Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Nové poznatky k rukopisu Martyrologia z Gerony

Nové poznatky k rukopisu Martyrologia z Gerony

Milada Studničková

Fotografie © Filip Novák
p0000207.jpg

Rukopis Usuardova Martyrologia z počátku 15. století, uložený v Diecésním muzeu v katalánském městě Girona (španělsky Gerona), patří mezi nejvýznamnější památky české knižní malby. Objevil jej v roce 1937 Otto Pächt na výstavě katalánského umění v Paříži [1] a určil ho jako vynikající dílo českých iluminátorů z přelomu 14. a 15. století. [2] Od této doby se badatelé opakovaně pokoušeli objasnit okolnosti vzniku této mimořádně kvalitní památky. [3]

Martyrologium je seznamem církví uznaných světců, seřazených podle jednotlivých dnů měsíce. Je určený pro liturgickou připomínku výročí smrti, případně pohřbu, vyzvednutí a přenesení ostatků. Vzpomínáni byli nejen místně, v určité diecési uctívaní světci, nýbrž svatí celé církve. Martyrologium zmiňuje též nepohyblivé christologické a mariánské svátky. Z rukopisu se četlo v klášterech a kapitulách po primě, případně po matutinu. Rukopis v Geroně obsahuje text martyrologia Usuardova, mnicha kláštera St-Germain-des-Prés, jenž je sepsal v letech 863-869 na základě starších seznamů, především martyrologia Adova. [4] Formálně se jedná o tzv. historické martyrologium, které kromě původních údajů jména a místa uvádí stručnou formou i základní biografické údaje, především okolnosti smrti. Text byl postupem doby aktualizován připomínkami nově uctívaných světců, v letech 1173-1174 vznikla v Citeaux redakce známá jako martirologium cisterciense . Usuardův text se stal základem Martyrologia Romana, od roku 1584 závazného pro celou církev. Usuardovo martyrologium bylo poté nadále užíváno pouze v cisterciáckém řádě. [5]

Srovnáme-li text rukopisu z Gerony s dochovanými dobovými rukopisy martyrologií českého původu, je nápadná výrazně stručná podoba připomínek světců českého původu, sv. Václava, sv. Vojtěcha a sv. Prokopa ve formě jediné krátké věty, přidané k původnímu textu. Skutečnost, že v rukopise není zmíněna sv. Ludmila, sv. Cyril a Metoděj a Pět sv. bratří, svědčí o tom, že rukopis byl zhotoven pro český klášter cisterciáckého řádu, který si uchovával nadnárodní charakter. [6] Nápadná je též absence svátku Navštívení P. Marie, zavedeného v roce 1386 arcibiskupem Janem z Jenštejna pro pražskou diecési. Svátek byl většinou řádů přijat v devadesátých letech 14.století, cisterciáci tak učinili daleko později, ve století patnáctém. [7]

Připomínka sv. Stanislava a sv. Hedviky a jejich zobrazení v medailonech vedlo většinu badatelů k domněnce, že rukopis byl zhotoven v Praze pro Slezsko či Moravu. Na základě písmena W na fol. 33r a 78r [8] se Pächt a po něm i Frinta domníval, že rukopis daroval král Václav IV. některému ze slezských klášterů, nejspíše Třebnici. [9] Krása se klonil k názoru, že objednavatelem mohl být Václav Králík z Buřenic, nejvlivnější prelát dvora a blízký přítel krále Václava, jenž byl v letech 1413-1416 olomouckým biskupem. [10] Naposledy pak Lohrs vyslovil názor, že kodex mohl být zhotoven pro opata třebnického kláštera či vratislavského biskupa. Úřad vratislavského biskupa zastával v letech 1382-1417 Václav z Lehnice. Na podporu své teorie uvádí, že svátek Maria ad martyres, připomínaný v martyrologiu k 13.květnu, byl slaven ve vratislavské diecési a nikoli v pražské. [11] Svátek Zasvěcení římského kostela sv. Bonifácem ke cti P. Marie a všech mučedníků (antický Pantheon) však tvoří součást Usuardova martyrologia a uvádějí jej i další martyrologia českého původu. [12] Ani připomínka sv. Stanislava však nemůže sloužit jako důkaz, že rukopis byl určen pro vratislavskou či olomouckou diecési. Krakovský biskup, sv. Stanislav byl v Čechách uctíván od dob posledních Přemyslovců. Český král Přemysl Otakar II. přičítal právě tomuto polskému světci své vojenské úspěchy v Prusích, a jako gesto usmiření přijal v roce 1253 od krakovského biskupa ostatek ramene nedávno kanonizovaného sv. Stanislava, jež mu bylo nad zlato a topas, a prominul Polsku urážku, jíž se mu dostalo pustošením Opavska. Relikvie byla 22.října přijata se slavnostním procesím v metropolitním kostele sv. Víta v Praze, kde byl v roce 1259 vysvěcen oltář sv. Stanislava a Osvalda. [13] Kolem roku 1300 bylo jméno sv. Stanislava poprvé včleněno do cisiojanu [14] a na počátku 14.století byl v českých rukopisech připojen článek o sv. Stanislavovi ke Zlaté legendě Jakuba de Voragine. [15] Velká část liturgických kalendářů pražské diecése ze XIV. a XV. století uvádí svátek sv. Stanislava červeně a připomíná jej též převážná většina martyrologií českého původu. [16] Obdobně ani sv. Hedvika nebyla v Čechách neznáma. Jako tchyně dcery českého krále Otakara I., Anny, byla v příbuzenském poměru s českým panovnickým rodem. V cisterciáckém klášteře ve slezské Třebnici, založeném z podnětu sv. Hedviky, byly vychovány dcery Přemysla Otakara I. [17] Český král Přemysl Otakar II. se svou autoritou zasadil u papeže o kanonizaci Hedviky a zúčastnil se přenesení jejích ostatků. Na Přemyslovu žádost zavedla cisterciácká kapitula r. 1276 v Čechách a ve Slezsku zvláštní připomínku sv. Hedviky v laudách a nešporách. [18] Jak dokládají kalendaria klášterů a památky výtvamého umění, sv. Hedvika byla v Čechách ctěna nejen v cisterciáckých klášterech, ale i u augustiniánů eremitů, křižovníků s červenou hvězdou, u benediktinek, premonstátů a minoritů. [19]

