Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

KOLUMBŮV LODNÍ DENÍK (NAKLADATELSTVÍ NOVINA, PRAHA 1942) A JOSEF ŠUSTA

Pozvánka na konferenci, velikost 34 kB.

9. ročník odborné konference (11. - 12. října 2000)
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska

KOLUMBŮV LODNÍ DENÍK (NAKLADATELSTVÍ NOVINA, PRAHA 1942) A JOSEF ŠUSTA

Ivo Barteček

Světová putování a česká knižní kultura , záhlaví našeho setkání, svým způsobem symbolicky završují v českém prostředí desetiletí zvýšeného zájmu o Nový svět. Tento interes kulminoval k roku 1992 ve Španělsku a k roku 2000 kulminuje v Portugalsku, a to připomínáním objevitelského úsilí raně novověkých impérií. V obou případech však za stále se zmenšujícího pochopení ze strany potomků domorodých indiánských kultur, jakož i samotných současných Američanů.

Zásadní proměna nově nalezeného kontinentu - vynucené opuštění po staletí závazného životního způsobu, na něž nebyli ani krajina ani lidé připraveni - promlouvá do dnešních dnů podobou traumatu, zániku novosvětských předkolumbovských civilizačních modelů. Zásadní a velké mezníky se však rodí právě tímto dramatickým a nikým neohlašovaným způsobem. Vstupují bez vyzvání, bortí minulé a současné a jsou bezmezně oddány budoucímu. V protikladu k těmto tragickým důsledkům stojí svobodný duch - v našem případě Kolumbův, který svým činem dokázal otevřít (ovšem jen Evropě) zatím neznámé možnosti.

V obdobné tragické polaritě - na jedné straně z vnějšku nesené zkázy a zmaru v podobě světového válečného konfliktu, na straně druhé oceňováním nezkrotnosti lidského ducha - se rodí české vydání Kolumbova lodního deníku (Dvě knihy velkých činů a velkého osudu) , připravené pro českého čtenáře pražským nakladatelským domem Novina za spoluúčasti Josefa Šusty k roku 1942. [1] Historik, který zasvětil svůj úděl budování prestiže české a československé historické vědy v letech meziválečné existence demokratického Československa a záchraně možného po napadení českých zemí ze zlovůle německého souseda, nacházel mimo jiné tímto způsobem jednu z mála příležitostí skutečně svobodného sebevyjádření.

Vydání Kolumbova lodního deníku bylo pro Šustu opětovanou příležitostí připomenout téma periodizace obecných dějin, již dříve dotčené v diskusi s nadějným historikem hospodářských a sociálních dějin Bedřichem Mendlem - to je pojímání roku 1492 jako (byť pracovního) mezníku uvozujícího novou epochu dějin. [2] Odborné kruhy historické , píše Josef Šusta, se ovšem opětovně vyslovovaly dosti skepticky o možnosti a nutnosti tak určitého mezníku v základní periodisaci světových dějin, neboť o hodnotu skutečného startu evropského lidstva k rozběhu do nového věku závodí tu proto spíše rozličné stupně životního slohu: renesance, barok, osvícenství, vítězství duchového individualismu nad předchozím typismem feudálním, reformační zvrat v jistotách víry o spáse... [3]

Připomíná nám tak skutečnost, že Nový svět, Indie, byly objeveny a dobyty pro Kastilii, a ta byla zemí stále provázanou s feudálními řády, které byly vzdáleny podobám očekávaného evropského novověku. Vedle úvodní úvahy Renesance, reformace a barok v pátém svazku melantrišských Dějin lidstva z roku 1938 se ještě precizněji a pod stejným názvem vyjádřil v průběhu válečných let v zatím rukopisně připravovaných Milnících dějin , které se nakonec objevily na pultech knihkupectví až po téměř šesti desítkách let zámlky - roku 1999 jako Úvahy o všeobecných dějinách (Praha, Argo) - a oslovují tak čtenáře o dvě generace mladší.

