Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Havárie a živelné pohromy - prevence a náprava škod

Pozvánka na konferenci, velikost 34 kB.

8. ročník odborné konference (20. - 21. října 1999)
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska

Havárie a živelné pohromy - prevence a náprava škod

Františka Vrbenská

1. Úvod

Požár, prasklé vodovodní potrubí, povodeň... Může se to přihodit kdekoliv a kdykoliv. Všechna preventivní opatření totiž případné riziko neodstraní, pouze minimalizují, ovšem pokud ke katastrofě přece jenom dojde, umožní zachránit co největší procento ohrožených

zachránit sbírek a lépe rozvinout nápravná opatření. Není sporu o tom, že pro každou knihovnu je podobná událost katastrofou, jejíž následky se obtížně řeší - třeba pouhá náhrada poškozených regálů představuje finanční oříšek. U knihoven, které své fondy archivují, spravují unikátní, vzácné či historické dokumenty, se pak může jednat bez nadsázky o tragédii. Už z tohoto základního důvodu je nezbytné, aby se knihovna (a vlastně kterákoliv instituce) na eventualitu nečekaných destruktivních událostí důkladně připravila.

Problémová oblast, které se z zahraničí říká "disaster planning" se člení do tří oblasti:

  1. prevence, jejíž podstatou je podchytit a neutralizovat co nejvíce možných zdroju ohrožení, a pripravit se operativne na ty, jejichž vznik nemužeme prímo ovlivnit.
  2. akce behem trvajícího ohrožení, vycházející z predem pripravené evakuacní smernice, a zamerené na záchranu knihovních fondu z ohrožené oblasti.
  3. záchranná cinnost zahrnuje cinnosti zamerené na ošetrení poškozených dokumentu bezprostredne po mimorádné události.
Ohrožení, která se mohou vyskytnout v našich zeměpisných podmínkách, vylučují katastrofy takových rozměrů, jako je vulkanická činnost nebo zemětřesení. Ozbrojený konfliktu nebo třeba bio/chemická kontaminace jsou sice málo pravděpodobné, ale zcela vyloučit je nelze, navíc jejich negativní dopad je drtivý. Jsou i ohrožení nejen s nízkou pravděpodobností, ale i s menšími, byť ne zcela zanedbatelnými škodami, jako je zborcení knižní police, porucha klimatizace nebo loupež. Naopak vysoké procento pravděpodobnosti s méně výraznými škodami obnáší špatné podmínky uložení nebo vandalismus.

Potřebnost opatření proti vzniku havárií a živelných pohrom se prokázala při záplavách na Moravě v r. 1997, kdy pracovníci postižených knihoven byli odkázáni na improvizovaná řešení a vlastní pohotovost, knihovny neměly k dispozici potřebné pomůcky, připravený a schválený postup atd. Podobné značné škody při požárech institucí, kde byly postiženy i odborné knihovny, mohly být sníženy dodržováním již předem stanovených zásad (ukládání záložních kopií mimo sídlo instituce a pod.)

V Národní knihovně ČR vznikl metodický materiál, který by měl sloužit jako výchozí podklad pro soustavu koncepčních, vzájemně navazujících opatření, které budou pokrývat všechny tři oblasti problematiky katastrof. Je třeba si uvědomit, že prevence havárií a živelných pohrom, činnost během kritické události a likvidace jejích následků jsou záležitostí postižené instituce jako celku, všech jejích útvarů a všech pracovníků. Prevence proti haváriím a živelným pohromám nepředstavuje jednorázovou činnost, ale vyžaduje, aby se této oblasti věnovala systematická a dlouhodobá pozornost.

Následující náměty a návrhy vyplývají jak ze zahraničních normativních materiálů a doporučení, tak i ze zkušeností získaných v NK ČR. Jsou z hlediska obecné praxe možná poněkud maximalistické, ale jejich záměrem je ochrana našeho kulturního dědictví.

