Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Hraběnka Mary Dobřenská-Wenckheim

Pozvánka na konferenci, velikost 34 kB.

13. ročník odborné konference (23. - 24. listopadu 2004)
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska

Hraběnka Mary Dobřenská-Wenckheim

Vincenc Streit

V příspěvku věnovaném Mary Dobřenské se prolíná osobní životní příběh této ženy se situací šlechty na počátku dvacátého století a zvláště v době po ukončení 1. světové války a formování nového uspořádání Evropy. V roce 1918 především došlo k zániku dvou největších císařských evropských monarchií - Rakouska-Uherska a Německa a k nástupu období revolučních zvratů na cestě k republikánskému zřízení. Se zánikem vlády Habsburků se radikálně změnilo i územní uspořádání této části Evropy. Na troskách Rakouska-Uherska vznikly nové státní útvary, mezi nimi i Československo a samostatné Maďarsko, které navíc ztratilo bezmála polovinu své původní rozlohy. Zároveň došlo k výrazným společenským a někdy i ekonomickým změnám i v postavení dosud společensky i politicky preferované šlechty.

Subjekt mého příspěvku - hraběnka Mary Dobřenská-Wenckheim, se stala součástí těchto převratných změn především na území Československé republiky, ale i Maďarska.

Na osudu Mary Dobřenské je možné prezentovat typické politické, společenské a životně- materiální aspekty vývoje její společenské vrstvy. Také Mary Dobřenská (i její rodina) byla postižena ekonomickými dopady zákonných úprav majetkových poměrů tehdejších šlechty. První krok přinesl: zákon o zrušení šlechtických titulů na území Československa schválený Prozatímním Národním shromážděním dne 10. prosince 1918. (Novelizovaný 10. října 1920). Následovaly: zákon o záboru půdy z r. 1919, č. 215 Sb. a zákon přídělový (zákon o rozdělení půdy) č. 81/1920 Sb., které provázely 1. pozemkovou reformu na území Československa. Panství Potštejn, kam se maďarská šlechtična v. 1913 provdala, nebylo rozlohou velké ca 700 ha půdy, a tudíž je nepostihla příliš velká redukce rozlohy zemědělské půdy a dalších pozemků, uvádí se, že tato změna představovala necelých 150 ha. Ovšem majitelům - tedy Mary Dobřenské a jejímu nezletilému synovi Františku Jindřichovi, byla vyměřena poměrně vysoká pozemková daň, která podstatně poznamenala finanční situaci rodiny Dobřenských v pozdější době.

Hra osudu způsobila, že mladá maďarská šlechtična, narozená v italském Meranu - krásném lázeňském a výletním městě 26. ledna 1889, se dostala z jižního Maďarska, kde prožila část dětství a mládí, do východních Čech. Pocházela z pomaďarštělého rakouského rodu Wenckheimů. Její otec, gróf František Rudolf Wenckheim, nadporučík Landswehrkavalerie, maďarského jezdectva, vlastnil zámek v jižní části Uher, s rozsáhlým a udržovaným několikahektarovým parkem. Karel Wenckheim se během svého života třikrát oženil. Jeho první manželka, matka Mary, byla hraběnka Klára Radák von Magyar Bénye, pocházející z maďarské šlechty. Rel matka zemřela Marii Charlotě Kláře Wenckheimové v jejím útlém dětství, otec se postupně ještě dvakráte oženil. Poslední manželství spojilo rod Wenckheimů s Velkou Británií. Mladá žena hraběte Ellen Frances Gladden Burtonová byla jen o několik roků starší než její nevlastní dcera Marie - zvaná v rodině Mary. Rodinná pouta přinesla Mary příbuzné v Anglii a také i možnost návštěv na panství rodu Bervicků a dalších známých a příbuzných. Tyto okolnosti ji umožnily seznámení s angličtinou, kterou slušně ovládala. Jazykové vybavení Mary představovalo ještě několik evropských jazyků - patřila k nim maďarština, němčina, francouzština a částečně italština (do Itálie ráda jezdila na dovolené a cesty, často navštěvovala Benátky, Řím aj.) a později též i čeština. [1] Rok 1913, poslední mírový rok, před válečným běsněním v podobě pověstné 1. světové války, přinesl Mary podstatnou změnu v jejím životě. Po několikaměsíční známosti se provdala za mladého poručíka hulánů hraběte Jindřicha Dobřenského z Potštejna. Sňatek uzavřeli v květnu v Budapešti. A mladá žena, s novým jménem Dobřenská, se přestěhovala do východních Čech na panství - velkostatek Potštejn. Panství již tehdy spravoval její muž, který byl dědicem velkostatku po svém otci hraběti J. Antonínu Dobřenském, který zemřel roku 1900.

