Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Problematika knihovnické práce s historickými fondy a její kontext

PhDr. Miroslava Hejnová

Fotografie © Filip Novák
p0000188.jpg Smyslem tohoto příspěvku je položit základ k odborné a věcné diskusi na téma, které nás spojuje a které je stále aktuální.

Většina z nás jistě pociťuje jako prospěšné formulovat principy práce s historickými knižním fondem nejen v rámci své instituce, ale napříč jednotlivými institucemi a především směrem ke svému zřizovateli.

Všichni víme, jak často musíme do omrzení opakovat, že historický knižní fond je fondem sui generis. Že není pouhou sbírkou knih či knihovnou, tak jak ji veřejnost chápe v běžném pojetí. Že historická kniha není jen nositelem duchovní kultury, tedy nemá pouze funkci informačního pramene, ale je zároveň předmětem hmotné kultury člověka - je uměleckým dílem a řemeslným artefaktem. Proto i problematika práce s tímto fondem se v mnohém liší od práce s moderní knihou.

Je proto povinností knihovníka i historika vnímat historickou knihu nejen jako nosič informací, ale také jako kulturní statek.

Proč tuto skutečnost připomínám. Je to proto, že pohled na historickou knihu se, zejména v posledních letech, změnil. Její jedinečnost, obzvláště to platí u rukopisů, ji řadí mezi unikátní exponáty, které dnes balancují na rozhraní mezi označením muzeálnía knihovní a knihovníci - míním tím odborníky pracující s historickým knižním fondem tuto schizofrenní roli pociťují dvojnásob.

Navíc také v oblasti práce s historickým knižním fondem dochází k radikální změně většiny knihovnických činností.

Hlavní momenty, které tyto změny v mnoha knihovnách či jiných kulturních institucích odstartovaly byly:

  1. Možnost komunikace s vyspělými západními zeměmi a nástup elektronicko-digitálních technologií. Tyto nové technologie hluboce zasáhly do oblasti zpracování, zpřístupnění i ochrany historických knižních fondů a také umožnily nový způsob komunikace se západem - především prostřednictvím INTERNETu.

  2. Dalším momentem byl - nový způsob v řízení kul. institucí spolu s granty. Ten představuje změnu ve financování a změnu profesionálního profilu jednoho každého pracovníka. Postupně se mění představa o složení celého týmu - vytváří se pevná část a volná část týmu. Pevnou tvoří zaměstnanci na trvalý pracovní poměr. Ti spravují fond fyzicky i odborně, vytvářejí a řídí projekty, udržují a čistí databáze - vzniká tendence k důraznějšímu rozlišení služeb a provozu od odborných prací, které směřují k hlubší specializaci. Volná část týmu je financovaná z grantů a peněz sponzorů ( tito pracovníci naplňují projekty ).

  3. Posledním z momentů byly - restituce. Restituce zasáhly do změny formy vlastnictví a vyvolaly velké přesuny fondů, jejichž následkem došlo k desinformaci o místě uložení a ke komplikovanějšímu zpřístupňování. (Tady bych chtěla podotknout, že nikdo z nadřízených orgánů se nepostaral o to - mám tím na mysli hlavně Ministerstvo kultury ČR, aby problematika restitucí byla řádně legislativně podchycena a vznikla centrální evidence o pohybu tohoto druhu kulturních památek.)

Díky všem těmto změnám začala často nestrukturovaná hora problémů - dědictví z minulosti - pozvolna měnit svoji podobu. Je samozřejmé že v každé kult. instituci takový přerod probíhal jinak, neboť práce s historickým knižním fondem má v každé instituci svá specifika - poněkud odlišné podmínky uložení, ochrany, zpracování a zpřístupnění existují pro archivní fondy, jiné podmínky mají muzejní knihovny, zcela jinak jsou na tom soukromé církevní či šlechtické knihovny.

Jeto dáno značnou mezioborovou roztříštěností jak z hlediska správního, kdy vedle sebe stojí veřejné vědecké knihovny, muzejní, galerijní a archivní, tak roztříštěností vědeckých přístupů, v nichž se nauky o rukopisech a tiscích stejně jako literární historie, dějiny umění, textologie atd., jeví jako zcela samostatné disciplíny. Tato roztříštěnost občas komplikuje komunikaci mezi jednotlivými institucemi.

Přejděme však od obecných problémů ke konkrétním. Chtěla bych v krátkosti nastínit problematiku práce s historickým knižním fondem v oddělení rukopisů a stti od počátku devadesátých let, která probíhala a probíhá obrazně řečeno ve znamení tří velkých R - Restituce, Reorganizace, Rekonstrukce.

