Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Původci fondů Hospitální knihovny v Kuksu

Pozvánka na konferenci, velikost 34 kB.

13. ročník odborné konference (23. - 24. listopadu 2004)
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska

Původci fondů Hospitální knihovny v Kuksu

Jiří cíl, Ladislav Svatoš

V budově hospitálu v Kuksu se zachovalo několik památných knihovních tors, která mají vztah k osobnosti Františka Antonína cporka a k jeho výtvorům. Sloučena ve studijní celek přičleněním sbírky moderního sběratele šporkián, představují dnes stejně významně jako sochařská výzdoba Kuksu charakteristické rysy cporkova ducha. Budou-li jednou uspořádána úměrně svému významu, stanou se snadno zvláštním šporkovským museem a archivem.

V následujícím příspěvku se budeme věnovat osudům hospitální knihovny v Kuksu s důrazem na události dvacátého století, zejména druhé světové války. Cílem pojednání je osvětlit vývoj a současný stav tamního knižního fondu na pozadí tragických osudů původních majitelů v něm obsažených knih. Jedním z podnětů sepsání tohoto textu je nový soupis kukské knihovny, který dokončuje spoluautor referátu Ladislav Svatoš.

Osudy knih vážících se k hraběti Františku Antonínovi cporkovi jsou poměrně dobře popsány v literatuře, proto se jimi zde budeme zabývat jen v krátkosti. Publikace nalezené u cporka na Kuksu ve dnes již neexistujícím Filozofickém domě, na zámku v Lysé nad Labem, ve šporkovském paláci v Praze a u poddaných na hraběcích panstvích byly převezeny po úřední konfiskaci v létě 1729 do Hradce Králové a svěřeny tamějšímu generálnímu vikáři Vojtěchu Jiřímu Dobrohlavovi k posouzení. Dobrohlavovy relace poskytly mnoho cenných informací pozdějším badatelům o cporkově literárním vkusu a světonázoru. [1]

Roku 1729 bylo cporkovi údajně zabaveno asi 36 000 knih, o jejichž navrácení usiloval dalších sedm let. Po jeho smrti roku 1738 byla část rozprodána. Asi 600 svazků ze šporkovských knihoven bylo až do roku 1852 přechováváno v Lysé nad Labem ve fondu, který měl celkem čítat na 80 tisíc knih. Po prodeji panství roku 1851 byla jejich část převezena do Kuksu a Prahy; některé knihy a zámecký archiv nechal tehdejší správce Grimm údajně spálit. [2] Při změně majitelů Lysé byl od roku 1923 knižní fond, hlavně beletristické, historické a náboženské knihy, rozprodáván v pražském Andréově antikvariátu. [3] Paradoxně byla toho osudu ušetřena většina knih z produkce F. A. cporka. Snad proto, že problém barokních představ o pravé křes>anské víře, hlavní téma této skupiny tisků, bylo již v té době atraktivní a těmto knihám byla přisuzována především hodnota sběratelská a umělecká.

Bádání na téma, jak rozsáhlá a významná byla cporkova vydavatelská činnost, v podstatě završily bibliografické doplňky německého advokáta ve Dvoře Králové nad Labem Ernsta Backa. Jeho vědecké úsilí vrcholilo v době blížícího se dvoustého výročí cporkovy smrti, které připadalo na jaro roku 1938. Back tehdy vlastnil i největší sbírku šporkian, kterou koupil před rokem 1931 od Gustava Sweerts-Sporcka. [4]

Před rokem 1938 obecně vlastnili soukromí sběratelé více šporkian, než veřejné knihovny. Výstižným v tomto ohledu je citát z dopisu tehdejšího ředitele knihovny Národního muzea v Praze Josefa Volfa Ernstu Backovi z roku 1936: Myslím, že cpork.(ovské) lit.(eratury), kterou Ty bys neměl, bude u nás málo, (...) máš toho víc než my... [5]

Back využil svou sbírku při pořádání dvou významných šporkovských výstav. Nejprve v létě 1936 v gymnáziu ve Dvoře Králové nad Labem u příležitosti Tekstilní a krajinské výstavy [6] a posléze od května do září 1938 v kukském hospitále. [7] V obou případech tvořila nepostradatelné jádro vystavovaných muzeálií jeho sbírka, dále mimo jiné předměty zapůjčené kukským továrníkem Karlem Jeschkem a jím podporovaným tamním Vlastivědným muzeem, administrací cporkovy nadace v Kuksu a hraběcí rodinou Sweerts-cporků tamtéž. Knihy všech výše vyjmenovaných můžeme dnes nalézt jako součást fondu kukské hospitální knihovny. Je třeba vytknout, že především tragickým událostem let 1938-1945 vděčí kukský hospitál za rozšíření svého knihovního fondu.