2. Prevence

2.1 Krizová komise

Vzhledem k provázanosti komplexu otázek ochrany fondu před pohromami a k potřebě jednotného přístupu této problematice je vhodné ustavit tým odborníků a zodpovědných pracovníků - trvalou komisi, která se bude podílet na přípravě příslušných dokumentů, směrnic a jejich realizaci. V této krizové komisi (jak zní její oficiální název v NK ČR) by měli být zastoupeni správci knihovních fondů a odborníci na oblast konzervace, preventivní ochrany a restaurování. Jejími členy by měli být také pracovník pověřený provozními a investičními záležitostmi a osoba zodpovědná za zajišťování ostrahy (i v případě, že není přímým zaměstnancem knihovny). S komisí budou průběžně spolupracovat elektrikář, instalatér, požární preventisté. Všichni členové a spolupracovníci komise musí mít jmenovány náhradníky.

Krizová komise bude organizovat prostřednictvím svých členů průzkum a definování konkrétních rizikových faktorů budov a prostor vyčleněných pro uložení knihovního fondu, přičemž nutně zohlední zprávu požárníků, vyjádření hydrometeorologického ústavu a prognózy záplavového stavu. Výsledkem průzkumu by měl být seznam rizikových míst, který komise vyhodnotí z hlediska jejich závažnosti a navrhne postup nápravy, příp. realizaci dalších preventivních opatření včetně předpokládaných nákladů. Na základě zjištěných skutečností vypracuje krizová komise evakuační plán a systém preventivních opatření a záchranných postupů. Komise by měla rovněž schvalovat stavební úpravy a rekonstrukce, které mohou být realizovány až po zapracování jejích připomínek.

2.2 Průzkum depozitních prostor knihovny a preventivní opatření

Krizová komise by měla při svém šetření vzít v úvahu, zda je knihovna umístěna v záplavovém pásmu, dále umístění hydrantů, stav střech, okapů, světlíků, kanalizace, těsnění oken a dveří, stav elektroinstalace a kabelů, které by měly by vyhovovat předpisům a být kontrolovány v souladu s platnými normami. Mimo depozitář by měly umístěny hlavní vypínače a vedení elektrických obvodů, pokud depozitář přímo nezajišťují. Sekundární osvětlovací systém by měl být schopen poskytovat osvětlení v případu nouze, nezávisle na hlavním systému, v každé depozitní místnosti by měla být k dispozici akumulátorová lampa. Je zapotřebí zhodnotit stav vnějších zdí (plísně, hmyz) a statiku budov, stav základů a vnitřních zdí (praskliny), a dbát o čistotu bezprostředního okolí (okamžitý odvoz stavebního a jiného odpadu).

Zvláštní péči je nutno věnovat stavu instalace vodní a topenářské (možnost ohrožení fondů), protipožárním opatřením (stejná odolnost dveří a přilehlých zdí proti ohni, dveře s otevřenými plochami by podporovaly proudění vzduchu, také schodiště, výtahové šachty a jiné vertikální prostory mohou fungovat jako komíny pro oheň, kouř a toxické plyny) a kontrolovat průběžně stav hasícího vybavení. Před realizací navržených opatření je žádoucí konzultovat připravený materiál s odpovídajícími bezpečnostními složkami (hasiči, policie, atd.) zejména s ohledem na použití hasebních prostředků z hlediska bezpečnosti knižních materiálů. V každém případě je základem vybavení místností určených pro skladování knihovních fondů, včetně výstavních prostor, a jeho průběžně inovovanou signalizací - požárními hlásiči, detektory vlhka, tlakovým poplašným zařízením na hlavním vodovodním potrubí.

Ve vlastních skladovacích prostorách má být zakázáno skladování odpadu (papír) a nebezpečných látek (plynové bomby), jídlo, pití a kouření. Svazky nesmějí být ukládány na zem a při nově stavěném fondu je zásadou dodržovat minimální vzdálenost/výšku police 15 cm od podlahy. Magnetická média je nutno přechovávat mimo blízkost elektrických zařízení.

Případné škody omezí systematické užívání vhodných obalů z kvalitního nekyselého materiálu. Je třeba i zvážit účelnost a způsob ochrany částí sbírek uložených v nejvyšších policích regálů, které jsou ohroženy při prasknutí trubek nebo poškození střechy a bývají nejvíce poškozeny i v případě požáru.