Mary pochopitelně ráda přijala své společenské povinnosti a práva a žila společně s rodinou Dobřenských, (především svoji tchýní Annou Dobřenskou), na Potštejně, v tamním barokním zámku. V květnu r. 1915, v době první světové války, které se por. Dobřenský aktivně účastnil, především na tzv. ruské frontě, se narodil dvojici syn František Jindřich Dobřenský - zvaný Toši.

Válečná situace a tragika postihující mnohé rodiny se nevyhnula ani hraběcímu páru, a tak 15. září 1915 nalezla nepřátelská palba cíl i v mladém hraběti Dobřenském. Padl u vesnice Garjamovka, místě dnes - nazvaném Luck, kde byl též pohřben.

Od té doby žila Mary Dobřenská jako vdova a vychovávala svého syna Tošiho.

Rodinné vazby

Rodina Dobřenských žila na svém panství v Potštejně, v zámku, který postavil rod hrabat Harbuval-Chamaré, (jednalo se původně o francouzský rod, pocházející z oblasti Artois), který ve službách Rakousku dostal inkolát ve Slezsku a Jan Antonín Harbuval Chamaré zakoupil potštejnské panství v r. 1746, po prohrané válce Rakouska s Pruskem, kdy větší část Slezska připadla k Prusku. Pravděpodobně v letech 1749-1755 (údaje v historických pramenech se podstatně liší, někde je uváděno zahájení stavby zámku v r. 1747) dal postavit v městečku Potštejně (tehdy Potštýně) barokní zámek jako panské obydlí, (údajně podle svých plánů a představ, jméno stavitele se žel v dostupných pramenech nedochovalo), protože tamní hrad již byl dlouhou dobu neobyvatelnou, ač majestátní zříceninou. Osobnost tohoto muže, který z dnešního hlediska by patřil k předním představitelům průmyslového managementu v domácím prostředí, přispěla výrazně k rozvoji, nejen regionu Rychnovska, Chrudimska, ale i samotného městečka Potštejna. Hrabě též i výrazně pomohl zprůmyslovění tehdejšího Rakouska. Jan Ludvík Harbuval-Chamaré zavedl do českých zemí plátenictví a vybudoval v Potštejně plátenickou manufakturu a potřebná bělidla i školu pro vzdělávání odborníků. Hrabě výrazně přispěl k pozitivním změnám na potštejnském panství, nárůstu ekonomiky, které však se již v historii rodu vlastně nikdy neopakovaly.

Jeho pravnučka Alžběta Harbuval-Chamaré se roku 1851 provdala za barona, generála kavalerie Prokopa Dobřenského a od té doby splynula část majetku rodu Chamaré s panstvím Dobřenských. Ještě malou poznámku:

Hrabě Jan Ludvík Harbuval Chamaré mimo rozličné podnikatelské a politické aktivity byl též spisovatelem, zřejmě on zahájil psaní svědectví o své době a životě, v podobě zajímavých paměti, ve kterých pokračoval jeho syn Jan Antonín. Paměti zahrnují období 1747-1786 a až do roku 1945 se uchovaly v knižním fondu, žel již zaniklé zámecké knihovny Dobřenských na Potštejně. [2]

Fond této knihovny se podařilo alespoň částečně identifikovat na základě seznamu knih, které byly součástí protokolu (soupisu inventáře) o převzetí majetku Dobřenských umístěného na zámku v Potštejně v červenci 1945, do vlastnictví státu. (Zámek i veškerý další nemovitý a movitý majetek majitele hraběte Františka Jindřicha Kuňaty Dobřenského (1915-1978) byl v roce 1945 znárodněn na základě Benešových dekretů. Součástí znárodnění byla i zámecká knihovna tvořená větším celkem knih - převážně německých, francouzských, anglických, latinských, českých aj. a také zámecký archiv.) [2]

Mary Dobřenská měla mezi předky svého muže vlastně předchůdce se zájmem o literaturu - dokonce se spisovatelskou erudicí. Osobnost hraběte Chamaré je velmi zajímavá a jistě by si zasloužila větší pozornosti. Podotýkám, že literárně známá postava též jménem Chamaré z Jiráskova Pokladu, není totožná s Janem Ludvíkem Chamaré - jde o jeho syna Jana Antonína. I když i tento hrabě měl řadu zájmů, byl zřejmě výtvarně nadaný a věnoval se též mapování a zhotovování plánů hradu Potštejna a jeho okolí. Údajně vytvořil, nebo se podílel, na architektonických plánech zámku Nové Hrady na Chrudimsku, který nechal postavit. Měl i zájem o četbu, především z fondů zmíněné zámecké knihovny.

