Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Historické fondy VKOL ve vysokoškolské výuce historie

Pozvánka na konferenci, velikost 34 kB.

13. ročník odborné konference (23. - 24. listopadu 2004)
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska

Historické fondy VKOL ve vysokoškolské výuce historie

Libuše Hrabová

V uplynulých letech jsem se již třikrát pokusila ve svých výběrových seminářích přitáhnout pozornost mladých historiků k fondům Vědecké knihovny v Olomouci. Semináře jim měly ukázat, jaké poklady pro poznání historie fondy VKOL nabízejí. Hned na začátku musím ovšem podotknout, že to, co jako poklad knihovního fondu vidí historik, je poněkud odlišné od toho, co tam nachází ten, kdo vybírá poklady z hlediska knihovědy nebo z hlediska dějin umění. Historikovi nejde tak o krásu knihy ani o proces jejího zhotovení, nýbrž především o její obsah. Pokladem je mu kniha přinášející informace, které umožní poznání minulých dob, a to poznání jedinečné, autentické a překračující dosavadní náhled na minulost. Takových knih je v olomoucké Vědecké knihovně velké množství. Zdá se mi však, že význam těchto pokladů není dostatečně doceněn a zdaleka nejsou vytěženy a dokonce ani objeveny.

Studenti historie mají v Olomouci neobyčejnou možnost nejen v archivech, ale i v knihovnách dotknout se bezprostředně pramenů, autentických pozůstatků minulosti, a tím i dějin, o nichž tyto prameny svědčí. Na rozdíl od mnohých jiných institucí takové prameny uchovávajících jsou tyto prameny ve VKOL relativně rychle a snadno dostupné. Jde jen o to, aby mladí historici věděli, co všechno mohou pro svou práci v knihovně získat a hleděli ony poklady vytěžit. K objevování unikátních pramenů je jistě třeba víc, než schopnost hledat v katalozích a soupisech. Je tu třeba určitého rozhledu a znalosti o tom, který historický problém byl už řešen a jak byl řešen, aby bylo možno ocenit přínos pramene v knihovně uloženého. Tento rozhled bohužel nabývají studenti teprve v nejvyšších ročnících, kdy už mají za sebou své bakalářské práce a vybrali si témata prací diplomových. Zdá se mi, že ony výběrové semináře jako upozornění na možnosti, které dává VKOL a jako inspirace pro výběr tématiky výzkumu přicházejí poněkud pozdě.

Jako příklad úspěšného využití pramenů z fondů VKOL bych uvedla dvě diplomové práce. Především práci Tomáše Černušáka o historii kartuziánského kláštera v Dolanech ve 14.-15. století. Autor zde použil rukopisů tohoto kláštera k odhalení funkce jeho knihovny. Osvětlil činnost dolanského informačního centra, obrácenou proti reformačním proudům v době před upálením M.Jana Husa a po něm. Soubor rukopisů M II 91 shromažďuje protihusovské polemiky ctěpána z Dolan s mnohdy tvrdými osobními výpady. Ale tento soubor má i pozitivní rysy: polemické spisy nejdříve podávají plné znění textu, proti němuž se obrací připojená kritika, což už bohužel v moderní době nebývá zvykem.

Diplomová práce Petra Orsága se zabývala Prešpůrskými nowinami z konce 18. století, jejichž jeden ročník - 1784 - je uložen ve VKOL pod sign. 220.508. Tento ročník je úplnější než exemplář dochovaný na Slovensku a má velmi zajímavou provenienci. Patřil jednomu z bývalých redaktorů Prešpůrských nowin, ctěpánu Leškovi, superintendentu evangelických obcí v Čechách a spolupracovníku Josefa Dobrovského. Později byl v majetku významného moravského spisovatele a básníka Františka Táborského. Prešpůrské nowiny jsou jedinečným počinem z počátků českého a slovenského novinářství (jsou psány česky pro Slováky). Je to dílo mladých redaktorů ve věku 20 až 25 let, absolventů bratislavského evangelického lycea, kteří vždy rok po roce přejímali redakci. K novinářské činnosti jim otevřely cesty josefinské reformy. Byli to neobyčejně schopní novináři.Do několika maličkých stránek dokázali vložit vše, co dělá velké noviny: úvodníky, fejetony, zprávy z domova a ciziny i inzerci. Zvládali dokonale novinářské řemeslo v komunikaci se čtenáři či lépe posluchači, kteří - z velké části negramotní - si nechali noviny předčítat ve vesnických hostincích a pro úctu k psanému slovu při tom povstali.