Kalendaria jednotlivých cisterciáckých klášterů v Čechách nejsou zcela jednotná, sestava lokálně uctívaných světců, připojených k původnímu Usuardovu textu v rukopise v Gironě, odpovídá usu Sedleckého kláštera. Kult sv. Hedviky a sv. Stanislava nepřímo dokládá i později potvrzená existence ostatků obou světců v klášteře. [20] Tomu, že Martyrologium bylo skutečně určeno pro náš nejstarší cisterciácký klášter, nasvědčuje dále skutečnost, že další dva sedlecké rukopisy z počátku 15.století byly iluminovány týmiž mistry. Sedlecký původ antifonáře knihovny premonstrátského kláštera v Nové Říše jednoznačně dokládá kolofón. Rukopis objednaný sedleckým opatem Jakubem byl dokončen v roce 1414. [21] Jako sedlecký označil Josef Krása bez bližší argumentace též fragment graduálu, známého podle místa uložení jako Brněnský graduál. [22] Oba dva posledně jmenované rukopisy se dochovaly ve fragmentálním stavu, některé vyřezané iluminace se dostaly do sbírek Muzea krásných umění v Budapešti [23] a Národní galerie ve Washingtonu [24], nově objevil Pavel Brodský ve fondu Národního muzea v Praze iniciálu B s vyobrazením Nejsvětější Trojice. [25] Pravděpodobně se jedná o počátek textu Benedicta sit sancta trinitas , tedy část graduálu, popřípadě misálu.

Mohlo by se zdát, že mimořádně bohatá výzdoba rukopisů odporuje cisterciáckému požadavku prostoty. Statuta generální cisterciácké kapituly z roku 1134 zpřesnily počáteční, všeobecně formulovaný požadavek chudoby zákazem nákladně zdobených liturgických předmětů, kromě jiného též honosných iluminovaných rukopisů: Litterae unius coloris fiant, et non depictae .[26] Je však známo, že toto nařízení nebylo ve všech klášterech cisterciáckého řádu důsledně dodržováno, především po smrti Bernarda z Clairvaux v roce 1153. Během doby se několikrát objevily pokusy o nápravu, ve 14.století se však poměry změnily natolik, že v řadě řádových skriptoriích bylo běžně užíváno k výzdobě rukopisů zlata. Významnou úlohu v procesu postupného se vzdalování původnímu asketickému ideálu jistě sehrála skutečnost, že četné cisterciácké kláštery bývaly zakládány panovníky či předními šlechtici jako rodová pohřebiště. K této funkci se nutně vázal požadavek reprezentace v podobě nákladných uměleckých děl, drahocenné liturgické předměty se zpočátku do cisterciáckých klášterů dostávaly jako dary. Pro Sedlec byly určeny tři rukopisy, mimořádně důležité z hlediska vývoje knižní malby prvé poloviny 15. století v celé střední Evropě. V dílně, která se podílela na jejich výzdobě, pracovali vedle starší generace iluminátorů, vyškolených v ateliéru malířů Bible Václava IV., nejméně tři mistři obdobného malířského projevu, u nichž je patrná přímá vazba k nejvyspělejším centrům frankoflámské a severoitalské knižní malby. V literatuře jsou známi jako Mistr Antverpské bible, Mistr Martyrologia z Gerony a Mistr Mandevillova cestopisu. Pokročilé zobrazení krajiny s několika plány za sebou řazených pahorků, do dálky odstupňovaných náznakem vzdušné perspektivy (např na medailonu se zavražděním sv. Václava), se blíží pracem Mistra Boucicautových hodinek z let 1403-1408. Figury v nápadných postojích, s rafinovaně aranžovanými draperiemi mohly být ovlivněny jak lombardskou malbou, tak i raným dílem bratří z Limburka, kteří čerpali z italských zdrojů.

