Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Rudolf Hirsch a jeho knihovna: dokonalé utajení

Pozvánka na konferenci, velikost 34 kB.

13. ročník odborné konference (23. - 24. listopadu 2004)
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska

Rudolf Hirsch a jeho knihovna: dokonalé utajení

Michaela Tydlitátová

Před necelými třemi lety jsem nastoupila do knihovny Masarykova ústavu AV ČR na poloviční pracovní úvazek a š>astnou shodou náhod jsem se vrátila ke svému původnímu oboru: starým tiskům. Jejich počtem v tomto malém akademickém ústavu jsem ovšem byla, dá se říci, šokována: nachází se zde přibližně 10 000 svazků do r. 1800. Pocházejí tyto staré tisky snad přímo ze soukromé původní knihovny T.G. Masaryka? Nikoli, z valné většiny jsou ze sbírky jistého Rudolfa Hirsche. Jeho knihovna byla ústavu prodána někdy před válkou a k dokladům koupě existuje jediná složka v ústavním archivu - to byly veškeré informace, kterých se mi na začátku dostalo.

Připomeňme jen na okraj, že Masarykův ústav AV ČR, tj. nástupce prvorepublikového Ústavu TGM zrušeného v r. 1954, se znovu počal konstituovat až v r. 1992. Navracely se tak i fondy rozsáhlého archivu a obrovské knihovny, čítající téměř 200 000 svazků. Zpřístupnění tak bohatého pramenného základu při mizivém počtu pracovníků knihovny Masarykova ústavu je z mnoha pochopitelných důvodů v nedohlednu. Není se tedy co divit, že informace o Hirschově knihovně byly tak skoupé - taková situace nevytváří jistě nejlepší podmínky pro podobné knihovědné studie a navíc vědecké záměry mého pracoviště jsou přirozeně spjaty spíše s osobou T.G. Masaryka. Z mnoha důvodů nezbyl ale čas na tento soukromý knižní fond ani v minulosti. Nikdy nezpracované a unikátní staré tisky tady hmatatelně existovaly, skrytá historie jejich majitele také - pro mne tím vznikla příležitost k pátrání. Posuďte sami, jak zajímavý příběh majitele a jeho knihovny se zde skrývá.

Rudolf Hirsch se narodil r. 1880 v německé židovské rodině v Plzni; rodina nepatřila mezi zámožné, otec vlastnil malé kloboučnictví. V plzeňské židovské matrice jsou uvedeni i Rudolfovi dva mladší sourozenci Oskar a Valerie, nejsou ale nikdy zmiňováni v dospělosti. Rudolf Hirsch vystudoval německé státní gymnázium v Plzni. Jeho spolužáky byli zde Bohuslav Horák, pozdější univerzitní profesor historické geografie, a z knihovnických kruhů velmi dobře známý Josef Volf, ředitel Knihovny Národního muzea. Později se stali i jeho celoživotními přáteli. Po maturitě v r. 1899 odešel Rudolf Hirsch na studia filozofie do Mnichova.

Od počátku doprovází jeho akademické vzdělávání zvučná jména: filozof a psycholog rakouského původu Theodor Lipps, či vynikající profesor archeolog Adolf Furtwängler. Kromě filozofie a psychologie studoval Rudolf Hirsch souběžně také právě archeologii, ale i etnografii a dějiny umění. Již jako student byl též členem diskusního klubu Lippsových žáků, který později sehrál důležitou roli ve vývoji fenomenologického hnutí; s Edmundem Husserlem se Rudolf Hirsch setkal kolem r. 1900. Dalším z jeho učitelů byl ekonom Lujo Brentano. Právě ten pak doporučil Rudolfa Hirsche jako soukromého sekretáře svému bratrovi. Následující léta strávil Rudolf Hirsch ve Florencii, ve společnosti a pod vlivem již tehdy slavného filozofa Franze Brentana. S tímto charismatickým učitelem jsou spojena další dvě jména jeho žáků - už zmiňovaný Edmund Husserl, který navštěvoval Brentanovy přednášky ještě ve Vídni a pak T.G. Masaryk. Rozsáhlý by byl oddíl o vztahu T.G. Masaryka ke svému učiteli, ale není to jistě tématem tohoto příspěvku. Omezím se na fakt, že T.G. Masaryk, již jako prezident, mocně podpořil založení pražské Brentano-Gesellschaft v r. 1931 a její předseda, univerzitní profesor Oskar Kraus, byl i blízkým přítelem Rudolfa Hirsche. Kruh se tedy jakoby uzavírá jmény Franz Brentano, Edmund Husserl, T.G. Masaryk. Jen historie nějak zapomněla na jméno Rudolf Hirsch, spojené se všemi zmíněnými.

