Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Knihopis - jeho počítačová podoba, současnost a budoucnost

Pozvánka na konferenci, velikost 34 kB.

11. ročník odborné konference
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska

Knihopis - jeho počítačová podoba, současnost a budoucnost

Václav Pumprla

Od srpna letošního roku jsem se stal hlavním řešitelem (i když jsem ještě krátce zaměstnancem Muzea Komenského v Přerově) badatelského programu Clavis monumentorum litterarum Regni Bohemiae /dále jen CML/, který se začal realizovat na půdě Ústavu pro klasická studia AV ČR v Praze v roce 1993. Krátkou dobu byl v letech 1997-2000 finančně podporován i Grantovou agenturou ČR. Hlavním úkolem CML je sepsat českou literární produkci od počátku české státnosti až do roku 1800 a podat ji badatelům v elektronické podobě tak, aby byla využitelná nejen prezenčním způsobem, ale aby jí mohli absenčně využívat badatelé u nás i v zahraničí. Práce se soustředily zhruba do 6 oblastí:

  1. institucionální, personální a technické zabezpečení projektu,
  2. spolupráce v rámci České republiky,
  3. digitalizace obrazových dat (pramenů),
  4. digitalizace textových dat (sekundární literatury),
  5. vědecké zpracování, zpřístupnění a prezentace výsledků projektu,
  6. mezinárodní spolupráce.

Cílem projektu CML je tedy vytvořit otevřený počítačový databázový textově-obrazový informační systém, který podchytí a v pokud možno účelové podobě zpřístupní všechny památky písemnictví v historických zemích Koruny české až do roku 1800 /včetně/, tj. písemnictví bohemikální provenience v užším slova smyslu, které je zatím chápáno v užší podobě významu pojmu bohemikum. V budoucnu by se program CML mohl rozšířit i na bohemika v širším slova smyslu. Vše ale bude záležet na tom, jak se zvládne tato první etapa projektu. Program zatím směřuje především k dokumentaci tištěných literárních pramenů vydaných v letech 1501-1800, když rukopisná a prvotisková produkce už byly zpracovány. V první fázi jde především o převod Knihopisu českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století do elektronické /digitalizované/ podoby. K vydaným 9 svazkům přibývají dodatky /tj. tisků už v Knihopisu uvedených/, které od roku 1994 vycházejí tiskem a jsou výsledkem práce dr. Emmy Urbánkové a dr. Bedřišky Wižďálkové. První z nich v roce 1994 vydala nově 1. díl Knihopisu, tj. prvotisky a počet 31 českých prvotisků, které byly známy v roce 1925 dr. Zdeňku Václavu Tobolkovi zvýšila na číslo 49. Dr. Bedřiška Wižďálková z Národní knihovny v Praze se věnuje vydávání dodatků ke starým tiskům z let 1501-1800. Zatím v roce 2000 vyšel poslední, pátý svazek, který zahrnuje písmena M-O. V budoucnu půjde tedy ještě o zachycení doplňků, tj. exemplářů dosud neznámých a v Knihopisu zatím neuvedených.

Jak známo počátky myšlenky vydat Knihopis vznikly v roce 1923 u příležitosti 150. výročí narození Josefa Jungmanna (nar. Hudlicích v roce 1773) /proto se Knihopisu někdy říká Nový Jungmann/. Byla ustavena komise z představitelů předních českých a slovenských knihoven, muzeí, archivů a odborných pracovišť a prvním jejím plodem bylo vydání popisu tehdy známých 31 českých prvotisků a knihopisný svazek sestavil tehdejší ředitel Knihovny Národního shromáždění Zdeněk Václav Tobolka, náš první docent knihovědy. Ten stál v čele této komise i v čele kolektivu, který vydával Knihopis a zůstal v této roli až do své smrti. První svazek Knihopisu, tj. prvotiskový, vyšel v roce 1925 u příležitosti 75. narozenin prezidenta T. G. Masaryka. První svazek Knihopisu řady II., tj. starých tisků z let 1501-1800, mimochodem začíná číslem 32 /bylo 31 prvotisků/, vyšel v roce 1939 opět za vedení Z.V. Tobolky a po jeho smrti, v r. 1951, se jeho pokračování ujal docent dr. František Horák. Ten dovedl Knihopis až do konce abecedy vydáním devátého svazku v roce 1967. Už v průběhu vydávání Knihopisu se shromažďovaly jeho dodatky, které chtěl doc. F. Horák sám vydat. Protože se dostal do obtížné situace, časové a zejména finanční - nebyly peníze na jejich vydání tiskem, uskutečnění tohoto plánu se oddalovalo. V 2. polovině 70. let se přidružilo onemocnění doc. Horáka a práce na dodatcích se tak na čas zastavily. 16. února 1983 doc. František Horák zemřel. Knihopisnou pozůstalost od jeho dcery odkoupila Národní knihovna v Praze, která se ujala role přípravy dodatků do tisku nejprve v osobě dr. Petra Voita, tehdejšího vedoucího odd. rukopisů a starých tisku NK /známé a velmi cenné jsou jeho Příspěvky ke Knihopisu, v jejichž vydávání chtěl pokračovat/ a poté v osobě dr. Bedřišky Wižďálkové, které se podařilo důsledně dodržovat knihopisnou praxi vydaných soupisů i po stránce typografické. Zatím vydala písmena A až O a na přípravě dalších svazků pokračuje.

