Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

NOVÉ PAMĚTI Z MEXICKÉHO TAŽENÍ 1864-1867

Pozvánka na konferenci, velikost 34 kB.

9. ročník odborné konference (11. - 12. října 2000)
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska

NOVÉ PAMĚTI Z MEXICKÉHO TAŽENÍ 1864-1867

Jan Bažant

Nový dokument o mexickém tažení rakouského dobrovolnického sboru, o jehož existenci odborná veřejnost neměla nejmenší tušení, se nachází v soukromém majetku. [1] Jsou to tři fotografie a deník, vedený vypsaným ale dosti obtížně čitelným kurentem, ve vazbě patřící původně nějakému svazku English Library. [2] Vazba i stránky jsou ruční prací, patrně samotného autora, jenž ovládal knihvazačské řemeslo. [3] Zápisník má dnes 69 listů, [4] z nichž 59 je popsáno deníkovými záznamy, které začínají 13.7.1864 a končí 14.2.1867. Poté je několik stran vynecháno a na konci deníku najdeme nejrůznější záznamy praktické povahy – opis kompletní platové tabulky rakouského dobrovolnického sboru po dobu pobytu na francouzských ostrovech, podrobný soupis přídělů proviantu při jednotlivých etapách na pozemním tažení v Mexiku, schéma mexické měny a vzorce pro přepočítávání peso a centavos na francouzské franky a rakouskou měnu a další drobné záznamy.

Mezi poznámkami na konci deníku je také kratičká úvaha, která prozrazuje autorovy literární ambice:

Něco pro Evropu!

Když si ve vánočním čase vzpomeneme na naši německou vlast, na zelené smrky se svítícími ozdobami, na zástupy jásajících dětí a na rodiče, kteří se tiše a spokojeně radují z veselého skotačení maličkých, tehdy si teprve člověk plně uvědomí, jak do očí bijící je kontrast mezi mexickými a německými vánocemi. Existuje totiž něco, co u každého německého vánočního večera najdeme, ale u mexického nikdy, a toto něco je přívětivost a útulnost, proto nás o vánočním večeru přepadne více než kdy jindy pocit, že jsme v cizině. Proto nám tento večer více než kdy jindy chybí domovina. Tady nacházíme srdečnost všeho druhu, čirou radost, také trochu náboženství a chvalozpěvu, ale žádnou přívětivost a útulnost. [5]

Cílem následující statě je nejprve zjistit, co o autorovi a jeho společenském postavení vypovídají dochované památky, a na základě těchto zjištění posoudit historický význam nalezeného deníku. Do sboru byli přijímáni svobodní muži křesťanského vyznání, mladší čtyřiceti let, většinou se jednalo o vysloužilé vojáky. Náš muž byl český Němec, [6] podle četných zmínek v deníku katolického vyznání. Jmenoval se P. Mucha, na rubu fotografií vložených do deníku byla totiž tužkou připsána jména. Zjevně byla doplněna později, protože nejsou psána kurentem, kterým si autor deník vedl, ale latinkou a česky, na rubu nejstarší fotografie je také kromě nápisu Mucha latinkou při dolním okraji napsáno kurentem P. Mucha (viz obrazová příloha). Na této fotografii je Mucha se šavlí, v uniformě rakouského dobrovolnického sboru, což dokazuje charakteristická šála. Ačkoliv má na sobě volnou blůzu, kterou nosila pěchota, myslivci, dělostřelci a pionýři, má na sobě vypasované jezdecké kalhoty a kožené holínky. Na hlavě nemá pro sbor typický klobouk se širokou střechou, ale lodičku. Jak dokazují dobové zprávy i fotografie, stejnokrojová kázeň nebyla pro sbor ani v nejmenším typická.

Na druhé fotografii je Mucha v civilu, ale s vojenskou lodičkou na hlavě, je výrazně tlustší a vypadá i starší. Z deníku víme, že jeho autor nosil brýle [7] a kouřil dýmku, [8] obojí na této fotografii najdeme. Vedle Muchy stojí Přibyslavský v polní uniformě rakouského pěšáka, s lodičkou na hlavě, v blůze s opaskem, na němž visí dlouhý tesák, v pumpkovitých kalhotách a kamaších. Na rukávu má dva dobrovolnické prýmky, které se dávaly vždy po třech letech služby. [9] Na třetí fotografii je Hořínek s Přibyslavským a Muchou, všichni jsou v civilu, tato fotografie byla pořízena opět později, minimálně o deset let. Všichni jsou tu výrazně starší, Přibyslavský nemá plnovous ale bradku, Mucha má místo kníru licousy. Přibyslavský byl, jak si dále ukážeme, Muchův švagr, který v Mexiku nebyl a fotografie tedy musela být pořízena až po Muchově návratu z Mexika. [10]

Pro určení jména autora deníku mluví mimo fotografie i to, že při výčtu jeho mexických spolubojovníků je hned za Muchou uveden muž jménem Hick, [11] což byl jeho spolubydlící, [12] se kterým nejčastěji trávil volný čas. [13] Další jméno, kterým celý seznam končí, je Biedermann, což byl autorův starý známý, kterého znal velmi dobře ještě z domova. [14] Tyto tři přátele tedy Mucha umístil na konec seznamu vojáků přidělených do účetní kanceláře rakouského dobrovolnického sboru v Pueble. [15]

Mucha na fotografiích vypadá jako člověk libující si v luxusu a módních šatech. Na první pohled zaujmou jeho jemné, elegantně držené ruce. Ve srovnání s ostatními působí živě a jeho dominantní vlastností byla patrně vstřícnost, měl určitě dobré komunikační schopnosti. Jeho zevnějšek je uhlazený, vždy dokonale upravený a stejnou péči o dekorum pozorujeme již na prvních stránkách deníku. Začal tím, že si do zápisníku vlepil grafiku mexických kasáren v Lublani, [16] za níž opsal první rozkaz, který velitel rakouského dobrovolnického sboru mexického císaře Maxmiliána I., hrabě Thun, vydal v Lublani 22. srpna 1864. Na vysoké ambice a systematičnost autora ukazuje i způsob vedení deníku.

