Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

O olomouckých samizdatových časopisech

Václav Burian

Několik poznámek úvodem

Pod pojem samizdat zde musíme přirozeně zahrnout tituly, které se podstatně odlišují nejen svým posláním, ale (a to řádově) také svými náklady. Pojem samizdat budeme tedy chápat poměrně široce, třebaže ne tak široce jako například Jiří Gruntorád, tvůrce pražské samizdatové knihovny Libri prohibiti, pro kterého je samizdatem všechno, co se šířilo mimo cenzuru - včetně potištěného trička. (Scriptum č.9, Olomouc, leden-únor 1994). Autor těchto řádků se naproti tomu domnívá, že nejvhodnější je užívat termínu samizdat pouze pro ten neoficiální způsob šíření textů, který ani z taktických důvodů nepředstíral, že se snaží o oficiální schválení, a který se v Československu 70. a 80. let vyznačoval i vlastním étosem, "vůlí k samizdatu". Jistěže tu nejde o rozlišování mravní výše tvůrců, míry rizika či uskutečněné perzekuce, ba ani o hodnocení politické užitečnosti. Jde pouze o to, že příliš rozplizlý pojem samizdat bude postupně stěží použitelný.

Neužíval bych proto termínu samizdat například pro tisky Jazzové sekce, publikace jiných společenských organizací, byť někdy překvapivě svobodné, a ani pro většinu tvorby trampské. Již jako zcela nepřípadné se jeví užívání tohoto slova pro dnešní nízkonákladové, neziskové, případně neregistrované tisky, které je vhodnější označovat stejně jako před rokem 1948 za "vydané nákladem vlastním".

LITERÁRNÍ ČASOPISY V OLOMOUCI

Ječmínek

V říjnu 1981 se skupina olomouckých přátel (Pavel Opelík, Tomáš Tichák, Ladislav Šenkyřík, Oldřich Fogl, Václav Burian aj.) rozhodla pro vydávání samizdatového strojopisného měsíčníku Ječmínek. Časopis se chtěl věnovat nejen literatuře, ale i kritické publicistice. Měsíční periodicita vydržela čtyři měsíce a převážil zájem literární; k opuštění, ač ne naprostému, společenskokritického rozměru mohla přispět i jeho větší nebezpečnost. Přece si Ječmínek, kterého nakonec vyšlo - v nákladu desíti až dvaceti exemplářů - do roku 1987 osmnáct čísel, uchoval charakter časopisu a nestal se literárním sborníkem. Přičinily se o to zejména drobnější glosy i střídání původních literárních textů s překlady.

V překladech se Ječmínek patrně nevzdaloval příliš od proporcí známých z celého samizdatu - převažovaly překlady z angličtiny a polštiny. V červnu 1985 vyšel Ječmínek pod tímto názvem naposled jako v pořadí dvanácté číslo; i když se mu tak mezi zasvěcenými nadále říkalo, vyšlo další číslo pod hlavičkou K vánocům 1985, další pod hlavičkou Jaro v Olomouci 1986 apod., až pak poslední tři čísla vůbec (1-3/1987) pod titulem Listopad. Posloupnost Ječmínků byla opuštěna kromě jiného z bezpečnostních důvodů, na druhé straně však začala být většina příspěvků od ledna 1983 (7. číslo v pořadí) podepisována jménem či průhlednou šifrou; do té doby se užívalo výhradně pseudonymů nebo neprůhledných značek.

Představme aspoň jedno číslo, například již zmíněné Jaro v Olomouci 1986, v celkovém pořadí čtrnácté:

str. 5-7: /Papu/ [Pavla Foglová]: básně
str. 8-9: /j. kapl./ [Miroslav Urban]: básně
str. 10-13: Jan Novotný: Prostá úvaha o vznešených věcech (esej)
str. 14: K [Miroslav Urban]: fotografie (starý strom)
str. 15-17: Rostislav Valušek: básně
str. 18-23: Tomáš Tichák: Kreimbaum (povídka)
str. 23: T.T. [Tomáš Tichák]: Gregerie (aforismy)
str. 24-63: Krásný ztracenec Leonard Cohen (ukázky z knihy Leonarda Cohena Beautiful Losers) překlad,
úvod a spojovací texty L. Š. [Ladislav Šenkyřík] str. 63: T.T. [Tomáš Tichák]: Aforismy
za str. 63: M. Burian [Martin Burian]: Čárořez (výtvarná příloha)
str. 64-74: Leszek Kolakowski: Může být ďábel spasen? (esej), z polštiny přeložil V. B. [Václav Burian]
str. 75-77: Tomáš Tichák: Některé stručné legendy - krátké prózy
str. 78-79: Roman Brandstaetter: Velmi krátké a trošku delší prózy (prózy), z polštiny přeložila Papu [Pavla Foglová]
1. str. obálky: K. [Miroslav Urban]: fotografie (cesta mezi venkovskými staveními; vytlačovaný stylizovaný květ
4. strana obálky: M. Burian [Martin Burian]: tisk ze šablony

