Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

František Ladislav Čelakovský a Knihovna Národního muzea

Pozvánka na konferenci, velikost 34 kB.

8. ročník odborné konference (20. - 21. října 1999)
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska

František Ladislav Čelakovský a Knihovna Národního muzea

Marta Čermáková

V tomto roce uplynulo dvě stě let od narození českého obrozeneckého básníka, vědce a sběratele lidových písní Fr.L.Čelakovského (1799-1852). K nejvýznamnějším akcím, které byly uspořádány k tomuto výročí, patřily oslavy v jeho rodném městě Strakonicích, završené mezinárodní konferencí Růže stolistá, připravenou Ústavem pro českou literaturu AVČR, katedrou české literatury a literární vědy Filozofické fakulty UK ve spolupráci s Muzeem středního Pootaví. Knihovna NM přispěla dvěma referáty opírajícími se o její fondy 1).

Ve svém příspěvku bych se chtěla zaměřit na vztah Čelakovského k historické knihovně Kinských a na knižní památky, které se po něm nacházejí ve fondu Knihovny NM.

Knihovna Národního muzea byla založena současně s touto kulturní a vědeckou institucí v roce 1818. Její bohatá minulost v doplňování fondů souvisí často úzce se jmény našich vlasteneckých obrozenců, jejichž odkazy, dary a pozůstalosti knihovna postupně získávala. Dostalo se jí tak možnosti i povinnosti uchovat tyto cenné přírůstky pro budoucí generace a navždy je spojit se jmény těch, kteří knihy získávali, shromažďovali a sami psali.

V roce 1950 byla předána do správy Knihovně Národního muzea šlechtická knihovna Kinských, jedna z nejcennějších soukromých pražských knihoven. Další knihovnou tohoto typu, která dnes tvoří součást muzejní knihovny, knihovna Nostická, je spjatá se jménem Josefa Dobrovského, působícího jako soukromý vychovatel a učitel po jedenáct let v rodině Nosticů. V roce 1991 byly obě knihovny prohlášeny za kulturní památku. V knihovně Kinských pracoval F.L.Čelakovský, který o místo bibliotékáře usiloval několik let. Již kolem roku 1823 ucházel se o bibliotékářství v Národním muzeu při výběrovém řízení na obsazení tohoto místa, které posléze získal Václav Hanka. O osm let později, v roce 1831, uvažoval Čelakovský o odchodu z vlasti do Petrohradu, aby zde přijal podobné místo s ročním platem 3000 rublů 2). V témže roce získal proto podporu 600 zlatých ročně od Rudolfa knížete Kinského (1802 - 1836), aby mohl zůstat v Praze a později příslib, bohužel jenom ústní, bibliotékářského místa v jeho rodinné knihovně. Svou vděčnost projevil knížeti několika ódami na jeho rod 3). Již dalšího roku zažádal o místo kustoda při císařské bibliothéce v Olomouci, kam nebyl přijat. V době těžkého existenčního zápasu, po nuceném odchodu z redakce Pražských novin, zbaven naděje na profesuru českého jazyka na pražské univerzitě, zasáhla Čelakovského další rána nečekanou smrtí Rudolfa Kinského začátkem roku 1836. Sám o této události píše svému příteli Karlu Vinařickému v dopise z 11. února 1836: ..." K tomu smrt předobrotivého a šlechetného knížete. Tato rána ještě bolestnější, než byla první. Jaký to přehrozný osud nad námi vládne! Ztráta to pro vlast celou - nebo jakými nadějemi jsme se kojili, až na dlouze neb na krátce do Prahy se dostane, sám nejlépe víte. Že se mně smrtí jeho újma veliká stala, oželel bych - ó by jen stál ještě mezi živ ými! Jak velice jsem otce svého miloval, ani pro něho jsem tak netruchlil a neplakal, jako pro tohoto výtečného muže a dobrodince mého 4). Připomeňme, že Čelakovský již od září 1836 nedostával podporu, vykázanou mu knížetem. O místo usiloval ještě další dva roky a mezitím si vypomáhal soukromým doučováním a dokonce i správcovstvím domu, kde bydlel 5). Teprve v dubnu 1838 přičiněním Palackého a přítele Chmelenského, jejichž přímluva u kněžny Kinské a poručníka rodiny hraběte Schoenborna dosáhla konečného souhlasu, nastoupil Čelakovský jako knížecí bibliotékář s ročním platem 400 zlatých ve stříbře. Pokud by byl získal profesuru, na jeho místo u Kinských by pravděpodobně přišel Pavel Josef Šafařík 6).