Charakterizujme nyní blíže původce kukských knih a jejich osudy. Ve výkladu nebudou zmíněny drobnější fondy, jako například odborná zemědělská škola (Bauernschule) v Kuksu, jejíž knihy byly při revizi v roce 1954 jako ideologické závadné a bezcenné z větší části odvezeny do sběru. [8]

  1. Zbytek knihovny milosrdných bratří sv. Jana z Boha tvoří dodnes základ kukské hospitální knihovny Členové řádu byli opatrovníky nadačního domova důchodců, financovaného z výnosu panství Choustníkovo Hradiště se sídlem v Kuksu. Fond obsahuje především náboženskou, a to zejména kazatelskou, literaturu, filozofické a historické spisy. [9] Dalšími zajímavými součástmi knihovny jsou soubory knih cestopisného, statistického a správního charakteru. V rámci této části fondu však nelze jednoznačně rozlišit vlastnictví konventu milosrdných bratří a správy hospitální nadace. Zato zde můžeme naleznout nejméně deset knih z majetku zrušené jezuitské rezidence v Rirči.

    Po převzetí hospitálu na podzim 1938 říšskou župní samosprávou provoz domova důchodců ustal a řádoví bratři odešli. V roce 1942 zde byla zřízena v nacistickém duchu krajská výchovna mládeže pro chlapce. V roce 1948 bylo Okresním národním výborem ve Dvoře Králové navrženo nadaci zrušit. [10] Objekt hospitálu byl od roku 1949 využíván jako sídlo Státního archivu a po roce 1950 znovu také jako domov důchodců. Po vzniku Státního oblastního archivu pro Východočeský kraj v Zámrsku byly písemnosti z Kuksu postupně odváženy, poslední opustily zdi hospitálu v roce 1998.

  2. Dohled nad nadací náležel zástupci rodiny Sweerts-cporků, potomků Františka Antonína cporka. Rodina která byla nepochybně jednou z opor němectví na Královédvorsku. Hrabě Gustav Sweerts-cpork se s druhou manželkou Ilonou a dcerou Kateřinou, přistěhoval do Kuksu v roce 1908. Zde bydleli v nadačním domě č.p. 59. Kukský zámek v té době již několik let nestál, poslední zbytky stavby byly strženy již roku 1901. Za první světové války zadlužil Gustav Sweerts-cpork nedělitelný majetek rodiny a po rozpadu monarchie odmítl subvence Československého státu pro nadaci, aby udržel její nezávislost a německý charakter. [11] Zřejmě i kvůli tomu hrabě přistoupil na rozprodání sbírky starých šporkovských tisků soukromým sběratelům. Z jeho vlastnictví pochází historické, náboženské, vojenské, správní a statistické knihy, dále mapy a učebnice. Mnohé z nich si přivezl do Kuksu ze svých vojenských působiš>. V roce 1893 se oženil s Ilonou Scherenbergovou-Dahnertovou, která do Kuksu přinesla několik knih vážících se k hudbě a k poezii. Ilona Sweerts-cporková působila jako operní zpěvačka v Altenburgu, Lipsku [12] a údajně kolem roku 1888 i v Městském divadle v Brně. [13] Z její rodiny pocházeli básníci Christian Friedrich (1798-1881) a Ernst (1839-1905) Scherenbergové. Dohromady čítá pozůstalost manželů Sweerts-cporkových asi 120 svazků. [14]

