Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

KLÍČOVÁ SLOVA A VYBRANÉ ZNAKY MDT

Helena Veličková

Nové selekční jazyky v VKOL - setkání teorie a praxe v sytému ISIS

V rámci budování automatizovaného informačního systému ve Vědecké knihovně v Olomouci bylo nutno vytvořit soubor vhodných selekčních jazyků jakožto klíč k tomuto systému. Funkci selekčního jazyka mohou plnit např.: MDT, předmětová hesla a klíčová slova.

Klíčová slova jsou jednou z několika možných forem vyjádření obsahu dokumentu pro informační účely. Vynikají stručností, která umožnuje uživatelům rychlou orientaci v obsahu dokumentu.

Co jsou klíčová slova? Podle B. Kováře "jsou to nejdůležitější, nejvýznamnější slova nebo slovní spojení, která jsou schopna vyjádřit jak předmět dokumentu, tak předmět informačního dotazu. Mohou být převzata z dokumentu samého, ale mohou být použita také tak, jak je informační pracovník vybírá z řízeného slovníku, jehož lexikální jednotky tvoří. Nejjednodušším použitím slov z dokumentu samého je použití slov z jeho názvu. (...) Klíčová slova mohou být ovšem vybírána také z jiných míst dokumentu a celého jeho textu, jakož i z redukce dokumentu v referátech, anotacích a extraktech".1)

Teoretické vymezení pojmu klíčové slovo svým věkem už přesáhlo hranici plnoletosti, ale v praxi českých státních vědeckých knihoven se klíčová slova objevují až letos. Tvoření klíčových slov se stalo jednou z podmínkek účasti na automatizovaném souborném katalogu, který vytvářejí SVK Brno, Olomouc a Plzeň. Každý záznam uložený do společné databáze musí mít vyplněna předem dohodnutá pole. Pro věcný popis jsou novinkou klíčová slova a vybrané znaky MDT(MAKS).

S předmětovými hesly mají klíčová slova společné to, že jsou jazykovým, tedy pro člověka přirozeným vyjádřením obsahu knihy. Na rozdíl od předmětových hesel, která jsou prekoordinována, tj. mají předem stanovenou strukturu, pořadí, hierarchizaci prvků, v případě klíčových slov jde o slova a slovní spojení vzájemně nezávislá, předem neuspořádaná. Seřazovaná jsou až při zadávání dotazu (jde tedy o postkoordinovaný selekční jazyk). Každý z obou selekčních jazyků má své přednosti a nedostatky. Z hlediska knihovědy jsou předmětová hesla nesporně propracovanější, o obsahu dokumentu vypovídající víc než jen suma odborných termínů a slov, typická pro klíčová slova. Víme však, že uživatel (a pro něho jsou oba selekční jazyky vytvářeny) formuluje svoji potřebu dotazem, který není, jde-li o složené téma, prekoordinován. Formuluje dotaz nějakým souborem termínů a názvů, které buď neprekoordinuje vůbec, nebo je prekoordinuje jinak, než byly prekoordinovány v předmětovém hesle. V takovém případě lístkový předmětový katalog nemůže vydat relevantní dokumenty. V počítači je sice možný vstup do hesla přes kterýkoliv jeho člen, avšak tím se zároveň hroutí struktura hesla a pečlivě zbudovaná hierarchie jeho členů ztrácí smysl.

Klíčová slova mají tedy výhodu, že stejně jako uživatelův dotaz tvoří množinu postkoordinovaných, syntakticky neuspořádaných slov a slovních spojení. Při průzkumu počítačové paměti jsou jednotlivá slova a slovní spojení dotazu porovnávána s těmi slovy a spojeními, jimiž bylo vyjádřeno téma dokumentu, jeho částí nebo jednotlivých v něm obsažených informací. Nevýhodou je, že uživateli pak na jeho dotaz počítač nabídne řadu dokumentů, které jeho dotazu odpovídají jen zčásti nebo dokonce vůbec ne.