V oblasti novin a časopisů i jinak skýtá olomoucká knihovna možnost ukázat jejich nejranější počátky v podobě ještě neperiodických tisků, a to i českých novin-letáků ze 16. století, které např. komentují Bartolomějskou noc. Je možno ukázat i exempláře prvních vědeckých periodik ze 17. století, jako jeden ročník Journal des savants (sign. 600.381) nebo Leibnizovy sborníky, např. Collectanea etymologica (22.384), v nichž se bilancuje vývoj jazykových studií a klade základ dalšímu lingvistickému bádání, z 18.-19. století třeba Dobrovského Slowanku (559.657), už specializovanou na slovanskou filologii, nebo jeden z vůbec nejstarších vědeckých časopisů, Časopis Národního muzea, který sice pod měnícími se názvy, ale s nezměněnou vysokou úrovní vychází již ve třetím století.

V oblasti dějin vědy dávají fondy VKOL studentům možnost se seznámit se zrodem moderních přírodních věd jejich postupným vydělováním z přírodní magie. Zde bych uvedla především rukopis díla francouzského humanisty Jeana Jacquése Lefevra d´Etaples (latinsky se nazýval Jacob Faber Stapulensis) De magia naturali , který existuje v jediném rukopise z roku 1535 právě v VKOL v souboru rukopisů M I 119. Autor se totiž od spisu později distancoval a nechtěl jej vydat tiskem. Do okruhu podobné tématiky patří i Ficinova Liber de sole et lumine, která je v Olomouci v prvním tištěném vydání (I 48.756). Pro dějiny věd je samozřejmě klíčovou publikací Koperníkovo dílo De revolutionibus , které má knihovna v prvním, norimberském vydání z roku 1543 (II 9251). Knihovna vlastní i spisek Johanna Joachima Rhetica, který Koperníkův objev propagoval. Doslov známého díla Tomáše Jordana z Klausenburku O vodách hojitedlných a teplicech moravských (32.427), který připojil překladatel, dává možnost poznat cesty vytváření české chemické terminologie na konci 16. století. Jinak opět lze nahlédnout do dějin vědy v tiscích Hallerovy tiskárny, vydávaných pro potřebu studentů krakovské univerzity.

Pokud se zdá, že uvedené příklady, které jsem vybrala pro vhled do minulých časů z velkého počtu různorodých pramenů ve fondech VKOL, se netýkají skutečných dějin, tedy že neslouží k přípravě studentů ke studiu dějin politických, musím připomenout - jak jsem upozorňovala už na začátku - že má jít o materiály nejen jedinečné, ale především autentické, tedy takové, které jsou součástí dění v minulosti. Většina literatury o politických dějinách, kterou najdeme ve starých i nových knihovních fondech, je zpracováním primárních pramenů, v lepším případě jejich edicí. Ale i pro politické dějiny se mohou v knihovně najít prameny jedinečné i autentické, díla, která se podílela na utváření historických epoch. K takovým patří dopis německého humanisty Ulricha von Huttena norimberskému patriciovi Vilibaldu Pirkheimerovi, který byl jako leták či brožura vydán tiskem v roce 1519 (23.856). Tento dopis je dokladem a zároveň součástí Huttenova zápasu o změnu poměrů v Německu na prahu německé reformace a obrazem politického myšlení humanistů v této epoše.

Jestliže překročím tématiku, kterou vymezuje název mého příspěvku, mohu uvést příklady pramenů, které formovaly kritická období moderní doby a zároveň jsou pro nás jejich jedinečným dokladem. Specifický pohled na prusko-francouzskou válku a pařížskou komunu podává reportáž českého novináře z USA Jonáše, která vyšla v Praze už 1871 (616.350). K Olomouci se váží dvě sbírky veršů nebo spíše kabaretních textů Hermana Steinschneidera, které zde vyšly roku 1915 (65.988 a 65.958). Jejich autor se stal později pod jménem Hanussen Hitlerovým osobním jasnovidcem. Po odhalení jeho židovského původu ho příslušníci SA zavraždili. Ve fondech je i kniha, která vyšla v srpnu 1939 v nakladatelství NSDAP pro členy NSDAP pod názvem Dokumente des Dritten Reiches (94.192). Pomineme-li informace z jejího obsahu k předehře Mnichova a 15. března 1939, je zajímavé, jak zjistil student mého letošního semináře, že tuto knihu nemají velké německé knihovny, ale více exemplářů mají knihovny české. Denacifikace knihoven v Německu zasáhla zřejmě i tento, pro poznání vlastního nacistického výkladu dějin tak důležitý dokument.

Doklady o myšlení lidí v dávných i nedávných dobách jsou pro historika pokladem, jehož hodnota předčí i nádherné rukopisy a tisky. Slavná a nádherná Bible boskovská má ve své výzdobě, ve svém jazyce, v historii vzniku a osudů knihy mnoho podivuhodných aspektů. Z historického hlediska je v ní snad nejvýznamnější přípisek, který je svědectvím doby. Tento přípisek provází písařem do biblického textu vložený Husův výklad desatera a zní: Nechaj státi, probóh!

Aktualizováno: 29.08.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 21.02.2018 16:34
TOPlist