Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Historický fond a starý tisk

Pozvánka na konferenci, velikost 34 kB.

11. ročník odborné konference
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska

Historický fond a starý tisk
v Knihovně Státního ústředního archivu v Praze
Několik postřehů k definici historických fondů a starých tisků na základě zkušeností z jejich zpracování v knihovně Státního ústředního archivu v Praze

Václav Bartůšek, Dagmar Spáčilová

Knihovna Státního ústředního archivu se od samého počátku své existence potýkala s problémem správy složitého a rozsáhlého knihovního fondu, který byl již v okamžiku svého vzniku měřen v km, čítán na statisíce svazků a uložen v různých objektech, většinou v nevyhovujících podmínkách. [1]

Situace knihovny v prvních cca 20 letech činnosti byla značně neutěšená. Ne zcela řízený proces přejímání jednotlivých dílčích knihovních fondů v období vzniku knihovny i v období následujícím, nedostatek úložných prostor a nedostatečné personální zajištění způsobilo, že fond knihovny SÚA byl změtí jen částečně uspořádaných nebo vůbec neuspořádaných jednotlivých fondů do sebe různě prolnutých.

V průběhu let 1975-1998 probíhalo podrobné třídění a pořádání jednotlivých knihovních fondů. Na začátku byla dána přednost fondům živým, s dochovanými evidenčními a katalogovými pomůckami, fondům relativně nejmladším a dále doplňovaným již podle přesně stanovených akvizičních plánů a tematických profilů fondů. S postupem prací se od sebe jednotlivé fondy oddělovaly, vytřídil se nezpracovaný fond a byl založen a průběžně doplňován rezervní fond knihovny SÚA.

Díky pečlivě stanoveným etapám postupu prací a stanoveným kritériím pořádání fondů a jejich dodržení byl fond knihovny SÚA ještě před konečným stěhováním do moderních depotních sálů v Archivním areálu Chodovec roztříděn a uspořádán tak, že dílčí knihovní fondy knihovny SÚA jsou zkompletovány v rozsahu, v jakém se zachovaly a jsou zastěhovány jako samostatné celky. Jsou evidovány v Přehledu fondů knihovny SÚA a na různém stupni zpřístupněné nebo dosud nepřístupné uživatelskému využití. Uspořádání dílčích knihovních fondů je již na takové úrovni, že mohly být vypracovány podrobnější popisy fondů (jsou známé jejich rozsahy a byla provedena analýza typologie dokumentů v jednotlivých fondech). V rámci přípravy stěhování fondů do nových úložných prostor bylo provedeno i vážení dokumentů a stanovena průměrná váha běžného metru dokumentů v průměru celkovém i v průměrech stanovených pro jednotlivé druhy a typy dokumentů a to i v souvislosti s rozlišením stáří dokumentů.

Stejně významný je však fakt, že zároveň s pořádáním fondu nám byla dána jedinečná, i když nepříliš záviděníhodná příležitost ověřit si v praxi, co znamená vytvořit ze změti dokumentů uspořádanou sbírku knih a čím je skutečný, plně funkční knihovní fond definován. Na základě těchto zkušeností jsme vypracovali základní typologii knihovních fondů ve vztahu k jejich původcům a činnosti v době jejich existence a působení a vznikala a byla postupně koncipována a praxí ověřována péče o historické knihovní fondy v knihovně SÚA.

Jako zcela zásadní byly pro pořádání dílčích knihovních fondů stanoveny požadavky:

  • ponechat původní knihovní fond jako samostatný celek pokud je to jen trochu možné a/nebo účelné
  • zachovat původní evidenční řady a vnitřní uspořádání fondu podle původního schématu signatur
  • důsledně shromažďovat a archivovat veškerou dokumentaci a uchovávat dochované pomůcky (inventáře a různé soupisy) k fondům a to i v případě, že není nebo nebylo možné nebo účelné knihovní fond kompletovat (resp. rekonstruovat)
  • zpřístupňovat fondy prostřednictvím dochovaných katalogových pomůcek nebo tyto pomůcky podle možností rekonstruovat
  • vést evidenci přejímek knihovních fondů do fondu knihovny SÚA
  • fondy evidovat v Přehledu fondů knihovny SÚA [2]

Postupně, v návaznosti na probíhající pořádací práce s fondy, byla formulována i pracovní definice historický knihovní fond. Správnost našich teoretických a metodologických závěrů v současnosti potvrdil i nový knihovní zákon č. 257/ 2001 Sb., který definuje pojem historický knihovní fond v § 2, písmeno e) tohoto zákona.