První známou prací, na jejíž výzdobě se podílel nejstarší iluminátor dílny, je dvoudílná bible Konráda z Vechty, datovaná roky 1402 a 1403. [27] Konrád z Vechty, dvořan a osobní lékař krále Václava IV., pozdější pražský arcibiskup, zastával v letech 1401-1402 funkci mincmistra, který sídlil nedaleko Sedleckého kláštera v nově vystavěné královské residenci v Kutné Hoře. Prameny potvrzují, že Konrád byl též později ve styku se Sedleckým klášterem, v roce 1410 vystupoval jako rozhodčí ve sporu kláštera s pražskou kapitulou. [28] Výběr nejvýznamnějších iluminátorů pro výzdobu sedleckých rukopisů byl dán pravděpodobně bezprostřední blízkostí královského dvora v Kutné Hoře.

Rukopis Martyrologia z Gerony neobsahuje kolofon ani jiné poznámky týkající se objednavatele rukopisu a doby jeho vzniku. Osoba donátora mohla být připomenuta na nedochované titulní straně s počátkem textu martyrologia, která byla poničena a v roce 1613 nahrazena opisem. Předmluva Sciendum est quod guelibet littera alphabeti ... návod, jak určit stáří měsíce kteréhokoliv dne v roce, uvádí názorný příklad výpočtu k roku 1254 jako roku současnému -- in anno presenti . Totožnou předmluvu se stejným datem obsahují některá další martyrologia českého původu. [29] Jedná se tedy o opisy předlohy ze 13. století. Domnívám se, že starší předloha textu mohla posloužit i jako východisko neobvyklého uspořádání iluminací v podobě medailonů, umístěných v borduře rukopisu, propojených úponky akantu s drobnými kvítky.

Podle Pseudo-Dionýsia Areopagity je kruh vycházející od Boha bez počátku a konce symbolem božské jednoty a boží lásky. [30] Toto pojetí, ovlivněné i orientálním a pozdně antickým chápáním kruhovitého průběhu času, převzala ranná scholastika. Kruh byl symbolem Kosmu, Nekonečna a Věčnosti, k čemuž se vázal celý systém dalších významů. Clipeus -- kruhovitý štít -- je v antice znám jako nositel portrétu s konotací apoteózy. [31] Mohl nést obraz zemřelého, to znamená bytosti spojené s vyšší sférou Kosmu. Den smrti světce je v martyrologiích označován jako dies natalisa , den narození, jako počátek skutečného života. Pod vlivem helénismu se dospělo k názoru, že věčný život mučedníka nezačíná až při Posledním soudu, nýbrž právě v okamžiku jeho smrti. [32] Není jistě náhodné, že nad hroby mučedníků byly stavěny kaple centrálního půdorysu (Boží hrob). [33] Rovněž zobrazování mučedníků, později též dalších světců, v kruhovitých rámech má delší tradici. V rukopisu Usuardova martyrologia ze Zwiefaltenu z doby kolem roku 1162 [34] jsou scény z velké části komponovány do medailonů. Jednotlivá martyria však nedoprovází text, nýbrž ve formě jakýchsi tabulí, obsahujících vyobrazení k nejdůležitějším svátkům, jsou, patrně pod byzantským vlivem, předřazena pasážím k jednotlivým měsícům. Rukopis nelze tudíž chápat jako vzor pro systém iluminací Martyrologia z Gerony. Scény martyrií v medailonech jsou známy i z nástěnné malby. (Medailony v pařížské Saint Chapelle [35] pocházejí z doby před 1248, obdobné kompozice mučedníků v kostele dominikánského kláštera v Kostnici kolem roku 1300, [36] nástěnné malby v chóru klášterního kostela cisterciaček Wienhausen z druhé čtvrtiny 14. století.)

V knižní malbě se objevuje kruh poměmě často, jako geometrická figura k vytváření symbolického řádu (např Sedm svobodných umění), v souhlase s kosmologickým významem se používá především při zobrazení Stvoření světa a v celé řadě dalších případů. Přesto se domnívám, že v případě rukopisu martyrologia z Girony má kompoziční schema předlohu, která nevychází pouze z naznačené tradice. Rukopis martyrologia VIII B 23 Národní knihovny v Praze, který pochází z 13. století, není iluminován. Na počátku kodexu jsou v bordurách umístěny kruhy, obsahující údaje pro výpočet stáří měsíce. Jedná se o tzv. písmena martyrologia, tj. prvních 19 písmen abecedy [37] nad nimiž jsou umístěna čísla, značící kolik dní starý je měsíc v příslušném roce 19letého kruhu. Na jedné stránce jsou v borduře umístěny zpravidla tři až čtyři kruhy v závislosti na délce textu k jednotlivým dnům. [38] Od folia 11v zůstaly kruhy nevyplněny a od folia 22r chybí vůbec. Domnívám se, že právě toto uspořádání ovlivnilo podobu výzdoby Martyrologia z Gerony.