Kromě návrhů na odstranění rizikových míst by se měla realizovat následující preventivní opatření: vytvoření centrálního skladu vybaveného pomůckami, které se používají při evakuaci fondů a záchranných činnostech, rozmístění těchto prostředků první pomoci podle důležitosti a druhu uložených fondů (seznam míst s těmito prostředky bude také součástí evakuační směrnice), dále zavedení pravidelných periodických inspekcí stavu objektu a skladišť. Samostatnou záležitost představuje dopracování systému zálohování dokumentů v digitální podobě a informačního knihovního aparátu (katalogy, kartotéky atp.). Pro mnohé knihovny je neřešitelným problémem pojištění i nejvzácnějších částí fondů.

Pozitivní výsledky přináší dozorování zodpovědných pracovníků při stavebních úpravách a obdobné činnosti s kontrolou dodržování platných předpisů a zákaz prací, při kterých by mohlo dojít k ohrožení nebo poškození knihovního fondu.


2.3 Knihovní fondy z hlediska pravděpodobného ohrožení

Preventivní i následné činnosti by měly předpokládat různé formy havárií a z nich vyplývající různé druhy poškození knihovních dokumentů, i kumulovaně: poškození ohněm, vodou, chemikáliemi, mechanické poškození či znečištění prachem. Při jednom primárním typu pohromy se mohou vyskytovat různé kombinace odlišných poškození.

V případě mimořádné události bude s největší pravděpodobností postižena pouze část fondu. Podle typu dokumentu / sbírky, jejich vzácnosti nebo naopak nahraditelnosti a vzhledem k tomu rentabilitě evakuace nebo restaurování by měla být organizována záchrana poškozených dokumentů. Při podrobnějším třídění položek uvnitř jednotlivých kategorií je třeba přihlédnout k jejich kulturní a vědecké hodnotě, významu jednotlivých ucelených sbírek, nezbytnosti fondů pro plnění základních funkcí knihovny, současnému peněžnímu ocenění jednotlivých vzácných titulů, stavu zpracování dokumentů (evidenční a katalogizační záznamy nebo počítačové soubory, které umožňují přístup k fondům), pravděpodobnosti záchrany (např. knihy versus filmové materiály).

Na základě kategorizace vznikne soupis vzácných fondů určených k evakuaci (rukopisy, prvotisky, příp. další dokumenty) s návrhy na jejich označení, stanovením postupu evakuace určených fondů, s evidenčním systémem pro potřeby evakuace ohrožených knih a činností spojených se záchranou / ošetřením poškozených svazků. Tyto informační nástroje se stanou součástí evakuačního plánu.

2.4 Evakuační směrnice

Evakuační směrnice stanoví odpovědnosti za řízení záchranných operací a z nich vyplývající pravomoci a povinnosti, vyčlení záložní místnosti pro skladování evakuovaných, ohrožených a poškozených fondů, prostory, kde se bude provádět jejich ošetření, má určit dopravní a transportní prostředky (auta, vozíky, evakuační bedny, přepravky), stanovit trasy stěhování knihovních fondů. Jiný organizační dokument ovšem musí v návaznosti s touto směrnicí ošetřit otázku bezpečnosti a evakuace osob a hmotného majetku mimo knihovní fond.

Na základě zhodnocení depozitářů a fondů mají být vytvořeny plány všech prostor knihovny, poschodí budov s vyznačením vypínačů, hlavních kohoutů, hasicích přístrojů a s popisem fondů, včetně umístění a jeho priorit, s plánem rozmístění prostředků první pomoci. Plány budou nedílnou součástí evakuační směrnice. Zvláštní pokyny pro případ ohrožení je třeba vypracovat a podle potřeby doplňovat pro cenné materiály, které se budou nacházet z pracovních důvodů přechodně mimo stabilní uložení (studovny, výstavy, specializovaná pracoviště apod.). Samozřejmostí je zajištění průchodnosti dveří a mříží na únikových trasách.