Toto je tedy stručná historie a současnost tištěné podoby Knihopisu. A jak je to se současností elektronické podoby Knihopisu?

Jak již bylo výše naznačeno, převodu Knihopisu do elektronické podoby se ujal Ústav pro klasická studia AV ČR v Praze. Řešitelem projektu se stal člen ústavu PhDr. Jiří K. Kroupa. Nechal přepsat do počítače záznamy Knihopisu /je jich 17.635, v Knihopisu 17.631, 4 čísla mají ještě písmenko a/, stejným způsobem nechal přepsat Rukověť humanistického básnictví autorů Hejnice a Martínka a taktéž mých 10 svazků Soupisů starých tisků, uložených v SVK Olomouc. Objevují se i některé další tituly jiných bibliografií. Textové záznamy Knihopisu opatřil siglami X, T, F, V, L, S, které zachycují 6 aspektů: 1/ X = záhlaví, 2/ T (s číslem Knihopisu) = označuje pole pro titul díla s knihopisným číslem a celé impresum, 3/ = písmeno F označuje formát a kolaci díla, 4. aspekt, označený písmenem V, shrnuje v jednom poli dedikace, předmluvy, dedikační básně, svazkování děl apod., 5. pole, označené písmenem L, uvádí literaturu /v podstatě jen uvedenou v Knihopisu/ a 6. aspektem jsou instituce a jednotlivci vlastnící exempláře. Vedle toho začal s programátorem spolupracovat na vlastním programu, který měl umět vyhledávat potřebné údaje z jím budované textové knihopisné databáze. O podobě Kroupova programu bohužel nemám představu, protože si jej odnesl s sebou a v ústavu nic nenechal.

Vedle toho probíhala digitalizace obrazových dat, kde se práce soustředily především na pořizování obrazové dokumentace k bohemikálním rukopisům a starým, tj. fondům nejen z Knihopisu. Středem zájmu se stala digitalizace titulních listů, grafických příloh a případných specifických zvláštností snímaných exemplářů (vazba, autografy, rukopisné přívazky, přípisky apod.). Digitální fotokamery pracovaly jak v pražských institucích /Národní knihovna, Archiv hl. města, Státní ústřední archiv, Knihovna metropolitní kapituly/, tak i mimo hlavní město /Státní archiv Třeboň a SA Olomouc, SVK Olomouc/. Pořízené digitální fotografie byly standardním způsobem fixovány na CD-ROM a zařazeny do digitálního archivu projektu CML v Ústavu pro klasická studia AV ČR, který je prezenčně zpřístupněn k badatelským účelům. V současnosti je v něm uloženo kolem 50 000 obrazových záznamů. Bohužel vyznat se v onom ústavním archivu je zatím rovněž dost obtížné, protože chybí nějaký klíč k hledání v něm a na jeho podobě se v současnosti pracuje.

K 1. červnu 2002 se vedení ústavu s dr. Kroupou rozešlo. Zůstala po něm jen holá textová knihopisná databáze, v níž se dá hledat oněch 6 aspektů fulltextovou metodou. Vedení ústavu mě přizvalo k řešení nastalé situace a tak od 1.8.2002 jsem, zatím na zkrácený úvazek, pověřen vedením prací na převodu Knihopisu do elektronické podoby. Vytvořilo se částečně nové personální složení pracovního týmu, který se bude starat jak o doplnění textových dat do současné databáze, tak bude pokračovat i v digitalizaci obrazových dat. Zatím jsem nedostatečně informován o všech problémech, které mě čekají /bylo na to příliš málo času a kromě toho jsem ještě vázán dokončením mého projektu v Přerově/ a proto ani mé názory na věc nejsou ještě tak jednoznačné, abych je mohl považovat za směrodatné a konečné.