Úsilí o získání takového místa nebylo v té době žádnou výjimkou, mnoho dalších obrozenců se živilo vychovatelstvím nebo bibliotékářstvím ve šlechtických rodinách nejen z důvodu lepšího existenčního zabezpečení, ale i ze vzácné možnosti proniknout do vzdělaného prostředí s duchovní kulturou, jíž často poskytovaly šlechtické knihovny svými bohatými literárními i uměleckými fondy. Výhoda nových poznatků a nového prostředí v blízkosti některých osvícených zástupců šlechty umožňovala rozšiřovat a obohacovat studijní materiál pro básnickou a vědeckou činnost člověka tak vnímavého k těmto hodnotám, jakým Čelakovský bezesporu byl. O jeho sblížení s rodinou Kinských svědčí i jeho vliv na jistou hraběnku, kterou vyučoval češtině. Mohlo by se jednat o starší dceru knížete Kinského Marii, které v té době bylo mezi šesti až osmi lety. Čelakovský se o ní zmiňuje v dopise J.K.Chmelenskému krátce po svém nástupu již 1. května 1838: "Má hraběcí učedlnice též dnes odjíždí z Prahy. S jakou chutí a ochotností zvláště tento poslední čas se měla k češtině - mílo mi na to pomníti. V teoretické části za ty nesplna tři měsíce ku podivu daleko to přivedla. Nyní jen zásob jí třeba, a v těch ona pomalu i venku sama bude nepochybně prospívati, ješto přirozeného daru jí nechybí. Bych z ní srdcem i jazykem hodnou Češku vyvesti mohl, byloby mi vel ice potěšitedlno 7). Chmelenský obratem svému příteli odpovídá na pražskou adresu "Dem Wohlgeborenen Herrn Franz Čelakovský fuerstl. Kinsky´schen Bibliothekar in Prag" těmito slovy: "Dobře je, že máte tolik práce s bibliotheku, ta teď musí být onou hvězdou, po které se vždy ohlédati musíte tu vám žádná zloba nevezme" 8).

V tom čase se Čelakovský vrátil s novou chutí k dlouho opomíjené poezii. "Z varu a kvasu, strázní a nadějí právě minulých let vyplynuly dvě nejvzácnější perly našeho písemnictví: Ohlas písní českých a Růže stolistá" 9).Obě sbírky byly vydané v roce 1840. Ve stejném roce vychází Krátká mluvnice německého jazyka a Česká dobropísemnost.

Hlavní prací při nástupu do místa bylo stěhování knihovny zřejmě do dnešní Hybernské ulice, kde stával palác Kinských s velkou zahradou na místě dnešního Lidového domu. V které době byla knihovna přemístěna do prostor zadního traktu paláce Golz - Kinských na Staroměstském náměstí, není zcela jasné. Ještě rok před svou smrtí zakoupil tuto část domu "U půl zlaté hvězdy" Rudolf Kinský v roce 1835 od rodiny známého pražského vydavatele Bohumila Haase. Uveďme aspoň základní fakta o knihovně a jejích tvůrcích, s jejichž fondy Čelakovský pracoval. Zakladatelem se stal Ferdinand kníže Kinský (1781 - 1812), obdivovatel osvícenské doby 10). Silným důvodem pro vybudování zcela nové rodinné knihovny byla skutečnost, že jeho příbuzní v čele s Františkem Josefem Kinským (1739 - 1805), stojícím u zrodu založení Soukromé učené společnosti, darovali svou knihovnu v roce 1777 k veřejnému používání Univerzitní knihovně v Praze. Podle pokynů Ferdinanda Kinského vypracovalo Fontaineovo knihkupectví v Mannheimu návrh knihovny, kterou kníže zakoupil včetně sbírky rytin. V prvních letech jejího trvání dostaly se do knihovny i rukopisy, které měly charakter spíše rodinných památek Kinských, týkajících se např. veřejné činnosti členů rodu, dále psané učebnice a psané modlitby. Hlavním obsahem nové knihovny vedle děl historických, politických, filozofických, přírodovědných a cestopisných je francouzská literatura osvícenských klasiků a velmi zajímavá část neknižní povahy, soubor letáků, výstřižků, plakátů a dokumentů z období francouzské revoluce, která v knihovně šlechtice může působit poněkud paradoxně. Knihovnu doplňují latinská vydání spisů Petrarkových z r.1501, různá vydání děl Erasma Rotterdamského, krásně vypravené tisky z tiskárny Bodoniho a tisky Bidotovy. Fond obsahuje i cennou sbírku mědirytin.

