Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

K informativní složce kramářských tisků

Pozvánka na konferenci, velikost 34 kB.

11. ročník odborné konference
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska

K informativní složce kramářských tisků

Milada Písková

Kramářské tisky byly až do 30. let 20. století považovány za naprosto okrajovou literární záležitost. Teprve soustavné bádání o kramářských písních, které zahájili Bedřich Václavek a Robert Smetana, prokázalo jejich specifickou literární hodnotu a přilákalo zájem dalších badatelů.

Kramářské tisky jsou součástí tzv. pololidové literatury. Jejich autory jsou lidé ze středních společenských vrstev, kteří měli literární ambice a vyjadřovali je skládáním aktuálních veršovaných textů. Jedním z typických znaků pololidové tvorby je reálné zobrazení současných nebo historických událostí. Jejich vylíčení je završeno obvykle didaktickým nebo anekdotickým závěrem, v textech kramářské písně se jedná o tzv. moralitu. V kramářské poezii, která má své specifické znaky, dané skutečností, že ji tvořili neškolení autoři s několikerým cílem, zejména komerčním, je snaha o zachování reality zkombinována s publicistickým naturalismem a senzačností. [1]

Bohuslav Beneš, přední badatel v oblasti kramářské písně a kramářských tisků, charakterizuje kramářskou poezii jako produkci tištěných písní jak náboženského, tak i světského obsahu, v nichž se dodržují jisté tradiční normy přístupu ke skutečnosti a jistý způsob jejího literárního a hudebního ztvárnění, který namnoze poklesl do stereotypně opakovaných postupů. [2]

Kramářské tisky jsou tištěnou podobou jarmareční či kramářské písně, uchovávají její sdělení a daly vzniknout specifické literatuře - špalíčkům kramářských tisků, které v 18. století bývaly často jedinou literaturou v chudobných venkovských rodinách. V zásadě rozlišujeme dva typy kramářských písní a kramářských tisků, podle obsahu: písně církevní a písně světské. První čerpaly náměty z bible, inspirovaly se životy svatých, zázraky, poutními místy, atp. Prodávaly se hlavně o poutích. Světské písně kramářské reagovaly na mimořádné události a byly obvykle zpívány na trzích, jarmarcích.

Povahu a ráz českých kramářských písní určovaly v podstatě dvě okolnosti: jednak poměry v Evropě po třicetileté válce, kdy nastal naprostý úpadek bezpečnosti v zemi, a s tím související zvýšená potřeba informací, zpravodajství, podnícené nejistotou poměrů. Nastaly vhodné podmínky pro vznik a šíření poplašných zpráv. Válečná doba s sebou nesla nárůst zločinnosti, ale i výskyt epidemií a dalších mimořádných událostí

Kramářská píseň a kramářský tisk nesloužily jen zábavě, pobavení obecenstva, ale postupně v nich začala dominovat složka informativní. Nejčastějšími náměty v tomto směru byly zločiny, popravy, neštěstí, války, ale i společenské novinky, objevy, nové druhy potravin atp.

V kramářské písni můžeme rozeznat jednak písňový typ, jednak tržní instituci. Oboje vzniklo na počátku 17. století a zaniklo v 2. polovici 19. století. [3] České kramářské písně byly produkovány záměrně, měly i literární podobu, byly šířeny prodejem a reprodukovány na veřejnosti. Tomu byla uzpůsobena i typografická podoba, hlavně titulní strana, která měla upoutat pozornost trhovců a posluchačů.

Kramářská píseň nebyla výlučně produktem českým, ale jednou z odnoží evropského kramářského zpěvu. Mnohdy se české kramářské písně inspirovaly cizími vzory a naopak. Nejvíce byly rozšířeny v Německu a Rakousku. Autory textů kramářských písní byli obvykle kněží, lidoví veršovci, pouťoví předříkávači, kostelníci, ale i básníci, překladatelé. Hudební doprovod nebýval dominantní záležitostí u těchto písní, často najdeme na kramářském tisku poznámku zpívá se na známou notu atp. Na psané podobě kramářských tisků se podíleli obvykle i tiskaři a nakladatelé, kteří sem vnášeli své zájmy a upravovali je.

Pro kramářské písně a kramářské tisky, jako součást pololidové literatury, je příznačná zpravodajská funkce, snaha o ideologické působení a také funkce zábavná, jejímž prostřednictvím měla být také upoutána pozornost a zájem posluchačů Kramářské tisky byly určeny k prodeji, nešlo zde výhradně o tvorbu uměleckou, důležitým prvkem byly komerční záměry. Přitom často dominovala v tomto procesu složka informativní Jako umělecká literatura byly kramářské tisky vnímány v okamžiku, kdy si je lidé uchovávali ve svých příbytcích, špalíčky a z různých důvodů se k nim vraceli, četli je nebo písně zpívali Tady už nešlo o aktuální informaci, ale o opakující se čtenářský zážitek někdy přenášený z generace na generaci. Pak odpadala ta příznačná část prezentace kramářské písně, pouťová či jarmareční produkce, která byla důležitým prvkem v rámci aktuálního sdělení. Kramářské písně fixované ve špalíčcích plnívaly funkci lidových zpěvníků a mnohé kramářské písně také zlidověly (např. Horo, horo vysoká jsi).

