Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Moravští autoři uvedení v Knihopisu

Pozvánka na konferenci, velikost 34 kB.

13. ročník odborné konference (23. - 24. listopadu 2004)
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska

Moravští autoři uvedení v Knihopisu

PhDr. Václav Pumprla

Kabinet pro klasická studia při Filozofickém ústavu AV v Praze pokračuje v úkolu připravit elektronickou podobu Knihopisu českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století k širokému badatelskému využití. [1] Tiskem začal vycházet v roce 1939 péčí hlavního redaktora a autora myšlenky Zdeňka Václava Tobolky a po jeho smrti v r. 1951 pokračoval ve vydávání jeho dlouholetý spolupracovník František Horák. Vydával jej až do roku 1967, kdy vyšel poslední, devátý, svazek. Už v minulých vystoupeních jsem prezentoval naši práci na digitalizaci Knihopisu. Konstatoval jsem, že můj předchůdce, PhDr. Jiří Kroupa, s pomocí grantu převedl tištěnou podobu Knihopisu do podoby počítačové, která však neměl pevnou a konečnou strukturu. Strukturovat knihopisné záznamy byl právě náš úkol. Ve spolupráci s firmou Lanius z Tábora došlo ke konverzi námi předané dosavadní knihopisné databáze do knihovního systému Clavius, založeném na UNIMARCu a dále specifikujeme části počítačového zápisu. Podle dnešního stavu lze v něm potřebné údaje vyhledat podle autora, názvu, místa tisku, tiskaře nebo vročení. Nyní pracujeme na jménech vydavatelů, překladatelů a dalších osobách, které se podílely na vzniku díla a které ukládáme do samostatné databáze. Snažíme se také o vytváření předmětových nebo obsahových hesel. Elektronicky zpracovat další aspekty záznamů, např. ilustrační složku knihopisných zápisů, plánujeme do budoucna. Pokračujeme také v rozšiřování obrazové databáze titulních stran, resp. obrazových příloh. V letošním roce 2004 tak naše zásoba vzrostla o fondy knihoven v Teplé a Plzni. Podle slibu jim jako poděkování za spolupráci pořizujeme CD-ROM titulních stran a obrazových příloh z jejich fondů.

Tištěný Knihopis, jak známo, zahrnuje 17.631 položek česky a slovensky psané literatury z let 1501-1800 (bez 32 pořadových čísel prvotisků, jejichž seznam vyšel v roce 1925). [2] Víme však, že hranice roku 1800 byla dosti často překračována a podle mého zjištění dokonce se v něm vyskytují záznamy i z roku 1851 (tak trochu dodržení tradice Jungmannovy Historie). Týká se hlavně autorů z časů rozhraní 18. a 19. století (např. Josef Dobrovský). V současné době je digitalizovaný Knihopis vyvěšen na internetu a je všem přístupný bez jakéhokoliv omezení na adrese http://www.knihopis.org/. nebo také na internetových stránkách našeho Kabinetu na adrese http://www.clavmon.cz/. Je možné si na základě znalostí autora, názvu díla nebo impresa vyvolat příslušný knihopisný záznam. Pracujeme na tom, aby bylo možné najít ještě další podrobnosti z tištěného knihopisného záznamu, protože původní Kroupovy zápisy se týkaly pouze přepisu základního textu. Částečnou představu o současných možnostech, které poskytuje dnešní elektronický Knihopis předvedl můj kolega mgr. Jiří Růrek, který má počítačovou stránku u nás na starosti.

Chtěl bych se především věnovat svému podílu na Knihopisu, a tím je úkol přiblížit autory, kteří přispěli do Knihopisu a> už přímo vlastními díly nebo jejichž díla byla do češtiny přeložena. Zatím pracuji jen na základě údajů biografických hesel, která jsou ke jménům autorů připojena v biografických anotacích přímo v Knihopisu a podávají tak první informaci o osobnostech, které se na Knihopisu nějakým způsobem podílely. Je však pochopitelné, že v budoucnu budu knihopisné údaje zpřesňovat podle dalších odborných příruček.

Zatím registruji v Knihopisu celkem 1790 jmen, z toho budu postupně podrobněji zpracovávat jednotlivé autory podle určitých kritérií. Např. je budu zpracovávat podle místa jejich narození (z toho mě vyplyne podíl autorů z určitých místních lokalit, bráno z dnešního topografického hlediska). Tak budu moci za určitý čas sdělit, kolik autorů se podílelo na Knihopisu z území Čech, Moravy, Slovenska, ale i Rakouska, Německa a dalších zemí. První odhad uvádím už nyní, i když, a to musím zdůraznit, to je svým způsobem stále nepřesné číslo, protože postupným ověřováním údajů v příručkách se biografické podklady z Knihopisu nejen zpřesňují, ale někdy se původní data i mění. Mým momentálním záměrem ale není vyhledat a určit optimální a správnou formu jmen autorů pro pevnou jmennou databázi autorů, ale získat co nejvíce podkladů pro jejich biografickou charakteristiku z Knihopisu a jejich specifikaci co do místa původu, příslušnosti k řádům, k náboženství, charakteru jejich působení, povolání, odborného zaměření, náboženského vyznání apod.

