Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Soupisy iluminovaných rukopisů

Pavel Brodský

Fotografie © Filip Novák
p0000205.jpg

Ve svém příspěvku bych se chtěl zabývat otázkou speciálních fondových soupisů iluminovaných rukopisů. Česká kodikologie i dějepis umění mají doposud v tomto směru určitý dluh. Zatímco v cizině jsou zejména v posledních letech či desetiletích uskutečňovány smělé projekty rozsáhlých mnohasvazkových katalogů významných sbírek, jediným naším dosavadním úspěšným pokusem stále zůstává pouze soupis pražské Kapitulní knihovny Antonína Podlahy publikovaný roku 1903. [1] Vzhledem k tomu, že v českých poměrech tedy v tomto směru neexistuje moderní směrodatná norma, je třeba se zamyslet nad formou takového soupisu. K dispozici jsou prozatím jen Zásady popisu rukopisů vydané oddělením pro soupis a studium rukopisů při tehdejším Ústředním archivu ČSAV (dnes Archiv AV ČR). [2] Zásady se ale týkají popisu základního, nikoli speciálního. Proto ani je nelze aplikovat mechanicky, ale jejich požadavky je třeba přizpůsobovat specifice tématu.

Inspirativní mohou být některé cizí vzory. V cizině mají speciální katalogy iluminovaných rukopisů dlouhou tradici, hojněji se však začínají objevovat až po druhé světové válce. V roce 1958 publikovala Meta Harrsen středoevropské rukopisy uložené v Morganově knihovně v New Yorku. [3] Týmž rokem je datován soupis iluminovaných rukopisů a inkunábulí Jagellonské knihovny v Krakově. [4] Od 60. let se uplatňuje na tomto poli snad největší světový znalec knižní malby, Otto Pächt. Nejprve vydal dvoudílný soupis rukopisů oxfordské Bodleian Library, [5] kde jsou však údaje tak úsporné, že s nimi lze pracovat jen s obtížemi. Od 70. let pak začal vydávat mnohasvazkový generální katalog iluminovaných rukopisů vídeňské Národní knihovny. [6] Jde o práci neobyčejně podrobnou, uvádějící množství kodikologických údajů i řadu údajů z popisu textového, v níž po smrti vedoucího autorského týmu pokračují jeho spolupracovnice. Stejného typu je i katalog iluminovaných rukopisů Bavorské státní knihovny v Mnichově. [7] Mezi podrobné katalogy náleží též soupis iluminovaných rukopisů pařížské Národní knihovny, který začali vydávat François Avril a Yolanta Zaluska. [8] O něco méně podrobný je katalog iluminovaných rukopisů v australských sbírkách. [9]

U nás tedy zůstává, jak bylo zmíněno, zatím jediným dílem tohoto typu soupis Podlahův. Ačkoliv jde o dílo na svou dobu úctyhodné, není dnes již plně vyhovující. Zejména je třeba litovat, že rukopisy zde nejsou kromě popisu také zhodnoceny slohově a určeny autorsky či dílensky. Soupis značně postrádá vývojový přehled, což při klasickém knihovnickém řazení jednotlivých záznamů podle signatur činí při práci s ním určité potíže. V minulosti sice došlo ke dvěma pokusům sestavit rovněž soupis iluminovaných rukopisů Národního muzea v Praze, bohužel však zůstalo jen u pokusů. Již roku 1915 vydal Karel Chytil monumentální svazek Památek českého umění iluminátorského, kde jsou velice podrobně zpracovány čtyři muzejní rukopisy, přes velkolepý náběh však práce ustrnula na tomto jediném svazku. [10] Později se pokusili vydat iluminované rukopisy Národního muzea Jan Květ a Antonín Matějček; jejich práce se však zastavila v samotných začátcích.