Pro potřeby záchranných akcí v případě havárie nebo živelné pohromy bude vypracován adresář zodpovědných osob - jmen, adres a telefonních čísel členů krizové komise, vedení dané knihovny a jejích pracovníků s klíčovými úkoly v případech různých typů havárie. V seznamu by měly být uvedeny rovněž kontakty na zkušené konzervátory, organizace schopné pomoci v případě havárie (i zapůjčením určitého vybavení), organizace s přístupným mrazícím zařízením a zařízením pro vymrazení, servisy sušící fotografie a filmy, pronajímatele nákladních aut a mrazících vozů, transportní firmy a dodavatele materiálu potřebného při nouzových a záchranných pracích.

Z praktických úkolů je zapotřebí zrevidovat poplachové směrnice pro případy různých typů ohrožení, které především zahrnují způsob vyvolání poplachu, přivolání profesních záchranných oddílů, postup vyrozumění členů krizové komise a příslušných odpovědných pracovníků schopných neprodleně pomoci, i systém jejich rychlého shromáždění za odlišných okolností. Všichni zaměstnanci by měli být prokazatelně a pravidelně seznamováni s těmito poplachovými směrnicemi a jejich aktualizacemi, měli by absolvovat proškolení v nejnutnějších zásazích první pomoci.


3. Činnosti v průběhu katastrofy

V případě živelné pohromy nebo havárie probíhají tyto dvě základní činnosti: evakuace ve smyslu včasného přemístění nezasaženého knihovního fondu z dosahu účinků katastrofy a přesun poškozeného knihovního fondu do prostorů, kde bude stabilizován a případně dále odborně ošetřen. Rozsah poškození knih a dalších dokumentů a příp. trvalý charakter poškození je dán do značné míry tím, jak rychle se podaří knihy ošetřit (zmrazit, vysušit, očistit a pod.).

Není reálné ani vhodné předem detailně rozpracovávat každý krok, protože téměř nikdy neprobíhá nic tak, jak bylo původně předpokládáno. Je lépe stanovit si základní varianty pro různé typy ohrožení a v jejich rámci s pomocí konkrétních opěrných bodů (ústupové trasy, nouzová skladiště, připravený záchranný materiál atd.) flexibilně reagovat na odvíjející se situaci a předcházet krizovým momentům.

Vedoucí krizové komise by měl uvědomit podle situace a předem daného klíče osoby, které mají rozhodující úlohu při záchranných pracích a operativně sestavit aktuální záchranný plán vycházející z postupů stanovených pro jednotlivé typy poškození a z rozsahu havárie.

Členové krizové komise objasní zúčastněným /přítomným pracovníkům postup záchranných /ochranných prací, resp. budou koordinovat evakuaci osob, fondů a cenného materiálu s pomocí zodpovědných zaměstnanců. Přesun materiálu, především knižních fondů, bude prováděn podle předem dohodnutých, případně nacvičených postupů, s cílem nezvyšovat přesunem poškození fondů a zajistit jejich optimální uložení vylučující zcizení nebo další destrukci. S ohledem na tento záměr je třeba volit i transportní prostředky. Podle možností budou určeny způsoby diferencovaného uskladnění evakuovaných dokumentů, s okamžitým zařazením zachráněného fondu podle typu poškození.

V souladu se svými pravomocemi krizová komise nebo její vedoucí určí osobu/osoby, které evakuované fondy, ale případně i ty, které byly ponechány na původních místech, po potřebnou dobu zabezpečí (např. proti rabování). Přemístění evakuovaných fondů mimo prostory knihovny by mělo být schváleno ředitelem dané knihovny, případně vedoucím krizové komise, na něhož by byly v tomto smyslu delegovány příslušné pravomoci. Členové krizové komise zajišťující evakuaci a záchranné činnosti by měli být vybaveni jednak prostředky sloužícími k dorozumění nezávisle na telefonní a elektrické síti, ale hlavně pravomocí nařizovat v případě ohrožení činnosti nutné k záchraně/ochraně a vyčlenit vhodný prostor jako svůj operační štáb. Krizová komise zajistí v případě ohrožení, aby bylo sníženo potencionální riziko pro zachránce na minimum: např. vypnutí elektřiny, odstranění bláta a vody, zajištění nouzového zdroje elektřiny.

