Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Bamberské vydání olomouckého a pražského misálu (1488 a 1489)

Pozvánka na konferenci, velikost 34 kB.

8. ročník odborné konference (20. - 21. října 1999)
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska

Bamberské vydání olomouckého a pražského misálu (1488 a 1489)

Kamil Boldan

Objevení a nástup typografického média přináší vedle rychlého rozmnožování a následného zlevnění i standardizaci textů. Není ani divu, že záhy začala být tato ars nova ingeniosa využívána i k sériové výrobě identických liturgických knih pro potřeby jednotlivých diecézí a řádů. Již Fust se Schöfferem vytiskli 1457 Mohučský žaltář a rok nato Canon missae. Nová technologie tak vyšla vstříc hlasům soudobých církevních hodnostářů, volájícím po větším sjednocení liturgických knih a jejich kvalitnějším redigování, a i na tomto segmentu knižního trhu ukázala své četné přednosti oproti skriptografickým médiím. 1

Jednotlivá biskupství si tyto tiskařsky náročné knihy nechávala zhotovovat ve velkých specializovaných oficínách, náležitě vybavených typovým materiálem. 2   Součástí bohemikální inkunábulové a postinkunábulové produkce jsou tedy i liturgické knihy pro potřebu pražské či olomoucké diecéze, tištěné mimo naše území. Do první čtvrtiny 16. století, kdy v souvislosti s nástupem reformace se jejich výroba téměř zastavuje, vzniklo pro české katolíky zvláště v německých tiskárnách velké množství různých typů liturgických knih. Největším dodavatelem byl Georg Stuchs z Norimberku.

Pokud pak jde konkrétně o misály, základní knihu pro mši celebrujícího kněze, známe z období před vydáním jednotného římského misálu celkem devět vydání pražského misálu a tři vydání olomouckého misálu. První vydání pražského misálu bylo vytištěno roku 1479 v Plzni, v nejstarší české tiskárně, působící tu zhruba ve 2. pol. 70. let a založené snad z iniciativy tehdy zde v exilu dlící pražské kapituly, která plnila úlohu správce sedisvakantního arcibiskupství. 3   Pro patřičné docenění tohoto počinu nutno dodat, že se jedná o jeden z prvních tištěných diecesálních misálů vůbec. Všechna ostatní vznikla již v cizině: v letech 1498, 1503 a 1508 ho vytiskl již zmíněný Georg Stuchs a 1507 Petr Liechtenstein v Benátkách. Další dvě vydání jsou dílem lipské oficíny Konráda Kachelofena a pocházejí z let 1497 a 1498 a poslední pražský misál vydal 1522 Kachelofenův zeť a pokračovatel Melchior Lotter st. Olomoucký misál vytiskla 1499 oficína G. Stuchse a 1505 ve Vídni oficína Johanna Winterburgera. První vydání olomouckého misálu a vůbec nejstarší z řady misálů, tištěných pro obě diecéze v cizině, vzniklo roku 1488 v Bamberku u Johanna Sensenschmidta. Ten následujícího roku vytiskl i druhé vydání pražského misálu. 4   A právě těmto dvěma liturgickým tiskům bych rád věnoval pozornost ve svém příspěvku.

