Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

STARÉ TISKY NA OLOMOUCKÉM PRACOVIŠTI ZEMSKÉHO ARCHIVU OPAVA

PhDr. Stanislava Kovářová

Základ fondů olomouckého pracoviště Zemského archivu v Opavě představují fondy církevních institucí a staré olomoucké univerzity, deponované v Olomouci a zčásti v Kroměříži. Pozoruhodnou součástí těchto fondů je mj. sbírka rukopisů (635 svazků) a tzv. stará kapitulní knihovna s více než 3 000 svazky. Tvoří ji 274 prvotisků z let 1465-1500, 302 svazky tzv. paleotypů z let 1501-1550 a konečně více než 2 500 starých tisků, vydaných v letech 1551-1826.

Původně byla stará kapitulní knihovna spolu s rukopisy jedním celkem, v polovině 16. stol. došlo k jejich rozdělení. Samotná kapitulní knihovna nevznikla najednou - rozrůstala se postupně především dary a odkazy jednotlivých členů kapituly, zpočátku zejména humanistů z přelomu 15./16. stol. Největší přírůstek však knihovna zaznamenala v pol. 18. stol., poté, co jí své knihy odkázali kapitulní archijáhen Jan Matyáš hr. z Turri-Wallissassina (- r. 1746) a kapitulní děkan Kašpar hr. Glandorf (- r. 1751).

K prvnímu uspořádání a zpracování knihovny došlo začátkem 19. stol.; provedl je kapitulní archivář Jan Josef svob. pán Buol (- r. 1825). Teprve v r. 1945 byl pořízen prozatímní katalog prvotisků (kapitulní archivář Tomaštík za spolupráce I. Horníčka, A. Neumanna a M. Zemka) a r. 1957 pak rejstřík k tomuto katalogu. Pro staré tisky však existuje dodnes pouze starý lístkový seznam z počátku 19. stol.

Na lístcích tohoto seznamu je zaznamenáno jméno a příjmení autora, příp. odkaz na spoluautory, zkrácený název díla, ev. počet svazků, místo a rok vydání, jméno vydavatele a stará signatura. Vzhledem k tomu, že staré tisky byly na přelomu čtyřicátých a padesátých let přestěhovány a uspořádány formátově, došlo k tomu, že původní signatura přestala odpovídat místu uložení a vyhledání konkrétního titulu tím bylo prakticky znemožněno. Proto došlo v současné době k přesignování starých tisků a doplnění nové signatury do původního lístkového seznamu, což splnilo zároveň dva účely: 1) staré tisky s výjimkou dodatků (viz dále) je již možné v případě zájmu zpřístupnit badatelům, 2) přesignování přispělo i k důkladnějšímu poznání starých tisků.

Stará kapitulní knihovna byla shromažďována a doplňována po staletí u jedné instituce, tj. kapituly, a zcela jasně proto odrážela zájmy jejích členů. Z hlediska obsahu je tento soubor velmi rozmanitý. Je pochopitelné, že největší procento zastoupení mají teologická a filozofická témata (traktáry, disputace či kompendia, životopisy světců a papežů, bible, modlitební knížky a zpěvníky či práce z oblasti logiky, metafyziky apod.). K nim přistupují četné tisky z dějin státu a práva a práce historické (vedle dějin jednotlivých zemí a menších územních celků, životopisů panovníků i genealogie, heraldika nebo numismatika). Filologii reprezentují v tomto souboru učebnice gramatiky a slovníky, např. latinsko-řecké, hebrejsko-latinské a další. Poměrně velký počet těchto tisků pokrývá oblast přírodních věd (matematika, fyzika, chemie, díla zeměpisná a topografická, ale i herbáře), méně je zastoupena oblast medicíny. Spíše ojediněle nacházíme práce o architektuře, včelařství, zahradnictví apod.

