Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Výstavní prezentace historických knižních fondů v archivu

Pozvánka na konferenci, velikost 34 kB.

12. ročník odborné konference
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska

Výstavní prezentace historických knižních fondů v archivu

Václav Bartůšek

V současné době získávají stále více na oblibě různé výstavy z rozmanitých oborů lidského poznání i činnosti, zejména ty akce, které jsou určeny ke vzdělávání široké veřejnosti zájemců o minulost i mnohé její souvislosti se současností. Prostředkem, který k tomuto cíli může posloužit je poznání našeho národního kulturního dědictví. K němu patří také historické knižní fondy. Vzhledem ke stále větší oblibě výstav kombinovaných z různých druhů pramenů, zejména muzejních předmětů, archiválií a v neposlední řadě i knih. V souvislosti s tím se nabízí otázka, zda a jak vystavovat knihy z různých knihovních, především historických nebo vzácných knižních fondů? Jaké druhy a způsoby vystavování knih lze doporučit pro určité druhy knih při jakých příležitostech, abychom dosáhly co při výstavní prezentaci co nejlepšího efektu.

Pokusy o řešení a úvahy na toto téma, zda vlastně vystavovat nebo nevystavovat, se začaly v poněkud větší míře objevovat právě v obdobích, kdy se vážně uvažovalo o přesnější definici knihovních historických fondů, [1] v souvislosti s přípravou nového knihovnického zákona v roce 2001, do něhož pak byla tato problematika rovněž zapracována, podrobněji něž tomu bylo v předešlých verzích. [2] Jisté však každopádně je, že jakmile se do vystavování knih pustíme, problémům se nevyhneme. Na tuto skutečnost zejména upozornila ve svém vystoupení na 7. odborné konferenci k problematice historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska zde v Olomouci v roce 1998 Miroslava Hejnová, vedoucí oddělení rukopisů a starých a vzácných tisků Národní knihovny v Praze. [3] Upozornila na to, že vystavování originálů z historických knižních fondů, ať již jde o knihy nebo snad dokonce o rukopisy, je v současnosti jedno z nejožehavějších témat knihovnické práce s těmito fondy. Důležitost této svým způsobem výjimečné formy prezentace matriálu široké veřejnosti nelze totiž podceňovat. Je zde však vždy určitá možnost nahradit k vystavování určený knižní dokument něčím jiným, co ho alespoň částečně, pokud možno s co největším zachováním míry věrohodnosti, zastoupí. K tomuto účelu je možné docela dobře využít např. makety, faksimile, edice, CD-ROM, diapozitivy, různé druhy reprografických kopií apod. I zde je ale třeba vzít v úvahu pořizovací náklady některých těchto náhražek, případně pracnost a nákladnost celé výstavy vůbec. Pokud se pak knihovníci, zastoupeni vedením knihovny, nebo jiní vlastníci knižního dokumentu rozhodnou pro jeho vystavování, je třeba počítat, že budou muset dodržet všechny stále se zpřísňující parametry a podmínky pro jejich vystavování. Hejnová už před pěti lety upozorňovala na to, že mají vypracovaný systém spolupráce jednotlivých správců fondů z oddělení rukopisů, starých a vzácných tisků s klimatology a restaurátory Národní knihovny v Praze.

Okolnosti nás tedy nutí hledat nějaké ulehčující možnosti a východiska v oblasti možností co nejjednodušší přípravy a provozu knihovních výstav. To se může týkat alespoň částečně i výstav z historických knižních fondů. Domnívám se, že je zde možno využít i zkušeností z pořádání výstav v jiných oborech, k nimž náleží zejména muzeologie, kde je možné využít vedle obecných zkušeností, které se týkají celkového zaměření této činnosti a jejího celkového zaměření a motivace, [4] i některou literaturu, která obsahuje některé dosud ne zcela antikvované postřehy, zejména pokud se týká přímo konkrétních oblastí a návodů. V tomto směru zde mohu připomenout zejména dílo nestora českého muzejnictví Josefa Beneše. [5] Ten srovnává nejrůznější možnosti výstavní prezentace a zabývá se využitím faksimile, modelů, maket, replik, reprodukcí a dalších náhražek originálů při výstavách. Uvádí též různé druhy výstav, které mohou vést často k inspirujícím nápadům.Velmi mnoho informací můžeme získat např. ve zde uvedeném terminologickém slovníčku. [6] Z něho se můžeme např. dozvědět jaké jsou druhy výstav a k jakému účelu se využívají. Bude potom záležet pouze na pořadateli výstavy, aby se rozhodl jaký má být cíl budoucí výstavy, jakou zvolí formu, aby dosáhl s vynaložením co nejmenších finančních a pracovních nákladů co největšího účinku a odvedl skutečně poctivou práci. Vždyť i knihovny, velkou měrou pak knihovny archivů nebo muzeí, zejména regionálních, se mohou podílet spolu s dalšími odděleními těchto pracovišť a dalšími institucemi na regionálních, zejména krátkodobých výstavách, např. při významných kulturních výročích (oslavy založení gymnázia, kláštera, tiskárny, lékárny apod.). Myslím, že by se nemělo zapomínat ani na výstavy knihovního charakteru, pořádané často např. v předsálích knihoven nebo dalších kulturních institucí. Zde je třeba především zvážit jaký způsob reprodukce je pro určitý druh dokumentů k ní určený vhodný. Tuto otázku je, podobně jako určení doby a podmínek při vystavování originálů nejlépe řešit s odborníky, neboť právě citlivost na světlo se ukazuje podle posledních výzkumů jako jedno z nejdůležitějších kritérií pro možnost přežití dokumentů, zejména papírů do budoucna.

