Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Ladislav Černohorský z Boskovic - čtenář nebo sběratel?

Pozvánka na konferenci, velikost 34 kB.

13. ročník odborné konference (23. - 24. listopadu 2004)
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska

Ladislav Černohorský z Boskovic - čtenář nebo sběratel?

Jiří Šmeral

Jedním z možných témat, k nimž se obrací letošní konference, zaměřená na člověka jako subjekt a objekt knižní kultury, jsou dějiny četby. Jde o téma, které se v evropské historiografii rozvíjí od sedmdesátých a osmdesátých let minulého století v rámci tehdy nového výzkumného směru - historické antropologie. V domácí historiografii se studium dějin četby odehrávalo především v rámci výzkumů knihoven a knižní kultury. Dosavadní bádání však mnohdy příliš ukvapeně vyvozovalo ze soupisů knihovních fondů a knih závěry o úrovni vědomostí a intelektuální orientaci jejich vlastníků. Soubory knih reprezentovaly pouze oficiální hodnotu vědění, ne jeho praktický význam. To co se skutečně četlo, se často od oficiálních soupisů podstatně liší. Lidé si totiž pořizovali knihy nejen ke čtení, ale také z reprezentačních důvodů. Ukazuje se, že vlastní četba byla nakonec omezena jen na malý okruh textů. Dějiny knih a knižního trhu proto nejsou zdaleka identické s dějinami četby. [1]

Užasnul jsem, když jsi mi příchozímu bibliotheku, památkami nejslovutnějších spisovatelů přeplněnou, v rozevřených skříních ukazoval, takto (v překladu Aloise Vojtěcha cembery [2]) vyjádřil v roce 1517 své pocity z návštěvy zámku v Moravské Třebové švýcarský humanista Rudolf Agricola ml. Tím, jehož knihovnu ve svém panegyrickém listu tak vysoce ocenil, byl přední moravský šlechtic Ladislav Černohorský z Boskovic. Předpokládá se, že se narodil kolem roku 1455. V pramenech se však s jeho jménem poprvé setkáváme až v roce 1463 - tehdy byl s rodiči a svými sourozenci přijat do konfraternity minoritského kláštera ve Vídni. O jeho dětství ani mládí nic bližšího nevíme. Všeobecně se však má zato, že Ladislavovu výchovu a vzdělání ovlivňoval jeho příbuzný, pozdější olomoucký biskup, Protasius z Boskovic. Ladislav byl zprvu jako nejmladší mužský potomek Václava z Boskovic předurčen pro církevní dráhu a na svou dobu získal vynikající vzdělání.

Podobně jako několik členů boskovického rodu před ním, zahájil na začátku sedmdesátých let 15. století svá studia na vídeňské univerzitě. Odtud později odešel do Itálie, což mělo zásadní vliv na formování jeho pozdějších humanistických zájmů. Dosavadní literatura se však neshoduje v tom, kdy a na jaké italské univerzitě vlastně studoval. Vedle Pavie, Padovy a Boloni, které uvádí cembera, se hovoří také o Ferraře, kde, podle Josefa Truhláře, Ladislav studoval spolu s Bohuslavem Hasištejnským z Lobkovic. Po skončení studií se, doprovázen svým učitelem Janem z Jistebnice, přes jižní Německo vrátil zřejmě na počátku osmdesátých let 15. století na Moravu. Kromě hudebních nástrojů, astronomických a geografických přístrojů si sebou údajně přivezl také několik knih, které se staly základem jeho knihovny. Není vyloučeno, že mezi rukopisy bylo již také několik italských prvotisků. [3]

Ladislav z Boskovic patřil, spolu s Ctiborem Tovačovským z Cimburka, k prvním šiřitelům rané renesance a humanismu na Moravě. Shromáždil pozoruhodnou humanistickou knihovnu, z níž se dodnes zachovalo jen torzo. Pramenem pro její rekonstrukci jsou dochované knihy a pozdější soupisy a inventáře. Část dochovaných knih se nachází v klášterní knihovně rajhradských benediktinů, spravované Moravskou zemskou knihovnou v Brně, dalších několik svazků je uloženo v Moravském zemském archivu v Brně, Vědecké knihovně v Olomouci a Rakouské národní knihovně ve Vídni. Jejich identifikace ve sbírkách a souborech dnešních archivů a knihoven je možná prostřednictvím vlastnických a provenienčních záznamů, exlibris a částečně také knižních vazeb. Většinu titulů však známe jen z inventárního soupisu farní knihovny v Moravské Třebové, který pořídil na počátku 19. století místní vlastivědný badatel Franz Wilhelm Horky. [4]

