Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Komise pro soupis a studium rukopisů při Archivu AV ČR; její podíl na zpřístupňování rukopisných fondů po roce 1989 a program na nejbližší léta

Pozvánka na konferenci, velikost 34 kB.

12. ročník odborné konference
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska

Komise pro soupis a studium rukopisů při Archivu AV ČR; její podíl na zpřístupňování rukopisných fondů po roce 1989 a program na nejbližší léta

Stanislav Petr

Potřeba zpřístupnit rukopisné bohatství zanechané předchozími generacemi, které jako jedinečný a nezastupitelný pramen pro řadu vědních oborů, jež rukopisy využívají jako východisko své vědecké práce, vyvstane na určitém stupni vývoje před každým civilizovaným národem. Nejinak tomu bylo i u české společnosti, kde snahy po zpřístupnění pramenů národní minulosti můžeme pozorovat již v období první poloviny16. století, kdy se čeští humanisté snaží vydávat z rukopisů domácí kroniky, zejména ty, jež byly psány v národním jazyce. [1] Na tyto snahy navázal o 100 let později jezuitský kněz Bohuslav Balbín, který v knihovnách a archivech usilovně pátral po starých národních literárních památkách. Ten shromáždil a opsal řadu rukopisů, avšak nekladl si za úkol jejich katalogizaci, ale spokojil se pouze se seznamy knihoven, v nichž byly rukopisy uloženy. Jím shromážděné poznatky byly po jeho smrti vydány ve 3. díle jeho Bohemiae doctae r. 1777. [2] Pro tyto historiky byl prvořadý především text zkoumaného rukopisu, otázky o jeho stáří, psací látce, písmu, písařích, výzdobě, notaci, vazbě a dalších znacích si začalo klást teprve kritické dějepisectví. Mezi kritickými historiky vynikl především Josef Dobrovský (1753-1829), od jehož narození uplynulo 17. srpna 250 let. [3] Ten se již důvěrně seznámil s díly antverpských bollandistů, zejména s klasickým Mabillonovým dílem De re diplomatica libri sex, ale i s dvousvazkovým Iter Italicum, jakož i se spisy D. Papebrocka, Du Cange, učených maurinů B. Montfaucona, či německých lingvistů a historiků J. Gatterera, Heumanna, Hahna a Walthera. J. Dobrovský již systematicky pátral ve veřejných i soukromých knihovnách, zejména šlechtických a církevních, především po jazykově českých památkách. Výsledkem jeho kritického bádání po českém překladu bible, který je mj. nejstarším ze slovanských jazyků, bylo jeho rozdělení do čtyř redakcí, jež zůstává platné v podstatě i v současnosti. Mimochodem nejstarší česká bible tzv. Leskovecká či Drážďanská z 2. poloviny 14. století shořela v lovaňské univerzitní knihovně v červenci roku 1914 při vpádu německých vojsk do Belgie. [4] Dobrovský zahájil i vědecký výzkum bohemik v zahraničí. Navštívil knihovny ve Vídni, Mnichově, Erfurtu, Jeně, Hamburku, Budyšíně, Benátkách, Krakově a jinde. Vskutku historický význam měla jeho cesta iniciovaná Královskou českou společností nauk do Švédska a Ruska v letech 1792-1793. Dobrovský měl za úkol pátrat po rukopisech a tiscích odvezených z Čech a Moravy do Švédska na konci třicetileté války. Výsledkem Dobrovského bádání byly vedle jeho základních slavistických studií i soupisy jak biblických rukopisů, tak i rukopisů jednotlivých knihoven, které vzhledem k pozdějším ztrátám mají svou praktickou cenu i dnes. Profesor Karlovy univerzity Václav Vojtíšek, který jako první uvedl před 50 lety v Čechách Dainovu, dnes již klasickou knihu Les manuscrits, se o Dobrovském vyjádřil v tom smyslu, že byl kodikologem mnohem dříve, než kodikologie jako samostatná věda vznikla.

V 19. století byl zájem českých badatelů, pokud jde o zpřístupňování rukopisných fondů obrácen především k výzkumu rukopisných bohemik v zahraničí. Mezi nimi vynikli zejména dva badatelé, František Palacký (Itálie) [5] a rajhradský benediktin Beda Dudík (Itálie, Švédsko, Halič, Rusko, Uhry). [6] Dudík jako moravský zemský historiograf věnoval rovněž pozornost rukopisným sbírkám šlechtickým (Dietrichsteini Mikulov, Cerroni Brno) [7] a církevním (arcibiskupská knihovna v Kroměříži a knihovna metropolitní kapituly sv. Václava v Olomouci). [8] Teprve na samém konci 19. století došlo k vydání dosud nepřekonaných katalogů dvou nejvýznačnějších českých cisterciáckých klášterů ve Vyšším Brodě (R. Pavel) [9] a v Oseku (B. Wohlmann). [10]