Z takových výsledků vyšli také pracovníci X. oddělení SÚA v Praze (Oddělení péče o archivní fondy, které se zabývá konzervováním a restaurováním archiválií. Toto oddělení připravilo v roce 2002 směrnici Zásady vystavování archiválií ve Státním ústředním archivu v Praze, která byla téhož roku schválena. [7] Výchozím předpokladem směrnice je, že archivy mohou krátkodobě vystavovat originály archiválií, což potvrdil předcházející výzkum. [8] Vystavovatel, který si zapůjčuje archiválie k vystavení se však musí řídit při požádání o povolení archiválie vystavovat pokyny vedoucího restaurátorského a konzervačního oddělení, který v případě nutnosti, např. rozsáhlejší restaurace před vystavením, k němu nemusí dát souhlas. Nad tím a nad dalším plynulým postupem vystavování má dozor pověřený pracovník, kterého stanoví ředitelka SÚA nebo vedoucí příslušného oddělení. Ten zajistí např.uzavření smlouvy o výpůjčce, vyplnění Dotazníku pro zapůjčení archiválií k výstavním účelům. U dokumentů určených k vystavení vyplní pracovníci restaurátorského oddělení Protokol o stavu archiválie před výstavou, což může být doplněno i digitální fotografií. U smlouvy o výpůjčce se pamatuje i na pojištění. Z dotazníků by mělo být vlastně patrné, že budou dodržena všechna kritéria, která se týkají klimatických parametrů, požadavků na čistotu ovzduší, doporučené intenzity osvětlení a podílu ultrafialového záření při osvětlování exponátů, dodržení doporučené doby vystavení s přihlédnutím k rozdělení materiálu do kategorií podle světelné citlivosti.

Vzhledem k tomu, že škodlivé účinky světla na papír, tkaniny, psací látky apod. mají, jak bylo výzkumem prokázáno, kumulativní charakter je třeba u některých více vystavovaných archiválií (nebo jiných dokumentů) vést evidenci, jaké množství světelné energie již v minulosti absorbovala (tzv. Světelný životopis). Je rovněž nutné dodržet způsoby vystavování některých druhů archiválií, což platí pochopitelně nejen pro archiválie, ale i pro staré tisky v knižní i neknižní podobě. Pokud má tisk podobu knihy je vhodné ho instalovat do vitríny ve vodorovné nebo mírně šikmé poloze. K úpravě polohy je možno použít různých podložek ze skla, molitanu nebo plexiskla. Knihy jsou zavřené nebo pouze mírně rozevřené, aby nedošlo k poškození vazby a hřbetu. Listy vystavené dvoustrany mohou být přichyceny těžítkem z olůvek zašitých do tkaniny nebo pásky z inertní polyetylenterefrátové fólie. Tuto fólii je možné podobně jako skla využívat při instalaci jednotlivých listů ve svislé nebo ve vodorovné poloze.

V knihovně SÚA Praha máme zkušenosti s vystavováním originálů i s knihovnickými výstavami. Toto IX. oddělení SÚA se již delší dobu podílí na archivních výstavách dodáváním knižního materiálu na výstavy. Nejinak tomu bylo i na archivních výstavách, které se v nové budově od jejího otevření v roce 2001 pořádají. Několik vybraných knih bylo možno zhlédnout hned na výstavě Poklady Státního ústředního archívu, která proběhla jako zahajovací výstava v nové budově SÚA Praha v Archivním areálu v Praze na Chodovci v září a v říjnu 2001. Několik starých tisků bylo vystaveno v září a v říjnu 2002 na výstavě Česká panovnická symbolika. [9] Vývoj od středověku do současnosti. Nejvíce materiálu z historických knižních fondů však bylo v nové budově zatím vystaveno na výstavě Dějiny českého novinářství a českých novinářských spolků, kterou pořádal SÚA Praha spolu s Centrem pro mediální studia CEMES UK FSV a Syndikátem novinářů České republiky, na jejíž přípravě se podílela i pracovnice knihovny SÚA v Praze paní Dagmar Spáčilová, která spravuje v knihovně SÚA fond Sbírka novin. [10] Z tzv. knihovnických výstav, kde se používají pouze materiály zhotovené jako reprografické kopie originálů v černobílé nebo zejména i v barevné verzi, připravil pracovník knihovny SÚA Václav Bartůšek výstavu k 250. výročí příchodu piaristů do Prahy. Výstavu pořádal SÚA Praha ve spolupráci se Slovanskou knihovnou při Národní knihovně v Praze v jejích prostorách ve 3. patře hlavní budovy Národní knihovny v předsálí Slovanské knihovny. Byla přístupná v prosinci 2002 a v lednu 2003. [11] Šlo o knihovnickou výstavu menšího rozsahu, která zprostředkovávala základní informace o piaristickém řádu a o jeho složité cestě do Prahy od počátku 17. století až do poloviny století 18. a krátce i o pedagogickém působení pražské piaristické koleje (zal. 1752) a jejím místě ve středním školství města Prahy i českých zemí 2. poloviny 18. století. Na výstavce bylo možno shlédnout i okopírované archiválie, které se vázaly k vyučovacímu procesu na piaristických školách v Praze ve 2. pol. 18. století ze SÚA v Praze a Archivu hlavního města Prahy. Výstavku doprovázel ještě seminář (11.12. 2002), jehož příspěvky jsou zveřejněny na internetové adrese http://www.volny.cz/piariste.

