Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

K RUKOPISU AENEAE SILVII HISTORIA BOHEMICA STÁTNÍ VĚDECKÉ KNIHOVNY V OLOMOUCI (M I 159)

PhDr. Josef Hejnic, CSc.

Východiskem mého uvažování bude latinský text České kroniky Eneáše Silvia (Historia Bohemica), který je obsažen v rukopisu olomoucké Vědecké knihovny, sign. M I 159, fol. 85a - 130b. Jak uvedli ve svém rukopisném, k vydání konečně připravovaném "Soupisu rukopisů Vědecké knihovny v Olomouci (I. Středověké rukopisy, str. 123nn)" universitní profesoři Boháček a Čáda, jde o kodex, který mimo Silviovy literární spisy obsahuje i jiná humanistika, zčásti bohemikální povahy. Z Boháčkova a Čádova popisu vyplývá, že výše uvedený kodex vznikl v letech 1476-80 v Litoměřicích.

První otázka: Jak se rukopis, vzniklý prokazatelně v Litoměřicích, dostal do Olomouce? Spojujícím článkem byl nejspíše Benedikt (Beneš) z Valdštejna, který, jak uvedli již Antonín Podlaha a Josef Schlenz, působil od sedmdesátých let 15. století současně jako kanovník litoměřické kapituly i jako olomoucký probošt a byl dobře znám svými literárními zájmy.1/ Během svého působení v Litoměřicích si bu_ opsal nebo dal opsat mimo jiné i Silviovu Českou historii, která asi krátce po svém vzniku r. 1458 vzbudila v zemích Českého království poměrně značnou pozornost, jak například svědčí i překlad Jana Húsky z Uherského Brodu, arciprišta břeclavského a kanovníka brněnského, pořízený "k žádosti a rozkázání pana Dobeše a pana Beneše, bratrův vlastních z Bozkovic a z Černej Hory z výborné řeči latinskej v moravskú ... léta tisícího čtyrstého osmdesátého sedmého o masopustě v Bořitově pod Černú Horú v zemi Moravské."2/

Vraťme se k textu Silviovy České historie. Každý knihovník a pochopitelně i každý zájemce o dílo Eneáše Silvia, pozdějšího papeže Pia II., se bude zajímat o hodnotu příslušného - v našem případě olomouckého - textu. Boháček a Čáda jej blíže neurčili, nýbrž odkázali na příslušné strany (81-143) souborného basilejského vydání z roku 1571.3/ Bližším zkoumáním lze poměrně snadno dokázat, že litoměřický a nyní olomoucký text Silviova díla Historia Bohemica byl opsán z prvního tištěného vydání, které vyšlo r. 1475 v Římě.4/ Toto zjištění znamená, že olomoucký text lze při eventuální edici Silviovy České historie klidně ponechat stranou.

Znamená to, že jde o bezcenný rukopis? Jistě nikoliv. Mimo textově kritické hledisko má olomoucký rukopis M I 159 - jako každá jiná obdobná památka - i význam literárně historický. Moravský humanismus se dosud -a do jisté míry po právu - spojoval v počátcích vlády jagellonské dynastie spíše s uherským než s českým humanismem, neboť Morava tvořila od konce poděbradské doby do roku 1490 součást Uherského království. Zvláštní cena olomouckého rukopisu M I 159 spočívá v tom, že je důkazem, že v této době moravští vzdělanci udržovali styky i s českými církevními institucemi, které tehdy v Čechách jako na Moravě hrály při recepci a dalším rozvíjení humanistických podnětů vedoucí úlohu.

Nakonec dva obecnější závěry:

  1. Při zkoumání pozdně středověkých a raně novověkých rukopisných textů se vždy vyplatí zabývat se jejich eventuální souvislostí s příslušnými soudobými texty tištěnými.
  2. Každý rukopis - a pochopitelně i paleotyp - má krom své vlastní hodnoty (textu) i další kvality, jichž nabyl svými většinou zcela individuálními osudy, ať už jde o písaře, glosátory, vlastníky, vazby apod. Tato kulturní stratigrafie, tj. posloupnost různých kulturních vrstev, jež se na dané památce projevily v časovém sledu, by měla být předmětem nejen pozornosti, nýbrž i soustavného studia. Výsledky by pak měly být stručně shrnuty při katalogizaci každé jednotliviny, ať už jde o rukopisný kodex nebo o paleotyp, a měly by být průběžně doplňovány.

Poznámky:

1) Antonín Podlaha, Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque praelatorum et canonicorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis..., Pragae 1912, str. 105, č. 620; Joh. Schlenz, Geschichte des Propsteistiftes St. Stephan in Leitmeritz, Prag 1933, str. 60n. - Srov. též Ottův slovník naučný XXVI, Praha 1907, str. 337.

2) Fontes rerum Bohemicarum VII., str. 256.

3) Aeneae Silvii Opera omnia ... Basileae 1571 (VD 16: P 3094 = STC, str. 700 (482.d.1).

4) Hain-Copinger 255; Goff P-728. Srov. též Jiří Louda, Soupis prvotisků Universitní knihovny v Olomouci a její pobočky v Kroměříži, Praha 1956, č. 1500 na str.196.


TIRÁŽ: Knihovní obzor. Čtvrtletník Vědecké knihovny v Olomouci. Redakce: redakcevkol.cz. Registrace MK ČR E 6450. ISSN (elektronická verze) 1214-6498.

Aktualizováno: 09.01.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno   *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno   ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2019
Aktualizováno: 21.05.2019 13:01
TOPlist