Vše to a co jiného více uvádí se tedy pro zachování tradičního rozmezí mezi věkem středním a novým a není věru snadno rozhodovati se pro to či ono základní hledisko periodizační. Proto lze zajisté omluviti, označíme-li dobu dvou set let, sevřenou výraznými mezníky pádu Cařihradu a vestfálského míru, jako zvláštní nárazníkovou oblast raného novověku, jejíž brány jsou široce otevřeny nazpět i dopředu. [4]

Přestože Kolumbův objev vložil nový kontinent do rukou impéria a dynastie, jež byly spjaty svazkem mnohem těsnějším se středověkem než s ovzduším nové doby, reflektuje Šusta odlišnou kvalitu Kolumbova objevitelského činu, jehož skutečný dosah zůstává velikým i při nejopatrnějším vědeckém ohledání [5]a kterým se do budoucna dějiny stávají skutečně dějinami - nazíranými z pozic Evropy a bílé rasy - světovými. Sama osoba Kolumbova, veskrze pozitivně oceňována, je Šustovi příkladem předobrazu nutného budoucího směrování vývoje evropského myšlení důvěřujícího v neomezené schopnosti vnitřně silného a svobodného ducha. Slovo svobodného zdůrazňuji, a to v kontextu druhého světového válečného konfliktu a nesvobody českých zemí.

Samotné zpřístupnění Kolumbova lodního deníku českému čtenáři se neudálo cestou jednoduchou. V roce 1942 nabídnutý český překlad nebyl převodem původního španělského znění, ale byl pořízen prostřednictvím překladu italského. Překlad pořídil Jan Brechensbauer, a to z milánského vydání, [6] obálku zpracoval Vojtěch Tittelbach. Pro volbu italské předlohy, jakožto výchozího textu uvádějícího Kolumbův deník do češtiny, shledával Josef Šusta více dobrých důvodů. Jednak se dle jeho soudu jednalo o vzorový překlad, jednak - a to pokládejme za opodstatněné - Kolumbus sám, ač i jménem snažil přizpůsobiti se jako Christobal Colon kastilskému ovzduší, opravdu s ním nikdy nesplynul a zůstal i ve svém výrazovém cítění Vlachem. Pravý stín jeho velikého ducha leží tedy na italském výběru... [7]

Očekávaný výsledek se dostavil. Poprvé se v českém jazyce, a to u příležitosti 450. výročí Kolumbova vstupu do předpolí Nového světa, objevuje kniha o objevných cestách a Kolumbových osudech sepsaná bez románového znejasňování, bez legend, bez patosu. I při žalostném nedostatku památek, pramenů na Kolumba možno konstatovat, že ji svým způsobem napsal Kolumbus sám. Český čtenář tak mohl poprvé česky číst dochované úryvky Kolumbova lodního deníku z jeho první památné plavby přes oceán v letech 1492-1493, jakož informace o druhé, třetí a čtvrté cestě, a to prostřednictvím parafrází ostatních částí deníku, zpráv a listů, jak je podávali mimo jiné první Kolumbovi životopisci, především jeho syn Fernando Colombo a dominikán Bartolomé de las Casas.

Uvedení zatím nejautentičtější verze Kolumbových objevitelských osudů bylo o to významnější, že se skutečným zájemcům dostal do rukou kvalitní text, který vyplňoval zatímní vakuum a do důvěryhodných souvislostí uváděl již dříve čtenářsky úspěšné populární podání Kolumbových životopisů z pera H. H. Houbena - Kryštof Kolumbus. Vzestup a pád nejslavnějšího objevitele , které v roce 1940 s 28 původními ilustracemi a třemi mapami vydalo Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství v Praze, a to v Knihovně světové literatury (v překladu Františka Petra a s návrhem obálky od Antonína Chlebečka).

Vraťme se zpět ke svobodě ničím nespoutaného ducha, ke svobodě, která dovolila Kolumbovi dosáhnout cíle, byť, jak neopomenul připomenout již dříve zmiňovaný spolupracovník Josefa Šusty na melantrišských Dějinách lidstva Bedřich Mendl, jest zvláštní tragický rozpor ve zprávách, které Kolumbus podal o svých objevech. Obsahují mnoho správných jednotlivých pozorování, avšak v hlavní věci zůstával Kolumbus slep. Mínil, že jest ve východní Asii. [8]

Kolumbův lodní deník a jeho české vydání heuristicky korespondují s pátým svazkem Dějin lidstva, který byl samotným redaktorem Šustou chápán jako výjimečný, zejména ve vztahu k vymezení přechodové role raného novověku. Navíc, a to pokládejme za zásadní, vznikal sice pátý svazek, jehož dokončovací práce probíhaly na jaře roku 1938, v atmosféře autorovy vnitřní krize zapříčiněné mimořádným vědeckým a společenským nasazením, nicméně stále ještě v podmínkách svobodného Československa.

