Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Gelasius Dobner a jeho vztah k piaristické knihovně v Kronice pražské piaristické koleje

Pozvánka na konferenci, velikost 34 kB.

10. ročník odborné konference
Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska

Gelasius Dobner a jeho vztah k piaristické knihovně v Kronice pražské piaristické koleje
(Příspěvek k dějinám piaristické historografie a knihovnictví)

Václav Bartůšek

K významným českým osvícencům konce 18. století náležel i piaristický historik a historiograf Gelasius Dobner. Shrneme-li krátce jeho životní dílo, vidíme, že nejvíce proslul jako vědec - zakladatel kritického dějepisectví (dějezpytu) v českých zemích. [1] Tak ho ostatně líčí i naše historická literatura od dob Františka Palackého až po dnešní dobu. Jako jeho největší zásluha se uvádí kritické vydání a revize Kroniky české Václava Hájka z Libočan, zejména tedy starších období našich dějin, od nichž postupoval dále k novějším. [2] Šlo o mravenčí práci, zvláště, vezmeme-li v úvahu tu skutečnost, že Dobner byl do jisté míry vlastně historikem samoukem. [3] Učil se však historii poznávat ve svém mužném věku pouze prostřednictvím archivních pramenů a podle vzorů belgického benediktinského kritického dějepisectví, [4] nebo zde byly ještě jiné vlivy, které utvářely osobnost tohoto slavného osvícence, odkud pramenily, na základě čeho je dnes můžeme poznat a zhodnotit.

Odpověď na tento složitý, ale velmi důležitý, konglomerát otázek dává sám Dobnerův život, zejména pak dvě díla, jejichž významným spolutvůrcem právě osobně Gelasius Dobner byl. Klíčovým pramenem k poznání našeho tématu je piaristická kronika pražské piaristické koleje, kterou Dobner sepisoval z titulu své funkce rektora pražského piaristického domu, z níž můžeme poznat pod nánosem některých oficiálních formalit, které se k této rektorské řádové povinnost vázaly, Dobnera jako piaristu, řádového organizátora i historika současnosti. [5] Dobnerův vztah k pražské piaristické knihovně nemůžeme sledovat již tak přímo, avšak při podrobnějším zkoumání a zejména při srovnání s předcházejícím pramenem můžeme podchytit některé jeho čtenářské zájmy a vidět jejich souvislosti zejména s jeho vědeckým životem. [6]

Gelasius Dobner (* 30.5. 1719, + 24.5. 1790) se narodil i zemřel v Praze. Vlastním jménem se jmenoval Job Felix. Pocházel z početné rodiny poměrně zámožného malostranského truhláře. [7] Byl sedmým z devíti dětí této německé měšťanské rodiny. V letech 1729 - 1735 studoval na některém ze tří pražských jezuitských gymnázií, pravděpodobně na malostranském, kam měl nejblíže. [8] Z počtu zde strávených let, je vidět, že absolvoval všechny jejich ročníky, avšak vzhledem k tomu, že mladý nadaný hoch chtěl dále pokračovat ve studiu, rozhodl se ještě zopakovat si poslední třídu gymnázia rétoriku, což bývalo tehdy dobrým zvykem. [9] Pod vlivem svého švagra Jana Antonína Scrinci, který než se stal profesorem mediciny na univerzitě působil jako fyzik (sc. lékař) ve Slaném, kde působil školní řád piaristů, [10] nenastoupil do této třídy v Praze, ale odešel na tehdy poměrně kvalitní piaristické gymnázium v Kosmonosech. [11] Zde se prý naučil česky. Piaristický řád si získal mladíkovy sympatie. Proto dne 17. 10. 1736 vstoupil do piaristického řádu, kde obdržel řádové jméno Gelasius a S. Catharina a po dvou letech (2. ročník strávil v koleji ve Staré Vodě) noviciát ukončil. [12] Stal se řeholním klerikem, nastoupil pedagogickou dráhu vyučováním nejnižší třídy elementární školy (legendy) v koleji v Ostrově u Karlových Varů. [13] Náledující dva roky studoval řádová filozofická studia v rakouské piaristické koleji v Hornu, která rovněž patřila do piaristické provincie Germania, a vyučoval zde v legendě. [14] Další dva roky pak strávil výukou v legendě v piaristické koleji v Benešově, kde se věnoval i hudbě a dozvěděl se asi více o snahách piaristického řádu usadit se v Praze. [15] V letech 1744 - 1746 studoval na řádovém piaritickém studiu v koleji v Hornu teologii a vyučoval v prvních dvou gymnaziálních třídách (v parvěa principii). Tehdy také získal nižší svěcení a používal před jménem označení P. - pater. [16] Stejnou pedagogickou funkci zastával i v Lipníku ve školním roce 1746/47, kde ještě řídil 1. oratoř. [17]