V polovině 50. let tohoto století byl objeven rozsáhlý fragment (dohromady 86 listů) účetní knihy špýrského tiskaře, nakladatele a obchodníka s knihami Petra Dracha. Na počátku 60. let byla vydána velmi důkladná edice tohoto zcela výjimečného pramene, kterou připravil znalec německého knihtisku 15. století Prof. Ferdinand Geldner, jenž je zároveň autorem velmi fundovaného úvodu. 5   Neméně záslužným počinem pak bylo uvedení tohoto pramene do české odborné literatury Prof. Ivanem Hlaváčkem. Ten v rámci své studie Pronikání cizích prvotisků do českých knihoven v 15. století důkladně vytěžil (a zároveň přetiskl) pasáže, které se týkají Drachových obchodních aktivit v Čechách a na Moravě. 6   Drachova oficína začala působit někdy krátce před polovinou 70. let a do roku 1504, kdy Petr Drach zemřel a podnik přešel na jeho syna, z ní vyšlo téměř 200 tisků. O velikosti firmy svědčí i její vybavení typovým materiálem - užívala přinejmenším 28 typů. 7   Teprve jeho účetní kniha odkryla i do té doby málo známou Drachovu činnost na poli obchodu s knihami. Vybudoval totiž rozsáhlou prodejní síť, kde nabízel jak své produkty, tak výrobky jiných tiskáren. A tato jeho síť zasáhla i do Čech a na Moravu. Prostřednictvím svého agenta Johanna Schmiedhoffera z Lipska provozoval v 80. letech sklady knih v Mostě, Praze, Kutné Hoře, Jihlavě, Olomouci a v Brně. Kromě pasáží, týkajících se jeho skladů v českých zemích a zde nabízeného sortimentu, však v účetní knize Petra Dracha přicházejí ještě dva rozsáhlejší bohemikální záznamy, a ty se týkají právě bamberského vydání olomouckého a pražského misálu. Jde v rámci pramenů k dějinám knihtisku 15. století o zcela unikátní svědectví, dokumentující poměrně podrobně okolnosti vzniku obou misálů - jinak býváme povětšinou odkázáni jen na informace, které vyčteme z impressa či dokonce až z analýzy tiskových typů. Drachova velká oficína si typový materiál nutný pro tisk misálů sama pořídila až v roce 1495. Do té doby přichází Drach jen jako jejich nakladatel a zakázky zadává jiným tiskařům, především bamberskému Johannu Sensenschmidtovi. Ten pro něj vytiskl celkem tři misály - vedle dvou výše zmíněných ještě předtím roku 1487 misál špýrský (Weale-Bohatta 1482).

Ještě než se dostaneme ke svědectví Drachovy účetní knihy, musíme se zastavit u osoby Johanna Sensenschmidta. 8   Tento rodák z Chebu založil nejpozději 1469 vůbec první tiskárnu v Norimberku. Když mu tu však vyrostla velká konkurence v podniku Kobergerově, rozhodl se raději změnit působiště a někdy na přelomu let 1479/1480 se usazuje v Bamberku. Jako jeho společník tu s ním pracuje Heinrich Petzensteiner. Sensenschmidt se v Bamberku zaměřil na tisk liturgických knih, především misálů, a tiskne často pouze na objednávku. Jako tiskař liturgických knih si získal velký věhlas a jeho misály se mohou měřit s výrobky Ratdoltovými či Stuchsovými. V roce 1491 umírá a oficína nakonec přechází na jeho švagra Johanna Pfeyla.

Ale nyní již k oběma tiskům samotným. Jestliže z impressa pražského misálu vyčteme pouze, že byl vytištěn v Bamberku 1489, a jeho provenience je určitelná až na základě typologického rozboru, je impressum misálu olomouckého již sdílnější: vytištěno Johannem Sensenschmidtem v Bamberku 4. března 1488 ductu et expensis Petri Trachen civis Spirensis. Z příslušného oddílu Drachových záznamů, 9   nadepsaného Olomiczer mespucher, se vskutku dovídáme, že roku 1488 nechal u bamberského tiskaře Johanna Sensenschmidta vytisknout olomoucký misál, a to v celkovém nákladu 420 exemplářů. Z nich 400 bylo tištěno na papíru, všechny ovšem s pergamenovou kánonovou složkou, zbylých 20 pak na pergamenu. Jednalo se o společný nakladatelský podnik Dracha a pro něj pracujícího lipského knihkupce Johanna Schmiedhoffera (Drach ho ve svých účtech často nazývá mijn diner , popř. mijn buchfürer im land von Behaijm ). Ze smluvních ujednání mezi oběma, která si Drach opsal do účetní knihy, zjišťujeme, že celkové náklady na vytištění olomouckých misálů činily 1300 rýnských zlatých (fl.), přičemž Drach vložil 1000 a Schmiedhoffer 300 fl. Tyto peníze tedy šly především na nákup papíru a pergamenu a zaplacení bamberské oficíny. Na další společné náklady byly nesvázané misály převezeny z Bamberka do Lipska - transport stál 32 fl., tam pak byly svázány, opatřeny kováním, iluminovány a rubrikovány, což přišlo na 2 fl. za 5 exemplářů. Jestliže záležitosti spojené s jejich vytištěním měl na starosti Drach, v Lipsku se jich ujal Schmiedhoffer, který se měl postarat o jejich prodej. Papírové exempláře se prodávaly po 5 uherských dukátech, pergamenové přišly na 12 uher. duk. (tyto částky odpovídají cenám jiných tištěných misálů z téže doby). Dle smlouvy se měli oba po odečtení výše vypočtených nákladů podělit o zbytek z utržené sumy. Sečteme-li náklady, dojdeme k částce 1500 fl. Tržba po úplném rozprodání činila 2240 uher. duk., což je téměř 2990 fl. (Drach tu sám uvádí směnný poměr 3 uherské dukáty za 4 rýnské). Drachova polovina tak činila 745 fl. V jeho případě již šlo o zisk, a to rozhodně ne malý. Schmiedhofferův zisk byl asi o poznání menší, neboť ze své poloviny musel podle ujednání platit veškeré náklady spojené s prodejem v olomoucké diecézi. 10