Za působení Rudolfa Kinského byla knihovna obohacována především bohemikální literaturou.Mezi vzácné starší památky patří Hájkova kronika česká z roku 1541 nebo vzácný výtisk Bible kralické , některé rukopisy Viktorina Kornela ze Všehrd a zajímavá sbírka komenian. Obrozenečtí autoři jsou zastoupeni Josefem Jungmannem, Pavlem Josefem Šafaříkem, Janem Kollárem, Františkem Palackým, Karlem Hynkem Máchou, Karlem Jaromírem Erbenem, Boženou Němcovou a dalšími. Z Čelakovského děl nalézáme Smíšené básně, Ohlas písní ruských, Čtení o srovnávací mluvnici slovanské nebo soubor dopisů v devíti sešitech, vydávaných v letech 1863 - 1865 Ed. Grégrem 10). Podle původních plánů zamýšlel Kinský vytvořit českou národní knihovnu pro potřeby českých spisovatelů, ale pro jeho brzký skon se tento záměr neuskutečnil 12). Osobnosti knížete Kinského, nadějnému vlastenci, který miloval a s oblibou studoval české dějiny, jsme zavázáni nejen za spolupůsobení při založení Matice české, jejímž se stal prvním kurátorem a mecenášem, ale i za mnohaletou podporu Pavla Josefa Šafaříka a Františka Ladislava Čelakovského 13).

Ačkoliv knihovna měla soukromý charakter, byla přístupná k vědeckému studiu. Kromě Čelakovského čerpali z jejích fondů i další obrozenci, např. J.Dobrovský, J.Jungmann, V. Hanka nebo F. Palacký. Podle knihovníka Zdeňka Tobolky měl se Čelakovský valnou měrou podílet na budování svazkového katalogu, jehož základy pocházejí z prvních let 19. století. V roce 1904 pořídil Tobolka poslední soupis knihovny, kterou ohodnotil s jejími téměř 35.000 svazky na tehdejších 27.369 K 14).

V současné době připravuje oddělení rukopisů a starých tisků ve spolupráci s oddělením zámeckých knihoven Knihovny Národního muzea soupis prvotisků z hlavního fondu knihovny, pražských palácových knihoven a ze zámeckých knihoven spravovaných Národním muzeem. V palácové knihovně Kinských se nachází 37 inkunábulí, mezi nimi např. Bible Jana Fusta, spolupracovníka Jana Gutenberga, vydaná v Mohuči roku 1462.

