Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Olomoucké tisky v Březanově katalogu Rožmberské knihovny

Pozvánka na konferenci, velikost 34 kB.

8. ročník odborné konference (20. - 21. října 1999)
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska

Olomoucké tisky v Březanově katalogu Rožmberské knihovny

Lenka Prudková

Rožmberská knihovna, vybudovaná zásluhou dvou posledních členů rožmberského rodu - Viléma a zejména pak Petra Voka, vstoupila do českých dějin jako největší soukromá knižní sbírka předbělohorského období. Tento unikátní knižní celek se bohužel do našich dnů ve své celistvé podobě nezachoval. Po neúspěšném stavovském povstání se rožmberská knihovna dostala z držení rožmberských dědiců (Švamberkové) do rukou habsburských panovníků a z jihočeské Třeboně byla z větší části převezena do Prahy. Bohužel ani zde nenalezla rožmberská knihovna své trvalé útočiště. V samém závěru třicetileté války podlehla věhlasná knižní sbírka bibliofilskému zájmu švédské královny Kristiny, na jejíž příkaz byly rožmberské knihy uložené v Praze zabaveny jako válečná kořist a loděmi odeslány do Švédska, kde v průběhu 17. století došlo k jejich dalšímu dělení. [1] Větší část knih s charakteristickou rožmberskou vazbou se proto nachází v řadě švédských knihoven - nejvíce v Královské knihovně ve Stockholmu a v klášterních knihovnách ve Strängnäs a Västeräs; jednotlivé exempláře jsou rozptýleny v dalších evropských knihovnách a některé z nich lze nalézt i v knihovnách českých. [2]

Navzdory tomu, že se knihovna posledních Rožmberků jako celek nedochovala, je možné poznat blíže obsah této knižní sbírky prostřednictvím jejího katalogu. Sepsání tohoto pro nás nedocenitelného pramene se v letech 1602-11 ujal rožmberský archivář, knihovník a dějepisec Václav Březan. Tento čtyřsvazkový katalog sice rovněž putoval roku 1648 do vzdáleného Stockholmu, kde je dodnes v Královské knihovně uložen, ovšem českým badatelům je k dispozici jeho úplná fotokopie v Knihovně Akademie věd ČR.

Význam rožmberské knižní sbírky zjevný již vysokým počtem shromážděných exemplářů (kolem 11.000) je dostatečně známý. Podrobný průzkum Březanova katalogu však dosud nebyl proveden, ačkoli se po něm volá již několik desítek let. [3] První ucelená, převážně popisná studie týkající se rožmberského katalogu pochází z pera Milady Jedličkové [4] a dnes ji doplňují novější analytické práce Václava Boka, Pravoslava Kneidla a dalších. [5]

Aniž bych chtěla opomíjet knihy zahraniční tiskařské provenience, které v rožmberské knihovně jednoznačně převažují, je třeba zdůraznit potřebu zkoumání zejména bohemikální části této knihovny, a to po obsahové i tiskařské stránce. Z pouhé zběžné prohlídky Březanova katalogu i z knihařských účtů a knihkupeckých seznamů uložených v rodinném archivu Rožmberků [6] je patrná úzká vazba budovatelů knihovny k pražskému knihtiskařskému a knihkupeckému prostředí. Nelze ani opomenout významné zastoupení bratrských knih v knihovně Petra Voka. Ty pocházely z moravských tiskáren. [7]

Naše znalosti o pražských a bratrských knihtiskárnách, odkud byly bohemikální knihy do rožmberské knihovny získávány, doplňuji v tomto příspěvku o informace týkající se tiskáren olomouckých. Knihy vytištěné v Olomouci tvoří jen malý zlomek rožmberské knihovny čítající pouhých patnáct tisků. Přesto však představují zajímavý celek, a to z několika hledisek. Olomoucké tisky v rožmberské bibliotece jsou převážně staršího data a jak později uvidíme, jsou obsahově spjaty zejména s osobou Viléma z Rožmberka. Mohou nám tak leccos říci nejen o charakteru rožmberské knihovny v počátcích jejího vývoje, ale i o málo známé soukromé knihovně tohoto staršího rožmberského vladaře. [8]