Při sledování problematiky klíčových slov jsem narazila na dosti různorodé způsoby jejich výběru a tvorby. Někteří autoři mluví o volně tvořených klíčových slovech, a to nejen z názvu a podnázvu, ale i z obsahu knihy, referátů, anotací a jiných sekundárních zdrojů. Vývoj však směřuje jednoznačně od volně tvořeného k řízenému slovníku. O tom, která klíčová slova budou použita jako selekční hesla, rozhoduje řízený slovník, který uvádí předepsaná klíčová slova a vylučuje z používání v rámci daného předmětového selekčního jazyka jiná klíčová slova. Například tezaury, které sepisují deskriptory jako předepsaná klíčová slova, obsahují zároveň i nedeskriptory, tj. klíčová slova, která nejsou předepsána pro užívání v rámci deskriptorového selekčního jazyka a která jsou pokládána k deskriptorům za jejich synonyma (např. dermatologie x kožní lékařství; informačně-knihovnická pracoviště x knihovnicko-informační pracoviště).

Funkci tezauru do jisté míry v praxi zastupuje předmětový heslář a dobře uspořádaný předmětový katalog. Přitom je však třeba pamatovat, že předmětová hesla jsou typicky prekoordinovaný selekční jazyk, a že není tudíž možné napodobovat do všech důsledků praxi tezaurů. Hlavní rozdíl spočívá jednak v přirozeném slovním pořádku u klíčových slov (na rozdíl od inverze u předmětových hesel - např. informace genetická x genetické informace), jednak větší tendencí klíčových slov členit sousloví na jednotlivé složky. Vznikají tak při tvoření klíčových slov nepříjemná dilemata, kde každá verze má své opodstatnění (např. národní identita x národy, identita; právo na stávku x stávky, právo; ruské divadelnictví x Rusko, divadelnictví; čínská jídla x jídla, kuchařství, Čína atd.).

V poslední době se množí případy, kdy různé druhy dokumentů a jejich částí, především články našich i zahraničních časopisů, jsou vybaveny klíčovými slovy, tvořenými přímo autory těchto dokumentů. Má to značný význam nejen pro čtenáře, ale i pro zpracovatele informací. Je tak totiž zajištěno optimální vyjádření obsahu dokumentu zvláště ve smyslu přesnosti, výstižnosti a dostatečné vypovídací schopnosti.

Tvůrce klíčových slov (ať už autor nebo zpracovatel dokumentu) vychází nejčastěji z jazykových výrazů obsažených v samotném dokumentu, avšak vlastní zpracování klíčových slov musí být podřízeno nějaké normě. Bylo by žádoucí, aby takové instrukce byly unifikovány a aby byla zavedena povinnost jejich dodržování. Tomuto požadavku by asi nejlépe odpovídala úroveň české státní normy.

V normě, která by uváděla pravidla pro tvorbu klíčových slov k dokumentům nebo jejich částem, by měla být zahrnuta:

  1. definice, která by přesně vymezila obsah pojmu "klíčová slova" a zároveň zabránila chybnému výkladu tohoto pojmu. Definice, uvedená ve zprávě Tvorba a zápis klíčových slov2) pro potřeby modulárního automatizovaného knihovnického systému (MAKS), splňuje jen první část uvedeného předpokladu.
  2. Norma by měla sdělovat účel tvorby a uvádění klíčových slov u dokumentů.
  3. Nezbytná jsou podrobná pravidla pro zápis zkratek a symbolů.
  4. Lexikální a gramatická pravidla tvorby klíčových slov: zásady uvedené v Tvorbě a zápisu klíčových slov pro MAKS jsou velmi stručné a připouštějí různé výklady. Ne nejmenším předmětem sporu se mohou stát i nová Pravidla českého pravopisu3), kterými by se tvůrci klíčových slov měli nesporně řídit, a která už nejsou direktivní normou.
  5. Přílohou k normě by měl být tezaurus klíčových slov, závazný a obnovovaný každým rokem.
  6. Norma by měla zavést povinnost a předepsat umístění klíčových slov v dokumentu a jeho částech. Tak by byl k dispozici zpracovatelům i autorův pohled na dokument, na jeho hierarchii, pokud jde o význam a obšírnost, s kterou dokument pojednává o jednotlivých tématech.

