Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Rychlá voda horší než pomalý oheň

Pozvánka na konferenci, velikost 34 kB.

11. ročník odborné konference
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska

Rychlá voda horší než pomalý oheň

Vrbenská Františka, Fibichová Irena

Jestliže se obáváme rozpadu dokumentů tištěných na tzv. kyselém, dřevitém papíře a pokoušíme se tento pomalý oheň (slow fire) zastavit, měli bychom se neméně varovat záplav, které se stávají průvodním jevem klimatických změn, v současné době už stěží zpochybnitelných. Odborníci předpokládají, že příštích deset let by mělo častěji přinášet situace podobné létu 1997 nebo 2002. Z každé katastrofy je však zapotřebí přinést si poučení, informace, jejichž rozborem a následnou aplikací poznatků se můžeme bránit proti rizikům.

Voda předstihuje čas

Škody, k nimž v onom kritickém srpnu došlo, by byly ještě horší, nebýt draze vykoupených zkušeností z povodní v roce 1997, k nimž došlo především na Moravě. Mnohá opatření, která zachránila nejen knihovní fondy kulturních institucí, byla reakcí na takřka modelové situace z této doby. Přesto se leckde opakovaly stejné scénáře: fondy umístěné z nedostatku vhodnějších prostor do suterénních místností , knihy stojící v policích těsně nad podlahou (v souvislostech se srpnovou pětisetletou vodou to působí až komicky, ale v záchraně před vodou hrají význam i centimetry), nedostatečně zajištěná vyústění kanalizace . V prvé řadě však rozsudek nad četnými knihovními a dalšími kulturními sbírkami vynesl zřejmě nedostatečný odhad rychlosti a míry postupu záplav, nebo (podle jiných názorů) selhala informovanost.

Instituce i soukromé osoby dokumenty ze svých knihoven včas přemísťovali do míst, která jim měla zajistit bezpečí... podle předběžných odhadů. Mimoto docházelo k poškození a zničení knihovních sbírek spodní vodou či kanalizací rovněž v lokacích, které by teoreticky neměla povodeň vůbec zasáhnout. Ukázalo se, že voda vystoupila dokonce do prostor, které se nacházely poměrně vysoko v terénu nebo že dolů do budovy situované hned pod hřebenem kopce stekl po části svahu dešťový příval a pronikl tak do depozitu umístěného v suterénu.

Zkušenosti potvrzují, že je naprosto nezbytné mít dobře připravený evakuační plán včetně vytipovaných, snadno dosažitelných a bezpečných prostorů náhradního uskladnění; navzdory tomu pak mohou nastat nepředvídané nesnáze. Základní problém přináší rozhodování, zda vůbec a v který okamžik začít s evakuací sbírek - což znamená organizační, pracovní a finanční zátěž, ale také určité ohrožení sbírek, byť v neporovnatelně menší míře. Není jednoduché v pravý okamžik určit, že ohrožení dosahuje onoho kritického stupně, při němž je nezbytné přemístit i několik desítek tisíc svazků nejen v rámci jediné instituce, ale třeba dopravit je do jiné lokality.

Je nutné si uvědomit, že při tak dramatické situaci se mohou dopravní tepny stát velmi rychle neprůjezdnými (příliš hustý provoz nebo zaplavené komunikace), takže auto s knihami se už prostě nedostane dál. Technika bude selhávat, telefonní spojení se přeruší, při výpadcích elektrického proudu velmi rychle doslouží také mobilní telefony. Budova, v níž je ohrožená knihovna umístěna, velmi pravděpodobně bude dříve či později evakuována, takže hrozí, že se nepodaří včas odvézt fond nebo zachraňovat postižené svazky. A závažné škody nejspíše vzniknou i v případě, že sbírky nebudou přímo zasaženy vodou.