    Na Kuksu se dochovalo i 15 knižních dokladů styků básníka Jakuba Demla (1878-1961) k rodině Sweerts-cporků v letech 1931-1933. Tehdy navázal Deml vztah k rozvedené Kateřině Sweerts-cporkové, jenž se stal inspiraci pro Demlův román Zapomenuté světlo . Z vlastnictví Kateřiny Sweerts-cporkové pochází například několik školních učebnic rozptýlených ve fondu a možná i svazky moderní německé poezie (např. Christian Morgenstern). Kateřina Sweerts-cporková se stala v květnu 1938 členkou Sudetendeutsche Partei a po odejmutí československého občanství jejímu, v Německu trvale sídlícímu, bratrovi i koinspektorkou nadace. Za války si posteskla, že Sweerts-cporkové nejsou oblíbeni ani nacistickými úřady. [15] Těsně před koncem 2. světové války spáchala 30. dubna 1945 sebevraždu skokem pod vlak. Její matka Ilona žila ještě na podzim téhož roku, ale rodina ztratila v nových poměrech československé občanství se všemi majetkoprávními důsledky.

  3. V letech 1939-1941 bylo uskutečněno množství kroků, směřujících k likvidaci individuální svobody židovského obyvatelstva v Protektorátu Čechy a Morava a k získání cenností a jiných předmětů, sloužících jejich soukromým potřebám. V dopise z 11. 5. 1939, adresovaném Aloisi Slabochovi jako vedoucímu Vlastivědného muzea v Kuksu, nabízel židovský advokát Back ve zřejmé tísni prodej své unikátní sbírky šporkian za 2000 říšských marek. Jeho umělecké sbírky, studijní pozůstalost a odborná knihovna byly vřazeny v roce 1939 do tamější hospitální knihovny mezi knihy milosrdných bratří a rodiny Sweerts-cporků. [16]

    Sbírka Ernsta Backa čítala před převezením do Kuksu dohromady 71 šporkian [17] plus circa 280 dalších knih ze šporkovské knihovny. Její majitel zahynul v transportu do Osvětimi v prosinci 1943. [18]

  4. Několik exemplářů šporkian a zřejmě i jiné knihy pochází ze sbírky Aloise Slabocha, narozeného v roce 1890 u příbuzných matky v tyrolském Landecku. Slaboch byl totiž nemanželským dítětem Josefiny Kholové a tehdejšího nadačního správce v Kuksu Rudolfa Schassela. V roce 1919 Slaboch absolvoval obchodní akademii a byl zaměstnán v Kuksu nejprve jako úředník u firmy Jeschke. Od prosince 1933 do října 1938 pracoval u tamní firmy Harex Franze Krieglera. [19] Zřejmě z konjunkturálních důvodů postupně stále více inklinoval k německé národně-socialistické ideologii. Jeho kulturně-politická práce, zejména od druhé poloviny dvacátých let do podzimu 1938 však zaslouží kladné ocenění. Roku 1926 založil s odbornými učiteli zemědělské školy Richardem Pittermannem a Robertem Hankem Místní osvětový výbor v Kuksu [20] a v roce 1928 se stal obecním kronikářem. Slaboch byl hlavním iniciátorem založení kukského Vlastivědného muzea na jaře 1929 [21] a také jeho správcem do roku 1945. Pro muzeum získal významnou podporu kukského továrníka a sběratele Karla Jeschkeho a navázal styky Spolkem československých bibliofilů a s muzei v Liberci, Opavě a prostřednictvím Ernsta Backa i s pražským Národním muzeem.

    Roku 1938 byl Slaboch spolupořadatelem šporkovských slavností v prostorách kukské hospitální nadace, jejichž součástí byla barokní hudební a divadelní představení a Ernstem Backem připravená výstava Východočeské baroko. [22] Ve stejné době dosáhl Slaboch přenesení sbírek Vlastivědného muzea do 1. patra hospitálu [23] z domů č.p. 48 a 52 v Kuksu. [24] Po připojení Kuksu k hitlerovskému Německu začal Slaboch budovat svou úspěšnou, ale krátkou kariéru. V listopadu 1938 se stal jednak správcem šporkovské nadace, [25] a také tzv. Ortsleiterem, tedy samosprávním úředníkem Sudetské župy. Další dvě významné kukské politické osobnosti - starosta Franz Holletschke a odborný učitel Richard Pittermann, v průběhu války zemřeli. [26] Místní Češi, kteří v Kuksu zůstali po říjnu 1938, si po válce stěžovali na Slabochovu šikanu. [27] V celkovém vyznění tedy vychází Alois Slaboch jako rozporuplná osobnost. V květnu 1945 byl Slaboch zajištěn Okresním soudem v Jaroměři. Jeho manželka Vilemína, rozená Holletschková, v rozrušení a obavách o další osud spáchala sebevraždu podřezáním žil 24. 5. 1945. [28] Podle místní tradice se Alois Slaboch oběsil na půdě hospitálu, podle jiného zdroje byl zastřelen. [29]