Následující účetní záznamy 11   dokladají, že Bragisch mespucher , v jejichž impressu je pouze letopočet, byly rovněž vytištěny na náklad Petra Dracha. Celé předchozí schéma se opakuje, jen s malými obměnami. Sensenschmidt opět vytiskl 420 exemplářů - 400 na papíru, 20 na pergamenu. Tisk přišel na 1300 fl., z nichž 300 měl vložit Schmiedhoffer. Na konci prosince 1489 nechal Drach nesvázané exempláře převézt do Lipska - transport tentokrát stál 30 fl. To by nasvědčovalo tomu, že bamberská tiskárna dokončila práci nejspíše v prosinci 1489. Zde musím odbočit a upozornit na skutečnost, že Sensenschmidt svou tiskárnu v tomto období několikrát stěhoval. Stejně jako i jiní tiskaři misálů přesouvá v některých případech svou oficínu do sídelního města biskupství, aby tak mohla být zajištěna náležitá kontrola a výsledná bezchybnost tisku. A tak 1485 tiskne Sensenschmidt v Řezně, 1487 ve Freisingu a právě v mezidobí mezi vytištěním olomouckého a pražského misálu se stěhuje do do Dillingen, rezidenčního města augšpurských biskupů, kde 10. ledna 1489 dokončil augšpurský misál (Weale-Bohatta 103) a potom se vrátil zpět do Bamberku.

Vraťme se však zpátky k našim misálům, a tedy do Lipska. Pražské misály zde byly svázány a iluminovány, což tentokrát vyšlo na 1/2 fl. za kus. Papírové exempláře pak měl Schmiedhoffer, jenž se zde opět ujal jejich odbytu, prodávat za stejnou cenu jako olomoucké, tedy za 5 uher. dukátů, pergamenové byly dražší a prodávaly se za značný obnos 20 uher. duk. Vzhledem k tomu, že prodej měl vynést 2400 uher. duk., tedy v přepočtu 3200 fl., a že náklady do začátku prodeje činily 1540 fl., obnášel opět podle stejných pravidel Drachův zisk tentokrát 830 fl.