Josef Šusta pokládal pátý svazek Dějin lidstva za výjimečný. Obdobně výjimečným shledávám Šustův podíl na vydání Kolumbova deníku. V čem nalézám onu výjimečnost? V průběhu světového válečného konfliktu se Josef Šusta, prezident České akademie věd a umění, kteroužto funkcí přijal na sebe břemeno odpovědnosti za českou vědeckou a uměleckou frontu, programově z vlastního rozhodnutí vzdával osobní autorské publikační aktivity, aby tak vyjádřil solidaritu s těmi, kterým byly tyto možnosti dočasně zapovězeny či vynuceným odchodem ze života, jako v Mendlově případě, navždy znemožněny. [9] Výjimkou byly tituly již dříve odevzdané do tisku a kolektivní dílo Dějiny lidstva, kde byl Šusta povinován jak spolutvůrcům, tak Melantrichu naplňováním smlouvy. [10]

Autorova bibliografie je mezi léty 1939 až 1943 (poté již za života nepublikoval) více než sporá a ostře kontrastuje s jeho výpovědí předchozích desetiletí. Z pouze několika tištěných textů (nepočítaje drobné útvary - recenze a zprávy), z nichž se váže k Olomouci Slovo pozdravu z cizí farnosti. Ing. Dr. František Kovářík a jeho dílo (1865-1940) , Olomouc 1940, nás svou výjimečností zajímá právě autorovo Úvodní slovo ke Kolumbovu lodnímu deníku. Všech zbývajících sedm publikovaných textů je provázáno s českými dějinami. V nesvobodě protektorátu a za autorova programového tvůrčího mlčení představuje účast na vydání Kolumbova lodního deníku výrazné a snad i příjemné vybočení.

Kolumbovské výročí se stalo Šustovi příležitostí k návratu k dokončenému a oblíbenému pátému svazku Dějin lidstva, jakož i k hlubší vzpomínce na jednoho ze spoluautorů projektu obecných dějin - na Bedřicha Mendla, který dobrovolně odešel k roku 1940 ze života stižen rasovou diskriminací, když nenalézal možnost jak žít se ctí v milované vlasti a který před porobou ducha volil jeho svobodu bez žití. [11] Současně bylo kolumbovské výročí Šustovi příležitostí k oslavě svobody ducha na příkladu naplnění cíle u Kryštofa Kolumba.

V téže době, kdy sepisoval Úvodní slovo k Deníku, sepisoval na lužanském zámku od roku 1942 své paměti. [12] Ztvárňování pamětí - zdá se - náleželo v bídě válečných let k Šustovým nejmilejším úkonům, což dosvědčuje rovněž korespondence, jak doložil analýzou Jiří Lach. [13] Jiný z badatelů, Josef Blüml, soudí, že Josef Šusta začal snad již tehdy v roce 1942 v souvislosti s psaním svých vzpomínek uvažovat o sebevraždě. [14] Každopádně nově procházel rukopisy a v konečné podobě v pátém svazku Dějin lidstva publikované partie Bedřicha Mendla. Byl to právě Mendl, kdo Šustovi již dříve připravil materii. Jeho Nové obzory a řády hospodářské shrnovaly nejnovější poznatky evropské historiografie, v případě Kolumbově pak italské a především francouzské provenience. [15]

Úvodní slovo, uložené do českého vydání Kolumbova lodního deníku, bylo holdem svobodě ducha mořeplavce Kryštofa Kolumba a zároveň jako by se stávalo znovupřipomenutím českého historika Bedřicha Mendla, který tak - ač fyzicky nepřítomen - promlouvá slovem ke čtenáři skrze svého učitele Šustu. Ti, kteří byli zainteresováni na osudech Dějin lidstva a české historiografie, si snad těchto skutečností do jisté míry mohli být vědomi. Do jaké míry opětovné se přiblížení Bedřichu Mendlovi a stále přítomná skutečnost jeho dobrovolného odchodu ze života mohly být jedním ze skladebných prvků mozaiky, která ve své konečné podobě roku 1945 povede i Josefa Šustu k jeho dobrovolnému odchodu ze života, zůstává nezodpovězeno.