Z prací podobného typu jsou k dispozici jen výstavní katalogy, ani jich však není nadbytek; navíc jejich forma je až příliš nevyrovnaná. Některé z nich, jako např. Friedlova Česká a moravská knižní malba, představují v podstatě pouze soupis exponátů. I další práce Antonína Friedla nebo Josefa Tichého a Zoroslavy Drobné a posléze Jaroslava Vrchotky jsou příliš stručné. [11] Až časem se objevily skutečně kvalitní vědecké výstavní katalogy; jde zejména o ty z nich, kde kapitoly o knižní malbě zpracovával Josef Krása. Prvním takovým pokusem byla Jihočeská pozdní gotika z roku 1965, následovalo České umění gotické 1350-1420 z roku 1970. Ještě podrobněji bylo zpracováno umění Parléřů u příležitosti výstavy v Kolíně nad Rýnem v roce 1978 a umění XIII. století, jehož výstava se konala v Roztokách u Prahy roku 1982. Podobný je i další Krásův katalog vydaný k výstavě české gotiky v Kolíně nad Rýnem v roce 1985. [12] Na tento model pak navazují i další autoři; příkladem může být katalog výstavy krásného slohu uspořádané ve Vídni roku 1990, kde rukopisy zpracovala Hana Hlaváčková, katalog výstavy husitských rukopisů z roku 1991 z ruky Karla Stejskala a Petra Voita a katalog výstavy západočeské gotiky uspořádané v roce 1996. [13] Všechny tyto práce již přinášejí poměrně spolehlivé popisy, jejich nevýhodou je však skutečnost, že se soustřeďují většinou na rukopisy známé.

Teprve v poslední době zaznamenáváme obrat k lepšímu. Autor tohoto příspěvku zpracoval v minulých letech soupis iluminovaných rukopisů pražského Národního muzea a katalog iluminovaných rukopisů českého původu v polských sbírkách; obě práce jsou již řadu let hotovy a čekají na vydání. Rovněž prací dalších badatelů vznikají v současné době soupisy iluminovaných rukopisů některých jiných sbírek. [14] Otázka formy katalogizačního záznamu se proto jeví jako nanejvýš aktuální. Autor se dostal do kontaktu s touto problematikou již v roce 1981, kdy začínal zpracovávat zmíněný katalog iluminovaných rukopisů Knihovny Národního muzea. Forma byla stanovena po konzultaci s iniciátorem práce, nezapomenutelným a bohužel předčasně zesnulým dr. Josefem Krásou. Je zřejmé, že požadavky kladené na podrobnost takovéhoto katalogu jsou (a musí být) velmi rozmanité; zdaleka ne všem je možno vyhovět. Zvolená forma si proto nečiní nárok na to, aby se stala normou. Na druhé straně jde o model poměrně běžný; podobným způsobem jsou zpracovávány moderní výstavní katalogy, o nichž byla zmínka, z fondových katalogů je nejpříbuznější rovněž citovaný katalog iluminovaných rukopisů v australských sbírkách, katalog středoevropských rukopisů v Morganově knihovně a katalog rukopisů Jagellonské knihovny.

Jednotlivý záznam má následující podobu. Záhlaví je tvořeno jménem autora a názvem díla (pokud jsou tyto údaje známy), vžitým názvem rukopisu, či jeho obsahovým označením. Většina názvů je převedena do češtiny, v původních jazycích jsou ponechány jen tituly v rukopisech uvedené; i zde jsou však převedena jména autorů do prvního pádu. Součástí záhlaví je i platná signatura rukopisu. Pokud rukopis zahrnuje více svazků, jsou uváděny signatury v takovém pořadí, jak za sebou jednotlivé díly následují. Na tomto místě se objevuje rovněž odkaz na příslušnou položku obrazové přílohy a samozřejmě pořadové číslo rukopisu v katalogu. Dále je uvedena datace rukopisu a země jeho vzniku. Pokud se liší datace výzdoby, je uvedena rovněž. Nejdelší použitou časovou jednotkou je polovina století; je však uvedena jen výjimečně, ve velké většině případů je datace podrobnější. Pokud je v rukopise dochována přesná datace, je uvedena samozřejmě ona i s foliem, kde se nachází. V popisu následuje určení psací látky, rozměry v milimetrech a počet folií nebo stran. Poté je uveden jazyk, jímž je rukopis napsán, písmo, eventuálně rubrikace, notace, marginální poznámky a glosy. Stručně je charakterizována vazba; především, zda je původní, v opačném případě, ze kdy pochází. Dále je zmíněn materiál, eventuálně výzdoba, kování, spony a míra jejich dochování. Stručné jsou i poznámky o stavu knižního bloku a vazby. Sem patří rovněž zprávy o konzervaci, pokud jí rukopis prošel. Následující informace o obsahu se týká jen rukopisů, u nichž tyto údaje nejsou zřejmé ze záhlaví, nebo sborníků obsahujících řadu různých děl. Dále je poznamenána provenience; součástí této rubriky jsou přepisy kolofonů a majetnických vpisků. Těmito údaji se kodikologický popis, tvořící jen jakýsi úvod k popisu uměleckohistorickému, uzavírá.