Krátce po vzniku České akademie pro vědy, slovesnost a umění v roce 1890, dochází k oživení rukopisných bádání v českých zemích. Podstatnou zásluhu na tom měla Komise pro soupis rukopisů knihoven a archivů českých i rukopisných bohemik mimočeských založená v roce 1907. [11] Její péčí se podařilo vydat katalogy nejdůležitějších pražských rukopisných knihoven - Metropolitní kapituly u sv. Víta (A. Podlaha), [12] Národního muzea (F. M. Bartoš) [13]a Univerzitní knihovny. Zde se jednalo o soupis jazykově českých (J. Truhlář) [14] a jazykově německých (W. Dolch) [15] rukopisů. Katalog jazykově latinských rukopisů vydal již před tím (1905, 1906) Josef Truhlář péčí Královské české společnosti nauk. [16] Vedle těchto velkých knihoven vyšly ještě čtyři soupisy menší, Paterův soupis bohemik v knížecí knihovně Dietrichsteinů v Mikulově [17], Čelakovského soupis právních rukopisů v Archivu města Prahy [18] a Šimákovy soupisy pražské nostické knihovny a rukopisných bohemik v Lipsku. [19] Tím v podstatě vydavatelská činnost ČAVU skončila, i když Komise pokračovala ve své činnosti dále a připravovala katalogizaci dalších rukopisných fondů.

Změna nastala teprve v roce 1953, kdy byl prezídiem nově zřízené Československé akademie věd schválen návrh na zřízení Komise pro soupis a studium rukopisů, která byla od 1. ledna 1955 přičleněna k Archivu ČSAV. Stanovami bylo nové rukopisné Komisi uloženo provádět a koordinovat výzkum rukopisů literární povahy v knihovnách, archivech, muzeích a jinde uložených sbírkách. To byl zásadní rozdíl mezi novou Komisí a někdejší Komisí ČAVU, která byla pouze institucí vydavatelskou, zatímco pracovníci nového útvaru měli sami provádět výzkum rukopisů a zpracovávat nové rukopisné soupisy. Předsedou rukopisné Komise se stal profesor Václav Vojtíšek, který předsedal již někdejší rukopisné Komisi ČAVU a její členové byli jmenováni ze zástupců těch společenských věd, které z rukopisného studia buď přímo, nebo zprostředkovaně vycházely. [20] Za historiky to byli profesoři Josef Dobiáš, Rudolf Urbánek a Josef Macek, za právní historiky Jiří Kejř a filologická sekce ČSAV vyslala do Komise profesory Antonína Salače a Antonína Škarku. Postupem času se Komise rozrostla o představitele dalších vědních oborů, muzikology, knihovědce a historiky umění. Prvními pracovníky Komise pro soupis rukopisů se stali univerzitní profesoři Miroslav Boháček a František Čáda, kterým komunistický režim znemožnil po roce 1948 přednášet na právnické fakultě Karlovy univerzity, a kteří měli již z někdejší rukopisné Komise ČAVU praktické zkušenosti získané při soupisu právnických rukopisů. Ti na novém pracovišti ihned započali s přípravou nových katalogů rukopisů. Svou pozornost obrátili především k těm fondům, které byly po roce 1945 zestátněny a dříve byly buď zcela nepřístupné, nebo byl přístup k nim značně omezen. Jednalo se především o knihovny šlechtických rodů uložené buď na původních místech v zámeckých interiérech, nebo svezené do centrálních depozitářů. V průběhu 2. poloviny 50. let vyšly tiskem soupisy zámeckých knihoven v Hradci u Opavy, [21] Salmů v Rájci nad Svitavou, [22] Žerotínů v Bludově, [23] Kuenburků v Mladé Vožici [24] a v roce 1966 Metternichova knihovna v Kynžvartě. [25] Zároveň bylo započato i se soupisem středověkých rukopisů Studijní knihovny v Olomouci.

V 2. polovině 50. let došlo však i ke zpřístupnění některých dalších rukopisných fondů pracovníky působícími mimo rukopisnou Komisi. Byl to především vedoucí rukopisného oddělení Univerzitní knihovny v Brně Vladislav Dokoupil, který postupně zpracoval a tiskem vydal soupisy fondů uložených po roce 1945 v brněnské univerzitní knihovně. Dokoupil byl pro tento úkol kooptován již roku 1951 do rukopisné komise ČAVU jako její mimořádný člen. Již v roce v roce 1954 vydal soupis rukopisů zámecké knihovny hrabat Chorynských, [26] 1957 zpracoval a vydal soupis rukopisů knihovny kláštera augustiniánů-eremitů na Starém Brně. [27] V následujícím roce 1958 vydal Dokoupil soupis 110 rukopisů někdejší dietrichsteinské knihovny v Mikulově, [28] které v roce 1935 zakoupil československý stát ve dražbách knihovny ve Vídni a Luzernu. Dále jím byly v roce 1959 zpracovány a vydány soupisy rukopisů z knihoven r. 1950 sistovaných klášterů františkánů v Moravské Třebové, premonstrátů v Nové Říši a brněnských minoritů. [29] K těmto soupisům přibyl v r. 1966 i soupis rukopisů nejstaršího moravského kláštera benediktinů v Rajhradě. [30] Dva soupisy vzešly prací pracovníků Kabinetu filologické dokumentace ČSAV. Jaroslav Kadlec, Pavel Spunar a Josef Tříška vydali v roce 1958 soupis rukopisů Státních archivů v Třeboni a v Českém Krumlově a kaplanské knihovny a Okresního archivu též v Českém Krumlově. [31] Josef Vašica vydal roku 1957 katalog staroslovanských rukopisů uložených v Knihovně Národního muzea v Praze. [32]