Nejdříve věnujme pozornost celkové charakteristice olomouckých tisků, jež se v rožmberské knihovně nacházely. Již jejich nízký počet (15) naznačuje, že kontakty rožmberského dvora s olomouckými tiskaři nezískaly trvalejší a soustavnější podobu. Charakter Březanových záznamů, kde se jen výjimečně objevují impresa i se jménem tiskaře, nám dovoluje dodatečně doplnit jméno konkretního tiskaře ve čtrnácti případech olomouckých tisků. V rožmberské knihovně jsou tedy zastoupena díla těchto olomouckých tiskařů: [9]

  • Konrád Baumgartner - 1502 (1500-1502)
  • Jan Olivetský z Olivetu st. - 1538, 1539 (1538-1546)
  • Jan Günther - 1557, 1562, 1563, 1567 (1554-64, poté dědici)
  • Šebastián Olivetský z Olivetu - 1579 (1565-1579)
  • Bedřich Milichthaler - 1576, 1580, 1593 (1572-1590, poté dědici)
  • Jan Olivetský z Olivetu ml. - 1579, 1584 (1576-1584)
  • Jiří Handl - 1604 (1597-1616)

I přes malý počet olomouckých tisků v rožmberské knihovně (téměř výhradně jazykově českých) lze konstatovat, že tiskařská produkce olomouckých tiskařů byla v jihočeské bibliotece zastoupena až překvapivě rovnoměrně. Stopy své tiskařské činnosti zde zanechali všichni významní olomoučtí tiskaři. Výjimku tvoří jen tiskaři, kteří v Olomouci působili jen krátkodobě - Libor Fürstenheym na počátku 16. století, Valentin Klín a Jiří Wüst z konce téhož století.

Nejstarší olomoucký tisk v rožmberském vlastnictví pochází z roku 1502 z tiskařské dílny Konráda Baumgartnera, který v Olomouci působil jen krátce v prvních letech 16. století. Do knihovny Rožmberků si našly svou cestu také knihy z produkce významné rodiny Olivetských [10] - Jana st., Šebastiana i Jana ml. Co do počtu se tiskům z dílny Olivetských vyrovná produkce jediného tiskaře Jana Günthera, který v Olomouci působil v letech 1554-1564. Početnější zastoupení Güntherových tisků v rožmberské knihovně je podmíněno nejen vzrůstajícím celozemským významem této moravské tiskárny po restriktivním omezení českého knihtisku po roce 1547, ale i Güntherovými kontakty se samotným Vilémem. Tehdejší Rožmberkovy čilé styky s Moravou nebyly jen politické, ale projevily se i v oblasti kulturní. Jedním z výsledků bylo i Vilémovo finanční zajištění několika tisků vydaných v Güntherově tiskárně. [11] V Březanově katalogu však z těchto tří knih, o jejichž vydání se Vilém z Rožmberka jako mecenáš zasloužil, nalézáme jen jedinou, mimo ní se však v rožmberské bibliotece nacházely další tři tisky ze zmíněné Güntherovy tiskárny. Vztahy rožmberského vladaře s Janem Güntherem byly tedy ovlivněny Vilémovými mecenášskými zájmy, jistě i proto patří produkce Güntherovy tiskárny ve srovnání s ostatními olomouckými knihtiskárnami v rožmberské bibliotece k nejpočetnější. Celkově třemi tisky je v rožmberské knihovně zastoupena knihtiskařská produkce Bedřicha Milichthalera, jenž v Olomouci působil od 70. let 16. století. Knihy z Milichthalerovy tiskárny pak souběžně doplňují dva tisky nejmladšího člena rodiny Olivetských - Jana mladšího.

