Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Výstavy vzácných knižních fondů z hlediska ochrany a konzervace

Pozvánka na konferenci, velikost 34 kB.

8. ročník odborné konference (20. - 21. října 1999)
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska

Výstavy vzácných knižních fondů z hlediska ochrany a konzervace

Jiří Vnouček

Výstavy patří k jedné z forem zpřístupnění originálů vzácných knižních památek. Je to obvykle jeden z mála momentů, kdy se může s knižními poklady uloženými jinak v trezorech knihoven, archivů a muzeí seznámit mimo vědecké badatele i široká veřejnost.

Hned v úvodu je však třeba říci, že vystavování knih, zejména například iluminovaných pergamenových rukopisů, představuje jeden z nejchoulostivějších momentů při jejich uchovávání a ochraně. Knihy jsou vystavovány řadě vlivů a nebezpečí, která jim mohou přinést mnohdy poškození zásadního charakteru. V tomto příspěvku se pokusíme přiblížit problematiku vystavování knih a nastínit možnosti, jak zabránit zbytečným škodám. [1]

Jaké problémy představuje kniha, má-li být vystavena dobře a bezpečně?

Kniha je jedním z nejobtížněji vystavitelných objektů, má-li to být učiněno dobře a bezpečně. Jednou ze základních chyb je, že obvykle i mnozí badatelé ji vnímají jako dvojrozměrný a ne trojrozměrný předmět. Tvůrci výstav také mají málokdy dostatek porozumění pro široké spektrum různých materiálů a technik použitých na knihách a jejich vazbách. Nedostatek znalostí se týká i degradace materiálů a křehkosti struktury knihy. Znalost těchto problémů a jejich souvislostí je základní předpoklad pro kvalitní přípravu a bezpečný průběh výstav.

Při ochraně vzácných knižních památek je třeba vidět knihu z poněkud jiného úhlu než badatel. Chceme-li knihu zachovat, musíme se totiž spíše než o její textový či sběratelský význam zajímat o její materiálové složení a mechanismus vazby, dále samozřejmě o míru jejího uchování či poškození. Kniha a její vazba je vytvořena z celé řady materiálů, které jsou následně různými technologiemi zpracovány do podoby kodexu. Pro lepší představivost možná neuškodí pokusit se nejprve o jejich přehled.

Základní nosný materiál bývá obvykle pergamen či papír. Ten je buď popsán různými typy inkoustů a doplněn knižní malbou, či je potisknut (u některých typů knih, například prvotisků, památníků a map, dochází k překrývání typů technik výroby). K šití knihy jsou zapotřebí nitě, kožené řemínky či motouzy. Dále je kniha přelepena pergamenovými či textilními proužky, nasazena do dřevěných či lepenkových desek, pokrytých různými typy usní, pergamenu, textilií či plátna. (Materiály určené pro pokryv opět představují celé spektrum výrobních technologií). Nakonec je kniha doplněna o kovové části jako jsou spony, nárožnice a zdobena různými technikami s použitím zlaté folie, malby apod.

Již z tohoto zjednodušeného materiálového přehledu je zřejmé, že z hlediska vhodného uchování (a vystavení) máme co do činění s řadou materiálů citlivých například na změnu a kolísání teploty, vlhkosti nebo účinky světla.

Dalším problémem (zejména z hlediska vystavení) je samotné provedení vazby, tedy i její funkce. Vazební mechanismus u některých knih je natolik choulostivý či nefunkční, že někdy hrozí poškození téměř při každém otevření knihy. (Přitom mnohdy ani není možné vazbu knihy opravit či restaurovat, neboť se jedná o artefakt, který by tímto zásahem nenávratně ztratil svoji historickou identitu.) Některé vazby knih neumožňují dostatečné otevření knihy díky jejímu typu konstrukce. Zvýšenou manipulací či snahou o úplné otevření knihy dochází k poškození knižního bloku a vazby.