Mucha si dělal nejprve poznámky, které vždy po určité době utřídil a přepsal načisto, zpravidla několik dní najednou, proto z deníku nemusel trhat, zdá se, že chybí jen tři listy na konci. Ke starším zápisům se často vracel, některá data jsou podtržena červenou tužkou. Zápisy jsou nejprve psány perem, od odchodu z Lublaně až do příchodu do místa jeho nového působiště, Puebly, tužkou, k níž se vrátil poté, když musel Pueblu definitivně opustit. V textu autor vynechával místo pro jména, která neznal, a později je doplňoval. O velikonoční neděli na něj například silně zapůsobil jakýsi duchovní, o němž se tehdy dozvěděl pouze to, že je ředitel muzea. Tento muž na lodi přednesl za hrobového ticha povznášející řeč o vzkříšení Krista a smyslu naší cesty a našeho podniku. Později, až po příjezdu do Puebly, si Mucha perem doplnil jeho jméno, Billimek. [17]

Původně chtěl svůj deník ilustrovat vlastními kresbami, pro obrázek Gibraltaru, jak jej viděl z lodi, vyhradil dokonce celou stránku, ale později vše pečlivě vymazal a stránka zůstala prázdná. [18] Důvod, proč na ilustrace rezignoval, prozrazuje jediná další kresba, která je dosti neumělá. Kresba doprovází zápis z 10.2.1867, kdy byl po rozpuštění sboru nucen zahálet v Cordově: Dnes odpoledne navštívily naše sousedky (Angličanky) dvě mulatské dívky, což způsobilo, že jsem vyndal z nejspodnějších vrstev mého cestovního kufru deník, abych se letmo zmínil o jejich nedělní parádě. Černé jako ďábel, čepec podle přiloženého nákresu, krátký živůtek, ale bez krinolíny. Jak řečeno, člověk musí být zralého věku a věru čistého svědomí, aby se těch osob trochu nepolekal. [19]

Autor deníku byl totožný s autorem osmistránkového fragmentu kores-pondence, jehož opis je chován v archivu v Telči. [20] Autor telčského fragmentu o sobě rovněž říká, že pracoval v účetní kanceláři rakouského dobrovolnického sboru v Pueble a identita pisatele je mimo jakoukoli pochybnost zaručena tím, že v obou textech se detailně popisuje, jakým způsobem autor zahájil zpáteční cestu do Evropy. V deníku i v telčském fragmentu Mucha píše o tom, že vyrazil z Puebly v malé skupince a na koni, takže nemusel pochodovat s ostatními. [21] Mezi oběma texty nikde nenajdeme doslovnou shodu, z čehož vyplývá, že deník sloužil pouze jako podklad pro dopisy. [22]

V deníku i telčském fragmentu najdeme stejná jména adresátů bohaté korespondence, kterou Mucha pokládal za velmi důležitou. [23] Především se tu setkáme s panem von Klimesch a doktorem Hoffmannem, kteří jsou v deníku stejně jako v telčském fragmentu zmíněni společně, v zápise k 28.3.1866. Dále se ve fragmentu objevuje Leopold, který zjevně patřil k autorovým nejbližším. Opakovaně totiž píše o tom, že posílá najednou dopisy Leopoldovi, Johannovi a Marii. Dvakrát jim poslal zprávy o tom, co prožil, rozdělené na části, zjevně s tím, že si dopisy navzájem vymění, [24] jindy zase píše, že jim poslal tři dopisy v jednom, zjevně aby byly zbylé dva rozeslány až v Rakousku. [25] To znamená, že adresáti žili každý jinde, přičemž jedině u Marie se pokaždé zmiňuje o tom, že jí píše do Brna. [26]

Autor deníku se na jednom místě zmiňuje o tom, že dostal dopis od švagra a bratra [27] a dále, že je svobodný. [28] To znamená, že Marie byla jeho sestra a Johann švagr, zatímco Leopold byl jeho bratr. [29] Marie a Johann tedy v dané době nebydleli spolu, takže jim nemohl psát jeden dopis. V již zmíněném záznamu k 25.6.1865 nejprve píše, že do Brna psal o zážitcích do 26.4., Leopoldovi od tohoto data až do 28.5. a konečně Johannovi o událostech posledního měsíce, v následně uvedeném seznamu odeslaných dopisů uvádí na samém konci 1 dopis Schlessinger, Brno; 1 dopis Mucha, Telč; 1 dopis Přibyslavský, Telč. [30] Z toho vyplývá, že Marie neměla v Brně samostatnou adresu a byla tam ve službě u jistých Schlessingerů. Mucha, Telč a Přibyslavský, Telč znamená, že Leopold a Johann bydleli v Telči a Johannovo příjmení bylo Přibyslavský. Na telčský původ autora deníku ukazuje i to, že deník se do nynějšího rodinného majetku dostal s největší pravděpodobností v Telči, odkud pochází jeden z předků dnešního majitele, telčský měšťan František Kyjánek (zemřel 1867), zmíněný rovněž v opisu korespondence.

Specifický způsob komunikace s bratrem Leopoldem, sestrou Marií a jejím manželem Johannem mohl nějakým způsobem souviset se vznikem telčského opisu. Při úvahách o dopadu mexického tažení na společnost v Rakousko-uherské monarchii musíme mít na paměti, že nešlo jen o oněch zhruba sedm tisíc dobrovolníků, ale o mnohonásobně větší okruh jejich rodinných příslušníků a přátel, kteří bezpochyby pozorně četli dopisy z Mexika a později ochotně poslouchali vyprávění mexických veteránů.

Nejvýznamnějším dosavadním zjištěním ohledně Muchova společenského postavení je to, že jeho sestra musela pracovat jako služka nebo vychovatelka daleko od domova. Navíc byla již vdaná, takže i její manžel byl prokazatelně chudý, neměl ani na to, aby uživil svou vlastní ženu. Mucha přitom právě se svým švagrem udržoval dlouhodobě těsné kontakty, najdeme je společně na druhé fotografii a na třetí se dokonce objímají. Navzdory svým vysokým ambicím, o nichž výmluvně svědčí už samotná existence deníku, tedy Mucha neměl nikdy daleko k nejnižším společenským vrstvám.