Otázkou zůstává, kdo byl objednavatelem Martyrologia z Gerony. Dosavadní teorie vycházely vždy z interpretace písmena W jako počátečního písmena jména objednavatele. Možná úskalí tohoto výkladu naznačuje příklad proslulé Bible Václava IV. H. Hlaváčková se domnívá, že hojně se vyskytující W aE nejsou monogramem krále Václava a jeho ženy. Jméno královny Žofie (či Johanny) ostatně vždy působilo badatelům v těchto souvislostech značné potíže a vedlo k poněkud krkolomným výkladům. Písmena by mohla býti chápána spíše jako imperiální odznaky, jako počáteční písmena německých slov Welt (Svět) a Erde (Země), [39] což by bylo logické i v kontextu ostatních emblémů. [40] Nelze však vyloučit i další sémantické roviny včetně narážky na jméno panovníka. Hra s jednotlivými významy byla charakteristická pro pozdně středověkou dvorskou kulturu. Písmeno W se svatozáří v Pražském misále (ÖNB, cod.1850) [41] umístěné v medailonu se zvířetníkovým znamením vah měsíce září je jistě narážkou na jméno sv. Václava, jehož svátek připadá na 28. den tohoto měsíce. Mohlo by se však snad vykládat též jako obrazné vyjádření metafory, přirovnávající krále Václava IV. k slunci spravedlnosti. [42] V Martyrologiu je písmeno W jednak v poli iniciály N/atale/ (fol. 33r), jednak je W s korunkou uprostřed medailonu s vyobrazením smrti sv. Januaria, Magna, Vincencia, Štěpána a Quarta (fol. 78r). V prvém případě by se snad písmeno mohlo vztahovat ke sv. biskupovi Wolframovi, jenž je na této straně připomínán ke dni 20.března a vyobrazen v dolním medailonu. V druhém případě se může jednat o iniciálu Vincencia. Paže sv. Vincencia byla spolu s košilí sv. Jiří jako nejvýznamnější relikvie sedleckého kláštera uschována před husity do bezpečí kláštera v Klosterneuburku. [43] Korunka umístěná nad písmenem by pak byla korunou mučednickou, obrazné vyjádření v textu martyrologia často užívaného obratu glorioso martirio coronatus est. [44] Jasné užití koruny v tomto smyslu nalezneme např. v Misále arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hasenburka z roku 1409, [45] kde v dolní borduře folia 221v je ve třech medailonech zobrazeno Zajetí, mučednická smrt a posmrtné zjevení apoštolů Petra a Pavla. Na posledním medailonu jsou oba apoštolové oblečeni v bělavá roucha, obklopuje je aureola, tak jak zázrak líčí Dionysius, a na hlavách mají korunu.

Nelze vyloučit, že W se vztahovalo rovněž k osobě objednavatele rukopisu. Je však otázkou, proč jsou písmena právě na těch místech, o nichž byla řeč. V prvém případě by mohla umístění vysvětlit skutečnost, že foliem 33r počíná složka, iluminovaná Mistrem Antverpské bible.

Z počátku devadesátých let je znám sedlecký opat Václav, za něhož byl napsán jihlavský rukopis Zbraslavské kroniky. Ze slohových důvodů jej však nelze považovat za objednavatele rukopisu. Následujícími opaty byl Petr a od roku 1409 Jakub, jenž nechal zhotovit zmiňovaný antifonář. V úvahu může přicházet král Václav IV., který často pobýval v nedaleké Kutné Hoře. Panovník však neměl příliš vřelý vztah k řádům a ani v případě sedleckého kláštera nelze zatím prokázat žádnou zvlášní náklonnost. [46] Zdá se, že přízně se Sedlecký klášter těšil u vysokých církevních hodnostářů. [47] Václav Králík z Buřenic spolupůsobil při zřízení bratrstva Božího těla (hrobu) při kostele sv. Filipa a Jakuba u brány Sedleckého kláštera a udělil 1. října 1398 odpustky. [48] Václav z Buřenic byl důvěmým přítelem krále Václava IV. a kardinála Pilea, byl členem královské rady. V letech 1394-1409 zastával úřad nejvyššího kancléře. Z církevních hodností, kterých dosáhl, jmenujme vyšehradského probošta (1397-1412), titul antiochejského patriarchy (od 1397) a olomouckého biskupa (1413-1416). Jeho údajnému nelegitimnímu původu z přemyslovské krve by mohlo odpovídat užití korunovaného písmena W na pečeti, [49] obdobného, jaké se vyskytuje v rukopise. Krása ostatně právě tohoto preláta považoval za objednavatele Martyrologia. Rozhodující se mu však jevilo Václavovo působení na Moravě v hodnosti olomouckého biskupa, ačkoli rukopis jistě vznikl ještě před nástupem do tohoto úřadu.

V otázce datování jsme odkázáni pouze na slohový rozbor výzdoby a porovnání s datovanými pracemi týchž mistrů. Dobu vzniku Martyrologia z Gerony vymezují iluminace Antverpské bible, dopsané na počátku roku 1403, především podíl tzv. Třetího mistra neboli Mistra Antverpské bible, vývojově předcházející jeho iluminace v Martyrologiu a Luzemský graduál, datovaný Mettenskou biblí chudých před rok 1414. Zdá se, že Krásou navržené datování těsně před 1410 je správné. [50]

Poznámky pod čarou

[1] Art Catalan, Paris, Musée du Jeu de Paume, 1937.

[2] Otto Pächt, A Bohemian Martyrology, The Burlington Magazine LXXIII 1938, s. 192-204.