Jde sice o pozdní, ovšem vzhledem k dalším osudům knihovny, nesmírně cenný pramen. Během 19. století totiž postihly knihovnu dramatické ztráty. První tři svazky si z ní vypůjčil již v roce 1818 Josef Meinert, kterého na existenci knihovny upozornil Horkyho syn Josef Edmund. Dalších šest knih si z výzkumné cesty po moravských archivech v letech 1841 až 1846 přivezl zemský archivář Antonín Boček. Ovšem největší ránu knihovna utrpěla v roce 1853, kdy místní kooperátor vyměnil část knih s rajhradskými benediktiny za novější teologickou literaturu. Ještě v roce 1903 zde brněnský knihovník Moritz Grolig, autor doposud nepřekonané studie o Ladislavově knihovně, napočítal čtyřicet osm svazků. O čtyřiapadesát let později (v roce 1957) již Bohumír Lifka konstatoval, že v rajhradské knihovně (převzaté krátce před tím Univerzitní knihovnou v Brně) zůstalo z Ladislavovy knihovny už jen osm prvotisků a tři rukopisy. [5]

Původní rozsah Ladislavovy knihovny je odhadován přibližně na dvě stě svazků. Díky Horkyho soupisu a Groligově studii známe konkrétní tituly asi devadesáti z nich. Mezi italskými paleotypy byly nejvíce zastoupeny prvotisky benátské a římské provenience, několik dalších svazků bylo vytištěno v Miláně, Florencii, Vicenze a Bologni. Z mimoitalské produkce to byly prvotisky vydané v Basileji, Paříži, ctrasburku, Kolíně nad Rýnem, Norimberku, Lyonu, Pforzheimu a ve Vídni. Nejstarší svazek pochází z roku 1469. [6]

Není bez zajímavosti, že téměř polovinu dnes známého fondu Ladislavovy knihovny, tvořily spisy antických, většinou římských autorů. Řecká literatura je zastoupena latinskými překlady části Plutarchova filozofického díla, Strabonova spisu o geografii a Ptolemaiovými astronomickými principy s komentářem německého humanisty Regiomontana. Zbytek jsou díla římských autorů, na prvním místě Marca Tullia Cicera, dále například Ovidia, Iuvenala, Plauta, Vergilia, Terentia Afra a dalších. Zpravidla se jednalo o autory nové nebo znovuobjevené italskými humanisty, kteří k vydaným dílům připojovali své komentáře. [7]

Podle Josefa Krásy byly iluminované kodexy cizího nebo domácího původu v knihovnách humanistů poděbradské a jagellonské doby spíše výjimkou. I v případě, když byly na budování sbírky k dispozici dostatečné finanční prostředky, převládala věcná orientace, zájem o nové či nově objevené autory a o obsah jejich děl. Toto tvrzení platí nejen pro proslulou knihovnu Jana z Rabštejna nebo Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, ale také pro unikátní moravskou knihovnu Ladislava z Boskovic. V boskovické i v lobkovické knihovně výrazně převládaly italské a německé tisky. Rukopisy stály spíše v pozadí a nic nesvědčí o nějakém zvláštním smyslu pro jejich výtvarné vybavení. [8]

V Ladislavově knihovně přesto existuje několik rukopisů, které se tomuto hodnocení vymykají. Nejvýznamnějším z nich je rukopis Boskovické bible, uložený v olomoucké Vědecké knihovně. O jeho výtvarné výzdobě, okolnostech vzniku, objednavateli, pozdějších vlastnících i dalších otázkách existuje dnes již téměř nepřeberná literatura. Část badatelů se domnívá, že Boskovická bible byla po určitou dobu součástí knihovny Ladislava z Boskovic. Není to vyloučeno, ovšem jediným členem boskovického rodu, u něhož je vlastnictví rukopisu spolehlivě prokázáno, byl až Ladislavův pravnuk Václav z Boskovic. Za výjimku můžeme považovat také rukopis Ovidových Heroin z Rakouské národní knihovny ve Vídni, který je cenný také tím, že vedle tří iluminovaných iniciál, obsahuje Ladislavův exlibris (s devisou Bůh, moje naděje) a vlastnickou poznámku s jeho podpisem. [9]

Ve fondech Moravské zemské knihovny v Brně se dochovalo několik prvotisků a starých tisků, které byly součástí Ladislavovy knihovny. Část z nich obsahuje marginální nebo interlineární poznámky, které většina badatelů (např. Horky, Lifka) přisoudila Ladislavovi z Boskovic. Zpravidla jsou psány červeným inkoustem a typem písma, které odpovídá 16. století. Paleografický rozbor, jenž by hypotézu, že jde o přípisky psané Ladislavovou rukou potvrdil, však prozatím proveden nebyl. Pokud připustíme, že jejich autorem byl skutečně Ladislav z Boskovic, můžeme si utvořit alespoň částečný obraz o jeho čtenářských zájmech.