V roce 1959 resp. 1960 se rukopisná Komise rozšířila o dva nové pracovníky, archiváře Jiřího Pražáka a romanistu Václava Černého. J. Pražák vedle úkolů na soupisu rukopisů knihovny premonstrátů na Strahově a Fürstenberků na Křivoklátě věnoval zvýšenou pozornost i teoretickým otázkám kodikologie a paleografie. Tyto zájmy umocněné i studijním pobytem v Bibliothčque national v Paríži v roce 1968 přivedly Pražáka i ke spoluúčasti na mezinárodním projektu soupisu datovaných rukopisů. Václava Černého předurčily jeho vynikající jazykové znalosti k přípravě soupisu rukopisů psaných románskými jazyky uložených v Knihovně Národního muzea. [33] Podařil se mu i unikátní nález když mezi rukopisy mladovožické knihovny objevil a rozpoznal dosud neznámé Calderonovo drama No hay que creer ni en la verdad, což mu vyneslo i ocenění španělské Akademie věd v Madridu. [34]

Ve snaze dát pracovníkům rukopisné Komise, ale i ostatním badatelům, prostor k publikování dílčích studií týkajících se rukopisných bádání, soupisů menších rukopisných fondů, které by nebylo účelné publikovat samostatně, jakož i informace o nálezech nových rukopisů, došlo v roce 1962 k založení nového kodikologického sborníku Studie o rukopisech. Pravidelnou součástí sborníku se stala i bibliografie domácí kodikologické produkce.

Po odchodu profesora Vojtíška do důchodu v roce 1968 nastoupil na místo předsedy rukopisné Komise i ředitele Archivu ČSAV právní historik, profesor Václav Vaněček. Politické události v Československu v roce 1968 přivedly na rukopisné pracoviště i nové pracovníky, kteří byli po sovětské invazi nucení opustit svá dřívější zaměstnání. Pokud jde o zpřístupnění nových rukopisných fondů vynikli především dva z nich, Bohumil Ryba, který zpracoval a připravil k vydání 3 svazky katalogu rukopisů Strahovské knihovny premonstrátů [35] a František Hoffmann, který dostal za úkol zpracovávat rukopisy třetí největší klášterní knihovny v českých zemích, po Strahovu a Vyšším Brodě, knihovny premonstrátů v západočeské Teplé.

Roku 1969 byl vydán další katalog rukopisů hradní knihovny Fürstenberků na Křivoklátě z pera Jiřího Pražáka. [36] Ten připravil a v témž roce i předložil dlouhodobý program soupisových prací v Českých zemích, jehož konečným cílem by měl být generální katalog rukopisů, který by měl zachytit veškeré rukopisné bohatství uložené v domácích knihovnách archivech a sbírkách, jakož i bohemikální rukopisy uložené v zahraničí. [37] Tento kmenový úkol, který byl schválen na zasedání rukopisné Komise v sobě soustřeďuje i veškeré dílčí úkoly, jež s přípravou generálního katalogu nedílně souvisí. Je to v první řadě evidence rukopisných fondů [38] a vypracování obecně platných zásad popisu rukopisů. K tomu se řadí zpracování fondových soupisů nejvýznamnějších rukopisných sbírek a nezanedbatelnou součástí je i budování soupisového aparátu, bibliografie kodikologické literatury, jak současná, tak i retrospektivní a příruční knihovna odborné literatury.

Sedmdesátá a osmdesátá léta přinesla vedle prací na evidenci rukopisných fondů, která měla přinést úplnější přehled o tom, kde všude jsou v českých zemích rukopisy uloženy, i další fondové soupisy rukopisů. Vedle již zmíněných tří svazků katalogu rukopisů Strahovské knihovny zpracoval B. Ryba i dodatky k Pavlovu katalogu rukopisů kláštera cisterciáků ve Vyšším Brodě [39] a rukopisů uložených v různých, především církevních fondech ve Státní knihovně v Českých Budějovicích. [40] Z fondů uložených v pražské Univerzitní knihovně byly vydány dva katalogy, a to jednak péčí E. Urbánkové a B. Wižďálkové vyšel r. 1971 soupis rukopisných bohemik Městské knihovny v Žitavě, [41] jednak Jiří Pražák vydal r. 1980 katalog rukopisů pražské knihovny křižovníků s červenou hvězdou. [42]

Především díky Jiřímu Pražákovi pokračoval i výzkum rukopisných bohemik v zahraničí, zejména v knihovnách tehdejší DDR. Pražák navštívil knihovny v Berlíně, Budyšíně, Zhořelci, Erfurtu, Halle a Lipsku a své nálezy průběžně publikoval ve Studiích o rukopisech. [43] Jiří Kejř měl možnost studovat rukopisná bohemika v knihovně Corpus Christie college v Cambridge v rámci své účasti na konferenci pro středověké kanonické právo. [44]

