Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Z historie brněnského knihovnictví

Olga Erhartová

Počátky veřejných knihoven jsou v Brně úzce spjaty s obdobím hospodářského rozmachu města. S ním souvisí i vznik prvních místních pravidelných novin neboli, jak se tehdy říkalo, návěstníku. Pod obligátním názvem Wochentliche Intelligenz-Zettel jej v roce 1755 začala vydávat obchodní informační kancelář neboli poptavárna, zřízená na Dolním náměstí (nám. Svobody) při První půjčovní bance u Matky Boží. A právě v těchto prvních brněnských novinách se v roce 1758 objevila zpráva, která je nejstarším známým dokladem o pokusu zorganizovat v českých zemích čtenářský kroužek. Prostřednictvím inzerátu hledal neznámý iniciátor členy pro společnost, která by odebírala zahraniční noviny.

Vedle čtenářských kroužků začaly v druhé polovině 18. století vznikat komerční půjčovny (Leihbibliotheken) a čítárny neboli čtenářské kabinety. Zřizovaly si je zámožní knihkupci, nakladatelé či tiskaři při svých obchodech jako více či méně přepychové salóny, kde si zájemci mohli při šálku kávy listovat v denním tisku nebo knize nebo si dokonce zahrát kulečník. Podle půjčoven se tehdy často posuzovala i vzdělanost jednotlivých měst. Možná právě kvůli nevalnému sortimentu knihkupectví se Jan Julius Hempel v roce 1796 pozastavuje nad kulturní úrovní Brňanů, kteří se prý oddávají hlavně četbě rytířských historek a staroněmeckých románů.

První brněnskou čítárnu otevřel 15. ledna 1774 "k obecnému prospěchu obzvláště milovníků umění a věd" obchodník Jakub Bianchi, který ji předtím dva roky provozoval ve Vídni. Tištěný katalog obsahoval 990 záznamů, z nichž beletrie tvořila téměř polovinu. Součástí nabídky byly soubory vázaných časopisů a běžná čísla časopisů a rakouských i říšských novin. Čítárna byla otevřena denně mimo neděle a svátky od 8 do 12 a od 14 do 20 hodin. Roční subskribce ve výši 12 zl. opravňovala k výpůjčkám novin, časopisů a knih domů (nejvýše však 3 svazky), avšak čítárny mohl použít každý návštěvník, který zaplatil 7 kr. za půlden. Další čítárnu si zřídil r. 1777 knihař Jakub Strassmann na Běhounské ulici. V 90. letech 18. století půjčoval v Brně knihy také knihkupec Johann Georg Gastl. Do půjčovny na rohu Pánské a dnešní Masarykovy ulice zařadil prostě sortiment svého knihkupectví (922 knih). Gastl byl rovněž velmi podnikavým nakladatelem, který vydával i české knihy a toleranční kalendáře.

S potřebami osvícenské inteligence sdružovat se za účelem propagace nových myšlenek souviselo zakládání tzv. čtenářských společností. V Brně založila roku 1785 takovou společnost trojice místních osvícenců v čele se zednářským mistrem Viktorem Heinrichem Rieckem. Riecke, původem ze Stuttgartu, působící v Brně od roku 1782 jako pastor nově vzniklého evangelického sboru, se neobyčejně rychle sžil se zdejším prostředím a aktivně se zapojil do brněnského kulturního života. Svůj zájem orientoval i na humanitní otázky, když se například snažil prosadit hromadné očkování proti černým neštovicím. Za zmínku stojí možná i fakt, že se jeho dcera Žofie později provdala za brněnského podnikatele Josefa Karafiáta, který pocházel z téhož jimramovského evangelického rodu jako autor legendárních Broučků.

Cílem společnosti bylo podporovat v kruzích brněnské osvícenské inteligence zájem o kulturu, vzdělání a užitečnou zábavu. Populárně naučné a zábavné knihy dodával lipský nakladatel Göschen. O složení fondu rozhodoval na základě návrhů členů a podle stavu pokladny sekretář a knihovník Traubenburg, v jehož bytě na Starobrněnské ulici č. 6 byly knihy uloženy. Knihy, které si čtenáři vybrali podle kolujících seznamů, roznášel poslíček. Na veřejnost působila společnost nejen prostřednictvím knihovny, ale také vlastních časopisů. Patřil k nim výchovně osvětový časopis Brünner Wochenschrift zum Besten der Armen (Brněnský týdeník pro dobro chudých), který vydával v r. 1786 Viktor Riecke. Přinášel řadu informací, jež měly sloužit povznesení zemědělství, zdravotnické osvěty a zároveň šířit filantropické myšlenky. Časopis, jehož výtěžek byl určen k podpoře nemajetných Brňanů, však brzy zanikl pro nedostatek odběratelů.