[3] Jaroslav Pešina, Dvě nová středověká bohemika v cizině, Umění XII, 1939-40, s. 128 -- tentýž. Nový pokus o revizi dějin českého malířství 15. století, Umění XII, 1960, s. 109-134 -- J. Plá Gargol, Los museos de Gerona. Gerona -- Madrid 1956 -- Zoroslava Drobná, Les huits miniatures tcheques de Budapest. Bulletin du Musée national hongrois des beaux-arts XI, 1957, s. 28 -- Táž, K problematice Bible boskovské. Umění XIII, 1965, s. 127 -- Karel Stejskal, Votivní obraz v klášterní knihovně v Roudnici, Umění VIII, 1960, s. 570 -- Josef Krása, K článku o českých gotických miniaturách v Budapešti. Umění VII, 1959, s. 169 -- Mojmír S. Frinta, The Master of the Gerona Martyrology and Bohemian Illumination, The Art Bulletin XLVI, 1964, s. 283-306 -- Jaromír Pešina, Obraz krajiny v české knižní malbě kolem roku 1400, Umění XIII, 1965, s. 246 -- Josef Krása, Na okraj nové studie o Mistru geronského martyrologia, Umění XIV, 1966, s.394-405 -- Tentýž, Deux Dessins du Louvre et la peinture de manuscrits en Boheme vers 1400. Scriptorium XXIII, 1969, s. 163-176 -- Tentýž, Rukopisy Václava IV. Praha 1974 -- Tentýž, Studie o rukopisech husitské doby, Umění XXII, 1974, s. 17-50 -- Tentýž, The Travels of Sir John Mandeville. New York 1983, paralelně německy, v češtině otištěno v: Josef Krása, České iluminované rukopisy 13: 16. století. Praha 1990, s. 268-297 -- Tentýž, Antverpská bible a české rukopisy kolem roku 1400, in: Josef Krása, České iluminované rukopisy 13.-16. století. Praha 1990, s. 204-223 -- Gerhard Schmidt, Malerei bis 1450, in: Gotik in Böhmen. München 1969 -- Tentýž, Kaiser Sigismund und die Buchmalerei, in: Müvészet Zsigmond király korában. /Uměnív době krále Zikmunda/ Kat. 1387-1437. Budapest 1987, s. 509-518 -- Karel Stejskal -- Petr Voit, Iluminované rukopisy doby husitské. Praha 1991, kat. č. 26, s. 51 -- K. Stejskal, K situaci českého malířství po roce 1400, Umění XXXVIII, 1990, s. 89-90 -- El Martirologi. Un Ilibre miniat entorn del 1400. Cat. Girona 1993 -- Otto Lohr, Das Martyrologium von Gerona. Ein böhmisches Märtyrerbuch zu Beginn des 15. Jahrhunderts, Umění XLIV, 1996, s. 276-302. V roce 1998 vydalo barcelonské nakladatelství M. Moleiro faksimile rukopisu. Ve svazku komentářů k vydání faksimile: M. Studničková, Las iluminaciones del Martirologio de Usuardo, in: Martirologio de Usuardo, volumen de estudios. Barcelona, M. Moleiro Editor 1998, 93-162.

[4] J. P. Migne, Martyrologium Usuardi. Patrologiae cursus completus . Sv. 123-124. Paris 1879 -- J. Dubois, Le Martyrologe d‘Usuard. Texte et commentaire. Bruxelles 1965 -- H. Achelis, Die Martyrologien. Ihre Geschichte und ihr Wert. Abhandlungen der königlichen Gesselschaft der Wissenschaften zu Göttingen. Philologisch-historische Klasse. N.F. Bd.III.Nr.3. Berlin 1900.

[5] R. Stieger, Martyrologien, in: Lexikon für Theologie und Kirche. 7. Bd. Freiburg 1962, s. 138-140.

[6] Díky Michaelu Dragounovi, který mi laskavě umožnil nahlédnout do své připravované disertační práce, týkající se kalendárií českých liturgických rukopisů, jsem si mohla ověřit, že jmenované světce opomíjejí všechna dochovaná kalendaria cisterciáckých klášterů.

[7] J. V. Polc, De origine festi B.M.V., Corona Lateranensis 9A. Roma 1967, s. 94 -- Z. Hledíková, Das Bistum Prag unddie Zisterzienser, Citeaux commentarii cistercienses 47, 1996, s. 54.

[8] K této problematice naposledy M. Studničková, cit. v pozn. 3, s.144-148.

[9] Viz pozn. 2, 3.

[10] J. Krása, The Travels, cit. v pozn. 3.

[11] O. Lohr, cit. v pozn. 3, s. 280-281.

[12] Např. rukopis ženského dominikánského kláštera sv. Anny na Starém Městě pražském ze XIV. století (Národní knihovna, XIV C 10), martyrologium minoritského kláštera v Českém Krumlově ze XIV. století (Národní knihovna v Praze, XIV B 15), Martyrologium ecclesiae Pragensis z knihovny Metropolitní kapituly při kostele sv. Víta (G XVII) z poloviny XV. století.