Cesta k literatuře

Zájem o četbu zřejmě provázel hraběnku Dobřenskou již od jejího dětství. Nedochovaly se však, nebo přesněji nejsou dosud známé žádné doklady - například v podobě deníku, případně konkrétních zápisků a dopisů, z jejího dětství ani z doby jejího mládí do sňatku Budapešti r. 1913 a příchodu do Čech, které by dokladovaly její zájem o literaturu, případně uváděly jména jejích oblíbených spisovatelů. V prostředí Čech a rodiny Dobřenských, spojených příbuzensky s původně francouzským rodem Chamaré, existovala kvalitní knihovna, především s německými a francouzskými literárními díly. Rozhodující význam pro aktivní cestu Mary k literatuře však mělo především přátelství s několika lidmi, kteří ji stále více otvírali bránu k literárním dílům a vlastně i k sponzorství jejich tvorby.

Důležitý krok se uskutečnil v tomto směru v roce 1915, kdy se Mary seznámila s baronkou Sidonií Nádhernou z Vrcholových Janovic (1885-1950). Sidonie, nebo používejme spíše jméno Sidi, otevřela, po stránce čtenářské pro literaturu zapálené mladé ženě třináctou komnatu. Návštěvy Sidi v krásném prostředí Potštejna s půvabnou přírodou, dekorovanou kopcovitým okolím, zříceninou pověstného středověkého hradu Potštejna a zvonivou Divokou Orlicí, řekou protínající tuto část krajiny, pro ni představovaly, jako pro každého návštěvníka tohoto místa, jisté okouzlení. Především však baronka Nádherná ukázala Mary Dobřenské žijící pro svoji rodinu a v prostředí, tak trochu ruralistickém - Potštejn byl tehdy situován trochu stranou, od hlavních směrů cest i lidského snažení, moderní pojetí světa, na základě pohledu ženy, která zcestovala velkou část Evropy a také přivedla na potštejnský zámek známé osobnosti tehdejšího literárního světa: spisovatele, novináře a později básníka Karla Krause (1874-1936) a zprostředkovala Mary i seznámení s básníkem a spisovatelem R. Mariou Rilkem (1875-1926).

A tak se postupně formuje osobnost Mary Dobřenské, [3] ženy se zájmem o literaturu, hudbu a umění. Spojuje se několik celků snah dohromady - a mimo to se Mary snaží vyvíjet aktivity související s uchováním potštejnského panství ohroženého zatížením daní - důsledku první pozemkové reformy v nově vzniklé republice.

Archivní doklady, v podobě dopisů, svědčí o stycích Mary Dobřenské s Karlem Krausem, kterého, nejen několikráte pozvala na Potštejn, ale i finančně podporovala vydávání jeho Fackl. Dochovaly se doklady o finančních příspěvcích Mary Dobřenské Karlu Krausovi - vydavateli revue Fackl ve Vídni, například z roku 1920 (kdy poskytla Krausovi na vydávání revue 200 šilinků). Mary Dobřenská si vážila Krausovy literární práce a vyjádřila to několikráte ve svých dopisech. Mezi ní a Karlem Krausem se postupně rozvinula čilá korespondence. Kraus navštívil Potštejn v roce 1918 několikrát (dochovala se dokonce pohlednice adresovaná S. Nádherné z 28. 6. 1918). A též i v červnu roku 1921, roku, kdy byl 31. 12. oficiálně přijat prezidentem republiky T.G. Masarykem. [4] V roce 1927, v době, kdy se Kraus na čas rozešel se svou životní láskou baronkou Sidonií Nádhernou, podnikl turistickou cestu automobilem na ostrov Rujanu ve společnosti Mary Dobřenské a též navštívil Potštejn. Jejich vzájemné vztahy se staly mnohem intimnější, o tom svědčí i následující dopisy, kdy si oba účastnící korespondence navzájem již tykají. Kraus zachoval přátelské vazby s Mary Dobřenskou i později a velmi si cenil jejího sponzorství a vztahu k jeho literární práci. A tak Mary ve své závěti odkázal několik rukopisů - svého díla např. Handschrift des Magiers (Fackl ze srpna 1935) a dva rukopisy bohémského básníka Petera Altenberga (1859-1919) - vlastním jménem Richarda Engländera, kterého Kraus podporoval v literární tvorbě. Rozhodně má velkou výpovědní hodnotu i několik úryvků z korespondence hraběnky Dobřenské Karlu Krausovi z r. 1921, kde je zachycen její zážitek z Krausovy prezentace: Přednáška dnes večer byla nádherná. Zcela mne uchvátila...!