Z druhé poloviny 18. století pochází i nejstarší vrstva knižního fondu dnešní Moravské zemské knihovny. Základem byla příruční knihovna moravských přírodovědných společností, jež se spojily kolem roku 1780. Z ní pak vzešla knihovna Františkova muzea, přímá předchůdkyně pozdější univerzitní knihovny.

Z obavy před šířením francouzských revolučních nálad byla činnost čtenářských kabinetů a výdělečných půjčoven knih v Rakousku na čas úplně přerušena. V r. 1798 byly dekretem dvorské kanceláře ve Vídni zrušeny všechny čítárny, o rok později došlo i na půjčovny knih. Ty byly v Rakousku opět povoleny až v roce 1811. Provozování půjčoven bylo vázáno na koncesi a složení kauce, mravní a politickou zachovalost a literární vzdělání. Bývalí majitelé se znovu hlásili o povolení, ovšem získat je bylo obtížné.

V Brně požádali v roce 1811 o souhlas se zřízením veřejné půjčovny knih dva knihkupci: Josef Georg Trassler a Johann Georg Gastl. Trassler, původem z Vídně, kde v mládí zaučoval do tiskařského umění samotného korunního prince, budoucího císaře Josefa II., vybudoval ve své prodejně v krátké době poměrně rozsáhlý půjčovní fond. České knihy však do něho nezařadil, třebaže je vydával. V roce 1826, kdy úřady zrušily povolení pro cenzurní přestupek, měla Trasslerova knihovna na 8 000 svazků. Trassler byl i velmi úspěšným podnikatelem, který zaplavoval rakouský trh poměrně lacinými publikacemi a vydělával na tisku map, rytin i periodik. Značný okruh čtenářů v celé střední Evropě si získal časopis Allgemeines europäisches Journal, který přetiskoval zajímavé články ze 40 různých časopisů a značnou pozornost věnoval i průmyslovým a hospodářským informacím. Pravidelně dokonce přinášel i vzorník látek, které vyráběly brněnské továrny. Textilní problematiku spojil se zprávami ze světa módy, otiskoval návrhy divadelních kostýmů, dekorací a informoval o divadle v monarchii i v Německu.

Druhá půjčovna byla v Brně povolena až v roce 1831 knihkupci a nakladateli Františku Gastlovi, synovi zmíněného Johanna Georga. O deset let později vznikla specializovaná půjčovna hudebnin provozovaná knihkupcem Karlem Winikerem. Hudebniny z této prodejny a půjčovny, která v Brně fungovala celé jedno století, se později staly základem fondu hudebního oddělení Moravské zemské knihovny. Knihkupecké půjčovny si zařídili i další brněnští knihkupci: v roce 1862 Bernhardt Epstein na Jánské 20, v roce 1883 František Karafiát na Velkém náměstí 17. Střediskem českého kulturního života v Brně se od 30. let 19. století stalo bohoslovecké učiliště na dnešní Dominikánské ulici. Roku 1832 tam zásluhou východočeského vlastence Františka Cyrila Kampelíka, který v alumnátu studoval jako externista, vznikla první skutečně česká veřejná knihovna v Brně. Základem knižního fondu se staly dary, které zaslaly různé osobnosti českého kulturního života, např. Jan Kollár, Josef Jungmann nebo Jan Svatopluk Presl. Za správce této "slovanské knihovny" byli zvoleni dva studenti, z nichž jeden jako knihovník knihy půjčoval, druhý pak jako pokladník za každou půjčenou knihu vybíral po krejcaru. Knihy si tam přicházeli půjčovat nejen studenti a učitelé z ostatních škol, ale i národně probudilí brněnští měšťané.

