Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Historie, průzkum stavu a návrh technologie konzerování a restaurování desek zemských Království českého

Dr. ing. Michal Ďurovič, Ing. Hana Paulusová, Pavel Sedláček a Roman Straka

Fotografie © Filip Novák
kh-st~14.jpg Desky zemské Království českého patří mezi nejvzácnější kulturní památky, které dokumentují historii vývoje českého státu. Soubor 1 714 knih zachovaný od poloviny 16. století do poloviny 19. století je unikátní svým rozsahem, obsahem i formou. Unikátní je však bohužel i rozsahem svého poškození. Proto se správce fondu - Státní ústřední archiv v Praze - rozhodl zahájit jeho systematické konzervování a restaurování.

Z historie fondu

Zemské desky, vedené během sedmi století, bývají tradičně považovány za nejslavnější z českých úředních knih. [1] V Čechách vznikly z rozhodnutí krále Přemysla Otakara II., pravděpodobně mezi lety 1263-1269, u pražského zemského soudu pod názvem "registra". Vzhledem k tomu, že 2. června 1541 všechny s výjimkou jediného svazku z let 1316-1325 shořely, zůstávají dnešní představy o jejich počátcích pouze na úrovni hypotéz. [2] Kromě existence nějaké obdoby tzv. předních knih, doložených na Opavsku, která by předcházela pozdější půhonné kvaterny a navazovala na vývoj protokolů u regionálních soudů hradské správní soustavy, jenž souvisel se snahou účastníků právního jednání zajistit si do budoucna pro případ nějakých sporů možnost využít úředního svědectví, lze snad již od počátku předpokládat vznik nového typu knih, specializovaného na majetkové záznamy. Ten se v některých zemích původně označoval za desky v užším slova smyslu, byl přístupný pouze během zasedání soudu, vycházel ze zásad magdeburského práva pro vedení městských knih a po konsolidaci poměrů za vlády Jana Lucemburského na něj mohly navázat trhové kvaterny.

Počínaje rokem 1541 se obnovené české zemské desky dochovaly beze ztrát. [3] Obsahují zápisy trestněprávního, majetkového i zákonotvorného charakteru, které byly pořizovány Úřadem desek zemských v přímé návaznosti na jednání zemského soudu, příslušného pro privilegované obyvatelstvo, především pro v zemi usedlé šlechtice. Staly se zárukou i symbolem samosprávy a svobod šlechty. Konec stavovského státu za třicetileté války se na vnější podobězemských desek na rozdíl od jejich obsahu a významu výrazněji neprojevil, ale zatímco dosud bylo ročně zapisováno do přibližně dvaceti kvaternů, v nových, ze zásad římského práva vycházejících podmínkách do dvojnásobku. Kvaterny jsou rukopisné knihy, mající kolem 400 papírových listů velkých řádově 20 x 30 cm. Dělí se na téměř sto druhů podle specializovaného obsahu [4] a v rámci těchto druhů byly rozlišovány podle barev svých hřbetů. Od každého barevného odstínu vznikalo maximálně šest svazků čili kvaternů příslušného druhu. Po zrušení starého zemského soudu i deskového úřadu k 1. červnu 1783 byly na základě patentu o zavedení tzv. hlavní knihy deskové ze 22. března 1794 existující kvaterny roztříděny do tří skupin, nazvaných desky zemské menší (DZM), větší (DZV) a stavovské (DZSt), a uvnitř těchto skupin pročíslovány. Do první skupiny spadalo 254 modrými číslicemi označených kvaternů, které se v nových právních poměrech při důsledném oddělení civilněprávní agendy od trestního soudnictví staly nepotřebnými a jejich vedení skončilo. Černé číslice dostalo 783 desek zemských větších, souvisejících s evidencí majetkových práv k alodním dominikálním nemovitostem i na nich váznoucích dluhů, červenými číslicemi bylo opatřeno 59 stavovských kvaternů, jež stát v roce 1795 formálně předal stavovské zemské samosprávě. Vedení těchto dvou skupin, tehdy důsledně nazývaných "instrumentní knihy", pokračovalo. Nové kvaterny charakterizuje strohá vazba ze světlé vepřovice s názvem příslušného druhu a pořadovým číslem na hřbetě, ročně se zapisovalo do přibližně osmdesáti deskových instrumentních knih. Naprostá většina z nich plnila roli přílohy k hlavní knize desek zemských, a když ji v roce 1851 převzala sbírka listin, jejich vedení skončilo, pouze kvaterny šlechtických privilegií přetrvaly do 60. let 19. století. Po založení hlavní knihy vzniklo 618 kvaternů včetně 4 stavovských. [5]

