Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Výrazné osobnosti olomouckého knihtisku 15. a 16. století

Pozvánka na konferenci, velikost 34 kB.

13. ročník odborné konference (23. - 24. listopadu 2004)
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska

Výrazné osobnosti olomouckého knihtisku 15. a 16. století

Marie Nádvorníková

V dějinách Moravy se uvádí, že již olomoucký biskup Prothasius z Boskovic (Protáz z Černé Hory, Tas z Boskovic) měl v Olomouci svou vlastní tiskárnu v r. 1466. Nedochoval se však jediný tisk a proto tuto tiskárnu nelze považovat za historicky doloženou.

Nejstarší moravský tisk byl vytištěn Konrádem Stahelem a Matyášem Preinleinem 7. října 1486 v Brně. Badatelé hledali důvody, proč místem prvního tisku bylo Brno a ne Olomouc, která byla privilegiem Jana Lucemburského z r. 1314 určena hlavním městem Moravy a byla sídlem biskupství. Z. V. Tobolka [1] spojil zakotvení v Brně se sídlem korektora a cenzora liturgických tisků moravského biskupství, kanovníka Pavla Reyhela z Ivančic. Bez jeho schválení by první brněnský tisk Agenda Olomucensis nemohl být vytištěn. M. Flodrová [2]a V. Dokoupil [3]pátrali a ověřovali přítomnost rodu Stahelů v Brně a sídlo nejstarší olomoucké tiskárny zdůvodňovali příbuzenskými vztahy.

Olomoucký biskup Stanislav Thurzo, sám velmi vzdělaný, kladl přísné požadavky na vzdělání kněží. Kanovníkem v Olomouci mohl být jen doktor nebo magistr. Thurzo si byl vědom moci a účinnosti knihtisku a proto povolal v r. 1499 do Olomouce brněnské tiskaře Preinleina a Stahela. Do Olomouce přišel pouze Matyáš Preinlein a stal se biskupským knihtiskařem. Odkoupil podíl Stahela, který odešel do Benátek, a převedl dílnu z Brna do Olomouce. Vytiskl zde dva prvotisky: Planctus ruinae ecclesiae aQuaestio fabulosa od Johanna Schrama z Tachova. Jde o nevelké tisky nižší kvality, bez ozdob.

Morava měla v dobách kočovných tiskařů zdatné knihtiskaře, kteří se uplatňovali hlavně v cizině. O dvou z nich původem z Olomouce píše R. Martinčík. [4] Matěj (Matyáš) z Olomouce byl první knihtiskař v Janově. Vydal zde r. 1474 první tištěnou knihu. Z Janova se odstěhoval do Neapole, kde působil v letech 1475-1490. Na tiscích se uváděl jako Mathias de Olomuc, Matheus de Olomuntz, Matheus Moravus a Mathias Moravus de Olomuntz.

Valentin z Olomouce byl portugalský tiskař a spisovatel, ovládal slovem i písmem mnoho jazyků. Jeho první tisk Rivot Krista Pána byl vytištěn v Lisabonu v r. 1495. Přeložil do portugalštiny cestopis Marca Pola Milion, vydal sbírku novin o portugalských osadách v Asii a Africe. Stal se štítonošem královny Leonory, choti portugalského krále Jana II. Je znám pod portugalským jménem Valentin Fernandez de Aleman, jinak se na tiscích uvádí jako Valentin de Moravia, Valentin de Olomuc.

Na sklonku období prvotisků se v Olomouci objevuje Konrad Baumgarten , původem z Rothenburgu ve Wittenbersku. Sám se nazývá Magister de Rothenburga. Baumgarten je typickým kočovným tiskařem. Do Olomouce přišel z Gdaňska, kde založil tiskárnu v r. 1498. V Olomouci tiskl od r. 1500 do r. 1502. Z Olomouce se přesunul do Vratislavi (1503-1505) a Frankfurtu nad Odrou (1506-1509). Ze svého dřívějšího působiště si přinesl zásobu písma, kterou ještě rozmnožil - zřejmě prostřednictvím Matyáše Preinleina - o písmo brněnské tiskárny. Baumgarten byl prvním tiskařem u nás, který používal více druhů písma (celkem šest písem). Jako první také propagoval své produkty formou letákového oznámení. Baumgartenův nejstarší olomoucký tisk je spis Tractatus de secta Waldensium význačného humanisty Augustina Käsenbrota, který podle některých badatelů Baumgartena do Olomouce pozval. Tisk je datován 29. října 1500, spolu se dvěma Preinleinovými tisky představuje trojici olomouckých prvotisků. Baugartenova další produkce je stejně jako Traktát o sektě Valdenských zaměřena vesměs proti nekatolíkům. Dvou vydání (20. dubna 1501 a 20. března 1502) se dočkala kniha nově příchozího inkvizitora, fanatického organizátora čarodějnických procesů Heinricha Institorise Clippeus adversum Waldensium proti rozmachu Jednoty bratrské na Moravě.