Bohatá a pestrá je naopak kolekce antických autorů, počínaje Homérem (Aristoteles, Seneca, Tacitus, Caesar, Cicero, Demosthenes, Ovidius, Euklides, Herodotos, T. Livius, Plinius aj.); jen torzovitě se však mezi starými tisky objevuje beletrie. Jako příklad uveďme Dona Quijota z r. 1697, Robinsona Crusoea, vyd. r. 1720 nebo Mentovu komedii Tobias, která vyšla v r. 1586. Mezi autory se jen jednou objevila žena - madam de Gomez (Paříž r. 1724).

Z jazykového hlediska jednoznačně převažují tisky psané latinsky a německy, méně často francouzsky, ojediněle italsky a zcela výjimečně arabsky (korán z r. 1746), španělsky (Don Quijot, vyd. r. 1697 současně v Antverpách a Vaduzu) a také česky, např. Kalendář historický Daniela Adama z Veleslavína z r. 1590 nebo práce, věnovaná Panně Marii Cellenské, kterou sepsal G. Petschacher a vydal Jan Julius Jeřábek v Praze r. 1738.

Podle místa vydání jsou nejvíce zastoupeny knihy vytištěné v Německu, přičemž největší množství starých tisků pocházelo z Frankfurtu, Norimberka a Lipska, četné tituly však vyšly i v dalších více než dvaceti německých městech (mj. Augšpurk, Berlin, Braunschweig, Brémy, Coburg, Drážďany, Erfurt, Freiburg, Gotha, Halle, Hamburk, Hannover, Helmstadt, Ingolstadt, Jena, Kolín, Königsberg, Magdeburg, Mnichov, Rostock, Řezno, Tübingen, Weimar, Wittemberg).

Hojně zásobili starou kapitulní knihovnu italští tiskaři - řada děl totiž pochází z Benátek, Bologne, Florencie, Milána, Neapole, Padovy, Parmy, Říma, Lyonu, Nancy, Rouenu, Toullouse a Štrasburku. Další knihy spatřily světlo světa v Nizozemí (Amsterodam, Rotterdam, Leiden, Utrecht, Haag), v Rakousku (Vídeň, Linec, Pasov, Salzburg), v Belgii (Antverpy, Brusel, Lovaň) ve Švýcarsku (Bern, Basilej, Ženeva) a v Polsku (Krakov, slezská Vratislav, Štětín). Ojediněle se do staré kapitulní knihovny dostaly i knihy vytištěné v Londýně, Madridu či tehdejším Prešpurku (= dn. Bratislava).

Knihy vydané u nás, pocházely převážně z Prahy, Kutné Hory, Brna, Prostějova, Opavy a v největším počtu z Olomouce. Jejich seznam je uveden v příloze (necelých padesát starých tisků). Jedná se vesměs o latinsky psané práce bakalářů a magistrů teologie a filozofie staré olomoucké univerzity k obhájení doktorského titulu z 18. stol., pouze dva staré tisky, vydané v Olomouci, pocházejí ze 17. stol. Další výjimku mezi těmito tisky představují dvě práce, psané německy (Kinnostova početnice a Ulmannovo pojednání o staré Moravě). Naprostá většina těchto olomouckých starých tisků vznikla v dílně olomouckého tiskaře F. A. Hirnleho, v několika případech je uvedena vdova po Josefu Hirnlem, v jednom I. Rosenberg, v jednom A. A. Rosenburgová, v jednom případě byl tiskařem Melchior Windhauer a v jednomn Vitus Henricus Ettellius; někdy však jméno tiskaře chybí.