Hlavní kniha desek zemských patří mezi pozemkové knihy, až do vzniku ČSR navíc evidovala nositele zvýhodněného volebního práva. Dvojrubrikovou deskovou hlavní knihu z roku 1794 postupně nahradily vložky nové trojrubrikové hlavní knihy, která v Čechách vznikla na základě zákonů ze 25. července 1871 a 5. prosince 1874, unifikujících vnější podobu zemských desek s ostatními pozemkovými knihami. Přestože od 1. ledna 1951 zemské desky oficiálně nesly označení "v likvidaci" a k 1. dubnu 1964 bylo zastaveno provádění zápisů ve všech pozemkových knihách, zůstávají vložky trojrubrikové hlavní knihy desek zemských součástí tzv. dosavadních operátů katastru nemovitostí České republiky. Jejich zneplatnění a předání do archivní péče se očekává začátkem příštího tisíciletí. Dvojrubriková hlavní kniha českých zemských desek zahrnuje 341 svazků, trojrubriková má 1672 vložek (z nichž poslední byly založeny v roce 1948) v celkem 1 519 svazcích. [6] Zvláštnost zemských desek v Čechách představují tzv. karlštejnské kvaterny. Byly zřízeny v roce 1543 jako reakce na zkušenosti s komplikacemi, způsobenými nedávným tragickým požárem, který ohrozil právní jistoty v zemi. Ukončené deskové kvaterny se měly opsat do honosnějších knih a tyto knihy opisů by na hradě Karlštejně tvořily pojistku proti nebezpečí případného příštího zničení na Pražském hradě uložených desek. Nakonec však vzniklo pouze 18 karlštejnských kvaternů, po čtyřech desetiletích příliš náročná práce skončila. [7] I tento, byť neúspěšný pokus o v dané době unikátní zabezpečení obsahu zemských desk dokládá jejich výjimečné postavení, dostatečně charakterizovatelné konstatováním, že právě ony sehrály roli rozhodujícího zdroje pro vznik Vladislavského zřízení zemského, první svého druhu "ústavy" na našem území.

Stav rukopisů a jeho průzkum v letech 1995-1997

Fyzický stav desek zemských nevyvolával a nevyvolává přílišný optimismus. Již v roce 1913 upozorňoval dr. V. Vojtíšek (druhý adjunkt pražského městského archiváře) na skutečnost, že neodborné zacházení s deskami zemskými v minulosti je jednou z hlavních příčin dnešního špatného stavu kvaternů ze 17. a 18. století, jejichž listy poškozené působením inkoustu jsou přeschlé a nelze jimi bez ochranných opatření téměř listovat. [8] V roce 1935 informoval dr. Letošník presidium ministerstva vnitra, že tento fond nezbytně potřebuje opravy, nemá-li dojít k jeho zničení. Archiv se pokusil již dříve prostřednictvím pražského knihařství J. Pillera a E. Fleissiga o opravy vazeb, ale ke konzervaci trouchnivějících listů se nepřistoupilo.