Mluvící signet

Z. V. Tobolka cituje šest původních olomouckých tisků Konráda Baumgartena. Jejich počet se však pozdějšími objevy zvýšil. Souhrnně jeho 12 (13?) produktů popisuje J. Vobr. [5] Kromě sedmi tisků většího rozsahu Baumgarten zhotovil i drobnější práce příležitostného zaměření - odpustkové listy a formuláře - objevené až ve 20. stol. Např. neurčený tisk s bulou papeže Alexandra VI. vydanou 1. června 1500 nalezl a publikoval v r. 1971 V. Dokoupil. V tiscích Konráda Baumgartena se vyskytují první v Olomouci vytvořené dřevořezy, na kterých se Baumgarten sám jako autor podílel, jak o tom píše I. Hlobil. [6] Pozoruhodný je Baumgartenův mluvící signet, znázorňující strom v zahradě (viz následující obrázek).

Třetím tiskařem počátečního stadia knihtisku v Olomouci byl Liborius Fürstenhain z Heiligenstadtu u Vídně. V Olomouci zhotovil jen jeden tisk - Marci Rustinimici ad Moravorum pueritiam pedagogus grammatices. Autor spisu jej věnoval 13. srpna 1504 městské radě v Olomouci. Originál spisu je v českých knihovnách nedostupný.

Doba od roku 1496 do 1504 bývá nazývána dobou kočujících knihtiskařů. Tiskaři neměli stálé sídlo a když vykonali svou práci, naložili lisy a písma a putovali za dalšími zakázkami. Tím je možné vysvětlit, proč se jména oněch knihtiskařů náhle objevují v dějinách našeho knihtisku a pak zase náhle zapadnou.

V 16. století přechází éra kočovných tiskařů do stálého pobytu tiskařů ve městech. Další nová okolnost je prosazení se obecné potřeby knihtisku. Církevní a politické zájmy ustupují do pozadí, tisknou se knihy nejrůznějších oborů a zaměření. Na Moravě se knihtiskařství stává předmětem výdělku, výnosnou živností. Výsadu tisknout udělovali králové. Tento vývoj nastal po určité době i v Olomouci.

V r. 1538 povolil Ferdinand I. veřejnou tiskárnu Janu Olivetskému z Olivetu , který bývá označován jako starší. Jan byl synem zakladatele knihtiskařské linie Olivetských Pavla z Meziříčí, jenž začal tisknout v Litomyšli. Od r. 1516 přijal jméno Olivetský z Olivetu podle litomyšlské lokality hora Olivetská, kde sídlil. Jan Olivetský st. založil v Olomouci první stálou tiskárnu na Moravě. Důvod přechodu Olivetského z Litomyšle do Olomouce není znám. Ale rozhodně v pozadí nebyla roztržka se švagrem Alexandrem Oujezdským. Svědčí o tom první olomoucký tisk Jana Olivetského Práva manská , který ukazuje na spolupráci obou tiskařů. V impresu knihy je údaj Tlačeny su tyto Knihy w Slawnem Městě Olomucy skrz Jana Olivetského z Herzmanij, na listu 2b se však nachází poznámka Wytisstěno a dokonáno v Lithomyssli ...Alexander /Aujezdský/.

O celkové produkci Jana Olivetského st. se vyjádřila M. Bohatcová, [7] která se zabývala linií tiskařů Olivetských. Konstatovala, že o jeho činnosti je více hypotetických údajů než faktických vědomostí. V Knihopisu pod jeho záhlavím nacházíme 12 tisků, ale některé jsou s otazníkem. Jen u čtyř jeho produktů je totiž vyjádřeno úplné autentické impresum, u dvou je pouze jméno tiskaře a ostatní vyšly anonymně. Bohatcová zdůrazňuje nutnost důkladného typologického rozboru.