Od devadesátých let zastoupení olomouckých tisků v rožmberské bibliotece výrazně klesá, což se na první pohled zdá být v rozporu s jejím vlastním vývojem. Po smrti Viléma (1592) totiž Petr Vok sloučil jeho knižní sbírku se svou a knihovně věnoval všestrannou péči projevující se zejména hromadnými nákupy knih z Čech i ze zahraničí. Na rozdíl od aktivního a angažovaného Viléma byl vstup Petra Voka na předbělohorskou politickou scénu poněkud rozpačitý a také vzhledem k jeho českobratrské náboženské orientaci nebyl důvod udržovat užší vztahy s Olomoucí, střediskem kulturního a politického života Moravy, sídlem moravského biskupa a centrem počínající protireformace. Končí tak i zvýšená recepce olomouckých tisků na rožmberském dvoře.

Je tak téměř příznačné, že produkce několika olomouckých tiskařů činných na přelomu 16. a 17. století se v rožmberské knihovně až na jednu výjimku neobjevuje. Nemůžeme se v tomto případě odvolávat na nízký počet knih, které byly v těchto tiskárnách vydávány. Vždyť i dnes známá produkce starších tiskařů Konráda Baumgartnera, Šebastiana Olivetského či jeho syna Jana Olivetského nepřesáhla počet čtyř tisků, a přesto tyto knihy v rožmberské knihovně nacházíme. Sníženou recepci knih z olomouckých tiskáren je proto nutné příčíst na vrub proměny vztahů jihočeského rožmberského centra k Olomouci za vladařství Petra Voka. [12]

Osobní a mecenášské vazby Viléma z Rožmberka k několika olomouckým tiskům naznačují hlavní způsob jejich získávání do rožmberské knihovny. Především pro období 60. a 70. let 16. století se můžeme domnívat, že se olomoucké tisky do rožmberské knihovny dostávaly jako soukromé dary, nebo že je sám Vilém nakupoval během svých četných cest na Moravu. Pro knihy pocházející z pozdějších let je možné přepokládat rovněž příležitostný nákup a zprostředkovatelskou roli pražských knihkupců a knihařů. [13] Konkrétní osudy a cesty olomouckých knih (jež bývají zachyceny v rukopisných glosách či dedikacích) do rukou Rožmberků, nám prozatím zůstávají utajeny. Většina exemplářů totiž skončila svou pouť ve švédských knihovnách, a tak je českým badatelům jejich fyzická prohlídka ztížena.

Jak jsem se již zmínila, obsahové zaměření a data vydání jednotlivých tisků svědčí v řadě případů o tom, že zásadní podíl na získání knih z dílen olomouckých tiskařů měl právě Vilém z Rožmberka a že tak máme před sebou malý vzorek z jeho, nám málo známé, knihovny. Tato hypotéza je podpořena i skutečností, že roku 1573, kdy byl pořízen první seznam Vokovy knihovny v Bechyni, [14] nevlastnil Petr Vok žádný z těchto olomouckých tisků, ačkoliv polovina z těchto knih byla již v této době vydána. Jak uvidíme později, rožmberský vladař Petr Vok projevil o olomoucké tisky okrajový zájem až v pozdějších letech, a to především z praktických důvodů.

Podívejme se nyní blíže na obsahovou stránku olomouckých tisků. Malou část olomouckých tisků představují knihy, jež byly dedikovány přímo Vilémovi nebo osobě jemu blízké. Vilémův erb a vzletná dedikace jako výraz díků za finanční zajištění je součástí Postyly katolického kněze a českokrumlovského kazatele Tomáše Bavorovského (I). Tento spis vydaný roku 1557 je jedním ze tří tisků, na jejichž vydání se v olomoucké tiskárně Jana Günthera Vilém z Rožmberka podílel jako mecenáš. Jak již bylo řečeno, zbývající dva tisky (první díl Dasypodiova slovníku s názvem Dictionarium latino-bohemicum a J. Straněnského Zahrádka duchovní) dedikované mocnému Rožmberkovi a vydané u Günthera však v Březanově katalogu nenalezneme. Zato se však v katalogu objevuje druhý díl zmíněného Dasypodiova díla tentokrát věnovaný Vilémově moravskému protějšku a českému místokancléři Zikmundu Heltovi z Kementu [15] vydaný v Olomouci roku 1562 (III). Českou verzi Dasypodiova slovníku, kterou nacházíme v Březanově katalogu spolu s dalšími převážně zahraničními edicemi této oblíbené učební příručky, připravil Tomáš Rešelius, jehož literární ambice podporoval Jáchym z Hradce, Vilémův příbuzný a politický spojenec. Tytéž osoby se rovněž zasloužili o vydání posledního rožmberského tisku v olomoucké dílně Jana Günthera. Jáchym z Hradce pověřil opět Tomáše Rešelia, aby přeložil do češtiny Kázání vídeňského biskupa Michaela Heldinga (V) a také v tomto případě se finančně podílel na jeho vytištění v již osvědčené Güntherově tiskárně.