Obraťme nyní pozornost k Muchovu mexickému dobrodružství. Průběh událostí byl ve stručnosti tento. 1.5.1864 se byl Mucha ve Vídni informovat o možnosti vstupu do rakouského dobrovolnického sboru. [31] Deník si začal vést 13. července, kdy vyrazil z Nitry spolu s dalšími rekruty, do sboru byl přijat v Komárně, kde nastoupil k myslivcům. [32] Cestou do Komárna a potom do Lublaně se na všech zastávkách shledával se známými, u nichž vždy nocoval. Byli to patrně staří známí z vojny, ze své vojenské minulosti ovšem zmiňuje pouze službu u Ludvíkova pluku. [33]

20. července Mucha nastoupil do kasáren v Lublani, kde čekal na odjezd do Mexika téměř rok a nic si nezapisoval. Ani později nepsal o každém dni, často se k deníku vracel po dlouhých přestávkách. Z Terstu Mucha odplul na anglické lodi Brasilian 28. března 1865, byl tedy součástí posledního transportu sboru za oceán. [34] Naprostá většina dobrovolníků odplula do Mexika už na konci roku 1864, vzhledem k tomu, co o Muchově další vojenské kariéře víme, není vyloučeno, že za moře nijak nespěchal a prvním transportům se obratně vyhýbal. [35] 6. až 8. dubna 1865 Brasilian kotvil v Gibraltaru, ale mužstvo nesmělo na břeh. Na širém moři trpěli nedostatkem místa, nepoživatelným jídlem a pitím, což se shoduje s líčením ostatních účastníků mexického tažení. [36] Navíc se začaly projevovat důsledky ukvapeného výběru důstojníků dobrovolnického sboru, mezi nimiž byli i lidé s velmi pochybnou minulostí. [37]

Mucha jeden případ markantního zneužití pravomoci velitele (z 11.4.) dokumentuje a zapisuje si i svědky, [38] později (19.4.) vyjadřuje odhodlání účastnit se případné vzpoury, údajně i kdyby ho to mělo stát jeho bídný život. [39] K vzpouře na lodi však nedošlo a 5.5.1865 zakotvili ve Vera Cruz. [40] Mucha spal první noc spolu s ostatními v kasárnách, ale druhý den se ubytoval v hotelu Diligenza na korsu, kde byla, jak poznamenává, rovněž umístěna kancelář sboru. Neztrácel zjevně čas a ihned začal v kanceláři sondovat možnosti nějakého vhodného umístění. 13.5. odjel vlakem do Passo del Macho, kde se připojil k ostatnímu mužstvu. Pod vedením majora Czillicha [41] dorazili 17.5. přes Cordovu do Orizaby, kde se druhý den v denním rozkaze dozvěděl, že byl přidělen do účtárenské kanceláře dobrovolnického sboru sídlícího v Pueble. Po stejné trase jako předchozí transporty rakouských dobrovolníků (Aculcingo, Canada, Palmar, Quecholac, Acatcingo, Quadelupe) [42] dorazil 28.5.1864 do Puebly.

Svou vojenskou kariéru Mucha zjevně nespojoval s bitevním polem, ale ani s psacím pultem v účtárně. 3.9.1865 organizoval okázalé oslavy křtin v Mexiku narozené dcery svého nadřízeného, vedoucího účetní kanceláře hejtmana Linka. 17. a 24.9. téhož roku zaznamenává dvě návštěvy u velitele rakouského dobrovolnického sboru, hraběte Thuna, předal mu nějaké dokumenty a generál mu cosi slíbil. [43] Na konci roku, podle skicy hejtmana Linka, pracoval dvanáct dní na důstojnické štědrovečerní večeři, které se také účastnil. [44] 8.3.1866 se podrobně rozepisuje o vytvoření nové a lépe placené šarže správního šikovatele (Verwaltungsfeldwebel), jež byla navíc pod penzí. Jeho vytrvalá péče o nadřízené zjevně přinesla ovoce, byl jmenován správním šikovatelem 2. třídy, což znamenalo, že měsíčně dostával celkem 46 peso. 28.3.1866 je opět v akci a zařizuje zásnubní večeři nadporučíka Weiszmanna s dcerou vrchního kapelníka rakouského dobrovolnického sboru, slečnou Sawerthalovou. [45]

V létě roku 1866 bylo Muchovi jasné, že ke kapitulaci dobrovolnického sboru dojde bezpochyby dříve než za šest let, na které do něj vojáci nastupovali. [46] Teprve tehdy si uvědomuje, jak krásné je Mexiko, které dosud pro jeho zaostalost neustále kritizoval. 16.8.1866 píše, že si udělal se strážmistrem Czapkem výlet do Chochuly. Chochula je jedno z nejstarších měst Mexika, bývalá rezidence aztéckých králů. Na místě samém jsou tři umně zhotovené pyramidy veliké asi jako brněnský Špilberk, ale mnohem vyšší. Mnohé kostely, nejstarší z nich ne tak vysoký jako sv. Štěpán ve Vídni, ale třikrát až čtyřikrát tak velký. Velké krásné náměstí s promenádou, okolní přírodě a kultuře se nedá nic vytknout, takhle si představuji ráj, jestli nějaký vůbec existuje. [47]

12.1.1867 Mucha vyrazil s druhou částí rakouské posádky v Pueble na cestu domů. Opět putoval přes Amozoc, Acatzingo, Canadu, Aculcingo a Orizabu do Cordovy, kde dobrovolníci čekali na příjezd lodi do Vera Cruzu. 27.1.1867 se pokusil obelstít osud a získat v ruletě bohatství, kvůli kterému se do nového světa vydal. Stálo ho to 153 peso, což nebylo mnoho, v tehdejším Mexiku ani ne deset lístků do cirkusu. [48] V dobrovolnickém sboru se běžně hrálo o mnohem vyšší částky, [49] ale 153 peso byly veškeré Muchovy úspory. Druhý den truchlil ve společnosti svého spoluhráče a nadřízeného, hejtmana Sucka, který prohrál 450 peso, navíc byl v Mexiku se ženou. 30.1. se Mucha vydal do herny znovu s posledními čtyřmi peso a vyhrál přece jen něco nazpátek (30 peso). 14.2.1867 deník končí, ale z telčského fragmentu je jasné, že se autor vrátil do Evropy a ze svého nového působiště nadále psal o Mexiku Leopoldovi. Jisté je, že musel začínat zase od počátku, čehož se v Mexiku nejvíce obával. [50]