Produkce tiskařů Olivetských vykazuje vyhraněný ediční profil, který je v platnosti i u Jana Olivetského st. Olivetští tiskli sněmovní artikule a základní právnické spisy v reprezentační úpravě. Kromě výše uvedených Práv manských vydal Jan Olivetský st. v Olomouci v r. 1846 také Práva a zřízení markrabství moravského. Z dílen Olivetských vycházela společensky aktuální polemická literatura. Produkty Jana Olivetského st. obsahovaly ostré polemiky představitelů Jednoty bratrské (Adam cturm z Hranic, Martin Michalec) a utrakvistických kněží (Václav Mitmánek, Václav Řezník, Bartoloměj z Bíliny - Synopher). Z dílny Jana Olivetského vyšla také řada překladů děl zahraničních reformátorů. Jeho dílna produkovala i další typ literatury charakteristické pro Olivetské, kterým byla literatura odpovídající dobovému zájmu a oblibě - kroniky, cestopisy, zdravotnické příručky, předpovídání budoucnosti, kalendáře s vepsanými pokyny zdravotními i hospodářskými. Koncem r. 1543 vydal Jan Olivetský miniaturní kapesní úpravu Almanachu s Pranostikou na r. 1544 polského autora Petra Probosczowicze. Tiskař jej věnoval Janovi z Pernštejna a bohatě jej vyzdobil. Cenná je úvodní poznámka o metodě vydávání kalendářů, které by měly mít na každý rok novou individuální podobu.

Ještě v r. 1545 provázela Jana Olivetského přízeň krále Ferdinanda I., který mu udělil nakladatelskou výsadu na tři roky, aby kromě něj nikdo netiskl zřízení zemská markrabství Moravského, almanachy, praktiky, kalendáře a minucí.

V pohnutém r. 1547 Olivetský rozšířil do širokých lidových vrstev traktáty, které se dotýkaly krále Ferdinanda, císařského bratra Karla V. a pana z Pernštejna. Doba plodila politické letáky a pamflety a tiskař Jan Olivetský st. nezůstal stranou. Prameny se různí v tom, zda a které letáky Olivetský tiskl. S jistotou se to nedá prohlásit, protože impresum na nich chybí. Můžeme se ztotožnit s V. Pumprlou, [8] že při obžalobě Olivetského mohlo jít především o šíření letáků. Podkomoří markrabství Moravského Přemek z Víckova posílá radě města Olomouce 25. srpna 1547 list o činnosti Olivetského. Opatřil si výtisky traktátů a předložil je králi. Král Ferdinand dal Olomouckým rozkaz k uvěznění Olivetského. Výsledek šmalkaldské války potvrdil monarchistický princip, král se vůči stavům cítil posílen. Tak byl Olivetský stržený k protimonarchistické agitaci 20. září 1547 v Olomouci popraven. Sedě na stolici byl s>at.

Kolem data jeho popravy bylo třeba vyvrátit některé omyly. Prvního nedopatření se dopustil Petr Cerroni v Jahrbücher di Cerroni, když k správnému dni připojil chybný rok (1551). Nevšiml si přeházených stránek v olomoucké kronice. Na tento omyl upozorňuje a vyvrací jej B. Navrátil. [9] Odlišné datum popravy, vyskytující se v literatuře - 22. února a 20. září - komentuje V. Pumpla. Jednoznačně se přiklonil k 20. září, kterému musel předcházet list Přemka z Víckova z 25. srpna 1547.

Pozůstalost po Janu Olivetském st. svědčí o jeho knihkupeckých aktivitách. Při provádění soupisu majetku bylo popsáno (někdy nedostatečně) 274 svazků. Řada děl byla ve větším počtu výtisků. Na skladě měl až ve 20 výtiscích zábavné kroniky a knížky lidového čtení.

Po dosažení dospělosti se dědictví a provozování tiskárny Jana Olivetského st. ujal jeho syn cebastian Olivetský z Olivetu. V Olomouci působil v letech 1564-1580. I jeho práce se vyznačují technickou důkladností a vyrovnávají se nejlepším německým a italským tiskům. cebastian Olivetský je znám především jako tiskař prvních olomouckých českých novin z r. 1565. Jeho tiskárna v r. 1580 Rudolfovým mandátem zanikla.

K charakteristikám edičního profilu Olivetských patřilo i vydávání výpravných bohatě zdobených kancionálů. Notová sazba byla složitá, vyžadovala značnou zručnost a um. Takové kancionály nacházíme v produkci Jana Olivetského z Olivetu ml. Není přesně znám jeho příbuzenský vztah k rodu Olivetských. Jeho olomoucké působení spadá do let 1576-1584. Po příchodu do Olomouce vytiskl dva kancionály Jakuba Kunwaldského Kancionál český (viz níže uvedený obrázek - kopie titulního listu s postavami Jana Husa a Martina Luthera) a Nešpor český, oba v r. 1576. Vydáním překladu latinského spisu O poznání církve svaté , jehož autorem je Vincentius Lirinensis, ukončil Jan Olivetský ml. své působení v Olomouci. Tím zmizelo z dějin Moravy jméno Olivetských a zároveň zanikla první králem povolená veřejná tiskárna.