Podle této definice jsou všechny knihovní fondy evidované v Přehledu fondů knihovny SÚA knihovními fondy historickými sestávající se z dokumentů vzniklých do r. 1860 (téměř ve všech knihovních fondech se vyskytují staré tisky nebo dokumenty vzniklé během první poloviny 19. století) nebo mají v daném oboru pro svou jedinečnost historickou hodnotu (především všechny tři základní knihovní fondy knihovny SÚA jako fondy archivních knihoven) , popřípadě jiný knihovní fond mající zvláštní historickou a kulturní hodnotu, pokud byl takto vymezen ve statutu knihovny nebo v jiném právním předpisu (všechny knihovní fondy knihovny SÚA mají svůj jedinečný význam ve vztahu ke svým původcům a jako takové mají vypovídací historickou hodnotu - za všechny je možné jmenovat např. nakladatelské archivy signálních výtisků Nakladatelství Orbis a Nakladatelství Svoboda, v jejichž fondech se vyskytují pouze dokumenty vydané ve 20. století a v případě fondu Nakladatelství Svoboda pouze dokumenty vydané tímto nakladatelstvím) .

Můžeme s uspokojením zkonstatovat, že všechny zkušenosti s pořádáním fondů a nastavené mechanizmy knihovnické práce s historickými knihovními fondy byly v plné míře zúročeny i v nelehkém období 90. let 20. století, kdy v důsledku společenských změn došlo k rychlé restrukturalizaci institucí státu a dokonce k rozpadu republiky. V tomto období musel Státní ústřední archiv vyvinout doslova horečnou činnost především v souvislosti s přejímáním archivních dokumentů a celých fondů zanikajících úřadů na různé úrovni státní správy, ale i jiných klíčových společenských institucí, spadajících pod archivní péči Státního ústředního archivu. Také knihovna Státního ústředního archivu v období 90. let převzala do svého fondu rozsáhlé knihovní nebo novinové fondy a začlenila je do svého systému historických knihovních fondů.

Stále existujícím specifickým problémem archivů a jejich knihoven je základní rozlišení archivního nebo knihovního dokumentu. Diskuse na toto téma probíhá již několik desítek let, ale přelívání tištěných dokumentů z archivních fondů do fondů knihoven archivů a zpět není ani dnes ojedinělým jevem.

Ve Státním ústředním archivu byl tento problém znovu otevřen v souvislosti s přejímáním nakladatelských archivů signálních výtisků Nakladatelství Svoboda a nakladatelství Orbis a v souvislosti s přejímkou novinového fondu vydavatelství Melantrich. Všechny tyto knihovní nebo novinové fondy u svého původce tvořily nedílnou součást archivu dané instituce. Při převzetí do Státního ústředního archivu byly však tyto fondy roztrženy (resp. rozděleny) na archiv písemností a knihovní nebo novinový fond a to nejen svým fyzickým uložením, ale i na úrovni péče o ně. Vzájemné vztahy obou částí původně jednoho celku jsou podchyceny pouze v popisech fondů a to jak v Přehledu fondů knihovny SÚA, tak v listech Jednotného archivního fondu (tzv. listech JAF).

Nastavené metodické a metodologické standardy a pracovní postupy v oblasti péče o historické knihovní fondy jsou neustále prověřovány každodenní praxí. Důkazem, že jsou nastaveny správně je snad i fakt, že převzetí rozsáhlých knihovních a novinových celků a jejich začlenění do fondu knihovny SÚA v průběhu 90. let kromě zvýšeného pracovního vypětí nepřineslo žádný zásadní problém. Fondy jsou nejen uloženy ve vyhovujících podmínkách ale i uspořádány a to i přesto, že jde o fondy rozsáhlé.

Poněkud jiná je situace ve zpracování starých tisků.