Jazykový a stylový rozbor Muchova textu potvrzuje, co už víme o jeho společenském postavení. Text je ovlivněn úředním stylem, [51] ale i četbou dobrodružných románů. Například k 10.2.1865 si zapsal: Neděle. Pěší výlet s Hickem a Pinkasem k Popocatepetlu, dobře jsme se bavili. Na zpáteční cestě přepadeni Indiány, přitom jsme, tedy já a Pinkas, pět kousků sprovodili ze světa, jeden jataganem a druhý dýkou. Večer s Radinovicem v cirkuse. [52] Z lidové četby jsou převzaty především stereotypy popisů slavností. K 4.10.1866, o svátku sv. Františka, si například zapisuje: Všechno spěchá do kostela – elegantní i sprosté, mladé i staré, v největší parádě, lidé se účastní bohoslužby od rána až do pozdní noci. [53] V deníku se mladí a staří objevují velmi často, když se něco slaví, je to vždy do pozdní noci a podobně.

Muchův slovník je rozkolísaný, najdeme tu vyloženě knižní výrazy [54] vedle výrazů hovorových [55] a lidových, [56] často se setkáme s fonetickými přepisy německých slov, které dokazují, že pisatel nebyl příliš sečtělý. [57] Jeho němčina nebyla nijak výrazně rakouská, i když tu najdeme i typicky rakouské obraty. [58] Občas použil z češtiny přejaté slovo, [59] měl povědomí o české ortografii, ale česky patrně neuměl. [60] Rovněž je jisté, že neměl latinské školy. [61] Neuměl ani francouzsky [62] či italsky, [63] i když zjevně v Itálii byl. [64] Španělská slova v deníku najdeme jen výjimečně, [65] což nijak nepřekvapuje, jeden z hlavních problémů rakouského dobrovolnického sboru byla právě neznalost místního jazyka a problémy s komunikací mezi různými národnostmi uvnitř sboru.

I jazyk deníku tedy prozrazuje, že se jednalo o člověka bez vyššího vzdělání, o čemž svědčí i to, že neměl důstojnickou hodnost, kterou bez maturity nemohl nikdo získat. Nicméně měl společenské ambice, k jejichž dosažení měl posloužit i slovní projev na vyšší úrovni. Mucha si liboval v cizích slovech, která vždy komolil a používal nesprávně, [66] často též používá neologismy, [67] ironii, metafory a další prostředky charakteristické pro velkoměstskou mluvu. Netypickou ukázkou je zápis z 16.8.1865: Podle nejnovějších zvěstí mělo být 20 mužů 15. setniny zajato, přičemž jim byly odebrány zbraně a munice a byli posláni zpět. Páni Saragosané jsou vskutku šaramantní pánové, spokojili se jen se zbraněmi. V tomto případě je totiž označení republikánů jako Saragosané vcelku trefná narážka na obyvatele španělské Saragosy, proslavené hrdinským vzdorováním jiné císařské invazní armádě, totiž Napoleonově. [68]

Muchův slovník doznává v průběhu doby, po které si deník psal, určité změny, které vypovídají o tom, jak se měnil jeho postoj ke světu. V roce 1866 se často zmiňuje o ženách, o nichž však píše zásadně obecně, vždy je to krásné pohlaví, a pozoruje je vždy z uctivé vzdálenosti, [69] později se termín Damenwelt již nikdy neobjevuje. Jestliže se v dalších letech o ženách zmiňuje, pak jsou to zcela jiné ženy – stýská si, že i po zvýšení měsíčního platu na 46 peso si člověk na ženu nemůže myslet, protože stojí třikrát tolik. [70] 20.1.1867 si naopak pochvaluje, že v Cordově stojí žejdlík sarsaparily, tehdy běžně používané k léčbě příjice, jenom jeden medio.

Proměny výraziva vykazují stejné tendence jako proměny obsahu deníku. To, co se ve změně vztahu k ženám jeví jako zhrubnutí a cyničnost, se v postoji k císaři a církvi projeví jako věcnost a nadhled zbavený iluzí. 10.2.1865 se, jak již řečeno, Mucha chlubí, že zabil indiánské lupiče. Později se s takovými siláckými projevy již nesetkáme. Průběh války s republikánskou armádou Mucha zpočátku vidí očima císařské propagandy a v deníku doslovně opisuje denní rozkazy. Nedlouho potom však s opisy denních rozkazů přestává a začíná události kriticky komentovat. 19.8.1865 zaznamenává následující epizodu: Poručík Jakubofský byl před několika dny disidenty zajat včetně pokladny s 1000 peso. Mužstvo bylo jako obvykle odzbrojeno, spolu s poručíkem posláno zpět. Vůdce povstalců Juarez poručíkovi nabídl, aby 1000 peso pro jejich váhu nechal na místě, že mu dá směnku znějící na jednoho obchodníka v Orizabě. Transakce byla oběma stranami realizována a když se poručík Jakubofský vrátil a směnku obchodníkovi předložil, tento mu bez okolků 1000 peso vyplatil. Ušlechtilý čin nepřítele – u Němce ještě nikdy neviděný. [71]

Od 17.2.1866 začíná zaznamenávat oběti stanného práva, [72] a to dosti podivným způsobem: K ukrácení chvíle bylo pět kousků indiánských lupičů zastřeleno podle stanného práva, [73] atd. Mezi 19. a 31.8.1866 zaznamenává: Dnes bylo šest mužů (civilistů), 4 bratři, švagr a jeden příbuzný zastřeleni podle stanného práva. Loupež a vražda. Otec, sestra a matka byli vypovězeni do Yucatanu, jeden bratr osvobozen. Rodina, jejíž jmění přesahovalo 600.000 peso. [74] Evidentně nevěří, že by muži s takovým majetkem potřebovali loupit a vraždit, navíc za spoluúčasti otce, matky a sestry. Již cestou do Mexika si Mucha na důstojníky trpce stěžuje. V telčském fragmentu, který byl napsán až po návratu domů, tato kritika vyvrcholí v obvinění, že za Maxmiliánův pád může rakouský dobrovolnický sbor, přesněji řečeno jeho hamižní důstojníci, kteří jej prostě rozkradli. [75]