V roce 1985 se podařilo pracovníkům rukopisné komise splnit další s dílčích úkolů prací na generálním katalogu; bylo jím vydání Zásad popisu rukopisů. Konečnému znění zásad, které vycházely ze soupisové praxe rukopisného oddělení předcházela široká diskuse mezi zástupci vědních oborů, pro něž jsou rukopisy základním pramenem vědeckého poznání (historie, literární historie, právní historie, teologie, dějiny umění, dějiny hudby, dějiny přírodních věd). Z jejich konkrétních připomínek vznikla konečná redakce Zásad. Ty se v průběhu let se staly vítanou metodickou pomůckou pro zpracovatele rukopisných sbírek nejen v rukopisné Komisi, ale i mimo ní. [45]

Politické změny, které nastaly v Československu po listopadu 1989 přinesly nebývalé možnosti i do činnosti pracovníků rukopisné Komise. Jejím novým předsedou se stal v roce 1993 doc. Jiří Kejř, mezinárodně uznávaný znalec kanonického práva. Toho v této funkci v roce 1996 vystřídal prof. Ivan Hlaváček, tehdy vedoucí katedry pomocných věd historických na filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Intenzivně se započalo s revizí podkladů pro evidenci rukopisných fondů a jejím výsledkem byly vydané svazky Průvodce po rukopisných fondech v České republice. V roce 1995 vyšel první z nich, zachycující rukopisné fondy v zámeckých, hradních a palácových knihovnách. [46] Na něj v roce 1998 navázal svazek druhý, který obsahuje rukopisné fondy uložené v archivech. [47] Jako třetí zatím r. 2001 vyšel svazek přinášející přehled o rukopisných fondech v muzeích a galeriích. [48] Tento dílčí úkol generálního katalogu, ač ještě ne zcela dokončený, přinesl již určitější představu o množství i rozmanitosti rukopisného bohatství, které se v českých, moravských a slezských sbírkách nachází, ale i obohacení o nové, někdy nečekané nálezy neznámých rukopisů. Ze získaných informací o rukopisných fondech je již dnes možné uvažovat o jejich dalším zpřístupnění ve fondových katalozích a tím i účinnějším badatelském využití.

Nové publikační možnosti umožnily vydání již zpracovaných, nebo postupně dokončovaných fondových soupisů. Díky finanční podpoře Deutsche Forschungsgemeinschaft byl r. 1995 nakladatelstvím Böhlau v Kolíně nad Rýnem z pozůstalosti M. Boháčka a F. Čády vydán soupis středověkých rukopisů Státní vědecké knihovny v Olomouci. [49] K němu v roce 1998 vyšel i druhý svazek obsahující rejstříky, doplněné o popisy filigránů vyskytujících se na papíru příslušných rukopisů. [50] Tiskem byl v roce 1997 vydán soupis rukopisů, které dodnes zůstaly v zámecké knihovně Dietrichsteinů v Mikulově. [51] V roce 1999 vyšel dvousvazkový katalog rukopisů knihovny kláštera premonstrátů v Teplé, který zpracoval František Hoffmann. [52] Tento po Vyšším Brodě největší mimopražský klášterní rukopisný soubor informuje badatele o historii, existenci a působení tepelského kláštera, tohoto významného duchovního, kulturního i hospodářského centra, které na pomezí Čech a Bavorska působí již déle než 800 let. František Hoffmann byl i autorem dalšího fondového katalogu rukopisů Státního okresního archivu v Jihlavě, který vyšel tiskem v roce 2001. [53] Jihlavská sbírka náleží k největším a nejvýznamnějším rukopisným fondům uloženým ve venkovských archivech České republiky.

Ještě před tím však byly rukopisnou Komisí vydány dva další katalogy. Zásluhou Ireny Zachové vyšel v roce 2000 katalog sbírky Antonína Bedřicha Mitrovského, uložené v Archivu města Brna. [54] Sbírka shromážděná moravským zemským gubernátorem je cenným pramenem nejen pro historii Moravy, ale i pro historii některých měst a regionů v Čechách. Pracovník rukopisné Komise Pavel Brodský zpracoval speciální katalog iluminovaných rukopisů Knihovny Národního muzea v Praze, jenž vyšel v roce 2000. [55] Tato výjimečná pomůcka obsahuje popisy 329 rukopisů jedné z nejvýznamnějších souborů knižní malby v knihovnách v České republice.