RESTITUCE

Jak jsem již naznačila, oddělení rukopisů a stti prošlo za posledních devět let poměrně rozsáhlými změnami. V průběhu let 1991 - 92 vrátila Národní knihovna všechny klášterní knihovny původním majitelům. Jednalo se o pět interiérových knihoven / benediktini - Břevnov, augustiniáni u sv. Tomáše, křižovnící s červenou hvězdou, františkáni u Panny Marie Sněžné, dominikáni u sv. Jiljí /podrobnosti budou uvedeny ve sborníku.

V této souvislosti je třeba upozornit na to, že pět jmenovaných interiérových knihoven bylo navrženo 2.10. 1991 na prohlášení za kult. památku a doposud v této záležitosti nebyl ze strany Ministerstvo kultury ČR učiněn žádný krok.

Takový to přístup devalvuje akviziční politiku knihoven, napomáhá krádežím historických fondů a jejich nelegálnímu vývozu. Zároveň zabraňuje doplňování či vytváření ústředního seznamu kulturních památek a tím také komplikuje či znemožnuje legálně zamezit vývozu těchto památek. Knihovny pak nemohou včas uplatnit přednostní právo výkupu státem - samozřejmě z fondu Ministerstva kultury ČR, protože samy na to z rozpočtu nemají.

Pokročme dále. Ze šlechtických knihoven se restituce týkala pouze Roudnické Lobkowiczké knihovny. RLK je jedinou z knihoven, která byla na návrh Národní knihovny prohlášena za kulturní památku. Vedle církevních knihoven navrhovala Národní knihovna prohlásit za kulturní památku též knihovnu Kinských a Pražskou lobkowiczkou knihovnu. Výsledek je stejný jako v případě klášterních knihoven - tzn. žádný.

Ještě zpět k restitucím. Důsledky přesunů fondů v rámci restitucí působí potíže nejen nám, ale i jiným institucím a badatelům.

Jednak to jsou problémy s vyhledáním neboli se stávající lokací předaných fondů. Dále fyzická nedostupnost těchto fondů. Daleko horší jsou případy, kdy vrácené fondy byly prodány do antikvariátů a často opouštějí naše území nebo jsou státem vykupovány zpět za přemrštěné ceny.

Opět musím opakovat, že se tak děje díky několikanásobnému kolapsu ze strany nadřízených orgánů (tedy nedostatečnému právnímu a zejména organizačnímu rámci restitucí, včasnému neprohlášení za kulturní památky ze strany ministerstva kultury , nedostatku peněz na výkup - devalvování akviziční politiky knihoven, nevyhovujícímu zákonu o vývozu předmětů kulturní hodnoty, nekoordinovanosti práce mezi jednotlivými odbory na MK ČR).

Taková je tedy jedna strana problematiky práce s historickým fondem - označila bych ji jako vnější .

Přejděme však k dalšímu kroku - k reorganizaci v rámci Národní knihovny. Ta představuje tu vnitřní stranu problematiky.

  • REORGANIZACEv uložení knižních fondů v rámci NK ČR je jedním z nejdůležitějších předpokladů pro celkovou rekonstrukci prostor v Klementinu a souvisela s vybudováním Centrálního depozitáře v Hostivaři. Probíhala ve znamení vše pod jednu střechu. Smyslem tohoto řešení byla:
  • fyzická ochrana knih jako taková - spojená s vhodným uložením
  • ochrana proti krádežím
  • kvantitativní přehled o velikosti historického knižního fondu
  • vše ve správě jednoho oddělení
Reorganizace byla započata v roce 1996 a její ukončení je plánováno na konec letošního roku. Oddělení rukopisů a stti se tak poprvé dozví konečný údaj o velikosti fondu starých tisků.

Posledním ze tří uvedených kroků je REKONSTRUKCE.

Nejedná se pouze o fyzickou rekonstrukci veřejných a interních prostor Klementina, ale i o rekonstrukci knihovnické práce a způsobů myšlení, neboli o logistiku celého systému. Tato součinnost tvoří harmonický celek a pokud jedna z těchto dvou složek je nějakým způsobem potlačena, dochází k neúplnému řešení, které často vede ke kolapsu. Proto je třeba vycházet z celkového projektu, který by všechny tyto složky zahrnoval. Ten pak je naplňován postupně /dle možností/.

V Národní knihovně bylo startovacím momentem získání grantu na projekt Zlepšení kvality mikroklimatu úložných prostor Klementina pro vzácné knihovní sbírky Národní knihovny ČR jako podklad pro celkovou rekonstrukci /vytvoření moderních podmínek pro uložení, zpracování a zpřístupnění historických knižních fondů, tedy komplexní projekt uzavřeného systému - Dům v domě/ , který se snaží brát v úvahu všechny aspekty práce s tímto fondem. Samotný grant však nestačí. Řekli jsme, že se jedná i o rekonstrukci knihovnické práce a její součástí je též digitalizace a v neposlední řadě problematika vybudování speciální elektronické databáze a počítačové katalogizace starých tisků /kterou u nás řeší dr.J. Kašparová/.

