Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Hudební knihovnictví

Harry Miller, informační odborník & flétnista, Seattle, WA, USA

Svět se sice možná zmenšuje, rozhodně však v něm rychle přibývá spousta materiálů. Aby se uspokojila lidská touha co možno nejvíce jich uchovat ke studiu, je důležité mít lidi zaměřené na obor, který je jim nejbližší. Knihovníci a umělci rozhodně nejsou výjimkou. Každý druh umění, byť propojený s minulostí, patří stejně tak i přítomnosti a žádá si specializované referenční vybavení - stejně jako moderní výzkumná laboratoř. Na poli vědy je tento princip všeobecně znám - v záležitostech umění ho chápeme pomaleji... Instituce, které jej přijaly, vyčlenily ve svých knihovnách zvláštní místo pro hudební materiály a pro hudebního knihovníka.

Knihovník zaměřený na hudbu je potřebný hned z několika důvodů: notové zápisy a zvukové záznamy ve fyzické podobě vyžadují zvláštní znalosti a pozornost, zájem o hudbu z řad studentů a široké veřejnosti je již nyní dost velký, a stále roste... Uživatelé potřebují člověka s ponětím o oboru, který by jim pomohl najít, co hledají - nejen přízemní představou o umístění konkrétní jednotky, ale i ve vyšším smyslu pochopení jeho přání. Hudební knihovník není jen "hlídač" hudebního fondu: správcování ponechme úředníkům, dozorcům a brigádníkům. Hudební knihovník je v podstatě "knihovní hudebník", tj. odborník na hudbu, který se stará o hudební knihovnu... který má schopnost obsáhnout sbírku, kterou nabízí, a podle toho jedná.

Je mnoho druhů hudebních knihoven: akademické knihovny, vědecké sbírky, veřejné knihovny, knihovny konzervatoří a knihovny průmyslových odvětví zaměřených na hudbu. V rámci těchto knihoven existuje mnoho specializovaných odvětví v oblasti hudby: hudební historie, etnická muzikologie, hudební teorie, kompozice, interpretace, hudební vzdělávání a hudební terapie. Samotní hudební knihovníci se uplatní přinejmenším v každé z nich, přestože všeobecný trend se dnes odklání od původního knihovníka - muzikologa z minulosti, zaměřeného hlavně na bádání a vědecké aktivity, k více organizačně schopnému odborníkovi. Tento posun je částečně způsoben trendem k interdisciplinární hudební vzdělanosti, která vyžaduje od knihovníka pro dobrou orientaci širší záběr praktické informovanosti. Proto také vyvstala nutnost dalšího vzdělávání pro všechny zainteresované - od příležitostných krátkých kurzů nových technologií k pokročilým stupňům ve specializovaných oblastech.

Komise pro profesionální vzdělávání Hudební knihovnické asociace vydala ustanovení o základních kvalifikacích pro kompetentního hudebního knihovníka. V tomto dokumentu prohlašují za podstatnou nejen kontrolu nad fondem hudebního oddělení, jako je příruční knihovna, všeobecná hudební literatura, notové záznamy a zvukové nahrávky, ale také širší znalost operací a zdrojů ve všeobecné knihovně včetně výběru a akvizice, katalogizace, systematiky a správy knihovního fondu. Navíc musí hudební knihovník "hovořit jazyky" různých odvětví vzdělávání a zájmů, pracovat na vlastní hudební profesionalitě a znalostech z hudební historie, sledovat moderní trendy nejen v pop-music, ale ve všech současných hudebních směrech, rozumět etnomuzikologii a pasivně ovládat přinejmenším němčinu, francouzštinu a italštinu.