Knižní památky na F.L.Čelakovského nalézáme v Knihovně Národního muzea především zásluhou jeho synů. Od roku 1860 působil v muzeu ve funkci kustoda botanických sbírek syn Čelakovského z prvního manželství s Marií Ventovou Ladislav Čelakovský (1834 - 1902). Byl vzděláním a povoláním botanikem, profesorem na pražské univerzitě a autorem mnoha vědeckých pojednání a atlasů, uložených v Knihovně Národního muzea. Jeho pozůstalost, která se nachází v muzejním archivu, se tak stala důležitým pramenem k historii muzejních botanických sbírek a k historii české botaniky 2. poloviny 19. století vůbec. Jazykově talentovaný uveřejňoval v muzejním časopise překlady z anglické i ruské poezie, staroskotské i staroanglické balady 15). Spolu se svým nevlastním bratrem Jaromírem několikrát přispěl knihovně prodejem nebo spíše darováním rukopisů a tisků z pozůstalosti svého otce, jak o tom svědčí zprávy ze shromáždění Společnosti Musea království Českého, publikované pravidelně v muzejním časopise. Rukopisy Čelakovského děl nebo jeho vlastní přepisy děl starších českých autorů byly původně zařazeny do Literárního archivu knihovny. Mnohé z nich se dnes nacházejí v Literárním archivu Památníku národního písemnictví, kam byly přemístěny v padesátých letech s celým archivem knihovny. V roce 1864 prodal Ladislav Čelakovský muzeu z otcovy pozůstalosti Knížky Hugovy o připravení svého srdce , rukopisný překlad z 15. století Tomáše ze Štítného, oblíbeného autora a jihočeského krajana F.L.Čelakovského s jeho autografem v azbuce. Dále českou modlitební knížku pro ženské z roku 1593 a rukopis Jádro lékařské z 15. století 16).

V roce 1880 věnoval Ladislav knihovně větší sbírku rukopisů a 200 tisků z otcova majetku 17). Za zmínku stojí rukopisný slovník polabských Slovanů, sestávající z několika částí a sestavený F.L.Čelakovským pod názvem Vocabularia linguae Polabicae quae exstant omnia colegit Čelakovský, Pragae 1827 nebo rukopisný foliový Slovník Rukopisu královédvorského a Evangelia svatojanského z roku asi 1840. Soubor tisků obsahoval 51 děl českých, 24 lužickosrbských, 11 polských, 21 ruských, 42 jihoslovanských a 51 jinojazyčných. Ze vzácnějších uvádíme Knížky o rozličných vodá ch, vydané roku 1544 u Jana Hada Kantora v Praze, Evangelia a epištoly s figurami pěknými , vydané roku 1559 u Jiřího Melantricha v Praze s Čelakovského autografem nebo překlad pražského měšťana a humanisty Sixta z Ottersdorfu Knížka velmi utěšená sepsaná o d sv.Isidora , vydaná 1549, opět s Čelakovského autografem. Z dalších darů mimo tuto sbírku jmenujme ještě rukopis Sborník husitských listin a snesení synodních , kopiář arcibiskupa Arn. Harracha z let 1627 - 1629, který měl údajně vlastnit Čelakovský v roce 1827 18) a jihoslovanský tisk, vydaný v Lublani roku 1659 Chronica Slavorum . Z rukopisných děl autorových za zmínku stojí Národní písně asi z roku 1820, z nichž některé Krásné děvčátko šlo smutně, V šírom poli hruška stojí, Již slunéčko zašlo a další, se objevují tištěné ve sbírce Slovanské národní písně v l. díle z roku 1822 19).

V roce 1964 získala Knihovna Národního muzea knihovnu beletrie Jaromíra Čelakovského (1842 - 1914), syna Františka Ladislava z druhého manželství s českou vlastenkou Bohuslavou Rajskou. Jaromír Čelakovský se stal významným právníkem, historikem, archivářem i politikem a na přelomu století členem výboru Společnosti Musea království Českého a zástupcem kurátora Matice české Václava Vladivoje Tomka. V muzejním časopise uveřejnil řadu pojednání, z nichž k nejzáslužnějším patří Vzájemné dopisy F.L.Čelakovského a Václava Staňka z let 1842 - 1849 z doby Čelakovského pobytu ve Vratislavi 20). Ten byl tímto způsobem informován o českém dění prostřednictvím svého švagra lékaře. Jaromírova knihovna, obsahující kolem 900 svazků je svým obsahem typickou knihovnou vzdělance měšťanské vrstvy té doby. Zahrnuje především básně a prózu našich obrozenců v prvních i dalších vydáních a českých autorů 2. poloviny 19. století, dále překlady i originály klasiků francouzských, anglických, německých a polských, několik Čelakovského děl a jeden starý tisk z roku 1596 - Nový zákon v nově do češtiny přeložený vydaný v Kralicích.