  5. Na podzim 1938 Slaboch rozšířil fond Vlastivědného muzea o konfiskáty židovských uměleckých sbírek, [30] patřících trutnovskému továrníkovi Richardu Pfefferkornovi a lékaři ve Svobodě nad Úpou (Freiheit) Hugo Nettlovi. [31] 18 šporkian z Nettlovy sbírky [32] je dodnes rozptýleno ve fondu, některá jsou rozlišitelná díky exlibris. O Nettlovy a Pffeferkornovy astronomické přístroje a spisy dokonce projevil zájem v průběhu 2. světové války kunsthistorik Edmund Wilhelm Braun, [33] který je nechal zabalit do beden chtěl nechat odvézt do opavského Říšského župního muzea (dnes Slezské zemské muzeum). [34] Vlastivědné muzeum bylo v roce 1942 vystěhováno do chodby v přízemí hospitálu kvůli zřízení Krajské výchovně mládeže pro úchylné hochy. [35] Na tomto místě se sbírky dočkaly obnovení Československa v květnu 1945. Dohledem nad muzei v bývalém zabraném pohraničí bylo pověřeno Národní muzeum v Praze, [36] jehož oddělení zámeckých knihoven dohlíží na kukskou knihovnu dodnes.
  6. Již několikrát zmíněný Karl Jeschke se narodil v roce 1870 v Kuksu, kde jeho rodina vlastnila od roku 1904 jednu z továren na výrobu stuh, sdružených pod značkou Adjusta. [37]

    Když květnu 1945 byl obnoven Československý stát, rodina Jeschke by v něm mohla zůstat, nebo> se jednalo o smíšené manželství. Události se však vyvinuly jiným směrem, zcela v duchu oné doby těsně po válce. Tři členové Místního národního výboru (MNV) v Kuksu, původem z Pardubicka, ale získali 25. května 1945 pověření k vedení firmy Jeschke, kam byli za války totálně nasazeni. Zároveň z titulu funkce zabrali i majitelovu tovární vilu, kde jejich pozornost budily Jeschkeho sbírky. Svérázní správci ale potřebovali přijít na způsob, jak majetek rodiny vyvlastnit. Nakonec byl Jeschkeho syn Georg obviněn z šíření německé propagandy v továrně za války a uvězněn. Georg Jeschke tehdy vypověděl, že oni tři členové MNV přivlastnili a odvezli pryč vše z otcova továrního bytu, včetně sbírek. Na podzim 1946 rodina obdržela propustku do americké zóny v Německu, kam ihned, samozřejmě bez majetku, odcestovala. [38]

V srpnu 1945 řešil Okresní národní výbor (ONV) ve Dvoře Králové udání došlé spisovateli Josefu Svátkovi do Prahy od dvou nejmenovaných učitelů z Bílé Třemešné. Ti údajně na prázdninovém výletě spatřili v Kuksu před hospitálem vyházené knihy, mezi nimi údajně i staré tisky,. [39] Podle tvrzení správce Městského muzea ve Dvoře Králové Josefa Fabiána bylo mnoho knih za převratu rozkradeno. Proti tomu se ohradil královedvorský ONV 10. září 1945 výsledky místního šetření, kterým bylo zjištěno, že sbírky Vlastivědného muzea a knihovna jsou zamčeny v hospitálu a klíče má u sebe národní správce Rudolf Bureš. [40] Areál měl být ve stejném stavu jako před válkou, Chyběly pouze části sochy Lakomství, které byly za války odvezeny do Velké Kraše na Jesenicku k restaurování v ateliéru německého sochaře Josefa Obetha. [41] V novinách uveřejněná zpráva o ubytování 200 pražských dětí v hospitále v létě 1945 ale vyvolala další obavy o kukské sbírky, tentokrát přímo u Státního památkového úřadu. [42]