V odpovědi na otázku zda vystavovat knihy z historických knižních fondů bychom se tedy na základě zkušeností z dosavadní činnosti knihovny SÚA spíše přikláněli ke kladnému stanovisku. Je ovšem třeba zvážit kdy a jakým způsobem tyto specifické hondy prezentovat, nemusí se jednat často ani o vystavení originálů, které by mělo být vždy jen krátkodobé, a ve většině případů brát v úvahu, že je třeba pracovat se zpracovaným materiálem a vystavování originálů i jejich zápůjčky vždy konzultovat ještě před předložením ke schválení vedení ústavu s příslušnými odborníky - konzervátory, případně i dalšími specialisty.

Poznámky pod čarou

[1] V tomto směru je vedle pravidelných seminářů, které se touto problematikou jako tento olomoucký seminář zabývají dodnes možno připomenout i několik starších zásadních prací z nich zejména práce: Voit, P.: Přítomnost a budoucnost historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska. In.: Z knihovnické praxe. Zpravodaj knihoven severní Moravy. 112/1991, s. 2-7; Khel, R.: K otázce ochrany historických knižních fondů. Čtenář, 44/1992, č. 10, s. 324-327.

[2] Zákon č. 257/ 2001 Sb. O knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon).

[3] Hejnová, M.: Problematika knihovnické práce s historickými fondy a její kontext. In.: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska 1998. Sborník z 7. Odborné konference Olomouc, 14.-15. října 1998, Brno 1999, s. 94.

[4] Srv. např. učebnice muzeologie Stránský, Z., Z.: Úvod do studia muzeologie. Masarykova univerzita, Brno 1995, zejm. s. 60; Beneš, J.: Základy muzeologie. Ústav historie a muzeologie Filozoficko-přírodovědecká fakulta Slezská Univerzita, Opava 1997, zejm. s. 98, 99.

[5] Beneš, J.: Muzejní prezentace. Knižnice Muzejní práce sv. 19, Národní muzeum - Ústřední muzeologický kabinet, Praha 1981, 383 s., obr. příl.

[6] S. 347-375.

[7] Měla 9 s. strojopisu a 4 přílohy.

[8] Probíhal v rámci tříletého grantu Vliv světla a ultrafialového záření na archivní dokumentu, který byl řešen v letech 1998-2000.

[9] Gregorovičová, E. - Sedláček. P. a kol.: Česká panovnická a státní symbolika. Vývoj od středověku do současnosti. Katalog výstavy. Státní ústřední archiv v Praze, Praha 2002, s. 52, 53.

[10] Viz katalog výstavy Dějiny českého novinářství a českých novinářských spolků. Výstava k dějinám českého tisku na území České republiky. Státní ústřední archiv - Archivní areál Chodovec. Praha 2002, 99s. Reprodukce z fondu knihovny SÚA v Praze Sbírka novin viz. s. 22, 25, 26, 28-30 a 32.

[11] Jednalo se o výstavu, která zároveň navazovala na předchozí sérii výstav, pořádaných zhruba 1x za 2 roky od r. 1993. O poslední z nich viz např. Bartůšek, Václav: Piarističtí svatí a blahoslavení a vztah slovanských zemí k nim: Návraty k výstavě.In: Miscellanea: Oddělení rukopisů a starých tisků. - Sv. 16, (1999/2000), s. 347-351. Zpráva o výstavě z prosince 2002-ledna 2003 viz např. Bartůšek, V.: Seminář a výstava k 250. výročí příchodu piaristů do Prahy. Národní Knihovna, 13, č. 3 (2002), s. 203-204.

Aktualizováno: 02.09.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Prázdninová otevírací doba ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 09.08.2018 11:21
TOPlist