Na okraj jen několik poznámek ke vztahu starých tisků a historických knihovních fondů. Bylo již výše řečeno, že staré tisky se vyskytují v mnoha dílčích knihovních fondech knihovny SÚA. Jejich procentuální podíl na velikosti fondu je různý právě tak, jako jejich začlenění do systému vnitřního uspořádání fondu.

V několika fondech tvoří starý tisk samostatné, poměrně rozsáhlé signatury, v jiných fondech jsou staré tisky roztroušeny ve všech jeho signaturách. Celkem je ve fondu knihovny SÚA uloženo cca 10.000 svazků starých tisků.

Ve většině případů jde o legislativní, správní a právní, úřední nebo církevní dokumenty, dokumenty k dějinám státu, k dějinám různých procesů, stránek a jevům lidské činnosti. Cennými celky jsou mnohasvazkové encyklopedie, sbírky zákonů, soubory genealogické a topografické literatury ale i například noviny.

Specifikem fondů archivních knihoven ale i fondů archivních, je zastoupení především - řečeno současnou terminologií - vědecké, úřední, odborné nebo oborově úzce specializované literatury s datem vydání pod rokem 1800. Naopak se v těchto fondech jen zřídka vyskytují staré písemné a literární památky. Při mapování dějin knižní kultury jako takové, dějin vědeckého informačního pramene a jeho proměn, ale i při mapování dosaženého stupně vývoje společnosti a lidského vědění mají archivní knihovny tedy co nabídnout.

A nyní k problematice zpracování starých tisků.

Přijatým standardem (jako terminus technicus ) je pojem starý tisk, kterým je tiskovina, vytištěná kdekoliv na světě v letech 1501-1800 včetně.

Podle novějších náhledů Konsorcia evropských vědeckých knihoven (CERL) je sice možné posunout horní hranici data vzniku starého tisku až do roku 1830, případně i do roku 1850, knihovna SÚA ale tuto hranici posouvat nebude. Dále se pokusíme zdůvodnit, co nás vede k tomuto postoji pohledem na dokument z různého hlediska:

Hledisko typologie dokumentu:

