném, a to přízemním podlaží. U větších knihoven, kde jednopodlažnost nelze dodržet, se obvykle počítá jak s nadzemními tak i podzemními podlažími. Čím větší je však počet podlaží, tím komplikovanější bývá řešení vnitřní prostorové dispozice a celého knihovního provozu. Do přízemního podlaží se vyžaduje bezbariérový přístup.

Důležitou náležitostí knihovních budov jsou velké sálové prostory, zvláště v prostorách plánovaných pro čtenáře. Umožňují uplatnit tzv. vnitřní prostorovou flexibilitu, tj. rozčlenění plochy pouze knižními regály, nábytkem a nosnými konstrukcemi (sloupy). Vznikne-li pak v budoucnu potřeba změnit původní uspořádání, lze takovou změnu přesunutím nábytku uskutečnit snadno, rychle a levně. Proto i pro hledání budov pro přemístění knihovny je existence sálových prostor důležitým kritériem.

Světlá výška místností má být v prostorách pro čtenáře a zaměstnance nejméně 300 cm, v uzavřených skladech nejméně 240 cm. Zatížení podlah se v prostorách pro čtenáře (včetně volně přístupného fondu) předpokládá 500 kg/1 m2, v uzavřeném skladu s klasickými sedmipolicovými regály 800 kg/1 m2, u kompaktních regálů podle údajů výrobce těchto regálů.

Nelze-li při orientaci budovy k světovým stranám zabránit přeslunění fondu, je třeba zajistit stínění. V prostorách pro čtenáře a na trvalých pracovištích zaměstnanců se vyžaduje osvětlení denním světlem. Při umělém osvětlení je třeba v prostorách pro čtenáře a zaměstnance zajistit osvětlení v hodnotě 250 luxů, ve skladech a ve vstupních prostorách 150 luxů, na chodbách 80 luxů. V uzavřených skladech fondu se doporučuje trvale stabilní teplota 14-18 C a dosažení relativní vlhkosti vzduchu 45-65%.

3. Velikost budovy

Budova knihovny sestává z několika relativně samostatných prostorových celků, které se dále člení na dílčí funkční prostory. Hlavními prostorovými celky jsou prostory vstupní, sálové, čtenářské a uživatelské (včetně hudebních a audiovizuálních úseků), odborná pracoviště zaměstnanců, uzavřené sklady a technické provozy zabezpečující chod budovy. V dnešní praxi dochází často k vzájemnému prolínání uvedených prostorových celků.

Velikost jednotlivých funkčních prostor je třeba odvodit z tzv. knihovních kapacit, kterými jsou: počet čtenářů, velikost fondu a jeho rozčlenění do volného a vázaného přístupu, rozsah katalogů, počet půjčoven, množství čtenářských a uživatelských míst, roční počet výpůjček, roční přírůstky a odpisy fondu a počet pracovníků. Dále ovlivňují plochy funkce dotyčné knihovny (středisková, okresní, ústřední), různé aktivity pro veřejnost a rozsah kooperace s jinými knihovnami, případně dalšími pracovišti.

U veřejných knihoven lze pro stanovení příslušných ploch použít existující typizační směrnici 1). Ta pro většinu i značně dílčích funkčních prostor uvádí normalizované plochy, jejichž součet představuje pak čistou užitkovou plochu, tj. plochu bez komunikací (chodby, schodiště) a zdiva. U jednotlivých typů veřejných knihoven s různě velkým knihovním fondem jsou to následující hodnoty v m2:

o k r e s n í k n i h o v n y
66.000 jedn. fondu 77.000 jedn. fondu 93.000 jedn. fondu
1.281 m2 1.454 m2 1.646 m2
m ě s t s k é k n i h o v n y
41.000 jedn. fondu 51.000 jedn. fondu 56.500 jedn. fondu
813 m2 1.001 m2 1.107 m2
s t ř e d i s k o v é k n i h o v n y
18.000 jedn. fondu 25.000 jedn. fondu 32.000 jedn. fondu
383 m2 544 m2 653 m2
m í s t n í k n i h o v n y
10.000 jedn. fondu 15.000 jedn. fondu 25.000 jedn. fondu
215 m2 288 m2 498 m2
p ř i d r u ž e n é k n i h o v n y
2.000 jedn. fondu 4.000 jedn. fondu 6.000 jedn. fondu
47 m2 79 m2 103 m2

Zmíněná typizační směrnice byla na více pracovištích zpracovávána 16 let a jsou v ní obsaženy poznatky a zkušenosti knihovnicky vyspělých zemí. Řada ukazatelů a plošných norem muže být východiskem i pro přípravu stavebních akcí jiných než veřejných knihoven. Uváděné plochy nejsou přehnané. Na Slovensku se např. doporučují plochy o 10-15% větší a v Německu o 20-25% větší (30 m2 na tisíc jednotek fondu).