[13] Druhé pokračování Kosmovy kroniky, in: Pokračovatelé Kosmovi . Praha 1974, s. 113, 118 -- Fontes rerum bohemicarum /ed. Emler/ II. Praha 1874 -- Přibík z Radenína, řečený Pulkava, Kronika česká, in: Kroniky doby Karla IV. Praha 1987, s. 362 -- Fontes rerum bohemicarum, /ed. Emler/ V. Praha 1893 -- V Karlově nové katedrále sv. Víta byl oltář sv. Stanislava umístěn v tzv. Kapli vévodů saských, spolu s náhrobky králů Přemysla I. Otakara a Přemysla Otakara II. -- W. W. Tomek, Základy místopisu Pražského IV. Praha 1872, s. 125, 248, půdorys chrámu. K otázce dále: V. Novotný, České dějiny. Díl I. č. 3. Praha 1928, s. 61, Díl I., č. 4. Praha 1937, s. 27-28 -- V. Hrubý -- J. Sigl, Poutní odznak s vyobrazením sv. Stanislava z výzkumu v Hradci Králové, Archaeologia historica 21, 1996, s. 12. Za upozornění na tento článek děkuji dr. Zuzaně Všetečkové.

[14] K. Doskočil, Vývoj cisiojanu u nás. Sborník historický , VI, 1959, s. 122, 164.

[15] A. Vidmanová, Legenda aurea a Čechy, in: Legenda aurea . Praha 1984, s. 26. Rukopis Národní knihovmy v Praze, XIV E 8 z cisterciáckého kláštera ve Zlaté Koruně.

[16] Praha, Národní knihovna XIV B 15, Kapitulní knihovna C XV, G XVII.

[17] Do třebnického kláštera se uchýlila i vdova po moravském Přemyslovci Děpoldovi III., Adléta.

[18] V. Tkadlčík, Svatá Hedvika, in: Bohemia sancta . Praha 1989, s.160-166.

[19] M. Dragoun, cit v pozn. 5. Úcta ke sv. Hedvice, patronce Slezska, se do Čech šířila patrně dvojí cestou. Karel IV., jenž po své matce pocházel z Přemyslovců, si byl jistě vědom příbuzenského vztahu s touto světicí a zahrnul ji do kultu dynastických a zemských světců, jehož účinnost si ověřil již v době svého mládí na pařížském dvoře -- K obrazu v karlštejnské kapli sv. Kříže: F. Fišer, Karlštejn, Kostelní Vydří 1996, s. 191. Odlišná ikonografická interpretace v: Magister Theodoricus. Dvorní malíř císaře Karla IV., /ed. J. Fajt/. Praha 1997, s. 428. Kult sv. Hedviky mohly posílit i oba dva sňatky krále Vádava IV. s dcerami bavorských vévodů, Johannou a Žofií, neboť světice byla uctívána též v jižním Německu, odkud pocházela -- A. Schütz, Hedwig, Herzogin von Schlesien, in: Herzöge und Heilige . Das Geschlecht derAndechs-Meranier im europäischen Hochmittelalter . /ed. J. Kirmeier, E. Brockhof/. Regensburg 1993, s.145-164. Dr. Všetečkové děkuji za upozomění na tyto vazby a zmíněnou publikaci. Vedle styků mezi panovnickými dvory sehrály významnou roli kontakty klášterů, z nichž řada měla ve Slezsku svá probošství. Jako příklad lze uvést pražské křižovníky s červenou hvězdou, kteří měli filiaci veVratislavi, či augustiniány eremity, jimž Karel IV. v roce 1351 založil klášter ve Vratislavi. V mateřském konventu u sv. Tomáše v Praze byl v knihovně chován rukopis Vita sancte Hedwigis -- J. Neuwirth, Die Bücherverzeichnisse des Prager Thomasklosters vorden Hussitehkriegen. Centralblatt für Bibliothekswesen X, 1893, s. 153-179 -- J. Krása, v: W. Braunfels -- J. Krása -- K. Kratzsch -- P. Moraw, Der Hedwigs-Codex von 1353. Sv. 2. Berlin 1972. Doloženy jsou zde i ostatky světice -- J. Kadlec, Das Augustinerkloster Sankt Thomas in Prag. Würzburg 1985, s. 25. K nástěnným malbám s vyobrazením sv. Hedviky v sakristii kostela naposledy: P. R. Pokorný -- Z. Všetečková, Nová datace gotických maleb v kostele sv. Tomáše v Praze, Umění, XLVI, 1998, s. 42-50.

[20] Praha, Knihovna Národního Muzea, rukopis VI F 32 obsahující materiály k dějinám kláštera sedleckého, pag. 184-186.

[21] 172r: Hunc librum co/m/paravit venerabilis in xpo p/ate/r et dominus dominus Jacobus divina providencia abbas Czedliczen/sis/ qui finitus est sexta feria in vigilis epiphanie sub anno domini Millesimo CCCC°XIIII° -- A. Matějček, Sedlecký antifonář z r. 1414 v knihovně v Nové Říši, Památky archeologické 34, 1924, s. 216 -- V. Dokoupil, Soupis rukopisů z knihovny minoritů v Bmě, františkánů v Moravské Třebové a premonstrátů v Nové Říši. Praha 1959, s.24, č. 14, další lit. v pozn. 3.

[22] Brno, Moravský zemský archiv, G 11, datovaný po r. 1410 -- J. Krása, The Travels, cit. v pozn. 3. H. Hlaváčková, Zvěstování P. Marii a jednorožec, v: Nevěsta v uzavřené zahradě. Kat. Praha 1995, s. 104. Kromě výzdoby svědčí o sedleckém původu světci obsaženi v dochované části sanctorale. Na papírových listech, vevázaných před vlastní středověkou část graduálu, se dochoval Index missarum ze 17.století, kdy se rukopis dostal do majetku jezuitů. K 17. říjnu je uveden svátek sv. Hedviky s odkazy na nedochovaná folia 143, 158 a 181. Lze tudíž předpokládat, že rukopis původně obsahoval texty k svátku sv. Hedviky, i když se v uvedeném datu odrazilo pozdější posunutí svátku.