Během plavby do Mexika je Mucha ještě bigotní katolík, kterému vadilo i to, že na zelený čtvrtek hrála na lodi celý den hudba. [76] První rok v Mexiku se stále usilovně snaží dodržovat náboženské rituály, na které byl z domova zvyklý. O vánocích roku 1866 dochází u Muchy ke zvratu, totální politická deziluze zjevně přivodila i náboženské ochladnutí: Pro roli, kterou Jeho výsost před dvěma měsíci přijala, nemám slov, vyhrazuji si ale právo, ústně si ji po pravdě popsat. Skutečnost je taková, že už to není rakouský císař vévoda Max, ale balón flanďáků a francouzů. Vánoce, kterým jsem nyní vzdoroval, dopadly u mne tak špatně jako ještě nikdy. 24. jsem si lehl v šest, druhý den jsem nedělal vůbec nic a třetí den jsem se věnoval úředním záležitostem, protože tady není vůbec žádný svátek církevně stanoven. [77]

Mucha ve zcela novém prostředí opouští předsudky a konvence, s nimiž odplouval do onoho Nového světa, podle kterého svůj deník pojmenoval. Zajímavost nově objeveného textu netkví ani tak v tom, co vypovídá o mexickém tažení z let 1864-1867. Autorova pozorování i hodnocení událostí se nijak neliší od názorů ostatních účastníků mexického tažení, byly to, jak lze očekávat, variace na dobová témata. Jeho informace ostatně nejsou vždy zcela přesné, například z 2700 peso určených pro sbor, které byly v únoru roku 1866 uloupeny u Amazocu, je v deníku telčského vojáka, jak lze očekávat, celých 8000 peso. [78]

Historický význam deníku tkví v něčem zcela jiném. Je to zatím jediný známý deník obyčejného vojáka, všechny ostatní deníky a paměti napsali důstojníci, často se šlechtickými tituly a vysokoškolským vzděláním. [79] Možná právě proto v něm pozorujeme výrazný posun v myšlení a postojích, který nepozorujeme u jeho vzdělanějších a světa znalejších spolubojovníků, neboť do Mexika přijeli již s hotovým názorem na svět. Mexická výprava bezesporu ovlivnila evropské veřejné mínění a možná, že skutečně podpořila myšlenku demokracie v českých zemích. [80] V roce 1865 bylo v Mexiku kolem 7000 příslušníků rakouského dobrovolnického sboru, řada z nich zemřela na mexických bojištích, ale většina se vrátila domů a byli to patrně, stejně jako náš člověk, již jiní lidé.

Bibliografie:

Aichelburg, W., 1987, Maximilian, Erzherzog von Österreich, Kaiser von Mexiko in zeitgenössischen Photographien, Wien.

Anders, F., Eggert, K., 1982, Maximilian von Mexiko, St. Pölten.

Anger, G., ed., 1886, Illustrierte Geschichte der k. k. Armee, Wien.

Cornaro, A., Österreich und das mexikanische Freikorps, Mitteilungen des Österreichischen Staatsarchivs 14, Wien.

Czajkowski, von, 1888, Aus dem Tagebuche eines kaiserlich mexikanischen Offiziers. Streuffleur’s Österreichische Militärische Zeitschrift, XXIX. Jahrgang, III. u. IV. Band, Wien.

Czeiger, S., ed., 1895, Die Oesterreichische Armee 1700-1867, Wien.

Gamilscheg, F., 1974, Kaiseradler über Mexiko, Katalog Hardegg, 130-135.

Hamman, B., 1989, Con Maximiliano En Mexico (with Maximilian in Mexico), Continenta.

Hoffmannová, J., 1974, Voják z Telče v Mexiku 1864-1867, Vlastivědný věstník moravský 26, 2, str. 170-177.

Pernes, J., 1997, Maxmilián I. Mexický císař z rodu Habsburků, Praha.

Pitner, E., Maximilian’s Lieutnant. a personal history of the Mexican campaign, 1864-1867, translated and edited by G. Etherington-Smith, Albuquerque.

Schmit, E., 1903, Geschichte der Regierung des Kaiser Maximilian I. und die französische Intervention in Mexico 1861-1867, Wien.

Sinkula, P., 1971, Čeští dobrovolníci v mexické válce 1864-1867, Sborník Národního muzea v Praze, Řada A-Historie, XXV, 3, Praha, 65-110.

Vogeltanz, J., 1997, Mexické tažení v letech 1861-1867, Střelecký magazín 2, str. 24-26.

Obrazová příloha

Kliknutím na náhled obdržíte obrázek ve zvětšené velikosti.
  1. P. Mucha
P. Muchaa
1.
Poznámky pod čarou

[1] Österreichisches Freiwilligen Corps, srov. Cornaro 1961, Daniek 1964, Gamilscheg 1974, Aichelburg 1987, Hamman 1989, Vogeltanz 1997. O české účasti: Sinkula 1971, Hoffmannová 1974, Pernes 1997, 166 a další.

[2] Vazba plátěná, šedozelená, 11 x 17 cm. Na hřbetu zlatý nápis English Library umístěný horizontálně ve dvou řádcích, podtržený zlatou linkou umístěnou 5,5 cm od horního okraje. Na hřbetu dále pět vytlačených horizontálních pásků, dva nad nápisem a tři pod ním, pásky ve vzdálenosti 2,8 cm, kromě pásků rámujících nápis, jež jsou od sebe vzdáleny 2,9 cm.

[3] 13.8.1865: Sonntag, heute beschäftigte ich mich mit Buchbinder Arbeiten.

[4] Listy jsou z kvalitního papíru, ručně nastříhané archy c. 20,5 x 16,5 jsou svázány do devíti svazků po čtyřech arších, vyjma druhého (5 archů) a posledního (dva archy a jeden volný list).

[5] Etwas für Europa! Wenn wir uns in der Weihnachtszeit an unsere deutsche Heimat erinnern, an die grünen Tannenbäume mit seinem Lichtenschmuck, an die jubelnde Kinderschare und an die Eltern welche mit stillvergnügten Miene dem frohen Treiben der Kleinen anschauen, so wird man es natürlich finden, dass der Kontrast zwischen einem deutschen und mexikanischen Weinachtstagfeste lebhaft ins Auge fällt. Es gibt ein Etwas, welches man in jeden deutschen aber in keinem mexikanischen Weihnachtsabend findet und dieses Etwas ist die Gemütlichkeit, deshalb überkamt uns mehr der je an Weihnachtsabend das Gefühl, in der fremde zu sein. Deshalb vermisten wir mehr der je an diesen Abend die Heimat. Hier finden wir allerlei Heiterkeit, lauter Freude, auch etwas Religion und Loebesang, aber keine Gemütlichkeit.