  • při posouvání horní hranice přes rok 1800 je zaváděn oproti termínu starý tisk termín ručně tištěná kniha ( hand press book ), což je ale ve své podstatě sice důležitý, ale jiný náhled na starý dokument
  • stanovení termínu ante quem rokem 1800 pro oblast českých zemí bylo vyvozeno na základě podrobného historického bádání a na závěrech, ke kterým se dospělo, se mnoho nezměnilo [3]
  • dokument 19. století je vždy dokumentem papírovým; rozvoj papírenského průmyslu a spotřeba papíru jako psací látky již natolik zasahovala do života společnosti, že v průběhu druhé poloviny 19. století bylo zavedeno úřední zkoušení papíru; státní normativní předpisy upravovaly nejenom formáty a kvalitu (gramáž) papíru, ale byly přesně stanoveny technické normy pro kvalitu papíru pro úřední účely; velký význam pro vzhled knihy měl vynález papírové lepenky, která byla využívána k vazbě knih a nahradila dřívější způsoby knižní vazby, takže se proměnil i vnější vzhled knihy [4]
  • vývoj knihtisku v 19. století byl již na takové úrovni, že byla postupně nahrazována ruční sazba sazbou strojovou; zásadní změnu přineslo použití soustavy tlakového válce a ploché formy, kterou vynalezl a do praxe zavedl B. König již v roce 1811
  • začátkem 19. století byla postupně pro tisk českého textu zaváděna antikva; je upraven titulní list knihy
  • důležitým faktem je dopad vývoje státní správy a jejích potřeb k zajištění dokumentačního zabezpečení řízení společnosti; 19. století je stoletím vzniku prvních státních tiskáren v celosvětovém měřítku - v r. 1804 byla založena Österreichische Staatsdruckerei ve Vídni, v r. 1806 United States Government Printing Office a v r. 1848 i Státní tiskárna v Praze, v r. 1879 byla založena Staatsdruckerei v Berlíně; produkce státních tiskáren jsou již dokumenty moderní doby vnější i vnitřní formou; většinou jde o úřední tisky jako jsou sbírky zákonů nebo věstníky úřadů na různém stupni státní správy, ale i výroční zprávy úřadů a jiných institucí, různé typy státních schematismů, úředních pragmatik apod. Státní tiskárny byly nositelkami dalšího pokroku ve vývoji tiskařských technik - Österreichische Staatsdruckerei (Státní tiskárna ve Vídni) nestačila na rychlolisech zvládnou zakázky a tak se její ředitel dvorní rada Auer, pokusil o sestrojení rotačky atd., atd. [5]
  • z výše řečeného vyplývá, že 19. století přineslo velké změny v informačních potřebách rozvíjející se občanské společnosti, zúročilo dosažený stupeň vývoje tiskařských technik, výroby papíru a jiných produktů papírenského průmyslu a stvořilo nový dokument, odlišný od dokumentů 18. století a dokumentů starších jak svou vnější i vnitřní formální podobou, tak také svým posláním. Tištěný dokument se stává běžnou součástí života také obyčejných lidí ať už přímo četbou různých typů dobové literatury nebo novin nebo nepřímo v podobě různých úředních vyhlášek, tiskopisů a jiných úředních dokumentů.
  • dalším důležitým faktem, proč nebudeme při zpracování starých tisků posouvat horní hranici data vydání dokumentu blíže přítomnosti, jsou vlastní katalogizační pravidla. Výchozím standardem jsou národní katalogizační pravidla [6] zohledňující české katalogizační prostředí, která jsou na takové úrovni, že jsou celkem bez větších problémů aplikovatelná na mezinárodní katalogizační standardy - ISBD (A) [7], případně AACR [8]. Tato katalogizační pravidla je zbytečné používat při tvorbě jmenného záznamu dokumentů z 19. století hned z několika důvodů - titulní list knih 19. století obsahuje většinou už jen základní popisné údaje - tj. název, případně podnázev knihy, nakladatelské údaje a rok vydání. Především role a podoba názvu se změnila tak, že není třeba pořizovat opis titulního listu; stále běžnějším jevem je také tiráž na konci knihy;
  • právě při zpracování dokumentů je důležité hledisko ruční / nebo strojová sazba; strojová sazba vyloučila různé odlišnosti v tisku exemplářů jednoho vydání, ke kterým docházelo při tisku knih v případě ruční sazby; knihovna SÚA zatím nemá proveden podrobný průzkum tisků z počátku 19. století ve svých fondech, na základě našich současných zkušeností je však např. podchycování i těch nejniternějších detailů jednoho exempláře (zápis kolace, podchycování různých chyb v tisku a popis defektnosti a zachovalosti exempláře vůbec apod.) u knih z 19. století zbytečná - a tak bychom mohli pokračovat dále;