Enato

Literární časopis - či možná spíše sborník - Enato začal připravovat olomoucký Rostislav Valušek roku 1984. Enato vyšlo - vždy v deseti exemplářích - celkem osmkrát a každé sestávalo z pěti či šesti samostatných strojopisných brožovaných knížek, které se vkládaly spolu s výtvarnou přílohou do společné obálky. Spolu s Knihovničkou Enata, v níž vyšly dva tituly, zahrnuje tento podnik osmačtyřicet titulů a ještě řadu výtvarných prací umělců zejména olomouckých.

Enato věnovalo mnoho prostoru překladům, a tak se v něm objevily například práce Ch. Péguyho, G. Bachelarda, R. Walsera, C. Milosze, B. Schulze, J. Slowackého, H. Millera, W. Gombrowicze, T. Róžewicze, G. Bernanose, M. Bubera, S. Zweiga, R. M. Rilka, a to v překladech P. Sulovského, I. Mikešové, V. Buriana, P. Mikeše, V. Šilera, J. Kuběny, D. M. Šimáčkové, A. Bláhové aj.

Mezi autory původních prozaických, esejistických i básnických textů patří P. Jochmann, R. Valušek, E. Zacha, P. Mikeš, V. Erker, J. Plotzer, J. Pospíšil, J. Jílek, Z. Hába, A. Blažek, J. Vícha, M. Holman, J. Olič aj. Výtvarný doprovod vytvořili mj. J. Havlíček, D. Havlíčková, J. Šprenger, M. Valušková, R. Valušek, I. Kosková, M. Urban a O. Přindiš.

Na ukázku jsme si vybrali Enato VI, jaro ´87, obsahující tyto texty:

  1. Jiří Jílek: V díle je mzda (úryvky z literární pozůstalosti, 28 stran)
  2. Martin Buber: Šiflut: O pokoře, z němčiny přeložila Alena Bláhová (esej, 20 stran)
  3. Zbyněk Hába: Bezruč (esej, 18 stran)
  4. Antonín Blažek: K případu Sabinovu (esej, 18 stran)
  5. Louis Simpson: Básníkem Ameriky, přeložil Petr Rieger (esej, 15 stran)
  6. Jiří Vícha: Krajina milost (básně, 12 stran)

Na společném přebalu i obálkách jednotlivých knížek se opakuje týž titul enato pod nerovnou čarou a dětská papírová lodička na hladině; výtvarný doprovod představeného čísla: grafika Bílá sobota ´87 Rostislava Valuška.

ČASOPISY NELITERÁRNÍ

Koncem roku 1988 se konala v Luhačovicích schůzka lidí, kteří již dříve působili v křesťanském samizdatu a kteří se shodli na potřebě vydávání nezávislého křesťanského časopisu na Moravě. Dostal jméno Velehrad a kromě křesťanů moravských pro něj měli zásadní význam dvě významné pražské kněžské osobnosti - Otto Mádr a Josef Zvěřina. Velehrad se věnoval hlavně informacím z křesťanského života, které byly jinak nedostupné; redaktoři a spolupracovníci byli zasvěceni do problémů církví, zejména katolické, u nás, ale těžili také z překladů a zahraničního rozhlasového zpravodajství. První číslo vyšlo na jaře 1989 a do listopadu téhož roku se stihlo připravit deset čísel. Jak známo, působil pak Velehrad legálně s rozšířeným okruhem spolupracovníků; později zanikl.

V redakční radě Velehradu působili například brněnští Radomír Malý či Václav Umlauf, otrokovický Tomáš Květák či prostějovský Miloš Košíček. Z věřících spjatých s olomouckým křesťanských životem v něm pracovali zejména Jindřich Suchánek a Tomáš Kopřiva. Podle odhadu Jindřicha Suchánka vycházel časopis v nákladu 500-1000 výtisků; byl šířen cyklostylovou metodou.