Konzervace v archivu ministerstva vnitra byla zahájena v roce 1936. Za vedení dr. Letošníka byly konzervovány některé svazky desek zemských velkých (DZV 14, DZV 116, DZV 399 a DZV 402), které se rozpadaly. Konzervace byla provedena J. Slavíkem, zaměstnancem knihařství V. Piller. Poškozené listy papíru byly podlepeny hedvábným šifónem a u dalších 35 svazků byly provedeny menší opravy. Na 350 svazků byly pořízeny polotuhé obaly. V konzervaci pokračoval J. Slavík i v letech 1937-1938, kdy byla převázána DZV 147 a bylo opraveno dalších 29 kvaternů. O skutečné konzervaci, tak jak ji pojímáme dnes, tj. snaze o zastavení nežádoucích chemických reakcí v organickém materiálu, však v této době ještě nelze mluvit.

V roce 1995 byl zahájen podrobný průzkum fyzického stavu nejpoškozenější části fondu. Jednalo se zhruba o 1 200 svazků desek zemských větších, menších a stavovských. Zásadním úkolem bylo vybrat parametry, které bylo nezbytné během celého průzkumu sledovat a zaznamenávat, aby získaný soubor údajů poskytl dostatečné informace o stupni a typu poškození jednotlivých knih. Tyto informace se pak staly podkladem jednak pro vypracování technologického záměru konzervování a restaurování, a jednak pro výběr jednotlivých knih k restaurátorskému či konzervátorskému zásahu dle stupně naléhavosti.

Ve spolupráci s firmou WELCOME Praha byla vypracována v prostředí Microsoft ® Access databáze sloužící pro uložení jednotlivých dat a jejich následné statistické zpracování. Byl sledován stav knižní vazby (vazební usně, vazebního systému, knižních desek, kování...) a knižního bloku (jednotlivých listů, koroze železitoduběnkovým inkoustem, kyselost papíru...). Dále byly zaznamenávány v minulosti provedené opravy.

Průzkum ukázal, že 79 % desek zemských větších, 69 % desek zemských menších a 84 % desek zemských stavovských je poškozeno agresivním železitoduběnkovým inkoustem (postupný rozpad papírové podložky). Přes 75 % knih vykazovalo kyselost papírové podložky (pH) pod kritickou hodnotu 5,5. U 26 % desk zemských velkých bylo zjištěno, že kyselost papíru knižního bloku je nižší než 4,0 a dokonce u 16 knih pokleslo pH pod zcela alarmující hodnotu 3,0. Prakticky u všech knih byly v minulosti odstraněny původní rožnice a byly nahrazeny rožnicemi z mosazného plechu. Tyto nešťasné a neodborně provedené zásahy způsobily, že knihy uložené v regálech se vzájemně odíraly a docházelo k poškozování usňového pokryvu. Knižní vazby byly překvapivě - až na několik výjimek - v dobrém stavu.

Již po prvních kontrolách stavu knih bylo jasné, že hlavní problém jejich poškození spočívá v přípravě psací látky - železitoduběnkového inkoustu a jeho agresivního působení na papír. Kvalita inkoustu se měnila případ od případu podle používaných receptur různých písařů. V řadě svazků uspořádaných za sebou se listy papíru lámou, vypadávají zlomky v místě písma, okolí písma se vybarvuje do hněda a výrazně se snižuje čitelnost textu. Nejvýraznější poškození se projevuje v oblastech s vyšší koncentrací inkoustu, jako jsou tučné nadpisy a iniciály. Jiné řady knih jsou díky vhodnému složení inkoustu bez výrazného poškození papíru.

Ani opravy některých svazků v minulosti nepřinesly očekávaný výsledek. Pod některými přelepy je text ještě daleko hůře čitelný nežli text, do kterého se nikdy nezasahovalo. Tento jev je pozorován i řadou zahraničních restaurátorských pracovišť u rukopisů, které nebyly před přelepením různým zpevňujícím papírem odkyseleny.

