Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

CESTOPIS S. HERBERSTEINA A MORAVA

Pozvánka na konferenci, velikost 34 kB.

9. ročník odborné konference (11. - 12. října 2000)
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska

CESTOPIS S. HERBERSTEINA A MORAVA

Jiří Procházka

Předložený příspěvek se zabývá historickým obdobím, které je obyčejně nazýváno raným novověkem a konkrétně I. polovinou 16. století. Byla to doba plná zvratů, ale také tzv. nových jevů, kdy se často staré proplétalo s novým. Tak se i putování postupně mění v cestování. Tehdy vzniká - a pak po dlouhá století existuje - tzv. podunajská monarchie. Její utvoření nebylo náhodné. Jednotlivé menší konglomeráty ve střední Evropě nebyly schopny samy čelit nebezpečí ze strany osmanského impéria a konkurovat velkým evropským národnostním státům. Jedním z tzv. nových jevů bylo vznikání státní moci, která nahrazovala dřívější středověkou roztříštěnost. Jednoznačně se proplétá feudální se státním, jak na to poukážeme v osudech významného diplomata, cestovatele a spisovatele S. Herbersteina. Nové státní útvary ovšem potřebovaly i nové formy styků mezi sebou. Jinými slovy - začíná se rozvíjet diplomacie, jako soustavná a o jistá pravidla se opírající činnost, přispívající k uspořádání vztahů mezi státy. Přistupuje se také ke zřizování zastupitelstev cizích států. Nejznámějším evropským cestopisem starší doby je Milion Benátčana Marca Pola. Zejména pak v poslední době jsou vyslovovány pochybnosti o jeho autentičnosti. [1]

Poněkud méně se však ví o cestopisu S. Herbersteina, který je známý pod zkráceným názvem Commentarii a který poprvé vyšel ve Vídni v roce 1549 a o jehož pravosti již nemůže být pochyb. [2]

S. Herberstein tímto spisem nejen položil základy k novodobému cestovatelství, diplomacii a k touze poznat vzdálené oblasti, ale zejména k tehdejší vzdělanosti. Ve svém titulu si dílo klade za cíl být jakýmsi návodem k vyslaneckému rituálu, a tak mělo sloužit k potřebám císařského dvora, u kterého hledal S. Herberstein uplatnění. S. Herberstein vypravuje - a často velmi zasvěceně - o jiných národech, územích, o jejich dějinách, jazyce, etnografii, fauně, flóře apod. Hlavní Herbersteinův spis, který je velmi skromně nazván Commentarii, je vynikajícím výplodem světové humanistické literatury. I dnes se bez něho neobejde žádný badatel zabývající se raným novověkem. Co bychom však mohli vytknout Herbersteinově spisu? Text nemá stejnou úroveň. Herberstein očividně o něčem píše raději, popřípadě je o něčem informován více. V historických, nebo historizujících částech Herberstein často píše jakoby bez dat. Nemusíme jistě zdůrazňovat, že mnoho historických dat a souvislostí se Herbersteinovi podařilo zachránit pro budoucnost. Jsme ovšem v předkritickém období rozvoje vědy. Tomu také odpovídá vypravěčský styl Herbersteina. Putování a cestování bylo podnikáno vždy za nějakým účelem, původně tedy za účelem obchodním. Jedním z cílů cest byla i diplomatická jednání. Tak tomu bylo i v případě Siegmunda Herbersteina, spisovatele, světoběžníka a diplomata, který vstoupil do císařských služeb již na počátku 16. století. [3]

Siegmund z Herbersteinu, Naypergu a Guettenhagu (1486-1566) pocházel ze Štýrska, kde se narodil ve šlechtické rodině. Vystudoval ve Vídni práva a jako dvacetiletý se účastnil císařského vojenského tažení do Uher. [4]