Nové možnosti se otevřely i ve výzkumu rukopisných bohemik v zahraničních knihovnách. V roce 1990 pokračoval výzkum rukopisů v Petrohradě, 1992 a 1993 v bavorském Řezně a Mnichově. Příležitostně byla navštěvována na bohemika bohatá Rakouská národní knihovna ve Vídni. V letech 1998 a 1999 probíhal výzkum rukopisných bohemik v litevském Vilně. [56] Roku 1999 byl zahájen i systematický výzkum bohemikálních rukopisů ve vatikánských knihovnách, kde se započalo s jejich zpracováním v knihovně Palatina. [57] Tento výzkum pokračoval i v letech 2000-2003. V posledních dvou letech 2002-2003 proběhl i výzkum rukopisných bohemik v ukrajinském Lvově a iluminovaných bohemikálních rukopisů v polských knihovnách. Dílčí zprávy z těchto zahraničních výzkumů byly průběžně publikovány ve sborníku Studie o rukopisech, který v roce 2002 dospěl ke 34. svazku. [58]

Zpřístupňování rukopisných fondů probíhalo v 90. letech i mimo rukopisnou Komisi. Miladou Svobodovou byl vydán soupis jazykově českých přírůstků ke katalogu rukopisů Josefa Truhláře. [59] M. Svobodová připravuje k vydání i soupis rukopisů pražské lobkovické knihovny. Pracovníci katedry české literatury filosofické fakulty Karlovy univerzity připravují k vydání Rukověť literárních rukopisů 17. a 18. století uložených v českých muzeích. [60] J. Linda zpracovává soupis rukopisů Státní vědecké knihovny v Plzni a Západočeského muzea v Plzni. Ministerstvo kultury ČR ve spolupráci s firmou Albertina icome zpřístupnilo digitalizovaným záznamem ca 700 rukopisů a prvotisků z různých knihoven České republiky.

Program rukopisné Komise pro příštích ca 10 let bude spočívat především v plnění dílčích úkolů generálního katalogu. Jako nejbližší z těchto úkolů se jeví dokončení evidence rukopisných fondů. V současné době je připravován její čtvrtý svazek, který zachytí rukopisné fondy v centrálních knihovnách tzn. v pražské Národní knihovně, Moravské zemské knihovně v Brně, v někdejších Státních vědeckých knihovnách v Českých Budějovicích, Hradci králové, Liberci, Olomouci, Opavě a v Plzni. Zároveň budou ve čtvrtém svazku Průvodce prezentovány i rukopisy v knihovnách církevních tzn. Biskupských, kapitulních, farních a klášterních. Dokončením evidence rukopisných fondů získají pracovníci rukopisné Komise představu o rukopisném bohatství, které je v knihovnách, archivech, muzeích a dalších institucích v České republice uloženo. Z takto získaných informací bude rovněž možné stanovit hierarchii těch rukopisných fondů a sbírek, které by si zasloužily podrobnější zpracování ve fondových katalozích. Na řadě z nich byly práce započaty již v minulosti a pracovníci rukopisného oddělení archivu budou v nejbližších letech pracovat na jejich dokončení. Na dokončení svých prvních dvou svazků čeká především katalog rukopisů Strahovské knihovny premonstrátů (ca 1230 rukopisů), který připravoval Jiří Pražák, a jenž zemřel v roce 2002. Počítá se také s vydáním katalogu dvou velkých brněnských rukopisných sbírek - někdejšího Františkova muzea (přes 900 rukopisů) a farní knihovny kostela sv. Jakuba (ca 120 středověkých rukopisů). Z dalších rozpracovaných rukopisných katalogů budou pokračovat práce na soupisů rukopisů pražské maltézské knihovny (ca 300 rukopisů), biskupské knihovny v Litoměřicích a valdštejnské zámecké knihovny v Mnichově Hradišti. Před dokončením je soupis iluminovaných bohemik v polských knihovnách a k vydání se připravuje i soupis iluminovaných rukopisů Strahovské knihovny. Samostatného soupisu by se měly dočkat i rukopisy Umělecko-průmyslového muzea v Praze.

Pokud jde o rukopisná bohemika v zahraničí bude pokračovat jejich výzkum a soupis ve Vatikánské knihovně, kde se v dohledné době předpokládá vydání bohemik v knihovně Palatina. Systematický výzkum a soupis by si zasloužila rukopisná bohemika i v univerzitní knihovně ve slezské Vratislavi eventuálně i v dalších polských knihovnách.

Všechny výše jmenované fondové a speciální katalogy by měly být zpracovány podle zásad popisu rukopisů a budou vydány v tištěné podobě.Vedle tradičních tištěných katalogů se při přípravě generálního katalogu počítá rovněž s vyvinutím programu pro elektronický popis rukopisů [61]. Jednotlivé popisy by pak byly ukládány do databáze, která by v budoucnu měla být zpřístupněna i na síti internetu. To by nepochybně zlepšilo a usnadnilo zpřístupnění rukopisných fondů zejména pro zahraniční badatele.

Pokračovat by v příštích letech měly i další pomocné práce, ať již půjde o bibliografii kodikologické literatury či o průběžné budování soupisového aparátu. O své činnosti chtějí pracovníci rukopisné Komise informovat odbornou veřejnost nejen v připravovaných soupisech, ale i v dílčích studiích, které by měly být průběžně otištěny ve sborníku Studie o rukopisech. Snad touto svou činností alespoň částečně přispějí k zpřístupňování písemného dědictví minulých generací, za jehož evropskou součást se považujeme.

Poznámky pod čarou

[1] Zde je možno jmenovat alespoň kroniky Martina Kuthena (Knihopis č. 4628), Václava Hájka z Libočan (Knihopis č. 2867), Veleslavínovo vydání kronik Martina Kuthena a Eneáše Sylvia Piccolominiho (Knihopis č. 13885) a Ješínovo vydání Dalimilovy Kroniky (Knihopis č. 1810) v předvečer Bělohorské bitvy (25. 6. 1620).

