Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Fond starý, fond nový - netradiční pohled na staré knihy

Pozvánka na konferenci, velikost 34 kB.

11. ročník odborné konference
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska

Fond starý, fond nový - netradiční pohled na staré knihy

Vrbenská Františka, Fibichová Irena

1. Poklady staletí

Uznávaná hodnota a přitažlivost historicky cenných a vzácných dokumentů spočívá v kouzlu staletí, které na knize spočívají, v jejím významu dobového dokladu, v estetickém rozměru knihy jako artefaktu. Kulturní instituce si tento vzácný fond, skutečné rodinné stříbro, zpravidla velice pečlivě chrání a ošetřují, třebaže jeho využití je omezeno na úzkou skupinu badatelů.

Tento téměř pietní přístup se ovšem netýká jiných dokumentů, jejichž kredit je nesrovnatelně nižší... Procházíme kolem polic plných svazků, od věkem zešedlých a oškubaných knih k těm nověji vydaným, které neustále přibývají. Stovky českých nakladatelství každý rok chrlí na tisíce titulů, desítky vydavatelství a kulturních institucí zaplavují trh stovkami periodik počínaje velkými společenskými časopisy přes denní tisk až po drobné občasníky zájmových skupin. Nelze ani spočítat nejrůznější reklamní brožurky, letáčky a firemní materiály; k té lavině se řadí nepřeberně dalších informačních pramenů, klasické dokumenty i multimediální nosiče.

Kam s nimi? A pokud je zařadíme mezi knihovní sbírky, jak s nimi nakládat? Je to přece novodobý fond, jehož hodnota je užitná a ve většině knihoven jej prostě zlikvidují, jakmile se očte, unosí, obsahově zestárne či vyjde z módy. Kde je hranice, která odděluje staré a cenné písemnosti, bez diskuse chápané jako národní kulturní dědictví, od těch méně oceňovaných, nahraditelných a tak často zbytných?

Obvykle bývá jako rozhraní stanoven rok 1800 nebo rok 1860, mezník zavedení dřevitého, strojově vyráběného papíru a vazeb zhotovovaných průmyslovými technologiemi, které znamenaly celkový pokles umělecké úrovně knih. V některých světových knihovnách je onen zlomový bod položen hlouběji do historie, jinde je naopak kladen k roku 1900, dokonce se uvažuje o letech první světové války.

2. Nováčci knižní kultury

Novodobým fondem je tedy obvykle jmenována část knihovních sbírek zahrnující monografie a periodika z devatenáctého a dvacátého století, avšak výraz novodobý zde implikuje méněhodnotný; výjimku tvoří bibliofilie, sběratelské tisky, unikáty. Zatímco písemnosti prvních kategorií, rukopisy, inkunábule a staré tisky jsou s úctou opatrovány, ve skupině těch mladších dokumentů rozhoduje o jejich osudu skutečnost, má-li daná kulturní instituce archivní povinnost, nebo ne. Přitom se v kategorii novodobých fondů (alespoň v českých knihovnách) ocitají svazky, které od sebe dělí zhruba sto padesát let.

Vzhledem k délce dějin lidstva je půl druhého století až směšně krátkou periodou. V kontextu kulturního vývoje by dělící čára by mohla procházet okamžikem vynálezu knihtisku a sdružovat veškerou tištěnou produkci posledního půl tisíciletí. Na druhou stranu, poslední dvě staletí se vyznačují akcelerujícími dramatickými změnami kulturně sociálního a technologického charakteru, které v současné době pokládáme za zásadnější než jiné zlomové okamžiky starších dějin.

Přinejmenším z praktického hlediska je v rámci kategorie novodobého fondu nezbytné vytvořit podskupiny. Ovšem hranice znamená ostrou čáru, která odděluje dva odlišné objekty, dvě přesně vymezené množiny... Kniha není bochník chleba, aby jej bylo možné přepůlit, a časové hledisko je vysoce formální. Jestliže je stanoven předěl na rok 1800 a v roce 1805 byla vydaná knížka, která nese všechny archaické znaky - vnějškové i obsahové - děl publikovaných do roku 1800, dostává se automaticky do novodobého fondu; ačkoliv jiná monografie datovaná těsně před rokem 1800 má knihařskou úpravu, styl a nový myšlenkový potenciál, který ji přiřazuje k typické produkci 19. století.