Sjezdil fakticky celou Evropu a dokonce pobýval na dvoře tureckého sultána. S. Herberstein jako štýrský rodák ovládal tamější slovanskou řeč. Z toho vyplývala i jeho náklonnost k zemím, kde se mluvilo některým ze slovanských jazyků. První období 16. století přímo vyžadovalo nějakou diplomatickou akci zaměřenou k uzavření protiturecké koalice evropských států. Jak jsme již řekli, ani jeden evropský stát se nemohl sám postavit Turkům na odpor. Na počátku 16. století turecké nebezpečí neobyčejně vzrostlo. Právě tehdy, za panování sultána Selima I. (1512-1520), začala turecká říše dosahovat vrcholu územního rozmachu a významně začíná zasahovat do evropských záležitostí. V té době Turci chystají velkou ofenzívu na Balkáně, jejímž výsledkem bylo dobytí srbského Bělehradu v roce 1521. Vše směřovalo k osudnému vítězství Turků u Moháče v Uhrách v roce 1526. Za těchto okolností musela být ve střední Evropě podniknuta rozhodná diplomatická akce, jejímž cílem bylo zaktivizovat protitureckou obranu. Tak byl poslán na počátku roku 1515 císařem na sever a východ Evropy S. Herberstein, aby pohnul k vytvoření protiturecké koalice tamější státy. Předtím ovšem bylo třeba tyto státy mezi sebou usmířit. Obvykle se uvádí, že tato Herbersteinova mise skončila neúspěchem. Nebylo tomu tak zcela a úplně, neboť podnítila řadu dalších podobných kontaktů. Roku 1526 vyrazilo Herbersteinovo poselství na evropský sever a východ podruhé. Tentokrát se Herbersteinovi podařilo přimět Polsko a Rusko k uzavření míru na 5 let. Byl předpokladem ke vtažení těchto států do boje proti Turkům. Zde se nabízí jedna významná souvislost. V I. polovině 16. století se Polsko a Rusko nadlouho usmířit nepodařilo, ale podařilo se to ve II. polovině 17. století. Tak tedy mohlo dojít v roce 1683 při obležení Vídně Turky k rozhodnému vojenskému zásahu polského krále Jana Sobieského, který definitivně Turky ze střední Evropy vytlačil.

Na své hlavní diplomatické misi S. Herberstein celkem čtyřikrát projížděl Moravou. [5]

První cesta S. Herbersteina vedla na konci roku 1516 z Vídně směrem k Dyji, do Znojma a dále do Brna a do Olomouce. Pak k Lipníku, Hranicím, Jičínu a do Ostravy. Zpáteční cesta vedla těmi samými místy, jen s tou změnou, že se poselství ubíralo přes Mikulov. Druhá cesta S. Herbersteina v roce 1526 byla směrována k Olomouci na Šternberk a dále ke Krnovu. V pro střední Evropu osudném roce 1526 mířil nazpět přes Kladsko do Prahy, kde byl přítomen korunovaci Ferdinanda za českého krále a mluvil s ním o výsledcích své mise. [6] Přes Znojmo pak dorazil do Vídně. O čem vypovídají Herbersteinovy zápisky o Moravě? Především o státotvorných procesech a o místní rodové aristokracii. V obou případech je to pochopitelné. V době nového uspořádání střední Evropy Herberstein zdůrazňuje, že na Dyji překračuje hranici Markrabství moravského. Dále píše, že Olomouc, Brno a Znojmo jsou tři hlavní města na Moravě. Sděluje také, že řeka Ostravice odděluje Moravu a Slezsko. Věren svým šlechtickým tradicím, zmiňuje se o moravských Pernštejnech a Žerotínech. [7]

Zvykem tehdejších cestovatelů bylo, že vkládali do svých sdělení příhody a detaily, které měly zvýšit prestiž jejich poselství, zdůraznit obtížnost nebo i nebezpečnost mise a konečně i zvláštní zásluhy pisatele cestopisu. Tak Herberstein upomíná, že jak v Rakousku, tak i na Moravě bylo tehdy velmi nebezpečno. Píše, že byl kdesi u Olomouce napaden nějakým údajně opilým člověkem. Musel prý pak vyhledat ochranu u představitelů Olomouce, kteří ho vybavili směrem na Vyškov ochranným glejtem. [8]

