Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Rukopisy a otázka reformátování

Františka Vrbenská

Fotografie © Filip Novák
p0000215.jpg

Existují nejrůznější poklady: zlato, klenoty, rarity... Poklad a pýchu každé knihovny představují rukopisy - tedy, pokud je vlastní. Listiny a rukopisy, ať středověké, či literární památky osobností moderního světa, mají mimo svoji jedinečnost a kulturně historický význam nezřídka mimořádnou finanční hodnotu; nadto také znamenají magnet pro čtenáře. Knihovníku pak přinášejí ještě větší starosti, než by působily pouhé drahé kovy a kameny. Ty je totiž možno uzavřít někam, do klenotnice, příslušně zabezpečit, a hotovo. Knihy jsou svého druhu živým organismem, který si žádá neustálou péči. A na rozdíl od královského pokladníka se knihovník nevyhne závazku ochraňovaný rukopisný klenot dychtivému badateli dříve nebo později zpřístupnit.. Protože i kdyby správce fondu rukopis uzamkl na sedm západů, čtenář lačnící po studiu daného pramene je ochoten obrátit se nejen na ředitele knihovny, případně ministra kultury, ale snad i na samotná nebesa.

Rukopisný materiál je zapotřebí zabezpečit před změnami klimatu, biokontaminací, znečištěným prostředím, UV zářením, mechanickým poškozením, živelnými pohromami, zcizením... a před uživateli... ? Rukopisy pečlivě ošetřované restaurátory a konzervátory ukládáme do trezorů s optimálními klimatickými podmínkami, expedujeme do studoven s přísným dohledem, podmiňujeme jejich četbu podložkami z pěnové gumy a případně i bílými rukavicemi pro čtenáře (ovšemže zapůjčenými knihovnou) - stačí to všechno? Čtenáři jen nestudují, namnoze potřebují také zkopírovat pozoruhodnou iniciálu, několik folií, celý kodex.

Když porovnáme fotografie např. iluminovaných rukopisů pořízené ve dvacátých, třicátých letech tohoto století s dokumentárními snímky z poslední doby, neunikne nám zjištění, že svazky za ten čas výrazně utrpěly. Vazby nesou třeba drobné, nenápadné, ale nepominutelné stopy užívání, byť šetrného, dochází ke sprašování barevných vrstev, objevují se vlivy narušeného ovzduší.

Nedám! zaúpí knihovník, odnáší svůj poklad (v mezním případě) k restaurátorům / konzervátorům pro poskytnutí naléhavé lékařské péče, a znovu jej před světem uzamkne v tom bezpečném, optimálním prostoru, nazývaném trezorem. V noci ho budí děsivé sny, že se do objektu vloupal ziskuchtivý poberta anebo šílený sběratel, že praskl vodovodní řad, zahraniční návštěvník-vědec potřebuje obratem zhotovit kopie několika textů, případně, že je vzácný rukopis žádán k zápůjčce na mezinárodní výstavu na Seychelských ostrovech.

Reformátovat... a co dál?

Pomiňme nyní preventivní stránku ochrany - ne proto, že by byla podružná, ale naopak: žádala by si samostatnou stať, a předpokládejme, že se podařilo vytvořit odpovídající prostorové a klimatické podmínky k uložení rukopisu, stabilizovat jeho fyzický stav, instalovat systém senzorů, které včas upozorní na ohrožení ohněm, vodou, zcizením. Před čtenářem, zejména před objednávkami kopií částí obsahu nebo celého textu, však může originál zachránit jediné: dvojník... Zároveň tak nebude dotčen ani nárok badatele na zpřístupnění dokumentu: vždyť knihy vznikaly proto, aby je lidé četli, a manuskript zazděný v trezoru dilema neřeší.

