Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

CESTOPISNÁ LITERATURA VE STŘEDOVĚKÝCH RUKOPISECH MORAVSKÉHO ZEMSKÉHO ARCHIVU V BRNĚ

Pozvánka na konferenci, velikost 34 kB.

9. ročník odborné konference (11. - 12. října 2000)
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska

CESTOPISNÁ LITERATURA VE STŘEDOVĚKÝCH RUKOPISECH MORAVSKÉHO ZEMSKÉHO ARCHIVU V BRNĚ

Stanislav Petr

V úvodu svého vystoupení bych se chtěl omluvit, že můj příspěvek bude pouhým upozorněním na ty rukopisné prameny Moravského zemského archivu (MZA), v nichž se téma cestování a poznání cizích zemí objevuje.

V MZA je v šesti fondech uloženo na 150 středověkých rukopisů, [1] mezi kterými nalezneme i tři, v nichž se vyskytují texty s cestopisnou tématikou. Jako první z nich bych uvedl rukopis fondu G 10 sign. 560. Je to papírový rukopis o 168 ff., malého osmerkového formátu (16 x 10,5 cm), svázaný v původní celokožené vazbě. [2] Rukopis náležel do sbírky moravského historika a archiváře Antonína Bočka, odkud se dostal do MZA v roce 1858. Hned první text, který je v rukopise zapsán, obsahuje na ff. 1r-83v popis cesty do Palestiny, kterou v roce 1483 podnikli Bernard z Breitenbachu, děkan mohučského dómu, hrabě Jan ze Solmsu a rytíř Filip z Bicken. [3] Cestu započali v porýnském Oppenheimu na den sv. Marka (25. dubna) roku 1483. Po třítýdenním putování dospěli do Benátek; zde si u Augustina Contereniho zajistili galéru s průvodcem - patronem. Cesta až do Jeruzaléma stála každého z poutníků 42 dukátů a přeprava byla zajištěna písemnou smlouvou, která je v cestopise doslovně uvedena. Čas před vyplutím trávili návštěvou benátských kostelů a památek; nevynechali ani výlet na ostrov Murano, spojený s prohlídkou tamějších proslulých skláren. Navštívili rovněž nedalekou Padovu, kde shlédli její církevní památky. Z Benátek vypluli na najaté galéře 1. června podél jadranského pobřeží a po dvanácti dnech přistáli u ostrova Korfu. Jónským mořem dopluli v neděli 15. června do Modonu (Methóni), ležícího na jihozápadním pobřeží Peloponésu. Ještě téhož večera pokračovali v plavbě za mírného větru podél severního pobřeží Kréty a 19. června večer připluli ke Rhodu, sídlu velmistra řádu johanitů, kde je čekala čtyřdenní zastávka. Čas opět vyplnili návštěvou památek, tentokrát i prohlídkou zbytků jednoho ze sedmi divů světa - Kolosu rhodského, jemuž věnovali i patřičné místo ve svém cestopisu. Ze Rhodu odpluli 23. června na Kypr, kde po zastávkách v Baffě (Paphos) a Episkopii následovala další zastávka. Z kyperského přístavu vypluli poutníci 27. června za příznivého větru a cílem byla již Svatá země, kde přistáli 29. června v Jaffě, která je dnes součástí Tel-Avivu. Z Jaffy se vydali 8. července na další část cesty po souši. Absolvovali ji na oslech, které zajistil patron, se zastávkami v Ramě a Lyddě (Lod). Do Jeruzaléma přijeli v sobotu 12. července a ještě téhož dne večer stanuli u Božího hrobu. Následující dny podnikli cesty do Betléma a k Jordánu a do Jericha. V závěru první části cestopisu následuje zevrubný popis Palestiny a zdejších pro křesťanské poutníky důležitých pamětihodností. Další exkursy byly věnovány původu a životu Mohamedovu, obyčejům a omylům Saracénů a výčtu jednotlivých křesťanských náboženství působících v Palestině a na Blízkém východě. Druhá část cestopisu líčí cestu z Jeruzaléma, který poutníci opustili na den sv. Bartoloměje - 24. srpna - přes poušť na Sinajský poloostrov. Cesta je vedla přes Betlém, Gazeru, pohoří Oreb, až 26. září dospěli do kláštera sv. Kateřiny, ležícího na stejnojmenné hoře. Již následující den (27.) se vydali na zpáteční cestu, která vedla přes Káhiru, kam přijeli 14. října. Další část cesty Egyptem vedla lodí po Nilu do Alexandrie, kde na poutníky čekala galéra, která je měla dopravit zpět do Benátek. Do Alexandrie dopluli 29. října, avšak potkala je zde patrně nejsmutnější událost celé jejich pouti. Na svátek Všech svatých zemřel ve večerních hodinách nejmladší a nejurozenější z trojice poutníků, hrabě Jan Solms z Mintzenberku. Na zpáteční cestu vypluli dva zbylí přátelé se svým doprovodem z alexandrijského přístavu 15. listopadu. Po dvou dnech plavby spatřili pohoří Kréty a 14. prosince přistáli v pevnosti Modonu. Další cesta je vedla podél albánského a dalmatského pobřeží, na den sv. Štěpána míjeli Dubrovník. Svou pouť završili v Benátkách, kam dopluli 8. ledna 1484.