Nevíme přesně, v kterých letech pobýval Rudolf Hirsch ve Florencii - zároveň totiž stále studoval v Mnichově, podnikl v těchto letech roční cestu s etnografickým záměrem po Itálii a Horním Rakousku, pobýval v Římě. V r. 1911 umírá v Plzni jeho otec Ignác Hirsch. Obchod převzala Rudolfova matka Berta Hirschová a pravděpodobně ani potom se k trvalému návratu hned neodhodlal. Stále studoval, objevoval, poznával. Především ale - sbíral knihy.

Byla to jistě vášeň - není možné jinak tento zájem označit - co vedlo R. Hirsche k vybudování soukromé knihovny. Rudolf Hirsch začal sbírat knihy ve svých osmi letech a ještě před odchodem na univerzitní studia platil mezi spolužáky za toho, kdo je sbírá ve velkých rozměrech. Vlastně veškerá studijní průprava, veškeré evropské studijní pobyty a cesty, přátelství s význačnými osobnostmi i úzké obchodní vztahy s mnoha evropskými antikváři - to byly zároveň vynikající příležitosti k vybudování knihovny ohromující svým počtem a cenné svým výběrem. Za svůj nedlouhý život shromáždil Rudolf Hirsch 60 000 knih mimořádné kvality.

Taková sbírka vyžaduje samozřejmě jisté oběti. Tou první byla dobrovolná rezignace na další vědecký postup: on, filozof, žák slavných osobností, navíc s nesmírnou erudicí i v jiných oborech, neukončil svá studia ani doktorátem. Po skončení pobytu ve Florencii odmítl nabídku místa na mnichovské univerzitě a vrátil se do rodné Plzně. Bylo to pochopitelné: sebelepší kariéra by mu neumožnila věnovat se knihovně naprosto a bez výhrad. Druhá obě> byla nepochybně finanční. Zprávy o majetkových poměrech Rudolfa Hirsche jsou sporé a občas se i rozcházejí: Rudolf Hirsch sice zdědil po svém otci kloboučnický obchod, nezdá se ovšem, že by se mu příliš věnoval. Ani dům, kde bydlel se svojí maminkou a kde měl uloženu v šesti místnostech svoji knihovnu, mu nepatřil. Nepodařilo se ani prokázat blízký příbuzenský vztah mezi R. Hirschem a jinou rodinou plzeňských Hirschů, která vlastnila továrnu na dráty a ocelové hřebíky a patřila k nejbohatším ve městě. Podle dokladů k pozůstalostnímu řízení a též urputnosti, s jakou zejména jeden z nich, Vilém Hirsch, chtěl knihovnu po smrti R. Hirsche výhodně prodat, tady nějaké příbuzenství existovalo, ale rozhodně nebylo nijak blízké - a tedy i teorie, že R. Hirsch mohl mít například nějaký podíl na správě továrny byla mylná. Lze tedy snad uzavřít, jak se o tom také jeden z nekrologů zmiňuje, že do knihovny vložil Rudolf Hirsch celý svůj majetek a žil skromným staromládeneckým životem.

Zajímavé je, že knihovna byla utajena už tehdy: věděli o ní sice knihovědní odborníci, evropští antikváři, několik plzeňských a pražských přátel, ale nikdy se nedostala do širšího povědomí společnosti - snad si to nepřál ani sám majitel. Podobně historie zapomněla i na něho - na sekretáře a žáka Franze Brentana, raného přívržence Husserlovy fenomenologie, muže se znalostmi polyhistora.