K tisku misálů bylo zapotřebí svolení jednotlivých biskupství, která musela dodat i zkorigovaný rukopis. Pokud jde o pražský misál, dosvědčují Drachovy účty, že byl tištěn z podnětu pražské kapituly a jejího probošta. Pokud jde o misál olomoucký, starší z obou knih, máme k dispozici ještě jeden pramen, osvětlující okolnosti jeho vydání. Na počátku je totiž předmluva olomouckého biskupa Jana Filipce. Ačkoli tisk sám je na konci datován k 4. březnu, je předmluva datovaná v Olomouci až k 31. březnu 1488. Jedním z možných vysvětlení je, že počáteční desetilistová složka s předmluvou a kalendářem byla vytištěna nakonec a že se čekalo, až její text dorazí z Olomouce. 12   Filipec se zde obrací ke kléru své diecéze a objasňuje, že každodenně užívané misály jsou buď nedbale opsány či stářím natolik rozedrané a navíc, což je horší, nejednotné a odlišné od správné olomoucké rubriky. A dále pokračuje: Hiis itaque impulsi racionibus libros missarum magistro cuidam ingenio ac impressoria arte pollenti ex emendatissimis codicibus imprimendos commisimus. Níže pak vybízí ad comparandos, emendos et retinendos libros hos missales a přeje si, aby kněží užívali nových tištěných misálů místo zastaralých. Je tedy zřejmé, že iniciátorem prvního vydání byl olomoucký (papežen nepotvrzený) biskup a vedle toho i biskup velkovaradínský, uherský kancléř a významný diplomat Matyáše Korvína Jan Filipec, 13   sám velký milovník knih, 14   jenž ostatně již 1484 nechal v Benátkách pro olomouckou diecézi tisknout brevíř (GW 5414). Nejspíš nevyjasněné již zůstanou důvody, proč zakázku nezískala již pracující brněnská tiskárna Konráda Stahela a Matyáše Preinleina, která byla vybavena misálovými typy, očividně měla aspirace misály tisknout a svou technickou dovednost pak prokázala svým nejrozsáhlejším tiskem - ostřihomským misálem z roku 1491. 15   Možná, že významnou roli v dojednání celé zakázky sehrál Schmiedhoffer, který sám asi pocházel z Čech 16   a do Olomouce, kde byl jeden z Drachových skladů knih, pravidelně zajížděl. Jako knihkupec se potom osamostatnil a někdy se objevuje i jako nakladatel - od 1489 pro něj tiskl lipský tiskař Konrád Kachelofen. 17   Špýrský Petr Drach sám spíše jen vytušil příležitost k dobré a pokud jde o odbyt jisté investici a neváhal do podniku vložit značný obnos.

Jestliže díky svědectví Drachových účtů známe výši nákladu obou misálů, a dodejme, že pro období raného knihtisku je to svědectví velmi ojedinělé, můžeme také poměrně přesně určit míru dochování. V našich i zahraničních fondech se mi podařilo zjistit celkem 20 exemplářů olomouckého misálu a 22 exemplářů misálu pražského. 18   Vidíme tak, že pět staletí přečkalo jen 5 % z původního počtu misálů, které se na konci 80. let 15. století Schmiedhofferovým prostřednictvím dostaly na Moravu a do Čech. 19

Prohlížíme-li dnes tyto dochované exempláře, zjišťujeme, že jsou skutečně povětšinou opatřeny jednotnou slepotiskovou vazbou s vyraženým zlaceným označením na přední desce Missale pragensis rubrice či Missale olomocence .20   Podle užitých kolků je můžeme přiřadit dílně, která i podle monumenálního díla Ernsta Kyriße o pozdněgotických slepotiskových vazbách působila v Lipsku. 21   Kyriß ji sice označuje jako anonymní, avšak je velmi pravděpodobná domněnka vydavatele Drachových účtů, že se patrně jednalo o knihvazačskou dílnu Schmiedhofferova tchána Paula Clementa. 22   Jednu dílnu jednoznačně potvrzuje i způsob kolorování dřevořezů a zejm. malované iniciály (A6)D te leuaui , doplňované na počátku propria de tempore, nikoliv však na vynechané volné místo, jak by se při zběžnějším pohledu zdálo, ale přemalované přes dřevořezovou Sensenschmidtovu červeně tištěnou iniciálku (tištěná fol. I). Nepochybně trpký konec pro středověkého iluminátora, zapojeného zde do sériové produkce. Kdysi bohaté zdobení rukopisných misálů miniaturami, v rozsahu a kvalitě podle zámožnosti objednavatele, nyní substituuje knihtisk pomocí dřevořezové výzdoby. 23   Vedle celostránskového kánonového Ukřižování tu přichází ještě na počátku kánonu dřevořezová iniciála (T 5)Eigitur s Obětováním Izáka (kterou však iluminátor v části nákladu namísto pouhého kolorování opět přemaloval a svou iniciálou zcela překryl) a medailon s beránkem při dolním okraji 10 strany kánonové složky. 24   V obou misálech použil Sensenschmidt stejný kánonový dřevořez (do třetice přichází v jeho Missale Frisingense z r. 1487).