Cestopis popisující cestu Bernarda z Breitenbachu a jeho přátel vyšel záhy tiskem. [4] Nejprve latinsky roku 1486 (11.2.) v Mohuči u Erharda Reuwicha. Tento utrechtský rytec a tiskař absolvoval cestu společně s trojicí poutníků a výsledkem byla řada rozměrných dřevořezů zobrazujících spatřená města a krajiny, kterými byly první inkunábule vyzdobeny. Ještě jako prvotisk vyšel Breitenbachův cestopis německy (1486, 1487, 1488), [5] přeložen byl i do vlámštiny (1486), [6] francouzštiny (1489) [7] a španělštiny (1498); [8] holandsky vyšel v Delftu u Heinricha Eckerta van Heimbech [9] r. 1498, tedy rok po autorově smrti. V Německu se cestopis v následujících stoletích dočkal dalších vydání a na počátku 17. století vyšel v Krakově i jeho polský překlad.

Brněnský rukopis, který je v našich knihovnách ojedinělý, [10] je podobně jako ostatní rukopisná dochování pouhým výtahem z tištěné předlohy. Zcela zde chybí druhá část cestopisu popisující cestu na Sinaj a zpět přes Egypt do Benátek.

Z ostatních v rukopise zapsaných textů je jistě nejzajímavější spis Jakuba zv. Modista o výrobě inkoustu a barev s příslušnými recepty (ff. 134-147). Potom následují výroky filozofů počínaje Sókratem, Platónem a dalšími antickými učenci (ff. 147v-152r). Na samý závěr jsou ještě zapsány lékařské recepty shromážděné zde od rozličných doktorů a mistrů lékařských fakult, z nichž první obsahuje rady proti epilepsii (De morbo caduco).

Druhý rukopis, který je možné alespoň částečně označit za cestopisnou literaturu, je rovněž uložen ve fondu G 10 pod sign. 565. [11] Je malého osmerkového formátu, patrně italského původu, převázaný do nové vazby. Na 32 pergamenových foliích je zapsán traktát italského humanisty Giovanniho Francesca Poggia Braccioliniho.

Tento rodák z toskánské Terranovy, ležící poblíž Florencie, žil v letech 1380-1459. Po studiích ve Florencii odešel do Říma, kde se stal sekretářem papeže Bonifáce IX. Jako papežský tajemník se zúčastnil kostnického koncilu, kde byl přítomen upálení Jana Husa i Jeronýma Pražského. Oba čeští mučedníci si získali Poggiův obdiv za odvahu, s jakou hájili své učení. Poggiovy bibliofilské záliby jej přivedly do řady knihoven v Německu a Švýcarsku, kde získal mnoho rukopisů s texty antických autorů, pocházejících z doby karolinské renesance. Ve svém traktátu De varietate fortune , který je obsahem zmiňovaného brněnského rukopisu, popsal Poggio Bracciolini polohu Indie, její rostlinstvo, živočichy a nerosty. Rozepsal se též o zdejších obyvatelích a jejich mravech. Ještě před smrtí začal Poggio psát dějiny Florencie, které však již nedokončil, neboť v roce 1459 umírá.