Uměleckohistorický popis je (oproti požadavkům Zásad popisu rukopisů, nicméně v souladu se specifikou soupisu) odloučen od kodikologického popisu a tvoří samostatnou stať. Zahrnuje výčet ikonografických schémat včetně iniciál, do nichž jsou scény zasazeny. Zvlášť je uveden soupis ornamentálních iniciál, eventuálně též heraldická výzdoba a drolerie. Sumárně je připomenut jen výskyt drobných ornamentálních či kaligrafických iniciálek. Větší kaligrafické iniciály s bohatší filigránovou výzdobou jsou však uvedeny jednotlivě. Uměleckohistorický rozbor začíná popisem ornamentálních prvků a charakteristických rysů figurální výzdoby. Následuje kvalitativní zhodnocení, slohové zařazení, analogie. Pokud je rukopis určen dílensky či dokonce autorsky, jsou uvedeny další práce dílny či iluminátora. Ve všech bodech této části záznamu je resumována starší literatura o problematice pojednávající.

Pokud jde o rozsah popisu iluminací, je třeba nalézt rozumný kompromis mezi co největší podrobností a nezanedbatelným požadavkem stručnosti, přehlednosti a praktického využití. Nelze zapomínat, že práce takovéhoto druhu je základní heuristickou pomůckou, která má umožnit či usnadnit ostatním badatelům jejich další specializovanější studium. Samozřejmostí by proto mělo být přesné určení ikonografie všech figurálních iluminací, tj. včetně drolerií; určit je třeba též heraldické znaky. Nelze nahradit určení ikonografického schématu narativním popisem výjevu. To se týká nejen novozákonních témat, kde stručné označení ikonografického schématu je víceméně kodifikováno, ale i výjevů starozákonních, kde takováto kodifikace začasté doposud chybí. Samozřejmě určení ikonografického schématu se nemůže omezit na biblické scény, byť jsou nejběžnější předlohou výtvarné výzdoby. Určit výstižně ikonografii je třeba i u rukopisů právnických, alchymistických, kronik, apod. Tato práce není tak náročná, jak snad na první pohled vypadá. V naprosté většině případů lze poměrně bezpečně vyjít z příslušné pasáže textu, ke které se vyobrazení vztahuje a vzít ku pomoci jeho moderní edici, popřípadě i český překlad. To se týká nejen Bible, kde je takový postup samozřejmostí, ale i dalších textů, jako je kupříkladu Decretum Gratiani, apod. Může se zajisté stát, že souvislost vyobrazení a textu není bezprostřední. Zejména v droleriích se leckdy objevují např. postavy z antické mytologie, žánrové či groteskní scény, apod., ale i tyto případy lze většinou úspěšně zvládnout.