[2] Posmrtně vydáno v roce 1777 hned dvakrát: jednak zderazským bosákem augustiniánem P. Kandidem od sv. Terezie, jednak strahovským premonstrátem Karlem Rafaelem Ungarem . Bohuslai Balbini rerum Bohemicarum scriptoris inclyti Bohemiae doctae tractatus II us, in quo bibliothecae veteres et plurium ad historiam patriam illustrandam manuscriptorum librorum tituli recensentur. Opus posthumum ex manuscriptis authoris collectum, quod notis et praefatione de fatis bibliothecarum Bohemiae illustratum edidit P. Candidus a S. Theresia.

[3] Srv. o něm referát: Stanislav Petr, Josef Dobrovský a jeho přínos k výzkumu literárních rukopisů, přednesený na konferenci pořádané Slovanským ústavem AV ČR k 250. výročí narození Josefa Dobrovského (v tisku).

[4] Dobrovský o bibli pojednal ve studii, Ueber den ersten Text der böhmischen Bibelübersetzung. In: Neuere Abhandlungen der Königlichen böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften, 3, 1798, 240-266. Z moderní edice dochovaného textu Drážďanské bible vyšly prozatím 4 svazky, Staročeská bible Drážďanská a Olomoucká 1 Evangelia, Praha 1981, 2 Epištoly, Skutky apoštolů, Apokalypsa, Praha 1985, 3 Genesis - Esdráš, Praha 1988, vydal Vladimír Kyas, 4. Tobiáš - Sirachovec, Paderborn 1996, z pozůstalosti V. Kyase vydali Hans Rothe a Jaroslava Pečírková . Faksimile dochovaných reprodukcí Drážďanské bible vyšlo v 1. sv. edice Biblia Slavica: Die alttschechische Dresdner Bibel, Drážďanská anebo Leskovecká bible. Biblia Slavica I/1, Hrsg. Reinhold Olesch u. Hans Rothe, Paderborn 1993.

[5] Franz Palacky ,Litterarische Reise nach Italien im Jahre 1837 zur Erfoschung von Quellen der böhmischen und mährischen Geschichte. Prag 1838.

[6] Beda Dudík, Iter Romanum I-II, Wien 1855. Týž, Forschungen in Schweden für Mährens Geschichte. In: Aufträge des hohen mähr. Landesauschusses im Jahre 1851 unternommen und veröffentlicht. Brünn 1852, týž, Mittheilungen eines Schreibens desselben aus Stockholm, 24. Juni 1851. Sitzungs-Berichte Wiener Akademie 7, s. 238-242. Týž, Historische Forschungen in der kaiserlichen öffentlichen Bibliothek zu St. Petersburg. In: Sitzungs -Berichte der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften, Phil.-Hist. Classe, Bd. 95, (1879), Wien 1880, s. 329-382. Týž, Archive in Königsreiche Galizien und Lodomerien. Archiv für österreichische Geschichte, Bd. 39, 1868, s. 1-222, týž, Notaten über die Manuscripte des Ungar. National-Museum in Pest. Notizen-Blatt 1861, č. 3, s. 23n.

[7] B. Dudík, Mährens Geschichtsquellen, J. P. Cerroni's Handschriften-Sammlung. Brünn 1850. Týž Handschriften der fürstlich Dietrichstein'schen Bibliothek zu Nikolsburg in Mähren. Wien 1868. (Otisk z Archiv für österreichische Geschichte, Bd. 39, 1868, s. 418-534).

[8] B. Dudík, Bibliothek und Archiv im fürsterzbischöflichen Schlosse zu Kremsier. Wien 1870, týž, Handschriften der Bibliothek des Metropolitancapitels in Olmütz. Sitzungs-Berichte der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften, Phil.-Hist. Classe, Bd. 81, 1876, s. 141n

[9]?Raphael Pavel, Beschreibung der im Stifte Hohenfurt befindlichen Handschriften. In: Xenia Bernardina 2, Wien 1891, s. 165-461.

[10] Bernhard Wohlmann, Verzeichniss der Handschriften in der Bibliothek des Stiftes Ossegg. In: Xenia Bernardina 2, Wien 1891, s. 115-164.

[11] K historii vzniku rukopisné Komise srv. S. Petr, Komise pro soupis a studium rukopisů Akademie věd České republiky (Historický přehled). In. Práce z dějin Akademie věd. Seria A, Fasc. 5, Praha 1997, 265-295.

[12] Adolf Patera, Antonín Podlaha, Soupis rukopisů knihovny metropolitní kapitoly pražské. První část A-E. Praha 1910. K vydání srv. tamtéž předmluvu Josefa Vítězslava Šimáka s. V-VIII, který byl k jejímu sepsání pověřen rukopisnou Komisí. Druhý díl vydal A. Podlaha, Soupis rukopisů knihovny metropolitní kapitoly pražské. Druhá část F-P, Praha 1922.

[13] František Michálek Bartoš, Soupis rukopisů Národního musea v Praze I, II. Praha 1926, 1927.