Přátelství s tvůrcem Písně o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilke

V roce 1919 se vlivem okolností stala Mary Dobřenská vlastně zachráncem Reinera Marii Rilka (1873-1926). Poválečné revoluční nálady a napjatá sociální situace způsobila v Bavorsku politické změny, které vedly v roce 1919 k ozbrojeným střetům a často i vyřizování osobních účtů. Rilke, ač sám byl v této politické hře neutrální, se přes své známé - levicově smýšlející intelektuály, dostal na stranu revolučních sil a po jejich pádu mu hrozilo vězení, případně i nebezpečí života. Jedinou možností bylo, aby Rilke (zatím byl internován v podobě jakéhosi domácího vězení) rychle opustil nejistý Mnichov. Na podnět přítelkyně Sidonie Nádherné pozvala Mary Dobřenská Rilkeho do Nyonu, v tomto švýcarském místě měla horskou chatu s jménem L‘Ermitage. Mary poskytla (zřejmě i finančně přispěla Sidonie Nádherná) Rilkemu i finanční prostředky k jeho odjezdu z Bavorska a pro další existenci. (Pozvání od hraběnky zapůsobilo na příslušné osoby pozitivně, a tak Rilke mohl opustit Mnichov). První setkání známého básníka a hraběnky Mary Dobřenské se uskutečnilo na švýcarské půdě. Psal se rok 1919 a byl červen. Rilke 11. června odjel do z bavorského Mnichova a 14. června se objevil v Nyonu, poblíž tohoto místa byla situována chata Mary Dobřenské. Rilke tam prožil jen několik dní. Básníka, jak se dozvídáme z pozdějších dopisů adresovaných přítelkyni - baronce Sidonii Nádherné, však pobyt na chatě L‘Ermitage příliš neuchvátil. Po prožitých událostech plných napětí potřeboval klid a v prostorově menší chatě, kde již bylo ubytováno několik dalších hostů, což klidný pobyt vlastně neumožňovalo, a tak Rike brzy z Nyonu odcestoval. V té době byly hosty Mary Dobřenské i baronka S. Nádherná a spisovatelka Annette Kolbová, kterou Rilke dobře znal již z Mnichova. Z dochovaných osmnácti dopisů (uchovaly se pouze dopisy Mary Dobřenské, nikoliv však Rilkovy odpovědi) vyplývá, že Mary Dobřenská ráda četla Rilkovo knihy, oblíbila si jeho dílo a dokonce s ním na toto téma písemnou formou diskutovala. Zvláště ji zaujal Rilkův Malte Brigge - hrdina knihy Die Aufreichungen de Malte Laurids Brigge (kniha vyšla r. 1919 v Lipsku). Jen náhodou nedošlo k setkání Mary Dobřenské s básníkem Rilkem již dříve, v listopadu 1918, kdy byl Rilke pozván do Curychu k prezentaci svého díla spolkem Hottingen. Sidonie Nádherná tehdy poslala Rilkovi pozvání do Svatého Mořice, do svého tamního bydliště, pronajatém domku Manin sur. Rilke vážně uvažoval, že uskuteční návštěvu v Svatém Mořici, ale nastala náhlá změna situace, kdy došlo k odřeknutí Rilkeho vystoupení v Curychu, a tak barončinu nabídku odmítl. Později se Sidonie Nádherná společně s Mary Dobřenskou měly setkat s Rilkem na začátku roku 1919, ale Rilke nakonec tuto možnost odmítl. V dopise z roku 1920 se Mary zmiňuje: ... Četná místa (jde o Rilkovu knihu o Malte L. Briggovi), jež mně byla dříve nesrozumitelná, dnes jsou mi jasná, zřejmě protože jsem Vás poznala a s Vámi hovořila...

Také se v korespondenci Mary Dobřenské s pověstným básníkem dochovaly odkazy, že pisatelka - hraběnka Mary finančně podporovala Rilka a umožnila mu vlastně těmito kroky i napsat některá pozdější díla - např. Elegie z Duina a Sonety Orfeovy - z r. 1923. [5] V pozdějším dopise z r. 1934, určenému jinému adresátovi Mary odmítá dík, za to, že má podíl na Rilkově záchraně, ale zmiňuje se o tom, že ji těší, že vlastně svoji podporou Rilkemu, (především v podobě možností opustit v červnu 1919 Mnichov) přispěla k tomu, aby básník ještě vytvořil několik svých zajímavých a významných knih.

Jejich vztah postupně přešel v přátelství o tom svědčí jak zmíněná korespondence, tak i četné další zmínky týkající se samotného Rilka - např. informace od známých, kteří se setkali s Rilkem v srpnu 1919 v Paříži. Rilke však navštívil téhož roku Nyon ještě jednou - v období od 2.-13. listopadu. Viz text dopisu Mary D. Rilkemu: ... těch několik hezkých hodin u krbu, když jsem měla možnost Vám naslouchat si navždy zapamatuji a nikdy je nezapomenu! Mary Dobřenská též navštěvovala i Rilkeho přednášky v Curychu. V jediném z dochovaných deníků z let 1920 a 1921 si poznamenala jakou radost ji způsobil fakt, že ji Rilke považuje za svoji přítelkyni. Psychicky na ní velmi citově zapůsobila Rilkeho nečekaná smrt na leukémii v prosinci r. 1926 v sanatoriu ve Valmontu Vážila si však přátelství s básníkem i jeho tvorby i v době po jeho smrti. A také byla ochotna poskytnout básníkově dceři Ruth Sieber Rilke v třicátých letech, některé z Rilkových dopisů pro připravenou publikaci věnovanou básníkovi. Nakonec však dopisy nebyly publicisticky využity. Této korespondence si velmi vážila a i v době, kdy se dostala do finančních potíží a dluhů a dostala nabídku od V.A. Hecka, německého knihkupce a antikváře k výhodnému prodeji této kolekce Rilkových dopisů, tak ji odmítla. [6] Rilke půjčoval Mary též některé zajímavé knihy nebo ji doporučoval četbu knih vybraných autorů.