V letech 1747 a 1749 se při svém pedagogickém působení (obdobném jako dříve) věnoval ve vídeňské piaristické koleji studiu kanonického práva a navázal styky s císařským dvorem. [18] S Dobnerovým vídeňským působením a se spory mezi českými a německými piaristy v řádu souviselo také první jeho větší vystoupení jako organizátora struktury piaristického řádu. Došlo k němu zhruba v roce 1748, kdy se připravovalo rozdělení provincie Germanie na rakouskou a českou část. Rakouští piaristé chtěli získat i některé moravské koleje. Dobnerovi se díky žádosti u císařského dvora a snad i vyrozumění generála piaristického řádu v tomto směru podařilo těmto praktikám zabránit. Dělení bylo pozastaveno, roku 1748 nově vznikla pouze zatím rakouská viceprovincice složená jen z kolejí na území Rakouska, která se o dva roky později stala provincií. [19] Dobner odešel po dělení do piaristické koleje v Mikulově, kde vyučoval ve 3. a 4. gymnaziální třídě (gramatice a syntaxi). [20] V roce 1750/51 působil jako profesor nejvyšších gymnaziálních tříd (poetiky a rétoriky) v piaristické koleji v Kroměříži. [21]

Dobnera je skutečně možné považovat za zemského vlastence a patriota. S tím souvisí i jeho aktivita na poli šíření piaristického řádu, zejména pak při jeho téměř stotřicetileté snaze o založení piaristické koleje (nebo alespoň residence) v Praze. Při poslední fázi tohoto boje o téměř nesplnitelné přání mnoha piaristů se z Kroměříže a později z piaristické koleje ze Slaného využil své zkušenosti i známosti z vídeňského působení a nové založení se povedlo uskutečnit právě jeho zásluhou, i když v poněkud menší míře, než se původně předpokládalo. V roce 1752 byl otevřen nový piaristický dům v prostoru Manhartovského domu v Celetné ulici. [22] Také potom následovaly občas ještě další zakladatelské aktivity, zejména se jednalo o tzv. seminarium politicum, které mělo zajistit vzdělání měšťanským synům nebo o podíl na založení piaristické koleje a gymnázia v Lužickém městě Kulov (Wittichenau), které však dopadly všechny neúspěšně. [23] Náběhy na tuto zakladatelskou činnost mu umožnily vykonávat především funkce ekonoma pražské piaristické koleje a prokurátora nově vzniklé česko-moravsko-slezské piaristické provincie, případně poradce koleje. [24] V letech 1758 - 1763 zastával P. Gelaius funkci vychovatele mladého hraběte Mansfelda. [25] Dobner však toužil stát se rektorem nově založené piaristické koleje.