Rudolf Hirsch zemřel 27. listopadu 1934 a byl pohřben na židovském hřbitově v Plzni. Bylo mu pouhých 54 let, zemřel svobodný a bezdětný, přežila ho jen maminka Berta Hirschová. Nevíme, zda to bylo přání zesnulého, aby byla knihovna prodána právě Ústavu T.G.Masaryka - byly tu samozřejmé, i když nikoli osobní vazby na osobu prezidenta Masaryka v souvislosti s Brentano-Gesellschaft v Praze a v archivních dokumentech se lze i dočíst, že T.G.Masaryk o existenci knihovny věděl. Navíc tématika sbíraného fondu mohla Masarykův ústav jen obohatit: nebyly zde samozřejmě jen staré tisky, ale například bezkonkurenčně celistvá sbírka filozofie i hraničních disciplín psychologie a sociologie celého 19. století až do roku 1910 - tedy přesně ten druh literatury, na který se ÚTGM specializoval nejvíce.

Na knihovnu upozornil ústav dr. Jindřich Kohn, advokát, známá osobnost česko-židovského hnutí. Dr. Oskar Odstrčil, knihovník ÚTGM, ovšem knihovnu ani jejího majitele neznal a jen díky dobrozdáním se postupně dozvídal o její mimořádné hodnotě. Přes jeho setrvalou snahu získat pro ústav tuto jedinečnou sbírku se celá kupní transakce neuvěřitelně protahovala. Ovlivňovaly ji záležitosti státnické i osobní: dlouho se čekalo na jasný souhlas tehdy již nemocného prezidenta Masaryka, brzy poté se své funkce vzdal a vše se přesunulo na jeho nástupce, prezidenta Beneše. Náhle zemřel i dr. Kohn, který by jistě mohl svými styky a postavením prodej knihovny ovlivnit. Situaci komplikovalo také právní postavení Ústavu - spravovala jej nadace, kterou T.G.Masaryk založil a o koupi tedy mohl rozhodovat jen jediný orgán, ústavní kuratorium. Nakonec ovšem částku 200 000 Kč, kterou navrhlo (to už byl leden 1937), neschválila Berta Hirschová a o několik měsíců později zemřela. Koupě se opět odsunula a trvalo rok, než bylo skončeno pozůstalostní řízení - dědiců bylo osm a někteří nežili v Československu. Rodinu zastupovali známí židovští advokáti z Plzně a jak se přehoupl rok 1938, čteme mezi řádky jejich úpěnlivou snahu ukončit právně prodej co nejdříve. Nakonec byla částka jakžtakž odsouhlasena a knihovnu převzal ÚTGM opravdu za pět minut dvanáct - 17. listopadu 1938. Dědicům byla ještě vyplacena první splátka, o osudu dalších splátek i jejich příjemců víme málo - ti z rodiny Hirschů, kteří neodešli do emigrace, zmizeli z Plzně s transporty roku 1942.

Hirschova knihovna byla tedy konečně koupena, fond se přestěhoval zprvu na Hrad, pak do uvolněných prostor soukromého domu v Bubenči, nakonec, na jaře 1941, do Klementina - nebo> válečné osudy se nevyhnuly ani Ústavu TGM. Čas na vědu nebyl a utajení pokračovalo: knihovna židovského filozofa a sběratele je důsledně nazývána Pilsner Bibliothek.

Spolu s dalšími obrovskými fondy ÚTGM se po válce stěhovala ještě několikrát: znovu do Bubenče, poté do bývalé Kramářovy vily, pak na Národní třídu do nově vznikající Akademie věd. Ústav TGM. zápasil po r. 1948 o svoji existenci a neustálé přesuny fondů neumožnily téměř žádnou vědeckou činnost a už vůbec ne zpracování či vlastně objevení jakéhokoli unikátního celku. Knihy byly pouze označeny kulatým razítkem Ústav T.G. Masaryka v Praze, přírůstkovým číslem a razítkem Rudolf Hirsch.