Životnost rukopisů nesporně prodlužuje pořízení dvojníka, zástupné kopie, faksimile: buď svazkového - novodobého duplikátu původního díla, nebo reformátovaného exempláře. Kvalitní faksimile je časově i finančně náročnou záležitostí - padesát, šedesát, ale také sto tisíc korun. Na druhou stranu získáme kopii, kterou můžeme bez obav vydat traumatu expozice - i když, samozřejmě, podmínky jak vlastní zápůjčky, tak uložení kodexu během akce má zapůjčovatel právo i povinnost určovat. [1] Pokud vystavovatelé dodržují zásady bezpečnosti a ochrany, redukuje se ohrožení originálu na minimum; přesto však vyskladnění rukopisu představuje i při těch nejspolehlivějších zárukách potenciální nebezpečí.

Alternativou klasického faksimile je přenos textu dokumentu na náhradní médium, zástupné reformátování, ať už digitální, nebo prostřednictvím technologie ochranného mikrofilmování (OM). Rozlišujeme reformátování, které má nahradit originál ve výpůjčním procesu (což je právě případ středověkých rukopisů), a mezi ochranným reformátováním v užším slova smyslu - záchranným reformátováním, které je užíváno v případě, že nosič dokumentu je výrazně poškozen, zpravidla kyselou degradací papíru, a jeho další existence je ohrožena (týká se v drtivé většině periodik). Oba typy reformátování pak představují zdroj záložního faksimile, v archivní formě pokud možno odděleně uloženého, které přetrvá, pokud by při nějaké mezní situaci došlo k poškození nebo zničení originálu.

Zásadní přínos reformátování tkví ve získání matričního exempláře, mikrofilmu nebo elektronického média, vhodného pro opakovanou duplikaci textu podle čtenářských objednávek. Reformátová náhrada svou podstatou proces kopírování také technologicky usnadňuje, zejména při použití digitálního záznamu. V teoretické a většinou i praktické rovině tomu tak vskutku je - ovšem aplikace těchto spásných metod je jenom o málo nesnadnější, než získání klasického faksimile. Co horšího, třebaže výsledný produkt eliminuje téměř všechna zásadní ohrožení, zůstávají dílčí problémy. Například jsou zde badatelé, které neuspokojí černobílý mikrofilm ani barevné kvality digitálního faksimile, byť špičkových parametrů, a budou důrazně požadovat ke studiu originál, je tu otázka čtecího zařízení na mikrofilmy, programového vybavení v případě digitalizace, životnosti CD-ROM, někdy paradoxně i pořizování kopií pro uživatele...

Co, jak, kde: vyhraje hybridní systém?

Pořizování kopií textu představuje u rukopisů snad nejcitlivější a nejbolavější problém. Už pouhá představa xeroxu ve vztahu ke středověkému rukopisu je rouháním. Některé knihovny (včetně NK ČR) sice užívaly speciální, vysoce šetrný kopírovací přístroj Archivist, jeho výhody však omezovaly technické nedostatky vlastního provozu. A jak vypadá situace u reformátových náhrad - zástupných exemplářů? Je totiž důležité, aby rukopis nemusel podstupovat dvakrát proceduru reformátování, byť byla prováděna s maximálními ohledem.

Vhodnou metodou především pro rukopisy, jejichž barevná složka chybí nebo je možno ji oželet (např. jedná-li se o několik červených iniciál jako jedinou výzdobu) bylo a zůstává OM. Barevný film totiž zatím negarantuje dostatečně dlouhou archivaci. OM bohužel předpokládá příslušné (dosti náročné) technické vybavení, předně na výrobu mikrofilmu, ale také čtecí přístroj (třebaže v nouzi stačí i lupa... ) a další přístroje na přípravu pozitivních papírových kopií, buď fotokopií, nebo tzv. hard copy (xerokopií z mikrofilmu). Na rozdíl od zahraničí u nás neexistuje komerční fotolaboratoř, schopná poskytnout tuto službu i pro méně drahocenné dokumenty, natož rukopisy, tak, aby dosahovala odpovídající odborné, formální a kvalitativní úrovně, při zajištění nezbytné bezpečnosti (včetně klimatických podmínek) a příznivé cenové relace.