Ve létě a na podzim 1945 probíhala svozová akce, kterou byly shromažďovány konfiskáty z knihoven z pohraničí v Městské knihovně Slavoj ve Dvoře Králové. [43] Je možné, že ony z hospitálu vyhazované knihy patřily Krajské výchovně mládeže, v jejíž knihovně se, vzhledem k zaměření ústavu, dalo předpokládat mnoho dobových antisemitských a propagandistických děl. Některé se totiž dodnes nalézají v hospitální knihovně.

Soupis a katalog knižního fondu v kukském hospitálu pořídila v roce 1959 dnes již nevyhovujícím způsobem Milena Brůnová [44] Tehdy vyšel Bohumíru Lifkovi příspěvek o vývoji tamější knihovny ve druhém vydání brožury Kuks, hospitál a Betlém .

Lifka již v roce 1954 dokončil revizi hospitálního fondu a sepsal podklady k předisponování jeho části, po němž mělo zůstat v Kuksu z původních 13896 svazků 8049. Na podzim 1959 ale soupis knihovny došel k počtu 8769 inventárních čísel. 137 knih bylo Lifkou na podzim 1954 rezervováno přednostně pro Národní muzeum v Praze. Dále bylo určeno na základě předběžných požadavků 2897 svazků knih a 181 kusů hudebnin pro sběrné středisko na hradě Křivoklátě, 30 svazků pro Goethovo muzeum na zámku Kynžvart a 79 svazků pro krajský archiv v Kuksu. Krajskému muzeu v Hradci Králové přenecháno 82 svazku. Bylo přitom dbáno, aby byly šetřeny důležité historické partie sporckovské sbírky. Na Kuksu tak měl vysloveně zůstat jako základ uvažovaného šporkovského muzea zbytek knihovny Milosrdných bratří, knihovna posledních Sweerts-cporků, sbírka E. Backa a výběr archiválií administrace hospitální nadace. [45]

Na začátku osmdesátých let 20. století byly ke katalogu knihovny přičleněny dodatky končící číslem 8789. V roce 1985 bylo rozhodnutím Ministerstva kultury ČSR převedeno z fondu několik notových zápisů a zpěvníků do Národního muzea v Praze. [46] V únoru 1998 převzal Státní oblastní archiv v Zámrsku z fondu hospitální knihovny některé dokumenty archivní povahy. Byly to některé písemnosti správy velkostatku a nadace, knihy a spisy Vlastivědného muzea a Místního osvětového výboru v Kuksu a téměř celá badatelská pozůstalost Ernsta Backa. [47] V ní jsou začleněny i písemnosti jiných šporkovských badatelů, zejména Hugo Nettla. Některé fondy byly následně předány Státnímu okresnímu archivu Trutnově.

V úvodu citovaná Lifkova myšlenka zřízení muzeální expozice šporkovských knih v Kuksu tedy nakonec nebyla realizována. Možnosti bádání nad genezí knihovny ale nejsou ještě stále vyčerpány a další badatelské podněty jsou závislé na budoucím úplném zpřístupnění všech k tématu relevantních archivních fondů.

Poznámky pod čarou

[1] Základní publikací a bibliografickou příručkou je kniha Pavla PREISSE, Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981, 2. vydání pod názvem František Antonín cpork a barokní kultura v Čechách , Praha, Litomyšl 2003, v ní zejména kapitola Ostření zbraní ducha (s. 111-160) a částečně i Kacíř z filozofického domu , líčící okolnosti obžaloby cporka z hereze a záboru jeho knihoven. Zhodnocení přínosu předchozích badatelů viz tamtéž, s. 153.

[2] František OTRUBA, Paměti města Lysé n. L., 2. vyd. Praha 1925, s. 87.