Třetí středověký rukopis MZA, kde nalezneme texty s cestopisnou tématikou, je uložen ve fondu E 6; zde jsou zařazeny písemnosti nejstaršího moravského kláštera, jímž je klášter benediktinů v Rajhradě. Rukopis pod sign. Hd 37 obsahuje 113 papírových folií formátu 22 x 16 cm, svázaných v měkké celopergamenové vazbě ze zlomku breviáře ze XIV. století. Autorem textu zapsaného na ff. 92v-96v je blíže neznámý bratr Šimon [12] z řádu antoniánů, jehož zakladatelem byl sv. Antonín Alexandrijský. Šimon ve svém díle podává dobový popis Konstantinopole spolu s přilehlou částí Malé Asie. Šimona k sepsání nejspíše podnítila aktuální událost dobytí Konstantinopole Turky v květnu r. 1453 i bezprostřední ohrožení Balkánu a s ním i sousedních zemí vojsky sultána Mehmeda II. Fenomén osmanského nebezpečí je ostatně přítomen i v dalších dvou textech zmíněného rajhradského rukopisu. Je to jednak anonymní traktát De Machometo (fol. 86rb), přibližující osobnost zmíněného sultána Mehmeda II., jednak i báseň Eneáše Sylvia Piccolominiho věnovaná sultánu Mehmedovi. [13] Eneáš Sylvius je autorem i dalších tří textů, které jsou v rukopise zapsány; je to jednak list (ff. 24r-41r) zaslaný Janu Karvajalovi do Říma, v němž je vylíčena náboženská situace v Čechách po benešovském sjezdu. Druhé dva listy psal Eneáš Sylvius již jako papež Pius II.; v prvním listu z 31. března 1462 (ff. 97r-99r) odpovídá českému poselstvu, které přijelo do Říma jednat o kompaktáta, [14] druhý list zaslal papež 10. dubna téhož roku Janovi z Rožmberka (fol. 92r). Situace v Čechách po husitských válkách, zejména náboženské poměry mezi katolíky a kališníky, je vylíčena ve dvou listech známého minoritského kazatele Jana Kapistrána, jak ji měl možnost osobně poznat za své misijní cesty po Čechách a Moravě v 1. polovině 50. let 15. století. Příjemci jeho dvou listů jsou představitelé obou protivných stran, arcibiskup Jan Rokycana (ff. 2r-23v) [15] a Oldřich z Rožmberka [16] (ff. 42r-43r). Příjemcem dalších tří v rukopise zapsaných listů, vydaných papežem Mikulášem V., byl naopak Jan Kapistrán (ff. 43v-44v). [17] Atmosféru náboženských třenic doby poděbradské připomene opis polemiky mezi představiteli obou v Čechách proti sobě stojících církví - administrátorem strany podjednou Hilariem Litoměřickým a arcibiskupem strany podobojí Janem Rokycanou na zemském sjezdu svolaném do Prahy v únoru roku 1465 (ff. 54r-64r). [18] Traktát představitele umírněné kališnické strany na pražské univerzitě Jana Příbrama O poslušenství starších a jednotě křesťanské [19] je dalším z textů zapsaných v rajhradském rukopisu. V jeho závěru nalezneme ještě pasáže ze 4. a 7. knihy Eusebiovy Církevní historie a protiheretické texty (ff. 103v-108r) namířené zejména proti radikálním křídlům reformního hnutí - táboritům a valdenským. Co říci na závěr? Všechny tři zmíněné rukopisy spadají do stejného časového horizontu, jímž je konec 15. století. Je to období oživlého zájmu o cizí země, a to nejen o tradiční cíle křesťanských poutníků, jakými byly Řím nebo Svatá země. Zprávy o zámořských plavbách do rovníkové Afriky, Indie a Nového světa pronikají ze západní Evropy i do německé říše a střední Evropy. S nastupujícím kulturním fenoménem humanismu a renesance předznamenávají tyto zprávy konec středověku a nástup do nového, raně novověkého období existence lidské společnosti.

Poznámky pod čarou

[1] O nich jsem obšírněji pojednal v příspěvku Stanislav Petr , Středověké literární rukopisy v Moravském zemském archivu v Brně. ČMM 119/2000, 109-176.

[2] Tamtéž, 168 č. 56.

[3] K jejich osobám i literárnímu zpracování jejich cesty srv. Dietrich Huschenbett , heslo Bernard Breidenbach in: Die deutsche Literatur des Mittelalters. Verfasserlexikon. Bd. 1, 1978, sl. 752-754.