Hudební knihovnictví jde samozřejmě podstatně dále než k ponětí, kde najít knihu nebo nahrávku, kterou žádá uživatel, a k pořádku ve fondu. Knihovník se odpoutává od zájmu fyzického pořádku k "vyšším sférám" služeb. Nezáleží na tom, zda zrovna manipuluje s knižní formou partitury nebo s realizací partitury ve formě zvukového záznamu na nosiči: náplň toho předmětu, tj. hudba sama, je onou informací, která je zprostředkovávána knihovní službou. Při takových službách je nutno udržovat krok s potřebami uživatele a reagovat na ně. Přestože studií uživatele bylo dosud provedeno velmi málo - pokud vůbec nějaká, sami hudební knihovníci vnímají za posledních několik let změny v nárocích návštěv, které si vyžadují patřičné změny v zaměření služeb: fyzické změny forem hudebních nosičů, oblibu hudebního videa a laserových disků, pokrok v technologii, díky němuž rostou představy o množství přístupných informací a o rychlosti jejich dosažitelnosti, a také rostoucí všeobecný zájem o odborné vzdělávání v oblasti moderní hudby. Z těchto změn naštěstí těží i sami knihovníci: nové technologie umožňují komunikaci mezi institucemi - od sdílení on-line katalogů, které usnadňují vyhledání konkrétní jednotky, po rozdělení odpovědnosti při shromažďování různých materiálů. Díky relativně jednotným záznamům notových materiálů dochází rovněž ke spolupráci v časově a finančně náročné katalogizaci hudebních zdrojů.

Notové materiály jsou často považovány za "srdce" hudební knihovny, čímž ale často vzniká problém: je jím výběr té správné edice díla z mnoha dostupných, problém nad rámec běžných starostí se sbírkou. Je zapotřebí rozhodnout, zda vybrat vydání určené k interpretaci, nebo ke studiu, a volit mezi původní úpravou či instrumentací dané práce (pokud se dá taková záležitost vůbec definovat - stálý zdroj práce pro muzikologa...) a úpravami stejné práce pro klavír nebo alternativní instrumentaci: dále pak rozhodnout, zda pořídit pouze partituru, nebo k ní i jednotlivé party. Tento problém řešil například Malcolm Jones, když se pokoušel vybrat jednotnou edici Beethovenových klavírních sonát: ve Velké Británii bylo současně k sehnání přinejmenším dvaadvacet verzí, nepočítaje další dostupné verze, které se již netiskly. Je nutné sledovat vydavatelskou politiku a zvažovat fyzickou podobu každé edice. Ke všemu je poměrně složitá údržba, jelikož hudební partitury a zejména party bývají často značeny a popisovány uživateli, kteří z nich hrají na vystoupeních.

Kromě notových záznamů a knih o hudbě, s nimiž si knihovníci celkem dobře poradí, by měla hudební studovna shromáždit přiměřené množství zvukových záznamů. Nahrávky jsou nedílnou součástí hudební studovny - částečně proto, že zvuk je reálnou formou hudby, a také proto, že pro mnohé jsou nahrávky jedinou cestou k poznání zejména méně slavných hudebních děl. Potřeba zvukových nahrávek a patřičného přehrávacího vybavení pro uživatele, kteří toto vybavení nemají doma, nechtějí si nahrávku půjčit domů, nebo jim není dovoleno odnášet ji ze studovny, zvýrazňuje nutnost odborného personálu již kvůli náročnosti provozu a časové vytíženosti při obsluze přístrojů.

Populární hudba je leckdy k dispozici jen ve formě nahrávky. Naneštěstí se populární nahrávky ve sbírkách podceňují a hodnotí jako pomíjivá nebo extravagantní záležitost - některé knihovny půjčování nahrávek dokonce účtují, a to proto, že nahrávky jsou "oddechové", zatímco knihy "vzdělávací"... Poslední dobou však díky vzrůstajícímu počtu odborníků v oblasti této hudby dochází k jakémusi přehodnocení. Pop music, a zejména rock´n´roll, je některými považován za významnou reflexi a dokumentaci kultury... Existence čtvrtletníku věnovaného studiím pop music a Asociace pro studium populární hudby, spolu s faktem, že rocková periodika jsou evidována v Hudebním indexu a RILM, vedlo zainteresované k výzvám, aby se vědecké knihovny zasadily o systematické sbírky populární hudby.