Z plochy knihovny lze odvodit i přibližnou cenu knihovní novostavby. Připočteme-li k čisté užitkové ploše 25% na komunikace a zdivo a násobíme výsledek průměrnou konstrukční výškou podlaží 3,6 m, dostaneme kubaturu budovy v m3. Koncem r. 1994 se pohybovala cena 1 m3 obestavěného prostoru kolem 3 500 Kč. Násobíme-li tuto částku počtem m3 budovy, dostaneme přibližnou cenu hrubé stavby bez vnitřního zařízení.

4. Vnitřní prostorová dispozice

Vnitřní prostorová dispozice knihovny představuje jednu z nejsložitějších otázek, jejíž řešení vyvolává i u renomovaných zahraničních knihoven diskuse a kritiku. Primární je stanovení vchodů do budovy. U větších knihoven bývají obvykle tři: pro veřejnost, pro zaměstnance a dodavatele a pro technické provozy. Od vchodů je třeba rozvíjet hlavní vnitroknihovní komunikace, tj. schodiště, výtahy, chodby a vnitroknihovní pracovní linky. Všechny komunikace je účelné volit tak, aby se nekřížily tři hlavní cesty v knihovně: cesta čtenáře ke knize, cesta knihy ke čtenáři a linka zpracování fondu. Komunikace technických provozů je účelné vést samostatně. U velkých knihoven, kde je vždy třeba překonávat výškové rozdíly mezi podlažími, jsou nutné osobní a menší knižní výtahy.

Vstupní prostory, které ve velkých knihovnách zabírají někdy i většinu přízemního podlaží, nejsou pouhou komunikací k ostatním prostorám. Mají širší význam propagační, kulturní, sociální a oddychový. Proto na vstupní halu obvykle navazují výstavní prostory, přednáškový sál, telefonní automaty, bufet, WC a někdy i atria. Nejblíže od vchodu bývá účelné umístit šatnu a případně vrátnici. Při vícepodlažnosti budovy vzniknou u výtahů a schodišť v každém podlaží jakési malé vstupní prostory. V návaznosti na ně je účelné umisťovat WC a případné kuřárny.

Do prostor pro čtenáře, případně do těch podlaží, v nichž se nacházejí, má vést krátký, pohodlný a orientačně přehledný přístup. V čtenářských prostorách jde o půjčovny, čtenářské katalogy a kartotéky, stanoviště BIS, volně přístupný fond, čtenářská pracovní místa (rozptýlená nebo ve studovnách), případně o konzultační, poslechové nebo klubovní místnosti. Je výhodné soustředit tyto kapacity a agendy do jednoho prostorového komplexu, nejčastěji v tzv. obslužném podlaží. Pokud jediné podlaží nedostačuje, umisťují se v jiném podlaží obvykle specializované půjčovny, studovny a konzultační místnosti, ve veřejných knihovnách zpravidla úsek dětí a mládeže a hudební a AV úsek. U studoven nejsou výhodné velké sály s vyrovnanými řadami. Studijnímu soustředění lépe vyhovují menší specializované studovny rozčleněné jen regály s volně přístupným příručním fondem.

U uzavřených skladů fondu je nejvýhodnější, tvoří-li jeden celek. Výjimkou mohou být ve velkých knihovnách příruční sklady některých specializovaných pracovišť a studoven. U všech skladů je prvořadá návaznost nebo propojení výtahy s půjčovnami. U velkých knihoven bývá výhodné blokové řešení skladů, kdy šířka bloku činí asi 15-18 m.

Prostory pro zaměstnance představují ve velkých knihovnách pracovní linku získávání a zpracování fondů, zázemí půjčoven, bibliografické pracoviště, metodický útvar, útvar pro využívání výpočetní techniky, hospodářsko- administrativní útvar a vedení knihovny. Podle konkrétních potřeb knihovny je třeba rozhodnout, která z těchto pracovišť vyžadují přímou prostorovou návaznost nebo jen blízkost či jen vhodně volené komunikační spojení. Představuje-li některé pracoviště relativně samostatnou pracovní linku, je účelné, aby jednotlivé místnosti byly propojeny dveřmi a kontrolní a řídící funkce byly umístěny na konci linky.

Při rozmisťování prostorových celků velkých knihoven do jednotlivých podlaží, se nejčastěji v podzemních podlažích umisťují sklady fondu a technické provozy. Většinu přízemí zabírají vstupní prostory, případně zpracovávání přírůstků a u veřejných knihoven se střediskovou funkcí středisková agenda, a často i celý úsek dospělých čtenářů. V prvém a vyšších patrech velkých knihoven bývají nejčastěji prostory pro čtenáře. Přitom čtenářské katalogy a informační službu se nedoporučuje umisťovat výše než v 1. patře. U zahraničních velkých knihoven nejsou však výjimkou i jiná řešení, např. jedno nebo dvě podlaží skladů nad nebo mezi podlažími pro čtenáře, samostatné bloky skladových podlaží vedle bloků podlaží pro čtenáře a další kombinace. Umožňuje-li to charakter budovy, je možno na terasách nebo v oploceném okolí budovy zřizovat letní čítárny.