Rád bych totiž vytvořil jakýsi biografický slovník přispěvatelů z let 1501-1800, který by mi posloužil především z literárněhistorického nebo literárněvědného hlediska. Slovníček by dal částečný obraz o osobách, které se podílely na utváření charakteru česky a slovensky psané literatury na našem území v uvedeném období let 1501-1800. Knihopis nám vytváří soubor tiskovin, které jsou vymezeny 1) jazykově, tj. češtinou a slovenštinou (resp. českou slovenštinou nebo slovenskou češtinou), 2) časově, tj. obdobím let 1501-1800, přičemž tisková produkce před rokem 1501 byla u nás poměrně malá a 3) teritoriálně, tj. historické území Koruny české a část tehdejších Uher, kde se slovenština používala. K tomu musíme připojit česká a slovenská díla, která byla tištěna i mimo tento vymezený prostor. Z hlediska historického je to navíc období, které bychom s nadsázkou mohli označit dvěma pojmy: reformace - do roku 1620 a protireformace - období po Bílé hoře, tj. po 8. listopadu 1620. Všechny vyjmenované skutečnosti se musely nějakým způsobem odrazit v jedné části tištěné produkce, tj. v české a slovenské produkci, kterou Knihopisem zahrnujeme.

Nutno ovšem dodat, že by šlo jen o část celkového obrazu literatury vytvářené na českém a slovenském území, protože z celkového literárního pohledu na uvedené období nelze ze zorného pole vyloučit díla anonymní, a to psaná česky a slovensky, ale i literaturu napsanou v latině, němčině, maďarštině a v dalších jazycích. Tady se rýsuje možná spolupráce s Knihovnou Akademie věd, která vede bohemika v cizím jazyce. Teprve skloubením obou hledisek by bylo možno říci alespoň částečně něco komplexnějšího o charakteru a směřování v oblasti literatury a částečně i vědy, ekonomiky a kultury v našich zemích. Proto si také nelze dělat nárok na jednoznačné závěry o charakteru doby a jejího odrazu v literatuře jen na základě česky nebo slovensky psané literatury. Nicméně i tento dílčí pohled nám může leccos vypovědět o příslušné době.

Jedním z dalších důvodů, proč se nyní intenzivněji autory děl z Knihopisu zabývám je i fakt, že bych rád objevil i další nová jména z oné doby. Pokud se podíváme do příruček a učebnic, pojednávajících o daném časovém období, zjistíme, že už velmi dlouho se jen opakují stejná jména a opakují se stálá tvrzení bez řádného statistického doložení. Domnívám se, že tímto zviditelněním jmen a jejich děl bude možné doplnit dosavadní bádání o další nová jména. Přitom jsem si vědom faktu, o kterém jsem se již výše zmínil, že mohu přispět k obohacení jen jedné z vrstev literatury, tj. české nebo slovenské, která se na našem území vyskytovala.

Bude to ovšem vyžadovat úzkou spolupráci našeho pracoviště s literárními ústavy v Čechách a na Slovensku, neméně pak s Národní knihovnou v Praze a Slovenskou národní knihovnou v Martině, ale i okolních států, zejména Maďarska, Rakouska, Polska a Německa. První krok jsme už uzavřením smlouvy o spolupráci se Slovenskou národní knihovnou v Martině už udělali.

Z obecného charakteru tištěných soupisů vyplývá, že už na samém začátku se začínají hromadit opravy, dodatky a doplňky k vydaným svazkům. Nejinak tomu bylo i u Knihopisu. Jejich záznamy shromažďoval už Zdeněk Václav Tobolka, a předal je roku 1948 Františku Horákovi, který ve sbírání dodatků pokračoval. Po jeho smrti v roce 1983 se dostaly do Národní knihovny v Praze. Je logická naše snaha zařadit i je do digitálního Knihopisu. Navíc to bude mnohem jednodušší práce, protože charakter elektronické databáze nám umožní zařadit každý nový záznam přímo na příslušné místo do abecedy.