Jeho vroucí přání bylo splněno roku 1763, kdy byl Dobner do této funkce skutečně ustanoven a setrval v ní do roku 1778. Právě v tomto období bylo jeho povinností vést řádovou piaristickou kroniku. Nový rektor se pečlivě staral o prospěch koleje i jejích zařízení, zejména knihovny založené již spolu s kolejí. Vzhledem k tomu, že podmínky v Celetné ulici nebyly pro chod koleje nejlepší (chyběla zde např. kolejní zahrada), povedlo se mu přestěhovat kolej v roce 1766 do nové budovy vzniklé na místě domů U tří lip v Panské ulici a do domu U černého kocoura v ulici Na příkopě. [26] Získat pro piaristické gymnázium budovu bývalého novoměstského jezuitského gymnázia se mu však při pokuse v roce 1777 nepodařilo. [27]

Vzhledem k tomu, že narůstaly Dobnerovy jeho vědecké povinnosti a závazky byl na vlastní žádost rektorské funkce zproštěn a jmenován konsultantem piaristického řádu. Dostal také rentu 300 zl. na svou vědeckou práci od panovnice Marie Terezie. Historické vědecké činnosti se věnoval až do konce svého života v roce 1790. Od sedmdesátých let byl jako evropsky proslulý historik považován v pražské kultuře za jednu z jejích nejpřednějších osobností. Byl členem soukromé učené společnosti od počátku její existence. Stýkal se zde s nejpřednějšími osobami našeho osvícenství, zejména s Ignácem Aloisem Bornem. Později přešel do Královské české společnosti. Patřil ke starší generaci osvícenců zasažených ještě částečně barokním duchem. [28] Od roku 1787 ho sužovalo těžké onemocnění. [29]

Krátce po svém příchodu do Prahy začali vést piaristé také kroniku. Jejím vedením byl pověřen, jak tomu bývalo zvykem ve většině piaristických kolejí rektor nebo superior příslušného domu. [30] Prvním představeným nově zřízeného pražského domu se stal P. Antonín Beutel ab Angelis. [31] Ten asi historii koleje ještě nesepisoval, protože v této funkci působil pouze krátce, a přenechal tuto povinnost svým nástupcům, z nichž v tomto směru vynikl ještě v roce 1754 především velmi ambiciózní piarista P.Zacharias Schubert a S. Elisabetha. [32] Nejdéle a asi nejvíce se pak sepisování historie koleje věnoval v 18. století právě rektor P. Gelasius Dobner a S. Catharina. Ten pokračoval v nepřetržitém vedení análů již krátce po svém nástupu do funkce v létě roku 1763 (od 20. srpna), kdy už vlastně byl renovovaným historikem. [33] Kroniku vedl až do 25. května 1778, kdy ho v této funkci vystřídal P. Ladislaus Krasensky a S. Stephano (1734 - 1798). [34] Je však zajímavé, že Dobner popsal v kronice také počátky pražské piaristické koleje v roce 1752 a události, které tomuto založení zhruba od roku 1705 předcházely. Pravděpodobně mohl být jako pamětník a hlavní aktér o zápis do kroniky požádán, případně mu mohlo být vynecháno místo k doplnění textu. [35] Při sepisování i řazení jednotlivých většinou kratších zpráv používal chronologický princip, delší dopisy (zejména německé, případně i latinské a české) v souladu s tehdejší běžnou kronikářskou praxí většinou doslovně citoval.

Vzhledem k tomu, že se dochoval rejstřík k prvnímu dílu kroniky, [36] který vypracoval P. Aurelius Gardavský (*5.12. 1845 Kojetín; + 9.9. 1908 Praha), v době kdy zastával úřad rektora pražské piaristické koleje, můžeme lépe poznat strukturu kroniky a lépe se v ní orientovat. [37] Do funkce rektora byl P. Aurelius jmenován v roce 1902, po P. Basiliovi Kabrhelovi, který se tehdy stal piaristickým provinciálem a rovněž se zabýval životem a dílem Gelasia Dobnera. [38] Rejstřík análů vznikl v roce 1902, je psán česky a má 57 stran. [39] Názvy jednotlivých hesel kroniky, které za pomoci Gardavským přeložených marginálních glos stanovil pravděpodobně sám sestavovatel rejstříku, byly roztříděny podle začátečních písmen abecedy. Dále pak toto třídění nepokračovalo. [40] Jsou zde tedy smýšlené soudobé glosy s hesly, která vznikla podle pozdějšího, tedy vlastně svým způsobem historizujícího, náhledu. [41] Na jejich základě lze proto spektrum vývoje zájmu pisatelů kroniky zachytit vlastně pod dvojím pohledem.