Svá životní putování a konečně i důvody k sepsání tohoto cestopisu nám líčí Herberstein takto: Císařem Maxmiliánem jsem byl poslán ke králi Kristiánovi do Dánska, do Churu, a ke knížatům v Metách, Sasku, Braniborsku a na jedné cestě jsem zajel ke dvěma bratrům vévodům Meklenburským, také jsem byl v Salzburku, Eystetu, Bavorsku, mnohokrát i ve Spříseženství a pak také v Uhrách. Pak ale předobrý císař Maxmilián zemřel a já mojí vlastí vévodství Štýrském přes Benátky, Feraru a Bolognu, Řím a Neapol jsem jel na koni a dále jsem se plavil lodí do Španělska, na Sardinii, Ibizu a Malorku jsem s velkou nedočkavostí dorazil. a odtud přes Francii a Piemont, Milán, Brescii, Bern, Vinčenci a přes Furlandsko jsem jel domů. a nynějším římsko-císařským majestátem a králem Ferdinandem, mým nejctěnějším pánem, jsem byl mnohokrát poslán do Uher a do Čech, vícekrát do Polska, a také jsem byl u některých německých knížat. a k tomu jsem byl také vyslán k nejvelemocnějšímu a nejstatečnějšímu Sulejmánovi, tureckému císaři. Ale o těchto místech jsem nic nepsal, z vůle toho, že mnozí skuteční známí a učení tam byli a o tom jasně napsali, takže jsem je nechtěl dohánět, jak doznávám, ale píši o místech, o kterých se dá věřit, že ti, kteří o nich psali, tam žádný z nich nešel... . [9]

I knihy, popřípadě rukopisy, mají své osudy. Je nápadné, že Herbersteinův spis byl vydán až téměř čtvrt století po návratu Herbersteina z jeho nejvýznamnější cesty. Byl vydán latinsky ve Vídni v roce 1549. Zakrátko na to, v roce 1550, byla v Benátkách vytištěna italská verze jeho cestopisu. V roce 1551 vyšlo v Basileji další korigované latinské vydání jeho životního díla, a pak ještě v roce 1556. Německý text Herbersteinova cestopisu, který by ho rozšířil zejména po střední Evropě, však stále neexistoval. Teprve až když bylo připraveno druhé italské vydání Commentarií, přistoupilo se i k německé verzi cestopisu. Překlad do své rodné řeči pořídil na konci svého života sám S. Herberstein. Tak poprvé v němčině spatřily světlo světa Commentarii ve Vídni v roce 1557. Jediným kladem tohoto neustálého protahování vydání jmenovaného Herbersteinova spisu bylo snad jen to, že text mohl být dlouho žijícím autorem neustále korigován a vylepšován. Satisfakce se dostalo Herbersteinovi až ve druhé polovině 20. století, kdy jeho dílo vyšlo německy celkem šestkrát. Za posledních 50 let vyšel Herberstein také v hlavních světových jazycích. Historie českého vydání Herbersteinova díla je ještě zpožděnější, ale neméně zajímavá. Zájem o Herbersteina byl vyvolán vnějšími okolnostmi a příčinami. Na počátku 90. let 16. století - tedy v rudolfínské době - začala být střední Evropa znova ohrožována Turky. Císařský rudolfínský dvůr začíná hledat protiturecké spojence a vysílá poselstva s prosbou o pomoc na všechny strany Evropy. Tak se dostávají do popředí zájmu i různá popsání cizích zemí. Vše samozřejmě souviselo s dobovou touhou po poznání. Tehdy, na konci 16. století, vzniká známý cestopis Václava Vratislava z Mitrovic, vydaný ovšem až v roce 1777, Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, Bedřicha z Donína, Jana Léryho, popř. Mikuláše Varkoče. Jediným v češtině vydaným cestopisem v posledním desetiletí 16. století byl však pouze spis již nežijícího S. Herbersteina. Byl však vytištěn oklikami, necelistvý a neúplný. V tomto případě se jednalo o český překlad parafráze Herbersteina od Itala Alexandra Guagniniho. [10]