Při řešení této problematiky se vyšlo ze základní teze, že historické knihovny mají dvě základní konfliktní funkce, v zahraniční literatuře označované slovy:

Prezentation /zpřístupnění/ a Prezervation and conservation /ochrana/.

Tím se de facto liší od knihoven s moderními fondy a přibližují se, či dokonce v oblasti ochrany se v mnohém překrývají s muzejními a galerijními knihovnami či archivy.

Diskuse o postavení a funkci historické knihy proto směřují do sféry ochrany těchto dokumentů a zároveň se promítají do problematiky jejich zpřístupnění v moderním světě informací. Zabývají se tedy problematikou jejích konfliktních funkcí. Jak by řekli filozofové, nezbývá nic jiného než hledat jednotu protikladů. My bychom řekli východisko z nouze.

Knihovnictví se proto dnes obrazně řečeno stává chemickou laboratoří, kdy je z pevné látky ,na níž jsou vázány informace vyabstrahována její duchovní esence a ta je dále vázána na další nosiče informací. Moderní elektronicko-digitální metody tuto reakci nejen urychlují, ale dávají vzniknout novým metadatům a metainformacím pořádaným do nových informačních struktur. Nejmarkantněji je tento jev možné sledovat právě na příkladu digitalizace středověkých rukopisů. Viz následující příspěvek dr. Uhlíře.

Věnujme se chvilku blíže oběma stranám téže mince:

Preservation - neboli ochrana dokumentů je řešena v rámci grantového projektu zlepšení mikroklimatu úložných prostor. Projekt řeší otázku vybudování moderních skladovacích prostor s odpovídajícími parametry (teplota,vlhkost,UV, bezprašnost, způsob uložení, typy regálů a vozíků s ohledem správnou a také snadnou manipulaci - v kombinaci s řešením uložení velkých a těžkých formátů, prokládací skříně s kontrolou klimatu pro krátkodobé uložení). Zabývá se i otázkou ochrany z hlediska bezpečnosti proti krádežím. Snahou je vytvořit uzavřený systém s kontrolovanými vstupy. Na základě výsledků grantu má vedení knihovny prvořadou povinnost zajistit prostory vhodné z hlediska bezpečnosti a ochrany sbírek. Tyto prostory musejí umožňovat knihovně, aby v návaznosti na politiku, kterou si stanovila, mohla plnit základní funkce sbírkotvorné a odborné činnosti, uchovávání, péče o sbírky, výchovy a prezentace, včetně odpovídajících pracovních podmínek pro zaměstnance.

Presentation - neboli zpřístupnění informací v dokumentech. Způsobů zpřístupnění rozlišujeme v grantu několik a všechny je třeba systémově řešit v návaznosti na ochranu. Na jejich počátku samozřejmě stojí pravidla přístupu k historickému knižnímu fondu. Tato pravidla však nemohou být stanovena jen striktně s ohledem na ochranu fondů, ale musejí brát v potaz také uživatele s jeho potřebami a samozřejmě to musí platit i obráceně (tj.aby uživatel nebyl na prvním místě a ochrana někde v nedohlednu). Jak by měl tedy takový systém zpřístupnění informací vypadat:

  1. moderní elektronický katalog

    Prvním s čím se uživatel setká je katalog. Katalog je jedním z nezastupitelných nástrojů zpřístupnění a ochrany zároveň. Je oknem do nitra knihovny a současně jejím mozkem. Kvalitní mnohahlediskový přístup ke knize prostřednictvím katalogu zbavuje čtenáře zbytečného tápání a umožňuje mu co nejpřesnějí zamířit na cíl. Zamezuje tak zbytečné manipulaci s vzácným fondem, eliminuje mechanická poškození a šetří čas knihovníků. Nemá složit jen jako zdokonalený vyhledávací servis čtenářům dané knihovny či jako nástroj ochrany, ale též jako prostředník komunikace s celým světem. Moderní elektronický katalog - sen každé knihovny - představuje oproti klasickému lístkovému či tištěnému katalogu zdokonalený nástroj ochrany Cesta k němu je však trnitá. Toto tvrzení platí dvojnásob v oblasti zpracování historických knižních fondů. Letošní rok je pro nás rokem zahájení elektronické katalogizace U nás se jí zabývá Dr. J. Kašparová - je možné se na ni obrátit.

  2. klasický způsob půjčování originálů do studovny je dalším ze způsobů zpřístupnění.