Komplikovaná situace nastává u periodik, která dobu a její atmosféru ještě citlivěji odrážejí jak po stránce vnějších faktorů (grafická úprava, ilustrační aparát, celkové výtvarné řešení), tak i z hlediska obsahového (politická orientace, tematické zaměření, přílohy, změny pravidelných rubrik), ale v prvé řadě vytvářejí navazující řetězce ročníků přes inkriminovaná rozhraní. Periodika se rodí a zanikají právě v časech sociálně historických přelomů, většinou vyznačených válkami či revolucemi, ale přesto některé tituly v náporu změn vydrží. Pokud by tak byla čistě mechanicky postavena nějaká časová branka - například hezky kulatý rok 1900, velká část ročníků jednoto časopisu či novin prostě osamocena uvízne na druhé straně, nicméně nejeden - a významný - titul přežil i konec první světové války a zrod nové éry.

Pokud tedy vytvořit kategorizaci novodobého fondu jako takového nebo jeho vnitřní strukturu, bylo by nepochybně vhodnější postupovat podle historických mezníků, přinášejících nové prvky společenské, kulturní, technické i filozofické. Snad by stálo i za úvahu, jestli by toto dělení v knihovních sbírkách nemělo akceptovat dokumenty nevšedního charakteru, které svou podstatou zasluhují přísnější ochranu ve skupině o úroveň starších (a více ceněných) písemností.

3. Pasáž anatomická

V novodobém fondu se ocitají mnohé pozoruhodné svazky z minulých let. Pokud zatím pomineme leckdy bohatý poznatkový potenciál, který se v jejich textu skrývá, fyzická podoba těchto dokumentů spojuje estetické informace s faktografickými údaji o době a lidech, kteří v ní žili. Přebaly a krátké odborné studie tištěné na chlopních nebo glosy na jejich zadních stranách, vložené či vevázané letáčky, záložky, vpisky, vlepené fotografie, výstřižky a poznámky majitelů a čtenářů, to všechno doplňuje naši představu o světě minulých desetiletí, třebaže jde někdy o drobnosti, které zdánlivě téměř nevyčleňují danou knihu nad obrovské množství knihovních sbírek vymezených tou či onou periodou.

Kniha - a v této zobecněné představě se skrývají i vázané ročníky periodik nebo sešitová monografie - není běžná věc, spotřební předmět, ačkoliv je tak soudobým marketingem chápána. Žije jako její tvůrci, majitelé a uživatelé, má své osudy, které se podepisují na jejím fyzickém stavu, ale také na sekundárním informačním obsahu právě těmito bezděčnými či záměrnými záznamy dob, jimiž prošla.

Ačkoliv nejvíce využívanou vrstvu knihovních sbírek představují dokumenty z posledních deseti či patnácti let, požadavky čtenářů zahrnují také starší fond. Dalo by se namítnout, že tyto výpůjčky se týkají se jen části periodik a malého počtu odborných monografií, jinak se dají označit za sporadické. Tisíce dalších titulů se podobají mumiím, anonymně a nepovšimnutě odpočívajícím v tichu knihovních depozitářů... dokud však nepřijde uživatel, který se pídí právě po téhle knižní Šípkové Růžence.

Stačí možná módní, ale intenzivní zájem čtenářské obce o určitou problematiku, nebo konkrétní - leckdy kuriózní - individuální objednávka na jinak zapomenutý titul. Máme vyřazovat díla Marxe a Lenina, protože nesou pečeť totalitní zvůle? Jsou přece obrazem jednoho historického údobí... Je snad zbytečné uchovávat komerční románky z druhé poloviny devatenáctého století? Odsuzované a nevkusné viktoriánské porcelánové košíčky jsou dnes ceněným sběratelským artiklem, obyčejné skleněné láhve ze sedmnáctého století představují větší raritu než poháry z broušeného skla - protože to méně ceněné se prostě nedochovalo.

Kompletní řady regionálních periodik jsou nezřídka vzácností, u řady novin se ztratily

přílohy nebo některá z denních vydání. Zjišťujeme, jak se křehký papír stěžejních periodických titulů doslova rozpadá pod rukama, až postupně přestávají být dostupné badatelům, natož běžnému uživateli. Kolik dokumentů z devatenáctého a počátku dvacátého století bylo poškozeno nekvalitní, necitlivou převazbou, kolik se prostě ztratilo nebi vzalo za své třeba během povodní? Kolik jich není archivováno ani v Národním konzervačním fondu? Vždyť některé nedávno publikované tituly budeme s obtížemi hledat v knihovních sbírkách - ten či onen ani neobjevíme.