Poslední částí záznamu je bibliografie, jež je co nejpodrobnější, i když samozřejmě nikoli úplná. Je zaznamenán pokud možno úplný soupis literatury uměleckohistorické, vždy jsou uvedeny rovněž katalogy. V případě literatury pojednávající o rukopise z jiných aspektů jsou však podchycena jen základní díla; nejde o vyčerpávající bibliografii. Díla jsou řazena chronologicky a záznamy se řídí zkrácenou citací - autor, rok vydání, strana. Přesná citace je uvedena v seznamu použité literatury, který je jednou z příloh, jimiž je katalog opatřen. Dále je zde seznam zkratek, konkordance signatur, seznam datovaných rukopisů a rejstříky - geografický rukopisů cizí provenience, místní, jmenný, iluminátorů, citovaných rukopisů, věcný, heraldický, biblický a ikonografický. Práci takovéhoto typu musí vždy doprovázet obrazová příloha se seznamem vyobrazení. Při jejím pořizování je vhodné dbát na to, aby každý rukopis v katalogu uvedený byl představen alespoň jednou fotografií; u významných rukopisů půjde samozřejmě o více snímků.

Pokud jde o rozsah materiálu zachyceného v katalogu, za iluminované byly považovány všechny rukopisy s malířskou výzdobou, ať figurální nebo jen ornamentální, bez ohledu na její rozsah, slohové pojetí a kvalitu; zastoupena jsou i zcela podprůměrná díla. Zařazeny ale byly i rukopisy zdobené pouze kresbou, a to včetně filigránového ornamentu. Vzhledem k tomu, že podobné kresby obsahuje značná část středověkých rukopisů, bylo v tomto případě rozhodující hledisko kvality. Kvalitní nebo alespoň řemeslné filigrány byly zahrnuty, vyškrtnuty však byly písařské filigrány, jež jsou mnohem spíše orientační pomůckou než skutečnou výzdobou. Rovněž nebyla zařazena díla zdobená výhradně graficky; pouze byl připomenut výskyt grafiky v malířsky zdobených rukopisech. Pokud jde o časový a teritoriální rozsah tohoto i jiných podobných katalogů, je třeba si uvědomit specifiku pojmu iluminovaný rukopis. V převážné míře půjde tedy o rukopisy pocházející z oblasti latinské kultury, což je způsobeno jak jejich zmíněnou specifičností, tak pouze ojedinělým výskytem východoevropských a mimoevropských památek v našich sbírkách. Pokud by snad měla být věnována pozornost památkám z jiných kulturních oblastí, bude třeba je představit v samostatné práci a povolat ku pomoci příslušného specialistu. Z hlediska chronologického půjde o rukopisy středověké, do čehož je ovšem nutno zahrnout i raný novověk. Mezníkem je doba kolem roku 1620; jen ojediněle mohou jednotlivé památky sahat až k polovině XVII. století. V této době dochází definitivně k proměně vzhledu i funkce ručně psané knihy a současně se uzavírá vývoj knižní malby jako svébytného uměleckého odvětví. V následujících dobách se vyskytují již jen památky zlidovělé, jimž by bylo třeba věnovat pozornost v odlišných souvislostech.



Poznámky pod čarou

[1] Antonín Podlaha: Soupis památek historických a uměleckých. Knihovna kapitulní v Praze. Praha 1903

[2] Jiří Pražák - František Hoffmann - Jiří Kejř - Irena Zachová: Zásady popisu rukopisů. Sborník Národního muzea - C 28, 1983, s. 49-95

[3] Meta Harrsen: Central European Manuscripts in the Pierpont Morgan Library. New York 1958

[4] Zofia Ameisenowa: Rekopisy i pierwodruki iluminowane Biblioteki Jagiellonskiej. Wroclaw-Kraków 1958

[5] Otto Pächt - Jonathan J. G. Alexander: Illuminated Manuscripts in the Bodleian Library Oxford I-II. Oxford 1969-1970

[6] Otto Pächt - Dagmar Thoss: Die Illuminierten Handschriften und Inkunabeln der Österreichischen Nationalbibliothek I/1. Französische Schule I. Wien 1974; Otto Pächt - Ulrike Jenni: Die Illuminierten Handschriften und Inkunabeln der Österreichischen Nationalbibliothek I/3. Holländische Schule. Wien 1975; Dorothea Duda: Die Illuminierten Handschriften und Inkunabeln der Österreichischen Nationalbibliothek. I/4, Islamische Handschriften I. Persische Handschriften. Wien 1983; Dorothea Duda: Die Illuminierten Handschriften und Inkunabeln der Österreichischen Nationalbibliothek. I/5, Islamische Handschriften II. Wien 1992; Otto Pächt - Dagmar Thoss: Die Illuminierten Handschriften und Inkunabeln der Österreichischen Nationalbibliothek I/2. Französische Schule II. Wien 1977; Otto Pächt - Ulrike Jenni - Dagmar Thoss: Die Illuminierten Handschriften und Inkunabeln der Österreichischen Nationalbibliothek I/6. Flämische Schule I. Wien 1983; Otto Pächt - Dagmar Thoss: Die Illuminierten Handschriften und Inkunabeln der Österreichischen Nationalbibliothek I/7. Flämische Schule II. Wien 1990