Znovu je nutné zdůraznit, že ohrožení vzácného knihovního fondu je věcí všech pracovníků knihovny - ale ještě větší hodnotu, než jakýkoliv dokument, mají lidské životy.

4. Záchranná činnost

4.1 Zahájení záchranných prací

Hlavním záměrem záchranných prací je minimalizovat škody způsobené mimořádnou událostí a následnou činností. Důležitou součástí činností po havárii je předběžné zhodnocení rozsahu poškození a aktivity v prvních okamžicích po havárii, včetně selekce postižených dokumentů podle typu poškození. Záchranné práce a stav fondu musí být dokumentovány všemi dostupnými prostředky (foto, video, písemný záznam), důležité je také určení způsobu, resp. osoby, která bude poskytovat informace o katastrofě veřejnosti.

Pro předběžné zhodnocení škod a stanovení konkrétního plánu záchrany je nutno po svolení odborníků (hasiči, stavaři) rychle projít prostory postižené havárií a podle vnějšího vzhledu svazků odhadnout stupeň a rozsah poškození. (Např. knihy ležící na hromadách v uličkách jsou více poškozené než knihy v policích a vyžadují speciální ploché balení a intenzivnější restaurování.) Je zakázáno promáčené knihy otevírat či zavírat. Ze zjištěných skutečností je možno navrhnout a zajistit potřebné množství záchranných prostředků, materiálů, služeb, prostor pro ošetření a evakuaci a pomoc osob předem určených podle evakuačního plánu.

Prostředí vodou poškozené oblasti musí být stabilizováno před i během stěhování materiálu. Počasí je důležitým faktorem při určování postupu záchrany po poškození vodou. Za horka a vlhka je nutné záchranu začít neprodleně, při chladném počasí je více času na plánování. V teplém, vlhkém a špatně větraném prostředí však dochází k růstu plísní do 48 hodin za každého počasí. Je nutno všemi prostředky snížit vysokou vlhkost a teplotu, zprůchodnit oblast a odstranit vodu.

K vytvoření stabilního prostředí (pokles rel. vlhkost pod 65%, teploty pod 18°C a zajištění cirkulace vzduchu, atd.) je třeba snížit teplotu v budově (větrání v závislosti na aktuálním stavu počasí, v zimě vypnout topení), zajistit co nejvyšší cirkulaci vzduchu (otevření oken a dveří, ventilátory), snížit vlhkost nejlépe odvlhčovači. V případě nefunkční elektřiny nezbývá než zajistit generátory. Všechna elektrická vedení by měla být odolná proti vodě a uzemněná. Předměty a vybavení místností promáčené vodou musí být vystěhovány, ostatní vysušeny na místě. Po vyprázdnění postiženého prostoru jsou police, stěny, podlahy a stropy sterilovány a jsou podniknuty práce k navrácení místa do původního stavu.

Prvním krokem je utřídění knih podle typu a rozsahu poškození, a podle toho bude rozhodnuto o diferencované manipulaci s poškozenými materiály, bude určena metoda jejich nouzového ošetření, způsob a cíle transportu, ochrana během přesunu. Bez ohledu na mnohé formy pohrom, ať přírodních nebo způsobených člověkem, skutečné poškození sbírek je obvykle způsobeno ohněm nebo vodou. Oheň vždy doprovází kouř, saze a voda. Vedle samotného ohně může mnoho škod způsobit teplo.

Při roztřídění knih poškozených při havárii je výhodné jednotlivým kategoriím přiřadit barevné označení (vyšší přehlednost). Bude třeba odlišit a oddělit velmi mokrý materiál od částečně mokrého, kontaminovaný od nekontaminovaného, vzácný a citlivý od méně vzácného a citlivého. Knihy prosáklé vodou, znečištěné sazemi nebo chemikáliemi je třeba oddělit od ostatních a ošetřovat zvlášť, aby se kontaminace nepřenášela na knihy znečištěné např. pouze zaprášením.