4. Fosílie na regálech

Aspekt přetrvání fyzické existence dokumentu se vztahuje i na nebohemikální tituly, protože díky válečným konfliktům (probíhajícím ještě ve velmi nedávné době) může být v našich kulturních institucích deponována kniha, kterou bychom v zemi jejího původu už marně hledali. Jak posoudit v tlaku současné informační exploze, který dokument je zbytný? Pomocí jakých nástrojů bychom mohli vypracovat prognózu, co z knihovních sbírek bude kulturně, informačně a historicky hodnotné za nějakých sto, dvě stě let? O totéž se snažil už Josef II. - a marně... Vždyť i bulvární tisk během času nabývá na ceně svérázného zrcadla času; cožpak se kdysi neocitaly kramářské listy na okraji literárního spektra?

Nechci se rouhat a znevažovat význam a kulturní cenu starých tisků, nicméně z informačního hlediska nebo hlediska potenciálního čtenářského užití, stejně jako ze zorného úhlu dokumentu coby dobového dokladu, nevidím rozdíl mezi standardním vydáním bible z první čtvrtiny osmnáctého století, jehož se navíc dochovalo nejméně tucet exemplářů, a sbírkou básní zcela zapomenutého, nevýznamného českého spisovatele ze šedesátých let století devatenáctého, která se už v knihovnách vyskytuje snad pouze v jednom jediném výtisku.

Dokumenty jsou schránkami poznatkového tezauru, jako je v deštných pralesích uložena velká část genetického bohatství naší země; nejen vědecké publikace, ale i beletristická díla mohou uchovávat velmi konkrétní a využitelné informace. Jsou živnou půdou pro zrod dalšího poznání, intelektuálním energetickým polem, které generuje nové myšlenky. Avšak především je kniha esencí duchovní kultury své doby, otiskem osobnosti svých autorů. V tomto smyslu dokumenty nepřestávají žít, i když mnohé z nich svůj čas tráví zdánlivě neužitečně v hibernaci.

Jejich existence není omezena na pouhý rok či desetiletí. Jestliže dnes hledíme s úctou a obdivem na staré tisky, pak bychom si měli uvědomit, že současné knihy získají v průběhu let velmi pravděpodobně tutéž hodnotu národního písemného dědictví. Nepřimlouvám se za nic víc než za rovnoprávnost pro novodobé fondy právě z aspektu kulturního vývoje; jistěže není možné zachránit všechno. Bojíme se zatěžovat balastem, protože ho s sebou v nynější globální civilizaci neseme tolik. Avšak v knihách je zakódováno vědomí jejich nespočetných tvůrců, paměť národů, duchovní svět lidstva. Nemůžeme říci: moje osobnost stará dvacet let je méně, nebo více hodnotná než moje dnešní já...

5. A na závěr

Hledejme způsob, jak co nejlépe uchovat cenné dokumenty s patinou dějin, ale také jakým způsobem zpřístupnit to z nich, co může být prospěšné modernímu uživateli. Najděme cestu, jak pro budoucnost zachovat to, co nám dnes připadá všední a povýtce užitkové: stačí třeba jen systém šetrných ambulantních oprav nebo omezení při kopírování ze starších dokumentů. Kromě možnosti vyčlenit díla vzniklá během devatenáctého století z běžného fondu do sbírky s náročnějším ochranným režimem, kromě doplňování Národního konzervačního fondu je naskýtá další eventualita, která by navíc usnadnila situaci nejedné kulturní instituci, v jejíž péči se nacházejí fondy sice takzvaně novodobé, ale ve skutečnosti nejméně stoleté - depozitní středisko, jež by na sebe zároveň bralo starost o uspokojování čtenářských požadavků.

To je však projekt náročný nejen technologicky a organizačně, ale především finančně. Prozatím... novodobý fond prosí o trochu vlídné pozornosti.

Aktualizováno: 02.09.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Prázdninová otevírací doba ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 09.08.2018 11:21
TOPlist