Ostatně počet míst, kam bylo možné zadat podobné zakázky, díky rušení průmyslových i knihovních mikrografických středisek drasticky klesl. Stávající střediska OM v knihovnické sféře (MZK Brno, NK ČR a SVK v Olomouci a Plzni) jsou prakticky vytížena vlastními úkoly, nicméně určitou zadavatelskou kapacitu pro tyto účely začíná knihovnám a odborným ústavům poskytovat SVK v Olomouci. Pracoviště OM v VK Olomouc navíc garantuje špičkové technické i profesní parametry své práce, a je schopno také pořídit papírové kopie z hotových mikrofilmů - i jeho pracovní možnosti jsou však limitovány.

Jinou cestou je pořídit fotografie nebo diapozitivy rukopisu, tento způsob však rozhodně není vhodný uplatnit v širším měřítku. Diapozitivy sice dovolí zachytit barvy, zhotovit třeba barevnou xerokopii, a jejich archivní vlastnosti jsou dobré, zvláště při uložení v chladnějším, suchém a stabilním prostředí. Také však vyžadují matriční kopii a jejich studium není pro uživatele příliš pohodlné. Obecně, diapozitivy a makrofiše řeší i otázku velkoformátových kodexů nebo listin.

Firem - počítačových, grafických, audiovizuálních studií, které by se mohly ujmout digitalizace rukopisu přímou metodou - skenováním originálu, není mnoho, ale situace je zde lepší, než u OM. Některé z těchto firem už dosáhly úctyhodných výsledků, a na rozdíl od OM technologie digitalizace dovoluje zřídit mobilní pracoviště. Ve prospěch digitalizace zejména v případě iluminovaných rukopisů hovoří možnost pořízení barevného faksimile.

Ne každý správce historického fondu se odhodlá dát manuskript z domu, i když odměnou je víceúčelové faksimile. Pokud si knihovna najde důvěryhodné (soukromé či státní) pracoviště, kde by mohl být rukopis nasnímán na mikrofilm nebo digitalizován, vyvstanou okamžitě problémy. Za prvé - a to platí pro jakoukoliv metodu reformátování, i v případě, že ji v prostorách dané instituce provádí externí pracovník - je nutné stanovit zodpovědnost za manipulaci s rukopisem, ujistit se o opatřeních, zajišťujících bezpečnost daného dokumentu.

Dále je třeba, pokud je zvoleno OM, dbát na zachování principu tří generací - tj. nechat zhotovit kromě kamerového archivního filmu také negativní matriční kopii a uživatelský pozitiv, jinak bude vybraný rukopis čekat za několik let nové reformátování. Právě kopírování z mikromédia se stává slabým článkem v případě, že jej vyrobí firma, která nemá prostředky později zhotovovat kopie, ať již postaru mokrou cestou, nebo na zpětně zvětšujícím přístroji. Mikrofilm tím pro správce sbírky / rukopisu ztrácí část své funkce. Nehovoříme ani o nutnosti čtecího zařízení, jehož cena se pohybuje u moderních, pohodlných čteček kolem 100 tisíc Kč.

Elektronická podoba naskenovaného originálu nabízí jiné možnosti: jako úložné médium CD-ROM, síťový přístup pro konkrétní uživatele, i vystavení na Internetu - i když v posledním bodě nemusí mít každý ze správců o příliš širokou prezentaci svého pokladu zájem. Samozřejmě i zde je třeba počítat s finančními náklady, které mohou dosáhnout výše potřebné na získání středně náročného klasického faksimile - také padesát tisíc Kč. Rozhodující je, aby firma, která reformátování provádí, uložila data v takovém formátu (optimálně SGML), který jim umožní co nejširší aplikaci a migraci: i tehdy, pokud data zůstanou uložena na hard-disku či serveru. V každém případě není na škodu napřed technické kroky prokonzultovat s nezávislými odborníky - třeba na jakém skeneru bude digitalizace provedena, otázky archivní kvality digitálního záznamu, komprimace, atd.