O další české knihovně se dočítáme v časopise Květy z počátku roku 1838. Stojí tam, že 40 brněnských obchodníků založilo český čtenářský spolek. Brzy vzrostl na 200 členů a odebíral Časopis českého muzea, Květy, Pražské noviny a Českou včelu. Knihovnu a prostornou "čtenárnu" na Zelném trhu měla i Jednota moravská, první řádný český knihovní, osvětový a vydavatelský spolek na Moravě. Založili ji v červnu 1848 A. V. Šembera, J. Ohéral, F. Sušil, hrabě B. Sylva-Tarouca a další představitelé národně uvědomělé inteligence. Jejím posláním mělo být zabezpečení rovných práv češtiny a němčiny na Moravě, vzdělávání v českém jazyce a vydávání poučných spisů pro lid. Nástupkyní se stala o rok později Národní jednota sv. Cyrila a Metoděje, přejmenovaná později na Moravskou národní jednotu. Jednota se prohlásila za spolek vědecký a humanitní, jehož účelem je vydávání knih, podporování knihoven, čítáren, přírodozpytných sbírek a uměleckých děl. Širokému okruhu čtenářů byl určen kalendář Koleda. V roce 1854 se sdružení přetvořilo v Matici moravskou. V roce 1869 vznikl Časopis Matice moravské, vůbec první český vědecký časopis na Moravě. Fond knihovny, kterou mohl užívat za stanovených podmínek i Český čtenářský spolek, se po r. 1910 přesunul z Besedního domu do Moravské zemské knihovny.

Protiváhou příliš liberální Národní jednoty hodlala být Jednota katolická. V roce 1852 si slavnostně otevřela vlastní čítárnu a hovornu naproti kapucínskému klášteru, na Kapucínském náměstí čp. 311, v druhém poschodí. Účelem čítárny bylo "vzájemné mravné vzdělávání spoluúdů v duchu církve římsko-katolické s vymezením všech politických záměrů a snah", docílit se jej mělo hovorem, čtením a zpěvem.

Největší zásluha o brněnské české knihovnictví v druhé polovině 19. století patří bezesporu Slovanskému později Českému čtenářskému spolku. Svou činnost zahájil 15. prosince 1861 v hostinci Amalie Kuttigové "U černého orla" v Orlí ul. 7. Pronajaté místnosti v budově Městské váhy na dnešním náměstí Svobody, později v domě Chlumeckých na České 6, se staly na čas střediskem všeho českého dění v Brně. Na popud čtenářského spolku byla v roce 1863 uspořádána veliká slavnost na tisíciletou památku příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu. Slavnosti se zúčastnilo na 60 000 lidí ze všech slovanských zemí. Spolek pořádal společenské zábavy, divadelní představení, v r. 1869 první Šibřinky. Jeho pohostinství využívaly ke své činnosti i další české spolky: Vesna, Zora, Svatopluk, Sokol, Matice moravská a další. Schůzky ve spolku byly omezeny jen na mužskou společnost, návštěvy dam nebyly vítány, a ještě zjara 1869 žádá nějaký omrzelý nepřítel krásného pohlaví v knize stížností, aby "výbor určil pro dámské návštěvy jistý den v týdnu, anebo aby takové návštěvy paniček naprosto zapověděl". V roce 1872 byl přístup žen do spolku povolen každou druhou sobotu. V nově vybudovaném Besedním domě získal na konci roku 1872 spolek, který byl jedním z iniciátorů jeho výstavby, konečně důstojné prostory. Kromě něj tam nalezly útočiště i další významné české spolky - Beseda brněnská, Tělocvičná jednota brněnská Sokol, Český politický spolek, Katolická politická jednota v Brně, Matice Moravská, akademický čtenářský spolek Zora. Z kulturně vlasteneckého sdružení se postupně stává okázalou elitní institucí bohatnoucího českého měšťanstva, která hostí nejvýznamnější představitele českého národa a je centrem českého emancipačního hnutí v Brně. V pečlivě vedené knihovně se scházejí zájemci o kulturní dění, o knihy, časopisy a denní tisk domácí i cizí, pořádají se tu přednášky a besedy se spisovateli. Počet členů se na počátku 20. století pohybuje přes poměrně vysoké členské příspěvky kolem tisícovky.

K povznesení českého kulturního života v Brně přispěly svým dílem i ostatní brněnské spolkové a veřejné knihovny. V šedesátých letech byl na brněnské technice založen již zmíněný český Akademický čtenářský spolek Zora. Ve svých stanovách si vytkl "podporovati snahy členů po vzdělání všeobecném a vědeckém a pěstovati vzájemnost mezi nimi". K naplnění těchto cílů mělo přispět pořádání přednášek a rozprav, účast na cvičeních v cizích jazycích, zejména slovanských, zřízení knihovny a čítárny, pořádání koncertů, věnečků, akademií, zábav, divadel, dýchánků, výstav atd. Pro ženské čtenářky otevřel v r. 1888 českou veřejnou knihovnu dámský vzdělávací spolek Vesna.