Základními funkcemi kramářské písně byly teda funkce zpravodajská, ideologická a zábavná. Přitom zpravodajská funkce je příznačná pro většinu světských, ale i četných duchovních písní. [4] Novina domácího či cizího původu bývala těsně spjata s posláním ideologickým a se snahou o výchovné působení. Proto většina kramářských písní končí tzv. moralitou, ponaučením. Vlastní informace bývá podávána téměř reportážním způsobem. Název písně mívá charakter anotace, dovídáme se z něho o jádru celé informace (např. Ukrutná vražda, kterou vykonal Jan Šubert nad svou vlastní manželkou na panství zábřežském v dědině Tatenici). Následuje úvodní sloka, ve které autor vyjadřuje své stanovisko k celé události. Příběh je líčen se všemi podrobnostmi, ať skutečnými či vymyšlenými, doplněnými prostřednictvím bohaté fantazie autora. Věrohodnost příběhu má podtrhnout uvedení celého jména a příjmení provinilce včetně jeho charakteristiky (např. vysloužený voják Jan Šubert nazvaný z prajzké země). [5] Hrůzný čin je líčen tak, aby posluchače či čtenáře upoutal až vyděsil

Tato informativní složka dominovala v kramářské písni přibližně do první čtvrtiny 19. století, do doby, než se začaly šířit noviny a časopisy. Ty pak zcela informativní poslání přebírají a v kramářské písni začíná převládat složka zábavní. Také anachronismus četných skladeb byl sám o sobě příčinou, že je posluchači nebrali už tak vážně. [6] Vývoj kramářské písně spěl k parodování. Společenský zpěv dostal v 19. století, v souvislosti s potřebami národního hnutí, jinou funkci. V umělé písni určené pro veřejnou produkci, samostatnou a specifickou oblast tvořily pochopitelně zpěvy církevní, se začalo přednostně dbát o národní vlasteneckou ideu. Taková píseň se zpívala v v nejrůznějších spolcích, při organizovaných společenských zábavách, na vlasteneckých plesích atp.

České písně kramářské plnily svou funkci - bavit a informovat posluchače - necelých tři sta let, která byla vyplněna spoustou historických událostí a změn. Především šlo o třicetiletou válku a její doznívání, obnovu mírového života po tomto konfliktu, vývoj ekonomiky, včetně různých vynálezů a novinek, přelom dvou historických epoch, změna způsobu života v tomto směru.

Nejstarší kramářská píseň z českého prostředí pochází ze začátku 17. století, k zásadnímu rozvoji kramářského zpěvu a kramářských tisků dochází v druhé polovině 18. století. Obsahová složka kramářských písní prošla za zmíněných 300 let pochopitelně vývojem. Původně pochmurná témata čerpající z biblických motivů začala být vytlačována náměty světskými. Tragickými, kriminálními, žertovnými, poučnými. Vývoj kramářské písně se projevil především v rozhojňování žánrů. Pro poslední fázi feudálního zřízení je příznačné spojení novinového obsahu s formou kramářské písně. Kramářské tisky začaly být svým obsahem relativně blízké pozdější novinové zprávě. [7]

Český kramářský zpěv zanikl, když se dostal svou funkcí písňově zpravodajskou, svou ideologií i provozovací praxí do rozporů s pofeudálním způsobem života v našich zemích. Na konci 19. století se pak objevují i parodie kramářské písně, ve dvacátém století se inspirují kramářskou písní písně kabaretní.

Jedním ze znaků kramářské písně je pohotové reagování na nové události, politické, atraktivní, na novinky, které upoutají pozornost obyvatelstva. V první polovině 17. století se v těchto písních odráží hlavně tematika pobělohorská a třicetiletá válka. Jde o určitý typ tzv. historických písní.

Z hlediska žánrového lze kramářské epické skladby rozdělit do tří hlavních skupin. První tvoří písně zpravodajsko-historické, v nich tematicky převažují skladby senzačně zpravodajské ve vlastním slova smyslu, např. popisy zločinů, vražd, loupeží, neštěstí, přírodních katastrof. Patří sem také skladby s vojenskou tematikou, jako popisy válek, revolucí, vojenské služby. Dále historické písně laděné politicky, např. písně o robotě. Druhou skupinu tvoří písně o zázracích a světské zpracování legend. V zásadě jde o jednoduchou variantu zpravodajsko-historické písně s takovým dějem, který vyžaduje řešení nadpřirozeným zásahem. V legendách pak jde o kramářské zpracování exempla nebo části evangelia.. Děj slouží jako východisko k moralizování. Třetí skupinou je písňové zpracování pověrečných látek. Od písní o zázracích se liší jinou zápletkou a také způsobem rozuzlení. V podstatě ale zachovávají sdělovací charakter.