Nelze opomenout i intenzivní snahy Mary Dobřenské, aby se Rilkemu dostalo oficiálního uznání v Československu, kde se narodil. O tom svědčí i dopis z 1. února 1921. Rozhodně je i zajímavý i následující zápis v deníku M.ary Dobřenské z r. 1921: Úspěšný a šťastný den - Rilke mně poslal velmi krásnou knihu a roztomilý dopis. Jsem šťastná z obojího. Mary Dobřenská odpovídá Rilkemu na jeho sdělení o návštěvě Prahy. Vyjadřuje své potěšení, že se Rilke hlásí k Československu. Slíbila Rilkemu, že podnikne kroky na československém velvyslanectví ve Švýcarsku, žel není možné přesně určit, zda se jednalo jen o slovní vyjádření, v podobě obecného ohodnocení jeho díla, nebo snahu získat pro Rilka a jeho tvorbu oficiální podporu. V další části dopisu zve Mary Rilka do Čech na letní pobyt v Potštejně.

Opět se projevuje zajímavý rys osobnosti Mary Dobřenské (dále jen M.D.). Její vztah k Československu má aspekty republikánského přístupu, což je u hraběnky, navíc maďarského původu, tudíž vlastně původem cizinky, zvlášť zajímavé a příjemné.

Další písemné sdělení M. D., určené básníkovi, je dochované v podobě vánočního a zároveň novoročního přání - psáno v r. 1923, kdy žádá Rilka, aby o sobě podal zprávu. V té době ještě se rýsovala možnost setkání, nejen s Mary, ale i Sidonií Nádhernou v Loučeni, kam zvala Rilkeho též jeho příznivkyně Marie Thurn-Taxis. M. D. předpokládala, že by Rilke mohl z Loučeně zavítat na návštěvu na zámek Potštejn, žel i tato varianta setkání nakonec nebyla realizována. Ovšem poslední písemností dochovanou v archivních materiálech Mary Dobřenské, určenou Rilkovi, je dopis z května 1925. Z dopisu vysvítá, že jejich korespondenční spojení v posledních letech již vlastně neexistovalo. Pisatelka se zmiňuje, že se v myšlenkách často Rilkemu věnuje a ptá se Rilka na jeho životní situaci i nové přátelství s operní zpěvačkou Lucy Weid. Je jistě zajímavé, že přes několikeré pozvání a také při všeobecně známém zájmu Rilka o panská sídla a šlechtické životní prostředí se na potštejnský zámek nikdy nevypravil. A tak můžeme konstatovat, že přes živé přátelské vztahy s Mary Dobřenskou - Rilke nikdy Potštejn osobně nenavštívil a neměl příležitost seznámit se s jeho zvláštní romantickou atmosférou a také působivým okolím. Dle mého názoru jistě tato skutečnost připravila vnímavého Rilka o působivé emotivní zážitky, případně i zajímavou uměleckou inspiraci.

Němečtí literáti

Většina návštěvníků Potštejna a švýcarské chaty Mary Dobřenské v Nyonu, ale i přátel z řad literátů převážně německy píšících, pocházela z okruhu Reinera Maria Rilka. Je možné uvést i Roberta Musila (1880-1942) - romanopisce, esejistu - vzdělaného člověka, jehož rod pocházel z moravského Rychtářova na Vyškovsku. Musil se svoji ženou Martou byl též hostem Mary Dobřenské na potštejnském zámku v letech 1933-1934 a byl jí podporován. Vzhledem k svému protinacistickému smýšlení opouští Musil, nejprve r. 1933 Německo a v r. 1938 Rakousko a stěhuje se do Švýcarska, kde zemřel v poměrně nepříznivých sociálních poměrech v roce 1942. Musil byl nositelem Kleistovy významné literární ceny z r. 1923 a stýkal se s Rilkem, který si též cenil jeho literární tvorby.