Nejeden pisatel zabývající se touto problematikou vyjádřil názor, že kde se jedná o místní události, měla by si knihovna pořizovat vlastní nahrávky. Ostatní naznačují, že by mělo být povinností knihovny místní zvukové záznamy alespoň shromažďovat a uchovávat, bez ohledu na kvalitu. To se vztahuje na veřejné knihovny stejně jako na knihovny vzdělávacích institucí, jejichž odpovědností je "shromažďování všech materiálů souvisejících s hudebními aktivitami školy". Místní zainteresovaností se rozumí nejen získávání materiálů vytvořených místními skupinami, ale rovněž povědomí o hudebních preferencích komunity a jejich respektování při výběru materiálů. Knihovníci by se měli pokusit ve svých sbírkách reprezentovat všechny aspekty hudby přináležící podmínkám komunity a být prospěšní všem organizovaným skupinám, jejichž aktivity jsou spojeny s hudbou.

Hudba nabízí mnoho dalších příležitostí k místním aktivitám. K dobré propagaci sbírek patří pořádání koncertů z nahrávek i živé hudby, přednáškové recitály, skladatelská fóra, semináře hudební kritiky, rozhlasová vysílání, členství v místních hudebních komisích a pořádání výstav. Taková reklama bude zvyšovat procento návštěvníků, kteří si uvědomí, že knihovna může nabídnout více, než k čemu inspiruje nudná představa skladiště knih.

Můžeme pozorovat, že hudební knihovnictví se nejen ohlíží do minulosti, ale obrací se vstřícně k současné společnosti a k budoucím potřebám uživatelů knihoven. Hudební knihovník cítí odpovědnost učitele a stoupence nové ideje - hudební knihovna by si měla dát za úkol pravidelně figurovat ve zpravodajstvích. Údržba a rozšiřování sbírek je sice důležitá činnost, kterou musí provádět znalý profesionál, ale stimulace a otevřenost vůči novým nápadům jsou skutečným motivem hudebního knihovnictví, stejně jako kteréhokoli odvětví této branže.

Domnívám se, že odborná kvalifikace na tomto poli je důležitá pro udržení úrovně knihoven v době, kdy má neškolený uživatel snadnější přístup k informaci. Lidé, kteří hledají informaci (a vědí přesně, co hledají) ji většinou naleznou bez problému, zatímco jiní, kteří potřebují poradit, se obracejí na zaměstnance v důvěře, že jim pomůže. Bereme-li v úvahu nepřeberná kvanta informací dostupných dnes v každé oblasti lidského zájmu, zdá se jasné, že k udržení dostatečného přehledu nad materiály budou zapotřebí specializovaní knihovníci. Přestože si někdo může myslet, že tento druh poradenství by měli zastávat lidé s pedagogickou kvalifikací, nemyslím, že by učitelé měli čas nebo schopnosti vyhledávat informace tak, aby poskytli vyžadovanou pomoc v jakékoli situaci. Nejenže je zde příliš mnoho studentů, ale je zde příliš mnoho badatelů na různých úrovních, kteří nejsou studenty - včetně samotných pedagogů. Z mého nápadu stát se hudebním knihovníkem vzešel zájem o oblast knihovnictví vůbec. Těším se z příležitosti vnímat atmosféru nejnovějších výzkumů, z možnosti studovat bez podmínky specializovat se, z možnosti vést studenty bez nutnosti je klasifikovat - to vše mě přitahuje. Při vstupu na svou profesionální dráhu se těším na šanci využít veškeré své vzdělání v oblasti hudební i knihovnické ku prospěchu dané specializace a doufám, že se budu moci spolehnout na kolegy s podobnou průpravou v jiných oblastech, kdykoli budu potřebovat odbornou informaci v jejich vyhraněném poli působnosti.
(Článek je uveřejněn se souhlasem autora.)

Přeložila Michaela Klímová


TIRÁŽ: Knihovní obzor. Čtvrtletník Vědecké knihovny v Olomouci. Redakce: redakcevkol.cz. Registrace MK ČR E 6450. ISSN (elektronická verze) 1214-6498.

Aktualizováno: 09.01.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno   *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno     ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2019
Aktualizováno: 19.09.2019 09:00
TOPlist