kopie titulního listu s postavami Jana Husa a Martina Luthera

Po dobu nedospělosti cebastiana Olivetského z Olivetu spravoval jeho dílnu prostějovský tiskař Jan Günther, který se vyučil v Norimberku, kde také tiskl své první knihy a působil tam do r. 1543. V r. 1544 byl v Prostějově a r. 1551 již v Olomouci. Byl ustanoven poručníkem cebastiana Olivetského. Činnost Jana Günthera charakterizuje čilá podnikavost a obchodní zdatnost. Již za prostějovského působení si podle vzoru Olivetského vymohl u krále Ferdinanda I. živnostenskou výsadu k zamezení konkurence vydanou 1. prosince 1548. Doporučení do Ferdinandovy kanceláře zaslal k žádosti olomoucký biskup Jan Dubravius, jehož spisy v Prostějově Günther tiskl. Rádost byla vyřízena příznivě, ale tisk každého jednotlivého díla byl podmíněn dvojím schválením. Obsáhlé květnaté privilegium zavazovalo Günthera aby to s vědomím a povolením biskupa Olomouckého a hejtmana markgrabství Moravského nynějších i budoucích činil a bez vědomí jich nic netiskl a imprymoval, než prve jim to ukazoval a tepruva s vuolí jich imprymoval pod uvarováním jistého a skutečného trestání našeho. Na základě vydaného privilegia rozvinul Günther pestrý program činnosti. Už získáním olomouckého biskupa na svou stranu si vybudoval dobré postavení, byl oblíben u dvora.

Ve své produkci se programově vyhýbal jediné orientaci politické nebo konfesijní, posloužil každému, kdo požádal o tisk, svou dílnu chápal jako živnost. Tiskl spisy autorů katolických, bratrských i utrakvistických. Vedle současné literatury vycházely u něj i spisy antických klasiků. Značné procento produkce představovala náboženská literatura, avšak jeho zájem se vždy obracel k naučné literatuře nejrůznějších oborů - lékařství, jazykověda, hudba, astronomie, právo - a nezapomínal ani na praktické příručky např. z ovocnářství nebo vinohradnictví. Jako jediný tiskař v markrabství Moravském vydával různé sněmovní artikule a zemská zřízení.

Domácí původní tvorba, kterou preferoval, by nestačila pro Günthera jako pohotového tiskaře na zajištění stálé práce. Günther se snažil zvýšit knižní produkci překladovou literaturou. Překlady dával pořizovat svým nákladem. Překládaly se postily, kázání, kroniky i školské knihy. Jsou známé na jeho podnět a pro něj pořízené překlady Vorličného, Stráněnského a Rešla.

Další druh literatury, který chtěl Günther podle privilegia do své produkce zahrnout, jsou kalendáře (minucí s praktikami), které byly oblíbené a vždy rozebrané, dostávaly se do nejširších vrstev. Tady ale mohl Günther narazit na odpor, jak o tom píše B. Navrátil. [9] V Praze si podal stížnost mistr Mikuláš cúda ze Semanína, který sám vydával minucí, na nedovolenou soutěž. cúda píše obecně o některých nevážných tiskařích, kteří tisknou a prodávají knihy, zvláště na Moravě, jeho minucí a pronostiky po něm a jemu na škodu tisknou bez jeho povolení [10]Vzhledem k tomu, že v letech 1548-1555 byl Jan Günther jediný tiskař na Moravě, lze stížnost vztáhnout na něho.

Všeobecné privilegium Günthera zcela neochránilo před konkurencí. Proto si některé tisky pojistil individuální královskou výsadou. Tak tomu bylo např. i v Olomouci, když se chystal vydat Dasipodův latinsko-český a česko-latinský slovník. Ferdinand jej vzal opět pod ochranu a vydal 21. května 1560 zákaz třetím osobám po dobu čtyř let dotyčný slovník tisknout.

Ke konci svého života povolal Jan Günther na Moravu člena známé norimberské tiskařské rodiny Fridricha Milichthalera. Byl to syn Linharta Milichthalera, u něhož se pravděpodobně Günther v Norimberku vyučil a s nímž udržoval po celou dobu svého moravského pobytu přátelské obchodní kontakty. Již v Güntherově prostějovské dílně působil Fridrich Milichthaler jako faktor a Günther se ho snažil vychovat jako svého nástupce.

