Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Kniha a interpretace

Pozvánka na konferenci, velikost 34 kB.

11. ročník odborné konference
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska

Kniha a interpretace
(Ke 200. výročí narození moravského historiografa Antonína Bočka)

Jiří Procházka

Jen málokteré dílo dávalo podnět k tak různým interpretacím, jako historická práce Antonína Bočka (1802-1847). [1]

V letošním roce si připomínáme nejen 200 let od narození tohoto moravského historika a literáta, ale i 155 let od jeho předčasného, ale také tragického úmrtí. [2] Dílo Antonína Bočka vznikalo v 19. století ze stejných potřeb doby, jako historická práce Františka Palackého.

Antonín Boček se narodil v nezámožné řemeslnické rodině v Bystřici nad Pernštejnem a zemřel v Brně.

Studoval práva na vídeňské univerzitě, ale studium nedokončil. Pak, od roku 1828, působil při Moravsko-slezském guberniu v Brně jako registraturní adjunkt. Tam dostal za úkol zpracovávat archivní materiál ze zrušených moravských klášterů a bylo na něj pohlíženo jako na nástupce známého historika, archiváře a sběratele starých písemností a vůbec starožitností Jana Petra Cerroniho.

V roce 1830 však Antonín Boček již působí jako amanuens v univerzitní knihovně v Olomouci.

I posledně uvedené zaměstnání mu umožňovalo přístup k archivním pramenům. V roce 1836 vydává A. Boček v Olomouci, a za vydatného materielního přispění rodiny Mitrovských, první díl svého průkopnického díla, nazvaného - Soubor listin a listů moravských. [3]

V roce 1837 byl A. Boček císařem jmenován moravským zemským historiografem. O dva roky později se také stal moravským zemským stavovským archivářem. Za Bočkova života byly vydány 4 díly jeho Codexu. Pátý díl vyšel až 3 roky po Bočkově smrti. Jeho dílo bylo tehdy ve středoevropském kontextu zcela ojedinělé. Na Moravě samozřejmě neměl Bočkův Codex předchůdce a také se v jeho díle dlouho nepokračovalo. [4]

V předložené úvaze bych se chtěl věnovat prvnímu dílu Bočkova Codexu a zejména metodologii jeho práce.

Při čtení tohoto svazku nás může zaujmout, že v něm nacházíme mnoho upomínek na dějiny Moravy v 10. století, tedy v období po pádu Velkomoravské říše. Dále, že je často upomínána Olomouc. Až nápadně málo je však zmiňováno o Brně. Je také zřejmé, že A. Boček nepublikoval všechny materiály, které měl k dispozici, ale z edičně-časových důvodů v nich dělal určitou selekci. [5]

Zmínky o nejstarší historii Brna a Olomouce, jak je nacházíme v Bočkově Codexu, se mnohdy stávaly předmětem sporů.

Podle dokumentů, které předkládá A. Boček, měl v Olomouci v roce 863 vysvětit petrský chrám sám apoštol Cyril. [6]

A. Boček také publikuje dva důkazy o existenci kostela sv. Petra v Olomouci i v době Svatoplukově. [7]

Při tomto kostele bylo ovšem roku 1063 zřízeno olomoucké biskupství. [8]

Tento kostel na olomouckém předhradí byl zrušen až roku 1792. [9]

První pramen, který se týká Brna a který publikuje A. Boček ve svém Codexu, se vztahuje k roku 884. [10]

Dovídáme se z něho, že v tomto roce arcibiskup Metoděj vysvětil v Brně kostel sv. Petra a Pavla. Tuto událost připomíná A. Boček v prvním svazku Codexu ještě jednou. [11] Navíc v tomto prameni čteme, že v Brně stál kostel sv. Petra ještě za časů moravského vládce Mojmíra, tedy v pevní polovině 9. století. [12]