Soukromá knižní pozůstalost F.L.Čelakovského nebyla předána Knihovně Národního muzea v úplnosti jako celek a nemohla být proto vyčleněna jako samostatný soubor s jeho jménem tak jak se dělo s knihovnami některých našich klasiků. Jednotlivé přírůstky byly předávány postupně a v rozmezí mnoha let jak samotným básníkem tak jeho syny. Proto byly rozptýleny do fondu knihovny jednotlivě podle typu knihy, ať se jednalo o rukopisy, staré tisky nebo tisky novější, které významně obohatily fond knihovny především v oblasti slovanské literatury. Díla vytvořená samotným Čelakovským a pro knihovnu získaná v době jejich vydávání přispívala k plnění bohemikálního programu knihovny, vytýčeného již Josefem Dobrovským a Josefem Jungmannem.

Poznámky

1) Čermáková, Marta: F.L.Čelakovský a Knihovna Národního muzea a Ryšavá, Eva: Zlidovělé písně F.L.Čelakovského . Předneseno ve dnech 5.-7.května 1999 na konferenci Růže stolistá ve Strakonicích.

2) František Ladislav Čelakovský - básník Vatavy . České Budějovice, Krajské nakladatelství 1959, s.21.

3) Čelakovský, F.L.: Jasně osvícenému Rudolfovi knížeti Kinskému ze Vchynic a Tetova. 1832.

4) F.L.Čelakovského Sebrané listy . Sešit 7. Praha, Ed. Grégr 1864, s.409.

5) František Ladislav Čelakovský - básník Vatavy . České Budějovice, Krajské nakladatelství 1959, s.22.

6) Bílý, František: Z dějin české stolice universitní. ČČM 63, 1899, s.460.

7) Korespondence a zápisky Frant. Ladislava Čelakovského . Vydal F. Bílý. Sv.2. Praha, Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 1910, s.478.

8) Korespondence a zápisky Frant. Ladislava Čelakovského . Vydal F. Bílý. Sv.2. Praha, Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 1910, s.479.

9) Bílý, František: Z dějin české stolice universitní. ČČM 63, 1889, s.471.

10) Tobolka, Zdeněk Václav: Bibliotheka knížat Kinských. Zlatá Praha 22, 1905, s.465.

11) F.L.Čelakovského Sebrané listy . 9 sešitů. Praha, Ed. Grégr 1863 - 1865.

12) Porzerová, Alena: Dějiny knihovny hrabat Kinských v Praze na Staroměstském náměstí . Diplomová práce na katedře knihovnictví 1970, strojopis, s.62.

13) Čechy. Díl 3. Praha. Část 2. Praha, J.Otto /1886/, s.96.

14) Tobolka, Zdeněk Václav: Bibliotheka knížat Kinských. Zlatá Praha 22, 1905, s.466.

15) Výbor z anglického básnictví. Přel. Ladislav Čelakovský. ČČM 29, 1855, sv.l, s.9 - 26.
Hon Cheviatský. Staroanglická balada. Přel. L.Č. ČČM 29, 1855, sv.2, s.207 - 211.
Ukázky ze starých skotských balad a písní. Překladem podal Ladislav Čelakovský. ČČM 29, 1855, sv.3, s.380 -383.
Čelakovský, Ladislav: Anthologie ze sadův poesie ruské. ČČM 31, 1857, sv.l, s.22 - 35.

16) Přednešení jednatele ve valném shromáždění společnosti Musea král. Českého dne 22. května 1864. ČČM 38, 1864, sv.2, s.l25.

17) Přednešení jednatele ve valném shromáždění společnosti Musea král. Českého dne 4. července 1880. ČČM 54, 1880, s.379 - 380.

18) Bartoš, F.M.: Soupis rukopisů Národního musea v Praze . Praha, Melantrich 1926. Sv. 1, s.256.

19) Zíbrt, Čeněk: Bibliografie českých národních písní . Praha, Česká akademie 1895, s.2l, 28.

20) Čelakovský, Jaromír: Vzájemné dopisy Frant. Lad. Čelakovského a Václava Staňka. ČČM 45, 1871, s.219 - 245, s.365 - 384. 46, 1872, s.17 - 40, 165 - 187, 313 - 384.

Aktualizováno: 24.01.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 21.05.2018 14:48
TOPlist