Ohrožení knih při výstavách

Knihy by měly být dlouhodobě uloženy a studovány pokud možno ve stálých podmínkách. [2]

Jedno z nejzávažnějších ohrožení je pro knihy jejich náhlá změna, zejména pokud se tyto podmínky dramaticky liší. Vystavení knih proto představuje v tomto směru značné potenciální nebezpečí. Mají-li být knihy vystaveny bezpečně, pak by se podmínky při jejich vystavení (a transportu) neměly měnit od podmínek jejich dlouhodobého uložení. Toho lze do určité míry dosáhnout, předem je však třeba znát a zvážit všechna možná rizika.

Výběr knih na výstavy, typy výstav, výstavní politika

Před uskutečněním jakékoliv zápůjčky knihy (bez ohledu na to, zda výstavu organizuje sama instituce, do jejíž fondů knihy patří, či zda se jedná o výstavu pořádanou jinými tuzemskými či zahraničními institucemi) je třeba důkladně zvážit její smysluplnost, účelnost a přínos.

Je opravdu vhodné dopředu uvažovat o výstavě jako potencionálním ohrožení knihy.

V žádném případě by se neměly (jakkoliv vzácné) knihy stát součástí trvalých expozic sloužících mnohdy jen rozvoji turistického ruchu, kde kniha mnohdy vystupuje pouze v roli zajímavého doplňkového objektu (zpřístupnění interiérových knihoven je dalším choulostivým tématem, které by zasluhovalo zvláštní příspěvek). Do takových expozic patří umělecké makety. Jedná se o kopii knihy a vazby, která je rukodělně zhotovena mnohdy s takovou dokonalostí, že kopie je k nerozeznání od originálu. Na maketu, kterou obvykle tvoří pouze dvojlist, na němž je kniha otevřena, či kopii zavřené vazby je použito z velké míry stejných materiálů a technik jako u originálu, takže výsledek vyhlíží velmi autenticky. Nutné je však rovnou říci, že se jedná vlastně o falzifikát. Ten nemá co dělat na vědecké výstavě, která si klade za cíl zpřístupnění originálů. Pokud je maketa v podobné situaci využita, musí být pochopitelně jednoznačně uvedeno, že se jedná o kopii.

Na některých typech výstav může nahradit alespoň ty nejvzácnější knihy kvalitní fotografie, zejména pak, jedná-li se jen o využití ilustrace či části textu. Tato varianta však přichází jako nejvhodnější zejména v situaci, kdy vystavovatel není schopen splnit kritéria potřebná pro bezpečné vystavení knih.

Pokud je žádoucí vystavit či zapůjčit originál, je důležité nekompromisně požadovat splnění vhodných výstavních podmínek, včetně formy transportu knihy a její instalace a deinstalace.

Zde je nutno říct, že zejména v zahraničí jsou automaticky připraveni (a schopni) splnit téměř jakékoliv podmínky a pokud nejsou požadovány trpí kromě knihy i pověst vaší instituce.

Skupiny knih a jejich vazeb podle rizika vystavení

Rozdělit knihy a jiné objekty z knihovních fondů do skupin dle rizik poškození, například podle cennosti, stáří a fyzického stavu, je velmi obtížné, neboť je vždy třeba vycházet z celé řady faktorů, které jednotlivá kniha představuje. Může se například stát, že je mnohem riskantnější vystavit drobnou bibliofilii či unikátní noviny z počátku minulého století než středověký rukopis.

Příprava výstav

Uskutečnění výstavy předchází řada příprav a jednání. Již při psaní libreta by se měl autor výstavy seznámit s fyzickým stavem požadovaného exponátu, aby pak při samotné organizaci výpůjčky nebyl rozčarován zamítavým postojem vlastníka. Pokud je z jiné instituce, je nutné dodat seznam knih v dostatečném časovém předstihu (alespoň půl roku, minimálně však 3 měsíce!), aby knihy mohly být odborně konzervátory prohlédnuty, posouzeny a na výstavu připraveny (což mnohdy může představovat i časově náročný restaurátorský zásah). Zde velmi pomůžou informace získané průzkumy stavu fondů. [3]