Jmenovaný Ital se však snažil svoji předlohu všemožně zakrýt přemísťováním textu, zesilováním či zeslabováním jednotlivých slov, popřípadě používal Herbersteinovy výrazy v jiných souvislostech. [11]

K dalšímu zkomolení Herbersteina došlo v obrozenecké době ve vydání Františka Faustyna Procházky, který části z Herbersteina, které neodpovídaly tehdejším obrozeneckým náladám české společnosti, jednoduše vynechal. [12] Původní vydání Herbersteina z konce 16. století mělo zejména trojí účel. Jednak chtělo podpořit stávající protitureckou orientaci středoevropského konglomerátu a nelze opomenout, že česká společnost chovala sympatie k nekatolickým, popř. jazykově blízkým prostředím, a tím bylo například Herbersteinem obšírně popisované Rusko. Samozřejmě, že cestopis, jak jsme již vzpomenuli, měl uspokojit dobovou poptávku po vědění.

Obrazová příloha

Kliknutím na náhled obdržíte obrázek ve zvětšené velikosti.
  1. S. Herbenstein sumarizuje svou cestovní činnost a podává důvody k sepsání cestopisu (MZK, Oddělení rukopisů a vzácných tisků ST 3, 38969), s.1.
  2. S. Herbenstein sumarizuje svou cestovní činnost a podává důvody k sepsání cestopisu (MZK, Oddělení rukopisů a vzácných tisků ST 3, 38969), s.2.
  3. S. Herbenstein sumarizuje svou cestovní činnost a podává důvody k sepsání cestopisu (MZK, Oddělení rukopisů a vzácných tisků ST 3, 38969), s.3.
S. Herbenstein sumarizuje svou cestovní činnost s.1
1.
S. Herbenstein sumarizuje svou cestovní činnost s.2
2.
S. Herbenstein sumarizuje svou cestovní činnost s.3
3.
Poznámky pod čarou

[1] Jako závažný argument proti jeho pravosti se uvádí, že k sestavení díla nebylo nutno jezdit do Číny. Je také nápadné, že Marco Polo nezná některé základní čínské reálie, jako např. Velkou čínskou zeď. Marco Polo také není zmiňován v čínských pramenech. Spis však tehdy podněcoval touhu po cestování a vzdělání.

[2] Siegmund von Herberstein: Rerum moscoviticarum commentarii, Vienna 1549.

[3] Das Familienbuch Siegmunds von Herberstein (nach dem Originale herausgeben von J. Zahn), Wien 1868, s. 27.

[4] Selbst-Biographie Siegmunds Freiherrn von Herberstein 1486-1553 (In: Fontes rerum Austriacarum, Scriptores I, Wien MDCCCLV, s.72).

[5] Das Familienbuch... , s. 28.

[6] Ibid.

[7] Selbst-Biografie... , s. 58.

[8] Ibid.

[9] Commentarii, něm. vydání z r. 1557 - Moravská zemská knihovna, Oddělení rukopisů a vzácných tisků, ST 3, 238969.

[10] Wypsání předních zemí, krajin, národův, knížectví, měst,... , Praha 1590. Knihovna Národního muzea v Praze, sign. 25E.

[11] Josef Macůrek: První český obraz Rusi Kronika moskevská (z roku 1590) a jeho prameny. (In: Slavia 1962/31, s. 378-407).

[12] Milan Kopecký: Staročeské rukopisy a tisky, Brno 1987, s. 57.

Aktualizováno: 01.09.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno   *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno   17. 11. 2018 zavřeno ID datové schránky­­: yswjrie  
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 14.11.2018 14:51
TOPlist