Norma by měla logicky navazovat na knihovnický zákon. Za rafinovaně jednoduchý považuji systém v USA, kde autorská práva jsou vázána na povinnost poslat do Kongresové knihovny 1 exemplář ještě před vytištěním. Kniha pak vychází již s vypracovaným jmenným a věcným záznamem Kongresové knihovny, uváděným na zadní straně titulního listu. Pro centralizovanou počítačovou síť knihoven je toto řešení nesmírně ekonomické. Podobnou tendenci uplatnila NK, která zřídila agenturu CIP. Rozdíl je však v tom, že autor na věci není tak osobně zainteresován.

Nedostatek jednotného přístupu ke klíčovým slovům se prokazuje markantně při budování souborného katalogu, na kterém se VK Olomouc podílí se SVK v Brně a Plzni. S přibývajícími záznamy v souborném katalogu vzniká postupně jakýsi základ budoucího tezauru a už po půl roce zkušeností je znát, jak rozdílné je chápání pojetí i gramatiky nejen u věcných katalogizátorů v různých knihovnách, ale i katalogizátorů působících na jednom pracovišti, tedy "vychovaných" určitým konkrétním stylem předmětového myšlení a tradicí tamějšího předmětového katalogu. Existují např. rozdílné názory, zda klíčová slova jako vývoj, vztahy, postavení, výroba aj. mají své opodstatnění, neboť nejsou nositeli konkrétního obsahu dokumentu. Zásada dávání přednosti českým výrazům před cizími naráží na vžitou odbornou terminologii, která ostatně také nebývá jednotná (interní lékařství x vnitřní lékařství; manažerství x manažment x management; geodézie x zeměměřičství x zeměměřictví). Synonymie v pravém slova smyslu se u klíčových slov stává relativním pojmem, neboť mnohdy nemá smysl zavádět více klíčových slov pro jemné rozlišení významu (Bible x Písmo svaté; nadváha x otylost; soukromá praxe x soukromé ordinace). Víceslovní spojení jsou nesporně nevhodná, ale každý nový případ je věčným dilematem (prostředky zdravotnické techniky). Četné komplikace vnášejí nová Pravidla českého pravopisu, která jednak nejsou závazná, jednak z dlouhodobé perspektivy ohrožují grafickou kontinuitu, a tím bohužel samotnou možnost vyhledání klíčového slova v systému ISIS (neboť počítač dokáže hledat jen na základě srovnávání totožnosti řetězce znaků z dotazu s řetězci znaků v paměti).

V sytému ISIS jsou pro klíčová slova určena následující pole:

055 Klíčová slova - věcná, chronologická a geografická
        podpole k - klíčové slovo   (penicilin) (nemoci)
        podpole n - nadřazený pojem  (antibiotika)
        podpole a - asociovaný pojem  (penicilín) (choroby)

056 Klíčová slova - personálie a instituce
        podpole k - křestní jméno osoby, o níž dokument pojednává (Jan)
        podpole p - příjmení   (Novák)
        podpole c - údaj za jménem  (čes. učitel)
        podpole n - datum narození  (19020511)
        podpole u - datum úmrtí   (19881228)
        podpole i - název instituce, o níž dokument pojednává (Panorama)
        podpole m - sídlo instituce - místo (obec) (Praha)
        podpole x - upřesnění názvu instituce (hotel)

057 Regionální třídění
        podpole g - geografický název  (Kunžak)
        podpole o - okres    (Jindřichův Hradec)
        podpole n - nadřazená správní jednotka (CZ-CS)

058 Formální deskriptory
        bez podpolí    (učebnice, romány ...)

Nejméně rozvinuté, ale nejvíce využívané je pole 055. V podpoli a - asociovaný pojem se podle Pracovní verze způsobu zápisu klíčových slov4) mají uvádět vyloučené a přidružené pojmy. Toto řešení nepovažuji za výhodné, protože vylučovací odkaz je příliš kvalitativně odlišný od přidružovacího a je zde předpoklad, že čtenář pak na svůj požadavek (např. blanokřídlí) obdrží informace nejen o knihách zpracovaných pod vyloučeným pojmem (Hymenoptera), ale i o knihách tematicky vzdálenějších (motýli, dvoukřídlí, brouci...). Úkol sdružovat dokumenty o příbuzných tématech do větších celků mají podle mého názoru plnit vybrané znaky MDT (MAKS), o čemž se ještě zmíním.