Další skupinu olomouckých tisků v rožmberské knihovně tvoří knihy, jejichž vydání je spjaté se jmény několika olomouckých biskupů. Ti je přímo iniciovali, či alespoň svým jménem zaštiťovali vydání určitých knih z politických či spíše ideologických zájmů katolické církve, jež v této době již plně pochopila význam tištěného slova v boji proti nekatolickým vyznáním.

Do této skupiny tisků patří i nejstarší olomoucký tisk z rožmberské knihovny - dílo Henrica Institora s názvem Sanctae Romane ecclesie fidei defensionis clippeu[m] aduersus walde[n]siu[m] (VI). Tento německý dominikán a inkvizitor vydal zmíněný protibratrský spis v rámci své mise na Moravu v prvních letech 16. století, kde měl plamennými slovy působit na bratrské kacíře. Vydání Institorova polemického spisu v roce 1502, stejně jako celý jeho moravský pobyt, zaštítil váhou své osobnosti olomoucký biskup Stanislav Thurza.

Ve službách dalšího olomouckého biskupa Viléma Prusinovského působil Jan Mirotický. Ten je známý především jako překladatel populárně naučných spisů. Dva z jeho překladatelských počinů - Georgijevičův spis O začátku panování tureckého (IV) a Böhmeho Obyčeje, práva, řád a nebo zvyklosti všech národů (II) - se rovněž nacházely v rožmberské bibliotece. Vydání Böhmeho díla navíc Jan Mirotický dedikoval strýci olomouckého biskupa, Přemkovi Prusinovskému z Vitzkova.

V rožmberské knihovně samozřejmě nechyběly ani tisky spjaté se jménem biskupa Stanislava Pavlovského. Své aktivity tento podnikavý biskup neomezoval jen na sféru politickou a diplomatickou, nýbrž se osobně a také jako mecenáš podílel na literární a umělecké činnosti na Moravě. [16] Jeho všestranné kontakty s mocným Rožmberkem bezpochyby umocňovaly i umělecké a knižní dary, jež proudily mezi jihočeským Krumlovem a Olomoucí. [17] Je velmi pravděpodobně, ač přímých dokladů zatím postrádáme, že mezi biskupovy dary rožmberskému vladaři patřil i spis O poznání církve svaté z roku 1584, dedikovaný Stanislavu Pavlovskému (XII).

Se Stanislavem Pavlovským je neodmyslitelně spjat i pobyt a literární působení polského šlechtice Bartoloměje Paprockého v českých zemích. Také některé Paprockého práce vydané v Olomouci, Zrcadlo moravské (X) a Rozmlouvání kolátora s farářem (IX) , jsou v rožmberské knihovně zastoupeny. [18] Vzhledem k pozdějšímu datu jejich vydání je třeba zásluhu na jejich zařazení do rožmberské biblioteky přičíst až Petru Vokovi, případně Václavu Březanovi, který se často podílel radou při výběru vhodných knih, nebo byl dokonce pověřován jejich faktickým nákupem.