Více než pestré, ale snad i suchopárné by bylo pojednání o autorech, jejichž díla se ve staré kapitulní knihovně nacházejí, proto uvádíme jen některá: jedním ze skvostů mezi starými tisky je Janua linguarum reserata aurea Jana Amose Komenského, vydaná r. 1665 v Hamburku; z pražských vydavatelství pocházejí dvě práce Bohuslava Balbína (Diva montis sancti -Praha 1663 a Verisimilia humaniorum disciplinarum - Praha 1687) i Phosphorus Tomáše Pešiny z Čechorodu - Praha 1673; v Brně vyšla r. 1779 Infula docta Moraviae J. W. Monseho. Z pochopitelných důvodů převažují mezi autory starých tisků autoři orientovaní katolicky, ale nalezneme mezi nimi i celou sérii spisů např. německých reformátorů M. Luthera nebo P. Melanchthona či nizozemského humanisty Erasma Rotterdamského.

Vzhledem k připravovanéímu svatořečení J. Sarkandra v Olomouci upozorňujeme, že mezi starými tisky jsou dva, které o něm přímo pojednávají - J. Spalowsky: Hebdomas div. Joanne Nepomuceno ven. Joanne Sarcandro ob inviolatum confessionis sacramentalis sigillum martyribus illustrata. Ol. 1721; Olom. beatificationes seu declarationes martyrii Joannis Sarcandri. Roma 1753.

Součástí starých tisků jsou i tzv. dodatky, a to dodatky dvojího druhu: 1) existují staré tisky fyzicky přítomné, opatřené starou signaturou, k nimž se však nepodařilo najít záznam v lístkovém seznamu, snad proto, že jeho tvůrce se řídil přece jen v některých případech odlišnými pravidly popisu než je dnes zvykem. Situaci navíc komplikovala skutečnost, že u několika starých tisků chybí titulní listy, ale i to, že někteří autoři z přílišné skromnosti uvedli místo svého jména jen zkratku, kterou snad mohl dešifrovat autor lístkového seznamu, ale nikoliv současník; 2) druhou část dodatků tvoří staré tisky, které byly předávány do knihovny, aniž se zatím dočkaly zpracování. V tomto případě se jedná řádově o několik desítek knih.

Současný stav starých tisků je přiměřený zacházení s nimi v minulosti. Nehledě na všudepřítomný prach by valná většina starých tisků potřebovala i péči restaurátora. Volají po ní polámané deskové vazby, poškozené vazby kožené a pergamenové, ulámaná ozdobná kování i jednotlivé zteřelé listy.

V současné době je situace taková, že bylo ponecháno staré, ač nevyhovující formátové stavění, a provedeno přesignování starých tisků. Tím je tento fond zpřístupněn zájemcům a badatelům. V další fázi počítáme se zpracováním dodatků formou lístkového katalogu a výhledově s novou katalogizací všech starých tisků, uložených v našem archivu.

SEZNAM STARÝCH TISKŮ, VYTIŠTĚNÝCH V OLOMOUCI A DEPONOVANÝCH NA OLOMOUCKÉM PRACOVIŠTI ZEMSKÉHO ARCHIVU OPAVA:

Ambrosch, A.: Quaestiones de mysterio sanctissimae trinitatis. F. A. Hirnle 1734.

Balde, H.: Veritates christianae. Josephae Hirnlianae vidua, factor Martin Karletzky 
1769.

Baumann, X.: Libella theologico-polemica. F. A. Hirnle 1744.

Bohuminsky, F.: Amussis vitae moralis sive conscientia proxima et interna, actionum 
humanarum regula. F. A. Hirnle 1736.

Doctrina practica, ratione et auctoritate firmata, in iustitiam, et iuris laesi 
reparationem. F. A. Hirnle 1740.

Dreser, J. A.: Schmerzliche Trauer und trauriger Schmerz über den Todesfall ... 
F. A. Hirnle 1738

Erdodius, A.: Philosophia universa peripatetica. F. A. Hirnle 1732.

Foedus angelicum. I. Rosenberg b. r.

Frantz, I.: Institutiones theologicae de fide, spe et charitate. F. A. Hirnle 1755.

Herberstein, J. N.: Animadversiones in vitam S. Augustini et eiusdem opera omnia. 
J. Hirnlianae vidua, factor J. A. Skarnitzl b.r.

Hein, D.: Libella theologico-polemica. F. A. Hirnle 1743.