Je nezbytně nutné po autorech výstav požadovat nejen přesnou signaturu knihy, ale i označení dvojstrany, na které bude kniha otevřena, či zda bude vystavena zavřená vazba knihy. Poškození listů knihy (a tím jejich potenciální degradace při výstavě) totiž může na různých místech knižního bloku vlivem různých činitelů velmi kolísat. To může být například dáno typem papíru, na kterém je kniha vytištěna. Ruční papír použitý na tisk jedné knihy může být různých kvalit, neboť pochází z různých papíren. Tak se může například stát, že v bloku najdeme dvojstranu, u níž bez zjevných důvodů je jeden list ztmavlý, zatímco druhý září novotou, a to i když text zcela navazuje a nejedná se ani o jinou část knihy. Ztmavlý list (může jít třeba o projev kyselosti papíru) pak má větší sklony k degradaci a zejména dlouhodobá expozice na světle mu jistě neprospěje. Podobně je tomu i u knih, u nichž jsou notoricky vystavovány stejné listy, obvykle titulní list či známá ilustrace. Porovnáme-li tuto dvoustranu s jinou v knižním bloku, zjistíme, že ta dvoustrana, jež je obvykle vystavována, je díky opakovanému působení světla značně ztmavlá, skoro by se dalo říct až vypálená světlem. (Tento jev lze to do jisté míry přirovnat k exponování filmu při fotografování. Budeme-li totiž stále exponovat stejné políčko filmu, aniž bychom ho převinuli, bude při vyvolání zcela černé.) Zejména v průběhu delších výstav je vhodné měnit vystavené listy, tedy otáčet v knize stránky.

Délka trvání výstav je další problém. Zde je třeba opět vnímat čas v závislosti na kvalitě podmínek vystavení, ale i míře choulostivosti či poškození knihy. Bylo by krátkozraké myslit si, že kniha snad přežije několikadenní výstavku ve zcela nevyhovujících podmínkách.

Mnohdy je možné vystavit knihu i s částečně degradovaným blokem, jestliže chce autor výstavy představit její zavřenou vazbu. Přesné stanovení místa, na němž bude kniha otevřena, má význam i z hlediska funkce mechanismu vazební struktury. Některé knihy se nedají na požadovaném místě dostatečně rozevřít, na jiném místě v knižním bloku to již nemusí být takový problém. Proto je vždy vhodné mít v zásobě několik variant, kde kniha může být otevřena. Poškozená dvojstrana, kterou není možné vystavit, pak může být zobrazena na fotografii spolu s originálem otevřeným na jiném místě.

Z depozitáře do výstavní vitríny

Ve smlouvě o zápůjčce knihy by nemělo být zapomenuto na přesné stanovení podmínek vystavení včetně formy transportu. Kromě klimatických a světelných požadavků je zejména u vázaných knih nutno ve smlouvě požadovat i vhodnou formu instalace knihy tak, aby nedošlo k poškození vazby. Zásadní je pak i požadavek na splnění klimatických podmínek během doby transportu a zajištění proti mechanickému poškození. V případě pergamenových rukopisů a jiných vzácných či choulostivých knih je nutné požadovat přítomnost odborného restaurátora v průběhu celého procesu. Restaurátor dohlédne na zabalení knihy v depozitáři a následně je přítomen jejímu vybalení a instalaci ve výstavním sále. Odchází, až se přesvědčí, že vitrína je bezpečně uzamčena a nebude znovu otevřena (do smlouvy je vhodné zakotvit podmínku, že vystavovatel nesmí otevřít vitrínu, aniž by byl přítomen vypůjčovatel).Není totiž neobvyklé, že při instalaci výstavy, zejména v jejím závěrečném fázi, vládne značný chaos. Nezřídka se stává, že exponáty jsou těsně před instalací vystaveny prachu či nebezpečí, že budou postříkány vodou, barvou či mechanicky poškozeny.

Důležitým faktorem je kontrola přislíbených podmínek vystavení. Není neobvyklá situace, že vystavovatel ve smlouvě přistoupí na veškeré podmínky požadované vypůjčovatelem, a ty pak nedodrží. Mimochodem mnohdy ani neví, co slibuje. Jestliže je například zmiňována klimatizovaná vitrína, nemusí to znamenat pro všechny zúčastněné vždy totéž. Proto je tak důležitá přítomnost a kontrola odborného klimatologa!