Největší zájem věnovali autoři zpravodajsko-historických písní otázkám společenského života. Celých dvacet procent z dochovaných kramářských písní tvoří náměty o zločinech a přírodních katastrofách. I tento druh kramářských písní se snaží prostřednictvím detailního popisu budit zdání věrohodnosti a objektivnosti. Nejčastějšími příčinami vražd nebo zabití jsou nešťastná láska a vražedný úmysl. Takové písně bývají lyricko-epické. K dalším motivům usmrcení patří nenávist, pomsta, nešťastná náhoda, pominutí smyslů, sebevražda.

V textech o přírodních katastrofách najdeme nejčastěji záplavy, zemětřesení, požáry, větrné smrště. Někdy mají tato neštěstí vazbu na náboženskou motivaci (důvodem pohrom je trest boží, zázračná znamení na obloze varují, atp.).

Válečná tematika preferuje boje s Turky, hrdinské činy rakouských vojevůdců a generálů, napoleonské války, události let 1848/49, prusko-rakouské války Tisky tohoto typu jsou často tendenční. Např. události napoleonských válek jsou líčeny téměř zásadně z hlediska rakouské státnosti. Postava Napoleona bývá ironizována až karikována. Zdůrazňují se především jeho neúspěchy. Naopak rakouští generálové jsou líčeni jako hrdinové. V kramářských písních najdeme řadu motivů vztahujících se ke každodenní vojenské praxi, např. motivy odvodu (asentu) a vojenského života.

Písně o poddanství a robotě vznikaly přibližně v první polovině 18. století. Jejich hlavním rysem je stesk na osobní nesvobodu.

Zdrojem informací jsou ale také písně o zázracích, legendy a apokryfy. Dokládají podobu lidového myšlení v 17. až 19. století. Motiv zázraku buď prostupuje celým dějem kramářské skladby nebo tvoří pointu baladického příběhu. Zvlášť oblíbenou postavou v těchto písních je Panna Maria, která spravedlivě trestá viníky

Informativní prvky obsahují také kramářské lyrické skladby. Jedná se o písně, které sice sdělují novinky, ale hlavní důraz není kladen na děj, nýbrž n autorův názor na příslušné události. Tento postup je zřejmý v písních společenské.politických. Události jsou zde líčeny se silně individuálním pohledem na skutečnost. V takových textech se často využívá také jinotaj. Satirické společensko-politické úvahy se obvykle vztahují k velkým historickým událostem a bývají zajímavým dokladem jejich ohlasu ve společnosti.

Milostná a rodinná motivika přináší vedle líčení milostných citů, šťastné i nešťastné lásky satirické úvahy o lidském životě a o mezilidských, zvláště manželských vztazích. Láska v nejrůznějších podobách je v kramářské poezii vůbec oblíbeným tématem.

Informativní složka kramářských tisků byla nejprůkaznější a nejdůležitější bezprostředně po jejich vydání. Praxe ovšem bývala taková, že vydavatelé si štočky půjčovali, zvláště v rámci rodových tiskařských podniků (příkladem mohou být tiskárny rodu Škarniclů), vydavatelé mnohdy texty upravovali a přizpůsobovali svým potřebám a zájmům. Tím pak věrohodnost a pohotová výpověď kramářského tisku slábla.

V moderní době převzaly informativní funkci příležitostných tiskovin noviny, jejich rozvoj nastal ve století devatenáctém, a plní tuto funkci dodnes. Nevyhýbají se přitom ani dalším funkcím, které kdysi plnily kramářské tisky.

Prameny a literatura

  • Fond kramářských tisků Muzea Komenského v Přerově.
  • O české písni kramářské. Václavkova Olomouc 1961. Praha 1963. 435 s. + příl.
  • Smetana,R.-Václavek,B.: Česká píseň kramářská. Praha, Svoboda 1949, 233 s.


Poznámky pod čarou

[ 1] Beneš,B.: Světská kramářská píseň. Brno, UJEP 1970. S. 12n.

[ 2] C.d., s. 17.

[ 3] C.d.

[ 4] C.d.,s.20.

[ 5] Kramářské písně. Olomouc, Vlastivědné muzeum, b.d.

[ 6] Beneš,B.: Světská kramářská píseň, s. 21.

[ 7] C.d., s. 30.

Aktualizováno: 02.09.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 19.02.2018 10:56
TOPlist