Vokovou iniciativou byly nejspíše získány také další dva olomoucké tisky, jejichž autoři byli v úzkém vztahu s Jednotou bratrskou. Jde o Malou bibli Pavla Kyrmezera (VIII) a Knihu o vodách hojitedlných neb Teplicech Jordana de Clausenburg (VII), jež byly v Olomouci vydány v krátkém sledu let 1579-1580.

Poslední skupinu olomouckých tisků v rožmberském vlastnictví tvoří praktické právní příručky týkající se moravského právního řádu. Znalost právních zásad si vyžadovala zejména Vilémova, později i Vokova politická činnost sahající také na Moravu. Proto své pevné místo v rožmberské knihovně mělo ojedinělé vydání Práv manských z roku 1538 (XI) a Zřízení knížectví Opolského a Ratibořského z roku 1563 (XIV). Ovšem jediný exemplář základní právní normy pro Moravu - Zřízení zemské moravské (XV), který se v Březanově katalogu objevuje, pochází až z roku 1604. Vzhledem k tomu, že ještě v devadesátých letech 16. století neprojevil Petr Vok zájem o získání staršího vydání moravského zřízení zemského, [19] je nutné pokládat tento tisk z roku 1604 za vedlejší projev vzrůstající politické angažovanosti Petra Voka ve stavovských záležitostech.

Zkoumání vzorku olomouckých tisků v rožmberské knihovně zároveň vedlo ke zjištění několika vzácných či výjimečných titulů. V prvé řadě je třeba se zmínit o horním řádu z roku 1539, který nechal vytisknout moravský šlechtic Kristián z Boskovic u olomouckého tiskaře Jana Olivetského pro své poddanské město Ruda (XV). Kniha zabývající se dolováním odpovídá zájmům a péči obou Rožmberků o tuto otázku nejen na svých panstvích, ale i v zemském měřítku. [20] Více než obsah zmíněného horního řádu, kterým se již zabýval Franz Thiel [21], je pro nás zajímavé jeho ojedinělé dochování. V současné době je znám jediný exemplář uložený v Rakouské národní knihovně, [22] který nebyl českými bibliografiemi podchycen a tudíž nebyl ani šířeji badatelsky využit.

V knihovně švédského města Strängnäs je uchovávána další pozoruhodná kniha ze zkoumaného vzorku olomouckých tisků - Malá bible Pavla Kyrmezera (VIII). Ovšem torzovitý stav tohoto dnes jediného známého exempláře nedovoluje nahlédnout do jeho stránek. Nezbývá než doufat, že pokračující bádání odhalí jiný zachovaný exemplář Kyrmezerova bratrského spisu.

Otazníky nad další knihou, jíž je Rozmlouvání kolátora s farářem Bartoloměje Paprockého z Hlahol, se týkají místa vydání tohoto spisu a tiskaře (IX). Dostupné bibliografie dnes evidují pouze brněnské vydání tohoto díla z roku 1607 u tiskaře Bartoloměje A. Formana. [23] Václav Březan ovšem k titulu tohoto díla připojil údaj W Olomaucy 1607. Existovalo snad v rožmberské knihovně jiné, dnes neznámé, olomoucké vydání Paprockého díla, či jde o Březanův omyl? Podtitul brněnské edice - nyní v nově sepsané a vydané - stejně jako její malý rozsah (34 ff) a pozdní datace předmluvy (září 1607) nasvědčuje spíše skutečné existenci souběžného olomouckého vydání Paprockého spisku. Konečné slovo však přinese až fyzická prohlídka rožmberského exempláře tohoto díla.

Existence několika ojedinělých tisků i v tomto malém vzorku jednoznačně ukazuje na potřebu prozkoumat, případně i zpřístupnit celý Březanův katalog rožmberské knihovny. Přínosná by byla zejména identifikace bohemikálních titulů spojená s fyzickou prohlídkou příslušných exemplářů ve Švédsku. A zvláštní pozornost by si zasloužil i výzkum dalších zajímavých celků v rožmberské knihovně - například početné skupiny hebraik a judaik.