Se sbírkou jsou tak spojena jen dvě jména. Tím prvním je slečna Anna Schreilová, která byla od r. 1914 zaměstnána v soukromé knihovně R. Hirsche. Měla obdivuhodný přehled o celém fondu, knihovnu ale nekatalogizovala. Tiše a důsledně spolupracovala při prodeji knihovny ÚTGM - aniž by jí z toho plynuly jakékoli dědické nároky. Ještě před faktickým převzetím knihovny se stala zaměstnancem ústavu a až do jeho zrušení v něm setrvala - Hirschovou knihovnou se pak ale dále vůbec nezabývala. Po zrušení ústavu přešla do Pedagogické knihovny, ale ani tam se od ní nikdo o existenci obrovské Hirschovy knihovny ani o její úloze v tomto příběhu nic nedozvěděl. V 60. letech dostala A. Schreilová povolení k vystěhování za svými příbuznými do Bavorska. Někdy v 80. letech (již po její devadesátce) zemřela a s ní se ztratila i poslední naděje na objasnění bílých míst v životopisu Rudolfa Hirsche i historie jeho knihovny.

Druhou osobou, kterou je možno uvést v souvislosti s Hirschovou knihovnou, či spíše se starými tisky v ÚTGM vůbec, byla dr. Vlasta Ta>ána Miškovská-Kozáková.V ÚTGM byla zaměstnána mezi lety 1949-1954, věnovala se archivu ústavu, ediční činnosti a také katalogizovala staré tisky. Jediným dokladem jsou ale pouze lístky se stručnými bibliografickými poznámkami, vlepené či přišité přímo v knize; zejména se to týká cizojazyčných bohemik, obzvláště pak komenian. Mezi nimi byly i staré tisky, které nepocházely z Hirschovy knihovny. O osudu majitele sbírky patrně ale ani ona nic nevěděla.

V r. 1954, byl Ústav T.G.M. zrušen - o likvidaci rozhodl politický sekretariát ÚV KSČ. Likvidačními pracemi byla pověřena dr. Miškovská spolu s dr. Janem Patočkou, který byl v té době zaměstnancem ÚTGM. Rozdělení knihovny Ústavu T.G.M., tedy oněch 200 000 svazků, ve kterých se nacházela i Hirschova knihovna, bylo - jak jinak - nelogické a nešetrné. Knihy se ocitly na třech různých místech: v tehdejší Národní a Univerzitní knihovně v Klementinu, v Základní knihovně ČSAV a v Ústavu dějin KSČ. Rozdělení samozřejmě nerespektovalo ani soukromé celky (nejen Hirschovu sbírku), ani oddělení starých tisků od nově shromažďované produkce. Také Hirschova knihovna se ocitla na dvou místech, stejně tak i staré tisky v ní obsažené. Převážnou část jeho knihovny, ovšem spolu s ní pouze asi 1.500 svazků starých tisků, si odvezla ZK ČSAV. Početně menší část sbírky, ale podstatně více starých tisků (asi 9 000 sv.) byla převezena do Klementina. Staré tisky osobně vybírala dr. Urbánková a dr. Chaloupka. K dispozici máme ovšem jen archivní záznamy a například z NK hustý seznam přírůstkových čísel, to> vše. Rádný výtisk z Hirschovy knihovny neskončil v Ústavu dějin KSČ, ten si ale i tak vybral historicky nejcennější část Masarykovy knihovny, původní, tzv. profesorskou.