K blízkým přátelům Mary Dobřenské patřila i prozaička Regina Ullmannová (1884-1961). Také Ullmannová měl blízko k K. M. Rilkovi. Seznámila se s ním v Mnichově již roku 1908. Rilke na Ullmannovou po tvůrčí stránce velmi zapůsobil. S Mary Dobřenskou udržovala dlouholeté přátelské styky - osobně i v korespondenční podobě. V řadě dochovaných dopisů informuje přítelkyni Mary o své literární tvorbě. [7]

Další spisovatelka z tohoto okruhu byla i Annetta Kolb (Kolbová) (1875-1967) - esejistka a publicistka. Přátelila se též s Tomasem Mannem a Schlickelem. V roce 1933 opustila Německo a odešla do Francie, později žila ve Švýcarsku a USA. Annetta Kolb byla blízkou přítelkyní Mary Dobřenské, v dochovaných dopisech z dvacátých a třicátých let minulého století se často zmiňuje o své tvorbě. Též ji informuje o připravovaných autorských čteních na které přítelkyni srdečně zve. Doporučuje Mary k přečtení i některé knihy. Obě ženy spolu často cestovaly po Evropě. Ovšem, pozdější nepříznivé finanční změny se výrazně uplatnily na úrovni životního stylu Mary Dobřenské, která později své cestování, k lítosti přítelkyně, podstatně omezila.

Dalším literátem s kterým Mary Dobřenská navázala společenské styky byl i Alfred Polgar (1873-1955) - fejetonista, autor essejů a prozaik. Žil v Berlíně a ve Vídni. Odkud odešel r. 1938 a emigroval do USA. Ve Vídni se stýkal i s Karlem Krausem.

Styky s českými literáty

Mary Dobřenská se však neomezila jen na podporu a kulturní styky s literáty - přáteli Sidonie Nádherné. Postupně si budovala přátelství s řadou dalších spisovatelů. Psala a měla zájem na návštěvě skvělého českého spisovatele Karla Čapka. Dochovaly se tři Čapkovy dopisy - z nichž jeden je psán v angličtině. Karel Čapek děkuji za milé pozvání, ale podotýká, že je musí žel odmítnout. Přesto posílá paní Mary jednu ze svých posledních knih - neuvádí však její název ani se nezmiňuje o jejím obsahu. K okruhu českých známých hraběnky Dobřenské patřil i spisovatel a novinář Jaromír John (vlastním jménem Markalous). Jaromír John, koncem dvacátých let a zvláště v třicátých letech 20. století byl v osobním i písemném kontaktu s majitelkou potštejnského panství. Několikráte též Potštejn navštívil. A dle dochované korespondence o Potštejně psal a o některých místních inspirativních místech, a zřejmě též s Mary Dobřenskou diskutoval a obracel se na ni s otázkami. O Potštejně a jeho okolí publikoval několik článků.

Mechtilde Lichnovská

Přátelství s inteligentní a vzdělanou hraběnkou Mechtilde Lichnowskou bylo jistě přínosem pro intelektuální obzor Mary Dobřenské. Spisovatelka, publicistka

žena všestranně nadaná, která se stala známou Mary Dobřenské, a navzájem se navštěvovaly. Mechtilde Lichnowskou seznámila Mary Dobřenská se svojí přítelkyní Sidonií Nádhernou. Bezesporu i setkávání a přátelství s Mechtilde Lichnowskou, návštěvy na jejím zámku v Chuchelné někdy i v doprovodu Sidonie Nádherné jistě podpořilo literární rozhled a zájmy Mary. M. Lichnowské si po literární i lidské stránce vážil i Karel Kraus.

Shrnutí

Mary Dobřenská měla hluboký zájem o literaturu a též i o její tvůrce. Z části to vyplývalo ze společenských vztahů doby a též i z jejího osobního postavení, ovšem v této záležitosti převažoval její intelektuální a osobní zájem. Je logické, že se především zajímala o literaturu, která jí byla jazykově blízká - německy psanou, ale četla i knihy v angličtině a dalších jazycích. Podpora literátů a jejich tvůrčích záměrů vyplynula z okolností ale i z její vrozené lidskosti, snažila se poskytnout finanční prostředky, ale i další hmotnou podporu svému okolí, svým blízkým, známým, ale i zaměstnancům a lidem například obyvatelům Potštejna. Můžeme i připomenout její, možná z citového zázemí vycházející krok z 28. října 1918, dne oficiálního vzniku Československé republiky, kdy poslala dopis starostovi městečka Potštejna V. Novákovi, ve kterém vítá tento den a k dopisu přiložila dva tisíce korun, jako dar dětem z místního sirotčince.

Mecenášství v oblasti literární Mary Dobřenské mělo vlastně dvě etapy: první v době jejího relativního materiálního dostatku v období od konce první světové války, až do roku 1921. V uvedeném období poskytovala hraběnka Dobřenská přímo finanční částky na podporu životních podmínek i psaní knih Karlu Mariu Rilkovi a Karlu Krausovi, přímo na vydávání jeho Fackl.