A. Boček samozřejmě zmiňuje prameny, ze kterých čerpal. V případě konsekrace brněnského chrámu v roce 884 uvádí, že užil tzv. prepozičního listu rajhradského kláštera, dále čerpal ze spisů pražských biskupů a konečně z tak zvaných olomouckých fragmentů. Tyto Bočkovy odkazy se dají ještě dnes částečně potvrdit. Kopii z listu rajhradského kláštera najdeme v Bočkově sbírce Moravského zemského archívu. [13]

Konečně, tak zvané Význačnosti kurie brněnské jsou zapisovány od roku 834 a jsou umístěny ve sbírce Jana Petra Cerroniho v Moravském zemském archívu. [14]

Co se týče pramenů nemoravské provinience, je třeba zejména uvést - Bavorské anály Jana Aventina. Toto dílo Olomouc i Brno v 9. století upomíná několikrát. O Olomouci, kterou pojmenovává - Julie mons, podává zprávu celkem dvakrát. Údaje Jana Aventina jsou však očividně kontaminovány. Například píše, že panovník Karel Veliký ustanovil v Olomouci Metoděje biskupem. Podle něj byl také Metoděj v Olomouci pohřben. [15]

O Brně nacházíme ve zmíněných análech zmínek o něco více. Podle Jana Aventina bylo Brno pojmenováno po moravském králi Pribinovi, ale nějaké bližší zprávy o Brně nepodává. Není bez zajímavosti jeho sdělení, že Morava tehdy sahala až k Černému moři a končila na hranicích Evropy. [16]

Historické události, které uvádí Antonín Boček, není důvod zpochybňovat. Vyplývají z dobových souvislostí, jazykových a místopisných analýz. A navíc. V případě Brna byly potvrzeny i archeologicky, když byly na petrské ostrožně rozeznány jak fundamenty tak zvaného Mojmírova kostela z roku 830, tak i zbytky tak zvané Metodějovy církevní stavby z roku 884. [17]

O zmíněné staré historii Brna a Olomouce starší historiografie nepochybovala a uveďme v této souvislosti taková jména jako - František Josef Schwoy, Jan Petr Cerroni, František Řehoř Volný, František Palacký, Václav Royt nebo František Šujan. [18]

Z metodologického hlediska bychom si dovolili několik poznámek. Problém, který se zdá být v dosavadní literatuře málo zohledněn, je také terminologický. Jak známo, slovo ecclesia má v latině dva významy. Jednak je jím míněn kostel jako církevní stavba, ale také náboženská obec. V případě Brna, nebo Olomouce v 9. století tedy není jasné, jestli se jedná o vznik náboženské obce sv. Petra, popřípadě Pavla, nebo o založení církevních staveb. Snad jen na jednom místě Bočkova Codexu - a který se vztahuje k roku 884, nacházíme výraz de novo constructa. Tedy, že v tom roce došlo ke znovupostavení petrského kostela v Brně. [19]

V první polovině 19. století ještě zdaleka nedocházelo k diferenciaci věd. A. Boček se cítí být z velké části také spisovatel, kterým on ve skutečnosti také byl. [20]

Proto také řada jím zveřejněných pramenů má kompilační charakter. A. Boček vzhledem k časové tísni mnohdy pracuje ve zkratce, někdy užívá regest. [21] Paradoxně tak zpřístupňuje prameny, které by později jistě neušly zkáze.

Poznámky pod čarou

[ 1] Nejnověji o A. Bočkovi: Z korespondence Aloise Vojtěcha Šembery, I, Listy Palackému. K vydání připravil Zdeněk Fišer, Vysoké Mýto 2002.

[ 2] Ibidem, s. 61.

[ 3] Codex diplomaticus et epistolaris moraviae. Studio et opera Antonii Boczek, Olomucii 1836, Tomus primus. Dále Codex.

U Mitrovských, na jejich sídle v Rožínce, nastoupil A. Boček v roce 1826 do vychovatelských služeb. Tam také začíná jeho hlubší zájem o historii, zpočátku o minulost rodného kraje.