Závěrem bych ráda upozornila na několik společných rysů převážné většiny tisků olomoucké provenience nalézajících se v rožmberské knihovně. Především na jejich převážně jazykově český charakter. Olomoucké tiskárny se tak vedle Prahy a bratrských tiskáren jeví jako další oblast, odkud byly pro rožmberskou knihovnu získávány české knihy. Musíme mít přitom na mysli, že vydávání německé a latinské literatury nepatřilo u olomouckých tiskařů k okrajové stránce jejich činnosti. Tematické zaměření zmíněných olomouckých tisků se téměř výhradně dotýká praktické právní a vzdělavatelské oblasti a literatury náboženské. Překvapivá je shodná katolická náboženská orientace většiny autorů, překladatelů a dalších osob stojících v pozadí vydání olomouckých tisků v rožmberské knihovně. To platí zejména pro tu část olomouckých tisků, které s největší pravděpodobností původně náležely do knihovny Viléma z Rožmberka. Zdá se, že biblioteka tohoto významného stavovského předáka se tak do jisté míry stala obrazem jeho politického programu i osobního směřování, pro něž bylo charakteristické umírněné katolictví a důraz na českou jazykovou kulturu.

Přehled tisků olomoucké provenience v rožmberské knihovně [24]

I. Bavorovský, Tomáš: Postylla česká. Olomouc, Jan Günther, 1557.
  • Březanův katalog, Teologie, 2°, s.v. písmeno B.
  • Knihopis č. 1005.

II. Boehme, Johann: Obyčeje, práva řáda a nebo zvyklosti všech národů. Olomouc, Jan Olivetský, 1579.

  • Březanův katalog, Historie, s.v. písmeno A.
  • Knihopis č. 1201.
  • Bohatcová, Opak. cit. v pozn. 10, č. 129.

III. Dasypodius, Peter: Dictionarivm Bohemicolatinvm ... Olomouc, Jan Günther, 1562.

  • Březanův katalog, Filosofie, 4°, s.v. písmeno D.
  • Knihopis č. 1813.

IV. Georgijeviae, Bartolomije Jernej: O začátku panování tureckého ... Olomouc, Fridrich Milichthaler, 1576.

  • Březanův katalog, Historie, s.v. písmeno G.
  • Knihopis č. 2657.

V. Helding, Michael: Kázání patnáctera o přesvaté mši ... (Olomouc), [J. Günther], 1567.

  • Knihopis č. 2931.
  • Västeräs: LB. (Smb. med. 11)

VI. Institoris, Henricus: Sancte Romane ecclesie fidei defensionis clippeu[m] aduersus walde[n]siu[m] ... Olomouc, Konrád Baumgarten, 1502.

  • Březanův katalog, Theologie, 2°, s.v. písmeno H.
  • Stockholm: Kungliga Biblioteket.

VII. Jordanus de Clausenbourg, Thomas: Kniha o vodách hojitedlných neb Teplicech moravských. Olomouc, Fridrich Milichthaler, 1580.

  • Březanův katalog, Medicína, 4°, s.v. písmeno J.
  • Knihopis č. 3603.
  • Stockholm: Kungliga Biblioteket.

VIII. Kyrmezer, Pavel: Malá biblí, to jest vyučování mládeže ... Olomouc, Šebestián Olivetský, 1579.

  • Březanův katalog, Teologie, 8°, s.v. písmeno K.
  • Knihopis č. 4636.
  • Bohatcová, Opak. cit. v pozn. 10, č. 125.
  • Strängnäs: Stift. Biblioteket (O 135)

IX. Paprocký z Hlohol, Bartoloměj: Rozmlouvání kolátora s farářem. Olomouc?, s.n.t., 1607.

  • Březanův katalog, Teologie, 4°, s.v. písmeno P.
  • Knihopis č. 6858 (brněnské vydání u B.A.Formana z roku 1607).
  • Västeräs: Stift. Biblioteket.