[7] Katharina Bierbrauer: Katalog der illuminierten Handschriften der Bayerischen Staatsbibliothek in München I. Die vorkarolingischen und karolingischen Handschriften der Bayerischen Staatsbibliothek I-II. Wiesbaden 1990; Elisabeth Klemm: Katalog der illuminierten Handschriften der Bayerischen Staatsbibliothek in München III. Die romanischen Handschriften der Bayerischen Staatsbibliothek 1. Die Bistümer Regensburg, Passau und Salzburg I-II. Wiesbaden 1980; Elisabeth Klemm: Katalog der illuminierten Handschriften der Bayerischen Staatsbibliothek in München III. Die romanischen Handschriften der Bayerischen Staatsbibliothek 2. Die Bistümer Freising und Augsburg, verschiedene deutsche Provenienzen I-II. Wiesbaden 1988

[8] François Avril - Yolanta Zaluska: Manuscrits enluminés d' origine italienne I. VI e-XIIe siecles. Bibliotheque Nationale, Département des manuscrits. Paris

[9] Margaret M. Manion - Vera F. Vines: Medieval and Renaissance Illuminated Manuscripts in Australian Collection. Melbourne-London-New York 1984

[10] Karel Chytil: Památky českého umění illuminátorského I. Knihovna Národního musea. Praha 1915

[11] Antonín Friedl: Česká a moravská knižní malba XI.-XVI. století. Praha 1955-1956; Antonín Friedl: Moravská knižní malba 11.-16. století. Brno 1955; Antonín Friedl: Iluminované rukopisy vyšebrodské. České Budějovice 1965; Josef Tichý - Zoroslava Drobná: Iluminované nejkrásnější rukopisy knihovny Národního muzea v Praze. Praha 1965; Jaroslav Vrchotka: Z pokladnice Knihovny Národního muzea. Praha 1981

[12] Josef Krása: Knižní malba. In: Jihočeská pozdní gotika 1450-1530. Hluboká 1965, s. 286-299; Josef Krása: Knižní malba. In: České umění gotické 1350-1420. Praha 1970, s. 244-303; Josef Krása: Die Buchmalerei. In: Die Parler und der schöne Stil 1350-1400 II. Köln 1978, s. 731-757 (na jednotlivých heslech se podíleli i další autoři, včetně zahraničních, např. Gerhard Schmidt, Barbara Miodonska, a další); Josef Krása: Nástěnná a knižní malba 13. století v českých zemích. In: Umění doby posledních Přemyslovců. Roztoky 1982, s. 44-67; Josef Krása,: Buchmalerei. In: Kunst der Gotik aus Böhmen präsentiert von der Nationalgalerie Prag. Köln 1985, s. 103-117

[13] Hana Hlaváčková: Die Buchmalerei des Schönen Stils. In: Prag um 1400. Der Schöne Stil. Böhmische Malerei und Plastik in der Gotik. Wien 1990, s. 113-136; Karel Stejskal - Petr Voit: Iluminované rukopisy doby husitské. Praha 1991; Jiří Fajt a kol.: Gotika v západních Čechách. Praha 1996 (o pasáž věnovanou knižní malbě se zde podělili Karel Stejskal, Hana Hlaváčková a autor tohoto příspěvku).

[14] Jde především o práce Karla Stejskala, Hany Hlaváčkové a Milady Studničkové.

Aktualizováno: 03.09.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 21.02.2018 16:34
TOPlist