4.2 Další záchranné postupy

Postup očisty zasažených prostor bude stanoven odborníky podle konkrétní situace. Také určení a realizace náprav škod je záležitostí specialistů. Nesmí být opomenuto zajištění přesné evidence, záznamy o balení a stěhování fondů a označení přepravních obalů. Alespoň jedna osoba musí provádět soupis stěhovaných materiálů, dohlížet na ukládání do krabic a na jejich označování. Během záchranných operací by nemělo dojít k odstranění štítků a signatur. Předem se musí určit, zda bude užíván číslicový identifikační systém umístění, který pomůže při navrácení knih do polic.

Poškozený knihovní fond potřebuje specifickou manipulaci a ošetření. Např. v případě destrukce části budovy hrozí nejen extrémní zaprášení a deformace, ale také promáčení vodou znečištěnou příp. usazeninami z teplovodního vedení, kontaminace plísněmi, chemikáliemi (např. ropnými produkty), znečištění sazemi a kouřem a pod. Prostory vybrané pro balení by měly být uvolněny od nepotřebných zařízení a nábytku a pracovní plochy pokryty polyetylenovou folií.

K odstraňování materiálu z depozitáře se využívají transportní pásy nebo lidské řetězy. Balící tým by měl mít stejný počet pracovníků jako tým dopravní, aby nedocházelo k hromadění materiálu. Jedná se o špinavou a frustrující práci, proto je třeba pracovníky střídat, zajistit jim pravidelný odpočinek (každou hodinu a půl), místo na občerstvení, možnost se mýt a přístup k lékařské pomoci.

Obecně se nejprve stěhují nejdůležitější sbírky podle evakuačního plánu, a to nejdříve nejmokřejší materiály, potom méně mokré a nakonec vlhké. Přednostně se odstraňuje materiál nahromaděný v uličkách ve stavu, v jakém byl nalezen. Následuje evakuace mokrého materiálu z polic do balících prostor. Během tohoto procesu je nutné neustále snižovat hladinu vlhkosti a teploty v postiženém depozitáři všemi prostředky. Jestliže je nebezpečí, že svazky v policích budou dále bobtnat, je nutné z každé police odebrat jeden či dva exempláře, aby se zabránilo zvyšování bočního tlaku knih na sebe (při trvání záchranných prací déle než 10 hodin). Zvláštní péči vyžadují citlivé materiály: kůže a pergameny, materiály obsahující vodou rozpustné barvy, filmová a magnetická media.

Police, které praskly pod tlakem vody při hašení nebo tlakem bobtnajícího papíru, obsahují směs stejnoměrně a nestejnoměrně mokrého materiálu. Deformované svazky s vypouklými hřbety jsou většinou velmi mokré. Knihy s nabobtnalým textovým blokem a zachovalým hřbetem a tvarem byly zřejmě převázány a nyní utrpěly nevratné poškození šití. Knihy s relativně nepoškozeným tvarem mají nejlepší šanci na vysušení bez poškození. Archivní krabice absorbují většinu vody a částečně chrání obsah uvnitř. Při mnohahodinovém ponoření do vody ale stejně dojde k jeho namočení, proto je nutné prohlédnout obsah každé krabice a krabici nasycenou vodou nahradit suchou.

Je nejvhodnější vodou poškozené papírové dokumenty zamrazit, pro jejich jednotlivé typy však existují doplňující doporučení, která stejně jako opatření týkající se speciálních informačních pramenů budou obsahem podrobnější stati. Fondy poškozené pouze ohněm se balí a stěhují velmi opatrně, aby nedošlo k dalšímu poškození (vysoká křehkost). Pokud není možné je zamrazit, musí být balené materiály absolutně suché, proto se doporučuje vlhké materiály před zabalením sušit asi týden na vzduchu. Materiály současně zasažené požárem i mokré se balí do pevných obalů (lepenka, plastik) a přemístí se do mrazících boxů ke zmrazení. Dále pro ně platí stejné ošetření jako pro materiály poškozené vodou.