Pokud nezbyl čas na Hirschovu knihovnu v minulosti, vymazala pak doba po r. 1954 jakýkoli zájem o ni a o jejího majitele už naprosto dokonale. Knihy z tak podezřelé instituce, jakou ÚTGM v této době rozhodně byl, neměly mnohdy nárok ani na přiznání původní provenience: svědčí o tom začerněná razítka ústavu, někdy i přelepená a vystřižená označení Rudolf Hirsch. Zásluhou dr. Urbánkové se dostalo alespoň přiměřené pozornosti prvotiskům: byly z fondu vyňaty a po zpracování jsou uložené v Národní knihovně. Staré tisky z Hirschovy knihovny uložené v Základní knihovně ČSAV měly š>astnější osud: jejich provenience nebyla zamlčena a dokonce se v historii soukromé knihovny objevila nepatrná naděje na zpracování alespoň této malé části. Staré tisky byly uloženy v depozitáři v Jirnech spolu s ostatním historickým fondem a r. 1968 si jich povšiml dr. Bohumír Lifka, tehdy v knihovně zaměstnaný. Knihy vyčlenil, seřadil podle původních signatur ÚTGM, průběžně očísloval a označil písmenem R. Vznikl tak stručný strojopisný seznam s několika základními bibliografickými údaji. Možná, že dr. Lifka věděl, co znamená jméno Rudolf Hirsch, ale dál ve výzkumu nepokračoval: kde také v těchto letech hledat další části Hirschovy knihovny, jak objevit prameny k celé historii knihovny a jejího majitele, ocitl-li se i archiv ÚTGM v Ústavu dějin KSČ atd. A tak i tato jedinečná perla knižní kultury čekala jako mnoho jiných na časy příznivější, takové, kdy bude možno setřást z ní obrazně i doslova prach zapomnění.

V r. 1996 se začaly fondy původní knihovny ÚTGM navracet do Masarykova ústavu AV ČR. Přesuny mezi depozitáři trvají ovšem prakticky dodnes. Také knihovna Rudolfa Hirsche se vrátila z obou dlouze prozatímních lokalit. Razítko Rudolf Hirsch vydalo svůj příběh ale až o několik let později.

A co se vlastně skrývá v knihovně za poklady? Především: 60 000 knih, které Rudolf Hirsch za svůj život nashromáždil, nejsou nahodilým výběrem z nabídky světových antikvariátů. Snad kromě prvních let budování své knihovny, kdy se Rudolf Hirsch specializoval jen na některé obory (dějiny divadla například), uplatňoval důsledně ve své sbírce velkorysou myšlenku všeobecnosti, a to navíc bez ohledu na časová období. Jen obtížně bychom hledali obor lidského vědění, který v knihovně není zastoupen, a to navíc díly jedinečnými, přesně dokumentujícími obor, autory, epochu, vybíranými s detailní znalostí polyhistora.

Jsou zde obrovské a rozmanité celky filozofické literatury, pečlivě shromáždění autoři beletrie 17. a 18. století v mnoha rozličných vydáních a jazycích, historie či zejména doklady k dějinným údobím lidstva, jedinečný soubor řeckých a římských klasiků, teologie a náboženství, dějiny umění a archeologie, etnografické zajímavosti, četná jsou díla z pomocných věd historických, pedagogika, právo a státověda, lékařské spisy, balneologie i vědy exaktní, zejm. matematika a astronomie, geografie, atlasy, architektura, botanika, biologie i začínající moderní chemie.

Jeden z archivních dokladů se zmiňuje o dvou prvotiscích: tento údaj je možno v současnosti poopravit - dr. Urbánková určila z fondu, který se dostal do NK ČR, celkem osm prvotisků z Hirschovy knihovny; zde jsou také uloženy. Rudolf Hirsch sbíral i rukopisy, spíše jako doklady zajímavých písemných pramenů 17. a 18. století. Knihovna obsahuje též tisky 16. století, počet se blíží ke dvěma stům. Postřehli jste možná jisté rozpaky, co se týče počtu a podrobnějšího výzkumu.Důvod je pochopitelný: času bylo zatím málo na tak obrovský úkol. Pro názornost si představme 60 regálů přeplněných starými tisky, které prošly asi šesterým stěhováním, uložené v depozitáři mimo Prahu - donedávna v Rakovníku, nyní v Jenštejně u Prahy. Fond nebyl setříděný naprosto nijak - takže třeba jen kompletace vícedílných svazků znamenala podržet si v paměti vzhled a název několika stovek děl a k těm potom přiřazovat jednotlivé svazky vybírané z deseti tisíc. A co potom autoři, edice, vydání, nakladatelé, témata, paleotypy, formátové srovnání? A hlavně - co vlastní katalogizace? Musela jsem si stanovit priority- i s ohledem na svoji poloviční pracovní dobu. Fond je prozatím asi z poloviny setříděný a zkompletovaný a po instalaci programu Clavius (verze pro staré tisky) jsem před dvěma roky započala s vlastní katalogizací. Držím se zásady, že má-li být tak unikátní sbírka zpracována dobře, musí záznam obsahovat i veškeré údaje zjistitelné k danému okamžiku v relativní úplnosti; jsem tedy přívržencem popisu nad minimální záznam. Vybrala jsem i celek k přednostnímu zpracování: bohemikální a cizojazyčně bohemikální část z knihovny Rudolfa Hirsche, k nim se řadí i některé staré tisky, které nakoupil ÜTGM ještě před získáním Hirschovy knihovny. Celkový počet lze odhadnout na 300-400 svazků.