Praxe systému ISIS nás dovedla k tomu, že podpole a využíváme pouze pro vyloučené pojmy a jednou za několik týdnů vytiskneme seznam asociovaných pojmů ke klíčovým slovům a provedeme jejich redakci.

Několik příkladů z tohoto seznamu uvádím:

Adhese viz Srůsty
Adheze viz Srůsty
Aluminium viz Hliník
Agropyron repens viz Pýr plazivý
Bible Písmo svaté
Epilepsie Padoucnice
Nářečí Dialekt
Evoluční teorie Vývojová teorie

Systém ISIS počítá zřejmě i s tím, že budeme asociované pojmy opakovaně uvádět u každého záznamu o knize. Tomuto časově náročnému a nepříliš spolehlivému postupu jsme se vyhnuli prozatím tak, že budujeme lístkovou kartotéku klíčových slov a vyloučených pojmů zcela mimo databázi. Při budování kartotéky klíčových slov využíváme toho, že řada klíčových slov je kopií předmětových hesel a není třeba je zvlášť zapisovat. Jsou to hlavně jednoslovné pojmy (statistika, ekologie, zdravotnictví) a pojmy ustálené a neměnné (matematická statistika, počítačová grafika, přírodní rezervace), u nichž jedinou odlišností od předmětových hesel je přirozený pořádek slov.

Problematickým podpolem je rovněž n (nadřazený pojem). Užíváme ho velmi vzácně, neboť ve většině případů jej nahradí vybraný znak MDT, pro něhož je v systému ISIS vyčleněno pole 050. Zástupnost nadřazeného pojmu n a vybraného znaku MDT mohu ukázat na příkladu:

k - tyristory n - polovodiče

Polovodiče lze vyjádřit i znakem 621.38, do něhož jsou ovšem zahrnuty i transistory, fotoelektronika, urychlovače částic, elektronky, rentgenová technika a výbojky. Je pak otázkou ryze praktickou, sejde-li se pod znakem 621.38 tolik literatury, aby se množství stalo pro čtenáře nepřehledným a bylo potřeba rozčlenit je pomocí nadřazených pojmů. Podle mého názoru je MDT (MAKS) natolik podrobně členěno, že toto nebezpečí většinou nehrozí. Navíc v případě, že katalogizátor u konkrétní knihy váhá, může dát termín "polovodiče" do podpole k místo n a výsledný efekt je prakticky totožný - na čtenářský dotaz počítač poskytne informace o stejných dokumentech.

Při použití klíčových slov a vybraných znaků MDT se v VKOL ukazuje, že knihovník musí přehodnotit zejména tyto dosavadní přístupy:

1. Klíčová slova nejsou jednotlivými prvky předmětových hesel. Mají svá pravidla, svá specifika a jsem přesvědčena, že teprve jejich praktické používání čtenáři upřesní představy o jejich tvorbě. Katalogizátor brzy zjistí, že slova, která v hesle měla smysl, zcela ho ztrácejí, jsou-li z prekoordinovaného textu vytržena a postavena samostatně:

     (heslo) Pšenice - pěstování - klima chladné - problémy
     (klíčová slova)   pšenice

     (heslo) Rodiče - děti - vztahy - vývoj
     (klíčová slova)    rodiče, děti, rodina, rodinná výchova