Technologie konzervování a restaurování

Prioritou restaurátorského a konzervátorského zásahu je v případě desek zemských zachování informace pro budoucnost. Rozpad papíru působením železitoduběnkového inkoustu je rozšířeným a velmi závažným typem poškození rukopisů z tohoto období. Základním konzervačním zásahem v těchto případech proto bude stabilizace železitoduběnkového inkoustu a papírové podložky jejich odkyselením. Pro tento účel byly navrženy dva způsoby - odkyselení knižního bloku bez jeho rozebrání 1-2% methanolovým roztokem methoxymagnesiummethylkarbonátu. Druhý způsob odkyselení (tzv. metoda dle Barrowa) bude použit pouze ve výjimečných případech, kdy bude rozhodnuto o nezbytnosti rozebrání knižního bloku. Odkyselovací látkou je vodný roztok hydrogenuhličitanu hořečnatého a vápenatého.

Aby byl jednoznačně ověřen vliv odkyselení na stabilitu inkoustu, byla ve spolupráci s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze provedena řada testů na vzorcích historických i modelově připravených inkoustů. Změny chemické struktury inkoustů byly studovány pomocí infračervené spektroskopie s Fourierovou transformací a barevné změny pomocí reflexní UV-VIS spektrofotometrie. Z výsledků testů vyplynulo, že chování historických inkoustů se významně odlišuje od inkoustů modelově připravených (historické inkousty ve srovnání s modelovými inkousty nebyly na zvýšení pH tolik citlivé). Testy navíc prokázaly stabilizaci inkoustu po odkyselení methoxymagnesiummethylkarbonátem i po urychleném stárnutí ve vlhké atmosféře. Hořečnaté soli jsou současně schopny inaktivovat katalytickou činnost rozpustných železnatých sloučenin, které se uvolňují z inkoustu. Odkyselovací proces je nutné regulovat tak, aby bylo dosaženo homogenního odkyselení papíru v celé jeho ploše a hodnoty pH se nacházely v rozmezí 7-8,5. V silně alkalické oblasti by totiž mohly probíhat nežádoucí reakce v papíru i v samotném inkoustu. Nejdůležitějším závěrem studie však byl poznatek, že historický inkoust nevykazuje po odkyselení žádné výrazné změny za předpokladu, že bude v budoucnu zajištěno uložení desek zemských za optimálních teplotních a především vlhkostních podmínek.

Jak již bylo uvedeno, mnohé opravy provedené v minulosti nepřinesly očekávaný výsledek, spíše naopak urychlily rozpad papírové podložky. Proto tyto opravy budou odstraněny a rozpadající se papír bude konzervován a opětovně zpevněn tzv. japonským papírem. Těmto operacím bude samozřejmě předcházet studium dostupných archivních pramenů popisujících opravy provedené v minulosti (především použité materiály a jejich chemické složení) a nezbytné chemické analýzy.

Rukopisy v pokročilém stupni degradace budou komplexně konzervovány a restaurovány. Již dnes je zřejmé, že v některých případech (individuálně posouzených) bude nezbytné i rozebrání knižního bloku.

Třísločiněné a bílé vazební usně, včetně vazebních pergamenů budou mechanicky i chemicky čištěny, lokálně opraveny a v nezbytných případech konzervovány.

Pro každou knihu bude zhotoven speciální ochranný obal z nekyselých lepenek tak, aby byly viditelné malované hřbety a přitom byla zajištěna maximální ochrana knihy.

Veškeré zásahy budou podrobně fotograficky dokumentovány a popsány v restaurátorském protokolu.

Součástí celého projektu na záchranu Desek zemských Království českého je vytvoření optimálních klimatických podmínek v depozitářích, kde je archivní fond uložen. Dále pak je souběžně kontrolován stav a kvalita již zhotovených 35mm mikrofilmů s cílem jejich následné digitalizace. To by mělo v budoucnu poskytnout badatelům maximální kvalitu a pohodlí pro studium, přičemž originály knih zůstanou nedotčeny v depozitářích.