Šest let je i hranicí, za kterou se mění softwarové a hardwarové prostředky; ale už třeba za tři roky není možné CD-ROM přečíst na určitých typech mechanik, nebo na PC s překonaným programovým vybavením, či - a to je zvlášť ironické - na počítači, který pouze není opatřen programem na čtení daného formátu, třeba TIFu. Choulostivým bodem také zůstává životnost CD-ROMu - i zlatá, nejkvalitnější média dosahují zhruba šesti, sedmi let, než dochází k degradaci dat. Udávaná záruka padesáti let se totiž netýká obsažených informací, ale umělohmotného nosiče. Mimoto stačí docela malý škrábanec během první hodiny užívání nebo lehký náraz, a CD-ROM ztrácí hodnotu.

Správce fondu se musí připravit na to, že zavede systém dvou CD-ROMů, archivního a uživatelského, které včas, než úbytek informací překoná kritickou hranici, nechá zkopírovat, novou kopii uloží a nahradí jí tak archivní exemplář, který začne sloužit čtenářům. Přístroj, který však dokáže změřit úbytek informací, prozatím není běžně k dispozici. V blízké budoucnosti bude, v ještě kvalitnějším - chytřejšímprovedení, ke koupi zhruba za čtvrt miliónu. Výhledově je tedy pravděpodobné, že bude možné dojednat tuto kontrolní službu v instituci, která bude přístroj vlastnit.

Přímá digitalizace vlastními prostředky je samozřejmě možná, žádá si však pořízení nejlépe barevného planetárního skeneru A3 (Minolta, Agfa) - cena kolem sedmi, osmi set tisíc. Ať už je digitální záznam prořízen zadavatelsky nebo na domácím zařízení, bez doplnění metadaty, bez indexace, která je u rukopisů zvláště náročná, je jeho cena a využití minimální. Pokud tedy hodlá knihovna digitalizovat, musí počítat s prostředky nejen na zhotovení elektronického faksimile, ale také na indexaci.

Výhody obou systémů reformátování představuje hybridní systém - digitalizace mikromédií, tedy přeformátování mikrofilmové kopie do elektronické podoby. [2] Mikrofilm poslouží jako archivní médium, digitální záznam zajistí uživatelsky přátelské zpřístupnění. Navíc je možné barevné části rukopisu nasnímat na diapozitivy (výhoda zvláště u velkoformátových svazků), zdigitalizovat je a ve výsledném produktu obě části (diapozitiv a černobílý film) propojit.. V NK ČR začíná fungovat velkokapacitní screen-scanner na mikrofilmy a mikrofiše. Doufáme, že po počátečním zkušebním poloprovozu bude toto pracoviště k dispozici všem knihovnám, které budou službu reformátování mikromédia potřebovat.

Všechno, nebo nic?

Nesnáze, které provázejí reformátování, mohou rozhodnutí převést rukopis na zástupné médium zcela zvrátit. Není třeba lepším řešením radikálně omezit zpřístupňování manuskriptů?

Jistě ne - jinde ve světě probíhají programy na záchranu rukopisných materiálů, dotované státem, neziskovými organizacemi, nebo sponzorskými dary. Týkají se nejen materiálů ve správě ústředních / národních knihoven, ale zahrnují rukopisné dokumenty z ostatních knihoven ve státě. Reformátovány jsou i noviny, pohlednice, plakáty, drobné a kolportážní tisky, mnohdy stejně unikátní, jako dochované středověké manuskripty. Při národních knihovnách nebo velkých univerzitách vznikají střediska OM, která se systematicky věnují mapování národního kulturního dědictví. Na Internetu nalezneme statisíce odkazů na problematiku OM, digitalizace a ochrany rukopisů. [3]

Mnohý problém by jistě vyřešila finanční injekce, jiné svízele řeší mezinárodní standardy (vzhledem k bariérám a jistému chaosu, jaké v oblasti získávání těchto informací panují, ne vždy mohou účinně zapůsobit). Na poli reformátování, jmenovitě digitalizace, schází také koordinace, spolupráce, větší výměna zkušeností. Dochází k boomu, jako před nějakými patnácti lety, když do knihoven pronikala automatizace a - s jistou nadsázkou - instituce usilovaly o vlastní, unikátní systém, stůj co stůj. I v zahraničí, oproti až lehce nekritickému nadšení pro digitalizaci před čtyřmi lety, v současné době dávají přednost hybridním systémům.