Příběh knihovny Rudolfa Hirsche se po téměř sedmdesáti letech znovu odkryl, nekončí ovšem, spíše klade další otázky po sběrateli-filozofovi, neobjevených přátelích z dob jeho studií i plzeňského pobytu i po unikátních celcích a raritách v jeho knihovně. Kromě otázek jsou zde ale naštěstí i odpovědi: knihovna se dočkala dobrého vlastníka, lepších časů a právem i našeho obdivu.

1801.gif

Prameny

  1. [Knihovna Rudolfa Hirsche. 1934-1938]. Archiv Ústavu T.G. Masaryka, fond Ústav T.G. Masaryka (dále jen AÚTGM, f. ÚTGM), sign. IX-28, k. 127.
  2. Záznam o návštěvě představitele kulturního oddělení Úřadu říšského protektora H. Reinholda v Ústavu T.G. Masaryka. 20.10.1939. AÚTGM, f. ÚTGM, sign. IX-31, k.128. Kopie, strojopis.
  3. [Výkaz zaměstnanců. 7.8.1940]. AÚTGM, f. ÚTGM, sign. IX-33, k.128. Kopie, strojopis.
  4. Seznam zařazení zaměstnanců do tříd k 1.6. 1952. AÚTGM, f. ÚTGM, sign. IX-84, k. 138. Kopie, strojopis.
  5. Plán pracovních sil na rok 1953.Vyprac. dr. Josef Navrátil.; Zpráva o počtu zaměstnanců ÚTGM... ze dne 12.2. 1954. Zprávu podává dr. Josef Navrátil. AÚTGM, f. ÚTGM, sign. IX-1, k. 120. Kopie, strojopis.
  6. Isrl. Geburtsmatrik vom 1. Jänner 1874 bis 31. Dezember 1900 . Pilsen. 551 s. Státní ústřední archiv Praha (dále jen SÚA Praha), fond Ridovské matriky, inv. č. 1546. Mikrofilm.
  7. [Matrika židovské obce Bečov n. Teplou (Petschau) vedená od 15.5. 1840]. SÚA Praha, f. Ridovské matriky, inv. č. 22. Mikrofilm.
  8. Domovský arch Hi 1, 114, 139, 233, 242. Archiv města Plzně, fond Domovské listy.
  9. Hauptkatalog der achten Classe vom Schuljahre 1898-99 . Archiv města Plzně, fond Německé státní gymnasium v Plzni, sign. 13 c 55, inv. č. 9675.
  10. Německé státní gymnasium v Plzni. 1775-1924 . Inventář k fondu. Sestavil dr. Miloslav Bělohlávek. Březen 1962. 17 s. Strojopis. Archiv města Plzně, f. Německé státní gymnasium v Plzni, č. inv. 9675.
  11. Sčítací listy H, Plzeň-město.; Sčítací arch I. pro udělené listy živnostenské a koncesse (sic!). Jméno: Hirsch Ignác.; Sčítací list V. pro vzdání se živnosti, zánik živnosti, úmrtí majitele, jakož i pro odnětí živnostenského oprávnění. Státní oblastní archiv v Plzni (dále jen SOA Plzeň), fond Obchodní a živnostenská komora, č. kart. 406.
  12. Spisy firmy jednotlivé. Richard Hirsch v Plzni. SOA Plzeň, fond KS Plzeň, č. kart. 934, spis. značka A I 93.
  13. Výňatek ze soupisu majetku Studijní knihovny filozofické [Masarykovy knihovny] předaného do Národní a Univerzitní knihovny v Praze. Archiv Národní knihovny, fond Národní a Univerzitní knihovna, Spisy 1918-1958, rok 1941.
  14. Vysvětlení ke kopii seznamu knih ze sbírky R. Hirsche, vypracovanému dr. B. Lifkou v r. 1968. Praha, 27. června 2002, č.j. 924/02. [Nyní ve správě knihovny MSÚ AV ČR]. Předávající dr. Kadlecová, Knihovna Akademie věd ČR, přejímající: dr. Tydlitátová, Masarykův ústav AV ČR. Kopie, strojopis.
  15. [Seznam hrobů židovského hřbitova v Plzni ]. [Opis z r. 1898]. Rukopis, nedatováno, abecední řazení bez označení stran. [Nyní ve správě Ridovské obce v Plzni].