Všechno, co díky příznivé shodě náhod o vzniku 1.vydání olomouckého a 2.vydání pražského misálu víme, krásně dokládá, jak na tomto poli střídá původní středověkou jedinečnost multiplicatio librorum - masová výroba totožných exemplářů, navíc textově kvalitnějších než byly původní rukopisné. Písařům se opět zúžil rozsah jejich působnosti. A skutečně: podíváme-li se do katalogů našich rukopisných fondů a hledáme zde datované či datovatelné (především na základě slohové analýzy jejich výzdoby) pražské a olomoucké misály, zjišťujeme, že jejich plynulá a poměrně silná pohusitská řada, daná i zničením mnoha exemplářů během husitských válek, je na přelomu 80. a 90. let 15. století přervána. Počínaje 90. léty 15. století se s rukopisnými misály pražské či olomoucké diecéze setkáváme zcela výjimečně. 25



Poznámky

1

Srov. Michael Giesecke, Der Buchdruck in der frühen Neuzeit. Eine historische Fallstudie über die Durchsetzung neuer Informations- und Kommunikationstechnologien, Frankfurt a.M. 1991, zejm. s. 237-243.

2

K tisku liturgických knih srov. Hans Bohatta, Liturgische Drucke und liturgische Drucker, Regensburg 1926.

3

K tomuto plzeňskému tisku srov. Zdeněk V. Tobolka, Missale Pragense z roku 1479, Praha 1931 - komentářový sešit k faksimile vydanému v řadě Monumenta Bohemiae typographica. Tom. IX a dále Emma Urbánková, Nejstarší prvotisky českého původu. In: Knihtisk a kniha v českých zemích od husitství do Bílé hory, Praha 1970, zejm. s. 26-29 a 50-51.

4

Základní bibliografii tištěných misálů představuje dílo William Henry James Weale - Hans Bohatta, Catalogus missalium ritus Latini ab anno MCCCCLXXIV impressorum, Londini 1928 (pražské misály č. 795-803, olomoucké č. 688-690). Dodatky a opravy nově sestavil Robert Amiet, Missels et bréviaires imprimés (supplément aux catalogues de Weale et Bohatta). Propres des saints (édition princeps), Paris 1990. V cizině tištěným misálům věnoval pozornost Zdeněk V. Tobolka v  Dějinách československého knihtisku v době nejstarší, Praha 1930, v rámci kapitoly nazvané Cizí tiskaři, kteří od 15. století tiskli pro českou potřebu, s. 76-89.

5

Ferdinand Geldner, Das Rechnungsbuch des Speyrer Druckherrn, Verlegers und Großbuchhändlers Peter Drach, Börsenblatt für den Deutschen Buchhandel. Frankfurter Ausgabe, Jg. 18, 1962, Nr. 42a, s. 885-978 (v nezměněné podobě pak vyšlo i v Archiv für Geschichte des Buchwesens 5, 1964, sl. 1-196). Dále srov i dvě Geldnerovy přípravné studie: Probleme um den Speyrer Druckherrn und Buchhändler Peter Drach, Gutenberg-Jahrbuch 1962, s. 150-157 a Der Speyrer Druckherr, Verleger und Großbuchhändler Peter Drach, Börsenblatt für den Deutschen Buchhandel. Frankfurter Ausgabe, Jg. 13, 1957, Nr. 72a, s. 40-52.

6

Vydáno ve sborníku Knihtisk a Universita Karlova, Praha 1972, s. 67-95 (k Drachovi zejm. s. 86-95).

7

Vedle v pozn. 5 citovaných prací F. Geldnera upozorňuji ještě na portrét tohoto tiskaře z pera Hartmuta Harthausena, Peter Drach der Mittlere (um 1450-1504), Pfälzische Lebensbilder 3, 1977, s. 7-29.

8

K Sensenschmidtovi srov. vedle starší práce Karla Siegla, Johannes Sensenschmid, ein berühmter Buchdrucker aus Eger, und seine Werke, Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen 48, 1910, s. 38-53 zejména monografii Ferdinanda Geldnera, Die Buchdruckerkunst im alten Bamberg 1458/59 bis 1519, Bamberg 1964, s. 39-53 a na s. 91-98 seznam všech jím a jeho společníkem Petzensteinerem v Bamberku vytištěných knih.

9

F. Geldner, Rechnungsbuch, s. 922-923.

10

Ekonomické aspekty celého nakladatelského podniku důkladně rozebírá F. Geldner, Speyrer Druckherr, s. 44-45.