Už první pohled naznačuje, že byly poměrně široké - od starověkých autorů, přes novozákonní texty, spisy církevních otců a středověké autority, až po humanisty nově objevená antická díla a soudobou humanistickou produkci. Současně však tento výběr v zásadě odpovídá soudobým intelektuálním trendům druhé poloviny 15. a první poloviny 16. století.

Část knih, u nichž můžeme předpokládat, že je Ladislav studoval, se týká latinské filologie, básnictví a rétoriky. Patří sem například známý a opakovaně vydávaný spis slavného italského humanisty Lorenza Vally o uhlazenosti latinského jazyka (Elegantiae Latini sermonis), [10] souborné vydání díla florentského humanisty a vychovatele synů Lorenza Medicejského Angela Politiana, [11] Ciceronův spis O řečníku (De oratore) s komentářem italského gramatika Leonicena Omnibona, komentář italského humanisty Antonia Luscha k jedenácti Ciceronovým řečem (který byl teprve nedávno nalezen ve sbírce rukopisů Moravského zemského archivu) [12] nebo soubor deklamací připisovaných římskému řečníkovi Marcu Fabiu Quintilianovi, s komentářem Raphaela Regia. [13] Řecká filozofie je zastoupena výborem Plutarchových etických spisů, vydaným v roce 1514 v Paříži. [14]

Další skupinu tvoří knihy svázané s intelektuálním a školským systémem pozdního středověku. Tato tradice se, spolu s Ladislavovou katolickou orientací, projevuje v jeho zájmu o Bibli a spisy církevních otců. Ty jsou zastoupeny souborným devítidílným vydáním spisů sv. Jeronýma a čtrnácti novozákonních listů apoštola Pavla v latinském překladu a s komentářem Jacoba Fabera Stapulensia. [15] Patří sem také ve středověku oblíbený soubor čtyř hlavních spisů Pseudo-Dionysia Areopagity: O nebeské hierarchii (De coelesti hierarchia), O církevní hierarchii (De ecclesiastica hierarchia), O božích jménech (Divina nomina) a O mystické teologii (Mystica theologia), uspořádaný J. Clitovechem. [16]

Poslední skupinou jsou spisy soudobých italských a německých humanistů. Humanistická historiografie je zastoupena dvousvazkovými, v antickém duchu sepsanými, všeobecnými dějinami (Enneades sive rhapsodiae historiarum) benátského humanisty a historika Marca Antonia Sabellica. [17]

Dlouhodobý zájem o Bibli a snahy o zdokonalení jejího latinského překladu se u některých humanistů projevily zájmem o studium hebrejštiny a kabalistických spisů. Jedním z těch, kteří se těmto tématům věnovali byl německý humanista Johannes Reuchlin. Přednášel řečtinu a hebrejštinu na univerzitách v Ingolstadtu a v Tübingen a zasloužil se obnovení studia hebrejštiny, což umožnilo nový přístup k textu Bible. Jeho hlavním filozofickým dílem je spis De verbo mirifico (O podivuhodném slově) pojednávající o nevyslovitelném božím jménu. Jeho basilejské vydání z roku 1494 měl ve své knihovně také Ladislav z Boskovic. [18]

Jak je patrné již z otazníku v jeho názvu, nečiní si tento drobný příspěvek nárok na vyčerpávající zhodnocení čtenářských a sběratelských zájmů Ladislava Černohorského z Boskovic - výrazné avšak dosud stále poněkud opomíjené osobnosti moravské společnosti na přelomu 15. a 16. století. V budoucnu bude nezbytné podrobit rukopisné poznámky v dochovaných Ladislavových knihách hlubšímu paleografickému i obsahovému rozboru.

Poznámky pod čarou

[1] Richard van Dülmen: Historická antropologie. Praha 2002, s. 71.

[2] prope stupidus haesi, qum bibliothecam illum omnium illustrium scriptorum monumentis confertissimam, reclusis valis, advenae mihi indicasti, Alois Vojtěch cembera: Páni z Boskovic a potomní držitelé hradu boskovického na Moravě. Vídeň 1870, s. 41.