Vůbec není východiskem přemístit svazky na vyšší police, zejména pokud fond uložen v dřevěných regálech. Krom toho, že v srpnu 2002 voda tyto dokumenty v bezpečí dostihla, stačí zvýšená vlhkost v zaplavených prostorách, aby knihy nad úrovní hladiny nasály vodu z ovzduší a nabobtnaly. Dřevěné regálové konstrukce - které samy účinkem vlhka pracují - vzápětí popraskají, zhroutí se a shodí svůj náklad knih do jezera ve skladišti. K zborcení polic tlakem vody může také dojít už v okamžiku, kdy je prostor zaplavován. Kinetická energie přívalové vlny poškodí mechanicky i knihy. Avšak také v solidních a důkladně upevněných kovových regálech knihy zbytnělé či dokonce slepené vlhkostí působí problémy - není pak možné je bez použití hrubé síly vyjmout. Jakmile listy dokumentu zvětší svůj objem, začne se poškozovat a praskat jeho vazba. Destruktivní a nevratné anebo jen obtížně odstranitelné změny postihují veškerý materiál z kůže; záležitosti kolem mokrých knih a listin psaných na pergamenu by si zasloužily samostatný komentář.

Dokumentům umístěným v ochranných obalech (nejlépe z lepenky archivních kvalit) se dostává jisté výhody: obal by je měl alespoň nějakou dobu uchránit před nejhorším. Jinak jsou knihy kromě různých stupňů zvlhnutí a promáčení a níže uvedené eventuality mechanického poničení postiženy bahnem a kaly v záplavové vodě, která je navíc většinou kontaminována; hrozí i nebezpečí chemického znečištění. Biologické nečistoty (dochází například k zasažení obsahem kanalizace) jsou nezřídka tak agresivní, že desinfekce musí být prováděna opakovaně, často selhává, případně vůbec nepřichází v úvahu a fond, pokud pro jeho archivní či historickou hodnotu není nutné najít jiné řešení, musí být kvůli riziku infekce zlikvidován; někdy je z důvodu kontaminace nezbytné odstranit rovněž zařízení knihovny.

Pokud je dokument, zvlášť jedná-li se o vázané tisky na kvalitním (nikoliv křídovém) papíře, ponořen ve vodě celý, vypadá prognóza o něco lépe, než když je pouze zvlhlý nebo mokrý - jinak totiž nabízí živnou půdu pro plísně, které jsou velmi agresivní a životaschopné. Za příznivé teploty se objeví do čtyřiadvaceti hodin a destrukce svazku začíná, ani není podmínkou, aby se dostal do přímého kontaktu s vodou, své udělá už vysoká relativní vlhkost. Protože vstup do zasažených objektů je zpravidla povolen až poté, co klesla hladina záplavy, je napadení plísněmi největším ohrožením.

Zachraň, co můžeš

Dokumenty jsou z velké části smetené nebo popadané z regálů v jedné zmatené směsi, pokryté bahnem, plesnivé, s polámanými vazbami a potrhanými listy. Stále ještě zbývá reálná naděje na jejich záchranu - alespoň části z postižené sbírky. Ovšem i v optimálním případě dokumenty napříště ponesou stopy poškození a řadu z nich čeká restaurátorský zásah či převazba. Bohužel, pro knihy na křídovém papíře se u nás zatím mnoho šancí nenabízí, ačkoliv v zahraničí recepty na jejich záchranu existují a budou nyní testovány také v naší republice.

Tomu všemu předchází poměrně svízelná cesta resuscitace sbírky zasažené vodou: mnohokrát skandované heslo zamrazit, zamrazit! nemusí být pro každou knihu jediným řešením - leckdy je ideální sušit opatrně přímo na vzduchu. V zásadě však technologie zamražení dovoluje zachránit větší objemy dokumentů, případně u malého množství postižených materiálů získat čas k šetrnému zásahu ve vhodnou chvíli. Nicméně zamražení je až druhým krokem k uzdravení promočených a poničených sbírek. Prvním a nejzásadnějším opatřením je totiž jejich vyzdvižení ze zdevastovaného prostoru depozitáře, omytí - pokud možno, protože v leckteré postižené knihovně přestane fungovat přívod vody a elektřiny - a uložení do polyetylénových nebo mikroténových obalů, označených alespoň stručnými údaji o svém obsahu.