    Zde je problematický především fyzický stav originálů. Tady ke slovu přichází náš grantový projekt. Projekt řeší mikroklima studovny, dále řeší umístění studovny v návaznosti na úložné prostory, zabezpečení veřejných i neveřejných prostor

  3. půjčování mikromédií, faksimilií, edic, maket

    Převádění originálů na náhradní nosiče typu mikrofilmu, mikrofiše, diapozitivu či klasické fotografie můžeme dnes již označit za tradiční a doposud velmi využívanou a v mnoha ohledech zatím nenahraditelnou činnost, kterou opět nelze považovat pouze za nástroj ochrany, ale také za nástroj prezentace a šíření informací.

  4. zpřístupnění ve světě informací - elektronické dokumenty a jejich vytváření (patří sem digitalizace, elektronický katalog starých tisků, Illustrated Incunabula Short Title Catalogue) . Vytváření elektronických dokumentů - digitalizace - v NK ČR se nesoustředí na pouhou tvorbu elektronického faksimile dokumentu jako prostředku ochrany a uchování, ale směřuje k tvorbě CD-R jako nosiče vícestupňové informace. Postupně tak vzniká víceúrovňový informační aparát, který z pouhých obrázků činí živý studijní materiál. Jinými slovy řečeno, součástí digitálního dokumentu se stává popis rukopisu ne však ve smyslu klasické kodikologické katalogizace, ale v podobě záznamu, jenž vytváří informační prostředí pro všechny složky zpracovatelské a badatelské činnosti tak, aby mohla být zachována kontinuita s postupy a metodami klasickými. - podrobněji viz následující příspěvek

  5. výstavy - vystavování originálů je v současnosti jedním s ožehavých témat

    Důležitost této formy prezentace široké veřejnosti nelze opominout, ale lze ji opětně řešit kombinováním různých druhů dokumentů nahrazujících originál (opět lze využít makety, faksimile, edice, CD-Rom, diapozitiv apod.). Pokud dojde k zapůjčení originálu, je nezbytné dodržet přísné parametry na vystavování. Zde má Národní knihovna vypracovaný už systém spolupráce správců fondu s klimatology a restaurátory.

  6. Obdobné podmínky je nutné dodržovat i v případě dalšího způsobu zpřístupnění, tj. podmínky za jakých lze umožnit filmování a fotografování.

Tolik tedy o způsobech zpřístupnění. Domnívám se, že všechny druhy zpřístupnění, o kterých jsem právě hovořila jsou stejně důležité a zatím by měly existovat vedle sebe a také vůči sobě v určité rovnováze. To je ostatně také smyslem a cílem projektů či hlavních činností, které v oddělení rukopisů řešíme. Závěrem bych se chtěla omluvit za jistou neuspořádanost mého příspěvku., ale domnívám se, že do jisté míry reflektuje skutečnost, která je prozatím také neuspořádaná a neustále se vyvíjející. Je to téma široké a jistě by si v budoucnu zasloužilo, aby mu byla věnována alespoň jedna samostatná konference.

Přehled předaných fondů klášterních knihoven v rámci restitucí

  1. knihovna pražských benediktinů v Břevnově - zároveň byla mezi NK ČR a řádem benediktinů uzavřena smlouva o deponování 301 svazků rukopisů
  2. knihovna augustiniánů u svatého Tomáše
  3. knihovna rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou - zároveň byla mezi NK ČR a řádem křižovníků uzavřena nová smlouva o deponování, která se týká jen části vybraných rukopisů
  4. knihovna františkánů u Panny Marie Sněžné - zároveň uzavřena smlouva o deponování 154 sv. rukopisů
  5. knihovna pražských dominikánů u svatého Jiljí

Dílčí fondy církevních řádů byly předány takto. Pro představitele Konference vyšších řeholních představených (KVŘP) byly vypracovány seznamy fondů uložených v oddělení rukopisů a starých tisků dle proveniencí. Seznamy byly předány 16.2. 1993. Na jejich základě se pak jednotlivé obnovené řády či biskupství individuálně přihlásily Národní knihovně o vydání majetku. Majetek byl vydáván v tom časovém sledu, v jakém o něj písemně požádaly, neboť ne všechny konventy byly obnoveny ve stejnou dobu. S řády, které požádaly Národní knihovnu o deponování svého majetku, byla uzavřena nová smlouva.

Z těchto dílčích klášterních fondů uvedu jen ty, které zůstaly v Národní knihovně jako deponát:

Řád františkánů ponechal v oddělení rukopisů deponátní smlouvou rukopisy a prvotisky těchto konventů:

  • Plzeň - 1 rukopis
  • Turnov - 36 rukopisů, 28 prvotisků
  • Votice - 58 rukopisů, 32 prvotisků
  • Zásmuky - 21 prvotisků
Řád minoritů uzavřel s NK ČR deponátní smlouvu pro 60 rukopisů pocházejících z konventu v Českém Krumlově.

Aktualizováno: 03.09.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno   *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno   17. 11. 2018 zavřeno ID datové schránky­­: yswjrie  
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 14.11.2018 14:51
TOPlist