[3] Bohumír LIFKA, Historické knihovny v Kuksu, In: Kuks, hospitál a Betlém, Praha 1959, s. 23. J. Volf mimo to uváděl, že se v jeho vlastnictví nacházel foliový list, obsahující tištěný seznam vědeckých děl v knihovně Sporckovské v Lysé nad Labem. Josef VOLF, Sporckiana, Vitrinka 8/1931, s. 259. O Andréově antikvariátu a galerii Lubomír SLAVíčEK, Chvála sběratelství, katalog výstavy Národní galerie v Praze, Státní galerie výtvarného umění v Chebu a Oblastní galerie v Liberci , Cheb 1993, s. 86.

[4] Nejobsáhlejší sbírku Sporckovských tisků má dnes JUDr. Arnošt Back ve Dvoře Králové nad Labem. Vytvořil ji hlavně z knihovny, která kdysi patřila Fr. A. hr. Sporckovi. Josef VOLF , Sporckiana , Vitrinka 8/1931, s. 259.

[5] Státní oblastní archiv v Zámrsku (dále SOA Zámrsk), Rodinný archiv cporků a Sweerts-cporků, sbírka dr. E. Backa, f. 349

[6] Tamtéž, f. 264-394.

[7] Tamtéž, f. 193-262.

[8] Předběžná statistická zpráva B. Lifky z 27. 10. 1954 o revizi fondu kukské hospitální knihovny uložena na správě Hospitálu Kuks.

[9] Podle katalogu z roku 1856 měla knihovna kukského hospitálu, spravovaného řádem milosrdných bratří, celkem 1136 svazků (78 svazků bohoslovných, 139 lékařských a lékárnických, 239 historických, 276 kazatelských, 324 modlitebních a 80 smíšených. Bohumír LIFKA, Historické knihovny v Kuksu , In: Kuks, hospitál a Betlém, Praha 1959, s. 24.

[10] Státní okresní archiv v Trutnově (dále SOkA Trutnov), Okresní úřad (dále OkÚ) Dvůr Králové n. L. 1850-1948, sign. 2/3m, karton 1110.

[11] SOA Zámrsk, Rodinný archiv cporků a Sweerts-cporků, Pamětní spis Kateřiny Sweerts Sporckové ze 14. 9. 1941, s. 24. Zde brání právo rodiny na koinspekci nadace, zakotvený v jejím statutu. Za upozornění na dokument a jeho zpřístupnění děkujeme dr. Václavu Pituchovi.

[12] Tamtéž , s. 36-37.

[13] Bohumír LIFKA, Historické knihovny v Kuksu , In: Kuks, hospitál a Betlém, Praha 1959, s. 25.

[14] Tamtéž.

[15] SOA Zámrsk, Rodinný archiv cporků a Sweerts-cporků, Pamětní spis Kateřiny Sweerts Sporckové ze 14.9.1941, s. 38-39.

[16] Hospitál Kuks, kopie dopisu B. Lifky z 15.10.1954.

[17] Hospitál Kuks, pozůstatek Backových badatelských materiálů, sign. 6356, lístkový katalog Backovy sbírky tisků.

[18] KOL., Terezínská pamětní kniha. Ridovské oběti nacistických deportací z Čech a Moravy 1941-1945, Praha 1995, s. 1077. O Backovi blíže Jiří cíL, cporkovský badatel a sběratel JUDr. Ernst Back (1876-1943). Příspěvek ke šporkovské historiografii. Východočeský sborník historický 11/2002, s. 209-246.

[19] Hospitál Kuks, pozůstalost Aloise Slabocha, osobní doklady.

[20] SOkA Trutnov, Místní osvětový výbor Kuks 1926-1938, kniha zápisů z porad, inv. č. 1., nestránkováno.

[21] SOkA Trutnov, Archiv obce Kuks (1964) 1878-1942, Pamětní kniha (1914) 1923-1942, inv. č. 1, s. 335.

[22] Tamtéž, s. 388-390.Dále k výstavě: SOkA Trutnov, OkÚ Dvůr Králové n. L. 1850-1948, sign. 6/11, výstavy vlasteneckého musea v Kuksu, karton 242; Jiří cíL, c. d., s. 229-230.

[23] SOkA Trutnov, OkÚ Dvůr Králové n. L. 1850-1948, sign. 6/11, karton 242.

[24] SOkA Trutnov, Archiv obce Kuks (1964) 1878-1942, Pamětní kniha (1914) 1923-1942, inv. č. 1, s.336.