V souvislosti s několika okolnostmi se podstatně změnily materiální podmínky Mary Dobřenské, především se jednalo o již zmíněnou pozemkovou reformou v ČSR a také následné pozemkové daně. Výše daně, vyměřené majitelům velkostatku Potštejn, byla předmětem několikaletých jednání a snahy Mary Dobřenské o její snížení. Další významným kritériem finančních problémů byla skutečnost, že Mary Dobřenská žila v podstatě nad své finanční možnosti, než které jí umožňoval výnos z jejích statků a také i zřejmě její materiální situaci ovlivnily změny ke kterým došlo z hlediska poklesu hodnoty cenných papírů po ukončení první světové války. Cesty do zahraničí, pořádání koncertů na Potštejnském zámku, kam zvala např. Ondříčkovo kvarteto aj. hudebníky, četné návštěvy přátel, to vše způsobilo výrazný zásah do jejích finančních prostředků. I když později došlo k pozitivnímu vyřešení problému s placením pozemkové daně, podařilo se dosáhnout jejího výrazného snížení, rozhodně se tím nevyřešily nepříznivé hospodářské podmínky potštejnského panství. Hlavním finančním zdrojem velkostatku v době působení Mary Dobřenské byly tamní lesy. A tak finanční přísun rodiny Dobřenských spočíval především na prodeji dřeva a hlavně na výši jeho roční těžby a také jeho cenách na trhu. Pochopitelně, také se odrazila v hospodaření velkostatku Potštejn i ekonomická situace vzniklá na základě světové krize - od roku 1929.

I přes tyto nepříznivé ekonomické záležitosti pokračovala Mary Dobřenská v podpoře literátů. Když jim nemohla poskytnout přímo vyšší finanční částky, alespoň zvala své oblíbené spisovatele a přátelé do krásného prostředí potštejnského zámku na návštěvy. Pochopitelně hostům bylo poskytnuto vše, jak se sluší na řádnou a vzornou hostitelku, včetně výletů a různých kulturních akcí. Mezi četnými návštěvníky Potštejna se objevila již většinou uvedená jména Karel Kraus, Annetta Kolbová, Regina Ullmanová, Robert Musil s manželkou, Jaromír John a další spisovatelé.

Zvláště Musil jistě s radostí přivítal pozvání Mary Dobřenské k pobytu na zámku Známý spisovatel, univerzitní pedagog aj. se pro své protinacistické smýšlení dostal na index režimu nepřátelských osob v Německu, které právě proto opustil v r. 1933. A tehdy byl Robert Musil i s manželkou hostem Mary a pobývali několik týdnů na Potštejně. Vzhledem k jeho zhoršujícím se životním možnostem, které byly dovršeny roku 1938, kdy došlo k Anšlusu Rakouska Německem, (tehdy musel Musil opustit i Vídeň, kde žil v předchozích pěti letech v exilu), jistě bylo období potštejnského pobytu pro Musilovu rodinu vítané. Dá se předpokládat, že se Musil během pobytu se v Potštejně věnoval i literární tvorbě. O jaké konkrétní dílo se však jednalo zatím nelze seriozně doložit.

Je jistě zajímavé, že přátelství již zmíněné trojice žen - Sidonie Nádherné, Mary Dobřenské a Mechtilde Lichnowské válečné roky nepřerušily.Písemné vztahy, osobní setkání a návštěvy mezi zmíněnými ženami - pokračovaly (ač s určitými časovými přestávkami) i později, zvláště po ukončení 2. světové války, kdy se Mary, Sidonie a Mechtilde společně sešly v emigraci ve Velké Británii, konkrétně v Londýně.

Slovo závěrem

Předáním panství Potštejn synovi Františku Jindřichovi Dobřenskému vlastně skončila pro Mary léta věnovaná světu literatury, hudby a přátelských a myšlenkově i zážitky intelektuálně bohatých setkání. Mary Dobřenská postupně ztratila své přátelé literáty - Reiner Maria Rilke zemřel v roce 1926 na leukémii, roku 1936 opustil svět, který měl tak rád, ve Vídni i Karel Kraus. Navíc, v důsledku předání majetku synovi, k dovršení jeho plnoletosti, odchází Mary Dobřenská z krásného prostředí v okolí Divoké Orlice, z míst ji jistě milých - z Potštejna. Následující roky žije především v Maďarsku v Kópolna Nyék a také ve Vídni a Švýcarsku.

Do míst, kde se odehrávala významná setkání a která poznala návštěvy slavných intelektuálů a literátů své doby se vrací jen zřídka. Navíc ji cestování do Čech komplikuje v pozdějších letech i období 2. světové války.

Vzhledem ke svým příbuzenským vztahům ve Velké Británii žije po válce v Londýně a také i v sídle rodu Bervicků, příbuzných své nevlastní matky a též ve Švýcarsku.

Mary Dobřenská umírá ve Švýcarsku v Asconě r. 1970.