Horak, S.: Quaestiones theologicae de deo uno et trino. B. n. 1727.

Chappius, J.: Piae meditationes in b. virginem Deiparam. J. Hirnlianae vidua, 
factor M. Karletzky 1762.

Janovsky, J. W.: Dissertationes polemicae de celebrioribus controversiis in octo 
partes. F. A. Hirnle 1733.

Kinauer, J.: S. Aurelii Augustini de predestinatione. J. Hirnlianae vidua 1772.

Kinnost, A. G.: Rechenbuch. B. n. 1727.

Kontek, I.: Decimae ex vinea Engadii. F. A. Hirnle 1733.

Koppil, M.: Theses ex universa theologica scholastica. F. A. Hirnle 1738.

Kristely, J.: Tractatus de contractibus, ad justitiae bilancem applicatus. 
F. A. Hirnle 1745.

Lober, F. J.: Epitome theologica seu quaestiones et resolutiones de sacramentis in 
communi. A. E. Rosenburgin 1716.

Matzke, M.: Beatitudo hominis per varias quaestiones discussa. F. A. Hirnle 1737.

Mauller, F.: Theses ex universa theologica scholastica. F. A. Hirnle 1741.

Mehoffer, C.: Ternio praeceptorum divinorum. F. A. Hirnle 1739.

Neumann, F.: Doctrina practica ratione et auctoritate firmata. F. A. Hirnle 1740.

Novak, F.: Ethica theologico-polemica. B. n. 1727.

Ortus et progressus magis praecipuorum ecclesiae catholicae rituum et caeremoniarum. 
J. Hirnlianae vidua, factor M. Karletzky 1766.

Paleta, T.: Quaestio de cognitione divina. F. A. Hirnle 1736.

Paulacius, D.: Conceptuum praedicabilium supra singula totitus quadragesimae evangelia. 
V. H. Ettelius 1667-1676.

Popp, I.: Romani imperii ab urbe condita, tum ab sua origine rerum Austriae, Bohemiae, 
Moraviae epitome historica. M. Windhauer 1753.

Polansky, T.: Tractatus theologico-dogmatico-scholasticus. F. A. Hirnle /asi 1750/.

Prochaska, J. N.: Theses ex universa theologica scholastica. F. A. Hirnle 1743.

Riedl, S.: Controversiae canonico-morales de sponsalibus et matrimonio. F. A. Hirnle
1737.

Schardt, Ch.: Via viri in adolescentia. B. n. 1727.

Schuppler, F.: Lectiora omnis theologia capite ex operibus Bossuet. J. Hirnlianae 
vidua b. r.

Slezina, J.: Commentarius in novum testamentum. F. A. Hirnle 1756.

Spaczil, J.: Curae pro cura animarum. F. A. Hirnle 1752.

Troblitz, E.: Gloria universalis canonicorum regularium lateranensium apostolici 
ordinis S. Augustini. B. n. 1730.

Ulmann, M.: Alt Mähren. B. n. 1762.

Unger, J. G.: Theologia universa. B. n., b. r.

Waczlawik, J. F.: Harmoge angelica seu thomistica harmonia. F. A. Hirnle 1732.

Zahradka, J.: Vindica eucharistica. F. A. Hirnle 1739.

Zhaniel, J.: Theses ex universa theologica. F. A. Hirnle 1735.

Zialkowski, F.: Fidelis romanae ecclesiae Moravia. F. A. Hirnle 1743.

Zischka, R.: Gloria universalis. F. A. Hirnle 1730.


TIRÁŽ: Knihovní obzor. Čtvrtletník Vědecké knihovny v Olomouci. Redakce: redakcevkol.cz. Registrace MK ČR E 6450. ISSN (elektronická verze) 1214-6498.

Aktualizováno: 09.01.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno   *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno   Prázdninová otevírací doba.   ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2019
Aktualizováno: 24.05.2019 09:49
TOPlist