[ 4] Po úmrtí Antonína Bočka měl zájem o pokračování v práci na Codexu Beda Dudík. Jeho žádost však moravští stavové odmítli. Srovn.: Jiří Radimský (redakce): Průvodce po Státním archívu v Brně, Brno 1954, s. 21.

[ 5] Například Alois Vojtěch Šembera viděl silné svazky archivních dokumentů, které měl A. Boček k dispozici. Srovn.: Z korespondence ..., ibidem.

Menší výskyt pramenů, které by se týkaly Brna, překvapil samotného Antonína Bočka. Tato situace ale byla zapříčiněna tím, že brněnské písemnosti byly vystaveny zničujícímu požáru za prvního obležení města Švédy v roce 1643. Srovn.: František Matějek: Vojenskopolitické akce na Moravě na sklonku Třicetileté války. In: Morava a Brno na sklonku Třicetileté války, Praha, Brno, 1995, s. 15.

[ 6] Codex, ... s. 32.

[ 7] Ibidem, ... s. 49-50, 69. Ve druhém případě se A. Boček opíral i o zprávu pražského biskupství z 10. století.

[ 8] Srovn.: Josef Válka: Dějiny Moravy, I, Brno 1991, s. 38. Lubomír E. Havlík: Moravské letopisy. Dějiny Moravy v datech, Brno 1993, s. 39. Václav Nešpor: Dějiny města Olomouce, Olomouc 1998, s. 5. Rudolf Dvořák: Dějiny markrabství moravského, I, Praha 2000, s. 32.

[ 9] Srovn.: V. Nešpor: C. d., ... s. 16. Kostel byl také nazýván matkou moravských kostelů. Ibidem.

[ 10] Codex, ... s. 47.

[ 11] Ibidem, ... s. 136-137.

[ 12] Ibidem, ... s. 137.

[ 13] Moravský zemský archív, G1, Bočkova sbírka. Katalog der Boczek´schen Sammlung. Methodius. Copia ex epistola Rajhrad.

[ 14] Moravský zemský archív, Notabilia Curio Brunensis. Sbírka Jana Petra Cerroniho, č. 7242, s. 7-9.

[ 15] Magnae moraviae fontes historici, I, Pragaea-Brunae MCMLXVI, s. 341, 355.

[ 16] Ibidem, ... s. 342-344.

[ 17] August Prokop: Zur Baugeschichte der Brünner Domkirche, Wien 1884.

[ 18] František Palacký například psal: - ...v Olomouci i v Brně, stály již také za Mojmírova věku kostely, jak z listinných svědectví zavírati jest. Srovn.: František Palacký: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, Praha 1998, s. 34.

Přívržence měl ovšem i názor, hledající počátky Brna a popřípadě i Olomouce v antice. Vycházelo se přitom i z knihy Bartoloměje Paprockého: Zrcadlo slavného markrabství moravského, Olomouc 1593, kde na straně 386 píše, že Brno má své počátky v pohanských dobách. Přívrženec tohoto názoru byl například František Šujan nebo Vincenc Prasek. Srovn.: František Šujan: Počátky Brna a jeho jméno (Časopis matice moravské 1900, s. 213-220). Vincenc Prasek: Eburodunum (Časopis matice moravské, 1901, s. 14-33).

[ 19] Codex, ... s. 137.

[ 20] Srovn.: Die Burgfrau auf dem Schlosse Pernstein. Opera domácí od Antonína Emila Titla na libreto A. Bočka. (Byla zakončena roku 1832 - pozn. - J. P.).

[ 21] Na zkratkovitost práce A. Bočka poukázal například - Jaroslav Vodička: Nově objevený pramen Bočkova moravského kodexu (Časopis matice moravské, 1952, s. 166).

Aktualizováno: 02.09.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 21.02.2018 16:34
TOPlist