X. Paprocký z Hlohol, Bartoloměj: Zrcadlo slavného Markrabství moravského. Olomouc, Milichthaler - dědici, 1593.

  • Březanův katalog, Historie, s.v. písmeno P.
  • Knihopis č. 6862.
  • Strängnäs: Stift. Biblioteket

XI. Práva manská. Olomouc, Jan Olivetský, 1538.

  • Březanův katalog, Právo, 2°, s.v. písmeno P.
  • Knihopis č. 14.313.
  • Bohatcová, Opak. cit. v pozn. 10, č. 105.

XII. Vincentius Lirinensis, Sanctus: O poznání církve svaté ... (Olomouc, Jan Olivetský), 1584.

  • Březanův katalog, Teologie, 8°,s.v. písmeno L.
  • Knihopis č. 16.557.
  • Bohatcová,Opak. cit. v pozn 10, č. 150.

XIII. Zřízení zemské Markrabství moravského. (Olomouc, Jiřík Handle, 1604).

  • Březanův katalog, Právo 4°, Z.
  • Knihopis č. 17.478
  • Stockholm: Kungliga Biblioteket

XIV. Zřízení zemské knížectví opolského a ratibořského i jiných krajů k nim příslušejících. Olomouc, Jan Günther, 1563.

  • Březanův katalog, Právo, 4°, s.v. písmeno Z.
  • Knihopis č. 17.472

XV. Die Bergk Ordnung und aufgerichtet auf das Pergkwergk Eysenberg genant im Margrafthumb Merhernn gelegen. (Olomouc, Jan Olivetský), 1539.

  • Březanův katalog, Právo, 4°, s.v. Z.
Poznámky pod čarou

[1] Blíže Christian Callmer, Königin Christina, ihre Bibliothekare und ihre Handschriften. Stockholm 1977, s. 124-129.

[2] Na území ČSR zůstaly zejména knihy z původního majetku řeholních institucí v Třeboni a Borovanech, jež jim byly v průběhu třicetileté války z rožmberské knihovny vyčleněny a panovníkem těmto institucím vráceny. Dnes jsou převážně uloženy v NUK. O dalších exemplářích z rožmberské knihovny viz Josef Hejnic, Rožmberská exlibris v plzeňských knihovnách. Strahovská knihovna 14-15, 1979-80, s. 103-110; Týž, Ein rosenbergisches Exlibris in der Schloßbibliothek von Lysice. Listy filologické 114, 1991, s. 195-196; Týž, Konvolut z knihovny Petra Voka z Rožmberka. Jihočeský sborník historický 49, 1980, s. 43-47.

[3] Upozornil již Ivan Hlaváček, Z českých knihoven na počátku 17. století (K vnitřní struktuře rožmberské knihovny). Vědecké informace ČSAV, Metodický zpravodaj pro knihovny a útvary vědeckých informací Suplement 1, 1970, s. 95; Christian Callmer, Königin Christina, ihre Bibliothekare und ihre Handschriften. Stockholm 1977, s. 128.

[4] Milada Jedličková, Rožmberská knihovna a katalog Václava Březana. Knihovna, Vědecko-teoretický sborník 1962, Praha 1962, s. 187-214.

[5] Výběrově: Václav Bok, Zur Vertretung der deutschsprachigen Literatur in der Bibliothek der Herren von Rosenberg. Studien zum Humanismus in den böhmischen Ländern 1991, s. 49-55; Pravoslav Kneidl, Libri poetici et rhytmici rožmberské knihovny. Studie o rukopisech 14, 1975, s. 111-123.

[6] SOA Třeboň: CR - z Rožmberka 20a, 23b.

[7] Seznam bratrských tisků uvádí Jedličková, Cit. d. v pozn. 4, s. 194-196; jména knihařů pracujících v rožmberských službách zpřístupnil Bohumil Nuska, Knihařské účty pana Petra Voka z Rožmberka. Sborník národního muzea v Praze, řada C - literární historie 9, 1964, s. 53-80.

[8] Josef Hejnic, K literárním a bibliofilským zájmům dvou posledních Rožmberků. Opera historica 3, 1993, s. 226.