V současnosti je častým jevem přemisťování knihoven do jiných budov. V takových případech je třeba vždy usilovat o to, aby se vnitřní prostorová dispozice budovy stavebními úpravami přizpůsobila potřebám knihovny a nikoli, aby se provoz knihovny bez stavebních úprav násilně vtěsnával do prostorové dispozice daných místností.

5. Úkoly knihovníků při výstavbě

Každá novostavba nebo rekonstrukce knihovní budovy má fázi předprojektovou, projektovou a realizační. Předprojektová fáze je především záležitostí knihovníků. Oni musí zpracovat pro rozhodování zřizovatelů a pro projektanty návrhy, případně alternativní návrhy na umístění knihovny, na velikost budovy a její charakter, na její vybavení technickými prostředky a speciálním nábytkem. Shromažďování podkladů k těmto rozhodnutím je záležitost dlouhodobá, u velkých knihoven obvykle víceletá.

Prvým úkolem předprojektových prací knihovníků je zpřesnění všech funkcí, činností a kooperačních aktivit dané knihovny, a to nejen z hlediska současnosti, ale i budoucnosti, protože životnost novostavby se předpokládá zpravidla na 77 let. Ze zpřesnění funkcí knihovny vyplynou potřebné knihovní kapacity, jako jsou v příslušné diferenciaci fond, přírůstky, odpisy, čtenáři, výpůjčky, MVS, katalogy, čtenářská místa, místa v klubovnách a sálech, charakter a rozsah bibliografické, metodické a publikační činnosti, rozsah technických a jiných služeb pro čtenáře a pro veřejnost a potřebný počet pracovníků. Součástí této aktivity musí být i domyšlení obrysů budoucí automatizace a jiné technické modernizace knihovny. Jsou-li takto precizovány knihovnické kapacity a činnosti, lze podle nich aplikací plošných norem stanovit plochy dílčích funkčních prostor, jejichž součet pak představuje celkovou potřebnou plochu. Pro vypočtenou potřebnou plochu knihovny je pak třeba hledat umístění na konkrétním pozemku. Protože pozemek a staveniště mají podstatný vliv na charakter budovy (půdorys, osvětlení, počet potřebných podlaží, architektonické řešení), je výhodné, existuje-li zde možnost volby mezi více alternativami. Poslední fází předprojektových prací, která přechází již do fáze projektové a spočívá rovněž na knihovnících, je úsilí o vyřešení optimální vnitřní prostorové dispozice knihovny. Protože mezi architekty v ČR zatím nejsou týmy nebo jednotlivci specializovaní na projektování knihoven nebo alespoň s většími zkušenostmi z této oblasti, je zde tím více nutná spoluúčast knihovníků, případně poradenská pomoc jiných knihovnických pracovišť.

Konzultačním pracovištěm pro výstavbu a vůbec pro technickou modernizaci knihoven bylo u nás v letech 1970-1993 TÚK. Po jeho administrativním zrušení na jaře 1993 převzala některé aktivity Moravská zemská knihovna v Brně, která je dnes realizuje na pracovišti ve Slavkově u Brna pod původní a zavedenou firmou TÚK. Protože konzultační a expertizní činnost k otázkám výstavby a rekonstrukcí knihovních budov zůstala po zrušení TÚK nepokryta, ujal se jí Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR (SKIP). Ten zřídil v pražském Klementinu vlastní konzultační pracoviště zaměřené jak na otázky výstavby tak i vybavování knihoven 2). Pracoviště věcně i personálním obsazením navazuje na dřívější činnost TÚK.

Od října 1993 do konce července 1994 poskytlo zmíněné pracoviště SKIP celkem 94 konzultací a zpracovalo pro knihovny 13 písemných stavebních expertiz týkajících se posouzení budov nebo prostor, do nichž mají být různé knihovny přestěhovány. Knihovny oceňují, že tyto konzultace a expertizy jsou poskytovány zásadně zdarma, a to i těm knihovnám, které dosud nejsou kolektivními členy SKIP.

1) Výstavba kulturních zařízení. Typizační směrnice stavebního objektu Veřejné knihovny. Praha, Ministerstvo kultury ČSR 1986. 152 s.
2) Bezplatné konzultace SKIP knihovnám. Bulletin SKIP, 2, 1993, č. 3, s. 26.

TIRÁŽ: Knihovní obzor. Čtvrtletník Vědecké knihovny v Olomouci. Redakce: redakcevkol.cz. Registrace MK ČR E 6450. ISSN (elektronická verze) 1214-6498.

Aktualizováno: 09.01.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno   *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno     ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2019
Aktualizováno: 24.01.2019 12:43
TOPlist