Poznámky a použitá literatura:

[1] Základní informace o nich (včetně nejdůležitější literatury, edic a archivních pomůcek) shrnuje P. Burdová, Desky zemské Království českého, Praha 1990. Přestože desky patří mezi úřední rukopisy, vzniklo a dochovalo se díky nim 7 hodnotných českých časoměrných básní z let 1675-1677, viz V. Černý, Až do předsíně nebes, Praha 1996, s. 219-231.

[2] Starší názory shrnul J. Čelakovský v článcích Desky krajské a Desky zemské v Ottově slovníku naučném, 7, Praha 1893, s. 363-381, nové podněty přinesli Z. Fiala, Panovnické listiny, kancelář a zemský soud za Přemysla II., SAP, 1, 1951, s. 268-286 a J. Markov, Kapitoly z dějin českého zemského soudního řízení XII.-XVII. století, Praha 1967, s. 145-150.

[3] S výjimkou šesti modrých kvaternů, založených za vlády protikrále Karla Albrechta a anulovaných 5. 6. 1743. Z doby před rokem 1541 známe alespoň názvy a zlomkovitě i obsah 97 shořelých deskových kvaternů, ale Emlerova edice pozůstatků pohořelých zemských desk zůstala nedokončena, ze třetího svazku bylo roztištěno pouze 120 stran s vklady z desk zápisných větších z let 1351-1446. Doplňky k této edici publikoval F. Štědrý ve Sborníku historického kroužku, 1, 1900, s. 49-51 a 5, 1904, s. 1-8, 82-92.

[4] Některé druhy ovšem zůstaly u jediného svazku, viz P. Burdová, Desky zemské (rozdělení po stránce obsahové a formální), SAP, 43, 1993, s. 347-439, a táž, Vývoj intabulací desek zemských, Paginae historiae, 1992, s. 7-22.

[5] Přehled všech kvaternů i převodní tabulky jejich druhů a barev hřbetů na pozdější číslování obsahuje dvousvazkový inventář, který zpracovala P. Burdová, Desky zemské 1541-1869, Praha 1990.

[6] P. Sedláček, Zemské desky v Čechách od konce 18. století, in: Z archivních depozitářů, Praha 1998, s. 90-99. V roce 1938 bylo pro ty části doposud nerozdělených deskových statků, které se ocitly v odtrženém pohraničí, pořízeno 60 nových vložek hlavní knihy s duplicitním číslováním, jež spolu s vložkami tamních statků 1. 8. 1939 připadly deskovým úřadům vybraných říšských úředních soudů (pro českou část župy Sudety v Litoměřicích, kde dokonce během války založili další 4, pro území přičleněné k Bavorsku v Kašperských Horách a pro novou část župy Horní Podunají v Českém Krumlově), po osvobození se všechny české deskové vložky soustředily v Praze. Přehled svazků dvojrubrikové i do roku 1938 vzniklých vložek trojrubrikové hlavní knihy obsahuje strojopisný inventář, který zpracovala P. Burdová, Desky zemské - hlavní knihy, Praha 1989.

[7] Přehled karlštejnských kvaternů zahrnuje v poznámce č. 5 citovaný inventář. Jsou kromě tří, které obsahují opisy památných desk, pergamenové. Měly být označovány jmény jejich vedením pověřených místopísařů, jak to bývalo u trhových desk zvykem před všeobecným převládnutím barvení knižních hřbetů, případně u některých druhů jmény menších písařů. Karlštejnské kvaterny většinou neobsahují opis jen jedné zemské desky, čtyři z nich zůstaly nesvázány.

[8] Nuhlíček J.: O vývoji a současném stavu konservace archiválií v Československu. Sborník archivních prací IX, s. 121-159, 1959.

Pozn. Tento článek ve stejném znění bude v roce 1998 publikován v časopise Umění a řemesla. Autoři.

Aktualizováno: 03.09.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 25.05.2018 10:18
TOPlist