Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

RESTITUCE BÝVALÝCH KLÁŠTERNÍCH KNIHOVEN

Zdeněk Bartl

(Knihovna Památníku národního písemnictví, Praha)

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní republiky přijalo tzv. restituční zákon, přesněji zákon č.298/1990 Sb. ze dne 19. července 1990 o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého a zákon č. 338/1991 Sb. ze dne 18. července 1991, kterým se mění a doplňuje zákon č. 298/1990 Sb. Tím byly mnohé instituce postaveny před nelehký úkol - vypořádat se s navracením církevního majetku, který však lze (díky nezřídka nedostatečné evidenci) jen stěží identifikovat. Nutno říci, že tento stav nevznikl nedbalostí zpracovatelů. Největším dílem má původ v jiných hlediscích, jiných koncepcích, jiných prioritách minulých desetiletí. Majetek jednotlivých bývalých klášterů nebyl uchováván jako individuální celky, nýbrž rozptýleně.

Tyto zákony, jak je obecně známo, stanovují za jakých podmínek se vrací původním majitelům - církevním institucím - nemovitý i movitý majetek. V případě Památníku národního písemnictví (PNP) se jedná kromě navrácení celého areálu Strahovského kláštera mimo jiné i o navrácení některých klášterních knihoven, které PNP má ve své správě. Než se dostaneme k jádru věci, problematice restitucí, podívejme se trochu do historie a na cesty, jakými se bývalé klášterní knihovny do správy PNP dostaly.

Události tzv. bartolomějské noci ze začátku dubna 1950, kdy státní moc hrubým způsobem (s pomocí lidových milicí) zabrala existující kláštery a zastavila jejich činnost, jsou myslím dostatečně známé. Známý je pravděpodobně i fakt, že tehdejší státní instituce (knihovny, resp. památkové ústavy), nebyly na náhlý příjem velkého množství uvolněných knih dostatečně připraveny a zejména díky překotnému vyklízení církevních objektů především armádou docházelo k velkým a nenapravitelným ztrátám ve staletí budovaných sbírkách knih. (Pamětníci, ke kterým patří především dr.P.Kneidl, kterému děkuji za mnohá fakta a informace o klášterních knihovnách, vzpomínají, jak v kostele sv. Rocha v areálu strahovského kláštera byly navršeny do výše asi tří metrů hromady knih ze zabraných církevních objektů.) Počet uvolněných celků přesáhl tehdy stovku a počet svazků se blížil k dvěma milionům (z církevních a zámeckých knihoven dohromady).

Do Památníku národního písemnictví, který odborně spravuje některé knihovny z klášterů, zrušených na počátku padesátých let, byly tyto knihovny svezeny v průběhu let 1953 - 1960. Některé jako celky, většinou však již jako torza, která z převážně prostorových důvodů odmítly tehdy přijmout do svých depozitářů státní vědecké knihovny (Plzeň, Liberec) či Národní knihovna v Praze. Trojím stěhováním fondu (Praha-kostel sv.Rocha, Kaceřov, Kladruby u Stříbra) a delimitací četných multiplikátů, prodejem nebo skartací, převody do fondů jiných institucí apod. byl původní fond těchto knihoven do začátku osmdesátých let zmenšen odhadem na 250.000 sv. Rozhodující část svozových fondů je umístěna v depozitáři v Kladrubech u Stříbra ve dvou dvoupodlažních historických budovách na celkové ploše 1003 m2. Vedle Kladrub jsou fondy klášterních knihoven ve správě PNP umístěny i v depozitářích PNP v Praze. Jsou to svozové časopisy (spolu s časopisy nakoupenými již PNP; mnohde jsou řady časopisů zkompletovány z obou zdrojů), staré a vzácné tisky (promíchány s tisky, které PNP získal vlastní akviziční činností), prvotisky a rukopisy (i tento fond byl výjimečně obohacen o nákupy PNP).

Celý fond je podchycen v přírůstkových knihách a částečně v místních seznamech. Přibližně jedna třetina fondu je zkatalogizována a přístupna ve jmenném katalogu.

V letech 1981 - 1989 probíhala v Kladrubech rozsáhlá generální revize fondů. Tato akce, při které byla prováděna fyzická revize knih dle přírůstkových seznamů z let 1953 - 1975, vznikaly místní seznamy a budoval se jmenný katalog, zůstala však nedokončena. Hlavní příčinou předčasného ukončení práce byly nevyjasněné vlastnické vztahy (restituční nároky), jež se v r.1990 objevily.