[3] Josef Edmund Horky: Prothasius Bischof zu Olmütz und seine Neffen. Archiv für Geographie, Staats- und Kriegskunst 10, 1819, s. 417-419, 421-423, 429-431, 453-456, 461-462, 470-471, 482-483, 486-488, 497-500, 502-504; A. V. cembera: Historie pánů z Bozkovic a hradu Bozkova v Moravě. Brno 1836; Týž: Páni z Boskovic a potomní držitelé hradu boskovického na Moravě. Vídeň 1870; Josef Truhlář: Humanismus a humanisté v Čechách za krále Vladislava II. Praha 1894; August Sedláček: Rozletité kapitoly ze starého místopisu a dějin rodův. 16. Páni z Bozkovic. Časopis Matice moravské 18, 1894, s. 9-13;

Josef Pilnáček: Staromoravští rodové. Vídeň 1930; Josef Skutil: Biografické poznámky k boskovickým listinám, in: Boskovické listiny a listy. Boskovice 1972, s. 26-53; Ivo Hlobil - Eduard Petrů: Humanism and Early Renaissance in Moravia. Olomouc 1999; Zdeněk Měřínský: Černohorští z Boskovic na vídeňské univerzitě v pozdním středověku a raném novověku, in: Nový Mars Moravicus. Sborník příspěvků, jež věnovali prof. dr. Josefu Válkovi jeho žáci a přátelé k sedmdesátinám. Brno 1999, s. 285-306; Ágnes Ritoókne Szalay: Egy ideális fejedelem és ideális városa a Morva reneszánz kezdetén, in: Nympha super ripam Danubii. Budapest 2002, s. 147-154. Knihovně Ladislava z Boskovic věnovali pozornost kromě J. E. Horkyho především Moritz Gorlig: Bibliothek des Ladislaus von Boskowitz (1485-1520) in Mährisch-Trübau. Mitteilungen des Österreichischen Vereines für Bibliothekswessen 7, 1903, s. 149-158 (Sonderabdruck Wien 1904, cit. z tohoto vydání), Bohumír Lifka: Staré knihovny v Moravské Třebové, in: Moravská Třebová. Praha 1957, s. 45-48 a Vladislav Dokoupil: Dějiny moravských klášterních knihoven ve správě Universitní knihovny v Brně. Brno 1972; stručné zmínky přinášejí také J. W. Nagl - J. Zeidler: Deutsch-Östereichische Literaturgeschichte, Bd. 1. Wien 1899; František Hrubý: Knihovny na moravských zámcích ve století 16. a 17. Bibliofil 9, 1932, č. 7, s. 107-116, 141-147; Ivan Goleniščev-Kutuzov: Ital´janskoe vozraždenie i slavjanskie literatury XV-XVI vekov. Moskau 1963; Hans-Bernd Harder: Zentren des Humanismus in Böhmen und Mähren, in: Studien zum Humanismus in den böhmischen Ländern, Bd. 1. Köln - Wien 1988, s. 21-37; Peter Wörster: Humanismus in Olmütz. Landesbeschreibung, Stadtlob und Geschichtsschreibung in der Hälfte des 16. Jahrhunderts. Marburg 1994; Jana Martínková: Humanismus a renesance v Moravské Třebové. Moravskotřebovské vlastivědné listy, č. 10, 1999, s. 26-28.

[4] Svazky nacházející se ve fondech dnešní Moravské zemské knihovny v Brně eviduje Vladislav Dokoupil: Soupisy tisků 16. století z fondů Universitní knihovny v Brně, sv. 2. Tisky 16. století z knihovny benediktinů v Rajhradě. Brno 1959; Týž: Soupis prvotisků z fondů Universitní knihovny v Brně. Praha 1972; na rukopis olomoucké Vědecké knihovny upozornil již Miroslav Flodr: Die griechische und römische Literatur in tschechischen Bibliotheken im Mittelalter und Renaissance. Brno 1966, s. 164, nově je zaznamenán v katalogu rukopisů Miroslava Boháčka a Františka Čády: Beschreibung der mittelaltrichen Handschriften der Wissenschaftlichen Staatsbibliothek von Olmütz. Köln - Wien 1994, č. 346. Další neznámý rukopis objevil nedávno ve sbírce rukopisů Moravského zemského archivu Stanislav Petr: Středověké literární rukopisy v Moravském zemském archivu v Brně. Časopis Matice moravské 119, 2000, s. 120 (srov. podrobný kodikologický i obsahový popis Irena Zachová - Stanislav Petr: Komentář Antonia Luscha k 11 Ciceronovým řečem v MZA Brno. Studie o rukopisech 33, 1999-2000, s. 69-84). Naproti tomu rukopis A 101 z Mitrovského sbírky v Archivu města Brna je znám již dlouhou dobu, viz I. Zachová: Třebovský rukopis A 101 Mitrovského sbírky a jeho Romuleon. Studie o rukopisech 26, 1987-1988, s. 83-97; Táž: Soupis sbírky rukopisů Antonína Bedřicha Mitrovského v Archivu města Brna. Praha - Brno 1999.