Druhou polovinu 19. století charakterizuje rovněž vznik nového typu knihoven - knihoven dělnických spolků. Ve vnitřním Brně poutala "drobný český lid, řemeslníky a dělnictvo" Řemeslnická beseda Svatopluk, "k ušlechtilým zábavám, ke vzdělání a poučení knihou, zpěvem a divadlem". I mimo střed města žilo množství spolků, jejichž význam překročil hranice předměstí, ve kterém měly své sídlo - Svatoboj v Husovicích, Hospodářsko-čtenářský spolek Vlastimil v Žabovřeskách, Čtenářsko-vzdělávací spolek Vlast ve Slatině, Tábor v Židenicích atd. Určitý mezník ve vývoji knihoven dělnických spolků představoval rok 1896, kdy vznikla ústřední vzdělávací jednota českých dělnických spolků - Dělnická akademie, která se vedle budování vlastní knihovny snažila o zkvalitnění obsahu fondů jednotlivých spolkových knihoven. V brněnské knihovně Dělnické akademie si mohli čtenáři vybrat z 2 000 svazků. Veřejné knihovny zřizovaly i tzv. národní obranné organizace, v českých poměrech to byla Národní jednota, která zakládala jednotlivé odbory všude tam, kde byli čeští obyvatelé ohroženi odnárodněním. Brněnská knihovna byla slavnostně otevřena ve velké dvoraně Besedního domu 8.11.1891.Vesna půjčila knihovně svých 1 157 svazků českých knih s výhradou, že zůstávají jejím majetkem a že členky Vesny si je budou moci bez zálohy půjčovat. V roce 1912 měla knihovna asi 500 čtenářů a kolem 5 tisíc svazků, půjčovalo se třikrát týdně. Veřejná čítárna byla zřízena za přispění brněnských spolků v r. 1900 a umístěna i s knihovnou v Kounicově paláci na dnešní Brandlově ulici, tam půjčovna působila až do otevření Mahenovy Veřejné knihovny města Brna. Čítárna se mezitím přemístila na nám. Svobody 16, kde ji denně navštívilo kolem stovky lidí.

Pro úplnost dodejme, že veřejnosti sloužila od roku 1883 rovněž čítárna při Moravském uměleckoprůmyslovém muzeu. Ve stejném roce byla zpřístupněna i knihovna při Františkově muzeu. V roce 1899 se pak osamostatnila pod názvem Zemská knihovna moravská. Také Německý dům se po svém otevření v roce 1891 stal sídlem řady spolků a institucí, mezi jiným Německé lidové knihovny (Deutsche Volksbücherei) a čítárny (Deutsche Lesehalle). Další moderní knihovny se německy mluvící občané Brna dočkali až necelý rok po otevření české Veřejné knihovny města Brna. Sesterská instituce - Německá veřejná knihovna města Brna -byla otevřena 4. 11. 1923 a sídlila na Husově ulici 11.

Použitá literatura

Altman, Karel: Brněnské spolky. In: Město pod Špilberkem. O lidové kultuře, tradicích a životě lidí v Brně a okolí. Brno, Doplněk 1993

Besední dům. Brno, Státní filharmonie 1995

Kubíček, Jaromír - Šimeček, Zdeněk: Brněnské noviny a časopisy od doby nejstarší až do roku 1975. Brno, Universitní knihovna - Archiv města Brna - Musejní spolek 1976

Nesvadbík, František Ladislav: 50 let Českého čtenářského spolku v Brně 1861-1911. Brno [1911]

Novotný, Jan: František Cyril Kampelík. Praha, Melantrich 1975

500 let knihtisku v Brně (1486-1986). Brno, Státní vědecká knihovna 1986

Samsour, Josef: Dějiny alumnátu brněnského. Brno, vl. nákl. 1908

Šimeček, Zdeněk: Půjčovny knih a čtenářské společnosti v českých zemích a jejich působení do roku 1848. = Čsl. časopis historický, 1981, č. 1, s. 63-87

Šindelář, Karel: Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918. Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1989

Volf, Josef: Dějiny veřejných půjčoven knih v Čechách do r. 1848. Praha, Spisy Knihovny hlavního města Prahy č. 12, 1931


TIRÁŽ: Knihovní obzor. Čtvrtletník Vědecké knihovny v Olomouci. Redakce: redakcevkol.cz. Registrace MK ČR E 6450. ISSN (elektronická verze) 1214-6498.

Aktualizováno: 09.01.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno   *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno     ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2019
Aktualizováno: 18.02.2019 14:49
TOPlist