Forma instalace

Jak již bylo zmíněno, není účelem tohoto příspěvku opakovat základní podmínky pro bezpečné vystavení exponátů, ale spíše snaha zaměřit se na specifika knihy a jejích nároků na vystavení. Jednou ze zásadních podmínek je forma instalace knihy. Zde se mnohdy bohužel může stát naším nepřítelem autor či zejména architekt výstavy. Autoři totiž obvykle kladou velký důraz na architektonickou podobu výstavy a její estetickou úpravu, mnohdy na úkor bezpečného vystavení knihy. Málokomu se líbí, že vjem návštěvníka bude narušovat pro ně nepřípustný typ stojánku na knihu. I z tohoto důvodu je vhodné při přípravě smlouvy zakotvit požadavky na formu instalace knihy. Vždy lze najít oboustranně vhodné řešení, to však nelze dohánět až při instalaci výstavy.

Typy vitrín

Otevřené knihy se nejlépe vystavují (a návštěvníkům nejlépe prohlížejí) ve stolových vitrínách. U tohoto typu vitrín lze dosáhnout jak snadného a z estetického hlediska decentního umístění otevřené vazby knihy na stojánku, tak i jednoduššího splnění podmínek bezpečného vystavení. Například lze vhodně umístit osvětlení (čočky přivádějící do vitríny studené světlo světlovodnými kabely lze situovat na zadní stěnu či strop vitríny), lépe se splňují i podmínky klimatizace (v menším prostoru stolové vitríny je i menší spotřeba látek upravujících klima – např. silikagelu). Vysoké skříňové vitríny s průhlednými policemi nejsou pro vystavovaní knih příliš vhodné, navíc v nich mohou některé typy stojánků působit neesteticky.

Typy stojánků

Za vhodný lze považovat takový stojánek, který umožní optimální otevření knihy, aniž by jakkoliv ohrozil její vazbu či listy knižního bloku. Knihy by zásadně neměly být otvírány více než dovolí jejich vazba. V praxi to znamená, že míra otevření knihy je zcela individuální, a mohou ji ovlivnit například tyto faktory: typ vazby (šití na pravé vazy či zapuštěné motouzy, míra přelepení hřbetu), doba vzniku vazby (středověká historická vazba se mnohdy může dát otevřít lépe než moderní francouzská vazba z počátku minulého století) a samozřejmě stav dochování vazby, tedy funkce vazebního mechanismu a míra jejího poškození. Knihy by neměly být otevřeny ve větším úhlu než 120 stupňů a měly by na stojánku ležet ve vodorovné poloze, či mírně nakloněny (asi 30 stupňů) směrem k divákovi. (Toto omezení samozřejmě platí i pro jakoukoliv jinou manipulaci s knihou, například otevření knihy při jejím studiu.)

Stojánky by měly umožnit esteticky kvalitní a zajímavé vystavení knihy, při zachování všech hledisek pro její ochranu jako trojrozměrného objektu. To znamená podporu jeho vazební struktury tak, aby u vazby knihy nedocházelo k zbytečné námaze (na drážky knihy, hřbet, nasazení desek.) Při použití vhodného stojánku lze vystavit i knihu s poškozenou vazbou či zabránit deformaci jejího hřbetu. [4]

Stojánky lze rozdělit do tří základních typů:

  • Stojánky vyrobené na míru u nichž se počítá s opakovaným použitím. Například složité stojánky z ohýbaného plexiskla, které umožňují efektní instalaci, (s jejich pomocí vystavit knihu otevřenou i na více místech naráz) se zachováním všech požadavků na ochranu knihy. Jejich výroba je časově i finančně nákladná a vyžaduje specializované ohýbací zařízení. Navíc musíme i počítat s prostorem pro uskladnění stojánků.

  • Stojánky vyrobené na míru pro potřeby jednorázového vystavení. Jako materiál se používá lepenka archivní kvality. Stojánek je poměrně pracný, lze ho však převážet složený na plocho (a eventuelně ho tak i dále skladovat). Montáž se provádí až v místě výstavy a je k ní třeba odborníka (obvykle restaurátora, který i instalaci provádí či na ní dohlíží).