Vyplatí se mít k dispozici v rámci preventivních opatření příruční zásobu předmětů a materiálů, které jsou při záchranných pracích nezbytné. Dojde-li k takové kalamitě, jakou je povodeň, nelze spoléhat na dostupnost potřebných igelitových fólií nebo sáčků, přepravek, respirátorů, desinfekčních prostředků, rukavic a dalších důležitých věcí. Zvýšená poptávka a stávající omezení v dopravě z nich učiní nedostatkové zboží. Stejně tak je užitečné mít uzavřenou předběžnou dohodu s některým mrazírenským provozem. Lhůta, v níž je dokument zamražen, rozhoduje o jeho přežití, a jak už bylo naznačeno, všechny vymoženosti moderní techniky ho nevrátí před tuto chvíli a před stupeň zásadního poškození, k němuž došlo. Zamražení sice zastaví destruktivní procesy, ale neodstraní jejich následky, proto pozor na zbytečné prodlevy.

Je lépe, když je dokument v první fázi zamražen na hlubší teplotu, vznikají totiž jemnější krystalky ledu, které papíru tolik neublíží: většinou je doporučována teplota kolem -25 oC. Ale i když jsou poškozené sbírky šťastně v mrazírnách (komunikace totiž stále nemusí být sjízdné), starosti teprve začínají... jednak s nemalou úhradou za jejich dlouhodobé uchovávání pod bodem mrazu a pak, zamražené materiály je nutné nejprve vysušit, poté desinfikovat a sterilizovat.

V současné době se naskýtá několik metod vysoušení s různou mírou vhodnosti a efektivnosti podle různých typů knihovního fondu. Pro vzácné dokumenty s výhradou materiálů na vysoce nasáklivých papírech je možné využít vakuové vymrazování (lyofilizace, vakuová sublimace), nebo velmi šetrnou technologii vakuového balení , která je však časově náročná - svazek je nutné opakovaně balit do netkané textilie nebo vhodného typu papíru, aby se tak odstranila vlhkost. Nevhodné pro jakoukoliv knihovní sbírku je sušení horkým vzduchem (papír zkřehne), zato technologie sušení vzduchem s regulovanou teplotou a vlhkostí je finančně dostupná a podává dobré výsledky - hodí se především pro novodobý knihovní fond (19.-20. století). Vakuové sušení při podmínkách nad bodem mrazu, konkrétně při teplotě ke 30 oC, je další eventualitou, i když v zásadě nedosahuje tak dobrých výsledků jako vakuové vymrazování; technologie mikrovlnného vysoušení nabízí zajímavou a zřejmě schůdnou cestu k vysoušení, podmínkou je však homogenní mikrovlnné pole a individuální příprava dokumentů k vysoušení.

Už některé metody vysoušení výrazně omezují mikroorganismy, které během záplav a post-povodňových destruktivních procesů kontaminovaly zachraňované dokumenty, přesto je spolehlivější svazky ošeřit sterilizací nejspíše etylén oxidem ve speciálních komorách. Sbírky sušené pomocí vakuových technologií budou spíše náchylné k recidivám plísňového bujení než ty, které prošly teplovzdušným vysoušením. Usušené dokumenty podle jejich hodnoty a potřeb správce fondu / vlastníka dokumentu převezmou restaurátoři. Dále je žádoucí uložit postižený titul do ochranného obalu, převést poničené dokumenty na mikrofilm anebo je digitalizovat...

Spousta práce nejen pro knihovníky...

Ještě ani neopadly povodňové hladiny, když se začaly odvíjet akce, jejichž cílem byla záchrana dokumentů a náprava škod. Na přelomu roku už pozvolna ubývaly zamrazené knihovní dokumenty z mochovského provozu na Kladně, díky vstřícnému přístupu vlády a Ministerstva kultury ČR se rozběhlo se hned několik postupů vysoušení a systematická, avšak náročná náhrada či reformátování poničených nebo ztracených titulů. Přesto všechny pozitivní kroky posledních měsíců nevyváží škody, k nimž došlo, nenahraditelné a tolik bolestné kulturní ztráty, před nimiž pohasly dokonce obavy z ohňů stravujících křehký, kyselý papír. Proti záplavám, které ohrožují knihovní sbírky, si musíme přichystat zbraň: prozíravost, pohotovost, připravenost... prevenci.

Aktualizováno: 02.09.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 21.02.2018 16:34
TOPlist