To platí vlastně téměř nejvíce pro jednoho z největších autorů pražských piaristických análů P. Gelasia Dobnera a S. Catharina, který napsal více než 140 stran ze 379 tohoto rukopisu. Zhruba prvních 40 stran kroniky (spíše asi 47), na něž mu bylo si vynecháno místo, věnoval Dobner událostem souvisejícím se založením pražské piaristické kroniky, což byl vedle sepisování historických spisů asi jeden z největších Dobnerových zájmů. Dalších 120 stran je nutné posoudit a alespoň částečně rozebrat podle hesel rejstříků P. Aurelia Gardavského, abychom se seznámili se spektrem Dobnerových zájmů. Vzhledem ke kratšímu časovému vymezení tohoto příspěvku si lze všimnout namátkově pouze některých důležitějších témat. [42]

Už u písmene A vidíme, že Dobner byl velmi zaníceným historikem, který měl i kladný vztah ke svým kolegům, např.k významnému kolegovi P. Adauktu Josefovi Kalasanskému Voigtovi a S. Germano (sc. Mikuláš Adaukt Voigt 1733 - 1787), jehož činnost i studia pečlivě sledoval. [43] Vidíme, že Dobner pečlivě sledoval i činnost nadřízených církevních orgánů (pražského arcibiskupství). Velice se zajímal o šíření piaristických kolejí v Čechách, jak dokazuje zájem o přípravu založení piaristických kolejí v Brandýse nad Labem (zal. 1757), v Českých Budějovicích (zal. 1763) nebo snahám o přenesení piaristického gymnázia z Kosmonos do Mladé Boleslavi (po r. 1764), o založení piaristické koleje v Čáslavi, zřízením Rýnsko-švábské piaristické viceprovincie v Německu a Rakousku (kolem r. 1762) apod. Někdy je sledováno toto šíření v souvislosti s rušením jezuitského řádu (1773), jako např. založení piaristické koleje v Doupově. Poměrně málo místa věnuje popisu prusko-rakouských válek a jejich bitev (např. dobytí Torgavy 1760). Sleduje též činnost nadřízených řádových orgánů - piaristického provinciála v Mikulově a řádového generála v Římě a příslušných generálních a provinciálních kapitul. Připomíná fundace ve prospěch piaristického řádu, což byla obvykle vždy důležitá součást piaristických análů, např. pověstná šternberská fundace, která patřila k největším a byla využita spíše až v 19. stol. Zabývá se též získáním pražských piaristických domů U černého kocoura a U tří lip. Všímá si života tehdejších předních šlechtických rodů (hrabata Clary-Altringen, Kolovratové, Mansfeldové, Nosticové, Thunové, Vrtbové apod.). Popisuje tehdejší finační a hospodářské poměry (výše daní, dobové ceny apod.). Všímá si i některé činnosti mužských (hlavně jejich kazatelské činnosti) i ženských církevních řádů v Praze (cisterciáků, celestýnek, dominikánů, františkánů, jezuitů, hybernů, křížovníků, kajetánů, paulánů, trinitářů, voršilek apod.). S velikým zájmem sledoval pochopitelně jako většina piaristů tehdy události kolem svatořečení zakladatele piaristického řádu sv. Josefa Kalasanského v roce 1767 a nové obřady na jeho počest v letech 1772 a 1773. Všímá si též negativních úkazů řádového života, krádeží (např. v kaplích), útěku piaristů z řádu apod. Ještě spíše po příkladu barokních analistů se věnuje výčtu a stručnému popisu přírodních pohrom (bouří, záplav, sucha, sněhu apod.) i některých úkazů (spíše negativních - přemnožení housenek). Poměrně dosti místa věnují anály událostem kolem selských bouří v roce 1775 a jim předcházejícím nakažlivým nemocem v letech 1771 a 1772.