[6] 26.8.1864: Nicht uninteressant für einen Deutschen ist das Versehen hierlands. 27.7.1865 poznamenává, že mezi příslušníky francouzské legie, kteří právě tehdy dorazili do Puebly, našel mezi Francouzy mnoho Němců a Čechů (Böhmen). Jiné národnosti ho nezajímaly. V celém deníku není ani slovo o Polácích či Maďarech, kteří v rakouském dobrovolnickém sboru tvořili podstatnou část.

[7] 29.8.1865: Brief nach Hamburg an Optiker Görner expediert.

[8] 19.8.1865: Samstag. Unglückstag, die letzte Pfeife Nachmittag 2 Uhr im Quartier am Hofe zerschlagen.

[9] Srov. Anger 1886, tab. XIX.

[10] Na rubu Photographie Jos. Diwischovsky.

[11] 8.3.1866, oba jsou uvedeni jako Führer.

[12] 17.7.1866.

[13] 16.7.1865, 12.8.1865, 17.9.1865, 10.12.1865, 17.7.1866, 12.12.1866, 14.1.1867.

[14] 18.7.1864: Von Weißkirchen nach Groß Kanisza, daselbst Biedermann getroffen in dulci jubilo. Groß Kanisza je dnešní Nagyakanicza, Maďarsko, Mucha tudy projížděl cestou do kasáren sboru v Lublani.

[15] Jméno Mucha najdeme i na posledním listu deníku, v čele seznamu jmen s připojenými čísly.

[16] Litografie, 10 x 17,4 cm, kresba signována V. Weisz, M. Cadet, litografie signována J. Sculzc. Zhotoveno v litografickém závodě J. Blasnik v Lublani. Titul: Reiseerinnerungen aus Krain von Dr. H. Costa. Mexicanische Caserne (Vorhin Zuckerrafinerie in Laibach). Ve Vídni (Österreichische National Bibliothek) i v Lublani (Slovanska knjižnica) mají pouze první vydání: Heinrich Costa, Reiseerrinnerungen aus Krain, Laibach, Eger 1848. O mexických kasárnách srov. Czajkowski 1888, III, 3.

[17] 16.4.1864: Die Musik spielt das Kirchenlied Wir werfen sonach hält der Geistliche (Direktor des Museums) Herr Billimek bei einer Todesstille eine erbauliche Predig über die Auferstehung Christi und über den Zweck unserer Reise und Unternehmung. PhDr. P. Vilímek, profesor přírodopisu na Vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, byl později jmenován ředitelem muzea v hlavním městě Mexiku. Podle Sinkula (1971, 92) byl Maxmiliánem pozván roku 1866, ale podle Muchových pamětí přijel do Mexika roku 1865, již jako Direktor des Museums.

[18] 8.4.1864: Die vordere Zeichnung zeigt den Grundriß der Feste Gibraltar vom Schiff abgenommen.

[19] Heute nachmittag bekamen unsere Nachbarinnen (Engländerinnen) von zwei Mulatten Mädchen Besuch, dies veranlaßt mich das Tagebuch aus den untersten Schichten des Reisekoffers hervorzubringen um ihren Sonntagsputz ein wenig zu notieren. Schwarz wie der Teufel, eine Haube nach beiliegendem Formular, kurzer Leib, jedoch ohne Krinoline. Wie gesagt von guter Alter und mit guten reinen Gewissen muß man sein um nicht ein wenig vor diesen Gestalten zu erschrecken.

[20] Okresní archiv Jihlava, pobočka Telč, sign. L 2001; fotokopie OA Jihlava, Sbírka foto, sign. b 71/1-8. Srov. Jaroslava Hofmannová, Voják z Telče v Mexiku 1864-1867, Vlastivědný sborník moravský 26, 1974, 170-177. Za laskavé zaslání fotokopie děkuji tímto kolegu Dvořákovi. Rukopis je podobný, ale k určení totožnosti je nutná zevrubná grafologická analýza.

[21] Telčský fragment: Der Abzug aus dieser schönen Stadt war eine noch nie dagewesene Szene. Kleider trug jeder die er wollte (dies war übrigens schon auch während der ganzen Zeit), meist angesoffen zog der Rest von zirka 1400 Mann von Puebla. Ich war zu dieser Zeit beritten und zog somit mit meinem Chef davon, um allenfalsigen Skandalen nicht beiwohnen zu müssen. Deník k 12.1.1867: Früh nach einen viertägigen heillosen Wirtschaft, nämlich beladene Wagen mit Allerhand werden ununterbrochen bei allen Toren der Kasernen weggeführt etc., gehen wir, die zweite Kolonne, um ˝ 8 Uhr früh nach Amozoc ab. Leutnant Hurdalek, Jellinek und ich sind beritten voraus und kamen in der Station gegen 10 Uhr Vormittag ab.

[22] V telčském fragmentu se píše o plavbě do Mexika v roce 1864, ačkoliv z deníku víme, že Mucha odplul až v roce 1865. Možná se autor přepsal, v deníku je takových chyb v datech celá řada, nebo počítal cestu už od pobytu v Lublani.

[23] 24.6.1965: Heute ist der Tag wo ich mich durchs Briefschreiben einer großen Aufgabe entledigte.

[24] 25.6.1865 (Marii, Leopoldovi a Johannovi), 10.2.1866 (Leopoldovi a Johannovi).

[25] 29.12.1866.

[26] 15.8.1865 a 12.2.1866.

[27] 29.11.1865: ... vom Schwager und Bruder Briefe erhalten. Freude durchströmte mein Inneres um so mehr, als ich den Neid der Anderen bemerkte.

[28] 28.1.1865.

[29] 19.8.1866 dostal dopis od Leopolda: nicht besonders erbaulich (patrně ho vyzýval, aby se vrátil), 15.11.1866 si poznamenává, že je svátek Lepolda.

