Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Problematika elektronického zpracování rukopisů z hlediska Komise pro soupis a studium rukopisů

Pozvánka na konferenci, velikost 34 kB.

12. ročník odborné konference
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska

Problematika elektronického zpracování rukopisů z hlediska Komise pro soupis a studium rukopisů

Pavel Brodský

Problematika elektronického zpracování nejrůznějších materiálů se v poslední době jako nanejvýš aktuální právem objevuje v centru pozornosti. V této souvislosti však bohužel nezřídka dochází k záměně modernosti za módnost; z elektronických médií se stává svého druhu fetiš, který již nemá sloužit potřebám příslušných vědeckých disciplin, ale který naopak začíná žít vlastním životem, přičemž se snaží podstatnou měrou modifikovat nejen metodiku, ale dokonce i věcnou náplň těchto disciplin. Stručně řečeno, z poslušného služebníka se mění v nadutého pána.

Pojďme se nyní podívat na řešení této problematiky v oddělení pro soupis a studium rukopisů Archivu AV ČR, specializovaném kodikologickém pracovišti, jež ve své činnosti podléhá Komisi pro soupis a studium rukopisů, sdružující přední odborníky z oboru kodikologie i dalších příbuzných odvětví. Komise, mající za sebou již bezmála půlstoletí plodné činnosti a navazující na předchozí vydavatelskou komisi při ČAVU, byla konstituována jako vrcholný orgán české kodikologie. Nemá sice pravomoc rozhodovací a její stanovisko není právně závazné, ovšem vzhledem k její mimořádné vědecké autoritě jde nesporně o postoje odborně relevantní a reprezentativní. Její úlohu nemůže suplovat žádná jiná knihovnická, muzejní, universitní či akademická instituce.

Někdy lze slýchat námitku, že Komise pro soupis a studium rukopisů přes nezpochybnitelnou odbornou fundovanost poněkud zaspala dobu, že se dostatečně pružně nepřizpůsobila moderním požadavkům. Takové názory však svědčí pouze o neznalosti reálné situace. Komise totiž, kromě průběžných konkrétních výstupů v podobě náročných fondových soupisů, o kterých pravděpodobně podrobněji pohovoří kolega Petr, si již před řadou let vytýčila smělý cíl generálního katalogu rukopisů na území České republiky. Oddělení, ač personálně poddimenzováno, dokázalo v průběhu let přinést pozoruhodné výsledky nejen v podobě zmíněných fondových katalogů, ale též zahájit přípravné práce na uvedeném generálním soupisu; první fáze mapující rukopisné bohatství této země, z praktických důvodů rozčleněná do čtyř etap, se pomalu chylí ke konci.

Je důležité připomenout (či spíše vůbec uvést ve známost), že bývalý dlouholetý vedoucí oddělení, dnes již bohužel zesnulý dr. Jiří Pražák si díky zkušenostem ze svých studijních pobytů v Paříži již v 60. letech 20. století uvědomoval nezbytnost zapojení výpočetní techniky do soupisových prací. Uvážíme-li, že samotné PC tak, jak je známe dnes, je vynálezem až 70. let, nemluvě o technologické zaostalosti tehdejšího Československa před rokem 1989, působí výtky na konzervativnost Komise absurdním dojmem. Svědčí spíše o hlubokém podcenění práce Komise i oddělení a naopak o přeceňování některých jiných pokusů, jež se via facti pokoušejí strhnout na sebe metodické a organizační pravomoci, které jim v žádném případě nenáleží. Je zapotřebí důsledně rozlišovat mezi knihovnictvím, popřípadě knihovědou a kodikologií, byť leckomu snad rozdíly unikají.

Nálepku konzervativnosti lze akceptovat pouze v jediném směru, a to v nejlepším významu tohoto slova, jako respektování tradičních hodnot zejména metodického charakteru, jako ochotné čerpání poučení ze všeho přínosného, co generace předchůdců vykonaly. Takovéto hodnocení však není pejorativem, ale naopak nejlepším vysvědčením; je samozřejmostí, že každý vědecký výzkum (ale koneckonců i každá praktická činnost) musí stavět na výsledcích práce předchozích generací. Křečovité pokusy odhodit vše tzv. zastaralé a začínat vždy znovu od počátku jsou pošetilostí předem odsouzenou k nezdaru; historie nám ostatně přináší nemálo poučení z podobných revolucí.