Značné místo věnuje pochopitelně Dobner i dějinám školství, které rovněž patřily k jeho profesním zájmům. Soustředil se především na dějiny gymnázií jako takových. Sleduje některé dobové důležité momenty, jako např. zánik tehdejší gymnaziální sítě, redukci počtu gymnázií a středních škol vůbec po reformách Marie Terezie v roce 1775. Reformovaná síť začala fungovat od roku 1778. Připomíná i některé činy reformátora tehdejších rakouských gymnázií P. Gratiana Marxe, člena rakouské provincie, s nímž nebyl zrovna v nejlepším vztahu. [44] Zachycuje situaci jezuitských škol a kolejí, zejména v době zrušení řádu v roce 1773. Popisuje též inspekci významného školního odborníka Ferdinanda Kindermanna na piaristických školách v Praze. [45] Zabýval se též vztahem piaristů k normálním školám a k jejich působení na nich. Podává rovněž zprávy o zajímavé specifice piaristické výuky - podvojném účetnictví a studiu vojáků na normálních školách. [46] Věnuje ještě pozornost předpisovému skládání zkoušek na tehdejších normálních školách. Od šedesátých let až po počátky normálních škol sleduje též stav počtu jejich žáků.

Poměrně dosti místa (sc. podle počtu rejstříkových hesel) věnoval Dobner své osobnosti. Připomíná především své historické zájmy, kontakty a práce. Líčí svou komunikaci s některými důležitými osobnostmi s podobnými zájmy, např. s litoměřickým biskupem Emanuelem Arnoštem z Valdštejna. [47] Připomíná i vydávání svých spisů ( kritické vydávání rukopisů apologetik apod.). Popisuje i některé archivy, v nichž bádal, knižní dary, které obdržel i schůzky se svými vědeckými odpůrci. Líčí též situaci kolem ukončení svého rektorátu a získání renty 300 zl. ročně od panovnice Marie Terezie v roce 1778. Zprávy o životě a díle P. Gelasia Dobnera a S. Catharina přinášejí pak ještě také jeho další nástupci v psaní pražských piaristických análů. Ty se také věnují jeho nemoci a smrti v roce 1790. [48]

Dobnerův zájem o knihy dokládají jednak některé zprávy v pražské piaristické kronice, ale i budování této knihovny, která vznikla spolu s kolejí v roce 1752. [49] Piaristická pražská kronika již tehdy píše o knihovně, založené především na získávání darů nejen knižních, ale i peněžních. Také tuto zprávu v pražských análech psal v rámci jejich počátečního bloku G. Dobner, kterého Gardavský uvádí přímo ve svém rejstříku jako zakladatele této knihovny. Dobner poznamenává, že zatím mají jen nejnutnější knihy, a vyjadřuje radost nad darem 200 fl. od dobrodinců knihovny do začátku. [50] V roce 1765 se můžeme dočíst, že piaristická knihovna v jejich novostavbě (Na příkopě) je již schopna provozu. [51] Knihovna byla totiž podle pravidel piaristického řádu základní podmínkou pro další chod piaristických kolejí a škol vůbec. Z dalších záznamů kroniky se jedná např. o zprávy o malování knihovny a pokládání dlaždic v knihovně v roce 1778, kdy však šlo o zdobné vymalování knihovny malířem Josefem Hagerem. [52]

V této době opatřovali dokonce piaristé i knihy pro své chudé žáky. [53] K roku 1778 dodal prý Dobner velké množství různých knih, které získal koupí od jezuitů. Šlo o knihy získané pravděpodobně díky činnosti známého vojenského pedagoga hraběte Františka Ferdinanda Kinského z Vchynic a Tetova. Je ovšem v současné době jistou záhadou, proč jsou na těchto knihách, které lze částečně odlišit od ostatního fondu občas vyškrábány, přeškrtány, případně i jinak poničeny vlastnické přípisy někdy i společně se staršími signaturami. [54] Také z hlediska přínosu pro poznání tehdejší piaristické výuky je tento nákup zajímavý, protože je vidět, že si piaristé, byť často starších, jezuitských učebnic vážili a ve výuce je využívali.