  • rozdíly mezi starými tisky a knihami z 19. století (resp. mezi katalogizačními standardy) ještě více vyplynou při automatizovaném zpracování dokumentů. Mají dopad na volbu software, na stanovení obecné i speciální datové základny (u starých tisků především v souvislosti se speciálním popisem starých tisků - tj. typologicko-typografickým rozborem, proveniencí, přípisky atd.), která pak tvoří strukturu popisných údajů databáze katalogizačních záznamů, na definici a rozsah vstupních formulářů a samozřejmě také na výstupní zobrazovací a tiskové výstupy a možnosti různých rešerší a třídění uložených dat podle různých kritérií.
  • zpracování starých tisků je i z hlediska zpracovatele záznamu (knihovníka) specifický problém; základní (odborné středoškolské) knihovnické vzdělání je zaměřeno především na zpracování novodobých dokumentů, při zpracování starých tisků postačí pouze na minimální jmenný popis dokumentu, a to ještě pouze klasickým nikoliv automatizovaným způsobem; vzhledem k tomu, že starý tisk je popisován nejenom jako dokument, ale také jako artefakt, musí zpracovatel záznamu mít alespoň základní historické znalosti a dále znát základy umění, grafiky a grafických technik a v neposlední řadě znát základy pomocných věd historických (paleografie, kodikologie, diplomatika atd.); zpracování starých tisků (a nejenom jich, ale starých dokumentů ve všech jejich podobách) je vůbec problémem trvale udržitelné a sdělitelné informace - není mnoho odborníků, kteří jsou schopni číst několik století staré dokumenty a kteří jsou tedy schopni zprostředkovat informace o dokumentech samých a také o jejich obsahu.
  • hledisko ochrany dokumentu je jediná oblast péče o dokumenty, která skutečně musí neustále brát v úvahu prostý tok času jako zásadní ovlivňující faktor své činnosti; v knihovně SÚA byl pro oblast ochrany dokumentů stanoven standard statut exempláře: soudobý dokument 1951 až současnost
  • dokument vydaný 1801-1950 (mohli bychom říkat starý dokument)
  • starý tisk 1501-1800
  • unikát - není určen datem vydání
  • zvláštní fond - není určen datem vydání
  • typologie dokumentů je jednak teoretická, samostatná disciplina knihovnictví a jiných oborů pečujících o historickou nebo soudobou dokumentaci, ale také jedna z disciplín každodenní knihovnické praxe každé knihovny zvlášť. Je důležité si klást otázku, zda dokument vzhledem ke svému stáří představuje specifický problém, ale také otázku, kdy tento problém nastane a v souvislosti s čím. V knihovně SÚA byla pro stanovena odpověď:
  • starý tisk je tištěný dokument (ne jenom kniha), vytištěný kdekoliv na světě v období 1501-1800 ; je zpracováván automatizovaným způsobem ve speciální katalogové databázi v systému CDS/ISIS 3.07 (síťová) / MAKS/STTI, jejímž autorem je Mgr. Antonín Vítek, CSc. a kolektiv pracovníků Knihovny Akademie věd a která byla autorem upravena a ošetřena podle specifických potřeb zpracování dokumentů v knihovně SÚA; je zatím ve zkušebním provozu a procesu ověřování, veřejnosti nepřístupná; informace z ní podává pouze její správce nebo jím pověřený pracovník knihovny SÚA. Jako katalogizační standardy automatizovaného způsobu zpracování jsou a Pravidla jmenné katalogizace starých tisků, prvotisků a rukopisů. Pro tištěné výstupy z databáze jsou zatím nadefinovány tři výstupní formáty (Korekturní záznam, Bibliografický záznam a Katalogizační lístek). Výměnný formát UNIMARC nadefinován není a až do skončení zkušebního provozu a spuštění rutinního provozu jmenného zpracování starých tisků o jeho sestavení neuvažujeme.
  • soudobý dokument je dokument (ne jenom kniha) vydaný v letech 1801 do současnosti a je zpracováván automatizovaným způsobem ve speciální katalogové databázi (v současnosti ještě pod systémem CDS/ISIS/projekt MAKS/KP; zároveň bylo spuštěno první ověřování jmenné katalogizace v systému RELIEF a je připravována konverze dat z databází ISIS/MAKS). V nově zaváděném automatizovaném systému RELIEF je nastavení struktury popisných polí pro zpracování dokumentů natolik podrobné, že při speciálních požadavcích na zpracování dokumentu lze vyhovět i nárokům popisu starých tisků, případně dokumentů z počátku 19. století. Rešeršní systémy v systému RELIEF rovněž umožňují speciální výstupy úzce specifikovaných souborů dokumentů a bude-li třeba, je možné tímto způsobem vyčlenit z databáze tisky z let 1801-1830 (1860).
Poznámky pod čarou