[14] Josef Truhlář, Katalog českých rukopisů c. k. veřejné a universitní knihovny pražské. Praha 1906.

[15] Walter Dolch, Katalog der Deutschen Handschriften der k. k. öff. u. Universitäts Bibliothek Prag. Prag 1909.

[16] Josephus Truhlář, Catalogus codicum manu scriptorum latinorum qui in C. R. bibliotheca publica atque universitatis Pragensis asservantur. Pars prior, Pragae 1905, Pars posterior, Pragae 1906.

[17] A. Patera, Bohemika knížecí dietrichsteinské knihovny v Mikulově. Praha 1915.

[18] Jaromír Čelakovský , Soupis rukopisů chovaných v archivu král. hlav. města Prahy. Praha 1907.

[19] J. V. Šimák, Bohemica v Lipsku. Praha 1907. Týž, Rukopisy majorátní knihovny hrabat z Nostitz a Rhienecka v Praze. Praha 1910.

[20] O počátcích rukopisné Komise ČSAV srv. Václav Vojtíšek, Naše rukopisné bohatství 2, s. 51n. Též Miroslav Boháček, Ústřední Archiv ČSAV jako pracoviště komise pro soupis a studium rukopisů. In: Archivní zprávy ČSAV 1, 1970, s. 25-32, týž, Úvodní slovo, StR 1, 1962, s. 1. Ke složitému vývoji vzniku rukopisné Komise srv. J. Beran, Počátky soupisu rukopisů v Československé akademii věd. StR 31, 1995-1996, 119-152.

[21] František Čáda, Rukopisné svazky zámecké knihovny v Hradci u Opavy. SlSb. 53, 1955, s. 283-292.

[22] Týž,Rukopisy knihovny státního zámku v Rájci nad Svitavou. SNM ř. C, sv. 1 (1956), zvl čís., s. 13-68.

[23] M. Boháček, F. Čáda, Žerotínské rukopisy bludovské. SNM ř. C, sv. 3 (1958), č. 3-4.

[24] M. Boháček, Rukopisy mladovožické zámecké knihovny. SNM ř. C, sv. 6 (1961), č. 1-2.

[25] F. Čáda, Rukopisy knihovny státního zámku v Kynžvartě. Praha 1965.

[26] Vladislav Dokoupil, Soupis rukopisů býv. zámecké knihovny hrabat Chorinských ve Veselí n. Mor. uložených v Universitní knihovně v Brně. Brno 1954.

[27] Týž, Soupis rukopisů knihovny augustiniánů na St. Brně. Praha 1957.

[28] Týž, Soupis rukopisů mikulovské dietrichsteinské knihovny. Praha 1958.

[29] Týž, Soupis rukopisů z knihovny minoritů v Brně, františkánů v Moravské Třebové a premonstrátů v Nové Říši. Praha 1959.

[30] Týž, Soupis rukopisů knihovny benediktinů v Rajhradě. Praha 1966.

[31] Jaroslav Weber (Kadlec), Josef Tříška, Pavel Spunar, Soupis rukopisů v Třeboni a v Českém Krumlově. Praha 1958.

[32] Josef Vašica, Josef Vajs, Soupis staroslovanských rukopisů Národního musea v Praze. Praha 1957.

[33] Václav Černý, Les manuscrits néolatins de la Bibliothčque du musée National de Prague. Praha 1964. Václav Cerný pořídil i soupis rukopisů psaných románskými jazyky v pražské maltézské knihovně. Les manuscrits, en langues néolatines de la bibliothéque du Grand Prieuré de l'Ordre des Chevaliers de Malte á Prague. SNM ř. C, sv. 8 (1963), č. 3, s. 109-169.

[34] V. Černý, Una nueva comedia de Calderón. Atlántida 4, 1966, č. 22, 394-419.

[35] Bohumil Ryba, Soupis rukopisů Strahovské knihovny. Díl III. Praha 1979. Týž, Soupis rukopisů Strahovské knihovny. Díl IV. Praha 1970, Díl V., Praha 1971.Soupis rukopisů Strahovské knihovny. Díl VI/2. Rejstřík k dílu III, IV, V. Praha 1979.

[36] Jiří Pražák, Rukopisy křivoklátské knihovny. Praha 1969.

[37] J. Pražák, Souborný katalog rukopisů. StR (8) 1969, s. 65-103.

[38] J. Pražák, K evidenci literárních rukopisů v archivech, knihovnách a muzeích. AČ 21, 1971, 248-250. Týž spolu s F. Hoffmannem, Průvodce po rukopisných fondech českých zemí. StR 11, 1972, 99-112. Tíž, K evidenci rukopisných fondů. StR 16 1977, 117-125.

[39] B. Ryba, Rukopisy kláštera ve Vyšším Brodě. Sv. 2/1 a 2/2. České Budějovice 1980.

[40] Týž, Rukopisy biskupské knihovny v Českých Budějovicích. České Budějovice 1974. Soupisy rukopisů a starých tisků z fondů Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích. České Budějovice 1985.

[41] Emma Urbánková, Bedřiška Wižďálková, Bohemika z Městské knihovny v Žitavě. Praha 1971.