Záznamům z piaristické kroniky odpovídají i jisté vlny přílivu knih do pražské piaristické knihovny. Počáteční vlnu v roce 1752 a 1753 můžeme doložit knihami z předcházejících období i knihami z roku 1752, zejména pak rozsáhlejším tzv. kolovratským darem z roku 1753. [55] Další vlnu lze podle vlastnických údajů v piaristických knihách, psaných většinou do titulního listu příslušných tisků, podchytit kolem roku 1763, tedy v době, kdy se stal právě rektorem pražské piaristické koleje P. Gelasius Dobner. Daleko větší byl ovšem příliv knih v roce 1778. Zde se nacházely skutečně staré tisky koupené od jezuitů (některé i ze 16.století), zejména učebnice poetik,matematik apod. To byla vlastně největší vlna přílivu knih do knihovny pražské piaristické koleje na Novém Městě v 18. století. Přišla právě v době, kdy se její zakladatel nechal uvolnit z funkce rektora koleje, aby se mohl plně věnovat svému vědeckému studiu historie a historiografie. Před tím než tak učinil, upravil skvěle prostory piaristické knihovny a naplnil je knihami, které pro ni považoval za užitečné. To by svědčilo o velmi solidním vztahu Gelasia Dobnera nejen k práci historika, ale i k poslání vědce a pedagoga vůbec.

Jestliže hodnotíme Dobnerův obraz v piaristické kronice, je zřejmé, že ačkoliv se jeho kronikářské záznamy nijak zvlášť formálně nelišily od záznamů jeho předchůdců i pokračovatelů a byly psány v tehdy obvyklém chronologickém pořadí, je jisté, že autorem těchto řádek byl člověk, který měl vedle své specializované práce i zvláštní organizační schopnosti a hluboký vztah k realitě, kterou ve své době, jak to dokládá i pražská piaristická kronika, plně prožíval.

Poznámky pod čarou

[1] Srv. např.: Haubelt, J. : České osvícenetví. Svoboda, Praha 1986, s. 253 - 271; jh, mo [Hanzal, J. - Otruba, M.]: Gelasius Dobner. In.: Lexikon české literatury 1 A-G, Academia Praha 1985, s. 558, 559 (dále Lexikon) ; Kutnar, F. - Marek, J.: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví. Lidové noviny, Praha 1997, s. 147 - 152; Diccionario enciclopedico escolapio. Vol. II., Biografias de escolapias. Editiones Calasancias, Salamanca 1983 (dále DEE), s. 199.

[2] Venceslai Hajek a Liboczan Annales Bohemorum e bohemia editione latinae redditi et noti illustrati a P. Victorino a S Cruce e Scholis Piis. nunc plurimis animadversionibus historico-chronologico-criticis...aucti a P. Gelasio a S. Catharina, ejusdem instituti sacerdote ...Pragae (6 sv., 1761 - 82).

[3] Haubelt, J.: České osvícenství..., 259, 260.

[4] Srv.: Kolmann, Dějiny ústředního archivu českého státu. Archivní správa Ministerstva vnitra ČR, Praha 1992, s. 207, 208; Navrátil, J.: Dějepisectví. Univerzita Palackého, Olomouc 1969, s. 100 - 126 ; Kutnar, F. - Marek, J.: c.d. , s.135 - 142.