11

F. Geldner, Rechnungsbuch, s. 923.

12

Datace předmluvy asi zavedla na scestí autory souborného katalogu inkunábulí z italských knihoven Indice generale degli incunaboli delle biblioteche d´Italia. Vol. IV, Roma 1965, č. 6574, kde podle defektního exempláře neapolské Národní knihovny vytvořili nejspíše omylem nové vydání, které datují [post 31/III 1488]. Podle zde uváděného textového popisu se však jedná zase jen o tentýž Sensenschmidtův tisk. Údaj z Indice generale přejal i The Illustrated Incunabula Short-Title Catalogue on CD-ROM, Primary Source Media - The British Library 1997: im00677500, takže tu namísto dvou inkunábulových vydání olomouckých misálů přicházejí tři. K tomuto vydání pak zmíněný souborný celosvětový katalog inkunábulí přiřadil vedle neapolského i exemplář bamberské Státní knihovny, který má být podle údajů ve starší literatuře variantní (Schreiber 4737, viz pozn. 23). Vzhledem k tomu, že ani jeden z těchto ex. jsem neměl v ruce, nemohu se zodpovědně k případnému jinému vydání vyjádřit. Daleko pravděpodobnější však je, že půjde maximálně o variantu v sazbě některých složek.

13

K němu naposledy Pavlína Foltýnová-Mikulcová, Jan Filipec, diplomat ze sklonku středověku, Dějiny a současnost 1/99, s. 11-15.

14

Srov. Csaba Csapodi, Die erhalten gebliebenen Bücher des Johann Filipec (Pruis), Bischof von Großwardein (um 1431-1509), Gutenberg-Jahrbuch 1975, s. 338-340 a Karel Beránek, Památka na Jana Filipce v Státním ústředním archivu v Praze. In: Ars baculum vitae. Sborník studií z dějin umění a kultury. K 70. narozeninám prof. PhDr. Pavla Preisse, DrSc., Praha 1996, s. 52-55.

15

K některým možným důvodům a k úloze Jana Filipce při zadání celé zakázky srov. dílo Vladislava Dokoupila, Počátky brněnského knihtisku. Prvotisky, Brno 1974, s. 34-35.

16

Srov. Albrecht Kirchhoff, Die Sortiments- und Kleinbuchhändler Leipzigs bis zum Jahre 1600, bez. 1650. In: Archiv für Geschichte des Deutschen Buchhandels 13, 1890, s. 8.

17

Je mi známo 6 lipských tisků, kde vystupuje jako nakladatel: HC 14641, H 15065, 15066, GW 5084, 5085, 10989. Jde o tisky bez roku vydání, které se dnes datují zhruba do let 1489-1495. K jeho nakladatelským aktivitám dále srov. Elvira Siegert, Frühdrucker in Leipzig: Konrad Kachelofen, Papier und Druck (Druckformenherstellung) 29, 1980, s. 125

18

Nemohu vyloučit, že se mohou další exempláře ještě objevit, avšak nepůjde rozhodně o počet, který by nějak zásadněji ovlivnil procentuální vyjádření míry dochování, neboť domácí i zahraniční fondy jsou dnes již poměrně dobře podchyceny:

Missale Olomucense.

Bambergae, Johannes Sensenschmidt, expensis Petri Drach, 4/III 1488. 2 0.

The Illustrated Incunabula Short-Title Catalogue on CD-ROM, Primary Source Media - The British Library 1997: im00677000 (zde citovány starší bibliografické práce)

Ex.: Brno, Městský archiv, fond U 20 - farní knihovna u sv. Jaluba, 1. ex. sign. 1/8, 2. ex. sign. 1/9; Kroměříž, zámek - arcibiskupská knihovna, 1. ex. sign. 21287, 2. ex. sign. 21288, 3. ex. sign. 21425; Nová Říše - knihovna premonstrátského kláštera, sign. Prv. 6; Olomouc, Zemský archiv v Opavě- pracoviště Olomouc, BCO 1.ex. sign. Inc. 85, 2.ex. sign. Inc. 90, 3.ex. sign. Inc. 263; Vědecká knihovna, 1. ex. sign. III 2676 (perg.), 2. ex. sign. III 47770; Praha, Národní knihovna ČR, sign . 41 B 23; Rajhrad - knihovna benediktinského kláštera, sign. Prv. 22; Bamberg, Staatsbibliothek; Bloomigton, Indiana University, The Lilly Library, sign. BX 2015/A.3.O.5; Cambridge (Massachusetts), Harvard University, Houghton Library; Leipzig, Landesbibliothek; Napoli, Biblioteca Nazionale, sign. SQ III H 2; Wien, Österreichische Nationalbibliothek, sign. 17 A 11; Universitätsbibliothek, sign. III 307.510.