[23] E. Hoffmann, Cseh miniatúrák a Szépmüvészeti Múzeumban, Az Országos Magyar Szépmüvészeti Múzeum évkönyvei 1918, I., s. 49-74 -- O. Pächt, A Bohemian Martyrology, The Burlington Magazine , 1938, p. 192-204 -- Z. Drobná, Les huit miniatures tcheques de Budapest, Bulletin du Musée Hongrois des Beaux-Arts , 1957, 11, s. 28-50 -- M. Aggházy, Remarques sur la question des Huit miniatures tcheques de Budapest, Bulletin du Musée Hongrois des Beaux-Arts , 1958, s. 45-46 -- J. Krása, K článku o českých gotických miniaturách v Budapešti, Umění, 1959, VII, s. 169-170 -- Z. Loránd, in: Die Parler und der schöne Stil, Katalog, II., Köln 1978, s. 753-754 -- Tentýž, A sedleci graduále és antifonále kivágott miniatúrái, Müvészet Zsigmond király korában. Katalog. Budapest, 1987, 1., s. 103-107.

[24] Medieval and Renaissance Miniatures from the National Gallery of Art. Washington 1975, č. 44, s. 164-167.

[25] P. Brodský, Iluminované rukopisy Národního muzea v Praze. Nepublikovaná kandidátská disertační práce. Praha 1988, kat. č. 303, s. 454. Autor ji uvádí jako torzo misálu, v další práci ji považuje za součást Sedleckého antifonáře: Týž, Neznámá miniatura Mistra Mandevillova cestopisu, Časopis Národního muzea , řada historická, 59, 1990, s. 109.

[26] G. Plotzek-Wederhake, Buchmalerei in Zisterzienserklöstern, in: Die Zisterzienser. Ordensleben zwischen Ideal und Wirklichkeit. Katalog. Köln 1981, s. 357-377.

[27] A. Matějček, Bible mincmistra Konráda z Vechty, Umění, 1936, IX, s. 3-9 -- M. L. Vermeiren, La bible de Wenceslaus du Musée Plantin -- Moretus a Anvers, De gulden passer , 1953, XXXI, s. 191 -- J. Pešina, Obraz krajiny v české knižní malbě kolem roku 1400, Umění, 1965, XIII, s. 269 -- J. Krása, Antverpská bible a české rukopisy kolem roku 1400, in: J. Krása, České iluminované rukopisy 13.-16. století. Praha, 1990, s. 204-223.

[28] V. Bartůněk, Konrad von Vechta, Erzbischof von Prag, Regensburg und Böhmen. Beiträge zur Geschichte des Bistums Regensburg 6, s. 173-219 -- I. Hlaváček, Konrad von Vechta, Beiträge zur Geschichte der Stadt Vechta 4, 1974, s. 5-35 -- F. Seibt, Konrad von Vechta, hussitischer Erzbischof von Prag, Von Soest aus Westfalen. Wege und Wirkung abgewanderten Westfalen in späten Mittelalter und frühen Neuzeit. Paderborn 1986, s. 139-152 -- V. V. Tomek, Dějepis města Prahy. V. Praha 1881, s. 44, 45, 52, 104 -- J. Čelakovský, Klášter sedlecký. Rozpravy české akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění . Třída I, č. 58. Praha 1916, s. 86-87.

[29] Rukopis martyrologia ženského dominikánského kláštera sv. Anny na Starém Městě pražském ze XIV. století, uložený v Národní knihovně pod signaturou XIV C 10 (fol. 12r), martyrologium minoritského kláštera v Českém Krumlově ze XIV. století (Národní knihovna v Praze, XIV B 15, fol. 30v) či Martyrologium ecclesiae Pragensis z knihovny Metropolitni kapituly při kostele sv. Víta (G XVII) z poloviny XV. století, s poznámkou na fol. 2r Ex hoc loco apparet Martyrologium eccl/esiae/ Pragen/sis/ scribi A. 1254.

[30] O. Holl, Kreis, in: Lexikon der christlichen Ikonographie. Rom-Freiburg-Basel-Wien 1970, s. 560-562.

[31] H. Belting, Biki und Kult. München, s. 111, 119-130.

[32] Čtvrtá kniha Makkabejských -- E. Weidinger, Die Apokryphen. Augsburg 1989, s. 356-380 -- T. Baumeister, Die Anfänge der Theologie des Martyriums. Münster 1980, s. 307.

[33] A. Grabar, Martyrium. Paris 1946. Ke vzniku liturgické oslavy mučedníka: Th. Klaus, Christlicher Märtyrerkult, heidnischer Heroenkult und spätjüdische Heiligenverehrung, Köln-Opladen 1960, s. 28.

[34] S. von Borries-Schulten -- H. Spilling, Die romanische Handschriften der Würtembergischen Landesbibliothek Stuttgart. I. Provenienz Zwiefalten. Stuttgart 1987, s. 97-111. Za upozornění děkuji dr. Zuzaně Všetečkové.