[5] SÚA, ŔPi , provincie, Seznam členů řádu (Liber provinciae Germaniae pro familiis inscribendis) 1724 - 1779, č. kn. 27, l. 323; Ibid., kol. Praha, Familiae domus Pragensis, 1753 - 1941, č. kn. 141, l. 6a - 21 b uvádějí všude společně s funkcí rektora i povinnost psaní domácích annálů: historiae domesticae Notarius. Podobně tomu bylo nejen u Dobnera, ale i u ostatních rektorů piaristických kolejí.

[6] Poprvé stručně na tuto problematiku upozornil Bartůšek, V.: Odborná konference Historické a vzácné fondy 16. -19. století v muzeích, knihovnách a archivech AEeské republiky. Národní knihovna, 10, 1999, č. 4, s. 200. Jednalo se o přípěvek Počátky a prehistorie pražské piaristické knihovny (dále Počátky). Přípěvek je v tisku v Mzeu J. A. Komenského v Přerově.

[7] Lexikon, s. 558; Haubelt, J.: České osvícenství..., 259, 260; Wurtzbach, C: Biographisches Lexikon des Kaisertum Oesterreich..., 3., Wien 1858, s. 330 - 333.

[8] V Praze tehdy působila tři jezuitská gymnázia - na Starém Mětě v Klementinu, na Novém Mětě u sv. Ignáce a na Malé Straně u sv.Mikuláše, z nichž jsou zachovány dsoud nezpracované soupisy studentů velmi torzovitě.

[9] Srv. Bartůšek, V.: Barokní školní humor. Paginae historiae, 8, 2000, s. 6 - 24.

[10] Kolej ve Slaném byla založena roku 1658 a piaristé zde provozovali vyšší gymnázium.

[11] O koleji v Kosmonosech viz:: Bartůšek, V.: Působení piaristů v Českém ráji v 17, a 18, století. Z Českého ráje a Podkrkonoší. 1996, s. 107-112, kde je uvedena i základní literatura.

[12] SÚA Praha, ŘPi, provincie, Seznam členů řádu (Catalogus religiosorum scholarum piarum provinciae Bohemiae) 1631 - 1940, č. kn. 28, l. 34; č. kn. 27, l. 79 b a 88a.

[13] SÚA Praha, ŘPi, provincie, č.kn. 27, l. 94a.

[14] Ibid., l. 103a, 108b.

[15] Ibid., .l. 117 a, 120a.

[16] Ibid.. l. 122a, 126a.

[17] Ibid., l. 130b.

[18] Ibid., l. 139a, 148b.

[19]V roce 1748 patřily do rakouké piaristické viceprovincie koleje v Hornu, ve Vídni (kolej a fara Maria Treu) a kolej v Löwenburgu a mimo ni ještě kolej v městě Gliesdorf, zal. 1747. K definitivnímu oddělení kolejí a škol z rakoukého území, které byly v zavádění nových pedagogických metod progresivnější než české (sc. na území Čech, Moravy a Slezska), došlo v roce 1751.

[20] SÚA Praha, ŘPi, provincie, č.kn. 27, l 149a.

[21] Ibid., l. 156a.

[22] Srv. Bartůšek, V.: Počátky...

[23] Haubelt, J.: Seminarium politicum a Gelasius Dobner, AESČH 27/1979, s. 76 - 110; Bartůšek, V.: über die Versuche zur Gründung eines Piaristischen Gymnasiums in Wittichenau in der Lausitz. Archivum Scholarum Piarum 34, Romae 1993, s. 155 - 164.

[24] SÚA Praha, ŘPi, kol. Praha, č. kn. 141, l. 2b.

[25] Ibid., l. 3a - 5b.

[26] Baťková, R. a kol.: Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1). Academia Praha, 1998, s. 477 - 479 a 496 - 498.

[27] Ibid., s. 364 - 366. Novoměstská jezuitská kolej s gymnáziem se nacházela na místě domu č. 504/II, Karlovo nám. 36, U nemocnice 1.

[28] Známé jsou např. jeho rozpory s Josefem Dobrovským aFrantiškem Martinem Pelclem.