[30] 1 Teil bis zum 26/4 nach Brünn eingesendet, 2 Teil bis zum 28/5 nach Leopold eingesendet, 3 Teil bis zum 24/6 nach Johann eingesendet. 1 Brief Fichtenau, Laibach; 1 Brief Bader Anna, Laibach; 1 Billett Marie; 1 Billett Kodeli; 1 Brief Schlessinger, Brünn; 1 Brief Mucha, Teltsch; 1 Brief Pribislafský, Teltsch.

[31] Záznam k 1.5.1865.

[32] 15.7.1865, tedy přesně měsíc po zahájení náboru do dobrovolnického sboru prostřednictvím okresních doplňovacích velitelství.

[33] Telčský fragment: Leutnant Hellmut (einstens in Regiments Ludwig gewesen, den ich sehr gut von dazumal kann). Srov. též záznam v deníku o odjezdu z Lublaně 28.3.1865: Musik von Ludwig N. 8 und Unsere. Plukovník a majitel 8. pěšího pluku byl arcikníže Ludvík Josef Antonín Viktor (1784-1864), srov. Czeiger 1985, 482.

[34] Srov. Daniek 1964, 53. V odborné literatuře byly známé pouze lodě Bolivian, Peruvian a Veracruz, srov. Sinkula 1971, 89. Cornaro 1961, 68 (a po něm Sinkula 1971, 89) chybně uvádí, že poslední transport odjel z Lublaně v únoru 1864.

[35] Mucha se údajně zpozdil i při odjezdu z Veracruzu (zápis ze 7.5.1865), takže odcestoval s velitelem transportu, nadporučíkem Zachem. Mucha nevynechal jedinou příležitost, jak se dostat do blízkosti důstojníků.

[36] Bibliografie pamětí: Anders, Eggert 1982, 121-125.

[37] Srov. Schmit 1903, I, 382.

[38] Heute hatte ich die Gelegenheit gehabt beizuwohnen wie Herr Leutnant Czergedi einen Mann ganz unverschuldeter Weise mit einem gehörigen Knittel aus allen Kräften einen Schlag über den Rücken versetzte - Augenzeuge xxx: Pospischil und Leer der 17 Kompanie: - freiwilliges Corps und österreichisches Reglement?! Gott sei uns Armen in der Zukunft gnädig. 18.4.1865 si zapsal:

es sieht alles unseren guten Vorgesetzten ähnlich, denn sie brachten den in Österreich zur Teil abgelegten Zopf in größeren Dimensionen mit.

[39] Die äußerste Not und der Hunger bringt sie dazu, ich werde mich gewiß nicht ausschließen mich an allen zu betheiligen und soll es das schnöde Leben kosten. Die Behandlung von Seite der Offiziere ist eine der erbärmlichsten. Selbst jetzt in einem Momente, so mancher mit dem Sein und nicht Sein streitet.

[40] Datum se shoduje s Cornarovým zjištěním, srov. Cornaro 1961, 68-69.

[41] Sinkula 1971, 100 se domnívá, že byl to mohl být Čech, ale byl to Maďar, srov. zápis 25.5.1865: Abends nach dem Zapfenstreich wurde von Seite der Husaren dem Major Czillich ein Strickzug (Fackelzug) mit Musik dargebracht. Derselbe eine längere ungarische, sonach eine sehr knappe deutsche Anrede.

[42] Srov. např. Pitner 199, 52.

[43] 17.9.1865: Heute machte ich den Herrn Generalen Corpskommandanten eine Visite, der mir angenehmen Trost erteilte. 24.9.1865: Sonntag. Beim Herr General mit den Dokumenten. Rücksicht zugesagt.

[44] 24.2-26.12.1865.

[45] Josef Rudolf Sawerthal 1819-1893, dcera Mathilde Sawerthal 1845-1908, srov. Československý hudební slovník, Praha 1963-1965, II, 974 (Josef Rudolf Zavrtal).

[46] 19.8.1866... Dem anscheine nach wird das Corps die Kapitulation bedeutend vor sechs Jahren beendet haben. Sbor byl skutečně zanedlouho rozpuštěn, již 13. prosince 1866, část dobrovolníků vstoupila do národní císařské mexické armády. Mucha vstoupil 29.12.1866 do císařské policie.

[47] Heute unternahm ich mit Wachmeister Czapek Landpartie nach Cholula. Cholula ist eine der ältesten Städte Mexikos, die einstige Residenz des Aztekischen Königs. Im Orte selbst sind drei künstlich aufgeführte Pyramiden, in der große des Brünner Spielbergs, jedoch viel höher. Mehrere Kirchen, die älteste hievon ist nicht so hoch wie die Stephans Kirche in Wien aber drei bis viermal so groß. Großer schöner Platz mit einer Promenade, die Umgebung, die Kultur läßt nicht zu wünschen übrig, so stelle ich mir das Paradies vor, wenn eines überhaupt besteht.

[48] Srov. Pitner 1993, 93.

[49] Srov. Pitner 1993, 63.

[50] 17.7.1866 O! Schrecklicher Gedanke... in Europa wieder vom neuen anfangen zu müssen.

[51] Například velmi časté používání obratů s behufs.

[52] Např. 10.12.1965. Sonntag eine Spazierfahrt zu Fuß gegen Popocatepetl mit Hick et Pinkas, gut amüsiert. Am Rückwege von Indianern angefallen, wobei wir, d.h. Pinkas und ich, fünf Stück, erster mit Jatagan letztere mit dem Dolch, kalt gemacht. Abend mit Radinovic in Circus.

[53] Alles strömt nach der Kirche - elegant und pöbelhaft, jung und alt, in der größten Parade, wohnt man dem Gottesdienste seit früh bis in die späte Nacht bei.

[54] Např. Obzwar místo obwohl.

[55] Např. fürs místo für das.

[56] Gemäk místo Gemecker, Karbonateln místo Karbonaten, krachelerisch místo krachigerisch, Sopfa místo Sofa, Tücheln místo Tüchern, ap.

[57] Gebürge místo Gebirge, zásadně píše z místo tz (troz, trozte či Trozdem místo trotz a trotzte či Trotzdem, jezt místo jetzt, leztenmal místo letzten Mal).

[58] 29.12.1864... Ihre vom Geiste stark unterspickter Gemüter.