[25] Hospitál Kuks, pozůstalost Aloise Slabocha, jmenování treuhänderem nadace z 1.11.1938.

[26] SOkA Trutnov, Archiv obce Kuks (1964) 1878-1942, Pamětní kniha (1914) 1923-1942, inv. č. 1, novinové výstřižky A. Slabocha.

[27] SOkA Trutnov, OkÚ Dvůr Králové n. L. 1850-1948, sign. 1/21f, karton 1106, nedatovaná odpověď Stanislava Reslera ONV ve Dvoře Králové n. L na oznámení udání ze 14.8.1945.

[28] SOkA Trutnov, OkÚ Dvůr Králové n. L. 1850-1948, sign. 9/10c, sebevraždy 1941-1948, karton 1286. Za upozornění na tento dokument děkuji Mgr. Lucii Jarkovské.

[29] SOkA Trutnov, OkÚ Dvůr Králové n. L. 1850-1948, sign. 7/16b, ochrana památek - všeobecně 1941-1948, karton 1238, odpověď na oběžník ZNV v Praze ze 7.8.1945 - Vlastivědné muzeum v Kukse(!).

[30] Tamtéž.

[31] Rudolf M. WLASCHEK, Biographia Judaica Bohemiae. Dortmund 1995, s. 150.

[32] Bohumír LIFKA, Historické knihovny v Kuksu , In: Kuks, hospitál a Betlém, Praha 1959, s. 24.

[33] E. W. Braun navštívil kukské muzeum v srpnu 1935 v Kuksu a odebíral také muzejní časopis. SOkA Trutnov, Vlastivědné muzeum Kuks, Pokladní kniha 1929-1940, Pamětní kniha 1930-1938, neuspořádáno.

[34] SOkA Trutnov, OkÚ Dvůr Králové n. L. 1850-1948, sign. 7/16b, ochrana památek - všeobecně 1941-1948, karton 1238, odpověď ONV ve Dvoře Králové n. L. 10.9.1945 na dotaz ředitele Slezského zemského muzea v Opavě Karla Černohorského.

[35] Tamtéž, odpověď na oběžník ZNV v Praze ze 14.8.1945 - Vlastivědné muzeum v Kukse(!).

[36] Tamtéž.

[37] Ladislav HLOUšEK, Textilní závod Jeschke, kom. spol. továrna na adjustační stuhy Kuks 1938-1945. Sdružený a skupinový inventář (část), SOA Zámrsk 1992, s. I-II.

[38] Alexandra TEODORIDISOVÁ, Německá menšina na Královédvorsku po druhé světové válce. In: Ročenka Státního okresního archivu v Trutnově 1999, s. 62-63, 124-125.

[39] SOkA Trutnov, OkÚ Dvůr Králové n. L. 1850-1948, sign. 2/3m, karton 1110.

[40] SOkA Trutnov, OkÚ Dvůr Králové n. L. 1850-1948, sign. 7/13a/5, karton 1239.

[41] SOkA Trutnov, OkÚ Dvůr Králové n. L. 1850-1948, sign. 2/3m, karton 1110.

[42] SOkA Trutnov, OkÚ Dvůr Králové n. L. 1850-1948, sign. 7/17a, karton 1238, dotaz SPÚ v Praze ze 7.8.1945 a odpověď ONV ve Dvoře Králové n. L. z 21.9.1945.

[43] SOkA Trutnov, OkÚ Dvůr Králové n. L. 1850-1948, sign. 7/15, karton 1238.

[44 ]Milena BRůNOVá, Zámecká knihovna Kuks (katalog). Podzim 1959, 881 s. Rukopis, uložen v Hospitálu Kuks.

[45] Hospitál Kuks, předběžná statistická zpráva B. Lifky z 27. 10. 1954 o revizi fondu kukské hospitální knihovny a tamtéž kopie dopisu B. Lifky z 15.10.1954.

[46] Milena BRůNOVá, Zámecká knihovna Kuks (katalog). Kuks 1959. 629, 631, 636, 753-756.

[47] Tamtéž,s. 636, 743, 759, 760, 876-877 aj.

Aktualizováno: 29.08.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno   *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno   ID datové schránky­­: yswjrie  
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 15.10.2018 14:56
TOPlist