Mechanicky poškozené knihy pří stavebních destrukcích je třeba vytřídit a podle rozsahu poškození a hodnoty dokumentu předat k likvidaci, nebo očistit a předat k opravě či restaurování. Očista od prachu by měla probíhat pokud možno v prostorách vybavených digestoří, nebo alespoň odsáváním. V případě fondů kontaminovaných chemickými zplodinami by se mělo postupovat velmi obezřetně a po konzultaci s odborníkem chemikem. Těžiště činnosti by mělo spočívat ve vytřídění knih zjevně zasažených příp. vytřídění a označení knih vystavených působení chemikálie. Ve všech případech, zvláště v případě chemického znečistění, by se měly používat ochranné pomůcky a dbát zásad ochrany zdraví členů záchranného týmu.

4.3 Následná činnost spojená s obnovením funkcí knihovního fondu

Sušší materiál, který nemusí být zmražen, je jako poslední přemístěn do prostředí s kontrolovaným klimatem. Jestliže je relativní vlhkost vzduchu v poškozeném depozitáři vysoká, není vhodné od sebe oddělovat sušší materiály na policích před stěhováním (vyšší nebezpečí růstu plísní). Usušené materiály se nevracejí přímo na původní místo, ale jsou skladovány v dobře ventilovaném meziskladu, odděleném od hlavních sbírek, volně, nikoliv v krabicích. Mezisklad musí mít klima s možností regulace, relativní vlhkost vzduchu 30-40 % a teplotu nižší než 21°C. Materiály jsou zde ponechány nejméně 6 měsíců, během kterých se klimatické podmínky plynule mění na klima skladiště. Vhodné by bylo ponechat materiály v meziskladu dalších 6 měsíců v klimatických podmínkách skladiště. Tento přemístěný fond musí denně kontrolovat odborník z hlediska výskytu plísní. Monitorování pokračuje i při návratu do původního depozitáře v pravidelných intervalech nejméně jeden rok.

Krizová komise by měla předat dokumentaci škod, zásahů a přechodného umístění evakuovaných fondů (nouzové depozity, mrazírny, restaurátorská pracoviště atd.) řediteli knihovny a příslušným správcům sbírek. Mezi její úkoly má patřit jednání s organizacemi pověřenými různými formami nápravy škod o uchování, opravách zasažených dokumentů a jejich předání zpět mateřské organizaci. Na základě seznámení se s úředními materiály o vzniku a průběhu havárie / živelné katastrofy i vlastní dokumentace by pak navrhla opatření, která by měla zdokonalit stávající systém prevence / evakuace / primárních záchranných zásahů s cílem omezit škody na minimum.

Znamená to stanovit mechanismy, jejichž pomocí budou postupně nahrazeny úbytky knihovního fondu, počítat se zajištěním finančních nákladů spojených se záchranou poškozeného fondu, s přechodným nouzovým uložením, se sanací nebo obnovou zasažených depozitních prostor. Pro naše knihovny by bylo velkým přínosem například vymrazovací zařízení - nejlépe získané formou sdružené investice a sloužící několika kooperujícím organizacím. Poslední době se v rámci kulturních institucí rozvíjí iniciativa Modrý štít, která by měla pomoci řešit tyto problémy.

Článek vychází z metodického materiálu Národní knihovny ČR, který v r. 1999 zpracovali: I. Fibichová, J. Odvárková, J. Polišenský, M. Součková, F. Vrbenská. Tento dokument s přílohami bude sloužit jako výchozí podklad k instruktivním materiálům, které budou postupně zpřístupňovány kulturní m institucím.

Použitá literatura:

Buchanan S.A.: Disaster Planning: Preparedness and Recovery For Libraries and Archives, Paris 1988

Ashman J.: Disaster Planning For Library and Information Services, ASLIB, London, 1995

Skepastianu M.: Library Disaster Planning - IFLA, Hague, 1995

Waters P.: Procedures for Salvage of Water Damaged Library Materials, 1993, Internet

BS 5454:1989 British Standard Recommendations for Storage and Exhibition of Archival Documents

Walsh B.: Salvage Operations for Water Damaged Collections, Internet

Aktualizováno: 30.08.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Prázdninová otevírací doba ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 09.08.2018 11:21
TOPlist