[4] Srv. Ludwig Hain , Repertorium bibliographicum, in quo libri omnes ab arte typographica inventa usque ad annum MD. Typis expressi ordine alphabetico vel simpliciter enumerantur vel adcuratius recensentur. Tom. 1-2. Stuttgartiae, Lutetiae Parisiorum 1826-1838, č. 3956-3965. GW 5076-5082. V domácích knihovnách nalezneme prvotisk Breitenbachova cestopisu v šesti exemplářích v pražské Národní knihovně, sign. 41 C 1, 41 E 8, 41 E 28, 41 E 47, 41 F 6, 44 C 40; v Maltézské knihovně v Praze, sign. 2035, vydaný po r. 1500 v oficíně Petra Dracha ve Špýru. Srv. Katalog prvotisků zámeckých a hradních knihoven v České republice. Za vedení Jitky Šimákové zpracovali: Eduarda Macháčková, Petr Mašek, Jitka Šimáková a Helga Turková . SNM ř. C, 33-35, 1988-1990, 81 č. 238. Tři exempláře Breitenbachova cestopisu se nacházejí v knihovně metropolitní kapituly u sv. Víta na Hradčanech, sign. F 13, F 21a I 3 pocházejí z knihovny Jiřího Bartholda Pontana z Breitenberka. Srv. Catalogus incunabulorum, quae in Bibliotheca capituli metropolitani Pragensis asservantur. Composuit Antonius Podlaha , Pragae 1926, 67, 68, 80. Jeden exemplář Breitenbachova cestopisu se pak nachází v Moravské zemské knihovně v Brně, sign. a P 90, srv. Soupis prvotisků z fondů Universitní knihovny v Brně, sestavil Vladislav Dokoupil , Praha 1970, 92 č. 294; a dva (z r. 1486 a 1490) v SVK v Olomouci, sign. II 47902, II 48194, srv. Soupis prvotisků Universitní knihovny v Olomouci a její pobočky v Kroměříži. Sestavil Jiří Louda , 73-74 č. 472, 473.

[5] Srv. L. Hain , Repertorium, č. 3958-3960.

[6] L. Hain , Repertorium, č. 3962, 3963.

[7] L. Hain , Repertorium, č. 3961.

[8] Tamtéž, č. 3965.

[9] Srv. L. Hain , Repertorium, č. 3964.

[10] Bibliotheca Geographica Palestinae. Chronologisches Verzeichnis der auf die Geographie des Heiligen Landes bezüglichen Literatur von 333 bis 1878 und Versuch einer Carthographie. Hrsg. von Reinhold Röhrich , Berlin 1890, na s. 132 uvádí celkem 7 rukopisů, mezi nimiž se brněnský, který je vedle vídeňského a admondského, zdá se, nejstarší, neuvádí.

[11] S. Petr , Středověké literární rukopisy, 134, 168 č. 57.

[12] S. Petr , Středověké literární rukopisy, 153, 174 č. 5.

[13] Tamtéž, 154. Srv. též Ludwig Bertalot , Initia humanistica latina. Bd. 1 - Poesie, Tübingen 1985, 295 č. 6425 (s odkazem na rajhradský rukopis).

[14] Srv. jeho edici v AČ 8, 1888, 360-364.

[15] Srv. F. Valouch , Životopis svatého Jana Kapistrána, 744-786.

[16] Srv. Blažena Rynešová, Josef Pelikán , Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka 4. Praha 1954, 335-337 č. 477.

[17] Ed.: Capistranus triumphans seu historia fundamentalis de sancto Joanne Capistrano O.M.... authore P. F. Amando Hermann O.M. Coloniae apud Balthasarem Joachimum Endterum anno MDCC, 392.

[18] K polemikám mezi stranami podjednou a podobojí srv. Josef Volf , Rokycanův traktát proti Hilariovu Lučišti pekelnému. ČČH 83, 1909, 226-233, též Julie Nováková , K polemice Hilaria Litoměřického s Rokycanou, zvláště k Traktátu katolickému. LF 66, 1939, 364-372.

[19] Srv. Pavel Spunar , Repertorium auctorum Bohemorum provectum idearum post universitatem Pragensem conditam illustrans 2, Warsaviae-Pragae 1995, 158-159 č. 301.

Aktualizováno: 01.09.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno   *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno   17. 11. 2018 státní svátek - zavřeno ID datové schránky­­: yswjrie  
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 15.11.2018 13:38
TOPlist