2. Pro znaky MDT, v nichž většina knihovníků dosud viděla (oprávněně) systém pochopitelný zase jen knihovníkům, se otevírá zcela nové pole působnosti, kdy budou ve zkrácené podobě sloužit i čtenářům. Stížnosti katalogizátorů na Vybrané znaky MDT jsou většinou vedeny v tom smyslu, že zkrácenými znaky obsah knihy nelze přesně vyjádřit. Pro praxi moderního světového knihovnictví však je rozhodující čtenářská potřeba znaků, jejich využitelnost k získání informace o knize. Tedy nejde v prvé řadě o to, aby katalogizátor převedl jazykové pojmy co nejpřesněji do číselného kódu, ale aby čtenář nezávisle na knihovníkovi, tedy zcela samostatně podle tohoto kódu našel odpovídající knihy. A všichni víme, že čím podrobnější byly znaky MDT, tím menší byla pravděpodobnost, že čtenář v systematickém katalogu své knihy najde. Nejen proto, že možnosti subjektivního přístupu jsou ve věcné katalogizaci značné a obsahem příbuzné knihy bývají pojímány z různých hledisek, ale i proto, že složitý systém MDT se pro čtenáře - laika - stává nepřehledným, a tedy nepoužitelným.

Víme, že čtenářské požadavky jsou různé - někteří vědí přesně, kterou knihu chtějí (jen si nepamatují autora a přesný název), jiní uvádějí přesně téma, které je zajímá, někteří však se zajímají o širší okruh témat, související s daným oborem. Pro ty posledně jmenované je MDT (MAKS) ve zkrácené podobě velmi vhodným selekčním jazykem. Samozřejmě na široce formulovaný dotaz (znak) počítač poskytne široký okruh literatury, v níž si čtenář pak může vybírat. To však v těchto případech není nedostatkem MDT vůči čtenáři, nýbrž jeho předností.

Pro zpracovatele má MDT (MAKS) nemalou výhodu v tom, že nahradí přidružované a nadřazené pojmy klíčových slov, na které neustále pamatovat při zpracování každé knihy je nad lidské síly.

Počítače budou dříve nebo později běžnou pomůckou ve vědeckých knihovnách, tak,jako dnes jsou jimi lístkové katalogy. Čtenáři, kteří vědecké knihovny navštěvují - většinou absolventi vysokých a středních škol - procházejí už dnes výukou a školeními, jak užívat počítače. V době, která je méně vzdálena, než si mnozí "klasičtí" knihovníci chtějí připustit, budou tito čtenáři schopni běžně komunikovat s počítači a budou žádat přístupný informační aparát, který poskytne podrobnější, přesnější a všestrannější informace o knihách uložených ve skladech vědeckých knihoven. Podle toho, jak přesně vymezený nebo naopak vágní bude čtenářský dotaz, lze se obrátit na informace pokytované předmětovými hesly, klíčovými slovy nebo znaky MDT. Nezbývá tedy, než tento informační aparát budovat už dnes s co největší péčí a při této práci se snažit vybřednout ze zaběhaných stereotypů katalogizačního myšlení, směrovaného dosud většinou jen od dokumentu k selekčním jazykům a čtenářským katalogům. Hlavním úkolem knihovníka se stává povinnost upravit cesty a cestičky vedoucí opačným směrem - od čtenáře k dokumentům.

Poznámky:

1) Kovář, B.: Současný stav a vývojové tendence věcného pořádání informací a selekčních jazyků. Praha 1979. 2 sv.

2) Tvorba a zápis klíčových slov. Praha 1989. 8 s.

3) Hlavsa, Z.: Pravidla českého pravopisu. Praha 1993. 383 s

4) Zápis klíčových slov. Praha, Národní knihovna 1992. Nestr.

5) Vybrané znaky Mezinárodního desetinného třídění. Příručka pro věcný popis dokumentů. Verze 1.1. Praha 1993. 119 s.


TIRÁŽ: Knihovní obzor. Čtvrtletník Vědecké knihovny v Olomouci. Redakce: redakcevkol.cz. Registrace MK ČR E 6450. ISSN (elektronická verze) 1214-6498.

Aktualizováno: 09.01.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno   *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno     ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2019
Aktualizováno: 21.01.2019 11:51
TOPlist