[42] J. Pražák, Katalog rukopisů křižovnické knihovny, nyní deponovaných ve Státní knihovně České socialistické republiky v Praze. Praha 1980.

[43] Z berlínských bohemik. StR 9, 1970, 101-123. Středověká bohemika budyšínské kapitulní knihovny. StR 11, 1972, 99-112. Středověká bohemika v Halle a Dessavě. StR 15, 1976, 69-81.

[44] Referát z konference otištěn In: The Medieval Canon Law in Manuscripts of Bohemian Libraries. - In: Proceedings of the Seventh International Congress of Medieval Canon Law - Monumenta iuris canonici. Series C: Subsidia. Vol. 8. Citta del Vaticano 1988, s. 153-168.Výsledky svých bádání zúročil ve studii:Díla pražských mistrů v rukopisech knihovny Corpus Christi College, Cambridge. - In: AUC-HUCP. - T. 26, fasc. 2 (1986), s. 109-148.

[45] Ústřední archiv ČSAV - Komise pro soupis a studium rukopisů. Zásady popisu rukopisů. SNM ř. C, sv. 28 (1983), č. 2, s. 49-95.

[46] Rukopisné fondy zámeckých, hradních a palácových knihoven. (Průvodce po rukopisných fondech v České republice sv.I). K tisku připravili Antonín Kostlán, Stanislav Petr, Marie Tošnerová. Praha 1995.

[47] Rukopisné fondy archivů v České republice. (Průvodce po rukopisných fondech v České republice sv. II). K tisku připravili Pavel Brodský, Marta Hradilová, S. Petr, M. Tošnerová. Praha 1998.

[48] Rukopisné fondy muzeí a galerií v České republice. (Průvodce po rukopisných fondech v České republice sv. III). K tisku připravili P. Brodský, M. Hradilová, S. Petr, M. Tošnerová. Praha 2001.

[49] M. Boháček, F. Čáda, Beschreibung der mittelalterlichen Handschriften der Wissenschaftlichen Staatsbibliothek von Olmütz. Bearbeitet von Franz und Maria Schäfer. Herausgegeben von Hans-Bernd Harder und Hans Rothe. Köln-Weimar-Wien, Böhlau Verlag 1994, 640 s. (Bausteine zur Slavischen Philologie und Kulturgeschichte. Reihe C: Bibliographien Neue Folge Bd. 1 /3/).Köln 1994.

[50] (M. Boháček, F. Čáda) Beschreibung der mittelalterlichen Handschriften der Wissenschaftlichen Staatsbibliothek von Olmütz. Registerband. Herausgegeben von Hans Rothe. Böhlau Verlag - Köln, Weimar, Wien 1998

[51] S. Petr, Soupis rukopisů zámecké knihovny v Mikulově. SNM ř. C, 39, 1994, č. 1-2, s. 33-80.

[52] F. Hoffmann, Soupis rukopisů Knihovny Kláštera premonstrátů Teplá. Díl. 1.-2. Praha 1999.

[53] F. Hoffmann, Soupis rukopisů Státního okresního archivu v Jihlavě. Jihlava 2001.

[54] Irena Zachová ve spolupráci se Stanislavem Petrem, Soupis sbírky rukopisů Antonína Bedřicha Mitrovského v Archivu města Brna. Archiv Akademie věd ČR, Archiv města Brna, Praha-Brno 1999 (vyšlo v dubnu 2000).

[55] Pavel Brodský, Katalog iluminovaných rukopisů Knihovny Národního muzea v Praze. Praha 2000.

[56] S. Petr, Bohemikální prvotisky a paleotypy v knihovně Litevské Akademie věd ve Vilniusu. In. Sborník k 80. narozeninám Mirjam Bohatcové, Praha 1999, 249-271.

[57] S. Petr, L'analisi dei manoscritti di argomento boemistico nella Biblioteca Vaticana. Bolletino dell' Istituto storico Ceco di Roma, Fasc. 3, 2002, 56-70.

[58] S. Petr, Výzkum rukopisných bohemik v petrohradských knihovnách. StR 28, 1991, s. 125-144. Týž, Rukopisná bohemika v Řezně. StR 30, 1993-1994, s. 67-118. Týž, Český Starý zákon královny Kristiny ve vatikánské knihovně. StR 33, 1999-2000, s. 201-227

[59] Milada Svobodová, Katalog českých a slovenských rukopisů sign. XVII získaných Národní (Universitní) knihovnou po vydání Truhlářova katalogu z roku 1906. Praha 1996.

[60] K projektu srv. Radek Lunga, Výzkum jazyka a literatury raného novověku v Čechách na Moravě a ve Slezsku - výsledky a výhledy projektu Rukověť rukopisů Čech, Moravy a Slezska 17. a 18. století. Ricerche Slavistiche, vol. 44, 1997 (Rivista dell' Universitŕ degli studi di Roma La Sapienza Dipartimento di Studi Slavi e dell'Europa Centro - Orientale Fondata da Giovanni Maver), Roma 1999, 389-400.

[61] Více o tom příspěvek P. Brodského otištěný v tomto sborníku.

Aktualizováno: 02.09.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 22.05.2018 14:57
TOPlist