[ 1] Zákonem č. 29/1954 Sb. byl v roce 1954 zřízen Státní ústřední archiv v Praze z Ústředního archivu ministerstva vnitra a z Archivu země České. Sloučením fondů knihoven těchto dvou archivů vznikl fond knihovny Státního ústředního archivu. Dalším rozšířením Státního ústředního archivu v Praze v lednu 1956 o bývalý Ústřední zemědělsko-lesnický archiv zároveň došlo i k podstatnému nárůstu fondu knihovny SÚA připojením knihovny tohoto archivu.

[ 2] Již zpracování různých podkladových materiálů a v neposlední řadě podrobnější zmapování fondů v rámci generální invetury (vyhlášené Archivní správou MV ČR v roce 1988) vyústilo ve zpracování prvního soubornějšího materiálu o fondech knihovny SÚA Přehled fondů knihovny SÚA a jejich evidenčních a katalogových pomůcek - k 30.4.1991 / Mgr. Marie Šatochinová. Strojopis. - Pouze pro služební potřebu.; s postupem prací na pořádání fondů byl soupis fondů aktualizován a doplněn o popisy fondů - ukázka viz http://www.mvcr.cz - stránka SÚA/knihovny SÚA Přehled nejvýznamnějších knihovních fondů a sbírek knihovny SÚA a knihovnou spravovaných částí archivních fondů SÚA

[ 3] podrobně viz: Horák, František : Předmluva. In: Pravidla jmenné katalogizace starých tisků, prvotisků a rukopisů / František Horák, Bedřiška Wižďálková, Emma Urbánková. - Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1971. - S. 7-10. srovnej: Kašparová, Jaroslava : Konsorcium evropských vědeckých knihoven a staré tisky. Národní knihovna, 2000/11, s. 22-25.

[ 4] Zuman, František : Knížka o papíru. - Praha : nákladem Společnosti přátel starožitností, 1947. - 94 s.

[ 5] Barták, Jan : Úvod do polygrafické praxe. - Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1975. - 249 s.

[ 6] Pravidla jmenné katalogizace starých tisků, prvotisků a rukopisů / katalogizaci starých tisků zpracovali František Horák a Bedřiška Wižďálková, katalogizaci prvotisků a rukopisů Emma Urbánková. - Praha : Státní pedagogické nakladatelství , 1971. - 158 s.

[ 7] ISBD (A) : mezinárodní standardní bibliografický popis pro staré tisky a prvotisky. - 2. rev. vyd., 1. čes. vyd. - Praha : Národní knihovna České republiky, 1997. - xiii, 99 s.

[ 8] Anglo-americká katalogizační pravidla : druhé vydání, revize 1988. - 1. čes. vyd. - Praha : Národní knihovna, 1994

[ 9] Podrobněji srv. též: Bartůšek V.: K problematice zpracování tisků z 1. poloviny 19. století v pražské piaristické knihovně uložené ve Státním ústředním archivu. In.: Sborník JH 1998, s. 106-112. O stavu zpracování jsou podávány roční zprávy.

[ 10] Viz příloha s rozpisem signatur, srv. pozn. Takovéto uspořádání bývalo v 17. a 18.století v klášterních a kolejních knihovnách zcela běžné. Viz např. Bartůšek, V.: Piaristické knihovnictví za Alpami v 17. století. In.: PHVKFČM S 1995. Sborník z 5. odborné konference. Olomouc , 10.-11. října. Brno 1996, s. 21-29; nověji Bartůšek, V.: Staré knihovnické signatury pražské piaristické knihovny. . Předneseno na Odborné konferenci Historické a vzácné fondy 16.-19. století v muzeích , knihovnách a archivech České republiky. Přerov 24.-25. dubna 2001.

[ 11] Srv. Bartůšek, V.: Piaristická gramatika Manuela Álvareze v pražské piaristické knihovně v SÚA v Praze. In.: PHVKFČM S 1996. Sborník z 6. odborné konference Olomouc 8.-9. října 1996. Brno 1997, s. 53-55.

[ 12] Kromě sign. Z je sign. BIV.b.6 viz Bartůšek, V.: Barokní školní humor 17. a 18. století v českých zemích. Paginae historiae, v tisku?

[ 13] Bartůšek, V.: Počátky a prehistorie pražské piaristické knihovny a koleje. Předneseno na Odborné konferenci Historické a vzácné fondy 16.-19. století v muzeích , knihovnách a archivech České republiky. Přerov 28.-29. dubna 1999. ..; nejnověji Bartůšek, V.: .Snahy o založení piaristické koleje v Praze v 17. a v 1. polovině 18. století. Paginae historiae 2002, v tisku.

[ 14] SÚA Řpi, kol. Praha , Pamětní kniha. Annales domus Pragensis. 1753-1827, č. kn. 137., s..; nejnověji: Bartůšek, V.: Kolowratský dar pražské piaristické knihovně z roku 1753. Historické a vzácné fondy 16.-19. století v muzeích , knihovnách a archivech České republiky. Přerov 26.-27. dubna 2000.

[ 15] Od roku 1995.

Aktualizováno: 02.09.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 22.05.2018 14:57
TOPlist