Významným počinem Komise pro soupis a studium rukopisů na poli metodiky jsou známé Zásady popisu rukopisů, publikované ve Sborníku Národního muzea řady C v roce 1983. Jsou ve své výsledné podobě prací Jiřího Pražáka, Františka Hoffmanna, Jiřího Kejře a Ireny Zachové, jejich definitivní formulaci však předcházely dlouhé a pečlivé diskuse a konzultace se specialisty z dalších oborů. Výsledkem je spolehlivý návod, řadící se v rámci Evropy mezi nejnáročnější. Připočteme-li k tomu další teoretické práce, je zřejmé, že česká kodikologie disponuje metodikou, jež by jí mohl leckterý jiný národ závidět.

Je zřejmé, že za dvacet let, jež uplynuly od publikace Zásad, došlo i v kodikologii, podobně jako v jiných vědách, k nemalému pohybu. Stále naléhavěji se proto vynořuje potřeba inovovaného vydání, a to tím spíše, že původní publikace je dávno rozebrána a novým zájemcům je tedy k dispozici jen v omezené míře. Inovované Zásady musí samozřejmě odrážet všechny změny, k nimž v oboru došlo, v žádném případě to však neznamená ústup od náročného programu vytýčeného našimi předchůdci. Právě naopak; Zásady budou zpracovány v souladu s požadavky vyplývajícími z moderní kodikologické praxe, aby odrážely co nejširší spektrum požadavků badatelů přicházejících do styku s rukopisným materiálem.

Jde v prvé řadě o to, aby rukopis byl nadále chápán jako svébytný objekt poskytující množství informací z nejrozmanitějších pohledů. Jinými slovy, aby nebyly opomíjeny vnější znaky a problematika nebyla redukována pouze na textový popis, byť nikdo samozřejmě nepopírá, že text je zpravidla (i když ne vždy!) vlastní příčinou vzniku rukopisu. Znamená to pojímat kodikologickou památku jako ucelenou entitu, mající nemálo společných znaků s historickými či uměleckými památkami jiných typů. Znamená to respektovat hmotnou originalitu každé jednotliviny, včetně majetkoprávních souvislostí z toho vyplývajících, jež nemůže být negována masovým rozšířením některých textů např. prostřednictvím Internetu.

V tomto duchu oddělení pro soupis a studium rukopisů koná přípravné práce ke generálnímu katalogu rukopisů, k jehož zpracování bude přirozeně využito všech výhod, jež přináší moderní výpočetní technika. Ta ale poslouží kodikologickým pracím v jejich tradičním vědeckém pojetí; věcný obsah discipliny nebude kvůli ní redukován ani jinak modifikován. V praxi to znamená aplikaci softwaru respektujícího v plné míře požadavky kodikologie; rozhodně je odmítán postoj pokoušející se přizpůsobit vědeckou náplň oboru imaginárním potřebám výpočetní techniky. Absurdita upřednostňování techniky na úkor obsahu je tím zřejmější, uvědomíme-li si flexibilitu softwarových produktů. Stručně řečeno, výpočetní technika nám dá odpověď na ty otázky, které jí položíme. Pokusy vsugerovat názor, že je tomu naopak, že vlastní vědeckou problematiku musíme filtrovat ohledem na výpočetní techniku, připomínají tanec kolem zlatého telete.

Základem generálního katalogu rukopisů v České republice se stane vědecká databáze rukopisů. V současné době existuje provizorní návrh, na jehož základě příslušný specialista vytváří strukturu databáze; práce doposud není dokončena. Pracovní verze pak bude připomínkována členy Komise pro soupis a studium rukopisů, popřípadě konzultována též s dalšími odborníky. Na základě připomínek a doplňků bude databáze dotvořena do definitivní podoby a připravena k odzkoušení na limitovaném počtu katalogových položek. Teprve poté, po eventuálních dalších úpravách, bude provoz databáze spuštěn naplno. Ukončení těchto prací lze očekávat s největší pravděpodobností v řádu měsíců. Samozřejmě to neznamená, že podoba databáze bude stanovena jednou provždy. Její struktura je naopak vytvářena s ohledem na potřeby pružného reagování na změny, k nimž v průběhu doby dojde.