[35] The Painted Medaillons in the Sainte-Chapellein Paris, in: Transactions of the American Philosophical Society 58, 1969, s. 3-42.

[36] J. Michler, Gotische Wandmalerei am Bodensee. Friedrichshafen 1992, s. 22, 178 -- B. Konrad, Rosgartenmuseum Konstanz. Die Kunstwerke des Mittelalters. Konstanz 1993, s. 110-111, se starší literaturou -- J. F. Hamburger, The Use of Images in the Pastoral Care of Nuns: The Case of Heinrich Suso and the Dominicans, Art Bulletin LXXI, 1989, s. 19-45.

[37] Měsíční fáze se při stejných datech opakují ve stejných letech 19letého kruhu.

[38] V mladších rukopisech martyrologií jsou písmena vřazena do sloupce textu na počátek jednotlivých dnů.

[39] Hana Hlaváčková, Courtly Body in the Bible of Wenceslas IV., in: Künstlerischer Austausch. Akten des XXVIII. Intemationalen Kongresses für Kunstgeschichte. Berlin 1992. Bd. II. Berlin 1993, s. 375.

[40] Přesný smysl souboru odznaků se zatím nepodařilo jednoznačně rozluštit. Jedná se nepochybně o vícevýznamové znaky, jejichž jednotlivé sémantické roviny se navzájem doplňují. Vycházejí patrně z textu samotné bible a jejích komentářů, některé jsou christologickými symboly. Mají současně význam imperiálních odznaků. Další významová rovina se váže k soudobým utopickým myšlenkám obnovy a návratu k původnímu stavu lidské přirozenosti a blaženosti. (J. Krása, Rukopisy Václava IV. Praha 1974, s. 59-102, s udáním starší literatury.) Důležité byly jistě i astrologické aspekty symbolů. Točenice spolu s ledňáčkem byla současně odznakem Václavem založeného rytířského řádu, jenž je v pramenech nazýván řádem českého krále -- Éva Kovács, A Luxemburgiuralkodók rendjei (Řády lucemburských panovníků), in: Müvészet Zsigmond király korában. Tanulmányok. Budapest 1987, s. 135-147 -- Milada Studničková, Hoforden der Luxemburger, Umění XXXX 1992, s. 320-328.

[41] H. Hlaváčková, Buchmalerei, in: Prag um 1400. Kat. Wien 1990, kat. č. 63 s literaturou, K. Stejskal, Der Meister des Prager Examerons und der Meister des Krumauer Speculums, Umění XXXVIII, 1990, s. 422-424.

[42] H. Hlaváčková, cit. v pozn. 40, s. 131.

[43] U. Kostersitz, Monumenta, cit. v pozn. s. 197. Je pravděpodobné, že se však jednalo o ostatky jiného světce téhož jména, jehož svátek připadal na 22. ledna.

[44] K motivu koruny: E. Hall -- H. Uhr, Das Kronenmotiv bei Maria und anderen Heiligen in der Altkölner Malerei, Wallraf-Richartz-Jahrbuch LVI, 1995, s. 101-126.

[45] Vídeň, Rakouská národní knihovna, Cod. 1844.

[46] Podle Čelakovského (Klášter sedlecký. Rozpravy české akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění . Třída I, č. 58. Praha 1916, s. 38) nepotvrdil král klášteru jeho výsad a práv. Listem z 31. prosince 1402 jej osvobodil opětovně od povinnosti prokazovat pohostinství osobám duchovním a urozeným.

[47] Jan z Jenštejna (arcibiskupem 1379-1396) se podílel na založení bratrstva Božího hrobu při kostele sv. Filipa a Jakuba u brány Sedleckého kláštera, 4. listopadu 1389 vydal odpustky kapličce Božího hrobu, 10.března 1399 potvrdil bratrstvo Božího hrobu, 17.března dal novou indulgenci na procesí v klášteře o Božím těle -- Š. E. Kapihorský, Hystorya kláštera Sedleckého. Praha 1630, s. 4-5, J. Čelakovský, cit. v pozn. 45, s. 81, pozn. 42 -- Z. Hledíková, Das Bistum Prag und die Zisterzienser, Citeaux commentarii cistercienses , 1996, 47, s. 53. Arcibiskup Albík z Uničova (1411-1412) založil v klášteře kapli sv. Kosmy a Damiána, obdařil platy a udělil jí odpustky -- Š. E. Kapihorský, s. 6-9.

[48] J. Čelakovský, cit. v pozn. 45, s. 81.

[49] Pečeť na zakládací listině bratrstva Obruče a kladiva -- I. Kořán, Vyšehradské innentáře mezi gotikou a barokem, Umění XXXV, 1987, s. 542, zde též o Václavovi z Buřenic jako objednavateli uměleckých děl.

[50] Ikonografickou problematikou se bude autorka zabývat v článku Book Painting in Bohemia in the Early Fifteenth Century: A Group of Richly Illuminated Manuscripts Made for Sedlec Abbey , který vyjde v Citeaux commentarii cistercienses .

Aktualizováno: 03.09.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno   *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno   17. 11. 2018 státní svátek - zavřeno ID datové schránky­­: yswjrie  
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 15.11.2018 13:38
TOPlist