Úkol sám o sobě je sice obtížný pro svůj počet zpracování zhruba 20 000 knihopisných jednotek /tj. základ Knihopisu plus jeho dodatky a doplňky/, ale obtížněji se mi jeví výběr nejvhodnějšího počítačového programu, který by splnil kritéria daná na zpracování historických fondů. Domnívám se, že dnes užívané programy na zpracování moderních knižních titulů, jak jsou již ve více institucích uplatňovány, se pro digitalizaci textových dat historických knižních fondů nehodí, resp. by bylo nutné je důkladně přizpůsobit podmínkám do specifické podoby, potřebné pro zpracovávání historických fondů. Jsou mě sice známy pracovní postupy počítačového zpracování historických fondů, jak se tomu děje např. v Národní knihovně v Praze (je to program Báze STT 1501-1800, kterou používá a nadále vylepšuje dr. Jaroslava Kašparová), vím, že v Knihovně Akademie věd ČR už léta používají vlastní počítačový program na zpracování starých tisků (pod vedením vedoucí oddělení dr. Anežky Baďurové), v oddělení zámeckých knihoven Knihovny Národního muzea v Praze používají svůj počítačový program a např. v Masarykově ústavu v Praze paní Tydlytátová pracuje s upraveným programem Clavius pro historické fondy, který vyvinula firma Lanius z Tábora. Stejně tak s ním pracuje paní Fridrichová v muzeu v České Lípě. Nepochybně je těch středisek více a já o nich zatím nemám informace, protože se s touto problematikou seznamuji teprve krátkou dobu. Podle posledního vývoje jednání se zdá, že situaci budeme u nás řešit spoluprací s posledně jmenovanou firmou Lanius v Táboře, která vyvinula už zmiňovaný speciální program pro zpracovávání historických fondů zvaný Clavius. Velkou výhodou je ochota firmy program dále upravovat podle našich požadavků, případně si některé úpravy programu můžeme udělat sami.

Náš požadavek na strukturovaný popis vychází z potřeb bibliografického popisu, tj. popisu jakéhosi ideálního titulu starého tisku na rozdíl od katalogizačního popisu, který zohledňuje ten který daný exemplář určité instituce a pro bibliografický popis jsou z něho upotřebitelné jen některé jeho prvky. Bylo by tedy velmi žádoucí, aby sice instituce, které už svůj fond zpracovávají, pokračovaly sice ve svých programech, které si již dříve zvolili, ale aby do svých programů zakomponovaly i prvky, potřebné pro knihopisnou praxi. Chápu, že dnešní stupeň počítačové techniky umožňuje již konverzi databází vytvořených v různých programech a na různých pracovištích, ale možná jistá unifikace by mohla umožnit zrychlení a zjednodušení popisu starých tisků možným přebíráním oněch základních hledisek zpracování, která jsou shodná jak pro bibliografickou, tak i pro katalogizační podobu digitálního textového záznamu /ideálem by byla sdílená katalogizace/. Jde tedy o to nerušit dosavadní způsoby digitalizovaného popisu knih bohemikální povahy, které jsou již zavedeny v institucích, ale zformovat je v určitém pohledu do unifikujících podob, které by byly následně kompatibilní navzájem. Přitom by se katalogizačních a bibliografických digitalizovaných záznamů mohlo oboustranně využít, aniž by se navzájem vylučovaly. V tom je i úkol elektronického Knihopisu, tj. poskytovat možnost přebírání záznamů /např. přes internet/ jinými institucemi a naopak, aby Knihopis mohl čerpat ze zpracování historických fondů jinými institucemi.

Problém, který ani dr. Jiří Kroupa neřešil a ani jej nenastínil, spočívá v tom, že původní verze Knihopisu, jak známo, zahrnuje české i slovenské tituly. Považoval jsem proto hned v začátku za žádoucí, aby tato otázka byla nastolena a na ústředních knihovnických pracovištích České a Slovenské republiky řešena. První kontakty v tomto ohledu byly mou osobou navázány na slovenském semináři o historických fondech v Bardějově 10. října tr. a 12. listopadu 2002 jsem osobně navštívil Slovenskou národní knihovnu v Martině, kde jsem jednal o podepsání smlouvy o spolupráci ústavu a SNK v Martině na projektu převodu Knihopisu do elektronické podoby. Předložil jsem tam návrh smlouvy na spolupráci, která by mohla být ještě do konce letošního roku uzavřena a mohla by se stát základem další vzájemné spolupráce v obecném slova smyslu, tedy nejen při zpracovávání Knihopisu.