Digitalizovaný Knihopis je charakterizován jako textově-obrazová databáze a proto i dnes, stejně tak do budoucna, počítáme s pořizováním snímků titulních stran a obrazových příloh, jež přiřazujeme k příslušným knihopisným číslům. Majitelům a správcům dotyčných tisků vycházíme vstříc tím, že jim pořizujeme CD-ROMy z jejich fondů, které pro účely digitalizovaného Knihopisu u nich pořizujeme, jak je výše již podotknuto.

Biografická hesla budou doplněna místním rejstříkem působnosti jednotlivých autorů, tj. místa jejich narození a úmrtí, místa jejich studií, působení apod. Díky němu bude možné jmenovitě identifikovat osoby, které prošly určitou lokalitou. Místní rejstřík najde uplatnění zejména v muzeích a na literárněvědných pracovištích, protože dá podrobný obraz místního literárního a jiného působení osob, které přispěly do Knihopisu. Olomoucká konference se konala na moravském území, tak bude možné např. zjistit všechna autorská jména, která se nějakým způsobem dotýkala svým působením moravských lokalit.

Z mé dosavadní praxe budování zmiňovaného biografického slovníku je patrné, že existovala bohatá rozmanitost u mnoha autorů. Setkávám se zde s nejrůznějšími místy studií (u nás i v zahraničí) a následně i různými místy působení. Souvisí s tím i znalost několika jazyků u knihopisných autorů, eventuálně snahy naučit se jazyk pobytem v dotyčném jazykovém prostředí.

Zatímní obrázek o činnosti autorů je jen kusý, protože jsem s touto prací začal relativně nedávno. Komplexní pohled bude možný až tehdy, až bude možné projít autory celého Knihopisu a zachytit z nich např. české osoby, působící na Slovensku, a naopak, případně osoby působící také v cizině. Mnozí z autorů po roce 1620 museli odejít do vyhnanství. Odešli do Saska, ale také do tehdejších Uher, kde byla z počátku po roce 1620 ještě relativní náboženská svoboda. K těmto premisám nám jistě poslouží budovaný místní rejstřík, když z něj dostaneme plastický přehled o místech přesunu i o jménech osob, která se tam vyskytovala.

Dosavadní praxe mě však přivedla k tomu, že občas nastanou problémy s místem narození, protože při důsledném dodržování tohoto principu by se např. Josef Dobrovský stal Maďarem (narozen českým rodičům ve vojenském táboře u Györu). Možná bude proto nutné někdy dát přednost významu působení osoby v určité lokalitě, i když se v ní nenarodila. Nicméně nějaké kritérium bylo nutné zvolit.

Bude účelné doplnit místní rejstřík i rejstříkem jmenným, tj. osob, které se v životě autorů vyskytovali. Jde hlavně o osoby, se kterými se knihopisní autoři setkávali, spolupracovali s nimi, setkávali se s nimi na cestách, studiích, ve šlechtických sídlech apod. Je také patrné, že řada zpracovávaných autorů působila, bráno ze současného hlediska, v různých státech. Proto až úplný místní rejstřík ukáže rozmanitost míst působení autorů a různost míst a institucí u nich. Je to např. patrné na působení českých osob na Slovensku a slovenských osob na českém území. Variabilita místa působení byla často způsobena hlavně shodným, např. kněžským posláním a společným jazykem. To potvrzuje tezi o vzájemnosti obou etnik už v této době. Bude to patrné zejména po dokončení místního rejstříku.

Zajímavým dokladem podrobnějšího rozboru podle místa studií je fakt, že poměrně velký počet studentů z Čech a Slovenska studovalo na evangelických univerzitách v Německu. Hlavně změna orientace pražské univerzity na katolictví po roce 1620 způsobila velký odklon případných českých a slovenských zájemců o studium v Praze a v Čechách vůbec, protože na Slovensku ještě nějaký po Bílé hoře, na rozdíl od Čech, dále převažovalo, nebo alespoň bylo v rovnováze, protestantské náboženství. Proto velký počet českých a slovenských studentů-evangelíků navštěvoval německé univerzity, a z nich zejména Wittenberg, Jenu, Halle apod. a ne českou katolickou univerzitu v Praze. K jistému obratu došlo v době národního obrození po vydání tolerančního patentu v r. 1781, což je patrné zejména na zvýšeném počtu osobních, literárních a kulturních styků mezi českými a slovenskými osobami. Samozřejmě bychom se na to mohli podívat i z hlediska lingvistického, ovlivňovaného přílivem nebo odlivem studentů nebo již dospělých osob v obou zemích. Je dobře známo, že po Bílé hoře roku 1620 hodně českých nekatolíků se ubíralo do tehdejších tzv. Uher, hlavně na Slovensko. Nepochybně to znamenalo i vzájemné jazykové ovlivňování.