[9] Za rokem vydání tisku, jenž se nalézal v rožmberské knihovně, jsou v závorce uvedena data působení tohoto tiskaře v Olomouci převzatá z práce Karla Chyby, Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna I, 1966, s. 365.

[10] Mirjam Bohatcová, Knihtiskařská linie Olivetských. Časopis Národního Muzea, řada A - historie 61, 1982, s. 129-160.

[11] Jaroslav Pánek, Poslední Rožmberkové a Morava. Z kralické tvrze 15, 1988, s. 9.

[12] Tamtéž, s. 14-20.

[13] K této domněnce mě vede skutečnost, že jména olomouckých knihkupců a tiskařů se mezi rožmberskými dodavavateli knih neobjevují ani v tomto pozdějším období, kdy jsou jejich jména známa, viz pozn. č. 6 a 7.

[14] SOA Třeboň: CR - z Rožmberka 20a.

[15] Moravský šlechtic a český místokancléř Zikmund Held z Kementu patřil ke starší generaci stavovských předáků (†1564). S Vilémem z Rožmberka jej však spojoval shodný politicko-náboženský program kladoucí důraz na umírněné katolictví a mocenskou rovnováha mezi králem a stavy, stejně jako literární mecenášství, jež se promítlo i v produkci Güntherovy olomoucké tiskárny. Srovnej Andrea Horešovká, Literární mecenášství Zikmunda Helta z Kementu (1514-1564) v zrcadle soudobých tisků. Praha, FFUK, diplomová práce 1998.

[16] Josef Hejnic - Jan Martínek, Rukověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě od konce 15. do začátku 17. století. Praha 1973, D. 4, s. 116-120.

[17] Jaroslav Pánek, Cit. d. v poznámce 11, s. 11-12; Týž, K rozšiřování pražských tisků v předbělohorské době. Documenta Pragensia X/1, 1990, s. 239-255; Týž, Prag und Olmütz: Die Herausbildung einer konfessionell-politischen und kulturellen Achse in der rudolfinischen Zeit. In: Rudolf II, Prague and the World. Praha 1998, s. 70-74.

[18] Přestože Paprocký dedikoval Vilémovi z Rožmberka jeden ze svých polských spisů, nezískal z rožmberské strany žádnou finanční podporu. Blíže Karel Krejčí, Bartoloměj Paprocki z Hlohol a Paprocké vůle. Praha 1946, s. 56; Josef Karásek, Polská dedikace Paprockého Vilémovi z Rosenberka. Časopis Matice moravské 27, 1903, s. 1-13.

[19] Výtisk Moravského zřízení údajně z roku 1573, stejně tak i další tisk olomoucké tiskařské provenience (Simonius Simon: Responsum ad...Nicolai Buccelae...Olomouc, Fridrich Milichthaler, 1588) obsahuje seznam knih pocházejících z klášterní knihovny v Ebrachu. Ani jeden z nich však nebyl do Vokovy knihy zakoupen. SOA Třeboň, CZ - z Rožmberka 20a, fol. 103v, 104v.

[20] Jan Kořan, Rožmberské báňské podnikání. Časopis společnosti přátel starožitností 67, 1959, s. 129-146.

[21] Franz Thiel, Die Bergordnung von Deutsch-Eisenberg. Mährisch-Schlesische Heimat 5, 1960, s. 244-249.

[22] Wien: Österreichische Nationalbibliothek, MF 2305.

[23] Vladislav Dokoupil, Soupis brněnských tisků. Staré tisky do roku 1800. Brno 1978, s. 21; Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století (red. Z. Tobolka, Fr. Horák), Praha 1925-1967, č. 6858; Karel Krejčí, Bartoloměj Paprocki z Hlohol a Paprocké Vůle. Praha 1946, s. 188.

[24] V závěru bibliografického údaje jsou uvedena místa uložení těch exemplářů, které se nachází také ve švédských knihovnách. Zkoumání jejich vlastnických přípisků či exlibris však teprve teprve s jistotou prokáže jejich příslušnost do rožmberské knihovny.

Aktualizováno: 29.08.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 21.02.2018 11:27
TOPlist