[29] Lexikon s. 558.

[30] Srv. SÚA ŘPi , privincie, č. kn. 27. Stanovení povinností rektorů jiných kolejí než v Praze.

[31] SÚA Praha, ŘPi, kol. Praha, č. kn. 141, l. 1a.

[32] Ibid. l. 1b. P. Zacharias Schubert a S. Eliabetha se po r. 1762 stal dokonce viceprovinciálem rýnsko-švábské piaristické provincie.

[33] V době, kdy prováděl bádání a vdával Hájkovu kroniku.

[34] SÚA Praha, ŘPi provincie, č. kn.28, l. 41.

[35] SÚA Praha, ŘPi, kol. Praha , Chronicon domus Pragensis Scholarum Piarum (dále ChDP), č. kn. 137, s. 1- Pasáže psané Dobnerem lze určit podle jeho charakteritického rukopissu. Jednalo se o velmi drobné, ale ještě doti čitelné písmo.

[36] Ibid. První díl kroniky (ChDP) se v inventáři k fondu ŘPi označuje též jako Pamětní kniha (Annales domus Pragensis) 1753 - 1827), lat., něm. 379 fol., druhý díl se nazývá Pamětní kniha (Historia domu Pragensis) 1828 - 1934, něm., čes., 178 fol., č. kn. 138.

[37] Též Gardovský; srv. SÚA Praha, provincie, č. kn.28, l. 111.

[38] Ibid., kol. Praha , č. kn. 141, l. 216a. Kabrhel napsal r. 1906 o Dobnerovi krátkou (3.s.) stať do římského piaristického časopisu Ephemerides Scholarum Piarum.

[39] SÚA Praha, Řpi, kol. Praha , Rejstřík k prvnímu dílu kroniky od rektora Gardavkého 1902, čes., 57 fol. , č. kn. 140.

[40] Jsou řazana vedle sebe např. tato hesla: Kolovrat se stěhuje od nás (s. 106), Kaisser, generální vikář nový (s. 116), Koupě domů u tří lip ve Vídni potvrzena (s. 127), Kázání měl P. Anselm u Servitů v kostele sv. Michala (s. 135 opraveno ze 136) apod.

[41] Zatím však tato problematika podrobněji z-koumána nebyla.

[42] ChDP, jedná se o s. 1 - 47 a 162 - 284.

[43] Kutnar, F. - Marek, J.: c. d., s. 152 - 154.

[44]DEE s. 361 a 362.

[45] ChdP s. 262.

[46] ChDP s. 178, vojáci 267.

[47] Litoměřickým biskupem byl v l. 1759 - 1789.

[48] CHDP, s. 415, 416.

[49]Srv. Bartůšek, V.: Počátky...

[50] ChDP, s. 32 a 33.

[51] ChDP, s. 172.

[52] CHDP. s.259 (podle Gardavkého rejstříku)

[53] CHDP. s. 262

[54] Bartůšek, V.: Staré signatury pražské piaristické knihovny. Příspěvek na III. konferenci Historické knižní a vzácné fondy 16. - 19. století v muzeích, knihovnách a archivech ČR, kterou pořádalo Muzeum J. A. Komenského v Přerově s Clavis monumentorum literarium (CML) při Ústavu pro klasická studia AV ČR v Praze , ve dnech 24. a 25. 4. 2001, v tisku.

[55] Bartůšek, V.: Kolovratský dar pražské piaristické knihovně z roku 1753, . Příspěvek na II. konferenci Historické knižní a vzácné fondy 16. - 19. století v muzeích, knihovnách a archivech ČR, kterou pořádalo Muzeum J. A. Komenského v Přerově s Clavis monumentorum literarium (CML) při Ústavu pro klasická studia AV ČR v Praze , ve dnech 26. a 27. 4. 2000, v tisku.

Aktualizováno: 01.09.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Prázdninová otevírací doba ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 17.08.2018 13:19
TOPlist