Jaká je tedy momentální situace po mém nástupu do ústavu? Zkusme si odpovědět na oněch 6 úkolů, které byly před programem CML na jeho začátku nastíněny:

  1. Můžeme říci, že se nově řeší personální a technické zabezpečení projektu, protože s odchodem dr. Kroupy odešli i někteří další pracovníci, kteří však přímý podíl na práci s Knihopisem neměli. Pracovní tým byl nově utvářen a spolu s těmi pracovníky, kteří se starají o obrazovou dokumentaci bychom se mohli, po dořešení programu, pustit do zmiňované práce na elektronické podobě Knihopisu.
  2. Před námi stojí úkol spolupráce s pražskými a mimopražskými institucemi v rámci České republiky. Právě dříve naslibovaná pomoc ze strany zástupce ústavu /zakoupení počítačů, finanční odměňování apod./ spolupracujícím institucím zůstala zcela nesplněna a bude muset být především zreálněna. I z toho důvodu, že od roku 2000 je program CML bez grantu a je financován z peněz ústavu. V tomto směru bych chtěl instituce, které už podepsaly spolupráci s ústavem, požádat, aby ještě vyčkaly krátký čas, protože po Novém roce se budu moci soustředit už na tuto činnost, protože v Muzeu Komenského v Přerově ke konci tohoto roku končím. Zcela nepochybně se Vám ozvu a případně i přijedu k jednání. Rovněž bych prosil i dosud neoslovené instituce a pracovníky, aby se mnou spolupracovali až to bude potřebné.
  3. Bude rovněž obnoveno digitalizování obrazových dat, protože začáteční rozmach zcela ustrnul, navíc není zcela jasné co a kde bylo zdigitalizováno. Tzn., že si musíme nejprve udělat sami jasno v tom, co je uděláno a uloženo v archivu ústavu a přikročit k pokračování obrazového digitalizování nových titulů v souběhu s odbornou textovou úpravou záznamů Knihopisu.
  4. Digitalizace textových dat sekundární literatury bude rovněž pokračovat po upřesnění toho, co bylo vykonáno. Problém se jeví zatím v tom, že zde bylo vykonáno poměrně hodně /vedle popisu celého Knihopisu/, že však tyto přepsané databáze literatur /Rukověť, Pumprla 10 sv. apod./ byly dr. Kroupou rovněž odneseny a povedou se s ním o ně jednání.
  5. Otázce vědeckého zpracování, zpřístupnění a prezentace výsledků projektu se hodláme věnovat okamžitě po nabytí příslušného programu pro zpracování historických knižních fondů, což může být už jen otázkou několika málo týdnů, protože naše jednání s firmou Lanius o programu Clavius proběhlo velmi nadějně i z hlediska finančního a je de facto ukončeno. Smlouva nám dává možnost kdykoliv se na ně obrátit, pokud to situace bude vyžadovat.
  6. Rovněž mezinárodní spolupráce zůstávala pouze na papíře. Uvažujeme o spolupráci v širším regionu střední Evropy, pokud jde o bohemikální literaturu /Slovensko, Maďarsko, Polsko, Rakousko, příp. bohemistická pracoviště v cizině na univerzitách nebo akademických ústavech/. Rádi bychom v této souvislosti vzali v úvahu též budoucí záměry projektu CML, tj. záběr bohemika v jeho širším pojetí, zejména v latině, protože bychom tak mohli efektivněji využít návštěv institucí i techniku k pořizování obrazové dokumentace.

Je nepochybné, že krátce potrvá, než se s novým programem Clavius sžijeme, než sami poznáme, co mu ještě chybí a jak to lze do programu zabudovat. Spoléháme zejména na to, o čem jsem v jeho souvislosti už mluvil, tj. dobudování programu podle našich představ. Nepochybně bychom rádi využili i podnětů z vašich řad a vaší ochoty s námi spolupracovat. Není pochyb o tom, že by to přineslo užitek pro nás pro všechny.

Aktualizováno: 02.09.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Prázdninová otevírací doba ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 17.08.2018 13:19
TOPlist