Pokud jde o moravika. Už výše jsem napsal, že tištěný Knihopis má 17.631 položek (mínus 32 = 17.599). Z tohoto počtu musíme vyčlenit zhruba 7.000 tzv. kramářských písní. Jak výše uvádím, mám konkrétně zjištěno, že jmenovitých autorů má Knihopis asi 1790. Pokud bychom toto číslo násobili indexem průměru děl na autora, zvolil jsem číslo tři, došli bychom k tomu, že asi zhruba 5.000 svazků má konkrétního autora. Dále je možné říci, že zbývající počet svazků do 10 000, tj. 5.000 svazků, tvoří anonymní díla. Shrnuto: Knihopis obsahuje asi 5.000 děl konkrétních autorů, 5.000 anonymních děl, 7.000 kramářských písní, celkem 17.631 čísel.

Z oněch 1790 autorů jsem zatím identifikoval asi 805 autorů z Čech, 141 autorů, kteří pocházejí z území dnešní Moravy, 181 autorů slovenských (tehdy na uherském území), 31 autorů slezských, celkem tedy 1158 autorů z bývalého Československa, protože tak byl i koncipován Knihopis. Z mimočeských jednoznačně vedou autoři z dnešního Německa, kterých mám zatím podchyceno 203, italských 77, polských 57, rakouských 40 atd. Zatím nevyjasněné okolnosti jsou u 59 autorů, kde Knihopis neuvádí ani pravděpodobné místo původu. Počet kterýchkoliv autorů se může zvýšit, pokud vyřeším původ některých osob, u nichž mám zatím poznámku - původ nevyřešen.

Už ze zatímního místního rejstříku je patrné, že se český literární život soustřeďoval především do střední a jižní části Moravy. Středisky, jako byla města Brno, Olomouc, Havlíčkův (Německý) Brod, Prostějov, Přerov, Uherské Hradiště, Uherský Brod nebo Telč prošla velká část autorů, kteří pocházeli z moravských obcí. Z mimo moravských měst to byla samozřejmě hlavně Praha, kterou prošel nebo v ní skončil nejeden Moravák. Ze zahraničních středisek jednoznačně vedou města Vídeň a Wittenberg.

Nakonec faktická poznámka. Myšlenka vzniku Knihopisu se datuje k roku 1923 a od té doby začaly a pokračovaly heuristické práce na budování lístkového katalogu, z něhož se postupně tiskly svazky Knihopisu. Je logické, a na některých biografických knihopisných zápisech je to patrné, že byly někdy pořizovány narychlo a snad i odborně méně kompetentními osobami, bráno čistě z odborného hlediska. Je to patrné na některých údajích z Knihopisu při srovnání s údaji uvedenými v novějších biografických pomůckách. Někdy jsou nepřesné nebo v něm vůbec chybí. Je to ovšem svým způsobem omluvitelné, když si uvědomíme jak široký okruh dobrovolníků údaje vytvářel. Mnohé bylo způsobeno i snahou vydat Knihopis co nejdříve - tady bych odkázal na poznámku z úvodu 3. svazku Knihopisu, že to vydavatelé chtějí stihnout, tj. vydání celého Knihopisu, do 100. výročí úmrtí Josefa Jungmanna, tj. do roku 1947. [3] Tobolka neúspěch naplnění záměru sváděl na neschopnost tiskáren připravené dílo vytisknout včas.

Na závěr bych chtěl jen dodat, že můj příspěvek je prozatím cele založen na konkrétních údajích uvedených v Knihopise, přesněji na rozboru jeho tištěných položek. V prvé fázi se soustřeďuji na tu část titulů, která má uvedeného konkrétního autora. Dále je nutné dodat, že toto jsou všechno velmi předběžné údaje, protože úkol je značně rozsáhlý a v době, která mě byla zatím vyměřena, nebyl dostatek času na podrobnější rozbor. Přesto věřím, že se mi postupně podaří, prostřednictvím zpřesněných knihopisných záznamů, a podle nich pořízených rejstříků, podat komplexní a zajímavý pohled na léta 1501-1800 v oblasti české a slovenské literatury a kultury.

Prameny a použitá literatura

  1. Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. Díl II. Tisky z let 1501-1800. Redigoval Dr. Zdeněk Václav Tobolka (od 5. sv. Dr. František Horák). Praha 1939-1967. Sv. I.-IX.
  2. Knihopis československých tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. Díl I. Prvotisky. Text a tabulky. Praha 1925.
  3. Jungmann, Josef: Historie literatury české. Aneb: Saustawný přehled spisů českých s krátkau historií národu, oswícení a jazyka. Druhé wydání. Praha 1849.

Aktualizováno: 29.08.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 21.02.2018 16:34
TOPlist