Missale Pragense.

Bambergae, [Johannes Sensenschmidt, expensis Petri Drach], 1489. 2 0.

The Illustrated ISTC: im00685000

Ex.: České Budějovice, Jihočeské muzeum (fragm. - pouze 4 listy); Český Krumlov, prelátská knihovna, 1. ex. sign. XI h 6, 2. ex. sign. XI h 7; Nelahozeves, Roudnická lobkovická knihovna, sign. IV Ea 36; Plzeň, Vědecká knihovna, sign. TV 3275; Západočeské muzeum, 1. ex. sign. sign. 501 B 2, 2. ex. st. sign. někdejšího Uměleckoprům. muzea v Plzni 5925; Praha, Knihovna Národního muzea, sign. 45 A 1; Maltézská knihovna, sign. 2045; Národní knihovna ČR, 1. ex. sign. 41 A 13, 2. ex . sign. 41 B 18, 3. ex. sign. 41 B 20; Strahovská knihovna, sign. DO I 1; Teplá, knihovna premonstrátského kláštera, 1. ex. sign. D 68, 2. ex. sign. E 20; Bamberg, Domkapitelbibliothek; Chicago, Newberry Library, sign. Inc. 787.5; München, Bayerische Staatsbibliothek, sign. 2 0 Inc. c.a. 2298g; San Marino, Henry E. Huntington Library, sign. 105.126-PR 787.7; Washington, Library of Congress (Lessing J. Rosenwald Collection); Wien, Österreichische Nationalbibliothek; Wroc³aw, Biblioteka Zak³adu Narodowego im. Ossoliñskich.

19

To koresponduje s odhadem Ivana Hlaváčka, že není dochována ani ne jedna dvacetina původního počtu v předhusitských Čechách užívaných liturgických rukopisů. Srov. jeho studii Zum Urkunden- und Geschäftsgut der Pfarreien und ihrer Pfarrherren im vorhussitischen Böhmen. In: Münchener Historische Studien, Abt. Geschichtl. Hilfswissenschaften. Bd 15: Grundwissenschaften und Geschichte. Festschrift für Peter Acht, Kallmünz 1976, s. 247-248.

20

Vedle mladších převazeb ojediněle přicházejí i vazby z jiných dílen konce 15. stol.

21

Ernst Kyriß, Verzierte gotische Einbände im alten deutschen Sprachgebiet. Textband, Stuttgart 1951, s. 87, č. 106 (dílna doložena c. 1483-1506), 2. Tafelband, Stuttgart 1956, Tafel 215 s otisky typických kolků této dílny a vyobrazením celé zadní desky vazby olom. misálu z fondu bamberské Státní knihovny.

22

Srov. F. Geldner, Speyrer Druckherr, pozn. 56 na s. 44.

23

K dřevořezové výzdobě srov. F. Geldner, Buchdruckerkunst, s. 48 a Wilhelm Ludwig Schreiber, Manuel de l´amateur de la gravure sur bois et sur métal au XV. e sičcle. T.V/2: Catalogue des incunables à figures imprimés en Allemagne, en Suisse, en Autriche-Hongrie et en Scandinavie, Leipzig 1911, č. 4737 (Missale Olom.) a č. 4745 (Missale Prag.).

24

Nepřichází zde však jinak běžný čtvrtý dřevořez, a to úvodní vyobrazení patronů diecéze, popř. znaku tamního biskupa. V mladších vydáních olom. i praž. misálu již obdobné dřevořezy na počátku tisku bývají.

25

Vedle prohlídky všech domácích tištěných katalogů rukopisů a nově vydávaného Průvodce po rukopisných fondech v České republice, zatím díl I-II, Praha 1995 a 1998, jsem vycházel z excerpce četné kunsthistorické literatury k domácím iluminovaným rukopisům, kterou na tomto místě není možné vypočítávat. Děkuji také Dr. Karlu Stejskalovi za konzultaci k této problematice.

Aktualizováno: 30.08.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno   *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno   ID datové schránky­­: yswjrie  
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 15.10.2018 06:42
TOPlist