[5] Opis Horkyho katalogu se dnes nachází v Archivu města Brna, Sbírka rukopisů A. B. Mitrovského, sign. A1.23, fasc. 68. Originál katalogu, který byl podle tvrzení dosavadní literatury uložen na faře v Moravské Třebové se při návštěvě farní knihovny na podzim roku 2003 objevit nepodařilo. M. Grolig: Bibliothek, s. 6-7; B. Lifka: Staré knihovny, s. 47 a V. Dokoupil: Dějiny, s. 66.

[6] B. Lifka: Staré knihovny, s. 46.

[7] Jiří Šmeral: Antická literatura v knihovně Ladislava Černohorského z Boskovic. Auriga 2004 (v tisku).

[8] Josef Krása: Knižní malířství, in: J. Homolka a kol.: Pozdně gotické umění v Čechách (1471-1526). Praha 1978.

[9] Z poslední doby např. Martin Čihalík: Ještě k tvůrcům Bible boskovické, in: Problematika historických vzácných fondů Čech, Moravy a Slezska. Brno 1996, s. 5-9; Týž: Umění. Vídeňský Ovidiovský rukopis je uložen v Österreichische Nationalbibliothek, Cod. 3165; upozornil na něj německý regionální badatel Fritz Glotzmann: Die Handschriften mit dem Ex Libris des Ladislaus von Boskowitz. Schönhengster Jahrbuch 20, 1974, s. 46-47. V souvislosti s jeho výtvarnou stránkou se o něm zmiňuje Josef Krása (viz pozn. 8).

[10] Valla, Laurentius: Elegantiae latini sermonis. Coloniae, Johann Koelhoff d. Ä. 1482 (V. Dokoupil: Soupis prvotisků, č. 1166).

[11] Politianus Angelus: Opera. Ed. Alexander Sartius. Florentiae, Leonardus de Argis 1499 (V. Dokoupil: Soupis prvotisků, č. 946).

[12] I. Zachová - S. Petr: Komentář, s. 69-83.

[13] Omnibonus Leonicenus: Comentarius in Libros De oratore Ciceronis. - Praec.: Omnoboni Leoniceni De laudibus eloquentiae. Vincentiae, Johannes de Reno 1476 (V. Dokoupil: Soupis prvotisků, č. 860); Quintilianus, Marcus Fabius: Quintilianus cum commento (Raphaelis Regii). - 1506 (V. Dokoupil: Soupisy tisků, č. 960).

[14] Plutarchi Cheronei Opuscula argutissima et ingeniosissima hac serie... Parisiis, Joannes Parvus et Iodocus Badius 1514 (V. Dokoupil: Soupisy tisků, č. 923).

[15] V. Dokoupil: Soupis prvotisků, č. 540, 595. Hieronymus: Epistolae et tractatus. Vol 2. Romae, Georg Lauer 1479; Hieronymus, Sophronius Eusebius - Sanctus: Omnium operum... Tomus 1, 2, 5. Basileae, officina Frobeniana 1516 (V. Dokoupil: Soupisy tisků, č. 540); Paulus Apostelus: (Epistolae XIV ex vulgata editione adjecta intelligentia ex graeco cum commentariis Jac. Fabri Stapul.). Parisiis, Henricus Stephanus 1512 (V. Dokoupil: Soupisy tisků, č. 866).

[16] Dionysius Areopagita: Theologia vinificans... Ed. J. Clitoveus. Parisiis, Henricus Stephanus 1515 (V. Dokoupil: Soupisy tisků, č. 327).

[17] Secunda pars Enneadum Marci Antonii Sabellici ab indicatione Romani Imperii... Venetiis, Bernardinus Vercallensis 1504 (V. Dokoupil: Soupisy tisků, č. 1002); Rapsodie historiarum Enneadum Marci Antonii Coccii Sabellici Ab orbe condito Pars prima... Parrhisiis, Ioannes parvus 1513 (V. Dokoupil: Soupisy tisků, č. 1003).

[18] Reuchlin, Johannes: Capnion seu De verbo mirifico. Basileae, Johann Amerbach 1494 (V. Dokoupil: Soupis prvotisků, č. 981).

Aktualizováno: 02.09.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 21.02.2018 13:10
TOPlist