Pokud jde o plnění databáze, budou nejdříve přepsány hotové soupisy rukopisů; následně budou doplňovány další zpracovávané fondy. Souborný katalog tak bude vznikat postupně, jako sumarizace jednotlivých zpracovávaných fondů, jejichž soupisy budou samozřejmě i nadále publikovány v tištěné podobě, která stále zůstává (a nepochybně ještě dlouho zůstane) nenahraditelnou. V práci oddělení nedojde z hlediska metodického ani organizačního k výrazným změnám; rozdílem bude pouze doplňování dokončovaných fondových soupisů do rozpracované databáze, jež tak bude průběžně aktualizována. Vytvoření databáze tedy nepůjde cestou pouhé recepce výsledků cizí práce, ale cestou vlastního vědeckého výzkumu. V případě již hotových katalogů bude pečlivě ošetřena otázka autorských práv, neboť Komise pro soupis a studium rukopisů si plně uvědomuje, že i elektronické médium je svého druhu publikací, na niž se vztahují ustanovení autorského zákona.

Po stránce obsahové bude uplatněn náročný komplexní přístup, aby výsledný produkt mohl sloužit jako skutečný vědecký katalog, srovnatelný se soupisovými pracemi prováděnými vědeckými institucemi v zahraničí (jen namátkou připomínám Institut de recherches et d'histoire des textes v Paříži či Komission für das Handschritenstudium ve Vídni). Databáze jako forma souborného katalogu tedy bude obsahovat stejné položky, na jaké jsme zvyklí z tištěných katalogů; jejich počet bude ještě rozmnožen, samozřejmě s vědomím, že ne vždy mohou být všechny rubriky vyplněny. Každý záznam bude obsahovat podrobné údaje jak kodikologické, tak textové, ale i údaje o výzdobě, bibliografii, apod. Podle potřeby a možností bude záznam doplněn obrazovými přílohami, přičemž bude dbáno na jejich použitelnost z hlediska kvality; současně budou pečlivě respektována reprodukční práva institucí, jejichž vlastnictvím příslušné rukopisy jsou.

Otázkou zůstává zpřístupnění databáze. Původně bylo uvažováno pouze o omezeném zpřístupnění vybraným ústavům, katedrám, apod. Postupem doby převážil názor klonící se spíše ke zveřejnění na Internetu, aby mezera v poptávce v tomto směru nemusela být zacelována náhražkami pochybné použitelnosti. Zveřejnění ovšem přináší problémy se zabezpečením proti zneužití, se zajištěním autorských práv k jednotlivým popisům, apod. Jako možné řešení se nabízí zpřístupnění pouze částečné, úplné pak chráněné heslem nebo placené; tyto otázky je třeba ještě dořešit za součinnosti programátorů a právníků.

Kromě soupisových prací bude třeba věnovat prostor rovněž jisté prezentaci oddělení i Komise prostřednictvím elektronických médií, konkrétně na Internetu; je třeba sebekriticky přiznat, že tato problematika byla v uplynulých letech poněkud podceněna, což mohlo v nedostatečně informovaných kruzích vzbudit dojem, že reprezentativní jsou v tomto směru jiná, aktivně se zviditelňující pracoviště. Nicméně k alespoň částečné nápravě již došlo. V posledním roce byly v rámci internetových stránek Archivu AV ČR zpřístupněny stránky oddělení i Komise pro soupis a studium rukopisů, obsahující základní údaje, přehled činnosti, publikační aktivity i další aktuální materiály. Postupně se podařilo tyto stránky obsahově i formálně dopracovat, vytvořit systém odkazů a klíčových slov, takže dnes jsou již bez problému dostupné; nadále budou samozřejmě průběžně aktualizovány a obohacovány o další materiály. Lze mít oprávněnou naději, že do budoucna bude podobně dostupná i databáze rukopisů, což zajistí české kodikologii důstojné a odpovídající místo i v moderní informační epoše.

Aktualizováno: 02.09.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 21.02.2018 16:34
TOPlist