Literatura

  1. Adresář města Plzně a obcí sousedních. Sestavil Jaroslav Schiebl. Díl I. Plzeň: nakl Grafických závodů, 1921.
  2. Adresář Velké Plzně podle stavu k 1. lednu 1931. Plzeň: Grafika, 1931.
  3. BECK, Maximilian. Brief ans Prager Tagblatt. Die Rudolf-Hirsch-Bibliothek. Prager Tagblatt , 1934, roč. 59, č. 284, s. 3.
  4. BINDER, Thomas. Die Brentano Gesellschaft und das Brentano-Archiv in Prag. Grazer Philosophische Studien , roč. 58-59, 2000, s. 533-565.
  5. Liškův adresář král. města Plzně . [Sest. Gustav Liška]. Plzeň: nákladem vlastním, tiskem J.R. Porta v Plzni, 1909.
  6. Mám jen knihy a skripta, cenná práce životní: 70 let Masarykova ústavu: Studie a dokumenty. Praha: Masarykův ústav AV ČR, 2002. 311 s.
  7. Zde zejména: ZUMR, Josef. Historie Ústavu T.G. Masaryka, s. 15-41; BROKLOVÄ, Eva. Masarykův ústav AV ČR, s. 43-55; TOMEc, Josef. O správcích odkazu, s. 69-105; Z pamětí Antonína Schenka, s. 209-287.
  8. Neuestes Adressbuch der königlichen Stadt Pilsen . Zusammengestellt von Jaroslav Schiebl. Pilsen: Verlag Carl Maasch´s Buchhandlung AH Bayer, 1906.
  9. SEIDL, Walter. In Pilsen verschied. [Nekrolog]. Prager Tagblatt , 1934, roč. 59, č. 283, s. 4.
  10. SCHUMANN, K.; SMITH, B. Adolf Reinach: An Intelectual Biography. In: Speech Act and Sachverhalt. Ed. by Mulligan Kevin. Dordrecht: Martinus Nijhoff, 1987, s. 1-27.
  11. cPIRKOVÁ, Věra. Ridovská komunita v Plzni . Průvodce historií západních Čech. Sv. 5. Praha: Nakladatelství Českého lesa, 2000. 119 s.
  12. VOLF, Josef. [šifra -o-] [Nekrolog Rudolfa Hirsche]. Marginalie: Věstník Spolku českých bibliofilů v Praze , 1935, roč. 9, č. 1, s. 10. (Osobní přehled)
  13. ZOUHAR, Jan. T.G. Masaryk und Franz Brentano. In: Sborník prací filozofické fakulty Brněnské univerzity , roč. XLVI, řada B, č. 44, 1997, s. 57-61.
  14. ZUMR, J.; BINDER, Th. (ed). T.G. Masaryk und die Brentano-Schule. Beiträge zur gleichnahmigen Symposium vom 15.-17. October 1991. Praha - Graz: Filozofický ústav ČSAV; Forschungsstelle und Dokumentationszentrum für österreichische Philosophie Graz, 1992. 218 s.

Aktualizováno: 02.09.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno   *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno   17. 11. 2018 státní svátek - zavřeno ID datové schránky­­: yswjrie  
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 15.11.2018 13:38
TOPlist