  • Víceúčelové stojánky (tzv. klíny používané spíše ve studovnách) existující v typizovaných řadách. Tyto továrně vyrobené klíny (obvykle z polyuretanové či polyetylénové pěny) se dají různě kombinovat do požadované polohy. Příjemně a jednoduše se s nimi pracuje, nevýhodou je někdy vzhled či omezené rozměrové řady (pouze 4 velikosti). Nedají se takto řešit specielní požadavky na ochranu jako atypicky malé rozevření bloku knihy a jiné specifické problémy

U druhého a třetího typu stojánků je možné překrýt dno vitríny osazené stojánky textilní drapérií, čímž lze dosáhnout zajímavého estetického efektu. Knihy jsou poté vloženy do neviditelných stojánků.

Adjustace polohy listů

V naprosté většině případů je ještě nutné přichytit listy otevřené knihy tak, aby se při výstavě samovolně nepohybovaly a nekroutily. Nejvhodnější jsou přiměřeně široké průhledné proužky vyrobené z polyesteru s garantovanou archivní kvalitou. (melinex apod.) uchycené například pomocí suchých zipů ke stojánku či pouze obtočené okolo desek knižní vazby. Nikdy nepřevazujte otevřené knihy silonovým vlascem, neboť hrozí celá škála poškození knihy (od listů až po vazbu!).

Kontrola stavu knihy v průběhu výstavy a po jejím skončení

V průběhu výstavy je nezbytně nutné provádět pravidelné kontroly stavu vystavených exponátů. Ač jsou vystavovatelem garantovány a obvykle i kontrolovány hodnoty osvětlení a klimatu, je vhodné všímat si tvarových a rozměrových změn knižního bloku a vazby knihy.

Zejména u pergamenových listů rukopisů, které jsou při obvyklém uložení v depozitáři sevřeny zavřeným knižním blokem, může docházet k zvlnění a různým deformacím. Takto vzniklá deformace může mít i po skončení výstavy vliv na další tvarové proměny knižního bloku (deformace pergamenového dvojlistu je brzy kopírována přilehlými listy zejména pokud blok knihy není při normálním uložení dostatečně sevřen – například vazbě chybí spony). Problémy se mohou vyskytnout i u pergamenových vazeb knih. V některých případech dochází ke kroucení desek (obvykle směrem ven). I toto poškození je poměrně těžké následně odstranit.

Při likvidaci výstavy je vhodné zavírat knihy velmi opatrně. Zde se totiž projeví přivyknutí materiálu vazby na polohu v níž je vystavena. Může se stát (zejména pokud vazba nebyla šetrně otevřena a nainstalována), že vazba nelze zcela dovřít. V takovýchto případech je nutno dále postupovat velmi opatrně, aby nedošlo k poškození vazby (například prasknutí vazů)

Po ukončení výstavy sepíše restaurátor protokol, v kterém zhodnotí stav knihy před vypůjčením a po jejím navrácení. Písemný protokol je nezbytně nutný zvláště v případě, že došlo k poškození exponátu a je požadována pojistná náhrada!

Transportní obaly a příprava knihy na výstavu restaurátory

Jak již bylo řečeno, přípravě výstavy a definitivnímu výběru knihy by měl být přítomen odborný restaurátor. Pokud je o knize veden záznam v některém z průzkumů stavu není dokonce ani nutné knihu v první fázi příprav vidět. [5] Po definitivním výběru exponátů probíhá finální prohlídka jejich stavu, na níž navazují eventuelní ambulantní restaurátorské zásahy a výroba vhodného ochranného obalu z lepenky archivní kvality. Obal může nadále chránit knihu i po jejím zpětném uložení v depozitáři. Při vyplňování formulářů o stavu knihy při předání na výstavu je dobré zaměřit se především na přesný popis dvojlistu na němž kniha bude rozevřena a dalších míst na vazbě knihy u nichž můžeme očekávat problémy. (je v podstatě technicky vyloučené přesně prohlídnout a popsat stav knihy o několika stech listech)