Mary Dobřenská je skutečně ženou, která splňuje, dle mého názoru, všechny předpoklady k tomu, abychom ji nazvali Evropankou - jak po stránce svého původu, života, styků a zájmů, také i znalostí světových i dalších jazyků. Její život se vymykal v mnohém životnímu stylu žen její společenské vrstvy. Ve aktivním období života se většinou nevěnovala zálibám, které naplňovaly dny a roky tehdejší šlechty - v podobě společenské prezentace - účast na honech, plesech, společenských akcích, dostizích. Její zájmy směřovaly k literatuře, hudbě, přírodě a cestování za architektonickými a dalšímu památkami v rámci Evropy. Byla známá i jako sběratelka autografů. Navíc se věnovala řadu let intenzivně i výchově svého syna.

Za svůj životní styl si vysloužila od některých svých, zvláště jí společensky odpovídajících vrstevníků i kritiku a projevy jistého přezírání či výhrad. Dle mého názoru však prožila Mary Dobřenská zajímavý život, naplněný aktivitou a snahou poznat něco víc než pouhé materiální prožitky a formální společenskou prezentaci před známými, příbuznými a širším okolím. I když sama nebyla tvůrkyní literárních děl přispěla jistým způsobem k jejich vzniku a šíření a byla též zanícenou čtenářskou literárně velmi kvalitních knih.

Rozhodně si její osud zaslouží větší pozornost a zhodnocení.

Literatura

SEKOTOVÁ,V.: Prameny k vztahům českých zemí k evropským literárním osobnostem (R.M. Rilke, K. Kraus, R. Musil, G. Kars).

In: Sborník prací východočeských archivů, č. 3, 1975.

BEZECNÝ, Z. Sidi a Mary (přátelství Sidonie Nádherné a Marie Dobřenské).

In: Sborník prací východočeských archivů, č. 8, 2000, s. 174-178.

SAK, R., BEZECNÝ, Z. Dáma z Rajského ostrova. Mladá fronta Praha, 2000.

Poznámky pod čarou

[1] Mary Dobřenská se postupně učila češtině, zpočátku vlastně jen v rámci jejího praktického využívání, později ji dával hodiny českého jazyka profesor pedagogiky na Českém vysokém učení technickém v Praze Prof. dr. J.V. Klíma. Zmíněný profesor též vyučoval syna Mary Dobřenské Jindřicha Františka. Dochovaly se i písemné doklady - pomůcky pro překlady písemných textů z němčiny do češtiny používané Prof. Klímou při výuce hraběnky Dobřenské a jejího syna.

[2 ]Mary Dobřenská si několik let dopisovala s Alicí Masarykovou a jejím prostřednictvím sdělovala své názory prezidentu Masarykovi a byla jím i osobně přijata.

[2] V zámecké knihovně byly zastoupeny staré a vzácné tisky. Zřejmě převládaly německé tisky ze 17.-18. století. V zachovaných inventárních seznamech se objevuje i exemplář německého překladu Hájkovy Kroniky z roku 1596. Z německých titulů např.: Chur Bayericher Atlas 1687.

Uvádím ještě několik děl: Philosofie naturalis, 1755, Les secrets del´ordré des franc-macons 1745 a 1748. 2 díly, blíže neurčené ve francouzštině psané modlitby, Codex Justin z r. 1652.

Z českých knih jsou zastoupeny již tituly, které nepatřily k historickému fondu např. Sedlákovy hrady a zámky.

[3] Mary Dobřenská, pochopitelně též podnikla v době svého mládí, před sňatkem v r. 1913, několik zahraničních cest - do Vídně, po Itálii aj. Přesto Sidonie Nádherná, narozená již roku 1885, byla mnohem zcestovalejší.

[4] Rilke obdržel od M. Dobřenské v lednu 1920 na adresu do Locarna 2000 franků s dodatkem, že tím podpora nekončí. Změněné finanční poměry však způsobily, že další větší částky již v následujících letech M. Dobřenská Rilkemu nemohla poskytnout.

[5] Poznámka chybí.

[6] Korespondence s knihkupcem a antikvářem V.A. Heckem trvala několik let . V dochovaných písemných materiálech je dokonce stanovena i výše nabídkové ceny. Není však v nich obsažena zmínka o některém ze zájemců, případných kupců, kteří projevili vážný zájem o koupi tohoto uceleného a z literárního hlediska velmi zajímavé celku dopisů. Archivní fond RA Dobřenských SOA Zámrsk.

[7] V dochované korespondenci s Mary Dobřenskou je též zmínka o určité finanční částce, kterou poslala Mary přítelkyni v r. 1935. Zřejmě se jednalo též o finanční pomoc spisovatelce. Tato záležitost je z hlediska celkové situace výjimečná, protože poskytování přímé finanční podpory hraběnka Dobřenská již ukončila počátkem dvacátých let 20. století.

Aktualizováno: 02.09.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Prázdninová otevírací doba ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 17.08.2018 13:19
TOPlist