Charakteristika produkce Jana Günthera platí i na činnost Fridricha Milichthalera. Tematická pestrost, zvýšený objem titulů, bohatá výzdoba včetně originálních mědirytinových obrub řadí Milichthalera stejně jako Günthera k nejvýznamnějším olomouckým tiskařům 16. století. V Milichthalerově éře se stále více prosazovala cenzura. Olomoucký biskup si v ní upevnil postavení, účast zemského hejtmana ustoupila do pozadí. Biskup Vilém Prusinovský, který měl císařský mandát ze 6. září 1567 na dozor nad knihami, nevykonával kontroly sám, ale volil k tomu osoby požívající jeho důvěry. Jistě by povolal do cenzurní komise jezuity, ale v počátcích byl mezi řádovou kolonií jediný Čech Běšín. [9]

Prusinovský dovolil Milichthalerovi, který byl v Olomouci tiskařem a zároveň knihkupcem, rozprodat sklad podle seznamu povolených knih. V úvodu se sice píše, že ne všechny tituly odpovídají přísným biskupovým hlediskům, povolení však bylo platné. Při analýze indexu je zřejmé, že šlo především o Güntherovy tisky.

Když byl zvolen Olomouckým biskupem Stanislav Pavlovský, osobně si u dvora císaře Rudolfa vymohl nový mandát proti kacířské knize. Vyšel 13. srpna 1580. Proti dřívějšímu mandátu císaře Maximiliána přinesl dvě odchylky. Aby byla usnadněna cenzura určil jako jediné místo tisku Olomouc, kde mohly být biskupem uděleny jedné až dvěma firmám koncese. Maximilián jako druhého cenzora určil zemského hejtmana, Rudolf svěřil tuto funkci moravskému podkomořímu Mikuláši z Hrádku.

Aby neztratil císařským mandátem proti nekatolíkům svůj majetek, přestoupil Milichthaler od protestantství ke katolicismu. Těšil se přízni jezuitů, kteří v Olomouci založili univerzitu. Měl mezi nimi četné odběratele svých tisků. Jezuité podpořili katolické knihkupectví, které si Milichthaler v Olomouci zřídil. I biskup Vilém Prusinovský byl svou přízní Milichthalerovi nakloněn.

Motiv Olomouce - Paprocký

Z Milichthalerovy produkce připomeňme jeho první tisk z r. 1572 - kancionál Pijsně chwal Božských od Jakuba Kunvaldského, vyzdobený mimo jiné i dřevořezovými poprsími Karla staršího ze Rerotína a autora kancionálu. Populární je nejstarší balneologická příručka z r. 1580 Kniha o vodách hojitedlných zemského lékaře markrabství moravského Jordana z Klausenburgu. Z produkce Milichthalerových dědiců jmenujme Zrcadlo slavného markrabství moravského Bartoloměje Paprockého z Hlohol. Vyobrazení Olomouce z tohoto díla je na obrázku v závěru příspěvku.

Uvedený stručný profil sedmi tiskařů dokumentuje počátky a vývojové tendence olomouckého knihtisku konce 15. a celého 16. století. Je to doba, která přála rozvoji knihtisku a umožnila, aby v Olomouci tiskli svou produkci velmi zdatní tiskaři.

Poznámky pod čarou

[1] Tobolka, Z.V.: Dějiny československého knihtisku v době nejstarší. Praha 1930.

[2] Flodrová, M.: K počátkům knihtisku v Brně. Brno v minulosti a dnes, 6, 1964, s. 159-167.

[3] Dokoupil, V.: První tiskaři a některá příbuzná povolání v Brně v 15. století. Knihtisk v Brně a na Moravě. Brno 1987, s. 15-28.

[4] Martinčík, R.: Doba kočujících tiskařů na Moravě (1486-1504), Bibliofil, 11, 1934, s. 129-131.

[5] Vobr, J.: Příspěvek k činnosti Konráda Baumgartena v Olomouci. Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska 1995. Brno 1996, s. 10-16.

[6] Hlobil, I.: Nejstarší olomoucké knižní dřevořezy, Umění, 24, 1976, č. 4, s. 327-353.

[7] Bohatcová, M.: Knihtiskařská linie Olivetských, ČNM, ř. hist., 151, 1982, s. 129-160.

[8] Pumprla, V.: Stručný přehled olomouckého knihtisku do r. 1600. Knihtisk v Brně a na Moravě. Brno 1987, s. 126-132.

[9] Navrátil, B.: Glosy k dějinám moravského tisku, ČMM, 26, 1902, s. 43-56, 126-151.

[10] Palacký, F.: O pranostikách a kalendářích českých zvláště v XVI. století, ČČM, 1829, s. 44.

Aktualizováno: 02.09.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 17.05.2018 13:54
TOPlist