Pokud shrneme všechna pro a proti, a odmyslíme si nástrahy praktického provedení, vychází nám, že pro iluminované rukopisy je vhodnější buď přímá digitalizace (srv. stať Ing. Psohlavce z firmy Albertina Icome), nebo digitalizace diapozitivů zhotovených z originálu, s případným uplatněním černobílého mikrofilmu. Rukopisy bez výzdoby, i v případě, že jsou v nich obtížně čitelné vpisky a poznámky, je nesporně lépe (také finančně nenáročnější) převést na mikrofilm. Je natolik citlivým médiem, že zachová všechny detaily v dostatečném rozlišení.

Přesto narazíme na nepřekonatelné překážky. Díla vevázaná textem až těsně do hřbetu nelze v plné kvalitě reformátovat, aniž by došlo k rozvazbě: u kodexu v zásadě nemyslitelné řešení, pokud by zároveň nebyl dokument ve špatném stavu. Zatím není možné reformátovat ani graduály a další svazky výjimečných rozměrů - i když s pomocí diapozitivů a/nebo vhodného podpůrného zařízení při snímkování dal problém vyřešit. Na překážku může být i fyzický stav rukopisu, nebo nutnost striktně dodržet absolutní bezpečí vzácného díla.

V neposlední řadě musí o reformátování rozhodnout zodpovědný pracovník podle uživatelského zájmu, a vůbec významu a hodnoty uvažovaného dokumentu. Třebaže má reformátování nesporné výhody, v případě rukopisů - na rozdíl od periodik na kyselém papíru - nemusí být jedinou podmínkou jejich další existence... Ale jednu zásadu je třeba připomenout: reformátování, ať obyčejných materiálů, ať rukopisů, by mělo být součástí vyváženého programu ochrany fondů, soustavou promyšlených kroků, nikoliv nahodilým počinem... právě navzdory svízelné skutečnosti, že je tato činnost ovlivňována výší (či spíše níží) finančních prostředků v knihovnách.

Některé významné internetové adresy s tematikou ochranného reformátování

  • Artifical Inteligence in Library Conservation and Preservation
    http://www.gslis.utexas.edu/~palmquis/courses/project/preserva.htm
  • American Memory: Historical Collections for the National Digital Library
    http://memory.loc.gov/ammem/amhome.html
  • Library of Congress - Preservation Reformatting Division
    http://lcweb.loc.gov/preserv/reformat.html
  • National Library of Australia - Policy on Preservation Microfilming
    http://www.nla.gov.au/policy/micro.html
  • PRESERV - the RLG Preservation Program
    http://lyra.rlg.org/preserv/pri.html
  • Preservation Resources - Micrographic Technology
    http://www.oclc.org/presres/micrographic/material.htm
  • Preservation Resources - Preservation Microfilming of Non-Book Formats, rare Materials...
    http://www.oclc.org/oclc/promo/presres/9142.html
  • Reformatting
    http://www.lib.utexas.edu/Exhibits/preserve/reform.html
  • RLG DigiNews
    http://www.rlg.org/preserv/diginews/diginews2.html
  • Syracuse University Library - Preservation and Access Project
    http://libwww.syr.edu/digital/exhibits/Street/index.html
  • University of Florida Caribbean Newspapers Imaging Project http://www.karamelik.eastlib.ufl.edu/projects/mellon/english/project.html
  • Virtual Reference Desk
    http://www.vrd.org/


Poznámky pod čarou

[1] Je k dispozici doporučení Ministerstva kultury ČR, obsahující vzor smlouvy při zápůjčce artefaktu / knihy do zahraniční, v česko-anglické variantě.

[2] Variantou hybridního systému, která však v našich podmínkách není zatím reálná, je konverze elektronického záznamu na mikrofilm.

[3] Viz příloha.

Aktualizováno: 04.09.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 17.05.2018 13:54
TOPlist