[59] Místo Omelettes používá Amoletts (z českého amuleta), místo Beisel píše Peisl (z českého pajzl).

[60] K 16.4.1865 zmiňuje dobrovolníka jménem Střibrní místo Stříbrný, 19.8.1865 píše správně Leutnant Jakubofský.

[61] Z latiny převzaté slovo firm přepisuje třikrát foneticky jako fürm. Velmi často používá zkratku etc. ale zásadně v podobě ect. nebo ezt. Ke komické změně významu dochází, když píše deliktirten místo delektierten.

[62] Opakovaně píše pieçen místo pieces, Rolet místo Roulette, Passacheure místo Passagiere (v telčském fragmentu Pagagiere).

[63] Např. píše in Dolci Jubileo nebo in Dolce Jubileo místo in dulci jubilo.

[64] Záznam z Puebly, 28.5.1865: Wie in Italien so auch hier die Glocken in unermüdeter Bewegung, nur das Gewohnheit machen das ewige Gebäude erträglich.

[65] Jsou tu zeměpisné názvy nebo termíny nemající německý ekvivalent, jako pulque, v mexické španělštině název pro alkoholický nápoj vyráběný ze kvašené štávy agave. V telčském fragmentu komolí španělské slovo gargantes do podoby harmankes.

[66] Die Bauart der Häuser ist von unseren ganz abstrahierend (psáno abstrahirend), 18.-12.5.1865.

[67] Ausbarkierung, ummaltert, interisch, vivens.

[68] 16.8.1865: Neusteten Gerüchte zufolge sollen 20 Mann der 15 Kompanie abgefangen sein, ihnen Waffen und Munition abgenommen und wieder zurück geschickt worden seiend. Die Herren Saragossen sind recht charmante Herren - se begnügen sich mit Waffen.

[69] 10.3.1866: Von der Damenwelt war die Frau Suck vertreten, 29.3.1866: Die Damenwelt im großersten prunke geht durch die Strassen die Kirchen besuchen, 30.3.1866: Die Damenwelt wetteifert mit dem Putze, 16.5.1866: Auch hier findet man meistens weise und recht nette Gesichter besonders bei der Damenwelt, 28.5.1866: Unter der Damenwelt erblickt man hie und da recht angenehme Gesichtchen, 29.12.1866: Der Luxus der Damenwelt ist heute stark entwickelt. 2.1.1866 píše o tom, že se svým přítelem koketoval nedovoleným způsobem se dvěma dámami.

[70] V zápise k 8.3.1866. 24.4.1865 píše rovněž o ceně za prostitutku na ostrově Martinique, ale zdůrazňuje, že o tom jenom slyšel: Die Leibübung einer unanständigen Bürgerstochter wurde laut Mitteilung mit 2 Francs bezahlt.

[71] Der Leutnant Jakubofský wurde vor etlichen Tagen von den Dissidenten samt der Kassa von 1000 Peso gefangen genommen. Die Mannschaft wurde wie gewöhnlich entwaffnet und samt Leutnant zurück gesendet. Der Guerilla Anführer Juarez bedeutete dem Leutnant er möge die 1000 Peso der Schwere halber da lassen er gebe ihm einen Wechsel lautend auf einen Kaufmann in Orizaba. Dies wurde realisiert von beiden Seiten, und als Leutnant Jakubofsky zurückkehrte und den Wechsel den Kaufmann präsentierte, zahlte der letztere anstandslos dem Leutnant die 1000 Peso aus. Ein edler Zug vom Feinde - beim Deutschen noch nie da gewesen. Mexičtí obchodníci odmítali přijímat směnky vydané rakouským sborem, srov. Daniek 1964, 78.

[72] Po 3. říjnu 1865, kdy Maxmilián I. vydal dekret o přísném stíhání rebelů a banditů, bylo podle údajů republikánské strany popraveno osm až devět tisíc Mexičanů, srov. Schmit 1903, II, 36.

[73] Zum Zeitvertreibe wieder heute fünf Stück Indianer Räuber standrechtlich erschossen.

[74] Heute wurden sechs Mann (Zivilisten), 4 Bruder, Schwager und ein Verwandter, standrechtlich erschossen. Raub und Mord. Vater, Schwester und Muter nach Yucatan verurteilt, ein Bruder pardonniert. Familie, die ein Vermögen mehr den 600.000 Peso besitzt.

[75] Den größten Stoß, den eigentlich das Kaiserreich behufs so zeitlichen Niederlage erhielt, war immer von Seite des Korps. Nämlich die meisten Offiziere des Korps dachten nur einzig und allein auf ihre Säckel.

[76] 13.4.1865: Gründonnerstag... trotz des heiligen Tages spielt die Musik Vormittag und Nachmittag.

[77] 29.12.1866: Die Rolle S. Majestät seit zwei Monaten angenommen ist eine unbeschreibbare, behalte mir jedoch vor, selbe mündlich wahrheitsgetreu zu beschreiben. Tatsache ist, daß es nicht mehr österreichischer Kaiser Herzog Max, sondern ein Ballon der Pfaffen und Franzosen ist. Die Weinachten, da ich dermalen trotzte, fielen bei mir so wie noch nie schlecht aus. Am 24. legte ich mich um sechs Uhr nieder, andern Tages machte ich gar nichts und dritten Tag benutzte ich für Kanzlei Geschäfte, da hier überhaupt gar kein Feiertag kirchlich festgesetzt ist.

[78] K 17.2.1866: Am 15/2 ritt der Polizei Oberst mit acht Mann Bedeckung auf der Strasse nach Amazoc mit 8000 Peso Eisenbahn Banggelder. Zwischen Puebla und Amazoc wurde er von circa dreißig Mann Räuber überfallen, Geld ihm abgenommen, drei M. der Reiterei getötet. Er mit den anderen fünf Reitern, retteten sich. Srov. dopis plukovníka Zacha mexickému ministerstvu války z 24.2.1866 (Kriegsarchiv), podle Daniek 1964, 78.

[79] Bibliografie pamětí: Anders, Eggert 1982, 121-125.

[80] Sinkula 1971, 108 s odkazem na Národní Noviny č. 64, 2.7.1867.

Aktualizováno: 01.09.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno   *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno   ID datové schránky­­: yswjrie  
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 19.10.2018 10:11
TOPlist