Transportní bedny, klimatizace v průběhu dopravy knihy

Vzácné a zejména pergamenové knihy (již uložené v ochranných obalech) je nutné převážet ve vhodných transportních bednách či kontejnerech, které zaručí stálé klima po dobu transportu exponátů na výstavu, ale i do doby jejich instalace. Obvykle se jedná o pevné dobře izolované a vzduchotěsné bedny vyrobené ze silné, kvalitní překližky, u kterých bývá garantována stálost klima alespoň po dobu 24 hodin. Otevřené bedny se musí nejprve 24 hodin temperovat na klima depozitáře, pak je možno do nich knihy uložit. Pokud po dobu transportu knihy jsou nevhodné venkovní klimatické podmínky je dobré použít na dopravu knih speciální klimatizované auto či klimatizovaný kontejner.

Možná neuškodí pokusit se za závěr tohoto příspěvku o rekapitulaci postupu při organizaci výstav s ohledem na ochranu knih a se stanovením největších rizik a problémů.

  1. Přípravy výstavy

    • První oficiální písemný dotaz na zápůjčku směřovat na ředitele instituce. (Někdy mu předchází badatelská činnost při níž je o záměru výstavy informován správce fondu.)
    • Správce fondu kontaktuje pracovníky zabývající ochranou fondu (restaurátory)
    • Předběžně zaslat závazné podmínky na vystavení (nezapomenout na stojánky!)
    • Požadovat upřesnění detailů – kde bude kniha otevřena či zda bude vystavena vazba
    • Nabídnout jiné varianty zápůjčky jako fotoreprodukce
    • Dotaz na formu instalace knih, eventuelně architektonické řešení výstavy, typ vitrín ad.
    • Zaslání návrhu smlouvy

  2. Přípravy exponátu

    • Průzkum stavu knih a naplánování restaurátorských prací (obal, ambulantní opravy)
    • Ověření výstavních podmínek
    • Sepsání protokolu o fyzickém stavu knihy (někdy včetně fotodokumentace)

  3. Transport a instalace knihy, průběh výstavy, deinstalace výstavy a navrácení exponátu

    • Restaurátor provede zabalení knihy v depozitáři (v případě využití specializované expediční firmy pouze dohlíží), dohlíží na expedici a transport
    • Restaurátor provede instalaci do výstavní vitríny, klimatolog kontrolu klimatických podmínek
    • Kontrola stavu vystavené knihy v průběhu výstavy
    • Deinstalace knihy a po návratu sepsání protokolu o stavu exponátu
    • V případě poškození náhrada škod (obvykle pokryje jen restaurátorský zásah)
    • Navrácení knihy do depozitáře (po uplynutí určité doby je vhodné stav knihy překontrolovat neboť následky vystavení se mohou projevit i později)

Snahou tohoto příspěvku bylo podat vypůjčovatelům, tedy knihovníkům a správcům knihovních fondů, základní přehled o podmínkách, které je třeba dodržet, chceme-li omezit rizika spojená s vystavováním vzácných knih. V minulosti byla činnost spojená s přípravou výstav často zjednodušována na pouhé sepsání výpůjčního protokolu, což se bohužel odrazilo na dnešním mnohdy neutěšeném stavu knih a jejich vazeb. Je třeba si uvědomit, že příprava výstav je nesmírně zodpovědná činnost náročná na čas a vyžadující aktivní přítomnost různých specialistů jako restaurátorů a klimatologů.


Poznámky pod čarou

[1] Vzhledem k tomu, že obecné podmínky pro výstavy (zejména klimatické podmínky a míra osvětlení) jsou dostupné v řadě odborných příspěvků a předpisů, je hlavní pozornost zaměřena spíše na specifické nároky knih a jejich vazeb. Příspěvek se také nezabývá právními podmínkami zápůjček, které jsou upraveny různými zákony a nařízeními.

[2] články o podmínkách trvalého uložení

[3] články o podmínkách výstav

[4] příloha obrázek stojánků a různých forem vazby

[5] článek o průzkumech

Aktualizováno: 30.08.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 23.05.2018 15:43
TOPlist