Lze však v kontextu Úvodního slova ke Kolumbově lodnímu deníku, dále příslušných partií pátého svazku Dějin lidstva a Šustových pamětí ( Léta dětství a jinošství. Vzpomínky I , ed. K. Stloukal, Praha 1947) shledávat důvody, proč bylo při převodu textu do češtiny sáhnuto po italské předloze. Jiří Lach nabízí v propojenosti s pátým svazkem Dějin lidstva konstatování: Když po vstupním slovu s lapidárním titulem Renesance, reformace a barok rozvinul J. Šusta v první kapitole rozsáhlou črtu o rozšíření renesance v Itálii a západní Evropě, nepodal tím jen důkaz čtyřicetiletého studia této tematiky. Zároveň do jisté míry seznamoval čtenáře s obdobím, které mělo vedle obecné důležitosti vliv na něj samotného. V mnohovrstevném obrazu Šustových vzpomínek je patrná citová spřízněnost s italským prostředím... [16]a Kolumbus, Janovan, dle Šusty spíše náležel tomuto italskému prostředí, než prostředí kastilského dvora, v jehož službách - jak tomu chtěl osud - dosáhl Nového světa. Nejvýznamnějšího vkladu - svobody ducha - se mu dostalo na Apeninském a ne na Pyrenejském poloostrově. Právě zde byly kladeny základy pro osudový Rubicon Evropy.

Tato citová spřízněnost s italským prostředím uvádí Josefa Šustu blíže ke Kolumbovi a spolupráce na české verzi Kolumbových lodních deníků jej posouvá k bližší identifikaci se s osudem velikána, který prolomil středověké geografické horizonty a otevřel Evropě netušené možnosti, avšak odešel z tohoto světa takřka zapomenut - vzdálen ruchu středomořských a atlantických přístavů ve vnitrozemském Valladolidu. Přes staletí se Kryštof Kolumbus stává Josefu Šustovi blízký svým nevděčným osudem. Snaže se blížící smrtí zlomeným hlasem znova a znova vytýkati příliš netečnému okolí význam a velikost svého objevu, nepoznával ho vpravdě sám, stejně jako zůstal osudem okraden i při jeho pojmenování... [17]

Poznámky pod čarou

[1] Plný podtitul zní Rekonstrukce a citace lodního deníku Kryštofa Kolumba z první oceánské plavby (1492-1493) a zprávy a listy Kolumba a jeho současníků o dalších třech cestách 1493-1496, 1498-1500 a 1502-1504 a o smutném konci objevitele , sebrané a vydané péčí Rinalda Caddea s předmluvou Josefa Šusty.

[2] Srovnej v populárně vědecké podobě J. Janáček, Tvůrce dějin Kryštof Kolumbus, Dějiny a současnost, 1/1992, s. 2-6.

[3] J. Šusta, Úvodní slovo, in: Kolumbův lodní deník, Praha 1942, s. 8.

[4] J. Šusta, Úvahy o všeobecných dějinách, Praha 1999, s. 168-169.

[5] J. Šusta, Úvodní slovo, c. d., s. 8.

[6] Název původního vydání Giornale di bordo di Cristoforo Colombo - Relazioni di viaggio e lettere di Cristoforo Colombo. Nakladatel Valentino Bompiani, Milano.

[7] J. Šusta, Úvodní slovo, c. d., s. 18.

[8] B. Mendl, Nové obzory a řády hospodářské, in: Dějiny lidstva od pravěku k dnešku (red. J. Šusta), díl 5., V branách nového věku (1450-1650), Praha 1938, s. 162-163.

[9] K osudům české historiografie za druhé světové války srovnej J. Tomeš, Historiografie v čase zkoušky, Praha 1992, obecně pak konferenční sborník Věda v českých zemích za druhé světové války, Práce z dějin Akademie věd, seria C, fasciculus 3, Praha 1998.

[10] Srovnej příslušné partie in: J. Lach, Role Josefa Šusty při vzniku Dějin lidstva, dizertační práce, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc 2000.

[11] K osobnosti a dílu B. Mendla srovnej sborník z vědecké konference Bedřich Mendl, profesor hospodářských dějin Univerzity Karlovy 1892-1992, Acta Universitatis Carolinae, Philosophica et historica 4 - 1994, Velké osobnosti Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Praha 1997.

[12] Srovnej J. Blüml, Šustovy vzpomínky, in: Věda v Československu 1945-1953, Praha 1999, s. 401-406.

[13] J. Lach, c. d., s. 87.

[14] J. Blüml, Smrt Josefa Šusty před padesáti lety, Jihočeský sborník historický, 64, 1995, s. 168.

[15] J. Polišenský, Bedřich Mendl, průkopník studia dějin expanze Evropy, in: Bedřich Mendl, profesor hospodářských dějin... , c. d., s. 47-51.

[16] J. Lach, c. d., s. 149.

[17] J. Šusta, Úvodní slovo, c. d., s. 17.

Aktualizováno: 01.09.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno   *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno   ID datové schránky­­: yswjrie  
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 17.10.2018 12:54
TOPlist