Velehrad. Nezávislý časopis pro křesťanský život měl poměrně velmi stálou vnitřní strukturu se stálými rubrikami. Takto vypadalo například číslo 6/1989 s uzávěrkou 18.července 1989:

str. I-IV: Noví biskupové (představení nově jmenovaných českých a slovenských biskupů)
str. 1: -re-: Víra dnes (zamyšlení)
str. 2-3: Tomáš Kopřiva: Pouť ke sv. Janu Prachatickému ve dnech 17.-18.6.1989
str. 3-6: Bohoslužba slova na závěr pouti ke sv. Janu Neumannovi do Prachatic dne 18.6.1989
str. 7-10: TK: Oslavili jsme 90.narozeniny pana kardinála, Rozhovor s kardinálem Františkem Tomáškem (z dubnového čísla římského časopisu Nový život)
str. 11-13: Radomír Malý: Pláč homiletický (zamyšlení)
str. 13-15: Rozhovor s JUDr. Jánom Čarnogurským
str. 15: Musíme Tě prosit za odpuštění (modlitba)
str. 16-18: Apel českobratrských evangelíků proti trestu smrti
str. 18: Marie Mahonová: Sluneční tanec (báseň)
str. 19: Drážďany 23.6.-25.6.1989 - setkání "Taizé"
str. 20-22: Děje se kolem nás... (domácí zpravodajská a polemická rubrika)
str. 23-25: Křesťan a svět (zahraniční rubrika)
str. 26-28: Názory, polemika (rubrika)
str. 29-30: Zprávy (rubrika)
str. 31: Došlo po uzávěrce: František Tomášek: Otevřený list vládním činitelům a občanům ČSSR

Konzum

Pod vedením Petra Balcárka a jeho přátel začal ve druhé polovině roku 1989 vycházet v Olomouci časopis Konzum. Do listopadového převratu stihl redakční kruh připravit tři čísla pestrého obsahu; velká část příspěvků byla převzata z jiných nezávislých informačních zdrojů. Časopis se ve velké míře věnoval otázkám svobody církví u nás, ale i duchovním proudům méně rozšířeným. Byl tištěn z cyklostylových blan, zčásti využíval i jiných technik rozmnožování.

Podívejme se, jak vypadal Konzum. Olomoucký nezávislý občasník ze září 1989:

str. 1-3: Vysvěcení olomouckého biskupa (k vysvěcení Františka Vaňáka)
str. 4-5: No comment! (k novému odsouzení Stanislava Devátého)
str. 6: Kdo nám není lhostejný (o věznění I.M.Jirouse)
str. 7-21: Lubomír Sochor: K podstatě církevní politiky současného státu
str. 21-23: různé informace, zejména o politické perzekuci
str. 24-26: Prevtelovanie - bluf, alebo záhada?
mezi str. 26-27: pozvání na výstavu portrétů vězněného Františka Stárka; fotografie olomouckého Žižkova náměstí s pomníkem TGM a bez něj
str. 27: citáty z díla TGM; básně I.M. Jirouse
str. 28-33: Stěhování duší
1.str. obálky: reprodukce kresby Geoffreye Mosse

Na závěr

Pokusili jsme se alespoň načrtnout podobizny olomouckých samizdatových časopisů 80. let (o podobné aktivitě z let dřívějších nemáme zpráv). Nezabývali jsme se naproti tomu vůbec produkcí knih ani reprodukcí časopisů vznikajících jinde, jako byly zejména Informace o Chartě 77, Informace o církvi a později také Lidové noviny. Olomoucké přetisky dosahovaly v různých letech různých nákladů - od strojopisných deseti až patnácti kusů po několik stovek exemplářů. Nevšímali jsme si ani olomoucké produkce nečasopisecké, kterou lze sledovat od samého počátku 70.let.

Olomoucké tituly jsme jmenovali v chronologickém pořadí, přičemž jejich hodnocení ponecháváme z podstatné části na těch, kteří nebyli přímo zúčastněni. Autor rád vyhověl žádosti redakce tohoto časopisu, ač již přistupuje k tomuto tématu s jistými rozpaky; využil pro tuto práci ostatně i vlastních starších textů. Na druhé straně nepochybuje o užitečnosti zmapování této oblasti v co možná nejkratší době.

A ještě poznámka na závěr. O Československu nelze říci, že se zde drobné disidentské, opoziční či nezávislé skupinky postupně rozrostly v masové hnutí odporu. Vývoj probíhal jinak a tato společenství se sice mohla v letech 1989-1990 stát krystalizačním bodem velkého hnutí, nebyla však zřejmě podmínkou jeho vzniku. Význam samizdatu - včetně samizdatu "venkovského" - vidíme tedy především v tom, že umožnil lidem, kteří se nemohli nebo nechtěli účastnit jen oficiálně povoleného kulturního či duchovního života, vzájemnou komunikaci a podněty k práci. Sledování polistopadových osudů mnoha jmenovaných i zde nejmenovaných potvrzuje, že samizdat řadě lidí umožnil zachovat si kromě slušnosti také intelektuální kondici.


TIRÁŽ: Knihovní obzor. Čtvrtletník Vědecké knihovny v Olomouci. Redakce: redakcevkol.cz. Registrace MK ČR E 6450. ISSN (elektronická verze) 1214-6498.

Aktualizováno: 09.01.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno   *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno   Čtenářská anketa ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2019
Aktualizováno: 20.03.2019 15:01
TOPlist