Při pořádání klášterních svozů v Kladrubech se v šedesátých a sedmdesátých letech nerespektovalo provenienční hledisko (což už vlastně ani moc dobře nebylo možné) a knihy se v kladrubském depozitáři stavěly tematicky. Původní celky nebyly respektovány až do té míry, že dokonce některé nákupy starých tisků (pokud tematicky odpovídaly záměru tehdejších správců klášterních fondů) se zařazovaly s označením "S" (svozy) do fondu v Kladrubech! Kolik celků bývalých klášterních knihoven je v kladrubském depozitáři soustředěno nelze s přesností říci. Tento počet se odhaduje na 20 - 25. Ne všechny celky však podléhají tzv. restitučnímu zákonu. Při navracení církevního majetku bude tím základním problémem identifikace jednotlivých fondů. Jednotlivé řeholní řády, které mají podle zákona oprávněný nárok na vrácení svého majetku, z pochopitelných důvodů nemohou většinou předložit seznam knih, které měly ve svém vlastnictví k 10.4.1950, jak to vyžaduje zákon. V praxi to bude znamenat, že bude třeba rozhodovat o provenienci u každého jednotlivého svazku zvlášť. Ne u všech knih je však možné tuto provenienci určit. Ani vlastnické vpisky např.z 17., 18. či 19. století nemusí svědčit o tom, že kniha byla ještě v roce 1950 majetkem toho kterého kláštera. Jak dokládá např. dr.Hündl, bývalý dlouholetý správce kladrubského depozitáře z osmdesátých let, do seznamů svozových knih se zapisovaly v prvním stupni evidence i knihy, které svou majetkovou podstatou do klášterních svozů nenáležely. (Směrnice pro správu, evidenci a ochranu sbírek platily stejně pro klášterní, jako pro muzejní fondy.)

Po dohodě s pověřeným zástupcem Konference vyšších řeholních představených přikročí obě zainteresované strany (PNP a zástupce řádů) ke komisionelnímu třídění fondů přímo na místě. Zhruba čtyřčlenná skupina odborníků bude trávit několik let určováním provenience každého jednotlivého svazku ze svozových knihoven. Jen tak bude možno v maximální míře naplnit obsah restitučních zákonů a vrátit původním majitelům jejich majetek. Že to nebude jednoduché, není třeba jistě dodávat. Jen pro ilustraci tohoto faktu bych se rád zmínil o zkušební sondě, provedené přímo v kladrubském depozitáři. Z reprezentativního vzorku náhodně vybraných knih v počtu 182 bylo možno u 76 knih (42,7%) jednoznačně určit provenienci (a tyto svazky zároveň podle současných zákonů podléhají restituci). Dalších 39 tisků (21,4%) s jednoznačně určenou proveniencí nespadá do restitucí. Dále bylo 10 knih (5,4%) s nejasnou proveniencí a 57 (31,3% !) provenienčně naprosto neidentifikovatelných. Tato sonda (přirozeně s určitou statistickou chybou) naznačuje s největší pravděpodobností faktický stav věcí. Vezmeme-li v úvahu, že tzv. svozy se nacházejí také v Národní knihovně a v dalších několika státních vědeckých knihovnách, navíc většinou rozptýlené v kmenovém fondu ve "zředěné" formě (vyhledávání a identifikace bude tedy obtížnější), pak si kompletní restituce vyžádá střízlivým odhadem 5 - 8 let soustředěné práce mnoha odborných pracovníků.

Přestože zpět roztřídit a alespoň zčásti rekonstruovat původní knihovny před čtyřmi desítkami let zrušených klášterů bude proces složitý a dlouhodobý, je v rámci snahy napravit alespoň některé křivdy minulého režimu nezbytné touto cestou projít.


TIRÁŽ: Knihovní obzor. Čtvrtletník Vědecké knihovny v Olomouci. Redakce: redakcevkol.cz. Registrace MK ČR E 6450. ISSN (elektronická verze) 1214-6498.

Aktualizováno: 09.01.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno   *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno   Čtenářská anketa ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2019
Aktualizováno: 21.03.2019 09:26
TOPlist